Ročník XXXX.

V Praze, v úterý dne ll září 1900.

Číslo 25l.

Na ranní a odpol. list předpllácí sei v Praze v adninistrael na měsíe na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí donáškou na měsíe s čtrrt leta . . . . 7 K 50 ve alislkáck- ss měsíe . . . . . . 2 K 30 Poštou: na měafs ant teia . . . . sko s dtvají zlsilkon na měsln vrkisi. . . . . nk ei

Čeho chce vláda novými vol- bami dosíci? Pak že prý »skutky mluví!« Ať to ale dnes kdo řekne o státnickém stkutku páně Körbrově! Přečli jsme za minulých dvou dnů pravou spoustu časopiseckých posudkův o rozpuštění cislajtánské sněmovny po slanecké a o vypsání nových vole na základě posavadního voleb ního řádu; posudků nejrůznějších, pří- znivých i nepříznivých, dle toho právě, jak komu událost přišla vhod či nevhod. Nez, proč, za jakým účelem, za jakým nadějemi a plány celý kabinet páně Körbrův (až prý na jediného Poláka Pientaka) k tomuto činu se odhodlal, toho neumí dosud nikdo dokonale vysvětlit a vyložit. Leda, že bychom se chtěli spokojio s klassicky jednoduchým vysvětlením orgánu páně Szellova, který sice také neproro kuje vládě Körbrově ani Rakousku od na stávajících voleb pranic dobrého, avšak na otázku, proč nieméně Körber vážil tento skok do tmy, s povzdechem odpovídá: »Po- něvadž pohříchu, za té bídy po měrů rakouských nic jiného uči- niti nezbývalo.« Ta bída rakouská záleží prý pak ve stejné vzájemné národní zarputilosti a nevra- živosti Čechův a Němců. Češi nechtějí ustat v obstrukci, dokud se jim nevyhoví, Němci však hrozí okamžitým obnovením své ob- strukce, jakmile by se Čechům vyhovělo. Což tu činiti? Jediným východištěm byl by prý tu jen starý bachovský absolutism, který by oba soupeře zkrotil a zlomil. Než tomu nemohli opět Maďaři dopustit, poněvadž by to byl teprv skok do tmy, který by mohl svými nezbytnými následky, hospodářskými to katastrofami, i Uhrům přijíti velice draho a tak tedy nezbývalo než uposlechnou »moudré rady« Szellovy a s rozpuštěním starého, nemožného parlamentu vypsat ihned volby pro nový, aby »ústavní dílo« v Cislaj- tanii nestálo.

Ale je to nějaké vysvětlení, když mus týmž dechem »Pester Lloyd« doznati, že není naprosto žádné vyhlídky, aby do ledna r. 1901, t. j. do nových voleb, staré žáry hněvův a sporův mezi Němci Slovany zdejšími tak pohasly, aby v novém parlamentě na novo nevyšlehly plnými pla- meny? Čeho by pak získal p. Körber ce- lým svým činem? Ničeho více, než bídné čtvrtletní Jhůty, a to nikoliv lhůty klidu, nýbrž nejvášnivějšího volebního zápasu »všech proti všem«. I dle výkladu samého officiósního »Pester Lloydu« byl by tedy »státnický čin« p. Körbrův zhola marným politickým podnikem »pro nic za nic« — poněvadž p. Körber »nemá té auto- rity státnické, která by impono- vala o volbách stejně voličům českým jako německým takovou mohutností, aby se před ní pokořili a moudrosti její poslechli. « — Zůstavme J. Excellenci p. Körbrovi, aby se za tento kompliment poděkoval pešt- skému orgánu svého rátotského dobrého přítele osobně a připatřme, jak se pokouší vysvětliti rozum jeho činu naši — »vezdy dobří sůsedé«, jichž líbeznou snášeli- vost, vzdělanost a slušnost právě opět zakusili naši Sokolové za své návštěvy v Olomůci. — Jak známo, hartusila »Neue Freie Presse« již po celých čtrnácte dnův na vládu, aby tento parlament poslala domů a vypsala nove volby. Zarazilo to v první chvíli právě nej věrnější levičáky, kteří z nových voleb mají pochopitelně nemalý strach, avšak za ne dlouho celá obmyslná spekulace orgánu Chlu meckého vyšla na jevo: lišáci německo- ústaváčtí doufali a očekávali o nových voleb bezpečně: — de- cimování autonomistů mimo- českých: mezi Poláky, Slovine a Tyrolany, následkem toho pak sběhnutí mnohých něme- ckých klerikálův a Polákův do tábora německo-centralistického,

