2
masthead
V Fraze, ve středu dne 12. záři 1900.
Fraga
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí sei
v Praze v adninistrael
. . . SK —
s dvojí donáškou
: 7kok
na čtvrt lete
vo dlialkách: 2 K 80k
na maěslo.
Poštou:
divrt it . . . . 9 K a
s drojí zísilko-
na měsle
n trrk lela . . : : n k e
Praha
SK
5
article
Přání německá a příští volby
do říšské rady.
Přání německá a příští volby
do říšské rady.
Kdežto ostatní strany politické posuzují
rozpuštění rady říšské se stanoviska více
méně povznešených zájmů a postrádají ve
známém výkladu vládním přesně vytčeného,
určitého cíle, takže se podobá, jako by vláda
byla měla na mysli znamenitou pohádku vý-
chodních Slovanů: »Jdi tam, nevím kam;
přines to, nevím co« — jedině strany ně-
mecké nepřišly do rozpaků a již to z časo-
pisectva jejich ve všech možných ťoninách
hlaholí na ministerstvo Körbrovo (jako kdysi
na Piláta): »Vydej nám Čechy!«
Zhýčkáni úspěchy, jichžto jejich poža-
davkům se dostalo pádem ministerstva hr.
Badena za každého z jeho nástupců, jež
všecka až úzkostlivě dle přání jejich stírala
krok za krokem zásadu rovnoprávnosti jazy-
kové, ku jejímuž provedení u nás v zemích
českých učiněn byl až příliš skromný a ne-
jistý krok známými jazykovými nařízeními
opětně měněnými a přistřihovanými, až na
úroveň nadpráví němčiny, pokračují i nyní
v této své taktice, požadujíce i za roz-
puštění rady říšské mimořádné
odměny od nynějšího ministerstva na
vrub národa našeho! Nejen zdejší, ale i za-
hraničné listy německé pracují si v ohledu
tom na vzájem do rukou.
Pilát
Čecho
Baden
Slovan
6
article
Jedny, na př. »Hamb. Nachrichten«.
shledávají, že ministerstvo ve svém výkladu
rozpuštění rady říšské »vede si nyní jako
prvé s naprestou politickou nestrannostía
národnostní nepředpojatostí« a litují, že »ne-
splnilo očekávání, jež chovaly četné kruhy
německé levice, že ministerstvo Körbrovo ve
svém prohlášení užije rozhodných slov ze-
jmena proti Mladočechům a jejich proti
centralistickým pomocníkům a že tudíž jest
se nadíti, že strany německé levice vzhledem
ke zdrželivému chování kabinetu budousi
počínati rovněž zdrželivě. « —
Pokynu tomuto v někdejším orgánu
Bismarkově strany německé levice zajisté
porozumějí tím spíše, že »Berl. T.«, jenž ne-
musí dbáti mluvy diplomaticky opatrně,
chvátá se svou pomocí. I on vytýká, že
ministerstvo Körbrovo nezaujalo ve svém
výkladu, jejž nazývá »vládním manifestem
k volbám«, určitějšího postavení, a pokra-
čuje: Bohužel i ve volebním manifestu mi-
nisterstva Körbrova obráží se ona politika
šetření malých vzdorných ná-
rodností; nikde ani slova o tom, že
vláda hodlá převzíti vedení v
boji proti federalistům a autonomistům,
především a zvláště proti Če-
chům. V letech 1891 a 1897, tak pokra-
čuje, postavila prý vláda všecek úřadní
apparát proti ústavověrným Němcům, a volá
Kdo za to ručí, že se tak nestane i příště?
