4
article
Sa ranní aj odpol. list
předplácí se
v Praze v admini
N itrrl lota“ . .
v dvojí denášk
n všl
n čtoik l a
ro nlialkáck:
nebk retton
nl
nria :
drejí sšollko
Praha
5
article
Dozvuky jednodenního sněmování.
Dozvuky jednodenního sněmování.
Předseda ministerstva dr. Körber není a
nlně potěšen dojmem, jakýž učinilo demonstra
frní svolání sněmu českého království a od-
nčení jeho ihned po první a jedině kratičké
rřůzi. Po pravdě řečeno, odhalilo opatření to
tijen všem stranám, že dr. Körber nezná pro-
ředku, jímž by upravil cestu k uspořádáni
uiřních zmatků, či správněji, že na použi
ubového prostředku opravdově ani nepomýšli,
pvtože jeho vládní umění založeno jest právě
s trvání vnitřních sporů. Nejen ráz minister-
sra jeho, jakožto vlády neparlamentní, ale i po-
črný poměr její k Pešti vylučuje takřka zá-
sidně, aby do tajů státní politiky zasahoval silný
k organisovaný živel parlamentní.
Tato polovina soustátí jest tudíž odsouzen
k malomoci ústavní, ne tak proto, že trvají ná-
ndnostní spory — a kdy jich v Rakousku n-
hrlo a nebude — jako spíše proto, že vlád
rnější právě nyní jich má zapotřebí, aby měl
ziminku provésti bez obtížného dozoru parla-
nentního ony úkoly, při jejichž vyřizování b
nohla naraziti na odpor prohlédavých zástupců
Proto nejen nie neučinila, aby sněm králov-
sví českého se stal dělným, ale ona se ani ne-
tajila s touto svou nečinností, což patrno nejlépe
oitud, že přední vůdce německého velkostatku
e „v čas“ vydal na cesty, a dle kompromissu.
jeož byl vládou svého času způsoben postoupe-
tim jednadvaceti mandátů skupině německé.
nusíme předpokládati, že tato skupina požívá
rejrětší její důvěry a jest nejlépe o záměrech
jejích zpravena. Bylo tomu ostatně vždy tak.
Körber
doktor
Pešť
Rakousko
6
article
Vyložili jsme již na tomto místě, že i cel
hida, hlavně venkovských časopisů německých
ližce nese rostoucí úpadek a rozvrat poměr
pirlamentních a že již ozývá se ze středu jejíh
volání „caveant consules“ k německým kruhům
poslaneckým.
Možno tudíž pokládati za jisté, že nedůvěra
le vládnímu umění dra. Körbra nejnovější jeh
sěmovní „demonstrací“ jen ještě stoupla v
všech kruzích občanstva, ježto se tím jeho úmysl
jiivésti ústavní řády k úplnému pádu zvlášt
nakavě prozradi.
Toto hlubší nahlédnutí do karet vídeňiskýeh
není dle všeho předsedovi ministerstva dru
Körbrovi příliš milé, a proto snaží se nyní do
datečně různými časopisy, pokud možno, s
třili tento nepříznivý dojem a dodati si vzezření
jskoby předem známým a vládou samou
v uherských vládních listech ohlášeným bez
výsledným zasedáním sněmu českého byl zvlášt
rozhorlen a pomýšlel na dalekosáhlá opatření.
A tak se vyrojila v posledních dnech z Vídne
řada pověstí a hrozeb, jež mají všecky účink
vati na veřojné minění v tomto smyslu.
doktor
Körbr
7
article
Zvláště nápadná jest shoda, jež ve příčině
této zavládla mezi „Kons. Korresp.“ a vůdčím
německým poslancem v „Zeitu“. Dle zprávy
prvého listu nasvědčují vážné známky tomu, že
bude osud sněmu českého spjat s osudem říšské
nady i v případě, že bude rozpuštěna. Na „při-
slušných“ místech rozhodovati se bude nyní
tom, má-li rada říšská ve svém nynějším slo-
tení ještě jednou se svolati na podzim, aby se
zjistilo, je-li dělná, anebo jsou-li posavadní dů-
kazy dostatečné, a přikročí-li se k rozpuštění je-
jímu. Rozhodnutí to bude prý ovšem závisel
i na informacích, jež dojdou vládu od veli-
kých stran o povolení delegacemi přijatých
vojenských úvěrů. Kdyby vláda byla v pochyb-
nostech, zdali se shledá většina na radě říšské
pr tyto požadavky — rozpusti dr. Körber řiš-
skou radu, aniž by jí dříve svolal; a tu by došlo
i na rozpuštění sněmu českého.
