2
article
— Národní rozhraničení diécesí v C
chách. Ke zprávě »Kat. Listů« z Vídně o do-
mnělém zakročení všeněmeckých poslanců ve
prospěch církevního rozdělení diécesí v Čechách
poznamenává P. Opitz, hlavní strůjce národ-
nostního rozhraničení církevního a vůdce ně-
mecko-nacionálního kleru v otázce této: »Včera
přinesly »Kat. Listy« vlipnou zprávu, že dva
všeněmečtí poslanci — lidé tito jsou jak známo
naplnění starostí o blaho katolické církve — do
stavili se k předsedovi ministerstva, aby s roz-
dělením Čech učinil napřed pokus v ohledu cír
kevním. Jak se ze známých zuřivých nepřátel
rozdělení Čech přes noc náhle stali přátelé cír
kevního rozdělení, o tom mlčí humoristicky na
daný zpravodaj, za to však vypravuje, že rozdě-
lení od Všeněmců žádané bylo v návrhu ve
Warnsdorfu vypracováno, a také k vůli zdání
od vlády studováno. K tomu náleží řádná porce
lehkověrnosti, takové zprávy za pravdu míti.«
Opitz
Vídeň
Čechy
Warnsdorf
3
article
Páter Opitz má v této záležitosti ovšem boj ve-
lice snadný, pokud má před sebou tak kormu-
tlivého protivníka jako arcibiskupský orgán, kte-
rýž nehledě ani ke vlastní jeho bezpříkladné
neobratnosti, vyslán do boje svázán na všech
čtyrech. A to je velice polehčující okolností ne-
přetržité blamáže, v níž »K. L.« tonou, nebo
venkoncem vzato, stojí páně arcibiskupův orgán
vlastně v táboře těch, kteří rozdělení vlastně
přejí a plánu Opitzovu vlastně ani ublížiti ne-
smějí. Příšernou báchorou o dvou všeněmeckých
poslancích byla Opitzovi poskytnuta příležitost
k lacinému triumfu. Ježto však P. Opitz až
dosud nedementoval žádnou z positivní ch
zpráv o církevním roztržení království českého,
jakkoli mu zajisté ujíti nemohly, jest nepo
chybno, že tak učiniti nemohl, i že se zakládají
na pravdě. P. Opitz neprozradil dosud sice nie
ze svých intrik, dalekosáhle založených a směřu
jících k uskutečnění simonie Frindovy, ale celý
tenor jeho »Reichspostu« jest jediným nepřetr
žitým důkazem, že takové věci se dějí. Jes
známo, že ještě před 14 dny dokazovala »Reichs
post« nevyhnutelnost církevního rozdělení Čech
podle národností i za doklad uváděla analogi
rozdělení české provincie řádu redemptoristů.
Opitz
K L
Opitzův
P Opitz
Frindův
Čechy
4
article
kterýmž se připravuje a předpracuje k rozdělen
diécesí. Hned po tom vyskytla se zpráva o ná
rodnostním rozdělení superintendence augšpur-
ského vyznání v Čechách, námi také dne 30
září obšírně zaznamenaná. Nad míru karakteri
stické jest, že orgán páně arcibiskupův ve své
»vídeňské« všeněmecké pohádce uvádí, že »po
vídačky« o národnostním rozdělení diécesí maj
za účel zakrýti prý »čin Helvetů«, čímž patrně
narážel na rozdělení augšpurské diécese, ale
o rozdělení provincie redemptoristů nezmínil se
ani slovem podle své svatojanské methody. To
bylo patrně v úplném pořádku. Ostatně i rozdě-
lení augšpurské diécese úplně po tichu připra-
vené a provedené, jako se to mělo státi i s roz-
dělením katolické administrativy v Čechách, přijde
k řeči v parlamentě nejen jakožto porušení jed-
noty země, ve kterémž smyslu ovšem co do
váhy stojí daleko za chystaným katolicko-kleri-
kálním roztržením, aie i jako nedůstojný ústupek
a couvnutí před schönererovským »Los von
Rom!« — Toho všeho se ovšem katolíci a če-
ské duchovenstvo ze svého »katolického orgánu«
nedozvědí, a »K. L.« zajisté nesdělí těmto ani
podlé urážky, jichž se dopouští »notář« páně
arcibiskupův a redaktor »Reichspostu« P. Opitz
na vlasteneckém duchovenstvu českém, jehož
národní uvědomění hanobí hamižným podezi-
ráním. Ve svém nejnovějším článku o nutnosti
národnostního rozdělení diécesí v Čechách
vzpomíná také protestů se strany českého du-
chovenstva proti rozdělení povznesených i praví,
že se české duchovenstvo proti rozdělení staví
jedině k vůli několika místům ně-
meckým, kteráž by rozdělením
diécesí ztratilo, tedy k vůli o táz ee
žaludeční. To jest drzost, na jakou české
duchovenstvo najde zajisté přiměřenou odpověd
samo!
