V Praze, v sobotu dne 18. května.

K číslu 130. Čislo v Prazé za 2h a na venkově za 4

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80b

NARUDN

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Vládní výklad o národní otázce. Z Vídně, 18. května. Vládní »Frdbl.« za- bývá se výsledkem voleb, pokud jde o národní otázku, úvahou, kterou uveřejňuje a která pa- trně jest inspirována. Po leckteré stránce jest opravou posledních publikací vládních, v kte- rých veliké veřejnosti namlouváno, nevíme věru jakým právem a z jakého důvodu, že dne 14. května t. r. byly otázky národní vůbec a česko- německé zviáště, odvanuty jako pírko povadlé květiny prudkým podzimním vichrem. Vládní orgán píše: »Při posledních volbách ještě zvítězili ve všeobecné kurii Všeněmci a čeští radikálové. Od té doby poznalo se, že ná- rodní radikalismus v Rakousku může působiti jen škodlivě a že stal se zbytečným. Dávno jest axiomatem rakouského umění státnického nevynášeti žádného národa proti druhému ná- rodu, práv národů všech hájiti stejnoměrně, jen dobrovolnou dohodou podporovati jejich vývoj. Žádný z národů rakouských nemusí báti se po- škozování, nechať si jest parlamentní zastoupení jeho jakékoli. Tato zásada, které bylo nabyto smutnými zkušenostmi, jest neochvějně pevnou a nebude nikdy opuštěna. Nezvratné trvání při zásadě té jest nejbezpečnější a také jedinou ochranou proti reakci do epochy neplodných národních bojů.

Vzrůst sociálně-demokratických mandátů nemůže vzbuditi žádných starostí proto, že pů sobnost národních stran doznala zastoupení. Vo- ličové chtěli trefiti národní hypertrofii a všechny její neblahé následky. Massy, nepozbyly svého národního vědomí. Chtěly svým votem osvědčiti tolik, že chtějí míti poslaneckou vsněmovnu klidnou, trvale pracovnou, která by razila ho- spodářský a sociální pokrok.« Tento projev nutno na několika místech opraviti co nejdůkladněji. Především není pravda, že již dávno jest axiomatem rakouského umění státnického hájiti stejnou měrou práv všech ná- rodů. Kdyby to byla pravda, věci v Rakousku byly by jiné. Národní spor nebyl by zmizel, ale byl by se umenšil, kdyby vlády vídeňské byly světlo a stín rozdělovaly skutečně stejno měrou. Proti tomuto tvrzení, které příkře odpo- ruje skutečnosti, musí býti protestováno co nej rozhodněji. Ovšem jest žádoucno, by vláda bar. Becka, by vláda rakouská vůbec učinila svým axiomatem stejnou péči o všechny ná- rody. Ale do té chvíle takové rovnosti a stej- nosti nevidíme. Za druhé musí býti protestováno stejně rozhodně proti zvyku vídeňských vlád, házeti nás Čechy do jednoho hrnce s německými ra- dikály, s Schönererovci, Velkoprušáky a Velko- němci a buditi víru, jakoby mezi našimi poža- davky národními a mezi požadavky všeněm. německými byla jakási shoda. Odmítáme takovou snahu. My nikdy po žádných nadprávích ne- toužili a žádných se nedomáhali, nýbrž vždy cky spokojiti se chceme matematickou rovností Proto také protestujeme co nejrozhodněji prot tvrzení »Fremdbl.« jakoby na české straně byl bývala vždy nějaká hypertrofie.

Prostředkování dra. Becka. Z Vídně, 18. května. O pohnutkách, ktere přiměly bar. Becka k prostřednictví mez křesťanskými sociály a mezi ostatními německý mi stranami, uveřejňuje »Zt. « na svůj vrub tute informaci: »Spozděné zasáhnutí vlády vysvět luje se námitkami, které činěny byly zvláště s vojenské strany u koruny proti ne- nadálému vzrůstu sociálně demokratické strany v parlamentě. Všechny zprávy souhlasí v tom, že císal uvítal úplné skoro zničení krajní německé strany s živým povděkem, poněvadž viděl v roz- kladné činnosti Všeněmců nlejvětší nebez pečí pro práci parlamentní. Tu však koruně učiněn výklad, že při silném vzrůstu so- ciální demokracie povstanou vládě těžkosti pro příjetí vojenských předloh. Císař vy- slechl o tom soud ministerského předsedy, jenž ukazoval k tomu, že tou dobou žádných pilných vojenských předloh není a že se do podzimku situace vyjasní tak, aby bylo viděti, zda-li lze se naditi v nové sněmovně vyřízení určitých státních nezbytností.