Berl
Němec
ministerstvo Körbrovo
7
article
Pouze vzchopí-li se vláda ještě v posledním
okamžiku, a zaujme-li v zápase stran od-
hodlané stanovisko, dá se prý mnoho do-
síci. « —
Co německé listy v říši dle těchto uká-
zek více méně jasně napovídají, jak by
vláda na dále měla proti malým národno-
stem, zvláště pak proti našemu českému ná-
rodu nastupovati, to doplňuje vídeňská kon-
stituční »Volksztg.« v řízné fortissimo proti
nám. Zádá rozhodně, aby vláda svou od-
pověď Čechům, dodatkem ke svému voleb-
nímu manifestu, doložila skutky. Chce-li
vláda dokázati, volá, že se řídí státnickou
myšlenkou při obnově sněmovny poslanců,
nezbude, leč aby se ještě nyní, byť i poně-
kud opozděně, odhodlala k nále žite
Čecho
8
article
odpovědi české obstrukci. Vše-
obecně ozývá se prý žaloba v německých
kruzích, že ještě až posavade namnoze se
praktikují u úřadů v Čechách jazyková na-
řízení tak, jako v době, než byla zrušena.
Svou autoritu a úctu k zákonům, pokračuje
onen znamenitý vídeňský denník, nemůže
vláda lépe osvědčiti, než když bezpodmí-
nečně provede zrušení jazykových nařízení,
čímž ukáže Čechům zároveň náležitý důraz.
Konečně nesmí vláda zůstaviti nikoho v po-
chybnostéch o pravém významu rozpuštění
sněmovny a nových voleb. Toto opatření
prý není jinak pochopitelno, než když se
předpokládá, že jest v úmyslu opřiti se
nové sněmovně rozhodně a účinně všem če-
ským fantasiím. To se musí vštípiti zpup-
nému češství, jež si počíná tak vítězněa
jistě. —
Čecho
Čechy
9
article
Podobně jako tyto hlasy postrádá i » Boh
ve svém včerejším vídeňském výkladu vlád
ního volebního manifestu důrazný ch
kroků proti Čechům. —
Takové jsou tedy zámysly německé s ná-
rodem naším v kruzích německých od Ham-
burku přes Berlín až po Vídeň a zdejší ně-
mecké kasino ! Lidé tito nedbají ani jasného
znění čl. 19. stát. zákl. zák., jim jest jedinou
vůdčí myšlenkou: boj proti národu našemu
zničení veškerých stop rovnoprávnosti jazy
kové, a ježto sami jsou na úkol tento nedo
statečni, zcela bez ostychu se dotírají ku
vládě, aby to vše provedla sama, aby takto
podala důkazy o své odhodlanosti a roz-
hodnosti.
Výdejte nám spoutané Čechy! — toí
počátek i konec této ubohé také německé
moudrosti politické. Ve své nacionální ně-
mecké zaslepenosti odhalují takto všechnu
planost svých frasí, jakoby jim šlo o ústavní
svobody, o zachování parlamentu, o hospo-
dářské zájmy všeobecné, o světové poslání
říše — vše, vše to, co jindy kroutíce zraky
hlásají jako vlastní své cíle, odhazují nyni
od sebe jako zbytečný fikový list, a ukazují
se doma i v cizině ve vší své nesnášelivé,
brutální, bezohledné nahotě!
Pravda, dosud jim bylo štěstí věrno,
dosud jim jako oné nenasytné ženě v Puški-
nově »Rybáři a rybce« ochotná Vídeň činila
pomyšlení, a oni nevidí kolem sebe nic než
svou panovačnost a národ náš jako vyhléd
nutou oběť pro nil
Nuže, národ náš postará se, jako dosud
ještě při všech svých slavných volbách, o vý-
datné ochlazovací prostředky na jejich po
třeštěné mozky. Čím zuřivěji a bezohledněji
povedou své štvanice proti nám, tím mohut
něji a jednomyslněji zahřmí jim do uší od
pověď ze zemí českých !
Čecho
Ham
Berlín
Vídeň
Čechy
Puški
10
article
V té frázi — praví — dobře se kryjí zá
měry vlády, jež ani v této rozhodné chvili ne-
zmohla se na mužný krok, ale jak obyčejně
přikrčila se, schovala ocas pod sebe a čeká.
hledajíc díru, kudy by zase prokluzovati mohla
tam i sem. Nevědomo, kdo od koho učil se
této methodě: či p. Javorský od vlády, či vláda
od p. Javorského.
Položení nynější je smutným důkazem pro
všechny časy, jak se mstí na vládách neupřím-
nost, jíž ve stopách kráčí sestra její bezsilnost.