A co praví německý vůdce a poslane
v „Zeitu“? Dr. Körber svoláním sněmu českéh
opět si zademonstroval ad oculos, že to posa-
vdní cestou nejde. Dal v soukromých roz-
pravách na srozuměnou, že zamýšli utvořiti zcela
novou situaci rozpuštěním říšské rady i sněmu
českého. Blíže se však o svých plánech nevy-
slovil; k novému pokusu sbližo va-
tímu necítí prý v sobě síly a s jiných
sran se praví, že hodlá doporučiti panovníko i
enersický krok, jenž by se týkal složen í rady
Išské. Pomýšlí se tu „na silnou ruku“ po způ-
sbu vlády Tiszovy v Uhrách.
blu
doktor
Körber
Uhry
rada Išský
9
article
Srovnáme-li tyto zprávy, shledáme, že jsou
si až nápadně podobny, jen že prvá obsahuje
hrozeb co do počtu méně, druhá však více:
rozpuštění říšské rady a sněmu českého jest
oběma společné; jakási nová oktrojírka pro slo-
žení rady řišské a silná ruka jsou další doplňky
Srovnáme-li tuto nápadnou hojnost pro-
středků, jež má domněle dr. Körber po ruce
nyní, po demonstračním svolání a odročení če-
ského sněmu s naprostou nečinností vlády před
svoláním tímto, nezbytně se musíme tázati, proč
na ně neupozornila vláda dříve, a proč se s nimi
a to ještě oklikami, chlubí až ted?
Odpověď zdá se býti na snadě; vláda chce
prostě odvrátiti pozornost od své nezdařené de-
monstrace.
Dle zkušeností, jakých jsme nabyli z posa-
vadního vládního umění dra. Körbra, dovolu-
jeme si „prorokovati“, že si v nynějších letníel
parnech nebude příliš lámati hlavu ve vytčených
směrech; a do podzimku jest doba dlouhá, na
tak dlouhou lhůtu se ve Vídni vnitřní plány ne-
dělávají. A co vše za nynějších spletitých po-
měrů mezinárodních může do podzimu nastati,
jež všecky výše vzpomenuté prostředky, opatření
a hrozby uvede v naprosté zapomenutí?!
Körber
doktor
Vídeň
10
article
Vláda ví velmi dobře, že četné nalehav
úkoly, spojené s ujednáním nových obchodníc
smluv, úhradou vojenských požadavků atd. pro-
vésti dovede nejpohodlněji čl. 14., a dokud tyto
otázky, zejmena nové obchodní smlouvy s cizi-
nou jsou ve stavu pouhých příprav a vy-
jednávání, sotva bude míti času vzpome-
nouti si na parlament.
Také již dává dnes seslabovati své hrozby:
jest prý vládě velmi dobře známo, že by roz-
puštění rady říšské a nové volby samy o sobě
byly marným opatřením. Nějaké přesunutí si
jednotlivých stran by nic nepomohlo, dokud pro
tivy zůstávají stejné. Vláda by proto v době mezi
rozpuštěním a novými volbami proved l
vše sama, co parlament odepřel vykonati
Říšská rada octne se pak před holovými udá
lostmi.
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Pešti, 15. června. (Z ustavujíe
schůze „národní strany“.) Dnešní usta-
vující schůzi obnovené „národní strany“ zaháji
hr. Alb. Apponyi řečí, v níž především vy-
tknul, že to byla vůle jeho přátel, aby se národn
strana opět ustavila na základě programu, jejž
rozvinul v nedělní řeči v Jaszberenyi. Sám řeč-
ník jest si vědom obtíží a nevděčné na pohle
dráhy, na kterou vstoupil, ale od které se ji
po oelý život-neuchýli. Déh okolností přivedl jej
nazpět k tomuto pravému povolání, jež nabývá
nyní obtížnějšího tvaru než dříve, za to však
jeho duši naplňuje mocnější odhodlaností, než
kdykoli jindy. V jeho politice nemůže býti ani
ohledů, ani polovičatosti. Proto — končil hrabě
Apponyi — ať každý uváží, je-li hotov jíti s ním
i v tomto směru až do konce. Domůžeme-li se
úspěchů, nevím, ale tolik vím, že jinak své
vlasti sloužiti nemohu. Po této řeči, přijaté hluč-
ným souhlasem, strana se ustavila a zvolila z
předsedu bývalého státního sekretáře Gulnera
za jeho náměstka posl. Sághya.