Volby v Haliči. Z Vídně, 18. května. Dosavadní voli by haličské přinesly momentů zajímavých jen málo. Zprávy »Národních Listů«, že posice so- ciálně demokratického posl. Daszyňské ho v Krakové jest ohrožena, ukázaly se zcel

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakce a expedice.

správnými. Poslanec Daszyňski nové sně- movně všeobecného rovného práva hlasovacího, pro které bojoval s celou svojí, věru nikoli všední výmluvností, náležeti nebude. V Haliči dobyli sociální demokraté dosud jed- noho mandátu ve Lvově. Z Vídně, 18. května. Ze Lvova telegra- fují: Ve 3. volebním okresu, kde kandidovali president obch. komory Worowitz, sociál- ní demokrat dr. Diamand a sionista dr. Brande, povolána byla pěchota k zachování pokoje a pořádku. Voličové musili projíti vo- jenským kordonem k osudí. Na ulici došlo mezi davem a vojskem k opětný m srážkám, při kterých několik osob bylo zatčleno. Stoupenci prof. Glabinského jeli v nábytkovém voze, který byl okrášlen pra- pory a ve kterém seděl hudební sbor. Studenti s vozu házeli provolání volební, ve kterém chvá- leny vlastnosti a působení profesora Glabin- ské ho. Referent volební opravy nebude zvolen. Z Vídně, 18. května. Dle dnešních zpráv li- neckých možno souditi, že referent o volební re- formě dr. Löcker do sněmovny poslanecké se nedostane. Ucházel se on a jeho soudruzí z německé strany lidové o podporu klerikálů hornorakouských, ale nedostal jí. Tito prohlásili, že dr. Löcker a soudruzi jsou stejně stou- penci svobodné školy a volného manželství, jako sociální demokraté, a že tedy doporučuje se pro voličstvo klerikální při užších volbách vůbec k volebnímu osudí nechoditi.

Z německého tábora. Z Vídně, 18. května. Baron Beck, ne- víme jakým právem, celé dva dny dělal spro- středkovatele mezi křesťanskými sociály na straně jedné a druhými německými stranami na straně druhé ve příčině kompromisu na celé čáře, ale námáhal se marně. Tak zvané svobodomyslné strany odepřely podporu křesťanským sociálům a také tito se zdráhali vyzývati voličstvo své, by dalo hlasy německým liberálům a pokrokov- cům. Včera konala se v ministerském předsed- nictvu dlouhotrvající konference, které zúčastnili se také ministr vyučování dr. Marcheta ministr železnic dr. Derischatta, za stranu křesťansko-sociální prine Alois Liechten- stein a. dr. Gessmann, za t. zv. svcbodo-

FEUILLETON.

Alfons Mucha o amerických ženách. Novovorský „Evening World“ přinesl rozmluv svého zpravodaje s Alf. Muchou, který má svou pra- covnu uměleckou v č. 15 vých. 59 ul. Zpravodaj uvádí. že prve, než zaklepal na dvéře, měl potěšení vyslech- nouti českou pijáckou píseň, zpívanou pěkným, sil- ným a zvučným hlasem. Mucha jej přivítal velmi pří větivě a na otázku, co soudí o „americké dívce“, nej prve počal svým zvláštním smíchem, jemuž zpravoda říká „The Mucha laugh“ — smích, při němž směji se cči, ruce, vše. Na to pravil: „Americké děvče je nejlepší děvče na světě. Jest typickou dcerou své země, úplně osobitou, takže se v cizině užívá prostě běžného názvu „american girl“. Kdekoli se objeví, hned každý vi, odkud přišla, jaké jest národnosti. Mně nejvíce americká žena připomíná jaro. Jaro se svým bohatstvím nadějí, svou jarostí, slibností a milým teplem, smíseným s nadšením. Tato skvělost ducha americké ženy, její hbité, vypjaté jed- nání, to vše musí cizince oslniti. Byl zvyklý třebas na vznětlivou ženu Jihu, ale hrdá žena americká jest něco jiného. Samočinnost (spontanerty) americké ženy jim schází. Lze-li mluviti o nějaké chromatické stupnici vzrušení, pak americká žena ovládá ji celou — zachmuřená, čilá, veselá, hněvivá, milostná, smut- ná, tichá, chaotická — to vše viděl jsem, jsa pouhým pozorovatelem při jedné rozmluvě, a pozorování ta- kové působí ohromným dojmem. To najdete opravdu jen v Americe.

