1
masthead
v Praze, v úterý dne 23. srpna.
Praha
3
masthead
Čislo v Praze za 2h
Praha
4
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
Praha
5
article
NAk
NAk
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilko
na měsíc 3 K 80h
Naka
6
article
Válka.
Válka.
Boje o Port Artur.
Artur
7
article
Z Berlína, 23. srpna. »Localan ze
ger« sděluje z Petrohradu: Dle zpráv očitých
svědků byla po posledním útoku na
Port Artur půda široko daleko po-
krýta mrtvolami Japonců. Na cel
bitevní čáře byli Japonci od-
raženi.
Strašných spoust způsobily
mezi Japonci miny, položené v ždy
v okruhu. Mimo jiné strašné průrvy v řa-
dách japonských byla jedním takovým okruhem
zničena celá japonská kolona, sestá
vající ze 6 pěších praporů Večer a ce-
lou noc lezli ranění Japonci po zemi k ruským
opevněním a prosili o jídlo a vodu. Všichni byl
ohslouženi a obvázáni a pak dopraveni do ja-
ponského tábora.
Z Londýna, 23. srpna. Japonci chtěj
posáldku portarturskou úplně vy
síliti, aby ji pak porazili. Posádk
však jeví velikou odhodlanost. Generál Stessei
celý den v dešti objíždí pevnost. Důstojní c
a vojáci jsou oproti kulím a gra-
nátům přímo lhostejni; všichni poci-
tují velikou únavu. Mezi mladými důstojníky je
prý velká úmrtnost; nedbají nebezpečí a vyzna-
menávají se velkou bravurou v podnikání vá-
lečných operací. Nemocnice jsou plny raněných.
V přístavu spravují se tři veliké
lo dei
Z Petrohradu, 22. srpna. (C.-B.) »Rušká
telegrafní agentura« oznamuje z Čifu ze dneš-
ního dne: Z čínského pramene se hlásí, že
Japonci včera od 6. hodiny rann
do 1. hodiny odpolední Port Artur
prudce bombardovali. Ruská děla do-
nutila prý japonské batterie, aby v palbě ustaly.
Nepřátelské loďstvo vyplulo do širého moře.
ch. Z Petrohradu, 22. srpna. Dle posledních
zpráv z Port Arturu byl tam de 19. srpna stav
věcí nezměněný. Navzdor stále podnikaným úto-
kům nemají Japonci žádných viditelných
Artur
Japonec
Stessei
Berlín
Petrohrad
Londýn
Port
8
article
DNí
DNí
úspěchů. — K oblehací armádě japonské při-
razilo prý 13 pluků z armády generála Oku. Ja-
ponci chystají se na generální útok, chtějíce se
pevnosti co nejdříve již zmocniti.
ch. Z Tokia, 22. srpna. Japonská vláda
prohlašuje, že jsou podmínky míru, jež v měsíč-
níku „Taige“ uveřejněny byly, docela smyšleny.
—ch. Z Cintau, 22. srpna. Japonský kři-
žák »Jagama« odplul včera do Tjencina. Kapi
tán jeho prohlásil, že Japonci při posledních
útocích na Port Artur byli vítězi. Japonci oče-
kávají, že ruské válečné lodi, jež v přístavu port-
arturském dosud na kotvách stojí, jejich kořist
se stanou.
—ch. Z Čifu, 22. srpna. V japonských vo-
jenských kruzích soudí, že hlavní útok na Port
Artur tři dni potrvá. Súčastní prý se v něm
60.000 mužů vojska. Posádka ruská obnáší prý
dosud 23.000 mužů. Toto mužstvo je rozloženo
na obranné čáře 12 mil dlouhé.
Liché podmínky míru.
—ch. Z Londýna, 22. srpna. V zdejších
japonských kruzích prohlašují, že je docela
smyšlená zpráva o podmínkách míru, jež Ja-
ponsko Rusku navrhnouti nebo položiti chce,
kterážto zpráva nedávno evropským tiskem ko-
lovala. Až Port Artur padne, na bí-
dne prý arci Japonsko Rusku mí
za jistých podmínek, avšak tyto podmínky ne-
budou prý dříve na veřejnost dány, než je
ruská vláda bude míti v rukou.
Japonské vojsko.
Z Berlína, 23. srpna. Plukovník Gödke
sděluje v »Berliner Tagblattu«: Na
sever od Ančančanu mají Japonci jenom terri-
toriální oddíly a domobranu. Kromě této čítám
celkovou sílu Japonců na 180 praporů, z nichž
čásť je před Port Arturem. U Takuš anu
bylo opětně vyloděno vojsko.
Záležitost ruských lodí »Askold«a
»Gromoboj«.