Apponyi
Pešť
12
article
Z Krakova, 15. června. (Polské hla s
o haličských volbách.) „Czas“ kon-
statuje po doplňovacích volbách v ruských vo-
lebních okresích, že výsledek volby nezmění ni-
čeho v poměrech sněmovních. Chváli při té pří-
ležitosti zdrželivost vlády, která se do voleb ne-
míchala a ponechala voličům úplnou svobodu,
aby rozhodli o poslancích sami. Porážku Barvin-
ského v okrese brodském vykládá si vrtkavostí
tohoto politika, jenž kolikrát už změnil své- poli-
tické stanovisko. „N. Refor.“ porážku Barvin-
ského prohlašuje za pozoruhodný zjev ve vývoji
haličských Rusů. V brodském okrese utrpěla
prý porážku především strana ukrajinofilskáa
teprve v druhé řadě její kándidát Barvinský.
Ukázalo se, že strana ta, rozsévající šovinism
a národní nenávist, není mezi haličskými Rusy
tak všemocná, jak se mohlo zdáti, když její kan-
didát takového významu, jako jest Barvinský,
mohl propadnouti proti kandidátu venkovskému,
který je v politice teprve nováčkem.
Ze Záhřeba, 14. června. (Kukuljevi
jde do výslu žby.) Pověstný vrehní zupan
N Refor
Rus
Barvinský
Krakov
Záhřeb
13
article
NILIS
NILIS
stolice bělovárské, jedna ze stvůr bývalého bána
hr. Khuena-Hédervára, dr. Milutín Kukuljevič-
Bassany dán nejvyšším rozhodnutím ze dne 6.
t. m. do výslužby. Dr. Kukuljevič sloužil dlouhou
dobu v Bosně, kdež se vyznamenal svou přís-
ností, tak že hr. Khuen-Héderváry rád se uchopil
přiležitosti, když Kukuljevič se vzdal bosenské
služby a jmenoval jej r. 1893 vrchním županem
bělovarským. Stále se opakující nepokoje v této
stolici přiměly konečně bána hr. Pejačeviče, aby
si blíže povšiml činnosti županovy a výsledek
byl ten, že mu poradil, aby šel na zasloužený
odpočinek.
Z Pešti, 15. června. (Kralevinské de-
putace.) V pondělí dne 20. t. m. sejdou s
obě kralevinské deputace opět v Pešti a budou
míti společnou schůzi, v níž se má schválit
ujednání, jehož stran finančního vyrovnání do-
cíleno v užších výborech obou deputací.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 17. června.
Zavraždění finského gen. gubernátora
Bobrikova.
V Helsingforse zemřel finský gen. guber
nátor Nikolaj Ivanovié Bobrikov, podlehnuv zra-
nění do života, které mu učinil syn finského
senátora Schaumanna. Události této nelze než
hluboce litovati. Ona na novo podníti nedůvěru
Ruska k Finům, kteří se nebudou moci diviti,
učiní li Rusko v jejich domovině taková opa-
tření, jakých potřebuje ke své bezpečnosti.
Útěchu možno čerpati leda z toho, že attontátor
Schaumann, podle jména soudě, není čistého
finského původu.
Nilis
doktor
Kukuljevič
Khuen
Héderváry
Pejačevič
Bobrikův
Ivanovié Bobrikov
Schaumann
Fina
Milutín Kukuljevič
Bassano
Boseň
Pešť
Praha
Helsingfors
Rusko
Kralevinský jítputace
14
article
Generál Nikolaj Ivanovič Bobrikov narodi
se r. 1839, byl náčelníkem, stábu gardových
vojsk a od r. 1897 generálem pěchoty, generá-
lem pobočníkem a členem válečné rady. Ge-
nerál-gubernátorem velikého knižectví finského
a spolu velitelem vojsk finského vojenského
okruhu byl jmenován r. 1898, r. 1903 dána
mu následkem demonstraci v některých městech
Finska a následkem toho, že se mladí muži
nedostavovali k vojenskému odvodu, plná moc
diktátora, jíž ale Bobrikov neužil v žádném
případě. Zdálo se, že Finové se smiřují s opa-
třeními ruské vlády, zvláště když car ukázal
svou přízeň k selskému lidu finskému, t. j.
skutečným Finům, darováním značných peněži-
tých podpor a státní půdy. Snad právě to při-
mělo intelligenci nefinského původu, jež soupeři
s ruskou vládou o vliv na Finy, k novým
»rozhodným« krokům.
Alentátor EogenaSchaumann je synem bý-
valého senátora. Dříve byl úřadníkem při se-
nátě, v posledním čase úřadníkem při školní
správě.
Lékaři zraněného generál gubernátora ihne
podrobili operaci. Operace, jako v nejednom
případě, se podařila, ale pacient umřel.