V uběhlém období parlamentském byl jediný akt
upřímnosti a spravedlivosti, akt vidomý: pokus
o upravení jazykové otázky v Rakousku s tou
tendencí, aby dána byla uzda starému křivditeli
rakouských Slovanů, germanismu. Ale akt spra-
vedlnosti nemohl v Rakousku obstáti. Po Bade-
novi nenalezl se nikdo, kdo by byl jasně
otevřeně hájil »zásadys, neboť v Rakousku od
let panuje jen system handlování a kšeftování.
Kdo nevěří, ať se optá kola polského. Vláda
složila zbraň před německým torrorem, zvláště
proto, že ji složiti chtěla, a odtud zuřila již
bouře mezi utrženými s řetězu Germany s jedné
a neoblomnými, nedadoucími se napáliti Čechy
s druhé strany.
Javorskij
Bade
German
Čecho
Rakousko
Slovan
11
article
Vznesl hlavu slavism po letech útisku
byla chvile, kdy optimisté oddávali se již klamné
naději na vítězství. Kdož mohl pochybovati, že
kolo polské v této válce zachová se mužně a
věrně? Což chodilo jen o Čechy ? Či kolo
polské a všichni Poláci nevědí, že vítězství ně-
mecké v národní otázce v Čechách bude heslem
k novým germánským pokusům o polské území,
nejprvé o Slezsko a Bělou? Jen že naše zem-
ská representace dávno již přestala se starat
věci otčiny a budoucnosti národa. Ona nedo-
vedla vyobchodovat ani postátnění polského
gymnasia v Těšíně, ač tak znamenitě dávala své
hlasy pro všecky možné i nemožné rozpočty
ačkoli v delegacích ani nepískla o křivdě pol-
ských dělníkův a jiných rakouských poddaných
v Prusku. Toho domáhali se pouze Češi.
Ale slovanská věc v Rakousku nebyla vzata
s programu a nebude! V novém parlamentě
vztýčí hlavu ještě výš a ještě mocněji a ne-
ustoupí, dokud všem Slovanům nedostanese
práva a spravedlnosti.
Nepochybujeme ani dost málo, že nové
volby vzbudí v celé zemi naší vlasteneckou
mysl, a vlaslenecká mysl voličům sama poradí.
jak postupovati. Ona jim poví, že nejde o to,
aby ministerstvo Körbrovo ještě nějakou chvíl
bylo nebo nebylo, nýbrž o věc dějinného vý
znamu: o to, má-li Rakotsko ve jmeně pravdy
pro budoucnost býti státem slovanským, či m
býti nepatrnou německou markou. A proto pryč
s kočičím zlatem klamných »interesů« politi-
ckých, pryč se spolky k zachování povrchní
rovnováhy ze dne na den, pryč s těmi, kdo
místo jasné dráhy boje o byt ukazují nám tmavé
Polák
Čech
Slovan
Körbrův
Čechy
Slezsko
Těšín
Prusko
Rakousko
12
article
Jusuf Seliman dáni jsou pod nejpřísnější poli-
cejní dozor a nikdo neví proč. Před úřad (ani
policii, ani soud) obesláni nebyli, ze žádného pro-
vinění neobžalováni a nevyšetřováni, z ničeho
neusvědčeni, pro nic neodsouzeni, ale nicméně
jim policie věnuje pozornost jako starým ban-
ditům. Jak některý ze jmenovaných vykročí na
ulici, aby šel na trh, do krámu, do kavárny—
ozbrojený strážník v patách za ním a stepuje
ho, až se někde zastaví nebo usedne. Šel-li do
kavárny, postaví se k vedlejšímu stolu, šel-li do
svého krámu, postaví se mu mezi dvéře a hlídá
nejen jeho osobu, nýbrž i krám, aby se mu
kupující obecenstvo vyhýbalo. Sedí-li hlídaný do
půl noci, strážník se nehne. Na zpětné cestě
doprovází ho až k domu. Mohamedáni se obá-
vají, že za nedlouho ozbrojená stráž týmž prá-
vem a způsobem vnikne i do jejich domácností,
haremů. Protože sem noha cizincova nesmí, jsou
velmi znepokojeni, ano pobouřeni. Pohnutka
tohoto úřadního jednání jest jim neznáma. Do-
mnívají se, že úřady chtějí vypíchati je z vlasti,
aby se vystěhovali.