K L
P Opitz
Čechy
Los on Rom
5
article
— Orgán biskupa Brynycha proti ná-
rodnostnímu rozdělení diécesí v Čechách
Kralovéhradecká »Obrana«, známý orgán biskupa
Brynycha, píše pod záhlavím: »Zřízení nových
biskupství v král. českém« takto: »Dlouho
mlčeli jsme o této věci. Věřili jsme pražským
»Katolickým Listům«, že na věci nic není. Vě-
řili jsme, že se pověst ta vyvinula z jmenování
dvou nových světících biskupů pražských Němce
a Čecha. Ale dnes můžeme zcela
vážně čtenářstvo naše i veškerý
lid český ujistiti, že vláda vídeňská
k vůli Němcům o zřízení biskupství
v Chebu stojí a již i vyjednává.
Ustupují tím opět a opět rozhodující kruhy
stranám, které na úkor Rakouska mermomocí
chtějí utvořiti z Čech dva kusy, jeden čisté ně-
mecký a druhý smíšený. Jako praví vlastenci
čeští i rakouští musíme užiti všech slušných
prostředků ku zamezení této práce pro krále
pruského. Ale také ani jako upřímní katolíci
k tomu mlčeti nemůžeme. Jest pravda, že je
v Čechách zapotřebí větší počet diécesí. Ale
tolik musíme až i Římu pověděti, že »rein-
deutsche«, čistě německá diécese v Čechách je
nemožnou z té příčiny, že žádný rozsáhlejší kraj
vlasti naší bez Čechů není. Bylo by to jen na
škodu svaté stolice a církve, kdyby se propůj-
čila k ubíjení Čechů k vůli fanatickým nacio-
nálům anebo dokonce k vůli wolfiánům.
Brynych
Němec
Čecho
Čechy
Cheb
Rakousko
Řím
6
article
Přejeme ovšem Němcům biskupství v Chebu,
ale za tří podmínek. Předně, aby svatá
Stolice sama za sankce vlády vydala sprave-
dlivé, ale i rozhodné rozkazy a instrukceo
kázáních, cvičeních a podobných bohoslužeb-
ných úkonech a službách se zřetelem na men-
šiny, ne však dle obcovací, nýbrž dle mateřské
řeči spočtěné. Za druhé, aby biskup v Čechách
obou jazyků byl tak mocen, aby mohl v nich
slušně bez chyb a směšné výslovnosti kázati,
jak to beztoho sněm tridentský přikazuje.
Totéž ať platí i o kněžích dle potřeb
a osad farních. Ať se tedy z rozkazu
církve ve všech seminářích — tedy
v Chebu a v Litoměřicích — bohoslovci uči
druhému jazyku vlasti naší. Za třetí žádáme,
ať se zřídí oproti Chebu biskupství nové též
v českém území. Víme sice z nejbezpečnějšího
pramene, že se jedná též o zřízení nového
biskupství v Kutné Hoře, ale vídeňské vládě
nevěříme. Po všech těch křivdách na nás spá-
chaných obáváme se, že by vláda Němcům
biskupství zřídila, ale Čechům jen slíbila.
A nic nenamítáme, zůstane-li při hradeckém
biskupství něco Němců a přidělí-li se jich
něco biskupství kutnohorskému. Bude to jen
spravedlivo, budou-li všecka biskupství. v Če-
chách smíšena a přijmeme zajisté i my vřele
rozkazy papežské na ochranu menšin německých.
Tolik před časem především pánům poslancům
a důstojnému duchovenstvu! Rázné nějaké akce
jest zapotřebí. Radíme však akci tuto společně
s biskupy českými. Zásadou naší budiž: vládě
vídeňské nevěřiti a proti nekřesťanskému nacio-
nalismu — třebas i německých kněží — čistě
katolickými zásadami lid svůj i církev brániti.
