2
masthead
V Praze, v úterý dne 5. února 1901.
Praha
4
article
Na ranníi a odpel. lisey
přodplácí se
Praze v adalni
rk
Praha
5
article
Se 4r9jí drndiko
Se 4r9jí drndiko
. k e
nnb a atiek
s k oie
rešto
na česrko zeta
s droji siantko
7
article
V drobném prodejí
raní eo o sobě . . . k
ve nlianáck na venkvvs
ranní znna l .-
rnserat
plati se hotově, rr apřeš.
Pledplaeení inisrt pjimí,dpini
9
article
uevíra arhoe ándscn os
akoplsy no nevraoaji
10
article
Vláda Körbrova ve vlastním
Vláda Körbrova ve vlastním
zrcadle!
Konečně tedy známe úplné znění trůnn
řeči, kterou ministerstvo Körbrovo vypraco-
valo a doporučilo koruně v momentu tak
svrchovaně kritické vnitřní situace tohoto
soustátí, aby národové formou obzvláště
slavnou dověděli se, jakým duchem
naplněna jest a jakým směrem
hodlá se tím časem bráti politika
vládní vůči jejich požadavkům.
tužbám a potřebám.
Neobyčejná vážnost doby, velikost
intensivnost zápasu, jejž tu národové slo-
vanští vedou o své životní právo a o svou
celou budoucnost vůči dnešní horečné aggres-
sivnosti hnutí pangermánského, přirozeně
způsobily, že hleděno tentokráte trůnní
řeči, zahajující nově zvolený parlament Cis-
lajtanie, s nemalým napjetím vstříc. Prostý
rozum veřejného mínění soudil logicky asi
takto: Ostřeji a zřetelněji než kdy za celé
půlstoletí rozstoupeno jest obyvatelstvo této
říše proti sobě ve dva mocné válečné tá-
bory: tu stojí Slované, tvořicí 63 procenta.
tam Němci tvořící 33 procenta všeho oby-
vatelstva. Slované mají na svém praporu
napsáno: Svobodu a rovnost pro
všecky národy prostředkem své-
zákonnosti a samosprávy jejich
staroslavných vlastí, kteréž spjaty svazkem
unie federační pospolitě by hájily mo
a integritu říše, nalezajíce v ní záštitu svého
života vlastního. Na druhé straně však men-
šina německá, která touží po svobodě
právu vlastním, neuznávajíc ostatních národů
za rovnocenné sobě, i požaduje na Ra
kousku, aby ono děj se co děj, cestou ne-
cestou přišantročilo Němeům nad Slovany
privilegované panství a nadpráví takové, aby
Rakousko stalo se druhým Německem a jako
takové s prvním Německem v době dozírne
v jedno splynulo.
Slovan
Němec
Rakousko
Německo
11
article
V takýchto lapidárních rysech jeví se
dnes vyhraněna celému světu otázka ra-
kouská a proto celý svět očekával, že užije
vláda Körbrova v této dějinné chvíli pí-
ležitosti tak slavné, jakou jest trůnní řeč.
aby dala k otázce té odpověď na při-
měřené výši stojící: odpověď konečně
jasnou a určitou, pro který z obou zápasících
principův se definitivně cele a nepokrytě roz-
Známo, čeho od ní očekávala naduta
zpupuost německých hegemonův: chtělaa
žádala, aby v trůnní řeči vláda 1. co nej-
rázněji odsoudila naše snahy státoprávní
jako státu zhoubné a nesplnitelné; 2. aby
slíbila Němcům, že ve smyslu jejich pověst
ného svatodušního programu pod
říšské radě předlohu zákona, jímž ja z vk
německý prohlašuje a uznává se za »vše-
obecný zprostředkovací jazyk v Rakousku .
tak »aby němčina byla jazykem říšské rady.
všech státních aktů, ministerstev, nejvyšších
soudův a všech ostatních nejvyšších míst.
následkem čehož aby nejen veškeren styl
všech jmenovaných ústředních míst se všemi
státními úřady děl se jen německy, nýbr
aby také tito musili užívati němčiny zpra-
vidla jako své vnitřní řeči úřadní a korre-
spondenční, zejmena úřadové vojenští, účetní
finanční, poštovní, telegrafní a železnični
k vůli čemuž by na všech školách, jež při-
pravují pro úřady státní, musila býti němčina
obligatní.