Bomar.
Vyklizení Peklna.
Ruský návrh na vyklizení Pekina přija
byl Francií s úplným souhlasem. Amerika ozná-
mila, že své vojsko odvolá, jakmile bude odvo-
láno ruské. Tři státy dohodly se již, že Pekin
má býti vyklizen. Zbývají ještě Německoa
Jusuf Seliman
Bomar
Francie
Amerika
Peking
Německoa
Šela
13
article
Anglie.
Anglie.
Německo netroufá si Rusku odporovati,
ale ani se mu nechce poctivě k jeho návrhu
přistoupiti. Proto vymyslilo »prostřední cestu«
a navrhlo vládám, aby z Pekina odvolaly po-
lovici vojska a soustředily je v Tjencinu až do
skoncování vyjednávání s činskou vládou.
»Hosoe BpeM« diví se tomuto německému
nápadu. Vojsko má býti z Pekina vyvedeno
proto, aby se jednání o mír uspíšilo. Kdyby
tam polovice cizího vojska zůstala, Čína ne-
mohla by míti k Evropanům důvěry. Jaký smysl
by mělo pro ni, kdyby se jí řeklo, že na př
Německo má v Pekině 5000 m. vojska a 500
že jich poslalo do Tjencina! Německý návrh
nemůže býti předmětem mezinárodního přetřesu,
neboť volnost toho, co Německo navrhuje, každý
stát má beztoho.
List má za nemožné, aby německá diplo
macie s tak dětinským návrhem skutečně byla
vystoupila a zprávu o něm má prozatím z
mezinárodní klep, přišlý z Ameriky.
Protesty poznaňských Poláků.
V sobotu konala se v Poznani veřejná
schůze polská, aby rokovala o pověstném naří-
zení min. Studta. Přítomno bylo 2000 účast-
níků, mezi nimi poslanci dr. Ludvík Mizerský
a Josef Glubocký. Shromáždění usneslo se na
následujícím protestu:
Evropan
Polák
doktor
Mizerský
Glubocký
Anglie
Německo
Rusko
Čína
Tjencina
Amerika
Poznaň
Hosoe BpeM
14
article
V drobném prodejí:
ranní číslo o sobě . . . za
odpolední
. . . . na z
Ve dllalkách na veskovit
ranní číslo. . . . .
vdpolední . . . . . . . . Bi
Inseraty
platí se hotově zapřed.
Fřešplacaní a inssrty přijimá zěmtni
slrans v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí sa táž redakce
tiskárna a ezpedicu „ Nácodnieh Listá“
Bukopisy se nevraorji.
Nácodnieh
Bukopisa
15
article
3. Nařízení ministrovo odnímá dětem na-
šim možnost náboženského vychování.
Rumunsko a Bulharsko.
Nechutný tento konflikt podle zpráv zdej-
ších officiosů zase se přiostřil. Bulharská vláda
neučinila dosud ničeho na ztrestání členů make-
donského komitétu a rumunští křiklouni nemo-
hou se toho dočkati. I vládní listy rumunské
příkře bulharskou vládu odsuzují a napadají na
ni prudkými články, ano znepokojují rumunské
obecenstvo i poplašnými zprávami o -kvapném
bulbarském zbrojení a soustřeďování vojskav
dunajských pevnostech, jež už dávno pozbyly
strategického významu. Panrumunská »Rou-
mania Junas, jež pranic nezadá orgánům mako-
donského komitétu, zmohla se na nejapný vý-
mysl, že růský generál a ženijní důstojníci při-
byli z Oděssy do Bulharska — a válka prý je
nevyhnutelna.
Tys doby již minuly, kdy episoda války
srbsko-bulharské zajímala celou Evropu. Re-
prisa její skončila by blamáží pro obě strany
deroucí se o úložky v ní.
Panrumunská
Roa
Junas
Rumunsko
Bulharsko
Evropa
Re
16
article
Proč nejel car do Paříže?
