1
masthead
Strana 4. Číslo 316.
3
masthead
Dne 18. listopaďu 1902.
4
article
spodář. Po zapění sborů smutečních a vykonání cír-
kevních obřadů byla rakev na hřbítově do rodinné
hrobky uložena. Přas tisíc účastníků, z blízka i z da-
leka se zaslzeným okem sledovali poslední tuto jeho
pouť po Tetíně, který tak miloval. Překrásné věnce,
se srdečnými a dojemnými nadpisy ke hrobu položili:
choť zemřelého, rodiny bratří jeho JUDra. Vojáčkaa
Inž. Vojáčka, dále ryt. Daubek s chotí, rod. Durasova,
Dykova, Chvojova, pí. Růž. Jolínková-Doubková, řid.
Č. Mareš, bar. dr. B. Rieger s rodlnou, rodina Sy-
řištova, Sulcova, Šmolcnopova, Welzova, dále: Klub
konservativních velkostatkářů, okresní zestupitelstvo
v Berouně, sbor dobrovolných hasičů z Tetínaa
spolky vojenských vysloužilců z Berouna a z Tetína.
Čest jeho památce!
Sbor obecních starších král. hlav. města
Prahy
konal včera odpoledne VI. mimořádnou schůzi a za-
hájil ji o půl 5. hodině starosta p. dr. Vlad. Srb.
Čten a schválen protokol schůze předchozí, na-
češ pan starosta sdělil následující přípis pana dra.
Friče:
Vojáčkaa
Ing
Daubek
Durasův
Dykův
Chvojův
Doubková
Mareš
bar
Rieger
Šmolcnopův
Welzův
Vlad
Srb
Frič
Tetín
Beroun
Praha
5
article
Slovutný pane starosto!
Žádám Vás, byste vzal na vědomí a slav. sboru
obecních starších laskavě přečetl toto mé prohlá-
šení:
Volbu za prvního náměstka nepřijímám. Vyžádal
jsem si osmidenní dobu na rozmyšlenou, nikoli z ně-
jaké nerozhodnosti neb z příčlny lpění na této fankci.
Ani předloni a loni nedral jsem se na toto čestné
místo, které není žádnou slastí, nýbrž spojeno s tě-
žkou odpovědností. Jest to místo práce a obétoval
jsem s radostí veškerou pílí i svůj veškerý čas pro
blaho otce. Byl jsem vždy přítelem míru mezi stra-
nami a touha má šla za tím cílem, aby všichni čle-
nové slav. sboru hez rozdílu pracovali svorně ve pro-
spěch těch úkolů, pro které od svých voličů na tuto
radnici povoláni byli. Doufám, že se povede sblížiti
k sobě frakce mladočeské v jeden mohutný celek
strany svobodomyslné, ku které jsem se vždy s hr-
dostí hlásil a hlásiti nepřestanu a jsem jist, že dojde
a také dojíti musí na prospěch Prahy, vlasti a národa
ku svornosti všech členů tohoto slav. sboru. Vyžádal
jsem sl lhůtu k vyjádření se z toho důvodu, že jsem
Praha
6
article
byl o to z vážné příčiny dožádán a proto, že jsem
doufal, že do té doby rozčilení mysle trochu se
uklidní — ale byl jsem již tehdá odhodlán, že úřad
ten dle daného slova bez svolení sdružení, ku kte-
rémuž náležím, nepřijmu. Přeji svému nástupci, aby
více docílil než se mně podažilo, zvláště jej žádám,
aby se se vší vřelostí ujal pokračování assanace Sta-
rého Města a Josefova, aby odstraniti hleděl co možná
brzo veškeré překážky kladené spojení Starého Městě
s Novým Městem a aby dokončil assanaci svato-
Vojtěšskou. Odcházím s tím přesvědčením, že jsem
hleděl vždy ku smíru a že jsem po celá dvě leta
neměl s nikým nepřátelství neb mrzutosti, že jsem
pracoval dle svého vědomí a svědomí. Doba, kdy
jsem byl ve svém úřadě, bude mi mílou upomínkou
po celý život. Vzdám nejprve a nejvíce díky své Vám,
slovutný pane starosto, Vám, svému nejupřímnějšímu
příteli. Díky mé platí též všem pp. členům slavného
sboru a všem pp. úředníkům obecním za veškerou
podporu a lásku, kterou mně po čas mého úřadování
věnovali. Trvám v nejoddanější úctě Váš
dr. Vojtěch Frič.
