V Praze, v pátek une 2. ledna.

K číslu 2.

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíe 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDN

Telefonické zprávy „Nár. Listů.“ Česko-německá konference. Z Vídně, 2. ledna. Beze všeho roz- ruchu, beze vší pozornosti, sestoupí se zejtra v sobotu o 3. bodině odpolední v paláci ministerského předsedy, v téže síně, kde k - nala se první česko-německá konference z dra. Körbra, konference druhá. Němečtí čle- nové, mezi nimiž nalézá se také za Moravu zabřežský Brass, konají dnes večer poradu. O dalším postupu není známo účastníkům ničeho. Dle časopiseckých zpráv hodlá dr. Körber navrhnout, aby se druhá t. j. první meritorní schůze konala již v neděli. Dle ji- ných však chce zůstaviti přestávku do úterka, aby Čechové i Němci uvážiti mohli před- lohu a elaborát, které jim podá Podobá se, že tato druhá konference vyrovnací, jež snad potrvá do kampaně řiš- ské rady, má účel jenom formáln a že předchází rozhodnutí vlády, jez stane se v otázkách jazykových, bude-li dosaženo mezi oběma stranami dohody. Jsou také hlasy, které tvrdí, že takové vládní rozhod- nutí nepatří již budoucnosti, nýbrž náleží minulosti a že se jenom po konferencích, jež budou toliko foliemi, provede. Rakousko-uherské vyrovnání. Z Vídně, 2. ledna. O vlastní příčině. jež způsobila netušené skoncování vyrovna- cích porad mezi drem. Körbrem a Kolo- manem Szellem, není nic známo a ve- řejnost je odkázána na samé kombinace. Vlastní pravdy dle všeho se nedoví. Není také povědomo, zdali vyřízeny byly vše- chny sporné otázky, o které veden byl po celé léto a po celý podzím tuhý boj mezi oběma vládami. Zdejší ministerstvo ve »Fremdenblattu« dává ujišťovat, že ani na píď neustoupilo od svého stanoviska a že také neupustilo nijak od záruk, zádaných na kompaciscentu dru- hém a že tedy opáčné projevy ma- darské jsou bezpodstatny

Věci byly tak špatné na sylvestrovský večer. že chéfové obou vlád vyjednávali již spolu, jakým způsobem oznámí současně ve- řejnosti obou polovin říše zmar celé transakce. Bývalý ministerský předseda Bánff uveřejňuje v »Pesti Napló« své mínění o vyrovnání, které se podstatně liší od na zorů, jaké měl, když byl v čele maďarské vlády. Praví: »Provozoval jsem politiku ná- rodohospodářskou na podkladě celní pospo- litosti, ale nikoliv dogmaticky. Avšak pova- žuji hospodářskou rozluku za rozřešení je- dině možné, ale též nikoli za dogmatické. Dovolávám se vyrovnání, které sám jsem udělal, které bylo Uherskem s radostí uví- táno a které také pokláda se za totožné s hospodářskými zájmy uherskými. Mně bylo toto vyrovnání zárukou, že buď já anebo jiný na základě celní pospolitosti udělá druhý a třetí krok. Mně byl zabráněn tento druhý krok mým pádem, mému nástupci pak si- tuací v Rakousku. Mohu říci, že díval jsem se na stav věcí v Předlitavsku jinak, než po- litikové nynější. Pokládal jsem onu situaci za způsobilou, aby zajistila nám v mezích celní pospolitosti výhody stále větší, kdežto nynější politikové míní, že zájmy uherské musí býti přizpůsobeny situaci v Rakousku.

