okuláry, kombinuje obrázky, na nichž válfí se v prachu pod automobilem kde jaká husa, slepice, někdy i jiné domácí zvířátko a zkrátka illustruje jízdu automobilu tak hrůzně, jako řádění morové rány neboo strnutí šije. Taková je neúcta k této vymoženosti jinde iu nás. Ano . . . u nás zvlášť! Vymýšlejí se ohavné vtipy, jako na příklad onen s policajíem. Nač prý dává na ulicích hlavně pozor? Aby ho nepřejel automobil. Ale ze všeho toho by si statečná dru- žina automobilistů nic nedělala, nebýti ponižujícího jízdního řádu pro města ! Slyšte přátelé v automobílu! Hlerýždí rychlostí šesti kilometrů na křižovatkách a mostech smí jeti automobil v Praze. Tedy ještě mnohem menší rych- lostí než elektrika, která, jak známo, nemá nadarmo slgnaturu O. P. (opatrně, pomalu). A který chauffeur přestoupí šestikilometrovou rychlost za hodinu . .. sebere a zavře sel Doklad je po ruce: Chauffeur pan Jan Kára jel kteréhosi dne březnu t. r. přes most v Eliščině třídě rychlostí šesti kilometrů a půl metru za hodinu. Strážník si toho nedovoleného půl metru všiml, učinil oznámení a pan Kára dostal u přestupkového soudu čtyři dni vězení, poněvadž už jednou měl šest korun pokuty, pak 10 korun a dva dni pro rychlou jízdu. Pan Kára se odvolal, ale měl malér. Aby nepři- šel opět do konfliktu s předpisy o rychlé jízdě, jel k odvolacímu přelíčení předepsanou rychlostí a při- jel pozdě. V nepřítomnosti jeho byl rozsudek už potvrzen. Jako pravý sportsman nesvěsil však hlavu. Čtyři dni rovnají se 96. hodinám. A ty pořádný automobil na dobré silnici urazí za sedm hodin

Dary a příspěvky. Složeno u pokladny „Národních Listů«

Ústřední Matici školské. Smíchov. Při svatbě sl. Antonie Ročkovys p. Jos. Tůmou vybráno sl. Hanou Špá- rovskou . . . Hrdlořezy u Prahy. Pan JUDr. Jan Sejk, advokát v Žižkově, skládá v trrestní věci p. Jos. Sudka proti p. F. Reisowi v Hrdlo- řezích, tímto složenou dobrovolnou po- kutu . . . . . .. Vraňany p. Jenšovice. Z pokladničky v ho- stinci p. Ant. Sineckého . . . . . . Hrochův Týnec. Pan Josef Skokam zasílá za kravatu od slečny H. M. . K tomu z č. 129. odp. z 11. května 1907 K 624. 923 17 Na pomník dra. Eduarda Grégra. Praha. Pan Franěk Páris, solicifátor . . K 2.— K tomu z č. 129. odp. z 11. května 1907 . K 236.50

Obrannému školnímu fondu v Cokytli u Silperka na Moravě. Praha. »Dlouhý stůl« ve vinárně p. Eug. Patsche ve Ferdinandově třídě věnujek uctění památky zesnulého stavitele p. V. Kohouta . pozornění. Pány zasílatele příspěvků pro různé podniky národní upozorňujeme, že v sobotním od- poledním čísle našeho listu mohou býti uveřej- něny ve výkazech jen ony příspěvky a dary, jež dojdou předcházejícího pátku dopoledne. Později došlé příspěvky vykázány budou až příští so- botu v čísle odpoledním. Administrace.

Zemřelí v Praze.