Bobrikov
Fina
Finsko
15
article
Zavražděný generál-gubernátor ještě v po-
sledních dnech, podle svědectví jistého ruskéh
publicisty, si pochvaloval, že politické položení
v zemi jest uspokojivé, že se Finové k Ru-
sům chovají bezvadně, jen mez
»Švédy« (t. j. ve straně švédoman-
ské ve Finsku) že to vře. Švédomanové,
pravil, poštívají finské obyvatelstvo proti ruské
vládě všemi nedovolenými prostředký. Ve Švědsku
dávají tisknouti velezrádné proklamace, jimi
zaplavují zemi. Bobrikov osobně sympatisoval
s národní finskou stranou, t. j. Starofiny, k nimž
hlásí se sedm osmin všeho obyvatelstva. Ale
Helsingfors nedával Bobrikovu klidu. Na ulicíeh
v Helsingforse, pravil Bobrikov, je ticho, ale c
se děje v domech, za to nikdo nemůže ručiti.
Jako Rus Bobrikov přináležel ke straně
slovanské.
Nástupcem jeho jmenují generála poručíka
Vala, bývalého gubernátora vilenského, nyní po-
mocníka ministra vnitra. Také na Vala byl za
úřadování ve Vilně učiněn attentát, ale zranění
jeho bylo pouze lehké. Attentátor byl odsouzen
k smrti a popraven provazem.
Fina
Švéda
Helsingfors
Bobrikův
Rus
Bobrikov
Vala
Attentátor
Finsko
Helsingfors
Vala
Vilno
16
article
Povstání Hererů.
Povstání Hererů.
Berlinská »Kreuz Zeitung« uveřejňuje v
strahu a rady neznámého pisatele, z nichž nej
Herero
Kreuz Zeitung
17
article
lépe vysvítá, jaké potíže činí Německu povstání
Hererů a napovídá, jakou s ním ještě budou
míti práci, nežli je zdolají. Zmíněný anonymus
píše: »Zpráva, kterou generál Trotha dne 12.
t. m. zaslal po svém přichodu do Swakop-
mundu: »Nepřítel, asi 6000 ozbrojených mužu
silný, nalezá se jižně od Waterbergu«, měla by
se vážně studovati. Ukazuje znovu, jak obtižnou
je situace a jak velikým je úkol, jejž má Troth
rozřešiti.
V Německu se nepřítel stále ještě podee-
ňuje, ačkoli přece všechny dosavadní srážky
dokázaly, jak statečně bojuje a jak znamenitě
dovede využitkovati porostlé krajiny. Jen neradi
dospěli Angličané v burské válce k doznání, že,
nemají-li povoliti v ofensivě, musí míti na kaž-
dého muže nepřítele pohotově dva Angličany.
Oetli jsme se nyní ve stejné
situaci: běda, jestliže před její vážnost
zavřeme oči! Schopnost k boji mizí tam na
bojišti, jako sníh před sluncem; vedle ztrát ve
srážkách jsou to především nemoci, které řady
naše decimují. Tím se stávalo, že Angličané
měli často jen polovinu svého mužstva k boji
schopnou.
Za těchto poměrů jest třeba, aby kromě
další celkové posily našeho vojska v Africe
neustále dopravovalo se tam ná-
hradní mužstvo i koně, aby počet je-
jich mohl se udržeti na stejné výši. Jinak octne
se generál Trotha záhy v situaci, v jaké nynt
je Leutwein, t. j. býti odsouzen k bezmocné
nečinnosti; nastala by pak opět přestávka v dal-
ším postupu, jež by ohrozila dosavadní úspěchy
a nepřiteli umožnila, by se vzpružil. To státi
se nesmí; jen vytrvalá ofensiva může věst
rychle k závěrečnému úspěchu. Kritisovali jsme
tehdy Angličany pro jejich podeeňování odpůrce.
pro opomenutí, vyslati v čas náhradní vojsko
a zevrubně jsme jim vypočetli, co stálo jet
obětí lidí, času a peněz. Vystřihejme se stejné
chyby !«
Angličan
Troth
Německo
Herero
Swakop
Waterberg
Afrika
18
article
Anglická výprava v Tibeln.
Anglická výprava v Tibeln.
V telegrafické zprávě jsme sdělili, že an-
glická výprava v Tibetu dospěla ke Gyance,
kde zatkla lamu, vracejícího se ze Lhassy, ale
dále se nepustila.