a tudíž definitivní znemožněn každékoliv příští federalistické většiny v parlamentě cislajtánském, de- finitivní konec a smrt bývalé pravice a následkem toho: naše osa- mocení, konec české obstrukcea restauraci německo-ústavácké nadvlády. Ušlechtilý tento obmysl svůj vyžvatlali také svými špačky: dopisovateli do tisku za- hraničního, beze studu hezky neprozřetelně ještě dříve, než p. Körber poslal rozpouštěci patent do státní tiskárny. Kdežto dnes ještě nikdo neví, proč a nač vlastně vláda Körbrova vypisuje nové volby, oni to již troufali si věděti napřed, »co asi vláda tímto svým pokusem chce?« Nic prý jí nevadí jis tota, že nová sněmovna bude ještě radikálněji zbarvena, než předešlá, jí jde prý jen o to, aby bývalá většina pravice, která přes své nynější rozkotání přece jen by se byla mohla v znovu svolané staré sně- movně znovu shledat, byla rozmetána a zničena pro vždy a toho prý lze dosíci pouze novými volbami »Pakliže jen několik Poláků přejde z pravice na levici a pakliže jen ně- kolik německých klerikálů podlehne křesťan- ským sociálům, kteří jdou s levicí, jest po většině pravice veta. Němečtí klerikálové vidouce, že nebudou již nikdy rozhodujícím jazýčkem na váze mezi pravici a levicí, roz- pomenou se pak na své němectví a přejdou také trvale ku levici. »Slovem, vláda očekává od nových voleb ko- nečné rozbití železného kruhu pravice, který tak dlouho tlumil Němectvo a pokrok!...« »Jest možné, ba pravděpodobné, že nová sně- movna objeví takové složení, které by se jevilo příznivým no- vému útvaru většiny pod vede- ním německým«.

Tím bylo by již nekonečně mnohozí skáno! . . . Dobude-li vláda vítěz- ství při nových volbách, otvíraj se nepochybně velmi příznivé vyhlídky na udolání vzdorných malých národností. Radikálnější zbar- vení parlamentu nezpůsobuje vládě žádných starostí. V rámci většiny oslábnouf, jak zkušenost učí, mnohé snahy výstřední.« S tímto obmyslem hartusil gene- růlní štáb Chlumeckého na vládu Kör- brovu, aby rozpustila německou obstrukei ubitý parlament a vypsala volby pro novy Nuže, kabinet Körbrův jim vyhověl; avšak ve volebním manifestu svém napsal větu, která rázem bujné naděje levičákův spražila. Větu, v níž si zakládal na tom, že jest kabinetem »národně nepod- jatým a politicky nestranným!« Oho! Toho nemohou němečtí poslanci po- třebovat! To jest pro ně ranou a zkla- máním omračným. »To je nesmysll« zuři »Neue Freie Presse«, chtíti při ří- zení voleb zůstat vládou ne strannou. To je už bitva předem pro- hrána! Tu musíš býti krajně rozhodně strannickou proti Čechům, ty musíš proti nim vystoupiti jako válčící strana a bítia porážeti je ve prospěch Němectva a centra- lismu !e »Hrr na Čechy! Šach českému státo- právnímu terroru!« hřmí to dnes v německo centralistickém tisku, — »jinak je celé to vypsání nových voleb nesmyslem.« Nuže. jsme žádostivi a vyčkáváme klidně, dá-l se vláda strhnouti tímto něme- ckým terrorem ku skále Tarpej- ské? Jsme žádostivi, zdali tito velkoněmečtí hazardní hráči vystihli smysl jejího činu, zdali politika její volební touto řečí proti našemu národu promluví? — Politické zprávy domácí. V Praze, 10. září Rozpuštění říšské rady. »Tai« slibuje, že ruský lid v Halič uposlechne vyzvání vlády a postará se zvolením nových poslancův o to, aby zájmy jeho v příštím