Pařížský dopisovatel »Berl. Tagblattu« ob-
jasňuje proč car nejel do Paříže. Když vláda
Waldeck-Rousseauova počala sesazovati nejlépší
vůdce francouzské armády jen proto, že neho-
věli jejím politickým tendencím, poslal — píše
»Beri. Tagblatt« — vyslanec ruský v Cařihradě
kníže Urusov, jenž prý jest v plné shodě s na-
cionalisty, do Petrohradu zprávu, že bude-li ny-
nější režim ve Francii dále trvati, že fran-
couzská armáda bude brzy desorganisována a
že Francie pozbude ceny jako spojenec. Nej-
lepší generálové a důstojníci jsou vládou —
psal Urusov — nucení k resignaci, a vláda také
v jiných otázkách chová se povážlivě. Urusov
vytýkal ji tu též, že opírá se o socialisty. Zra-
zoval proto od toho, by car návštěvou svou
vládu tu vyznamenal a tím její posici posilil.
Zvěděvše o účinku, kterýž měla zpráva tav
Petrohradě, nynější státníci francouzští pokusili
se dojem ten odčiniti a návštěvu carovu, a tím
i trvání svého režimu ve Francii zabezpečiti —
smířlivostí. Překvapili svět náhle vyhledávaným
kompromisem s vojenskou stranou francouzskou,
zvláště pak překvapujíeím — od nich !. — re-
aktivováním generála Negriera. V Petrohradě
jali se skutečně znovu uvažovati myšlenku jízdy
carovy do Francie, ale v tom nahodivší se
attentát Bresciův, vyjednávání v příčině té znovu
přerušil. Proto prý už car l et o s asi do Francie-
nepojede. Jelikož dopisovatel »Berl. Tagblattu«
žije v dobrém dorozumění s nynějšími vládnou-
cími kruhy francouzskými, může býti do věcí
těchto ovšem dobře zasvěcen.
Berl
Rousseauův
Urusov
Negrier
Bresciův
Paříž
Waldeck
Cařihrad
Petrohrad
Francie
17
article
Vedení české zajisté postará se o to.
aby všechny strany u nás mohly přispěti při
volebním osudí k tomu, aby odpověď česká
na tyto přepjatosti německé dopadla, jak
toho zasluhují. Nejméně u nás mohou růsti
německé stromy až do nebe!
18
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Po rozpuštění říšské rady.
»Glos Narodu« píše nekrolog rozpu
štěnému parlamentu a uvažuje o hesle, vyda-
něm vládou, »aby obyvatelstvo zvolilo si nové
lidi, s kterými by možná byla hospodářská zá-
konodárná práce.«
Glos Naroda
19
article
stozky kšefučků
20
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 11. září.
Úřadní týrání bosenských moha-
medánů.
Ze Sarajeva, 8. září. (Původní zpráva
»Nár. Listů«.) V Bosně nastal pravý lov na mo
hamedány. Pronásledují je právě tak, jako pravo-
slavné Srby. Co se děje v Sarajevu, napíšu vám
a pro dnešek vám oznamuji, jaké zprávy zdejší
mohamedáni dostali z Bosenské Gradišky na
Sávě. Tamní nejváženější měšťané mohamedán-
ského vyznání: Hadži Dedo Pračic, Sulejman
effendi Kozarčanin, Osman effendi Hadžič, Alija
Majdanac a mladý, všeobecně vážený hidža Haíie
Srba
Sulejman
Kozarčanin
Osman
effendi
Hadžič
Majdanac
Praha
Sarajevo
Boseň
Sáva
Hadži Dedo Pračic
21
article
V Praze, 11. zář.
Praha
22
article
Vědomi sobě svých práv jako občaně státu
ústavného, my Poláci a Polky města Poznaně
slavně protestujeme proti nejnovějšímu nařízení
pana min. dra. Studta, aby ve školách zdejších
nebylo vyučováno náboženství jazykem polským.
a protestujeme z důvodů následujících:
1. Nařízení ministrovo protiví se právu
božskému, přirozenému. Od boha obdrželi jsme
právo mluviti a modliti se vlastním jazykem
mateřským, jenž nám bohem dán.