Gyance nalezá se na velké planině a ovlá-
dáno jest v pravo pevností a na levo srázným
vrchem, na kterém vystavěn jest klášter. Mezi
ním a pevaostí jest 12 velkých vesnic, obsaze-
ných ozbrojenými Tibeťany, kteří obsadili
klášter. Zajatei v rukou Angličanů prohlašují,
že pevnost jest obsazena 3000 a klášter 2000
ozbrojenými Tibetány. Posádka vesnie odhaduje
se na 3000 mužů, takže proti Angličanům jest
tam v celku 8000 Tibeťanů, proti nimž stojí
pouze 4600 Angličanů.
Jest tudíž pochopitelno, že plukovník
Younghusband se svým slabým oddílem neodva-
žuje se k útoku na tak silného, k boji odho-
dlaného nepřitele, ozbrojeného částečně ruční-
cemi, dokud nedostane posil. Tiheťané znepoko-
jují anglické vojsko neustále střelbou svých
střelců, kteří rozloženi jsou i po vesnicích za
táborem Angličanů. Z pevnosti, vzdálené od to-
hoto jen asi 1400 metrů a rozkládající se n
strměm skalnatém kopci, strilejí Tibetané na
anglický tábor ve dne i v noci. Střelba jejich
jest však celkem neškodna, protože, jak s
zdá, jest pevnost vyzbrojena pouze starými děly.
jichž napočtli Angličané 27. Přistup k pevnosti
učinili Tibeťané vhodně vystavenými hradbami
téměř nemožným a zdá se, že pevnost stejně
zabezpečena jest na všech stranách skalnatého
kopce.
Až Angličané dostanou očekávané posily.
podniknou bezpochyby na pevnost a klášten
prudký úlok.
Angličan
Younghusband
Tibeťan
Tibet
Gyance
Tibeťan
20
article
Znova počíná zuřiti na moři i na souši urpulny
Znova počíná zuřiti na moři i na souši urpulny
boj. Tažení generála Štakelberka, jak se dalo
očekávati při nepatrné síle jeho armády, nejen ž
uvízlo, ale jest zvráceno, neboť posila japonská tle
vojsko jeho, vyslané na pomoc k Port Arturu, zpět.
Nejdříve k Valanďanu, pak k Vafangou a dnes ji
ještě dále na sever. Generál Štakelberg s hrstkou
Štakelberka
Artur
Vafanga
Štakelberg
21
article
V arobném prodejl
ranní čhlo o ssbě . . . pa zh
vdpolední. a
Ve úlialkách na venkorě
ranní čislo. . . . . . . . g h
cdpolednl
Insera ty
platí se hotově zapřoa
racení inrerty přijímá dm
Tam nacházejí sa. též redakee
tiskárna a ezpedico ,Národnich Listi“.
Rukopisy se novraceji.
Národnich
22
article
svěho vojska dělá co může. Bije se statečně, jsa sl
dobře vědom, že byl vyslán ne tak k osvobození Port
Arturu, jako ke znepokojování zadních vojů generála
Kurokia. Tažení jeho bylo nesmírně smělé a od-
vážlivé, jak i v ruských vojenských kruzích se uznává
a armáda jeho takořka předem vydána v šanc. Ruský
vysoký důstojník pronesl se, že nie by nepřekvapilo,
kdyby přišla zvěst o porubé ní celé jeho armády. Po-
čítá se s tím
Na moři za to vladivostocké loďstvo
s admirálem Skrydlovem v čele provedlo hrdin-
ný, Japonce nesmírně překvapující kousek. Tři vá-
lečné lodi v úžině korejské a cestou
k ní nadělaly Japoncům škod netuše-
ných. Jak již včera sděleno, zajato deset japon-
ských obchodních parníků, kromě toho
pak dvě veliké dopravní japonské lodi potopeny a
s nimi zahynulo ve vlnách moře přes 1000 Japonců,
množství koní a děl. Telegram o tom z Tokia došlý
sděluje:
Tři ruské válečné lodi z Vladivostoku, pod vele-
ním admirála Skrydlova, vedraly se do úžiny meri
Korsou a Japanem a způsobily tu velikých škod na
našem loďstvu.
Podařilo se jim západně od skupiny ostrová
Ily dvě velké naše dopravní lodi „Nitachimaru“a
„Sadomaru“, jež vezly zbytek III. armády na Koren,
torpédy a dělostřelbou potopiti. Z mužstva přes 1000
ulonulo; asi 550 na člunech dostalo se na zemi.
Kapilán „Sadomaru“ z četnýv! dástojníky byl za-
jat. Kromě mužstva utonul transport 300 koní a ve-
likých zásob muničních. Množství jiných dopravnici
lodí naších se pohlešnje. V Tokiu panuje zděšení
a veliký smutek. Ruské loďstvo potom ujelo bez
pohromy na východ.