Dne 9. května 1907: Ryba Josef, mistr obuv-

nický, 60 roků, 279—II. Skývova Jarmila, dcera slé- vače, 4 měs., 747—VIII. — V josefovské ne- mocnici: Fuchs Leopold, býv. obchodník, 87 roků. — V městském chudobinci: Pekárkova Anna, ošetřovanka, 64 roky. — V městském choro- binci: Beránek Vilém, 67 roků. — Ve všeobec- né nemocnici: Čmuchal Jan, býv. tkadlec, 74 r. Horáková Josefa, manželka kočího, 25 roků. Kocou- rek František, prodavač ovoce, 69 roků. Kosinova Marie, tovární dělnice, 16 roků. Pilát Josef, obuvník, 78 roků. Dne 10. května 1907: Pejša František, syn povozníka, 1 rok, 673—I. Chocholatý Jiří, mistr krej- čovský, 64 roku, 1355—II. Klementová Marie, sou- kromnice, 76 roků, 1203—II. Sellner Josef, mag. ad- junkt, 51 rok, 1975—II. Pickova Viktora, dcera po c. k. okr. soudci, 47 roků, 481—III. Wanžura Vojtěch, oficiál c. k. fin. ředit. v. v., 82 roky, 367—III. Rů- žička Jaroslav, syn kočího, 7 měs., 620—VII. Janoušek Josef, syn bednářského dělníka, 9 měs., 461—VIII. Řehoř Jan, domovník, 66 roků, 319—VIII. — U Mi- losrdných bratří: Kotoš Jan, 77 roků. — U Milosrdných sester: Jelínková Helena, vdova po dělníku, 58 roků — Ve všeobecné nemoc- niei: Kašpárková Marie, býv. posluhovačka, 62 roky Steiner Josef, trestanec, 50 roků. Vistnerová Marie manželka zámečníka, 35 roků. Ze Zedvitzů Františka. soukromnice, 55 roků.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy

V zahradě I. pražského měšť. prvovaru. Začátek o 5428. hod V sobotu 18. května. Ve prospěch Prvního výpomocného a vzdělávacího spolku »Samaritán« v Praze-I. Dědečkovy housle. Vesnická historka o třech obrazech se zpěvy. Napsal Jar. Rudloff. Hudbu komponoval a diriguje E. Starý. Režisér B. Kovář.

Aréna na Smíchově (bliže Palaexoho

V celku odhvzdáno K 624. 96217

mostuj. Začátek o 7. hod. V sobotu 18. května. Novinka: Robinson Grusoe. 9789 Velká výpravná hra se zpěvy, tanci a evolucemi o osmi obrazech. Dle Defoeova románu zpracoval Alexa ndr Ludwig. Přeložil Josef Kubík. Hudbu složil K.J Fromm. Ve scénu uvedl režisér Josaf Kubík.

V celku odavzdáno . K 238.50

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V sobotu 18. května.

196. hra v předpl. (4. čtvrtka.) Smetanův cyklus.

Opera o třech dějstvích. Složil B. Smetana. S textem od J. Wenziga v úpravě V. J. Novotného. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Robert Polák. Začátek o 7. hod. Konec o 3/4410. hod V neděli dne 19. května. Odpoledne. Ve prospěch chudinského ústavu král. hlavního města Prahy. Salome. — Žena Sokratova. Večer mimo předplacení. Ve prospěch Pensijního fondu solistů král. českého zemského a Národního divadla. Lohengrin. V sobotu 18. května. Začátek o 7. hod. Spolkové představení. 9790 Jako hostě vystoupí manželé Táborských od Zemského divadla v Lublani. Dáma s kameliemi. Činohra o pěti jednaních. Napsal Dumas syn. Dle Ringova vzdělání přeložil Em. Züngel. Režisér Jan Kubík. na Krai.

Svandovo divadlo na Smíchově.

Pištěkovo lidové divadlo vnehraoeot. V sobotu 18. května. Začátek o 7. hod. Lidové představení při malých cenách. Cikánský baron. 9784 Sensační hra o 6 jednáních. Dle starší látky napsal Jar. Orlický. Melodramatická budba od J. Arneta. Režisér J. Tišnov. u Deutschů Ředítelka Mary Kučerová Groszova.

Nové lidové divadlo v Praze VIII. Ptsbnn

V sobotu 18. května. Začátek o 1/28. hod. Jedna od Benedek. Obraz z vojenského života se zpěvy a tanci. Napsal 9800 X. Jagr. Režisér F. Kneisl. Konec o 10. hodině. Po divadle spojení elektrickou drahou všemi směry.