Němec
Rakousko
12
article
To měl býti po přání německých hege
monů vedle slibu, že vláda nedá na centra
listický ráz platné ústavy prosincové ani
sáhnout, hlavní tenor včerejší řeči trůnní.
Za tuto cenu jedině slibovali upustiti o
své nedůvěry a od své tiché opposice prot
vládě Körbrově.
Avšak Körber zná patrně své ústaváck
reky tak dobře jako — oni jeho a ví, že
to učiní prozatím také laciněji, že při-
jmou za vděk i homeopatickou dávkou po-
volnosti vlády i diplomatickou ře-
hodla
dinou na míste vytouzené silné zelví po
Körber
13
article
lévky, jen když z ní vycítí to »maggi«
vládní blahovůle a ochoty ke směru
svému, jen když mezi řádky budou
si moci vyčísti: »Vláda Körbrova přeje jen
nám Němcům a bude naši německou věc,
naše aspirace národní jako politické fedro-
vati tajně a opatrně sice, ale jistě a věrně.
I to »stojí za mši«, t. j. za »novou oběť na
svobodě ústavní«.
To byl jediný politický z řetel,
na nějž se vyšinul sstátnický ducheíl
páně Körbrův, když koncipoval osnovu
trůnní řeči. Vypadla podle toho. Ani potuchy
o nějakém velkém stylu, jakého vymáhala
velikost dějinné chvíle. Ani slova o tom, že
Němec
Körbrův
14
article
Rakousko ocitlo se na dějinném roz-
hraní svého osudu, na bodu kri-
tickém, kde jest na váhách celá
jeho existence a budoucnost a
kde jest tedy kormidelníkům vážiti rozhod-
nutí celé, velké, dalekosáhlé a dalekozírné:
o všem tom ani potuchy; nýbrž čteme to-
liko kancelářský chvalozpěv požehnaného
čtyřicetiletého ovoce darované ústavy (kterak
prý za jejího trvání finance a úvěr Ra-
kouska, item školství a intelligence v armádě
znamenitě prospělv), pak domlouvání po-
slancům i národům, aby sobě tohoto pře-
drahého daru náležité vážili a tudíž v říšské
radě pracovali a opět pracovali, po čemž
následuje nekonečný výpočet těch pracía
důležitostí státních, jež, rozumí se, vymáhati
budou dalších a nových daní a obětí.
zvláště na říční hospodářstvía
na zvelebení rakouského váleč-
ného loďstva, tak jako vůči Uhrám a
vůči cizině při nastávajícím ohnovování ob-
chodních a celních smluv jedině pra c -
vitost parlamentu cislajtánského
může prý zachrániti prospěch a blahobyt
národů před všemožným poškozením . . : po
tomto rozkladu obšírném vláda Körbrova
odhaluje svou politickou tvář v podstatě
takto:
Toužím a žádám si, abych dosáhla ještě
větší moci, než jakou mně skýtá pro případ
mimořádných poměrů § 14. a zákon ze dne
5. května 1869 (číslo říšského zák. 66.) o za-
vádění stavů výminečných.
Rakousko
Uhry
zákon . 66
15
article
Toužím a žádám si dosíci na parla-
mentu ještě většího puvoáru pro všeliké pří-
pady mimořádné. Tolikéž bych ráda domohla
se změny jednacího řádu pro sněmovnu po-
slaneckou. Ale vím, že to nepůjde tak hned.
vím, ze to nepůjde, dokud budou mysli
rozčileny spory jázykovými a národnímia
proto bych ráda měla spory ty s krku.