doktor
Frič
Josefov
7
article
Otení dopisu toho provázeno na mnohých místech
Otení dopisu toho provázeno na mnohých místech
souhlašem.
Když byl ještě pan starosta poděkoval za
povstání přítomných, p. dru. Fričovi za čestnou a po-
ctivou jeho práci, jak mu kázala občanská povinnost
poděkoval zaše p. dr. Frič p. starostovi.
Na to p. starosta oznámil, že se omluvili
pp.: řed. Šubrt, Syříště, šl. Inwald, dr. Podlipný,
Šolc, dr. Novák a dr. Černohorský. Došlo k vol bě
prvního náměstka starosty král. hl.
měsa Prahy.
Odevzdáno bylo 80 hlasovacích lístků, které ve-
směs odevzdány byly na jméno p. inž. Neuberta.
Byl tedy zvolen tento.
Pan Neubert prohlásil pak, že výsledek ten
naplnil ho radostí a vděčností a že na základě jedno-
myslné této volby úřad prvého náměstka přijímá a
slíbil, že povinnosti své bude jako dosud tak i na
dále ze všech svých sil stejně plniti. (Souhlas.)
Když byl pan Neubert zaujal místo po levém
boku starostově došlo k volbě druhého ná-
městka starostova.
Frič
Šubrt
Syříště
Inwald
doktor
Podlipná
Šolc
Novák
Černohorský
Ing
Neubert
Praha
8
article
Odevzdáno bylo 80 hlasovacích lístků, z nichž 74
znělo na jméno p. dra. Groše, 1 na jméno pana Hu-
báčka, 5 bylo prázdných. Zvolen byl tedy pan dr.
Groš, jenž v řečí své uvedl, že volbu přijímá jako
věrný přívrženec národní strany svobodomyslné, jejiž
zásadu vždy hájil a hájiti chce. Není-li posud strana
svobodomyslná na radnici v jednom šíku, slibuje řeč-
ník, že bude jeho snahou, aby k sjednocení jejímu
přiepěl. Jeho přáním jest, aby zavládl na radníci
takový poměr, aby strannické boje nepřekážely vážné
práci. On také chce síly své věnovati k rozkvětu
Prahy, jako svého rodíště, které míluje; chce, aby
Praha se stala městem krásným, zdravým a moderním
a aby její ráz historický nebyl setřen. Síly obce praž-
ské nechť se nenapínají více, nežli toho je třeba. —
Nový náměstek prohlásil posléz, že chcs býtl nestran-
ným. (Výborně!) Na to usedl pan dr. Groš po le-
vicl starostově.
Pak došlo k volbě vrchního ředitele
ústavu chudlnského. Odevzdáno bylo 81
lístků; z těch na jméno p. Fr. Hubáčka znělo
75, na jméno p. Kasalického dva a čtyři lístky byly
prázdné. Zvolen tedy p. Hubáček, jenž úřad ten
také přijal.
Po schůzi sboru konala se ve veliké zasedací
síni radnice doplňovací volba tří člsnů měst-
ské rady za Nové Město a zvolení pp. dr. Groš,
Schrötter a Vaníček.