Ze Šanchaje, 22. srpna. (C.-B.) »Reuterova
kancelář« oznamuje: V dnešní odpolední schůzi
konsulárního sboru usnešeno, aby celá
Jaga
Japonec
Artur
Gödke
Port
Tokio
Londýn
Rusko
Japonsko
Berlín
Takuš anus
Reuterův
9
article
a na venkově za 3h
Předplaeení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
10
article
záležitost ruských válečných lodí »Askold« a
»Gromoboj« zůstavena byla vládě pe-
kinské. Opravné práce na »Askoldu« mají
býti do 48 hodin zastaveny.
11
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Noví předsedové generálních rad ve Francil.
Z Paříže, 22. srpna. (C.-B.) Mezi zvole-
nými presidenty generálních rad jsou předseda
ministerstva Combes, ministři Delc a s sé,
Vallée, Marnějouh a Trouill ot.
Předseda ministerstva Combes a ministr
obchodu Trouillot měli při té příležitosti
proslov, v němž s důrazem pravili, že vláda
bude pokračovati v díle sesvětštění vy-
učování, jakož i v demokratických
reformách.
Pohřeb arcibiskupa Bonetta.
Z Cařihradu, 23. srpna. (C.-B.) Dnes konal se zde
pohřeb apoštolského delegáta, titulárního arcibiskupa
Bonetta. Pohřbu se zúčastnili velevyslanci rakou-
sko-uhersky, anglický a italský, vyslanci španělský
a belgický v uniformách a zástupci ostatních diploma-
tických poselstev, jakož i císařského paláce a Porty.
Francouzský diplomatický jednatel a všichni členové
francouzského vyslanectví byli přítomni rovněž v uni-
formách, ale zvlášť na druhé straně, na znamení pro-
tektorátu Francie.
Vrah Plevův žije.
Z Petrohradu, 22. srpna. (C.-B.) Včera
rozšířené zprávy, že vrah Plevův Sasono
zemřel, označují se dnes z úřadního pramene
za nesprávné. Sasonov nezemřel, nýbrž
naopak úplně se pozdravil.
Proti socialistickým učitelům v Bulharsku.
Ze Sofie, 22. srpna. (C.-B.) Dle církevního
Věstníku« učinila svatá synoda příslušné kroky,
aby se stala proti socialistickým u-
čitelům, kteří se usnesli nedávno na reso-
luci ve příčině odstranění vyučování
náboženství, přísná opatření. Synoda vy-
zvala zároveň všechny duchovní, aby se též
Delc
Vallée
Marnějouh
Trouill
Bonetto
Plevův
Paříž
Cařihrad
Francie
Petrohrad
Bulharsko
Sofie
ministerstvo Combes
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Když se zdvihají mlhy.
Chladný vítr zafičel krajem. Přihnal se
prudkým útokem ze severních plání, zahvízdal
si nad zoranými již většinou nivami a vrazil di-
voce do vesnice, schumlané v rozsáhlých za-
hradách, nyní arci smutných, ochuzených,
i o plody i o žluté svadlé listí oloupených. Před
vesnicí, dříve než mohl zbujnicky zadrnčeti roze-
schlými okenicemi v barácích, bylo mu svést
bitku s řadou vysokých topolů, stojících poděl
lukami se táhnoucí cesty — a hučící a vzpíra-
jící se jich koruny pocuchati. Pak ale nic mu
nestálo již v cestě. Volně proběhl návsí a po-
cuchav trochu omšelé střechy, slámou krytých,
několika stavení vyrazil druhou stranou vesnice
ven, odhaliv ještě rozpustile jadrná lýtka na-
kynuté dívčiny, vcházející pomalu houpavým
krekem do vsi. Po tomto projevu, jemuž patrně
se naučil někde u muziky od rozjařených chas-
níků, zmizel z vesnice a upaloval, hvízdajesi
jakýsi uličnický popěvek úvozovou cestou k le-
sům; v nichž zmizel za burácivého hukotua
praskání suchých větvic a snítek. Napadené
děvče, jemuž lice, ošlehané mrazivým již vzdu-
chem plály zdravým růměncem, vyvejsklo a po-
vážlivě se zakymácelo. Nesloť na zádech vy-
datnou otep klestí a když se o ně tak vyzývavě
vítr opřel, oslepeno ne valně příjemnými jeho
polibky, ztratilo rovnováhu, tak že by bylo má-
lem upadlo. Zastavilo se tedy a upravujíc si
na zádech otep do pohodlnější posice, oddycho-
valo prudce. Pak ukrylo lakomě i své červené
punčošky — či vlastně svá, pěkně modelovaná
lýtka (za něž by se žádná baletka nemusila sty
děti) a vykročilo dále.