Nařízeními to již nejde, to ukážala zkuše-
nost (nařízení Clarových ze dne 17. října
1899?), uznávám, že může se to státi jedině
cestou zákonnou — (zákonů-li zemských
či říšských, nepraví se) i jsem ochotna ku
zjednání zákonného pořádku jazyko-
vého, který by všestranně uspoko-
joval, iniciativně napomáhati.
avšak zároveň jsem stejně povinna hájit
jednotnost jazyka v určite
sféře — dle staré osvědčené tra-
dice — nedotčenou.« — —
To byl patrně kritieký ten passus,o
nějž veden v lůně kabinetu Körbrova tak
dlouhý, potajný zápas. Nese pečeť vymože-
ného kompromissu na čele svém. Nás Sl-
vany trapně bodá a uráží, že ministerstvo
Körbrovo ponejprvé v trůnní řeči rakouské
neakcentuje základním zákonem za-
ručené rovnoprávnosti všem na-
rodům, nýbrž ad captandam benevolentiam
Němců uživá jen jejich starých frásí so jazy-
kovém pořádku« a klade důraz na jed-
notnost jazyka v určitých sférách správy
Němce ale zase mrzí, že si netroufal
Körber přiznati ostřeji barvu, že netroufal
si užiti ani jejich svatodušního terminuo
»zprostředkovacím jazyku« německém, aniz
naznačiti, ve kterých sférách správy
státní jej chce uhájit v posavadní jeho državě.
»Neue Freie Presse« i »Bohemia« vidí
v této mlhovině s labost vlády vůči nám
státní.
Clarův
Němec
Körber
Bohemia
Neue Frei Presse
16
article
Čechům. Než, to nás nemůže mýlit v ko-
nečném úsudku: stojíme vůči vládě nám
úporné, která by měla čtveru chuť nazejtří
nám zasolit státní němčinou, kdyby jen vě-
děla jak. Ale to je ten její malér: schází
jí k tomu potřebná většina, za niž by se
mohila skrýti. Odtud ta mlhavost stylu ! —
Vůle by byla, ale — outory jsou slabé l
Čecho
17
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 4. února. (Zalitia vské
hlasy o rakouské situaci.) »N. p.
Journ.«, sloužící Szellově vládě, zabývá se v po-
slední době nápadně často vnitřní situací ra-
kouskou. Nic se mu u nás nelíbí, ani Körbrova
vláda, již upírá státnické schopnosti, ani par-
lament, v němž nenachází státníka, vynikajícího
nad prostřednost. Jest přirozeno, že také nevět
v budoucnost tohoto parlamentu, do něhož ně-
meckým požadavkem státní řeči vhozen nový
doutnák, jenž může býti každé chvíle roz-
dmýchán ve zhoubný požár. »Vážně s takovým
parlamentem — miní »N. P. J. « — pracovali
se nedá. Máli dr. Kčrber nějakou spásnou
myšlénku, ať s ní vystoupí nyní. Neučiní-li toho,
bude tím dán nový důkaz, že se za jeho stát-
nickou lopotou skrývá týž nedostatek idejí
energie, jako u všech jeho předchůdců za mi-
nulého čivrtstoletí. Blahovůli a rozšafnosti poli-
tických stran, které se presentují v nynější
říšské radě — dovozuje dále »N. P. Jour.« —
nesmí se přenechati péče o blahu státu. Tu s
musí jednati energický a bez odkladu. Neod-
váží-li se k tomu v Rakousku, bude povinnost
našeho veřejného mínéní a našich vůdčích stát-
niků, uchopiti se inicialivy.“ Musíme konečné
vytknouti meze, přes které šílenství po oné
straně Litavy za žádnou podminkou překročiti
nesmí.«
»Šílenstvím« nazývá tu peštský list výkony
Schönererovy skupiny v prvé schůzi sněmovní.
Szellův
Körbrův
Kčrber
Jour
Schönererův
Praha
Rakousko
18
article
Toutéž německou frakcí obírá se i záhřebský
»Tagbl.«, jenž se zastavuje hlavně u známého
programu Schönererova a soudí, že jakékoli
společenství ostatních německých stran s touto
skupinou musilo by pro Čechy býti znamením
k boji. »Neboť vůči partamentu — končí »Agr
Tagbl.« — v němž by tato skupína nebyla
úplně osamocena, byli by Čechové prosti všech
ohledů, ba musilo by se jim přímo za zásluhu
počílati, kdyby se co nejdříve postarali o jeho
rozpuštění, aby konečně nadešlo to, co dle ná-
zoru velmi mnohých, ať dříve, ať později, ne-
zbytně přijíti musí.
