1
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 18. srpna.
Praha
3
article
Na »Národní Listy-
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K. — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
4
article
Válka.
Válka.
Vzdá se Port Artur?
Artur
5
article
Z Londýna, 17. srpna. Z Tokia ozna-
muje se anglickým listům, že Japonci předevčí-
rem u Port Arturu Rusy prudce zatlačili. Ja-
ponské batterie střílí stále na město a přístav.
Město na několika místech hoří
Maršálek Oyama přerušil z rána dělostřelbu,
aby vyčkal odpovědi generála
Stessla na vyzvání ke kapitulaci.
Zdá se, že se o vzdání pevnosti vážně
vyjednává. Generál Stessel neodmítl aspoň
zhola a zkrátka vyzvání ke kapitulaci, jež mu
byl japonský major Jamoka přinesl, nýbrž vy-
žádal si lhůtu na rozmyšle ni.
Vzkázal japonskému vyjednavači, že mu dá
zejtra o 10. hodině dopolední odpověď. Soudí
se, že generál Stessel pomocí bezdrátné telegrafie
přes Čifu s admirálem Alexějevem dorozuměti
se snaži, žádaje za určité instrukce. Jest možná,
že zejtra již pevnost portarturská se vzdá.
Před Port Arturem.
Z Londýna, 18. srpna. Ruský válečný do-
pisovatel odhaduje japonské ztráty u Por
Arturu až do 4. srpna na 10.000 mužů a vy-
pravuje: »V Port Arturu nosí každý zbraň.
Ranění jsou ponecháni v ošetřování Číňanů.
kteří mají na rukávech japonský kříž s pečetí
japonského generála. Japonští vojáci, obléhajíe
Port Artur, jsou domorodci ze severního ostrova.
Mrtvoly padlých Japonců donášejí se do tábora,
tam skládají se na hromadu a když po- čtyři
dny byly uloženy v nehašeném vápně, páli se.
Kosti každého vojína zabalí se do černé látky,
opatří jménem zemřelého a dopravují se pak
do Japonska, Mrtvoly důstojníků spalují se jed-
notlivé a kosti zabalené do zeleného hedvábí
posílají se do vlasti.
Ruská válečná loď v Cintauu.
Z Londýna, 18. srpna. Z Cintauu došla
zpráva, že ruský guvernér prohlásil, že ruská
válečná loď přístav před ukončením války ne
opustí.
Ruský důstojník o poslední ná-
mořní bitvě.
Z Londýna, 17. srpna. Obširnou zprávu
srážce portarturského lodstva s japonským dne
Japonec
Artur Rus
Stessel
Jamok
Artur
Číňan
Londýn
Tokio
Oyama
Alexějev
Japonsko
6
article
DNl
DNl
10. t. m. přináši »Daily Telegraph«a
sice přímo od účastníka tohoto nad jiné pří-
šerného boje, kapitána jednoho ruského torpédo-
»Lodi vypluly v 8 hodi ráno jižním
směrem rychlostí 5 uzlů. Byly to: »Cesarevič«,
»Retvizan«, »Poběda«, »Peresvět«, »Sevastopol«
a »Poltava« s 3 křižáky, které pluly jako přední
stráž a 8 torpédovek. V 10 hodin bylo viděti
loďstvo japonské, které zaujalo bitevní čáruv
rozloze několika mil. Připlulo s různých stran.
Na to počal boj lodi proti lodi. Bitevní čára
obnášela 13 mil, ježto lodi různými směry ma-
névrovaly. S nerozhodným výsledkem bojováno
až do k4 odpoledne, kdy nastala přestávka.
Okolo 6. hodiny večer 12palcový granát do-
padlý na »Cesareviče«, zabil dva nejvyšší dů-
stojníky a brzo na to byli i ostatní důstojníci
zabiti.
Současně oznámeno ze strojovny, že stroje
a kormidlo jsou porouchány. V této kritické
chvíli převzal velení »Cesareviče« mladistvý ná-
mořní kadet a »Retvizan« pokoušel se zdržovati
japonské loďstvo. Na to jalo se všechno japon
ské loďstvo páliti do »Retvizana«. Byla již při
pravena ruská torpéda, aby zničila vlastní lodi,
kdyby se jich Japonci zmocnili:
Hrozné to byly chvíle za překrásného zá-
padu slunce. Pět ruských lodí ustoupilo pak
k Port Arturu. Loď, na níž jsem dlel, dosáhla
Čemulpa a snažila se spojiti se s loďstvem vla-
divostockým. Dvě japonské torpédovky bylyje
ustavičně v patách. Proto jsem se rozhodl plouti
do Kiaočau. Útrapy měho mužstva byly hrozné
a mnozí v několika hodinách sestárli.
