1
masthead
V Praze, v pátek dne 2. září.
Praha
2
masthead
K číslu 242.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc. 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou;
na měsíc 3 K 80 h
Praha
5
article
Bitva u Ljaojanu.
Z Berlína, 1. září. Petrohradský dopiso-
vatel »Berliner Tageblattu« telegrafoval včer
odpoledne do Berlína tuto jaksi přehlednou
zprávu o prvních dvou dnech vlastní velké
bitvy u Ljaojanu:
Dne 30. srpna začala veliká
bitva, zahájen strašný, krvavý zápas
o Ljaojan. O výsledku tohoto zápasu není
lze nic určitého říci, ačkoli druhého dne této
obrovské bitvy Rusové několika cen-
ných úspěchů docílili, Japoncům
přes 40 děl odňali a celé dva pra-
pory japonského vojska zajali.
Generál Kuropatkin řídí bitvu osobně. — Ja-
ponci zahájili dne 30. srpna, v den narození
japonského císaře, útočný postup s energií,
která se rovnala zoufalosti. Útočí, nedbajíce
žádných ztrát ani obětí. Na východní frontě
hnali pětkráte útokem, který však
od Rusů pokaždé bodáky byl odra-
žen. Dělostřelecký boj byl velkolepý, ježto
s obou stran více než tisíc děl
pracovalo. Ruští vojáci bojovali prý jako
lvi, vrhajíce se vždy s nadšeným jásotem na
útočícího nepřítele; proto jsou také ztráty Rusů
velmi značny, zejmena u dělostřelectva, kde
na př. první batterie deváté divise skoro všechny
své důstojníky ztratila. Na jižní frontě
provedli Japonci dva zuřivé útoky, které však-
krvavě byly odraženy. Zde zajal generál Sam
sonov ony dva japonské prapory.
Rus
Japonec
Kuropatkin
Berlín
jižní fronta
Berliner Tageblatta
6
article
Dne 31. srpna zahájen boj o 3. hod.
ranní. Dělostřelecká palba dosáhla
o 10. hodině takové prudkosti, že
se zdálo, jakoby bylo zemětře-
sení. Hlavní zápas vedl se na jižní frontě
byla v něm hlavně zaměstnána devátá divise
sibířská. Tato doznala velkých ztrát, ale způso-
bíla v japonských řadách zmatek.
Bylo zpozorováno, že Japonci na
svoje vlastní děla stříleli. To způ-
sobeno manévrem Rusů, kteří časté proti-
útoky prováděli a při tom jako klín do ja-
ponských kolon se vsouvali. Rusové drží se
znamenitě, jsouce přesvědčeni, že je dlouho-
trvavšímu ustupování již konec
že jim nastává doba útočných po-
stupů. — Z Mukdenu docháze j
ustavičně vlaky s posilami a dělv
Ruská křídla jsou kryta proti obcházecím ma-
névrům vojska Kurokiova. Kuropatkin je
odhodlán, z de boj vybojovat. Ně-
kolik ruských dopisovatelů, mezi nimi korre-
spondent denníku »Rus«, je těžce poraněno. Do-
pisovatel »Nového Vremene«, Olgiňski, obdržel
za osvédčenou statečnost řád sv. Vladimíras
Japonec
Rus
Olgiňski
Vladimíras
Rus
Nový Vremen
7
article
Dle těchto zpráv skončily tedy oba první
dni vlastní, čili, jak se říká, rozhodující bitvy
u Ljaojanu pro Rusy příznivěji,
než pro Japonce. Jakou měrou však Ru-
sové ve výhodě jsou a v ní se udrží, ukážou
zprávy o dalších bojích a útocích. Japonské
zprávy, které však nepochybně skutečné události
předbíhají, oznamují strategické ůspěchy
kterých prý včera, tedy třeiího dne velké bitvy,
japonská vojska docílila, avšak dodávají samy.
že zprávám těm schází ještě úřadní potvrzení,
I kdyby pravdou bylo, že Japonci včera
Ljaojan obsadili, neznačilo by to ještě
úspěch rozhodný, nýbrž jenom úspěch částečný
a místní, který odčiněn a ruskými úspěchy na
jiné straně zvážen býti může.