Tagbl
Čecho
Čechy
19
article
»Obzor« ve stati o rakouském parlamentu
zaznamenává, že i nejkonservativnější kruhy
docházejí nyní k přesvědčení, že nadešla doba
změny systému a změny ústavy v Rakousku-
S těmi slovy na rtech zemřel tyto dny bývalý
ministr Pražák a podobné hlasy slyší se z růz-
ných stran, jež nikdy nemohly býti podezřívány
z radikalismu. »Decentralisace agendy říšské
rady — dodává »Obzor« — rozšíření pravo-
moci zemských sněmů, to byl klič, jímž Badeni
chtěl zameziti další komplikace v říšské radě,
jež se stále více stává karrikaturou parlamenta-
rismu a hrozi zkázou ústavnosti v Rakousku
Lepšího nevymyslí nic ani dr. Körber ...«
V Praze, 2. února. (Klub »střed u
a státní němčina.) Poslanec Kaiser jako
předseda německé strany lidové zaslal také
nově utvořenému »klubu středu« (klerikálům)
vyzvání ke společnému působení v zájmu uzáko-
nění němčiny jako jazyka státního. V »Reichs-
wehru« vyslovuje se o této věci jeden z členů
nového klubu takto: »Není dosud rozhodnuto,
možno-li německý státní jazyk pokládati z
otázku čistě národní. Panujeť ve většině členů
»klubu středu« přesvědčení, že státní jazyk
může býti jen ve státech národních. Němčin
mohla by tedy býti státním jazykem jen ve
státě německém. Ježto však v Rakousku
proti 9 millionům Němců stojí skoro 16 mi-
lionů Slovanů, kteří jsou kulturně z části rovno-
cenni Němcům, nemůže se zde správně mluvii
o německé státní řeči. Jinak však je nepo
chybno, že německý jazyk prostřed ko-
vaci je pro stát nutný z důvodů praktických.
Pražák
Baden
doktor
Körber
Kaiser
V Reichs
Němec
Rakousko
Praha
Slovan
20
article
Taková prostředkovací reč však skutečně eni-
stuje a potřebám státním vyhoví asi úplně
když se status quo udrži v dosavadním
rozsahu«.
Z Krakova, 1. února. (Zatčení pru št
agenti.) Do Krakova přibylo tyto dny osm
agentů z Pruska, aby najali pro letni období
zemědělské dělníky pro Prusko. Ihned se roz-
trousili po městě a počali vyjednávati s růz-
nými dělníky, aby si je zavázali a společně, až
se nabere dostatečná hromada, je vypravili do
cíziny. Krakovská policie však si povšimla v čas
této činnosti a prvé než se agenti mohli rozjeti
do okolí Krakova, zatkla je, při čemž se uká-
zalo, že nemají nijakých listin, jež by je oprav-
ňovaly k najímání dělného lidu. Byli tedy ode-
vzdáni soudu pro podezření, že svádějí lid
k emigraci. Až soud vynese rozsudek a agenti
si odbudou trest, budou posláni postrkem na
pruské hranice. Zatčeným odebráno též 5 pra-
covních knižek, jež obdrželi už zárukou od na-
jatých dělníků.
Z Lublaně, 2. února. (Vítězství ko-
rutaniských Slovinců.) Tyto dní konaly
se volby ve spojených obcích Logavaši, Kotlich
a Sv. Štěpánu, jichž správa byla až dosud ně-
mecká, ač obce jsou ovšem slovinské. Tentokrát
zvoleno tu poprvé slovinské obecní zastupitel-
stvo. Je to tím záslužnější, že Slovinci jsou
nyní v Korutanech vůbec na ústupu před vý-
bojnými Němci.
Politické zprávy zahraničné.
V Prazo, 4. února.
Ruská dráha v Srbsku.
»3aoo« oznamuje, že do Niše
přibyl Michal Jarkěvič jako posel spolku kapi-
talistů moskevských. Přišel nabídnouti srbské
vládě, že družstvo s jejím dovolením vystav
železnou dráhu od Dunaje dolinou timockou do
Niše. Proslýchá se, že nabídnuti je pro Srbsko
výhodné.