2. Nařizení ministrovo odporuje slibu krále
Bedřicha Viléma III., jenž nás Poláky vzal pod
svou ochranu a slavně nám zaručil úplnou
svobodu jazyka mateřského.
Polák
Polk
bůh
Bedřich
Vilém
Poznaň
23
article
Proč se dějí tak rozsáhlá opatření
pro bezpečnost Viléma II.?
Neobyčejně nápadná svou přísností opatření
na ochranu Viléma II. v Berlíně i na cestách
jeho budí živou pozornost.
Berlínská »Germania« chtěla je minule
vysvětliti tím, že prý kabinetní kancelář do-
stala v poslední době opětně výhrůžné listy.
Proto také byla prý do západního Pruska po-
slána celá řada berlínských poli-
cejních úřadníků. Berlinské listy ně-
které ujišťují ale nyní (prý na základě zpráv
z kruhů dvorních), že opatření ta dějí se sku-
tečně v míře co nejrozsáhlejší ať Vilém II. dl
kdekoliv — ale jen následkem attentátu Bres-
ciova. Výhrůžné listy prý ale žádné kabinetní
kancelář nedostala.
Vilém
Vilém II
Berlín
Prusko
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Mladé lázně.
Které? Ach, na jmenu zatím nezáleží!
Dolina, modravem lesů ovinutá, s bílým
městečkem uprostřed, na úbočích s vesnicemi
v korunách stromů ukrytými, s širými lány
polí, se struhou, vroubenou olšinami a vrbovím
s rybníky, lekniny posetými, s klepajícím
mlýny, s bílým kostelíkem na vršku — ale
vždyť znáte rozmilé kouty našich podhorských
krajů, jsouť si tak podobný!
V tom našem z ničehož pic byly před
trochou let založeny lázně a prospívají vý
borně, protože skvělě účinky jsou nepopíra-
Německé panstvo, jež je majitelem velko-
státku, je založilo. Na počátku čekali sem
Němce a podle toho se zařizovali, ale přichá-
zelo jich smutně málo; za to Češi přišlia
nově lázně známy jsou teď jako jedny z če
ských lázní.
Ze zeleně zahrad jako houby po dešti vy
skákaly bílé domky i hotely a kdo zde dese
let nebyl, sotva by se poznal. Domky vy
rostly, ale zahrad i zahrádek ubylo, a to bude
domácí lidi brzy mrzet.
Bývaly tu krásné zahrady se starými
stěpy a hojná stromořadí v lánech polí; v máji
bývala celá dolina jako zachumelena. Chraňte,
co zbývá
»Páni« ohradili lesy a navěsili tabulek, že
přístup dovolen jest pouze na legitimaci.
Rozumí se, že tabulky popsány jsou oběma
zemskými jazyky s německým napřed, poně-
vadž kraj zdejší jest ryze český. Běda babce,
jež vbelhala by se pro trochu roští, běda i hu
bařům! Stezky, po nichž jindy, kdo chtěl
chodíval, travou zarůstají a snché listí je za-
sypává. Cesty i prameny dostaly jmena, o nichž
Němec
Čech
26
article
se jim jaktěživ nezdálo — německá předem.
27
article
Ale hučí a šumí to nad nimi, jako to šumí-
valo; bublají, jako bublávaly, ale člověk, jenž
tu za jiných dob vyrostl, dal by se nad těmi
překřtěninami do hořkého smíchu.
Uslyšíte hovory: »Byli jste v Seufzer
Allee ?«
»Ba ne, pili jsme z Anna-Quelle.«
Tak ten onen lázeňský host povídá, aby
osvědčil, že taky umí a že viděl a ví, co má
přednost. Prostý domácí člověk poslouchá ten
hovor s vyjevenýma očima a teprve, když zajde
za křoví, se ušklibne.
Není arci starost, že by se to cizí zde
ujalo, i kdyby napíchali tu do země ještě více
takových bidel s německými tabulkami; *) lid
má příliš zdravé jádro.