V této bitvě Japonci užívali střel meli-
nitových a lydi'tových. Naděje na ví
tězství pozbylo ruské vojsko teprve, když admi
rál Vitgeft padl.«
Poběda
Peresvět
Japonec
Artur
Sevastopol
Poltava
Daily Telegraph
8
article
Z Londýna, 18. srpna. O bitvě dne 10
srpna oznamuje se dodatečně: »Rozrušující epi-
sodou bylo obklíčení »Retvizana« ja
ponskými torpédovkami, když ostatn
ruské lodi odpluly na pomoc »Cesareviči«. »Ret
vizan« pokusil se proraziti řadou japonských
lodí, byl však krupobitím střel v pravém slova
smyslu ze svého směru odražen. Všichni důstoj-
níci na »Cesareviči« byli buď zabiti, nebo ra-
něni. Na plavbě do Cintaua vykonalo se nesčetně
pohřbů; pohřbívány byly často jen noha, ruka,
Londýn
9
article
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
um je též redakce
a expedice.
Praha
10
article
hlava jako zbytky kulemi roztrhaného těla vo-
jínova.
Admirál Togo sděluje, že japonské
ztráty obnášely 225 mužů.
Rozhodný okamžik prý se blíží.
Z Petrohradu, 17. srpna. »Novoje Vremja«
ujišťuje, že rozhodný okamžik války
se dostavil a že Kuropatkin v době zcela
krátké bude se moci odvážiti offensivy.
List vykládá dále, že po šest měsíců, které
nyní budou následovati, bude míti vál ka
ráz zcela rozlišný od dosavadní ch
šesti měsíců a že od nynějška iniciativa
bude vycházeti se strany Ruska.
Z Port Arturn.
—ch. Z Paříže, 17. srpna. Dle depeše z
Tjencinu došlé neopustilo ještě všechno civilní
obyvatelstvo Port Artur. Počítá se, že je tam
dosud přes 500 osob ženského pohlaví. Generál
Stessl rozpakuje prý se, přijati těžké podmínky,
jež Japonci kladou za volný doprovod civilních
osob. Proslýchá se, že se mezi zástupci gene-
rála Stessla a velitelem obléhací armády dělo
vyjednávání, které však s výsledkem se minulo.
»Novik« unikl.
Z Paříže, 17. srpna. Dle zpráv z Tokia
učinil admirál Kamimura opatření, aby ruskému
křižáku »Noviku« zahradil cestu do Vladivo-
stoku, avšak zdá se, že velitel tohoto ruského
křižáku zámysly japonských lodí správně vystihl,
neboť podařilo se mu, že včera bez překážky
z Kiušia na sever odplul. Japonci zahlédli jej
příliš pozdě.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně.)
Artur
Stessl
Japonec
Togo
Petrohrad
Rusko
Port Arturn
Paříž
Tokio
Vladivo
Novoj Vremja
11
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Věci slezské.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Věci slezské.
Z Opavy, 18. srpna. Poslanec František
Hofmann zaslal dnes z Karlsbrunnu list. ve
kterém sděluje, že nemůže své léčení přerušiti
a že se proto nedostaví na sjezd ně-
meckého lidu. Náměstek starostův dr.
Krommer na to odpověděl, že je nezbytně třeba,
aby se dostavil.
Vedení české poslalo všem obcím opav-
kého okresu oběžník, ve kterém se obecními
zastupitelstvům doporučuje, aby do Opavyv
den německého sjezdu se nedostavilaa
Hofmann
doktor
Krommer
Opava
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Zvíkov.
Zvíkov
13
article
Zdál se být obrazem na protější stráni, srn
přecházela právě přes cestu k němu vedoucí.
Řeka dole šuměla cosi, co s náladou okolí se
shodovalo. Rozčeřený proud, stříbropěnný a
modrý v hlubinách, zurčící přes kamení, hraničil
sloúkou, jejíž malachyt snoubil se s šedí skály.
Divoký je proud Otavy, snad že padá v náruč
klidnější sestře své, která na druhé straně hradu
se vine, nazelenalá a našedlá, volnější v běhu.
Hlrad, polozřícenina, na skále strmí, my-
šlenka samotáře vryta je v kamenech jeho. Vzpo-
míná zapadlých věků, či pouze dumka o těch
dvou řekách, které daleká cesta láká, táhne
jeho lbí?