zákonodárném sboru lépe byly opatřeny, než dosud — a po těch Javorský ch, Dědušických, Vachňaninecha Barvinských nebude v něm ani puchu. Voličové podle slov vládního prohlá- šení »tím způsobem přispějí k upevnění státu a posílí jej, aby lépe mohl podporovati oby- vatelstvo na dráze všestrannébo rozvoje.« »Slovenski Narod« ukazuje bo- jovnost slovinských klerikálů Příští týden bude v Lublani, katolický sjezd, poprvé zase po osmi letech. Osm let ho nebylo třeba, a najednou je s ním tak na spěch. Prvý slovinský katolický sjezd byl osudný slovin- skému národu. Na něm byl výslovně zjištěn rozkol mezi Slovinci, na tom sjezdě byla ne- stydatě pošlapána myšlenka národní a prohlášen program na základech mezinárodního klerika- lismu, jenž by slovenský národ vehnal do záhuby. Také druhý sjezd bude míti týž účel výsledkem jeho bude, že dosavadní boj mezi národní a klerikálnou stranou nabude ještě větších rozměrův a vášně ještě více se rož- plamení. Katolický sjezd bude ouverturou k příštím volbám do říšské rady, jim bude zahájena vo- lební kampaň.

»Kurýr Polský« ve slovech vládnih manifestu, kde obrací se k rolníkům, řemesl- nikům a dělníkům, aby při volbách dbalí byl svých zájmů, vidí pokyn vládním kreaturám. aby nedělaly »haliekých voleb«, a že volby ve všech královstvích a zemích budou úplně svo- bodné. To ovšem list schvaluje a kárá »roz- manité sýčky«, kteří nepřestávají hrozit oktro- jírkami. Co by to pomohlo? Dokud ne- bude učiněno zadost spraved- livým požadavkům národa če- ského a jiných utlačených ná- rodův i stavů, v Rakousku po- koje nebude. Každá oktrojírka, namířená proti Čechům, byla by jen chatrným chránidlem a nozléčila by choroby. Dokud se Čechům diti bude křivda, dotud budou se hájiti. Na násil odpoví násilím v té nebo jiné formě. Dejme tomu, že by oktrojován byl pro říšskou radu jednaci řád, který by dával presidiu právo ob- strukčníky vyvěsti policil. Co by se tím spra- vilo, kdyby všichni čeští poslanci dali se z par lamentu vyvésti? Bez Čechů nelze v Rakousku vládnoutil

Stojalovčíci proti lidovcům. Tak zv. lidová polská strana v Haliči na nedávném sjezdě ve Lvově usnesla se mezi jiným hledati oporu vaké u »stojalovětkůe Stojalovčíci porokovali o tom na schůzi v Kra- kově dne 3. t. m. a usnesli se o následujícím prohlášení naproti nabídkám lidovců: 1. Protože strana lidová skládá se pře- vahou z intelligence a halická intelligenco, zahní- zděná jak v úřadech samosprávných tak státníeh jakož i v instilucích soukromých, nazývaná vůhec byrokracií, ukázala se dosud s nemnohými vy jímkami lidu nepřátelskou, výbor strany kře- sťansko-lidové prohlašuje, že polud v žádné jednání a rokování se stranou lidovou se ne- pustí, pokud lidé ti své chování k lidu dů- kladně nezmění a nedokáží, že jsou jeho pra- vými přáteli. 2. Protože sjezd strany lidové spojilse s Židy v klamné naději na »zpolštění« Židůva usnesl se také spolupůsobiti se socialnými de- mokraty, stojícími na půdě bez vyznání a bez národnosti, výslovně schvaluje záhubné skutky socialných demokratů v královstyí polském, strana křesťansko-lidová, stojíc pevně na zásadě křesťanské a národní, k takovému sjednocení přistoupili nemůže, ale, jakože sama byla prvá, kdo v zemi zahájila válku se stančíky, sama také na vlastní vrub v té válee bude pokra- čovati. 3. Sjezd lidový usnesl se, že za účelem sjednocení stran lidových uhodí o shodu »se stojalovčíky, ale bez Slojalovského«, což v praxi znamená, že po příkladě stančikův učiní nový pokus o rozbití strany křesťansko-lidové. Na proti tomu výbor strany křesťansko-lidové, cej chuje s pobouřením tak urážlivý rozpor mezi zásadami a činy lidovců, osvědčuje, že v obraně své solidárnosti proti tomu obmýšlenému atten- tátu musí bojovati proti snahám lidoveů jako národu nepřátelským a škodlivým.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 10. září. Energický krok krále Alexandra. Četní ctitelé královny Natalie zarmoutili se zprávou o nerozvážném kousku, kterého se do- pustila a který jí nesvědčí ani jako matce, ani jako královně, ani vůbec jako dámě, která již hezky dávno vyzula se z dětských střevíčků. Královna Natalie snížila se tak, že na obyčejné dopísnici, již zaslala do Bélehradu na soukromou adresu, královnu Dragu zostudila, počílajíe, že dopisnice kolovati bude po celém městě. Byly tam asi pěkné věci, když král se odhodlal matku svou vořejně vřaditi do jedné kategorie se svým otceml Prohlášení úřadního listu na rozkaz králův, že »všechny intriky a všechny projevy, kter mají za účel královský dům podrýti, pokládány budou za zradu, ať pocházejí od kohokoliv a nechť je kdokoli jejich původcem, a budou míti za následek tresty, kterým propadají zrádcové a buřiči« — bylo zajisté s uspokojením v Srbsku uvitáno. Ono, třeba mělo za přímý podnět čin matky královy, je ve skutečnosti výstra- hou Milanovi, neboť nedá se mysliti, že by Natalie v neslušné korrespondenci pokračo- vala, a tím méně ovšem je nebezpečí, že by ona kula proti králi nějaké spiknuti anebo chy- stala převrat. Dokud ale Milan jo na blízku srbských hranic, Srbsko od něho jisto nebude, leda by se lekal o svou kůži, jež mu je nade vše drahá.

