2
masthead
V Praze, v pondělí dne 4. února 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. llse
přodplácí se
v Praze v alninistr
a měsle
na vrt lota . . . . s k —
s dvojí donáškou
kei
na lkrre leti
na měe ..: 2 K o
risto
ra
na dnnkni
drojí zii
Zvláštní vydání „Národ-
ních Listů“ s obsahem trůnní
řeči císaře a krále k poslan-
sněmoven rady
Praha
5
article
cům obou
říšské vyjde dnes ke 2. hod.
odnolední.
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
K úmrtí bar. Pražáka.
Z Vídně, 4. února. V českých a sl -
vinských kruzích parlamentních učinilo ne-
milý dojem, že vláda při pohřbu bar. Pra-
žáka v Uherském Hradišti nebyla zastoupena
žádným svým členem. Je zvykem, který
dosud byl vždycky zachován, že k pohřbu
bývalého ministra vyslalo ministerstvo zá-
stupce, třeba pohřeb konal se sebe dále.
Připomínáme po té stránce pohřeb bývalého
ministra Hasnera v Išlu. Do Uherského
Hradiště jede se rychlíkem sotva 21g hodiny
mnohem kratší dobu, než do vzpomenutého
lázeňského místa.
K úmrtí bar. Pražáka ještě oznamujeme
dodatečně, že na rakev nebožtíkovu položi
chef presidiální kanceláře ministerské rady
bar. dr. Forstner obrovský věnec s nápisem
»C. k. ministerská rada«.
— »Slovenski Narod« věnuje činnosti
bar. Pražáka zevrubnou stať, ve které kon-
statuje jeho zásluhy o uplatnění rovno-
právnosti slovinského jazyka při
soudech a úřadech přes nejhouževnatější od-
por Wasera, presidenta vrchního zemského
soudu štvrského. Stať zakončena je slovy,
že slovinský národ zachová bar. Pražákovi
vděčnou vzpomínku, tím srdečnější,
ježto od odstoupení jeho věci jdou opět
cestou zpátečnou.
Hasner
Pražák
doktor
Forstner
Vídeň
uherský Hradiště
Išlu
Slovenski Narod
7
article
Před trůnní řečí.
Z Vídně, 4. února. »Sonn- und Mon-
tagszeitung« uveřejňuje tučným písmem tuto
zprávu: »Všeobecný zájem věnován je oně
části trůnní řeči, která se týká otá z ky
národnostní a jazykové. Odstavee
ten je přesně objektiv ním, tak z
jeho znění nemůže žádné národnosti zavdá-
vati oprávněnou příčinu k nespokojenosti.
Kdyby nicméně z kterékoli strany stal se
pokus, nějakým neladem rušití slavné shro
máždění, tedy, jak se dovídáme z bezpeč-
ného pramene, stalo se vhodné opa-
tření, by každá taková výtržnost
byla utlumena v zárodku. Immu-
nita poslanců přestává v prosto-
rách císařského hradu, nebo zřej-
měji řečeno: nikdy tam nez a čal a.«
Proti tomu budiž konstatováno: že ve
dvorním hradě jako takovém immunita pře-
stává, t. j. nikdy nezačala, o tom mezi lidmi
práv immunitních znalými nemůže býti žád-
ného sporu. Avšak jiná je věc v den, kdy
se koná na dvorním hradě trůnní řeč. Ta
je skutkem parlamentním, a ve chvili, kdy
se koná na dvorním hradě místo v parla-
mentě — jak se děje v jiných zemích, pro-
měňuje se dvorana, ve které se trůnní řeč
pronáší, v část parlamentu. Tento daný připad
je beze všeho sporu t. zv. translokaci: jen
místo je jiné, akt je týž. Že pak immunita
poslance je platna při aktu parlamentním,
nebude nikdo zajisté popírati. Ovšem § 16.
st. z. z. immunitu zaručuje a zabezpečuje
nejen pro hlasování, nýbrž i pro projevy
Poměr německých stran.
Z Vídně, 4. února. Hr. Stürgkh
ve své dnešní »Montagspresse« uvažujeo
poměru německých stran mezi sebou a do-
spívá k závěru, že vypsáním nových voleb
pozbyli důvěrníci němečti m an
Stürgkh
Vídeň
Hradec
Immo
Sonnund Mona
8
article
dátu ke vzájemnému vyjedná-
vání o nějaké souručenství. Pro-
čež bude prý teprve možno hledati zá-
klady pro společný taktický postup něme-
ckých stran. Již v prvních dnech nynějšího
zasedání však se prý ukázalo, že je důvodná
naděje, že takovýto základ se najde ve všech
věcech nejen meritorních, ale také formál
Podnět německé strany lidové ke spo
lečným úradám o státní němčině na-
lezl prý u všech ostatních stran německých
sympatického přijetí. Tolikéž konati se bude
konference všech německých stran ve pří-
čině volby presidia. Při této příležitosti
dojde prý ke vzájemné a lovální rozpravě
základních liniích budoucího taktického spo
lečného postupu vůbec.