Artur
Kurokia
Japonec
Skrydlův
Tokio
Vladivostok
Japonec
23
article
Zpráva talo jest pro Japonce skutečně Jobov ou
zvěsti. Při žádné bitvě námořní až do s ud
svedené nikdy tolik lidských životů
nezahynulo.
Vladivostocké loďstvo připravilo tedy objevením
svým Japoncům překvapení nesmírné. Od počátku
války nevystupovalo činně, vyjma vyjížděk F IIako-
date a ke Genzanu; teprve poslední dobou trousily
se zprávy, ze vyjelo několikráte na objíždku. Jal se
zdá, nebylo Japonci s dostatek respektováno, neb
se domnívali, že stav jeho je jako na počátku války
zcela nepatrný, Jak dojista v dobré paměti, nemohla
zúčasíniti se vladivostocká eskádre bojů u Port Arturu
z těch příčin, že až do polovice dubna byl přístav
zamrzlý. Pak vystoupení jeho bylo však již zbylečně,
neboť většina lodí v Port Arturu byla poškozena a
k boji neschopna. Teprve nyní, když portartursk
loďstvo je opčtně vyspraveno a i výjezd jeho z pří-
stavu uvolněn, snaží se vladivostocké lodstvo splnit
původní svoji úlohu — totiž spojiti se s portarturským.
Zda se, žo mělo k tomu ve středu dojíti, avšak ná-
hodou srazilo se loďstvo vladivostocké s dopravními
loďmi Japonců a tu přirozeně je napadlo. Hlavní
síla vladivostockého válečného loďstva záleží ze tř
velikých válečných lodí: „Rosije“, „Gromoboje““a
„Rurika“; kromě toho má křižníky „Bohatýra“, ka
nonýrku „Giljaka“, torpědoborce „Burakova“, „Razto-
ropný“, „Bojký“, „Burný“ „Blestasčí“, „Bystrý“,
„Bědový“ a „Bravý“, konečně dvanáct torpédovek.
Skry dlov je třelím velitelem od počátku války;
prvním byl kapitán Reitzenstein, druhým
coníreadmirá! J e s s e n
Japonec
Artur
Rurik
Burakův
burný
Blestasčit
Reitzenstein
J e
24
article
Porážka gen. Štakelberka.
Porážka gen. Štakelberka.
Gen. Štakelberk sám se k porážce přiznává,
nelze tedy mít o ní pochybností. Protože se
nedostává o ní podrobnosti, musíme se zde
omeziti na vypsání položení, jaké bylo mezi
armádou maršála Nodzua a vojem gen. Štakel-
berka v posledních dnech.
Po bitvě u Vafangou dne 3. t. m. ruská
i japonská vojska zůstala na svých posicích.
takže bitva zmíněná neměla přímých taktických
následků. Ale v noci po bitvě Japonci kvapné
opustili své posíce a odstoupili na jih, k Va-
fanďanu a na to za Vafanďan, k Pulanďanu.
Ráno, když to zpozorováno, sibirští kozáci pro-
následovali zadní voj japonský až k stanici
Vafanďanu, ale ke srážce nedošlo. Týž den
Rusové obsadili Vafanďan, Japonci pak soustře-
dili se u Pulanďanu, na 26 kilom. jižněji, takže
přední stráže protivníků musily se dotýkati
v průsmycích, které jsou 6—8 kilom. na jih
od Vafanďanu. Opustili-li Japonci současně
velkou cestu mezi Fučžou a Pulanďanem (na
západě od železnice) a cestu z Bidzyva do
Štakelberka
Štakelberk
Nodzu
Štakel
Japonec
Vafanďan
Rus
Pulanďan
Virginie
Bidzyv
25
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Dr. Jovan Jovanovič Zmaj.
Napsal Miloš Ljubibratič.
V Novém Sadě, 14. června.
Dne 24. listopadu roku 1833 uvidělo světlo
něla v Novém Sadě dítě srhské, nad jeho
kelěbkou jistě stála srbská víla. A rozsiřil
ratá svá křídla nad malým novorozencem, ne-
boť znala, že toto dítě zbratří se s ní. A nad
lou kolébkou obletovali duchové Mliloše Obiliče
i Marka Kraleviče, neboť mladý Srbín bude
jsnák pérem a touto mocnou ocelovou zbran
lade pokračovati v bojí, který oni vedli. Nad
tou kolébkou zastavil se duch Dositeje Obrado-
viče, neboť toto dítě proslaví a vyvýší srbskou
lnihu. Nad touto kolébkou ještě se sešli du-
chové všech srbských mučedníků a radovali
narození velikého syna Srbstva i Slovanstv
Jovana Jovanoviče.