Byl jistě poetou, kdo první k němu kámen
položil. Kdy bylo to a kdo to učinil — kdybys
mohl mluvit, Zvíkove! Duše tvého zrození, my-
šlenka člověka, okamžik, jenž k bytí tě vzbudil,
okamžik ten byl ničím v řadě věků, a přece
otcem tvým. Byl snem? byl vidinou? byl slíbem
či pouze slovem pýchy? Jací lidé připluli po
řekách, kdo byl, jenž první vstoupil na místo
tvé s vůlí, zmaterialisovati ono nic, které šlehlo
mu duší?
Za zvuků kladiv rostl jsi, nejdříve věží, až
věky celého tě vykouzlily. Postavy jakési bloudí
po nádvoří, kdosi, nám jen z pověsti známý,
plíži se komnatami — zašlé doby — významné
chvile těch, po kterých dávno již není památky
Otava
Zvíkov
14
article
Ty ještě víš, jak zvučel který hlas a kdybys pro-
mluvil, zvážněli bychom u pomníku lidských
dějů. Pohřbil's tak mnoho, na kamení tvém lpí
krev, pot a slzy. V mlčení tvém žije tu každý
hradní jako hrdý pán, vězeň i vladař, postavy
dávnověku jako lidé dnešních dnů. Vítáš všechny.
všem dovoluješ kochati se tebou.
Jak poeta zříš do kotlin dvou řek, tvůj zjev
je pohádka a duše tajemná kniha, kterou nelz
čísti, kterou lze tušiti jen a nad níž nutno se
zadumat, jako dumáš sám.
Však hrozil jsi již, že tajemství svá v za-
pomenuti uneseš, kámen po kameni řítil se po
skále — navždy mělý zmizeti postavy, které tebou
žijí — ale ne, ještě není čas. Stůj zde dále,
vyrůstej znovu z rozvalin, buď takým, jakým
býval jsi kdysi; minulost vryta je v základy, její
stopy nebude již tak rychle mařiti čas.
Skoro mi tane na mysli to sevšedněné rčen
naděje, že budeš hlásati naši slávu dále. Však ne.
ty mlčiš, není třeba, abys co hlásal; kdo naši
slávu v srdci nosí, tomu netřeba o ní vyprávěti,
ona žije v nás. Čest, vytrvalost, láska — tot
více než óda o bývalé slávě.
Zůstaň tedy tak posupným, buď spíše přís-
ným pozorovatelem, než hlasatelem bývalé slávy.
Vyrůstej znovu k životu, otevři nový list svého
památníku, aby vrýt se tam směly činy nynějších
i budoucích — aby nezastřela se černou rouškou
kniha, na níž je psáno: minulost a nestala se
nesrozumitelnou, cizí nám i dětem našim,
O, kéž by nebylo nikoho, kdo blíží se k tobě
s tím zlořečeným: Hle, bývalo! Ať každý raději
čte s věže tvé: Jest opět! A aby bylo, jest naší
povinností! Ty stůj a zapisuj! Kéž příští věky
nejsou horší minulých, kéž na zamračeném čele
tvém nejeví se ztrnulost cizoty k nám!
Nehlásej slávu, kazí se, koho mnoho chválí,
ale taž se každého, kdo v nádvoří tvoje vchází:
cos učinil pro čest své vlasti?
Stella.
Stella
16
article
Polsky napsal Wladyslaw Gdula. Přel. V. Kredba
Úzkou stezkou v dubovém, tmavém lese šla
bezzubá a třesoucí se stařena. Na shrbených
zádech nesla v plachtě suché větýe, které děrami
plachty zvědavě na svět vyhlížely.
Stařena cosi si bručela, žlutou, vrásčitou
tvář zvedajíc vzhůru. Naslouchala hučení lesa,
dívala se do nebe, mhouříc zarudlá a svislá
víčka.
Nad korunami dubů, skrze zelenou houšt
spletených větví svítil jako oknem proužek nebe.
Tímto otvorem bylo lze viděti valící se černá
těla mračen, poháněná vétrem. Smutný huko
korun provázel jejich let.
V dáli zaznělo hluché hřmění.
„Ježíši Kriste!“ zašeptala chvějícím se hla-
sem stařena, zrychlujíc krok.
Každé chvíle šero lesa houstlo, tím více, že
bylo k večeru.
Stromy slévaly se v tmavé, sražené stěny,
příšerně hučíce potichu, řekl bys, že chystají se
k boji. Na stezkách vyvstávaly kořeny, žluté listí
vzlétalo jako reje motýlů a padalo.
Gdula
V Kredba
Polsko
Ježíš Krist