ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 e225a790-6752-11dc-b7a2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 14 celkem · entity: person 59, place 11, org 6, work 3
1 masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k čísiu 52. ze dne 22. února 1900.
2 masthead
Různé zprávy.
3 article
= O hrozném vraždění v Guatemale při- náší zprávu číslo časopisu »La Razon« z Montevidea, jež těchto dnů došlo do Madridu. Píše o tom násle- dovně: Ve městě Guatemale spáchán ohavný krvavý zločin, jemuž padlo za oběť 300 nevinných dítek. Ú příležitosti skončení školních zkoušek uspořádána dětská slavnost, jež skončila apotheosou vědy. K tomu cíli postavena tribuna a na vysokém pod- stavci pod kopulovitou zinkovou střechou stála dívka s odznaky Minervy, obklopena jinými dítkami. Ostatní školáci stáli na stupních tribuny a zpívali školní písně. Pojednou spadla s kopule zinková deskaa zranila mladistvou Minervu a několik jiných dítek. Děti s křikem a pláčem daly se na útěk a rodičové, slavnosti přítomní, tlačili se ku předu, hledajíce svoje dítky, čímž způsoben velký hluk a značný zmatek. President republiky guatemalské, Estrada Cabrera, jenž byl přítomen slavnosti, neznaje příčinu vše- obecného tohoto zmatku, domníval se, že vypukla dávno již očekávaná revoluce a nařídil své tělesné stráži, aby do bezbranného lidu střelila. Následek tohoto barbarského rozkazu byl příšerný. Tři sta dítek bylo obětí tohoto barbarského výstřelu. Když Cabrera poznal následky svého zločinu, zakázal časopisům guatemalským pod nejtěžším trestem uve- řejnit o tom zprávy. V prvních dnech byly též všechny soukromé dopisy a všechny telegramy po- drobeny přísné censuře. Časopis »La Razon« zaru čuje se za pravdivost této zprávy. = Pronásledován paviany. Poručík v jed- nom anglickém záložním pluku, jenž má táhnout na pomoc obleženému Mafekingu, zaslal z Buluvaja v Rho- desii svým příbuzným ve Wayne ve státě Indianě v Se- verní Americe tuto zprávu: »Těchto dnů měl jsem po divné dobrodružství, jež mohlo býti pro mne osudné.
Minerva Estrada Cabrera Guatemala Montevideo Madrid Indiana Le Razon Minerva
4 article
Podnikl jsem časně z rána samoten, ozbrojen puškou. malou vycházku do kraje. Pojednou spatřil jsem jedva 50 kroků před sebou obrovského paviana, jenž se ke mně blížil s posuňky nikterak vlídnými. Ne- uváživ, v jaké nebezpečí se tím vydávám, střelil jsem na něho. Obluda ani nevykřikla a svalila se do rokle as 100 stop hluboké, na jejímž okraji se nalézala. Hned na to objevil se druhý pavian, pohlédl do rokle a spatřiv tam mrtvého soudruha, vypukl v ječivý řev. Jakoby kouzlem, objevili se v nejbližší chvíli na obou stranách rokle postavy huňatých pavianů a hnali se ke mně. S hrůzou jsem zpozoroval, že puška po první ráně špatnou patronou se pokazila a nezbylo mi tudíž, než hledat spásu v rychlém útěku. Běžel jsem s takovou rychlostí, že bych sám nebyl uvěřil, že cos podobného dovedu. Rozzuřená zvířata pro- následovala mne dále než 300 metrů. Pak ale jsem měl vyhráno a dosáhl šťastně tábora. Soudruh obe- známený s obyčeji pavianů ujišťoval mne, že by ze mne nebylo mnoho zbylo, kdyby mne byly opice dohonily.« = Proces proti traviči Molineuxovi,o němž jsme přinesli svého času obšírné zprávy, skon- čil těchto dnů po dlouhých průtazích odsouzením obžalovaného. Roland Burnham Molineux, syn admi- rála a millionáře, ačkoli setrval v tvrdošijném zapí- rání, byl uznán vinným úkladné vraždy v obou pří- padech, Barnetově a Cornish-Adamsové a odsouzen k smrti. O případu Cornish-Adamsové přinesli jsme již podrobné zprávy, o případu Barnetově podáváme