Královna Natalie nepěkným způsobem mizí z dějin srbského národa. Národ s ní sympati- soval jako s trpitelkou a obětí nezřízených vášní Milanových, ale jinak ona srbskému královstv zadala tak těžkou ránu, že dlouho ještě zn se nevzpamatuje. Je tomu jedenáct lel, byl prvý rok, co Milan po své abdikaci dlel za hrani- cemi. V Srbsku vládli radikálové, národ si od- dychoval a sbíral se. Každý byl pln nadějí. T si královna Natalio namanula, že svou přítom- nosti oblaží Bělehrad. Radikalové, přátelé její, prosili a zaklínali ji, aby toho nečinila, že by tím otevřela i Milanovi cestu k návratu. Všechno marno. Natalie usadila se v Bělehradě a vzdor svůj naproti radikálné vládě stupňovala až tomu, že musila býti násilím ze země vyvedena. Čeho se radikálové obávali, stalo se. Dveřmi, kterými byla vystrčena Natalie, vedral se Milan a žádná vláda neměla již té energie, aby proti němu zakročila jako proti Natalii, protože dovedl do svých tenat lapiti svého syna krále, jenž do nedávna nebyl ničím jiným, než slepým vykonavatelem vůle Milanovy. Královo prohlášení proti matce je doda- tečným jeho schválením kroků, které proti ni roku 1889 podnikli radikálové. Prohlášení, že skutky, ktorých by se dopustili proti králi a dy- nastii a zajisté i proti státu, budou stejně kvali- flkovány a pokutovány, ať pocházejí od Milana nebo Natalie, bude srbský lid pokládati za zá- ruku, že již bude mít od Milana pokoj.

Ústup Německa před Ruskem. Je po německé pýše, po hrozbách a ka- sání, že celou říši činskou vyvrátí a všecko obyvatelstvo obrněnou pěstí sobě pokoří. Ano, Němci měli dalekosáhlé plány v Číně, ale po- čítali, že Rusko bude v prvé řadě bojovati za ně, že dá svou krev a Němci svoje jmeno. Když Rusko s touto úlohou spokojeno nebyl a oznámilo, že vypřahuje, Němci najednou zkrou a sevrkli se na svou přírozenou velikost. V »Köln. Ztgu.« vytištěn byl článek polo úřadního významu, ve kterém bylo objasněno, že Německo vlastně nemá v Číně jiných plánů. než Rusko: přispěti k obnovení pořádku a k za- chování celistvosti čínské říše a sesíliti své ob chodní styky s ní. »Hooe Bpe« na ten článek odpovídá. když tedy Německo chce také býti v Číně stráž- cem pořádku a pokoje, že odpadá přičina ne- shody mezi ním a velinocemi. Rusko jako země míru považovalo za nebezpečné pouze dobyva- telské záměry, přání vztyčovati prapory na roz- valinách čínských měst atd. Ale když v Ně mecku ve skutečnosti takových záměrů neměli a jen o slávě dobyvatelské snili, možno jim říci, že Rusko ve vedlejších věcech vždycky dá