Ruce americké ženy dokazují, že ženy ty mnoho otázek si vypracují samy. Jsou to proto z pravidla ruce myslitelů. Jsou v podstatě silné, mocné, ale všude jsem pozoroval tytéž význačné známky dušev- ního cviku. Kdo studoval důkladně krásnou ruku americké žen, rozezná ji pak mezi tisíci, tak jest naprosto rozdílná od jiných. Pečlivým studiem člověk pozná, jak špatné jsou i předstávy o američké ženě- obchodnici, 1 já je měl, pokládaje ji za mužatku, ale dnes hledím na ni jinak. Obchodní ženy této země šatí se dobře a vkusně, ani příliš, ani málo pečlivě Jsou neobyčejně inteligentní — skutečné lidské otáz níky. Dovedou položiti mnohem více rozumných otá zek, než kterákoli žena, s níž jsem se kdy setkal. Řek bych, že americká žena je dobrý, zdatný obchodník Kdybych byl ženou, pokládal bych za nejvyšší po- klonu název „american business woman“. Jsem jist, že americké ženy samy si to ani neuvědomily. I žena ze společnosti jest takovou obchodní že- nou. I ona jest ustavičně činná jako včely v českých lesích v době snášení medu. Vím, že mnohé provedly velké finanční obchody za své muže, znám ženy ze společnosti, které podrobily obchody mužovy tak bedlivému studiu, že se naučily, kdy mají mluviti a kdy nikoli. Pro umělce však zvláště zajímavo jest. choditi na matinée do divadel a pozorovati tam z lože americkou dívku. Jako modely jsou výtečné. Mají skvostné postavy a vědí hned, co chcete. Postavte americkou dívku třeba do nějakého kouta, dejte nani starý šat, vždy je dokonalým modelem. Jedině, co vy- týkám Američance, je šněrovačka. Proč je ženy nosí, nevím sice vůbec, ale nejméně to chápu zde v Ame- rice, kde je tolik štíhlých postav, které by vypadaly i bez šněrovačky krásně a umělecky, ba lépe, ještě bez ní.

= Konec jednoho z kavkazských osvoboditelů. Když přede dvěma léty byla proti Rusku chystána velká revoluce, v západním tisku byl každý vrah lupič a žbář, v Rusku působící, vydáván za »osvo- boditele«. Nyní se již názor na tyto lidičky poněkuc vyjasnil, ale, jen poněkud. Příklady nejlépe poučují proto zde dáváme místo vyličení činnosti a smrti jednoho z »osvobozovatelů« Kavkazu. Byl to Baba Galim-ogly, nedávno ubitý obyvateli vsi Chutulu. Při ubitém nalezeno 22.000 rublů, od nichž za života »osvobodil« své oběti! Baba Gálim-ogly zahájil svou činnost v Balachanech u Baku, zde provedl se svou bandou mnohé výnosné loupeže. Podezření brzo naň padlo a byl vzat do vyšetřovací vazby, v níž poseděl deset měsíců. Při hlavním přeličení byl uznán za ne- vinna, protože podplacení svědkové vypovídali v jeho prospěch. R. 1903 byl znova zatčen a vypověděn do kraje irbitského v Sibiři; ale za nedlouho utekl, vrátil se na Kavkaz a nyní začal se strašně mstíti na obyvatelstvu své rodné vsi za to, že dalo svolení k jeho vyhoštění. Loupežník neušetřil nikoho, ani žen a dětí. Povraždil přes třícet svých rodáků ve vsi

Ikře. Dohromady, co je známo, osvobodil svou rukou přes padesát lidí od života. Baba Galim-ogly vraždil často v přítomnosti davu Nedostatečně ozbrojení vesničané třásli se před ním a jeho četou, jež byla výborně ozbrojena. V létě lonského roku drzost jejich dostoupila vrcholu. Táhli od aulu k aulu a ubíjeli všechny, kdo se jim zdáli podezře- lými anebo jim daně neplatili. Teprve po- tom, když většina lidí Galimových s naloupe- nými penězi prchla do Persie a Cařihradu, ohro- žená úřadní moc troufala si na oslabeného atamana. V lednu byl naproti němu vypraven do Derbentu od- díl kozáků. Obyvatelstvo hned nabylo mysli, jakmile uslyšelo, že se kozáci blíží, aby ztrestali Galima. Lid se ozbrojil a sám se dal na jeho pronásledování.

Loupežníci, nemajíce již, kam by hlavy skryli, počali prchati z území Dagestanu. Baba Galim-ogly chystal se s dvěma druhy do Jelisavetpolu. Chtěli se tam dostati přes nejvyšší hory Kavkazu, ale když byli nahoře, přesvědčili se, že pro zimu a sněhy nelze jim dojíti cíle. Dne 11. března zastavili se ve vsi Ku- tulu, aby požádali o pohostinství Mahmuda Navrusa, Lezgince, s kterým byli známi. Lezginec se dělal, jakoby měl z jejich návštěvy náramnou radost, ale zpravil o nich tajně svého strýce Karubeka Šaru- chana. Oba již dříve hledali příležitost, aby jim Baba Galimogty padl do rukou a dal jim získati cenu 1000 rubl., na hlavu jeho vypsanou. Karubek přišel a z úkrytu na atamana vypálil, načež také Mahmud Navrus dal mu ránu. Baba Galim ogly padl, a cela ves se přihrnula a dobíjeli ho, tlukouce ho pažbami, šlapajíce po něm a plivajíce mu do obličeje, ubité- mu vzali vše, co u něho našli. Druzi atamanovi dali se na útěk, ale byli chyceni od kozáků, když pak se pokusili utéci, byli ubiti. V Derbentu v žaláři sedí ještě dvanáct druhů Babových.