Němec
Čecho
Cheb
Čechy
Litoměřice
Kutná hoře
svatá Stolica
7
article
— Nepovolaní smiřovatelé. Ve voleb-
ním provolání konservativních velkostatkářů,
jakkoli je chudičké, že při tom člověku až běda,
činí se opětně zmínka o tom zvláštním jakémsi
poslání velkostatkářském, smiřovati oba národy
v zemi. Je ostatně zjevno z veškerého jejich
přání, že nechtějí přilnouti vřeleji k národn
straně naší, jako učinili ústavověrní velkostat-
káři, přimknuvše se k Němcům, nýbrž že co
strana politická a nikoli národní, své si chtějí
z achovati stanovisko. Páni dopou-
štějí se v politice anachronismu. Dnes již ne-
imponuje velký majetek, spojený se šlechtickým
titulem, v tom směru, aby rozhodujícím vlivem
způsobil politickou náladu v lidu. Nechceme
tvrditi, kdo je hrabětem a má několik panství
že nebyl by v národě našem ničím. O ano,
doznáváme, že některé rodiny, jež těmito se
mohou vykázati přednostmi, i dnes ještě zaují-
mají výminečné stanovisko v naší společnosti,
však tolik tvrdíme, že dnes již tak daleko moc
a vliv jejich nesahá, aby autoritativně působiti
mohly v tom směru, by Čechové a Němci, za-
pomenuvše na to, co dělo i děje se kolem nich
v náručí si padli. Konservativní velkostatkář
vědí ostatně, jak se jim smiřovačky daří. Po
koušejí se o ně bezmála již čtyřicet let a vý
sledek je — že propast mezi oběma národyje
pořád hlubší a hlubší, ba že dnes se Němci
obracejí proti nim, že oni vlastně jsou překážkou
smíru v zemi. Je to výčitka, dle našeho pře-
svědčení, neoprávněná, však tolik pravdyje
v ní, že jest nejvýš na čase, aby konservativní
velkostatkáři svému smiřovacímu snažení konečně
již výhost dali. Hněv lidový a odpor národa
proti národu nedá se ukonejšiti způsobem, jak
by se to líbilo asi třem stům rodin, statkem
pozemským více požehnaným, než jsou jiné.
Němec
Čecho
8
article
Jak jsme se již o tom zmínili: němečtí velko-
statkáři dávno již se zřekli nevděčného smiřo-
vacího poslání. Doznali, že jsou Němci a jdou
nyní ve všech národních otázkách s Němci lido-
vými. Že by při tom méně byli oblíbeni nahoře
anebo vlivu ztráceli dole, naprosto nepozorujeme.
Naopak: právě tím se stali činitelem politickým,
že o lid svůj se opírati mohou. Toho velko-
statkáři konservativní ještě nepochopili.
— Opětné tvrzení »České Demokracie«,
že nebožtík dr. Kaizl bral svůj plat professor-
ský a ministerský zároveň a že z tohoto neplatil
žádných daní, jest hanebným očerňováním ne-
božtíka. Nejen hanebným, nýbrž také hloupým,
protože každému laikovi, který i jen trochu se
zná v placení berní, musí býti povědomo, že
nikdo ve státě nemůže bráti dva
platy zároveň a proto že každému laikovi
i jenom poněkud věcí berních znalému jest po-
vědomo, že státnímu úřadníku, když
se mu měsíční plat odevzdává, sráží se daň
napřed. To již obstarává při ministrech
centrální pokladna, která dává ministrovi a stát-
nímu úřadníkovi plat umenšený o berni. Aby
však vidno bylo, jakého druhu jsou pomluvy
dra. Kaizla, sdělujeme, co dosud snad nebylo
veřejnosti povědomo: Dr. Kaizl, ačkoliv nebyl
majetným člověkem, když poslancoval, nebral
jako professor žádného kolejného,
kdežto jiní majetnější než on, kolejné brali,
třebas i celý semestr nepřednášeli.
Němec
doktor
Kaizl
9
article
Za druhé, když dr. Kaizl stal se mini-
strem, byla mu sražena tak zvaná karenční
difference, t. j. poplatek za povýšení, kterýž u
něho činil skoro 6000 zlatých. Za třetí, když
dr. Kaizl byl dán do příkaznosti, byl jemu
prvnímu předepsán 3 příspěvek do pensijní
pokladny. Dr. Kaizl mohl se tohoto příspěvku
zhostiti, on však neučinil tak a platil příspěvek
ten až do své smrti, ačkoli žádný ministr
před ním, daný do příkaznosti, ho
neplatil, ani Zaleski, ani Badeni,
ani jiní. Takový byl dr. Kaizl ve skutečnosti.