Že národ srbský dnes má právo zvátis
nzdělaným národem, za to třeba mnoho děko-
nati Zmaji. Mezi těmi z malého srbského ná-
mods, kteří se bili za pokrok, kteří pracovali
náili a pomáhali pokroku, Zmaj byl mezi nej
přednějšími
Zmaj není jen veliký básník. U Zmaje je
vše veliké. A vše je utkáno jedno v druhé.
je nemůže se rozděliti. Zmajovy myšlenky
Zasjovo cltění, Zmajova kniževní a politická
price, Zmsjův veřejný život, vše to je neroz-
dílná celost a vše veliko a slavno.
Zmaj není básník, který jen zpívá, on
co zpívá, to i myslí. Jemu písmo bylo zbraní
v boji za národ, za pokrok. On cíti, co zpívá
a ví proč zpívá; svou písní slouží národu, po-
kroku, jako mu slouží i ostatní svou prací.
Zmaj zpívá dívce, matce, zpívá vlastenci,
zpívá neučenému i vzdělanému. On zpívá ná-
rodu. A naposledy rozhrnul svá vřelá prsa
zvolal jako Ježíš: — Nechte maličkých přijíi
ke mně! Zamiloval si děti, přišel k nim, ab
je učil, ukázal jim pravou cestu, neboť v ml
deži je budoucnost národa.
doktor
Jovanovič
Ljubibratič
Obilič
Kralevič
Zasjův
Zmsjův
Dositea Obrado
26
article
Zmaj je jeden z velikých pěvců všech ná
rodů. Celý básnický národ srbský to potvrdil
nepsal knihy o Zmajovi, ale i guslar na vsi
i pastýř na planině, i dívka při práci i učený
pěvec v koncertě zpívají s oduševněním Zma-
jovy písně.
Zmaj vnikl i do bídné chaty i do skvostn
vily i zámku a všude opanoval srdce i potěšil
duši. Ve škole, na zábavách, na svatbách.
v politickém boji: všude stejně pronikly jeho
písně. Těmi plsněmi protkán je celý zivo
Srbinův.
Jovan Jovanovič narodil se v Novém Sade
24. listopadu r. 1833. Otec jeho byl Pave
Jovanovič, starosta (gradonačelnik) novosadský
a matka Marie z rodiny Gavanskových ze Sv
Tomáše. Ze Zmajova dětství zajímavo je dvoje.
Dřive než přišel do školy, naučili ho psáti
čísti, neboť byl velice vnímavý. Později čel.
co mu přešlo do ruky, ale nejvíce národn
písně. Přes to pak, že byl z »německé« šlech
lické rodiny, byl již v dětství demokrat. Vads
se zlobil, když ho služky zvaly »gospodič-
(mladý pán).
Po studiích v Novém Sadě, Prešpurku,
v Pešti, Praze a ve Vídni, byl od roku 1861
v Novém Sadě městským podsekretářem, ale
brzy opustil tuto dráhu. Srdce ho táhlo na
medicinu a r. 1863, když mohl již býti advo-
kátem, odešel znovu na školy a studoval v Pešti
medicinu. R. 1870 přišel do Nového Sadu
usadil se jako praktický lékař. Od té doby vi-
díme ho jako lékaře v Nov. Sadě, Pančevu,
Karloveích, Kamenici a v Bělehradě, nějaký čas
ztrávil ve Vídni, pak se vrátil opět do Kamenice
a do Bělehradu; počátkem r. 1897 přesídlil do
Záhřeba a r. 1901 potřetí a naposledy do
Kamenice.
Zmaj byl ženat, ale nenašel štěstí v rodin
ném životě. Oženil se r. 1861 s přítelkyní své
sestry, Ružou Ličaninovou. Ale věrná a laskavá
jeho choť brzy zemřela a po ní krátce i jediná
jeho dcerka Smilja, a tak zůstal sám bez útěchy.
Jovanovič
Pave Jovanovič
Marie
Tomáš
Pančev
Karlovee
Kamenica
Ruža Ličaninová
Smilja
Prešpurk
Pešť
Praha
Vídeň
Bělehrad
Kamenica
Záhřeb
27
article
Útěchu hledal od té doby v činnosti literární
činností tou zajistil si místo mezi nejpředněj-
šími v literatuře srbské. Poprvé na kniževném
poli objevil se r. 1849. Z počátku pracoval
v »Srbském Letopise«, »Danici« i v chorvat-
ském listu »Novenu«. Roku 1862 založil list
»Javor« a r. 1864 začal vydávati žertovný list
»Zmaj«. Od tohoto listu dr. Jovan Jovanovič
obdržel i své literární jmeno »Zmaj« (drak).