10
article
Němci a trůnní řeč.
Z Vídně, 4. února. Také Němci dalsí
své stanovisko činí závislým na obsahu
dnešní trůnní řeči. Také německý velko-
statek. Jeho pondělní orgán »Montagspresse«
praví po té stránce, že na obsahu trů-
ní řeči záležeti bude, zdali vláda
získá u Němců větší důvěru ve svůj politi-
cký program a tím také větší ochotu, anga-
žovati se pro parlamentní situaci. Co se týká
volby presidia, trvá jmenovaný list na
tom, že má býti vzato z tak zv. velkých
stran a že jen takovým způsobem dá se
zaručiti dělnost parlamentu.
Nemocný poslanec.
Z Vidně, 4. února. Nově zvolený po
slanec Schreiber lpodle zprávy z Mistel
bachu došlé těžce onemocněl.
Němec
Schreiber
Vídeň
Mistel
11
article
Telegrafické zprávy „N. L.
Telegrafické zprávy „N. L.
Z Vídně, 3. února. (C.-B.) Včera slouženy
smuteční bohoslužby za krá-
lovnu Viktorii v anglikánském kostele.
který černými draperiemi byl ověšen. Př
tomni byli arcivévoda Otto, Leopold Sal-
vator, Ferdinand Karel a Rainer s druži-
nami, vévoda Arnošt August a vévodkýně
Thyna z Cumberlandu, prine Jiří a princezny
Alexandra a Olga z Brunšviku, dvorní hod-
nostové, ministři, diplomati, náčelníci úřadů
atd
Ze Sofie, 3. února. (C.-B.) Zdejší ča-
sopis »Večerní pošta« prohlásil, ž e pro-
pukme jistě válka mezi Bulha-
skem a Rumunskem. Oproti tomu do
vozuje vládní »Svět«, že dosavadní napjaty
poměr mezi Bulharskem a Rumunskem vzá-
jemným loyálním úsilím byl přátels ky
upraven. Bulhaři jsou prý jako jeden
muž odhodláni hájiti svých práv, ale šetřiti
také práv jiných. Tím podávají prý důkaz,
že jsou na Balkánském poloostrově živlem
pokroku a míru. Dále oznamuje » Svět«, že
vyjednávání o prodloužení obchodní
smlouvy s Rumunskem, jež dřívější
vládou zanedbáno bylo, opět zahájeno jesta
lze prý se nadíti, že obchodní smlou va záhy
bude obnovena.
Z Petrohradu, 3. února. (C.-B.) P-
tholog Pašutin zemřel.
Z Paříže, 3. února. (C.-B.) Při dnešn
velbě senátora v departementu lotském
zvolen byl purkmistr (mair) v Cahorsu
Costes, radikál, 450 hlasy proti naciona-
listovi Segnymu, jenž obdržel 185 hlasů.
Z Londýna, 3. února. (Č.-B.) Dle
vydané dnes zprávy daří se vévodovi z Corn-
wallisu a Yorku vždy lépe.
Z Londýna, 3. února. (C.-B.) Arci-
vévoda František Ferdinan
včera odtud odejel. Členové rakousko-uher-
ského velevyslanectví dostavili se na ná-
draží.
Z Windsoru, 3. února. (C.-B.) Král,
královna, císař Vilém, korunní princ Bedřich
Vilém, vévoda sasko-koburg gothský, jako
N L
Otta
Leopold Sal
Ferdinand Karel
Rainer
Arnošt August
Thyna
Jiří
Olga
Bulh
Bulhar
Segny
York
Ferdinan
Král
Vilém
Bedřich Vilém
Vídeň
Cumberland
Brunšvik
Sofie
Rumunsko
Bulharsko
Petrohrad
Paříž
Londýn
Corn
Windsor
Viktoria
Cahors Costes
12
article
i všichni členové královské rodiny byli dnes
přítomni při bohoslužbách v kapli sv. Jiří.
Z Ríma, 2. února. (C.-B.) »Patria
oznamuje: Zatčení anarchisty, který měl
úkol provésti attentát na věvodu
Abruzzského, jakož i zatčení dvou
anarchistů v Janově, kteří provésti měl
attentát na presidenta soudu, jenž byl jed-
noho z jich soudruhů odsoudil, přiměly
vládu, že předložila dnes senatu
osnovu zákona ohledně anarchi
stických zločinů.
Z Madridu, 2. února. (C-B.) »Im
parcia!« oznamuje: Když autor dramatu
»Electra«, spisovatel Galdos včera večer
divadlo opouštěl, provolal kdosi ze zástupu-
»Pryč se svobodou! Pryč s Galdosemls
Avšak lid kolem jal se provolávati Galdosovi
slávu. Policisté v občanském obleku chtěli
dav rozehnati, ale tento se jim opřel. Z toho
vznikla rvačka, ve kteréž jeden policista
dvě občanské osoby byly raněny. Policie
prohlašuje případ ten za bezvýznamny
Rvačka vznikla prý z toho, že kdosi z lidu
policejního komisaře udeřil holí a proto
byl zatčen.