O tu se nízké a mrzké pomluvy »České Demo-
kracie« odrazí jako hrách o sténu. Dále dodá-
váme, že dr. Kaizl nezasedal v žádné
správníradě, ačkoli bychom nepokládali
za žádnou nehodu, ani žádnou újmu na cti,
kdyby český člověk ve správní radě nějaké
společnosti železniční se nalézal. Jest po-
hříchu smutnou zkušeností, že ve všech želez-
ničních správách království českého nalézá
se Čech jediný. Jaké to má pro nás materielní
a národní důsledky, netřeba dokládati. Jest
neskonale smutným, že kdežto německé listys
největším uznáním a s největší úctou psaly o
nebožtikovi, nalezl se český list, který jeho pa-
mátku hanobiti si učinil úkolem.
doktor
Kaizl
Zaleski
Baden
Čo
Český dema
10
article
— Pohoršlivé zneuctění katolického
chrámu. Ranní i večerní modlitba dra. Eisen-
kolba, »Los von Rom«, došla pod samým
svícnem biskupské residence v Litoměřicích
zvláštního vyjádření. Pod vlivem řeči dra. Eisen-
kolba, pronesené v pivovaru elbschlosskémv
atmosféře 16stupňového boku, přísahali dva
němečtí mužové, takto patnáctiletí žáci německé
reálky, že provedou věc, která otřese Římem
do základů. V zápětí na to slib svůj provedli
způsobem, který vylíčiti nemůže ani nejdelikát-
nější péro. Byli totiž dopadeni v dómě litomě-
řickém na trůně biskupově v choulostivé po-
sici, při které se obyčejně lidé nemodlí . . ..
V domácnosti litoměřické způsobila tato nemilá
afféra nemalý rozruch, jmenovitě když zjištěno,
že jeden ze zapřísáhlých odpůrců Říma jest
synem vyššího státního úřadníka, jehož choť je
fanatickou katoličkou a druhý synáček — —
redaktora »Leitm. Zeitungu«. Litoměřický tisk,
representovaný známými plátky, opatrně za-
mlčel nemilou tuto ukázku z krému domácnosti
litoměřické a pouze pětiřádkovou lokálkou s ná-
zvem »Uličnictví«, hleděl dát celé věci jiný
nátěr. Ale mezi společností litoměřickou dobře
se ví, že »morální úspěch« duchaplného toho
kousku přičísti dlužno na vrub propagace páně
Eisenkolbovy.
— Z Nového Bydžova. Důvěrníci strany
svobodomyslné za město Nový Bydžov přijali
jednomyslně kandidaturu p. dra. Ferdi-
nanda Pantůčka, rady zemského soudu
v Praze. Nadšení pro dra. Pantůčka v městě
jest všeobecné.
Eisenkolbův
Pantůček
Los on Rom
Litoměřice
Řím
Nový Bydžov
Nová Bydžov
zemský soud v Praga
11
article
— Osobní. Dne 3. října slavil pan J. Pešek,
c. k. listovní zemských desk a předseda »Ústředního
svazu soudních kancelářských a knihovních úřad-
níků« v úzkém kruhu rodinném stříbrnou svatbu.
Pan Pešek jest jedním z nejpřednějších bojovníkůa
zastanců veškerého státního úřadnictva. Státní úřad-
nictvo v den jeho stříbrné svatby dalo průchod citu
lásky a oddanosti tím, že se všech stran: z Čech,
Moravy, Slezska, Haliče, Bukoviny, Tyrol, Korutan,
Přímoří, Štyrska i Krajiny zasláno bylo oslavenci
na sta lístků gratulačních a přes 60 blahopřejných
telegramů. Zároveň dostavili se k oslavenci zástup-
cové spolku »Ústřední svaz soudních kancelář-
ských a knihovních úřadníků« pp. Bareš, Morstadt
a Karanský, kteří mu oznámili, že výbor jmenoval
jej pro neocenitelné zásluhy čestným členem. Pan
J Pešek
Pešek
Krajina
Bareš
Morstadt
Karanský
Čechy
Morava
Slezsko
Halič
Bukovina
Tyroly
Korutany
svaz soudní kancelář