V drobném prodejii ranni číslo v sobě . . . za 8h odpolační . . . za 2 ve slialkách na venkově. ranní čislo. . . . . . . . 10h odpslední. Inseraty plaši se hotevě napřel Předplseení a inserty přijímá sdminl- strace v Marisnské ulici č. 3. Tam nsebizají se t1 redakea, tiskárna a vzpodice „ Národnich Listů“ Lukogisy ne nevracsji

s sebou mluvit, když o jádru věci není mez ním a Německem sporu. Volby do norského sněmu. Volby tyto, jež dle různých okresů v rů- zných dnech, ba i týdnech se konají, jsou aspoň z většiny své provedeny. Radikálové ztra- tili až posud proti pravici jen dva mandáty, kterážto ztráta bude snad nevyřízenými ještě dalšími dvanácti volbami vyvážena. Však i kdyby tomu tak nebylo, zachovají si na jisto už radi- kálové v příštím sněmu opět značnou většinu oproti mírné levici i pravíci dohromady. Bude to pro ně posilou, aby mohli pokračovati v boji se Švédskem as korunou až do vymožení samo- statnosti Norska nejen ve věcech vnitřních, alo i v poměru k cizině, ve stycích zahraničných. Samostatná vlajka, samostatné konsuláty a samo- statné ministerstvo zahraničné jsou, jak známo, etapami v této snaze jejich. Jest známo také, že radikálové norští pro případ dalšího houžev- natého odporu krále norského a švédského Oskara i jeho Švédův proti snaze oné jsou od- hodláni jíti třeba až k úplnému odtržení o Švédska — a k zřízení norské republiky. Také se tím aní netají. Manifestační schůze reskriptová kraje jičinského. V Jičíně, dne 8. září. Na sobotu dne 8. záři svolali pp. starosta města Jičína Fr. Dollanský, zemský poslane dr. Klouček a okresní starosta Fr. Vejlupek ve řejnou schůzi reskriptovou z celého kraje jičin ského. Schůze byla četně navštívena. Z poslanet byli přítomni pp. dr. Klouček, Jindř. Maštálk a Pabstman. Okresy zastoupeny byly svými sta rosty neb okr. tajemníky a členy okr. zastupi telstev. Obce okresu jičínského a přiléhající z okresů jiných byly zastoupeny téměř do jedné. Schůzi zahájil o 11. hod. posl. dr. Klouček načež okresní starosta p. Vejlupek a městský starosta p. Dollanský jako svolavatelé uvítali shromáždění.

Posl. dr. Klouček pojednal o významu nynějších táborů a prohlásil, že český lid při hájení svých práv neleká se žádných překážek a je uchystán na krutější doby a trpké zkoušky. Zkoušku vykoná národ český s hlasovacím list kem v ruce a postaví proti Vídni poslance, kteři by pokračovali tam, kde naše delegace dne 8. června přestala a to dokud nebude naše samo- stafnost nějen uznána, ale i provedena. (vý- borně !) Národ český půjde z novu v boj a půjde celý s heslem »obstrukce«. Jsme přesvědčení, že lid náš pro státní právo naše má pochopení a věřímo, že dovede pro ně pracovati. (Výborněl Potlesk.) Po té pojednával »O státním právu če- ském« dr. Sobotka ze Zbraslavi. Vítá ruch státoprávní, zvláště nyní jest ho tím více třeba, čím Vídeň jest troufalejší. Konstatuje, ž dnes není rozporu v národě če- ském v boji pro státní právo če- ské a strany snad proti němu se obracející jsou jen chorobné výstřelky. Řečník dále vysvělluje podstatu státního práva a probírá historický jeho vývin a záruky a potírá důvody z historie čer- panými tvrzení, jakoby státní právo české bylo již promlčeno. »Domáháme se však státního práva,« pravi dále, »jen proto z ohledů národních, hospodář- ských i kulturních.« Řečník obrací se k našim ženám a národnímu dorostu a ku konci zmí- ňuje se i o poměrech zahraničních. Okresní starosta libáňský, p. Kotlář promlouvá potom »0 národohospodár- ském významu státního práva če- ského.« Řeč jeho jasná a přesvědčivá, na zákla- dech statistiky založená, jakož i řeč p. Boh. Malého »0 jazykové rovnopráv- nosti« sledovány byly s napjetím a častým souhlasem provázeny. Okresní starosta z Nové Paky, pan Ra- dimský, shrnuje pak jednotlivé momenty z řečí přednešených a navrhuje ku přijeti ná- sledující r e s o lu cí:

FEUILLETON. Dočiný. Píše Fr. Hánek. Na palubě parníku »Cherson«, 20. srpna. Dne 16. srpna vytrhl náš myslivecký pluk jeden ze čtyř slavné »železné« brigády, v úplné bojové výzbroji z ležení u vesnice Čubajevky do Oděssy, aby se vydal na plavbu do daleké Činy Po desáté ranní dostihli jsme Kulikovského pole, kde duchovenstvo sloužilo modlidbu, a kde se s námi rozloučil velitel oděsského vojenského okruhu, general-lieutenant Dochturov a jmenem městských obyvatelů »gorodskoj gelova« Zelený. Na prostranství Kulikovského pole, v davech tísnili se přibuzní a přátelé mužstva a důstoj- níků. Matičky, ženy, sestry hořce plakaly. Srdee- rvoucí vzdechy jejich svíraly srdce nás všech. Ale pochod městem byl nadšený a slavnostní. Ulice ozdobené prapory, chvojí, naplněny tisí i lidu. Od Kulikovského pole až ku přístavu hřmělo neustávajíci »hurá« a »do svidaňja«. Mužstv vesele a bodře stoupalo do přístavu, kde mo- hutně již odfukoval velikán »Cherson«, z ruské dobrovolné floty. Přípravy k odpluti rychle a v mezích přis- ného pořádku vykonány. Setnina za setninou sestupovala do prostorného »emigrantského oddě- leni« a tam své věci a zbraně ukládala. Pak nastala chvíle posledního loučení. Velmi pohnutá

chvíle. Mnoho a mnoho slz zachvělo se bohate v řasách přítomných. Ještě více jich potají zmačkáno. Na palubu, kde se hemžilo přes dva tisíee bílých furážek, snesl se dešť ovoce, pečiva peněz. V 7 hodin večer dal kapitán znamení k o jezdu a »Cherson« majestátně vyjížděl z při stavu. Vzduchem zní tisíceré »hurá«, do něhož silné české »na zdar« našich oděsských krajano se mísl. Hudba hraje »Bože cara chrani.« Dlouh máváme šátky poslední pozdrav než nám zmi zely z obzoru oděsské břehy. Unaveni celoden- ním pochodem zalezli jsme do svých kajut. V kajutě číslo 32 složil jsem s nadporučíkem Jablonským, jenž bude po dobu cesty sdíleti s mnou úzký prostor, své kosti a brzo upad jsem ve spánek spravedlivých. Ráno probudil nás zvonek ke snídani. Ve velké, elegantní jídelně jsou stoly po- krytý různým pečivem, máslem, kávou, čajem- Vypil jsem sklenici kávy a potácím se po scho- dech na palubu. Nahoře v hostinném salonu za- mlkle sedí několik důstojníků a milosrdných sester Voják, na stráži u plukovní pokladný strnule hledi přes zábradli do vlnícího se moře. Na lodi, mrtvo, teskno. Odporný zápach rozbředlého másla ze strojů, jednotvárně rachoticích, dodává náladu zvláštního nechutného zbarvení. Věje ostrý západ. Loď se zmítá mohutnými vlnami. Brzo ohlásily se příznaky mořské nemoci. Před

očima dělají se mi mžitky, hlava bolí, žaludek vypovídá službu. Běžím do kajuty a lehám rychle do postele. Potence neduhu poněkud ochabla. V 11 hodin opět zvonek. »Vaše blagorodi požalujtě zavtrakat«, oznamuje sluha Petr mezi dveřma. »Ládno, něprijdu«! Po- myšlením na jídlo obešel mne mráz. Ve 2 ho- diny vyzvánějí »čaj pit«, v 6 hodin k obědu, v 8 hodin opět »čaj piť«. Jak vidět admini- strace dobrovolné floty není skoupá, krmí svě svěřence znamenitě. Ovšem cesta z Oděsy do Port-Arthuru není laciná — stát platí za každého jednotlivce v I. třídě jenom — 600 rublů. V noci »kačání« lodi ještě přibylo. Illume- nátory bylo třeba zavřít. V kajutě strašná dus- nota a horko zavládlo. K ránu vífr ochaboval.