Z Paříže, 2. září. Zvláštní dopisovatel
»Tempsu« v ruském hlavním táboře u Ljao-
janu telegrafuje o bojích dne 30.
a 31. srpna: »Dne 30. srpna o 5. hod. ráno
hřměla na jihu a jihovýchodě od Ljaojanu strašná
kanonáda. Ruské batterie stojí v oblouku mezi
pohořím a rovinou. O 6. hodině ráno nastoupila
japonská pěchota a zahájila palbu z pušek na
Rusy, kteří jí silně trpěli. O 11. hod. umlkla
palba pušek na jihovýchodě a všechno úsilí Ja-
ponců bylo namířeno na jih.
Rus
Japonec
Temps
Paříž
8
article
S kopce 300 m. vysokého pozoroval jsem,
stoje vedle generála Stackelberga celý boj. Ru-
sové leželi v příkopě a stříleli na vzdálenost 400
kroků na Japonce. O 4. hod. odpoledne byla
přivedena do boje část ruské reservy. Strašná
kanonáda následuje. Vrchol kopce je jakoby pro-
vrtán granáty. Generál Stackelberg.
stojící 2metry ode mne, byl prask
nuvším granátem zabit. Japonské bat-
terie jsou všechny na rovině.
Generál Miščenko nasazuje svou celou ka-
valerii a reservy, které jen stěží zadržují po
četně silnější Japonce. Prudký liják se spustil,
tak že půda změkla. V 7 hodin večer odcházím
s vrcholu hory. Dlouhá řada ruských střelců na
dráze stále ještě střilí za tmavého již večera na
útočící Japonce. Na západě hoří celá vesnice.
Jeden ruský dopisovatel byl kuli
Stackelberg
Japonec
Miščenko
10
article
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
11
article
z pušky zastřelen. Během noci dostali
velké posily.
Dne 31. srpna o 2. hod. ráno bylo možno
za měsíčního světla poznati dvě
japonskě kolony, které postupovalys
mitrailleusami. Ruské batterie a pěchota na ně
soustředily palbu. Japonci co nejrychleji
ustoupili. O 6. hodině ráno začla prudká
kanonáda na jihu o 9. hodině pozoroval ruský
balon na pravém křídle pohyby Japonců. Tito
naň stříleli granáty.
O 10. hod. ráno kanonáda na jihu skoro
skončila. Japonský útok byl na této
straně odražen.
Z Petrohradu, 1. září. (»Agence Havas.«)
Generál Sacharov telegrafuje, že Japonei
učinili včera útok na všechny po-
sice před Ljaojanem na levém
břehu řeky Taici. Útok byl zuřivýa
došlo až na rozhěh bajonetem. Posice, k te-
rých dobyli Japonci, vzali jim Ru-
sové zpět. O 4. hodině odpoledni
velmi značné nepřátelské síly po-
kusily se obejíti pravé křídlo ru-
ské. Byly však zahnány ruskou zálo-
hou. Nálada mužstva je výborná. Ztráty ruské
činí 3000 mužů; japonské nejsou známy, jsou
však velmi značny.
Kuropatkin obklíčen?
Z Londýna, 1. září. Zdejší japonské vy-
slanectvo obdrželo neúřadní depeši, kterouž se
potvrzuje dřívější zpráva, že japonský gene-
rál Kuroki Kuropatkinovu armá-
du od severu obešel a že násled-
kem toho celý ruský střed a pravé
křídlo se daly na ústup.
Japonci v Ljaojanu?
Z Tokia, 1. září. O 5. hod. odpol. (C. -B.)
»Reuterova kancelář« oznamuje: Tvrdí se, že
Japonci dnes obsadili Ljaoj an.
Avšak úřadní potvrzení zprávy té dosud ne-
došlo.
Oblehání Port Arturu,
Z Londýna, 2. září. Japonská armáda před
Port Arturem je přesvědčena, že není možno
pokračovati v boji dle dosavad-
ních disposic. Všeobecné je přesvědčení,
že ruská posádka je silnější a stateč-
nějši než se myslilo.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně).
Japonec
Havas
Sacharov
Japonei
Artur
Petrohrad
Taice
Londýn
Tokio
Reuterův
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Merunky.
Napsal Kamil Morávek.
V našem sousedství zlatily se merunky
V záři červencového slunce stříbřitě se leskly se
zlatým, svítivým odleskem.
„Mám merunky tak ráda,“ řekla Mimi, m
mladá, zlatovlasá přítelkyně, „a vidíte, přece, jak
je zřím, zamrazí mne, a otřesu se hořkou vzpo-
mínkou.
„Vypravujte,“ prosil jsem ji.