Burnham Barnetův Cornish Adams Molineux
5 article
ještě následující podrobnosti. Barnet, přítel Moli- neuxův, udržoval důvěrné styky s jeho manželkou Dne 1. listopadu 1898 Barnet ochuravěl a lékař roz- poznal difteritis. Jednoho dne požil pacient dávku t. zv. Kutnowského prášku, načež se stav jeho ihned zhoršil. Lékař ohledal chemicky prášek a zjistil, že obsahuje kyanid rtuťnatý. Vyptával se na to Bar- neta, ale nedostal určité odpovědí. Krátce před smrt dostal Barnet velkou kytici chrysanthem s navští- venkou, na níž stálo »Blanche«, přijmení mrs. Mo lineuxovy. Pacient tázal se zamyšlen: »Odkud pak ví, že jsem nemocen?« Když Barnet po týdnu ze mřel, udal lékař jakožto příčinu smrti slabost sräce Teprve když po smrti mrs. Adamsové zjištěna rovněž otrava kyanidem rtuťnatým, upozorněn byl soud též na případ Barnetův.
Barnet Adams Barnetův Barnet
6 article
= Sníh a divadla. Různé pařížské časopisy dorážely v posledních dnech prudce na městskou radu, že se dosti horlivě nestará o odklizení sněhu jehož napadlo množství tam zcela neobvyklé. Přité příležitosti připomíná Ernest Blum ve svém »Den- níku vaudevillisty«: »Sníh jest největším nepřítelem divadel. Jako že jsou lidé, kteří způsobují déšť, zpí- vají-li (jako na př. pražský »Hlahol«. P. r.) tak jsou též básníci, kteří neznámo proč, přivolávají sněhové vánice. Za mých mladých let měl jakýs nešťastný básník, jenž jinak byl hodný člověk, tuto pověst, jež ovšem vzbudila proti němu předsudek tím spíše. jelikož jen velmi nepřímo pocházel od Moliéra. Jak mile byl ohlášen kus tohoto nešťastníka, počalo ihned sněžit. Rozumí se, že ředitelé prchali před ním jako před morem. A jestliže hráli některý jeho kus, činili tak toliko v letě. Jednoho roku dáván jeden z jeho kusů uprostřed července a v den pre- miéry počalo sněžit. Atmosférický to zázrak. Ne- šťastník na to definitivně vzdal se dramatické litera- tury. Odstoupil, aniž vyčkal, až jeho vlas bude pokryt sněhem. Ale vskutku neměl také ani jediného slova, jež by mohl pověděti či spíše napsati. . ..
Blum Moliér Hlahol
7 article
Jako všichni ostatní, byl jsem také já obětí ohavné vánice a náledí, takže bych si byl málem vyvrtnul ruku. Odcházel jsem z divadla »Ambigu« a sestupo- val vesele se stupňů před divadlem, když jsem sklouzl a natáhl se jak dlouhý tak široký. Nebyl jsem ostatně samoten, neboť každý z vyšedších di- váků bezděčně se posadil, takže jsme činili dojem tábora. Byli by mohli kus, jejž jsme právě byli vi- děli, ještě jednou opakovat pod širým nebem. Konečně však musil jsem přece jen vstáta jíti dále. Na štěstí neměl jsem už daleko. Ale kdežto jindy potřeboval jsem na tuto cestu pět minut. bylo k tomu nyní třeba půl druhé hodiny. Po heroi- ckém namáhání jsem povstal a klopýtal několik kroků. Pojednou zavolal mne sladký hlas jmenem »Milý pane, prosím, neopouštějte mne, jsem samotna pomozte mi jen vyhledat povoz.« — Obrátiv se, po- znal jsem roztomilou herečku, jež měla v jednom z mých kusů roli a na jejíž talent jsem spolehal. Nešťastnice seděla jako všichni ostatní na zemi. Můj prospěch a francouzská dvornost ukládaly mi tudíž povinnost, abych vyhověl tomuto zoufalému volání.