Loď razila 22 verst za hodinu. Rapídně se blížíme břehům Bosportu. Již rozeznáváme tu recké majáky, hradby, tvrze a na nich krupov- ská děla, z obou břehů otvírající na nás své jícny. Ze žlutých tváří a zapadlých očí spolu- cestovatelů odhaduji mravní stav prvního dne naší výpravy na moři. V 9 hodin spustili jsme kotvu v bospor ském karanténu. Připlulo asi tucet kocábel s prodavači. Nabízeji za přemrštěnou cenu ovoce, pohledové lístky, různé hedvábné zboží. Za chvíli připlul ruský parníček, jehož velite nadšeně nám oznamuje, že Pekin je vzat spo- jeným vojskem. Plukovník dal přiněsti šampaňské a pije se s hromovým hurá za zdar snojeného vojska. Po dvouhodinové přestávce plujeme tiše Bospo- rem k Cařihradu. Po levé straně kolébka lid- stva — Asie, po pravé kolébka civilisace — Evropa. Pohled na pravo vskutku unášející. Elegantní vily, krásné vyslanecké paláce, vrou bené řadou hor a hustými sady, s čistým mořem táhnou se až proti Zlatému Rohu. Zvláště vyniká svou zevnější krásou letní harém sultana Hamida paši. Rakouské lodi, které míjíme, jsou v barevné parádě a z rakouského vyslanectví vlaje prapor — jsou právě císařovy narozeniny. Panorama Cařihradu vystupuje a mizí před námi jako v »Excelsioru« obraz Irkutska. Čaro- krásný Bospor, rozkošný Zlatý Roh je propluo a vjíždíme do Mramorového moře. Na pravo historický Sanet Stefano, na levo pahorky Princových ostrovů. Věje tichý východní větřik Tváře cestujících nabývají výrazu spokojenosti a veselosti. S fysickým stavem lepší se i ná- lada. V hostinném salonu zpívá milosrdná sestr Glinkovu romanci a poručík Arnoldov ji dopro- vází na pianě. V kuřáckém kabinetě hraje plukovník »vint« a čepejří se jako krocnn.

Několik mladších »subaltěrů« baví se, či přes- něji »uchážuje« za milosrdnými sestrami. Z do- lejší nosové paluby ozývá se hlučný smích mužstva. Nemilosrdně ječí zvuky tahací harmo- niky. K deváté večerní zatroubil plukovní trubač signál, hudba zahrála »Zorju«, mužstvo nábožně zapělo modlitbu. Službu konající šikovatel pře- čell rozkaz a vojáci pod zvuky pochodu »Na prej« ubírají se na kutě. My sedíme pozdě do noci na palubě a očekáváme druhý turecký průplav, Dardanelly. Ve 2 hodiny v noci jsme tam konečně zakotvili. S parničkem přirazila k nám turecká stráž, jejíž veliteli kapitán »Cher- sonu« doručil sultánův firman, který nám v Bosporu odevzdali. Turecký funkcionář polibil firman a propustil naši loď na další pout Archipelagem. V Archipelajském moři je mnohe ostrovů, jichž historický název unáší mysl da- leko do věku počátků křesťanstva. V neděli dne 19. srpna o 11. hodině dopolední minuli jsme velký ostrov Chios. Pohoda je dosti vlídná. Vlny něžně ukolébávají našeho obra. Komiha- vému pohybu již úplně jsme přivykli. Na pa- lubě koná pop »modlebství« a zpěváci zpívají »mnogaja ljeta.« Po »modlebství« shledávají se »portuoři« na šach aneb na »vint«. Nezbytná kytara též neschází a každý si zaměstnává jak může. Hostinný sál proměnil se dnes v kan- celář. Píšou sestřice, píšou důstojníci svým rodným dlouhatánská psaní a já píšu pro »Ná- rodní Listy« svoji zprávu. Něch sa vám páčí! Doufám, že časem přibude látky. Činský náš pochod až dosud je náramně veselý. Jak bude dále? V pondělí 20. srpna plujeme Středozemním mořem a zejtra v 8 hodin ráno budeme již v Port-Saidu nakládat uhlí. Potom hajdy Suezem do Červeného moře l