13
article
— He — he — he! ozval se za děvčetem
smích s přízvukem, řekl bych, „pikantním““
Známo zajisté, že zejmena venkovan má jemný
smysl pro nuance svého smíchu. Kde by jiný
potřeboval k vyjádření a vyslovení nálady celé
někdy dosti dlouhé fráse ze Storchova „Dvor-
ného společníka“ — tan. stačí takovému čiper-
nému šuhajovi pouhé: He — he — he!
A Andula (dejme tomu, že to byla Andula)
pochopila. Ohlednuvši se, ušklíbla se vlídně a
zasmála se rovněž. Ale pak, jako na omluvu,
řekla: — Dyby to jen tak nestudilo. — Kdo je
v teple, nenastydne! zažertoval chasníka
zmizel kdesi ve vratech, kvituje spokojeným
úsměvem zařehtání Andulino — jež rovněž za-
tím dobývala se do baráku svého zploditele, sedí-
cího za stolem a nabíjejícího patrony k večer-
nímu čekání. — To to fičí — konstatovala, sha-
zujíc klestí u kamen či vlastně u veliké téměř
třetinu sednice zaujímající pece, s kamnami,
hltajícími suché větvice, jehličí i kusy uhlí, jímž
ostatně pantáta dosti šetřil, posílaje, nebylo-li
co dělat, domácí do lesa na klestí, o něž nebyla
zejmena za těch větrů nouze, ač byl les již pro-
prán a sušky olámány. A nečekajíc na odpověd
— pohledla ku polici. Vidouc, že nádoby na do-
jení tam nejsou, pochopila a šla pomáhat matce
do chléva. Hospodář zatím, zásobiv se patro-
nami, zvedl se od stolu. Pomalým, váhavým
krokem dokýval se ke zdi, kde visela na hřebíku
puška a poněkud ošuntělá již brašna lovecká,
koupená kdysi od žida Löveho, obchodníka s nej-
rozmanitějším zbožím na světě. Nepospíchaje
— jako snad vždy činil, vyjma, viděl-li vlak
ujížděti mu „před nosem“, schoval patrony do
útrob brašny, v níž zmizela i láhvice na jalov-
covku. Pak se protáhl, zívl a přiloživ několik
klacíků do ohně, přihledl de hrnce na plotně,
v němž to již bublalo. Pak vyšel ven. S virtuosn
Storchův
Andula
Löve
Dvor
14
article
věru jistotou prošel dvorek, plný kaluží a hodiv
ve stáji koníkovi kousek sena do jeslí, zaměřil
zadní částí dvorku, okolo kalu, dosti velikého
to rybníčku nadržené pramenité vody, ke strouze
a pak mezi olšinami podle břehu do luk, táhnou-
cích se po obou stranách tiše plynoucího proudu.
Šero, již dříve dosti značné, zhoustlo. A nad to
rozestřely se nad šírem rozsáhlých luk, dýchají-
cích chladem, velmi nepříjemně rozmrazujícím,
bělavé, těžké, vlhkotou prosycené mlhy, tu pro-
řídlé, tam srážející se v tlumy, míhající sea
pohybující se sem tam, tak že se zdálo, jakoby
se honily po lukách stíny, tančící v divném ja-
kémsi míhavém reji. Světlušky, prokmitající še-
dými těmi závoji, zvyšovaly tesknou náladu
stísněného kraje, pohrouženého v hluboké
mlčení. Jen tam před vsí zahvízdala chvílemi
vlna větru, tříštící se o topoly, čnící v dlouhé
řadě k zachmuřenému neb jako velicí obrové,
Světluška
15
article
klátící se v mlze a kývající vážně šumícími ko-
runami, jichž větvicemi táhla šepotavě zádum-
čivá píseň o smutku, který na krajinu dolehne
v tu dobu, plnou vlhkosti, bláta a sychravosti,
když se z potoka a věčně vlhkých luk zdvihají
těžké, dusivě na prsa země lehající mlhy. Ale
tato píseň podzimu nedotkla se v nejmenším ho-
spodáře. Byl by se snad udiveně podíval mo-
drýma svýma očkama na toho, kdo by mu mlu-
vil o smutku, v který se ty lány kolem halily,
nechápaje, co s tím smutkem teď, když již nej-
horší práce jest odbyta, stodoly jakž takž (ne-
chválíť si náš pantáta nikdy) naplněny a když
mu kyne alespoň částečný odpočinek. Byl tak
na tu neveselou tvářnost kraje zvyklý, že jí ani
již nepozoroval. A pak jeho myšlenky toulaly se
bůh ví kde na jarmarcích a trzích a v duchu
již se handrkoval s obchodníky o každý halíř
na metrickém centu pšenice, žita, ječmenc a
jiných plodin. A myslil-li na něco poetičtějšího
bůh