Podotknouti diužno, že včerejší volba náměstků
konala se po dohodě se stranou staročeskou. Oba zvo-
lení náměstkové rozmlouvalí po důvěrné schůzi obou
stran, s p. starostou drem. Srbem, zavázall se, žeo
příští volbě budou volitl p. dra. Srba za starostua
intervancí pana starosty volili Staročeší oba zmíněné
pány za náměstky.
Groš
Hu
doktor
Hubáček
Schrötter
Vaníček
Srb
Srba
Zvolen
Praha
Nová město
9
article
Zprávy denní.
Zprávy denní.
* Ad vocem »Svatováelavská záložna«.
Pod tímto přinesl »Bílý Prapor« (víz č. 21.):
Co v této hnusné affaiře naplnilo mě bolestí, byl
klerikální tisk. — Je dvojí možnost — buď o tom
věděli redaktoří »Katolických Listů«, jedlného to den-
níku klerikálního — anebo nevěděli. Je-li pravda
prvé — je to ničemnost, že mlčeli Je li pravdou
druhé — pak je to úžasnou žurnalistickou netečností,
řekl bych přímo neschopností, seděti dvacet let těsně
vedle chléva a necítiti jeho zápach. Tisk má býti
veřejným svědomím strany, má býti vševědoucím aspoň
ve vlastní straně — a »Katoiické Listy« měli Drozda
přímo před očíma — a neviděly, necítily — aspoň
jeden z redaktorů na vlastní vrub třeba kdyby byl
tušii na jaké sopce sedí — ale nlc, nic, ještě ani
týden před výbuchem nic — jaké to vysvědčení
chudoby! To je věc, která se snad dosud nikdy žur-
nalistice žádné strany nepříhodila! A takovou hroší
těžkopádností shtějí »páni« čelit lidem tak čilým, jako
je Herben, Hain a jiní? — Zavděčiti se v něčem
Drozda
Herben
Hain
10
article
»Bílému Praporu« patří k věcem takořka ne-
možným, zvláště pro katolický list. Sotva mine jedno
číslo »B. P.«, aby na nás neútočil, což my z pra-
vídla necháváme bez odpovědi. Avšak tentokráte útok
jeho bez odpovědí nechati nem ůžeme. Nevíme, čemu
se máme více divitl, zdaž naivnosti anebo nevědo-
mosti »B. P.« Když r. 1882 zvěčnělý p. děkan
Černý z Mělníka do »Čecha« napsal, že má zá-
važné pochybnosti o poctivosti Winklera, musil
»Čech« krásně odvolati, protože p. děkan pro Boha prosil,
aby ho redakce za svědka neudávala. A byl by bý-
val i p. děkan — i »Čech« před porotou odsouzen
těmi porotci, kteréž Winkler, jak se později ukázalo,
okrádal, protože by se byl důkaz pravdy nemohl pro-
vésti. O kolosálních defraudacích ve Švatováclavské
záložně neměli ani členové správní rady tušení. Ba
ani revisoři na to nepřišli. Stále se myslilo, že je
defraudováno pouze několik set tisíc korun. A tu
podle rozumu »B. P.« měly na to kápnout »Katol.
Černá
Čecho
Winkler
Čo
bůh
Mělník
11
article
Listy«, aspoň — jak praví — na 8 dní před výbu-
chem. Co členové výboru z knih nemohll vycítit, měla
redakce »Katol. Listů« vypátrati bez knlh. Pisatel
oněch řádků v »B. P.« osvědčil tu krajní nevědomost
o trestnosti takového nařčení peněžního závodu,
o čemž nechť nechá se poučiti od odborníka. Neráčii
by nám »B. P.« jmenovati některý list, který by byl
defraudaci v některé záložně své strany šťastně od-
kryl? Snad se to podařilo lidem tak čilým, jako je
— dle vyznání »B. P.« — Herben, Hain a jiní?