Káva ran 683 Pařížská směs „Louvre“ . . . 1/2 kg. K 2.40 Vídeňšká původní směs . . . . 1/2 „ „ 2.— Vídoňeká kavárenská směs . 1/2 . „ 1.60 rodinná směs . . . . 1/2 „ „ 1.40 Terstská

ALOISPELZ, Praha, Platýz.

»Proč bych to říkal! když si toho nepřeješ ... tak se neboj . . .« »To máš tak, brachu! Zdejší lid je náramně závi- stivý... div by člověka nesnědli. Jsme na tom moc zle, máme strašnou nouzi... a — a — al. . .« »Slyšel jsem, slyšel,« pravil Váňa, smutně přisvěd- čuje, při čemž ale úsměv nezmizel mu se rtů. »Hned, jak jsem přišel, ptal jsem na vás, strejčku Timofeji, jak se asi máte a jste-li všichni živi a zdrávi . . .« »A ty's přišel z města, odvádět poplatek?« roztržitě otázal se Nudla. »Ano, za jedno přinesl jsem poplatek, za druhé — chci poprositi, aby mne tu nechalí, stýská ce mi velice už po venkově... Ač tu nemám žádných příbuzných, přece chtěl jsem se podívati na své známé. Pravda, vedlo se mně tam dobře. Mistr byl hodný, nepřepínal člověka v práci; byl jsem zaměstnán ponejvíce prací čalounickou, není to tak namáhavé a plat máme slušný, ale přece mne to táhlo pořád sem. Panstvo prý přijjede, poprosím je — abych tu mohl zůstati a žíti.« »No tak, s Pánembohem, Váňo; nemám kdy ... musím ještě něco obstarati... Pamatuj si, neříkej nic . .. zvláště uvidíš-li naše. Zajdi k nám potom,« nuceně do- dal Nudla. »Bodejť ne! tot se ví, že ano!« radostně odvětil Váňa, při čemž úsměv jeho byl ještě blaženější než dříve. Po celé dopoledne Timofej bedlivě ženě se vyhýbal. I když se všichni sešli u oběda a usedli za úzounkým sto- lem jeden proti druhému, Timofej i tu se staral, aby na ženu ani nepohlédl; neustával kašlati, hledě dokázati vše- možně, jak je mu velice špatně.

Zjevný nepokoj a rozčilení snadno mohlo býti pova- žováno za chorobu. Kateřinu to však pramálo dojímalo; zdálo se, že také vyhýbala se pohledům a rozhovorům s ním. Ale jak zamračeni a mlčelivi byli otec s matkou, tak vesely a hovorny byly děti, mezi nimiž zvláště vyni- kala tentokráte Máša, nejstarší dcerka Kateřiny. Vždycky klidná a tichá, nebyla teď ani k poznání; od té chvíle, co otec, vrátiv se domů, pověděl jí, že přišel Iván do Ma- riinské, pojednou se rozveselila. Kde se to v ní vzalo Neustále se smála s malými bratříčky, běhala po celém domě, pomáhala matce v hospodářství a šílenou Důňu, která nebyla skorem dva dni zase doma, učesala a uvá- zala ji na hlavu šátek; ba za obědu Máša hovořila a smála se nejvíce se všech. Alo otec a matka, pohrouženi ve svých myšlénkách, nepozorovali této náhlé změny. Timofej zvedl se z laviče co nejdříve, vyšel do za- hrady, prošel se asl dvakrát — třikrát sem tam po pě- šince, vešel potom do stodoly a ulehl na slámu. Ale ne- mohl jaksi usnouti; převracel se s boku na bok, ležel se zavřenýma očima — ale spánek nepřicházel. Tu znova vrátil se do světnice a vlezl si na pec, ale i tam mu bylo jaksi nevolno; totéž opakovalo se i na palandě i na lavici; zkrátka, kamkoli zašel, kdekoli ulehl — nikde nenalézal odpočinku. Rozmrzen patrně převalováním se s místa na místo, vzal čapku a vyšel na dvůr; ale právě tak nemohl státi, jak nemohl ležeti. Ze dvora přišel do zahrady, ze zahrady opět do dvora; jde k louce, podívá se, podívá, potřásá hlavou a znovu potácí se k domovu. Při jedné z těchto procházek setkal se s Péťou.