„Bylo to v době mé veliké vášně k Svétovi
však ho znáte, toho vellkého hocha s černými
kadeřemi a poměnkovýma očima. Můj bože, jak
jsem ho měla ráda! Sloužil tehda u 3. pluku
husarského a byl snad nejhezčím husarem celé
armády. A naše známost trvala tehda již šest let
Byla však ještě svěží, přese všechny obtíže,
které nám kladla jeho rodina, která nepřála naší
známosti, bylať jsem a jsem dosud chudá, ne
měla jsem kauce, abych si jej mohla vzít a tak
stala jsem se mu překážkou v několika skvělých
partiích, které se mu tehda s několika stran na-
bízely.
Měl mě rád, ten hoch tehda, šíleně rád.
Chtěl kvitovat a nalézt nějakou službu, abychom
se mohli vzít. Nechtěla a nemohla jsem však
tuto oběť od něho vziti.
Byl tělem i duší vojákem a vím, jak by by
Merunka
Morávek
Mimi
13
article
nešťasten, kdyby se měl vzdáti těch lesklých
cetek a epaulet a celého toho lehkého života
vojenského, který se mu tolik zalíbil. Takový
dětina to byl, naivní a dobrý.
Poslední léto naší známosti trávili jsme
ve ville nedaleko Mělníka. Bylo to právě v tuhle
dobu, v červenci. A zrovna jako zde, v tom
krásném kraji zrály merunky a zlatě se leskly
uprostřed zeleného listí, mezi vinohrady a za-
hradami na nízkých, košatých stromech.
Za nedlouhé doby naší villegiatury sezná-
mili jsme se mezi jinými také s paní Sálickou,
bohatou vdovou, statkářkou, přes svých čtyřice
let krásnou, tou zralou, majestátní krásou pod-
zimu, rozvitou a vášnivou.
Chodívali jsme ji často navštěvovat do je-
jího statku, vzorně zařízeného, uprostřed vino-
hradů, s rozsáhlou zahradou. A často dlouho do
noci jsme se tam zdrželi, ve vlahém, vonném
vzduchu v přátelském hovoru i veselé zábavě.
Chovala se ke mně tak blahovolně, s mateř-
ským úsměvem vítala mě, ta zmije, zatím co
za mými zády brala mi mé štěstí.
A já taková dětsky naivní, neprohledla její
ošemetnou hru a sama vyzývala Svéta k ná
vštěvám k ní, tak jsem ji milovala.
Jednou odpůldne seděli jsme zase v té za-
hradě, v tom prokletém ráji, a vesele hovořili.
Sálicka
Mělník
14
article
Ošemetné merunky, zralé a krásné, leskly se
na slunci, vábily k sobě a nabízely se, jak rty
ženy. Bože, jakou jsem to dostala chuť na me-
runky, řekla jsem. Ale milé dítě, jděte a na-
trhejte si jich, pravila mi hostitelka, budou vám
lépe chutnat, utrhnete-li si přímo ze stromu, než
kdybych vám je dala natrhat.
Já bláhová šla a nechala je samotny, aby
mezitím, co jsem trhala zrádné plody, oni se
umluvili o měm neštěstí.
Toho dne, když jsme šli domů, byl Svéto
zvláště roztomilý. Líbal mě tolik, tolik, celou
cestu mě ujišťoval o své lásce, bídník, aby mě
ukolébal v sladkou bezstarostnost.
Druhého dne zaspala jsem trochu. Když
jsem vstala, sháněla jsem se po Svétovi a tu mi
sloužící doručil veliký koš s merunkami a v něm
psaní od Svéta, ve kterém se se mnou loučía
ujišťuje, že mne sice stále miluje, že však,
mám-li ho skutečně ráda, prominu mu, když
chápe se štěstí a skvělé budoucnosti, která mu
po boku paní Sálické kyne: Košík s merunkami
přiložila ta zlomyslná zmije a na lístku mi přála
dobré chutnání!
O, jak jsem tehda plakala, milý příteli, jak
jsem plakala!“ končila má zlatovlasá přítelkyně
smutně a utřela batistovým šátečkem slzu, která
zaleskla se měkce v záři zapadajícího slunce
ohnivým zábleskem.
„Pohleďte,“ pravil jsem po chvíli mlčení,
„vy ženy jste jakoby merunky, na povrchu usmě-
vavé a hladké a uvnitř pak jako hořké jádro no-
síte každá svoje tajné hoře!“
Svét
Sálický
Košík