8 article
Nabídl jsem jí svoje služby, podal jí paži a pokoušel se, udržet se v rovnováze, zatím co rozkošná dáma pevně se o mne opírala. Nebýval jsem nikdy ekvili bristou prvního řádu a dokonce teď, při náledí ! Ač- koliv jsem napínal všechnu svoji obratnost, seděl jsme po dalších pěti krocích oba opět na zemi. Vola jsem z plna hrdla na fiakra, právě tudy jedoucího, jehož nešťastný vozka jedva se mohl udržet se svým koněm. »Dvacet franků dostanete, vezmete-li s sebou tuto dámu.« Hleděl na mne chvíli, pokrčil rameny a jel dále mruče: »Ti šosáci nabízejí člověku dvacet franků, když vědí, že je přece nemůžeme svézt.« Ko- nečně však musili jsme se o něčem rozhodnout. Vstal jsem, jak to právě šlo a pomohl své průvod- kyni. Pokoušeli jsme se znovu v chůzi, ale jakýs pán, jenž uznal za dobré, použiti chodníku jako sklouzačky, vrazil do mne a já padl tak nešťastně, že jsem si potloukl ruku. Roztomilé herečce poda- řilo se konečně nalézti povoz a dovézt mne k mému domu. Nosil jsem po celý týden ruku v šátku, což mne činilo velmi zajímavým. Nejpodivnější na té celé historii však jest, že jsem zapomenul zaplatit povoz, což mi napadá teprve teď. Je to ovšem již tuze pozdě, neboť minulo od té doby již dvacet let a roztomilá herečka nemešká více v tomto slzavém údolí. Žemřelí v Praze. Dne 17. února 1900. Sequensova Bar- bora, 1 rok a 7 měsíců, 207-V. Mahr Josef, krejčí, 57 roků, 1747-II. Pěkná Marie, dcera rukavičkáře, 21/2 měsíce, 548-VII. — Ve všeobecné ne- mocnici: Sukovatý Antonín, obchodník, 57 roků. — U milosrdných sester: Voršiláková Alžběta, vdova po krejčím, 76 roků.
Sequensův V Mahr Josef Marie ko Praha Sukovatý Antonín Voršiláková Alžběta
9 article Král.české zem. divadlo v Praze.
Král.české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. 148. hra v předpl Dnes ve čtvrtek 22. února. 4. čtvrtka. Jak se vám líbí. Hra o 5 jednáních. Napsal William Shakespeare, pře ložil J. V. Sládek. Vypravil režisér p. Chvalovský. OSOBY: Vévoda, žijící u vyhnanství, p. Slukov. Fre- derik, jeho bratr, uchvatitel jeho držav, p. Želenský. Amiens, Jacques, dvořané vypuzeného vévody, p. Ve- verka, p. Seifert. Le Beau, dvořan Frederikův, p. Vávra. Charles, zápasník Frederikův, p. ze Steinsberku. Oliver, Orlando, synové Rowlanda de Boys, p. Vojan, p. Matějovský. Adam, Dennis, sluhové Oliverovi, p. Pštross, p. Bartovský. Prubík, šašek, p. Mošna. Ctihodný Oliver Písmokaz, venkovský kněz, p. Kafka, Corin, Sylvius, pastýři, p. Havelský, p. Focht. Vilém, selský hoch, milující Audrey, p. Mušek. Šlechti p. Řada. Rosalinda, dcera vypuzeného vévody, pí. Kva- pilová. Čelia, dcera Frederikova, sl. Grégrova. Phoebe, pastýřka, sl. Hilbertova. Audrey, selské děvče, pí. Málková. První, druhý, panoš vypuzeného vévody, sl. Šťastná, sl. Laubova. Šlechtici. Panoši. Družina atd. Konec po 1/210. hod. Začátek o 7. hodině.