Avšak ne v časopisech, nýbrž v jeho lyrice
spočívá síla Zmajova. Ta mu zabezpeč la ne-
smrtelnost. Prosou psal málo, ale i v tom oboru
dal srbské literatuře krásnou povídku » Vidosava
Brankovičeva«, napsal i populární žertovnou hru
»Šaran« a jako lékař celou řadu odborných
lékařských článků, z nichž vzníkla i jeho »Ku-
chyňská chemie«, nejlepší toho druhu spis
srbský. Sebrané básně Zmajovy vyšly r. 1882
s titulem »Pevanija Zmaj Jovana Jovanoviča«
v 10 svazcích. Po třinácti letech, r. 1895,
přidal k nim nové svazky, v nichž se vedle
jiných překladů nejpřednějších básníků maďar-
ských objevila též Madachova »Tragedie člo-
věka«, a ještě po roce nové sbírky lyriky
»Snochvatice« a písně »Devesilje«. Rozumí se,
že Zmaj byl spolupracovníkem všech beletrisli-
ckých a z části i politických srbských listů
s obou stran Savy a Dunaje.
Zvláště do »Zastavy« novosadské, s jejímž
redaktorem Jašou Tomičem byl upřímně spřá-
telen, psával hojně. Roku 1874 20. října oslavili
Srbové všech krajů 25letou spisovatelskou čin-
nost Zmajovu; potom postupně Zmaj se stal
členem »Srbské akademie nauk« v Bělehradě,
spisovatelského oddělení »Matice srbské«, čest-
ným členem maďarského »Kišfaludiova spolku«
v Pešti, čestným členem akademického spolku
»Zora« ve Vídni a nad to v srdci každého Srba
vyhraženo mu nejprvnější místo
V politickém životě Zmaj byl druhem dra.
Danica
doktor
Jovanovič
Prosa
Pevanija
Jovanoviča
Madachův
Jaša Tomič
Srba
Sava
Dunaj
Bělehrad
Pešť
Vídeň
Ku
Kišfaludiov spolek
Zora
Zastava
28
article
Miletiče a s ním i zakladatelem »Zastavy«. Do
politického boje Srbů zasáhl i svými satyrami
a satyr.humoristickým listem »Stamali«. Stou-
pencem byl srbské národní svobodomyslné strany
po celou dobu Mileličovu.
Zmaj pracoval do poslední chvíle, v práe
hledal útěchu, zábavu i utišení bolestí. Nepra
coval pro sebe, ale pro národ. Zmajův vysoký
let byl vzorem srbské omladině, svit Zmajovy
duše rozháněl tmu ze srbského národa. A neni
jedné duše, není jedné chatky, do které by ne-
byla vnikla alespoň jedna myšlenka a písen
Zmajova.
Dnes ve středu dne 1./4. června došla ráno
z Kamenice zvěsť o Zmajové smrti. Celé Srb-
stvo zaplakalo a zahalilo se smutečným rou-
chem. »Číko Jova« byl nemocen celou letošní
zimu, ale přes to nikdo se nenadál jeho smrti.
V sobotu odpoledne navštívil ho Jaša Tomič,
hlavní redaktor »Zastavy« s popem Božou Popo-
vičem v Kamenici »Číko Jova byl ještě vesela
hovorný,« vypráví Jaša, »a rozmlouvali jsme
déle než hodinu. Na pondělí mne pozval na
oběd, neboť toho dne navštíviti ho měl dr. Žarko
Miladinovič. Já jsem ale se roznemohl a musil
odřici milou společnost. Kolem 2. hod. odpol.
telefonuje dr. Miladinovič, že je Zmaju hůře
že sotva přečká noc. Odešel jsem do Kamenice
a zastal Číka Jovu v posteli bez vědoml. Okolo
4. hodiny se mu ulehčilo a začal pravidelně
dýchati, jako by byl v hlubokém snu. Po 6. hod.
se rozpálil, příšla horečka, která postupné rostla.
Neprobudil se více. Vypustil svoji šlechetnou
duši, klidně si několikráte oddychnuv.«
Ve své poslední vůli sám si nařídil, jaký
chce míti pohřeb: »Nepotřebuji ani jednoho
věnce, pohřeb skromný, žádnou hrobku, dře-
vénou rakev 1 m. 72 em. dlouhou. « Tak
skromný v životě i umírání byl veliký, ne-
smrtelný dr. Jovan Jovanovič Zmaj. Le h ká
mu ze mé.
Miletič
Srba
Srb
Číko Jov
Jaša Tomič
Jaša
Miladinovič
doktor
Čík Jov
Jovanovič
Kamenica
Zastava
Zastava
Bozat Popo