Štěpán
Němec
Jarkěvič
Krakov
Prusko
Lublaň
Korutany
Srbsko
Niš
Dunaj
obec Logavaši
21
article
Kdo bude varšavským generálgu-
bernátorém
Varšavský dopisovatel do »Dz. Pozn. « uji
šťuje, že všecky novinami dosud ohlášené kan-
didatury padly a nejvíce se podobá, že car po-
šle na úřad generálgubernátora některého veli-
kého knížete, to buď Nikolaje Nikolajeviče, gen.
inspektora ruské jízdy, anebo Sergije Alexan-
droviče, nynějšího generálgubernátora moskev-
ského.
Kdyby do Varšavy poslán byl některý člen
carského rodu, byl by to veliký krok ku před
na dráze té politiky v království polském, kterou
slechetný Mikuláš II. zahájil.
Ruský list o seskupení stran na
říšské radě.
»Hooe Bpeva« ironisuje, jak se krásněa
pohodlně ustavilo kolo polské na říšské radě.
Všechny ostatní strany měly větší menší ne-
snáze, jen v kole polském všecko šlo hladce;
i zahození řederativného práporu i odpadnut
od slovanské vzájemnosti. Zapomenuto slavnost-
ního sbratření s Čechy v Praze a Krakově. Za-
pomenuto proudův urážek, které na Poláky vy-
lili Němciobstrukcionistě za Badena a Thuna.
Zapomenuto nelidských persekuci, které musejí
snášeti Poláci v Prusku. Polské kolo vrhne se
v objetí Němců, jak jen si zabezpečí dobrou
odměnu. Mezi Němci triumfuje Schönerer, ví-
tězný hrdina dne. On jediný mezi Němci v ra-
kouském parlamentě je smělý, bezohledný, pře-
svědčený a upřímný vůdce a proto má veliký
úspěch. Jeho neslýchaná drzost imponovala
v Rakousku tak, že soud zrušil konfiskaci jeho
»manifestu«, jenž přesahovsl meze všeho dovo-
leného.
Francie na Východě.
Asi před týdnem přinesl »Gaulois« sensační
zprávu, že francouzské loďstvo toulonské od-
plulo k Dardanelám, aby odtud doprovodilo cara
Mikuláše II. do francouzských vod. Sděleni toto
bylo sice ihned vyvráceno ministerstvem námoř-
nictví, které zaslalo agenciím následující notu
Nikolajevič
Alexan
II
Polák
Baden
Thun
Němec
Schönerer
Mikuláš II
Dz
Varšava
Čechy
Praha
Krakov
Prusko
Rakousko
Francie
Dardanely
Hooe Bpev
22
article
»Admirál Caillard obdržel rozkaz, aby se ode-
bral ke břehům Levanty, ne však aby očekával
cara, jehož návštéva francouzské vládě nebyla
oznámena.«
Obsah této noty jest potud správný, pokud
neobsahuje materiálně nic nesprávného, než není
to přece plná pravda. Oznamuje se doda-
tečně, že francouzské křižáky nepodnikají žad-
ného cvičení, nýbrž odebírají se proto na Vý-
chod, aby připomenuly některým tureckým kme-
nům úctu povinnou ke francouzské vlajce. Jak
se proslýchá, vzbouřily se na různých místech
malo-asiiského pobřeží, kde Německo osady bylo
založilo, četné obce proti francouzským missiím,
čímž tyto dosti vážně byly ohroženy. Nepřátel-
ství toto jest rozněcováno tureckými úřadníky,
kteří jsou při tom podporováni Němci a jich
missionáři.
Dozvuk »afféry«.
Tyto dny odbýval se v okolt Paříže soubo
na kordy mezi dvěma důstojníky zdejší posádky.
Přičinu zavdala poznámka jednoho z nich, vzta-
hující se k procesu Dreyfussovu. Nadporučí
Ratisbonne, vyznání židovského, byl svým pro-
tivníkem poručikem Meunierem těžce poraněn
Ministr války nařidil ihned vyšetřování.
Caillard
Němec
Německo
Paříž
Nadporuč Ratisbonne
23
article
Ještě k pohřbu královny Viktorie.
Berlínské listy těší se tím, že ve »škadrone
králův a princův« na pohrbu královnině mlu-
vilo se skorem výhradně německy.