Co »B. P.« nazývá ničemností, netečno stí
a neschopností, cmlouvali bychom, kdyby úsu-
dek takový pronesl některý dopisovatel v Ma-lých
No-vi-nách, kterýmž »B. P.« co do formy,
úpravy a obsahu se podobá. Úsudek tento důstojně
se řadí k úsudku, jejž »Bílý Prapor« již dříve pro-
nesl o příčině dotčených defraudací, kterouž prý je
— coelibát! To postačí. Že »B. P.« listům ksždé
strany uděluje dar vševědoucnosti, za to mu mošná
bude jeden i druhý list povděčným, my však na tento
dar nereflektujeme. Vůbec tato excentrická
gymnastika »B. P.« patří do »Variété«, ale
nikoliv do listu, který dělá náběhy k reformování
církve. Končíme úsudkem p. Šamalíka, předsedy
katol. selského spolku a redaktora »Selských
Hlasů«, o »B. P.«: »Bílému Praporu« do ucha:
Na rozumně a klidně paané výtky vzali bychom zřetel
náležitý, ale na sprosté, osobní a lšivé útoky odpoví-
dati nebudeme! Útočíte na každého, kdo se Vám ne-
koří a netančí tak, jak Vy pískáte! Vaše kritikář-
ská kritika stává se klukovským napadáním všech
bez rozdílu, kdo Vám padne do oka. Toť naše od-
pověď poslední.
Herben
Hain
Šamalík
Ma
12
article
* Proč nevolili vídeňští Češí dra. Adlera,
o tom přináší »N. P.« delší dopis z Vídné, v němž
mimo jiné se praví: »Už toto chování Adlerovo —
který arciť se Schönererem je pracovníkem známého
velkoněmeckého programu lineckého — nepříjemně na
české voliče působilo. Nelbost tato stupňována byla
ještě taktikou sociálně-demokratických poslanců na
radě říšské, v níž — jak všeobecně je známo —
rozhodujícím činitelem je Adler. Při každá příleži-
tosti bylo patrno, že l v nejkřiklavějších věcech straní
Němcům a vždy proti Slovanům a zvlášť proti Če-
chům. V otázce celjské i čeští sociálně-demokratičtí
poslauci podrobíti se musili komandu německých svých
soudruhů, podpisy na pilný návrh v záležitosti druhé
české univertity byly odvolány a přl hlasování o pll-
ném návrhu německých naslonálů, by z t. zv. uraví-
raného území na dráhách odstraněny byly oboujazyčné
náplsy, hlasovali sociálně-demokrat čtí poslauci s ně-
meckými zuřivci. — V »Arbeiterzeítungu« v době
voleb bylo protl českým dělníkům, kteří smýšlejí ná-
rodně, štváno nejhorším způsobem. Nejen že jim bylo
surově nadáváno, němečtí i čeští soudruzi volali, že
ty »národní kluky« z továren a dílen musí dostati.
Adler
Adlerův
Němec
Slovan
Vídný
13
article
To se také děje. Tak měli čeští voličové získáni
býti pro Adlera! Nešťastná taktika, která ovšem
musila jen odpor a nenávlst vyvolati! Ovšem i jiné
okolnosti působily. A to bnad v první řadě ta, že
až přiliš okatou byla aliance sociální demohracie s ně-
mecko-liberární plutokraclí. Jistě sto tisíc zlatých stál
boj o favoritský zemský mandát; velikou tu cifru pla-
tili — to není žádným tajemstvím — židovští továr-
níci, advokát, obchodnící a pod. Německo- l berální
strana nemá mas: ty má soclální demokracle. Prvá
má za to peníze. Úsavřen tedy spolek, podivuhodný
spolek representantů velikého kapitálu s těmi, kteří
— aspoň na schůzích — hlásají, že kapitál musí
býti odstraněn. Skutečnost tato trapně působíla. Z toho,
že se němečtí velikokapitalisté tolik exponovali, bylo.