V lázních je rovnoprávnost s němčinou
napřed; pokladna má nápis jen německý, e
prádlo popisováno jest jenom po německu. Ale
také domáci lidé, kteří tu mají svá oznáment
po stěnách, jsou přísně rovnoprávni. Tadyje
vídět, jak utlačujeme, jak ti domýšliví Češ
němčinu prý všude vyhazují ! 11
A to se zatím děje zde, v ryze českém
kraji! Je to skutečná a sice dobrovolná infe-
riornost, mravní i intele ktní.
Lázně si naši lidé nedovedou jinak před
stavit, než ve všem všudy vypravené němčinou.
Čeština je tu, protože hosté jsou přece jenom
Češi. A němčina — protože jsou to »lázně«
A naši lidě, inferiórkové, domácí to trpí a přes
polní sem lezou, protože si to nedovedou ani
jinak představit. Zlobí se, ale nosí sem svoje
poníze přec. A správa lázní, ačkoliv dobře vl.
jak vnucování cizoty dráždí, dráždí přec.
A tak čtete na dvéřích, o které německý
host ani nezavadí:
*) A což obec? Nemá ta snad do takového
nešvaru nějaké slovo? V německém území by jistě
věděli, jak si pomoci. Nevíme-li my, se svým »zdra-
vým« jádrem, na koho tu žalovat? Pozn. saz.
*) Dobře na ty Čecháčky, kleří n ní své po
níze odvádějí. Nezasluhují nic jiného.
Anna
Čech
Čecháček
Seufzer Allee
Quelle
28
article
Ke kuřárně. — Zum Rauchzimmer
Zum Rauchzimmer. — Ke kuřárně!
A podobně.
Bývaly tu kdysi i jídelní lístky dvoj
jazyčné, každá vzpomínka z lázní, již tu pro-
dávali, mívala oboujazyčný nápis, aby se snad
nestalo nějaké neštěstí!
»Jsme tou cizotou prosákli,« ondy kdos
hu boval, »je v nás plno otroctví!«
V tom do místa přijíždělo vojsko — zástup
důstojníků v čele.
»Ich habe die Ehre — mein Compliment!«
kloně se volal ten, jenž před chvilkou huboval
»Má úcta — dobré jitro !« salutuje, jadrně
odpovídal plukovník. —
Jiný obraz. V sále, jejž zbudovala národní
záložna, sedí několik důstojníků, již jsou dnes
v městě přes noc.
Na stěnách sálu pyšní se malby největších
českých králů; v čele místnosti stojí divadelní
jeviště, jakých není mnoho po Čechách, a jež
si místní ochotníci pořídili, sehnavše namáhavě
zlatku ke zlatce.
Ve vedlejší hostinské místnosti dvě pražské
slečinky jsou nejvýš rozechvěny nervosou, tal
zvanou dvousoukennou. Jsou to vzdělané dámy.
zpívají, hrají, na kole jezdí, do kuchyně ne-
páchnou ani ony, ani jejich mamá, neboť —
co by tomu řekla »návštěva«, kdyby právě
přišla.
Roznícené dívčí oči upírají se hned do
sálu, hned zase na východu toužebně utkvivají
Konečně — konečně! Několik muzikantů
přichází. Ach, jen dále — jen dále — tam do
sálu a hned začněte! V malé chvilce bylo ně-
kolik párů v kole a slečinky švadronily až ra
dost. Ať jen se někdo o nich domnívá, že ne-
umějí česky jako německy! A že neznají tan-
čit! Jednu za druhou — —
Pauza. Páni důstojníci usednuvše utírají si
čela a zapalují papirosky.
A hle, naše dvě Pražky vystupují na je-
viště; jedna z nich usedá k pianu, druhá, s par-
tyskou v ruce, staví se podle ní.
Zum Rauchzimmer
Čechy
Zum Rauchzimmer
SF Compliment
29
article
Předehra se dovlnila a již dívčl zpěv ro
kotá do sálu; dojemná píseň německá zařezává
se do uší.