Listy tyto musily by ovšem vyjmenovati nám
ony prince a krále, kteří na půdě anglické dal
pro něměinu výhost angličině — jinak možno
pokládati tvrzení ono ovšem spíše za — renomáži
a za reklamu pro »zprostředkovací« němčina,
nežli za pravdu.
Listy ony současně zaznamenávají, z
Vilém II. jevil v průvodu velikou sklíčenost,
byl prý tváří přepadlých, v obličeji pleti šedivé.
Přičina změny té? Lze ji snadno uhodnouti.
K příhodé před nádražim windsorským —
kde koně vzpírali se táhnouti lafetu s rakví
královninou — sděfuje se ještě, že působil výjev
ten tím trapněji, anat rodina královská po
dlouhou dobu nevěděla, co si po-
číti. Po mnohých teprve rozpacích přihlásili
se námořníci sami, že lafetu potáhnou i táhli ji
pak skutečněna příkrý vršek až ke kapl
sv. Jiři.
Okázalost pohřební vyžád ala
si celou řadu obětí. Celé tucty ra-
něných byly dopravovány po celý
den dlo nemocni c. Jeden policista zraněn
na páteři, jeden muž probořil se skleněnou
střechou, jiný nabodl se na železnou mřiž, hoch
jeden zranil se téžce ostnatým drátem; jeden
zřízenec elektrické dráhy podzemní byl usmrcen.
Většina onemocnění a zranění přihodila se ale
ve vojsku, jež tvořilo špalír. Vojáci byli od
2. hod: v noci ve službě a tu z vláště ve
Windsoru klesali po celých tuctec h
únavou. Mnoho vojákův, spalír tvořících,
bylo plašícími se koni pokopáno. Policejní
jeden úřadníklondýnský vypočítal, že pohrbu
přítomno bylo 219 mill. divákův.
Vilém II
svatý . Jiř
Windsor
Viktoria
24
article
Sčítání lidu.
Sčítání lidu.
Sčítání lidu v Prostějov é uká-
zalo nepředpojatým pravou příčinu a význam
volby poslance Skály. Obyvatelstvo města vzrostlo
za posledních 10 let z 21.192 osob na 25.464,
tedy o 4484 osob čili o 23%. Olomouc sotva
se zmohla zalím na neplných 19.000 obyvatel.
Ji přibylo pouze 80 domů, v Prostějově — 400.
Olomouc pokračuje krokem hlemýždím, Pro-
stějov roste jako lavina. Se vzrůstem obyvatel-
stva roste i počet voličstva, se vzrůstem domů
dvojnásobí se šiky voličské. Olomucký činžák
poskytne majiteli zrovna tak jeden hlas, jako
malý domek prostějovský, co se Olomouc do-
může 80 hlasů, domohl. se jich Prostějov 400.
Pomyslí-li se k tomu, že v Olomouci není
velkého průmyslu, kdežto v Prostějově stále se
vzmáhá a zkvětá, lehko se pochopi, že v Pro-
stějově přírůstá hlasů menších živnostníků, kteři
jsou továrnami zaměstnáni, jakož i malých
Prostějov
Olomouc
25
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. Vo Vidni, 3. února.
Měl jsem onehdy mrzutý den. Platil jsem
činži. Vi bůh, který nešťastník ji vymyslil ! Ž
lidský duch ve snaze, dospěti ku pravdě, velm
často zbloudi na bězcestí, je známo, však o tom.
kdo činže vynašel, dovolil bych si tvrditi, žeto
byl člověk duševně chorý. Jest osšem histka
individul, obecně nenáviděných, kteři se nemohou
dočkati tak zvaného kvartálu, a kteří, když je
to v zimě, na knoflikách svého drahého kožichu
počítají, kdy bude Hromnic. Lidé ti, buď osobne
nebo svým zástupcem, v tento den dojista vá
pocti svou návštěvou, třeba se jindy, zejmena
jde-li o nová kamna nebo o novou malbu v sa-
loně, neukážou, však ti jsou ve společnosti
nás ostatních millionů do té míry nenáviděni,
že je odvahou, vůbec o nich se zmiňovati. Ne-
třeba připomínati teprve, to že jsou tak zvan
domácí.