jasno, že nejedná se o boj za cíle sociální, nýbrž o
zájmy německých velkokapitalistů, pro něž najaty
byly davy socíálně-demokratických voličů a jejich
agitační síla. — Čeští voličové nemohlí toho všeho
neviděti. Eru německých liberárů ve vídeňské rad-
nici i v polítickém životě mají dobře v paměti a to
trpce zapsanou. Nikdy Čechům hůř se nevedlo, neš
v době německo-liberární nadvlády. A teď měli se
bíti za někdejší nejurputnější své nepřátely ? To ne-
bylo možno. Kdyby byl Adler rozvinul prapor děl-
nický, šli čeští voličové jistě s ním; že však dal se
prostě v žold německé liberální strany, této represen-
tantky nejjíslivějšího čechožroutství a hospodářského
vyssavačství, to zbavilo jej poslední důvěry českých
volíčů a to rozhodlo jeho pád.« — Názor tento sdlí
zajisté každý, poměrů vídeňských znalý člověk a
s jednáním vídeňských Čechů musí souhlasiti.
Adler
Čecho
Německo
14
article
* Oběšený kapucín a zastřelený pastor.
Orgán p. Herbenův pražský »Čas« hodlá dle všeho
konkurovatí s »Červánky«. Ve čtvrtek dne 13. listo-
padu přínesl tento list násle dující zprávu: »Cizoložný
román. Minulý t ýden udál se v Olomouci případ,
vzrušující svým tragickým zakončením. Paní oblíhe-
ného lékaře udržovala milostný poměr s mnichem ka-
pucínem. Ve středu pan doktor odvolán byl k ne-
mocnému na venkov k jakési operaci. Cestou si vspo-
mněl, že zapomněl nějaký nutný k operaci nástroj a
obrátiv povez vrátil se domů. Tu ho však očekávalo
nemilé překva pení. Zastihlť svou manželku v nejlntím-
nějším styku s jejím milencem-kapucínem. Poněvadš
povinnost volala jej r eodkladně k nemocnému, odejel
s hrozbou, že se s celibátníkem a ctnostnou chotí vy-
pořádá po svém návratu. Když se však vrátil, zvě-
děl, že kapucína našli v jeho cele cběšeného, jeho
choť pak že požila jedu a byla odvezena do nemoc-
nice. Tam za nedlouho podlehnuvši otravě zen řela.«
Herbenův
Olomouc
15
article
Jak asl jen zářili oči dvojetihodných čtenářů Herbe-
nova listu, když jim takováto »kůstka« byla předlo-
žena. Aby to byla snad jen nějaká novlnářská ka-
chna, to není ani možné, vždyť ji přinesl list, stojící
pod patronátem universitního profesora, který hlásá
mravní očistu v celém národním životě, literatuře, po-
litlce, zvláště ale v žurnalistice. Zkrátka a dobře je
zpráva ta pravdivou, jínak by ji »Čas« nepřinesl, tak
asi soudili jeho lehkověrní čtenáři. Ač jsme zprávě té
hned nepřikládali víry, čekali jsme, až co o věci na-
píší katolické listy moravské. Naše nedůvěra osvěd-
čila se býti správnou. Nedělní brněnský »Hlas« od-
mítá podlý útok »Času« na katolické řeholníky a
konstatuje následující: »Sensační zpráva »Času«
o mnichu kapucínu je od počátku až do konce ni-
čemná lež, jaké je schopen jen list odpadlíkův.« —
Když již ale se orgán odpadlíkův chce obírati sen-
sačními zprávami podobného druhu, ať se jen po-
hlédne po svém okolí a najde tam k tomu dosti
látky. Velkou radost by tím svým dvojetíhodným pří-
znívcům ovšem nezpůsobil, ale aspoň by nelhal. —
Právě minulý týden četli jsme v »Grazer Volks-
blatiu« následující zprávu: »Pastor Max Wagner
Herb
Hlas
Pastor
Wagner
Grazer Volk