Přemýšlel jsem o tom, co by se státi musilo v Rakousku, aby hotové vyrovnání stalo se tam zákonem. Nyní však mluví se o tom, jak by se mělo udělati vyrovnání, aby upraveno bylo dle poměrů předlitav- ských. Za mých časů byla rakouska situace překážkou a vyrovnání cílem, nyní jsou úmluvy Badenovy překážkou a vnitřní po- řádek v Rakousku jest cílem. Dle mého mí- nění vnitřní poměry v Rakousku snáze by se daly uzdraviti, kdyby se vyrov- nání v zalo rukám různých stran, které ho teď užívají jako zbraně proti sobě. Na otázku, zda-li sám zakladá stranu, na základě názorů právě pronesených, odpo- věděl Banffy vyhýbavě, řka, že co se teprve rodí, nemůže být uděláno jednotlivcem. Mnozí však že jsou smýšlení stejného jako on Čislo v Praze za 2n a na venkové za 3 Předplacení a inseráty příjímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

toto smýšlení musí si prý zjednati platnosti. On ovšem těch snah vzdalovat se nebude.

Telegrafické zprávy. Z Pešti, 1. ledna. (C.-B.) Na Nový rok odebral se klub říšských poslanců lidové strany k předsedovi strany hr. Ferdinandovi Zichymu. Předseda klubu hr. Jan Z i chy ve svém oslovení pravil: Prvním naším úko- lem v novém roce bude podporovati za pří- sného zachovávání 12. článku zákona z r. 1867 co nejenergičtěji uskutečnění hospodář- ského vyrovnání. Dodržíme i nadále věrně a vytrvale svůj program. Utváření se politických poměrů přesvědčuje nás čím dál tím více o schopnosti k životu zásad v programu tomto uložených. Slyšíme nyní stále časťěji, že jest nutným, utvořiti stranu konservativní. Politika konservativní může býti dle po- vahy věci vybudována pouze na nejpevněj- ším základě křesťanském a národním a proto žádáme stále v zajmu zásad křesťanské mo- rálky a v zájmu regenerování základů uher- ské konservativní politiky revisi zákonů cír- kevně-politických. V první řadě žádáme od- stranění zákona o bezkonfessijnosti. Hr. Ferdinand Zichy děkoval za po- zdrav r prohlásil úplný svůj souhlas s pro- gramem, který hr. Jan Zichy právě byl roz- vinul. Dále pravil, aby Všemohoucí otevřel oči těm, kteří nevidí, že strana lidová jest křesťanskou stranou, stojící na podkladě z r. 1867 a kteří mysli, že činí dobře, když ji pro její program s rozhořčeným násilíma nejnespravedlivějším způsobem napadajía snaží se stále ji potlačiti. Zapomínají při tom svých povinností k národu, k zemi a králi. Řečník skončil přá- ním, aby zavladly mezi všemi stranami v zemi svornosť, láska a smířlivosť, ale nikdy na úkor pravdy. (Hlučné volání »Eljen !«) Z Paříže, 1. ledna. (C.-B.) O Novy rok obdržel president Loubet četné tele- gramy mocnářů, mezi nimi od cara ruského, krále Belgičanů a krále řeckého. Odpoledne přijal Loubet diplomatický sbor. Jménem

FEUILLETON. Dělaji sujet. A. M. Pazuchin

Spolupracovník mnoha listů a humoristi- ckých časopisů Petr Petrovič Zastežkin, ubíraje se večer spat, obrátil se ke své manželce s tako- vými slovy: „Soněčko, ty's kdysi mistrovsky vy- mýšlela látky pro mé povídky a obrázky —- bud tak hodná a vymysli mně nějaký sujet na zejtřek. Dostal jsema list z redakee, v němž mne žádají o povídku do příštího čísla, nu, mám zejtra psát a látky nemám žádné . . V hlavě na čisto pusto! Zahráli jsme si a při tom také s nahýbali, a hlava je zaujata věemi, s literaturou docela nesouvisejícími ... Vymyslíš něco, mi- láčku?“ „Dovol... Nemohu parnem spát, v po kojích je tak dusno, vymyslím si něco ... Jaký sujet potřebuješ — dramatický nebo humori stický? „Jakýkoli, vše jedno!“ Mně to není jedno, za humoristický dostanu libru cukrovinek, dramatický ti nedám jinak, než za modní slunečník... O dramatickém musím přemýšlet celou noc. o „Udělej dramatický — bude to delší; vy jde-li to na čtyři sta řádek, bude dvacet rublů... „Dobře, vymyslím ti dramatický. „Vymysli, miláčku — a já ti pak přivezu ne jeden slunečník, ale třeba dva . .. S bohem. dobrou noc, drahoušku!“ Petr Petrovič vtiskl hubičku na tvář man želčinu a odešel na odpočinek do svého poko jíku