Znal jsem člověka, který, zaslechke li slo
to, dostal křeče, strašné křeče. Byl to nešťastník,
ovládaný fixní, nikoli ale zavržitelnou idei, že
činži platiti, je nejhroznějším nesmyslem a ji vy-
máhati, nejkřiklavějším bezprávím, a jenž s hou-
ževnatosti a důslednosti následování hodnou dal
se k vůli činži bezpočtukráte exekvovati a na
konec z bytu vyhoditi. Však dočkal se přece
jen šťastnější doby pro nás nájemníky, i pravdou
se ukázalo, čímž vždycky se téšil, že totiz i ná-
jemníku nikdy slunce nezašlo, aby opět nevyšlo.
Teď, po vydání novelly o exekucích, bydl
vůbec zadarmo a bez sekyrování. Jenom že ča-
stěji se musí stěhovat. Nemá totiž vlce, neže
dle zákona každý slušný člověk vlastně míti musi
a co mu ani exekufor sebrati nesmí. Následek
toho je, že mu každý domácí ještě desítku přidá
na stěhování, jen aby šel.
26
article
Škoda, že dosud nemáme historii činže,
nevíme, jak se vůbec přihodilo, že v lidstvu za-
hostil se zlozvyk, platit činži. Je vidět, jak ne-
vyvinutá je naše kulturní historie a jak veliké
je ještě pole v ohiledu tom nezpraco rané
Rád bych na příklad zvěděl — a ne pouze já,
jsem přesvědčen, že i jíní lidé, práhnoucí po po-
znání — jak bydlili v rájí naši páni první rodi-
čové, jaké měli ve svém domě rozdělení a měli-l
při svě rajské ville také ledničku, neboť sorbet
z granátových jablíček musí býti studený, aby
chutnal.
Jsou sice lidě, kteří z neznalosti tvrdí, že
v šerém dávnověku bydlili lidé v takových asi
boudách, jaké si staví u nás hlídači, když do-
zrává ovoce, kdežto jiní zase dokazují, že první
residence lidové stály ve vodě na kolech a sice
proto, aby k nim šelmy nemohly. Dnešní šelmy.
jež vkrádají se do obydlí lidských, ani vody br
se nebály. Musili-li spokojiti se Adam a Eva s né-
jakým snad jen altánkem, potom bych je dne
ještě litoval. Co o tom básníci píšou, na to nie
nedám. Co by tomu řekla na příklad dnesi která-
koli dáma, shánějíci se při ranní toaletě po
zreadle, kdybychom ji odkázali na stříbrnou hla-
dinu rybníčka a kdybychom jí imputovali, aby
sama si nachytala březové šťávy k mytí, na mist
aby si koupila flakonek Lengielův v lékárně. A že
by se to leželo na hromadě suchého palmového
listi lépe a pohodlněji, než na žíněné pohovce,
Adam
Eva
Lengielův
27
article
také bych se neodvážil tvrdití. Záclony tamí mál
patrně z jutty, koberce benarské a krby sna
jen pro parádu, zrovna tak jako u nás, kde letos
prý několika paničkám, domnívajícím se, žez
pecí nikomu nic se nestane, za vlaským krbem
umrzl nos.
Také bych rád zvěděl, zdali měli v ráji
každý svůj domek, neb zdali již tem byly čin-
žáky a v nich — domovníci a domovnice. Zdali
tam zavírali již po desáté a stačil li také tam
deselník za olevření.
Ostatně není nie příjemnějšího, než takový
čtyřpatrový činžák, zejmena když je bez dluhů
a stoji na Přikopě nebo ve třidě Ferdinandově.
Jsou ovšem lidé, kterým náramně se líbí bydleti
v domě samojediní. Pošetileův takových je na
přiklad mnoho v Amsterodamě, v Hasgu.
v Brémách i v Hamhurce. Touží po domečku,
třeba by nebyl větší, než jaké se prodávají ve
známých norimberských škatulkách. Jsou o pří-
zemi s předsíní a s třemi pokoji, v souterrainu
pak s kuchyní a prádelnou. Taký domeček
opatři si tam každý commis, když má tisle
marek. To ostatní mu půjčí banka, které to
dvacet let splácí. Také gusto, ne?