Ve vedlejší místnosti se bruči, ba hubuje
S jeviště českých ochotníků německá písnička
Někdo hlasitě káže: »Vždyť jsou z Prahy ! Sle-
činky z Prahy! Na mou věru, abychom si své
kraje bránili proti vlastním lidem; Němkyně by
si to zde nedovolila !«
Ale píseň rokotá dálo, páni důstojníci po
slouchají a konečně potlesk osmi párů rukou
zní sálem.
A tatínek jedné té dámy s maminkou druhé
se vzadu u stěny blaženě usmívají. Ráno jim
to někdo trošku vyčetl, ale mladé dámy se př
tom jen útrpně na sebe podívaly.
»Že jsem německy zpívala a že jsme ně
mecky mluvily! Vždyť asi tři důstojníci česky
neuměli a jeden z nich byl dokonce fon.«
»Ale šla — fon?«
»No jistě, jistě — ví, ten s tím blond
knírkem! Kdo pak by si tady z něčí řeči něco
dělal — kdo tak mluví, ukazuje, jaké má vzdě-
lání!« a zas ten vzájemný útrpný pohled.
Vzdělání! —
Jdete lázeňským lesem a najednou, kde se
vzal, tu se vzal, v jednom koutě pod starou
břízou sedí malíř krajinář. Opravdovský, živý,
s roztaženým parapletem a zrovna v práci. Je-
den s našich mladších, dobře známých. Vybral
si tu pěknou náladičku, ale tamhle v levo to
stádo tenkých bříz mu už teď pokoje nedá,
protože slunce po nich hraje zrovna do modra.
Obtloustlý, prošedivělý pán přichází se svou
nejmilejší.
Zastavil se a chmuře obočí dívá se na
obraz. Kotoučky kouře zvolna plynou mu nad
hlavu a krouží do zlatězeleného březového listi.
»Co stojí takový obraz?« dost drsně vy
letělo z panských úst.
Malíř pohleděl naň stranou, lulku posouvl
Praha
30
article
do koutka a klidně, jen trošku řezavě odpo-
vídal: »Přijde na to — někdy padesát, někdy
sto, jindy stopadesát a víc, jak je který — « a
zas klidně bafčí.
»Mmno, za stopadesát zlatejch může být
už pořádný obraz! Já ty věci kupuju v Mni-
chově — v Mnichově od portýrů. Tuhle jsem
dal padešátku za jeden — kytku růží, víme,
náramnou kytku růží to představuje. Mám to
v saloně, kdybyste ke mně přišel, viděl byste.
Něco nóbl! Proto povídám, že za stopa desát
zlatejch už něco může bejt!« a nepozdraviv,
vznešeně houpe se dál.
Malířova lulka octla se opět v koutku.
»Nějaký vzdělaný pán!« obdivně vyletělo mu
z úst.
»Ano, ano — ondy při akademii, právě
při sólovém zpěvu, počal holi třískati do židle
a láteřit, protože mu hned nenesli pívo, Má prý
nějaký stofisíc —e
»Proto, proto!« a bafčil dál.
Ale při něčem polil mne stud — to když
jsem poprvé viděl, že již i tady jako v obcích
kolem Prahy děti rozbíhají se za cizinci a sku-
hrají o krojear. Až jsem se zajíkl.
»Prosím vás, dejte mi krejcárek na šaty !«
žvatlá mrňous, o nějž se táta s mámou jistě
poctivě starají, koupí mu, čeho potřebujea
snad by se zle roshněvali, kdyby jim někdo
řekl: Vaše dítě žebrál
Nedávno zarmoutili jsme se tak mezi Slo-
vinci. Jdete vískou ryze slovinskou, a tu
z hloučku dětí vesnických jeden přes druhého
škemrá — po německu! A Němci se potom
ve svých illustrovaných listech pošklebují !
Kdo tomu ty děti naučil? Ani to vždy
nebývají děti chuďasů. Jaktěživo tu nebylo, aby
taková drobná chamraď žebrala. Co z nicb
bude?
Panstva přijíždějí, odjíždějí, tvoří se kroužky,
společnosti nové a nové, ale vše žije klidně,
bezstarostně, jak už bývá — v lázních
Rheumatik.
Malířův
Němec
Mnichov
Praha
St