Ráno se manželé sešli u stolu. Zastežkin vypil spěšně dvě číšky čaje, snědl máslem po- mazaný chléb, prolétl „svůj“ list a zapálil si pa- pirosu. „Nu, Sofie Grigorevno, jak stojí naše věci?“ obrátil se k ženě, která zasmušile hleděla do okna, za nímž hučel vítr a lil se déšť. „Vy- myslila's sujet?“ Panička svraštila čelo a nadula pysky. „Vymyslila, ano, i... zaspala!“ odvětil manželka. „Jak to? „Tak... S večera jsem lehla a přemý- šlela... Cosi zajímavého se mi začalo předsta- vovat, měla jsem sujet docela hotový, a tu za- čal ten protivný déšť, zabubnoval na okno, já při tom jednotvárném zvuku usnula, ano, usnula a všecko zapomněla! Ráno vstávám — ale vzpo- menout si nemohu na nic, kdyby' s mne zabil!.. „Ach, Soničko, Soničko,“ pokýval hlavou Petr Petrovič. „A já myslil, já na to počital! Vy piju čaj, jsem si povídal a zasednu ku práci .. Ach, Soničko, Soničko! . .. Tak mi ani ne- poradíš?“ „Nic!“ plačtivě odvětila manželka. „Vzpo mínám si, že to bylo cosi jako požár.. . „Nu, nu!... Nu, požár... Nu, potom? „Potom jakási kráska v bílem šatě . .. „Výborně, výborně!... Požár a kráska bílém šatě ... Potom? „Potom, cosi o židovi jsem vymyslila „O židovi?... Žid ten se sem méně hodí zdá se . . . „Možná, že jsem to připletla z druhého sujetu, humoristického ... Sestavovala jsem dva, jeden dramatický, druhý humoristický a tě- šíla se na cukroví i na slunečník ...

„Nu, vzpomeň si, třeba na humoristický... „Vidís ho!... Pro mne je znjímavější slu- nečník . . „Nu, tak připomínej dramatický... Nu, po- žár, dáma v bílé pokrývce... Potom?“ „Potom jakýsi prsten. .. Počkej, teď si vzpomínám... V pátém poschodí velkého domu žije chudá dívka, která má toliko bíle šaty ... Má zlatý prsten, věnovaný jí matkou a tu je nu- cena zanésti ten prsten k židovi . .. „Ale vždyť žid je z humoristického su- jetu,“ vpadl jí do řeči Zastežkin. „Ach, neskákej do řeči!... Já si vzpomí- nám, že jsem si vymyslila dva židy — jednoho dramatického, druhého — humoristického. „Tak, tak... Povídej dále, dávej mi toho dramotického žida . . „Nu, dívka jde ku pokladně s prstenem ... Tu jsem právě usnula... Počkoj trochu . .. Ano, tak dále: jde ku pokladně a tu se namane proti ní kupec, vracející se z hostince .. . Kupee jde trochu „navlažen“ a kláti se .. „Jaký pak to sujet vypravuješ? .. Humo- ristický? „Nikoli, dramatický ! . ..“ „Kupec, vracející se z hostince, to je, ma- ličko, humoristický sujet ve veselém genru . . „A což nemůže být kupec v dramatickém sujetě? „Nemůže, miláčku... To jsi patrně po- pletla .. „Možná, že spletla... Usnula jsem tvrdě. přede dnem, viděla jsem jakýsi sen a přeházela jsem to. „Nic to, Somčko, veselý sujet je snadnější — hleď, abyls si vzpomněla naň. Nu, nu, žid, nu, kupec, co dáler