Však nevědět ani, co mají u sousedů
kobědu, kdy přišel milostpán z druhého patra
nastříknutý domů a které krejčové je milostpaní
dlužna za toilety, by pražský člověk nesnesl.
Rád bych také věděl, o čem lidé v takových
domcích mluví?. Čím se baví? Že dostanou
vůbec služku do takového domku, když nemůže
se slečnami kollegyněmi každého večera konati
před domovními vraty sněm a na něm uvažovati
o událostech dne právě minulého a usnášeti s
o událostech dne příštího. Jak jinaki se t
bydlí pohromadě, nájemník na nájemníku,
v domě, kde dveře vedle dveří a na chodbách
tak jako v Jindřišské ulicil
Takový dům stačí sám sobě a neni odká-
zán se vším na okolí a vůbec na svět ostatní.
Ferdinandův
Pošetilův
Brémy
Hamhurka
Jindřišská
28
article
V takovém domě mohli by vycházeti noviny,
aniž by bylo obavy, že budou míti nedostatek
látky. Takový dům, kde od paní babičky až do
obslaravatele pohrbů všechny strany byly by
zastoupeny, tak aby člověk po celý život ne-
musil se z něho hnouti, je nejednomu člověku
ideálem, a ne baráky, kde prázdnotou to straší
jako v zámcích, kde se objevují »bílé panle.
A v takových být panem domácím něco také
znamená.
A ne pouze do širky a hloubky, nýbrz
do výšky mají domy imponovati. Což nečiní
imposantní dojem takový novoyorský neho
chicagský sškrobák«, jak tam dvacetipatrovým
domům říkají, a v němž mnohdy v dolejších
patrech prši, kdežto v nejvyšších je jasno
slunečno, poněvadž vyčnivají vysoko nad
mraky?
Divím se tomu, že takové »škrobáky « ne-
máme již také v Praze, kde za míru pozemku
chtějí víe než v jižních Čechách za celý po-
plužní dvůr. Jsme přece tak pokroku milovní
máme podnikatele staveb, kteří by konečně i to
dovedli. A že by se našli lidé, kteří by třeba
do dvanáctého patra se stěhovali, jen aby mohli
se pochlubiti, že bydlí ve fashionable čtvrtia
okna že mají na ulici, o tom jsem přesvědčen.
Ostatně prý to zdravé pro choré na prsa bydlet
hodně vysoko a ve vzduchu co možná řídkém.
Praha
Čechy
29
article
Jenom bys to nemělo být v assanaci,.
se každý vyhýbá jako čert kříži. A proč? Na
periferii města prodejný je každý neforemný kll-
neček, v assanaci nikdo ani neťukne. Ptal jsem
se po příčině zvláštního toho zjevu lidí zkuše-
ných a ti mi řekli, že u nás každý obce třeba
jen dotknouti se bojí, k vůli té smůle, kterou
ve všem má. Najdříve se o assanaci tahali pání
v městské radě, nu, a že ti to s ni nikam
nedotáhli, tomu se nedivím. Teď se chopili věci
páni inženýři, stavitelé a arehitekti. Mám za
za to, ti že toho také mnoho nedokážou, však
vzpomněl jsem si, jak vznikla nejkrásnějsí
ulice pešťská, tak zyaná ulice radiální nyní
Andrássyova.
Byl učiněn prosté appeli na maďarské mag-
náty a na ty, kteří se jim rovnati chtějí. Řeklo
se, že jejich vlasteneckou povinností je, aby
ulici zbudovali a sice tím způsobem, aby si
každý v ní vystavěl palác, anebo lépe řečeno,
hezký dům.
Což abychom se obrátili na svě magnáty?
Gož žádných nemáme? Nu, upřímně re-
čeno, mnoho jich neni, ale na zastavění assa-
načního obvodu by stačili.
Nu tak kupujte, páni, kupujte! Osvědčte
se jako vérní synově této vlasti a odměňte se
něčím té staré Praze, které povinni jste tolike-
rým vdékem. Zasaďte se o to, aby titul domá-
cího pána v pražské assanaci stal se v národní
společnosti naší titulem čestným.
Obec čeká a naši architekti jsou vám
každým okamžikem k disposici. Kupujte tedy,
kupujtel
Praha