Král Shakespeare Sládek Chvalovská Slukov Želenský Jacques Seifert Frederikův Vávra Charles Oliver Orlando Rowland Boys Vojan Matějovský Adam Dennis Pštross Bartovský Prubík Mošna Oliver Písmokaz Kafka Korina Sylvius Focht Vilém Audrey Grégrův Foibos Hilbertův Málková Laubův Panoch Praha Amiens národní divadlo . 148 Le Beau
10 article Novotin;
Novotin; damských látek doporučuje nejevněji J. NOVÁK v Praze, Vodičkova ulice, „U Štajorů“. 200-
J Novák Praha Vodičkův ulice U Štajor
11 article
Otec naslouchal velmi slavnostně. »Můj synu,« pravil, »vaše pokušení jest svědectvím opravdovosti klášterního života. Hrozný jest vztek satanův proti domu zasvěcených duší a rád by se tam vloupal, kdyby mohl, se světskými myšlenkami, starostmi a váš- němi. Avšak nám jest přemoci jej vlastní jeho zbraní. Vaše pokání, můj synu, bude stejného druhu jako vaše pohoršení. Jděte ke vratům a zaujměte místo vrátného, a zůstaňte tam ve dne v noci, až do konce roku. A tak zlý spozoruje, že jste strážcem tohoto domu a nebude vás již pokoušet.« Bratr Ondřej byl dojat, když Jan zaujal jeho místo u vrat onoho večera, avšak Jan sám byl lhostejný. Byl vrátným domu, započal proto s povinnostmi svého slu- žebného postavení. Když bratří přicházeli a vycházeli po svých missijích, otvíral dveře a zavíral je. Zaklepal-li někdo, ozval se »Pochválen buď Pán!« a odsouvl malou mřížku v prostředním poli dveří a vykoukl ven na ci- zince. Síň byla mrazivá místnost, s kamennou podlahou, a on sedával na lavici, jež stála u zdi. Postel jeho byla v přístěnku, který dříve býval šatnou, a nad ní visela cedule s nápisem »Děti poslouchejte své rodiče v Pánu«. Neměl společnosti kromě velkého Bratra Ondřeje, který se někdy vykradl dolů, aby jej potěšil svou bezmluvnou přítomností, a psa, který otálel kolem něho.
Ondřej Jan
12 article
Byla to alespoň jakási útěcha, že byl zbaven sou- sedství Bratra Pavla. Zvuky bratra laika ve vedlejší cele přivolávaly vzpomínky na Glory, a musil přemáhati nad své síly myšlenky na ni. Od té doby, co složil sliba
Pavel
13 article
sněhem na ulici, když zaslechl za sebou těžké kroky na schodech. Byl to Bratr Pavel, přicházeje s lopatou, aby odházel sníh. Rysy jeho byly ztrápené a svraštěné,a mladý jeho obličej byl sestárlý a znavený. »Věru, nemusil byste to dělati,« děl Jan. »Takto pracovati, to není pokání, nýbrž samovražda. Promluvím s Otcem a on —« »Nečiňte to; pro boha, nečiňte to! Mějte se mno. alespoň slitování! Kdybyste jen věděl, jakým dobrodiním jest mi práce — jak rozptyluje myšlenky a potlačuje — »Ale je to zbytečné, Bratře Pavle. Hleďte! Sníh stále padá a bude ho ještě více.« »To je jedno, mně to svědčí. Když jsem hodně una- ven, mohu někdy spáti. A potom bůh jest k vám laskav, nešetříte-li se. Jednoho dne snad mi něco poví.« »Poví nám vše, v příhodné době, Bratře Pavle.« »To jest lehko raditi k trpělivosti. Kdybych byl jako vy, počítal bych dny, až by uplynul můj čas, a to by mné pomohlo snášeti vše. Ale když jste zaslíben pro všecek život —« Ustal v práci a díval se přes zábradlí, a zdálo se, že hledí v únavné dny příšti. »Máte někoho tam, venku?«
Pavel Věra Jan
14 article »Myslíte někoho —
»Myslíte někoho — »Nějakého příbuzného — nějakou sestru?e »Ne.« »Pak nevíte, co to je; proto jste mi nechtěl dáti odpověď.« »Netažte se, Bratře Pavle.« »Proč ne ?e »Snad by vám to způsobilo ještě větší nepokoj. kdybych vám řekl co —e Křesťan.
Pavel