Z Valencie, 3. února. (C.-B.) Včer
demonstrovala před jezovitským kostelem,
ve kterémž děti svatému srdci Ježíšově se
zasvěcovaly, skupina lidu volající: »Ať žije
svoboda! Pryč s reakci!« Zástup ten uví-
tal duchovenstvo pískáním a nepřátelskými
pokřiky a jal se pak sv.-josefskou kolej bom-
bardovati kamením. Četnictvo rozprášilo dav
a zjednalo pořádek. Učiněna opatření, aby
se podobné výtržnosti opakovati nemohly
svatý . Jiří
Galdos
Ježíšův
Janov
Madrid
Electra
Valencie
Patria
Imo parcia
13
article
Změna na anglickém trůně.
Změna na anglickém trůně.
V Praze, 3. února.
Pohřeb královny Viktorie.
K pobřbu zesnulé královny velkobritské ne-
zbývá po depeších obšírných mnoho dodati. Jen
tu a tam detail některý. V den pohřbu zahalen
byl Londýn šedou mlhou a lehounce sprchlo
Přes to dle několika zpráv souhlasných přihlí
želo pohřbu několik millionů osob, číslo to po-
chopitelné, pomyslíme-li — bez ohledu na nával
z venkova — že Londýn čítá málem tolik oby
vatel jako království české. Kontrola policejn
byla při tom zostřena měrou nejvyšší, zvláště
proto, že byla prý obava před anarchistickým
spiknutím proti životu panovnických účastníků.
Do Windsoru došla taková spousta věnců, že
úřadníci dvorní nevěděli již, kam je ukládatí
Ukládali je, zvláště věnce vojenské, zatím v kapli.
zřízené na paměť princi Albertovi. V Londýn
působila zvláštním dojmem opuštěnost tolik
tisíců domů, zvláště když po tamějším zvyku
byla všechna okna uzavřena.
Albert
Praha
Londýn
Windsor
královna Viktoria
14
article
Jedna dáma ve Windsoru v tlačenici omdlel
a zemřela na cestě do nemocnice. Tento případ,
jakož i jiná přihoda, už zmíněná, totiž že koně
určení, by táhli lafetu s rakví královninou, vy-
pověděli službu, zavdala pověrčivým obyvatelům
Windsoru a okolí hojnou příležitost k poznám-
kám o »zlém znamení« atd.
Poslední příhoda působila tím větší vzru-
šení, že trvala dosti dlouho a že byla všem ná-
padnou. Není-li v tom cosi symbolického, v tom
vynuceném tažení posledního povozu královny
válek lidmi — vojáky
Anglické vojsko má — mimochodemř
čeno — zvláštní způsob, projevovati smutek
zbraň vezme se pod levou paži s hlavní obrá-
cenou do zadu. Pravá ruka položí se na záda
a pravá dlaň chopí se hlavně. Důstojníci berou
šavli svou pod pravé rámě s hrotem do zadu
obráceným, rovněž tak činí námořníci s krátkou
svou zbraní poboční. Rakev královny Viktorie
postavená v sobotu v kapli sv. Jiří ve Wind-
soru, bude dnes v pondělí za obřadů již ne-
okázalých uložena do frogmorského mausolea.
Viktoria
svatý . Jiří
Windsor
Wind
15
article
Válčení s Čínou.
Válčení s Čínou.
Z Berlína, 3. února. (C.-B.) Poln
maršálek hrabě Waldersee oznamuje z P -
kina, že trat železníční Pekin-Tvengtaj-Paotin
jest opět zřizena
Z Londýna, 3. února. (C-B.) »Reute-
rova kancelář« oznamuje z Nového Yorku : Dl
telegramu pekinského popIrá hr. Wal d en-
se e, že má určitý plán ve příčině vyklizení
Pekina i v tom připadě, že by Čína žádané
potrestání vykonala. Má prý arciť jakési před-
běžné plány a požádal důvérně cízí generálv.
aby projevili své mínění v příčině odvolání
všeho vojska z Pekina, ovšem vyjímaje 200
mužů stráže vyslanectev a 8500 mužů stráže
železnic a jiných míst. Názory o počtu vojska.
jež se má v Pekině ponechati, velice se různi
Conger a Chatfce přimlouvají se za to.
aby se neponechalo více než sto mužů ameri
ckého vojska k ochraně vyslanectev. V připadě
že by se zřídila mezinárodní stráž železnic, ma
generál Chaffee za to, že se Spojené státv
akce té zúčastní, ale míní, že opatření to bud
jen přechodně. Hrabě Wal dersee zamýšl
vykonati prišuho týdne inspekci posádky šan-
chajkvanské.
Waldersee
Conger
Chaffee
Hrabě Wal
Čína
Berlín
Peking
Tvengtaj
Paotin
Londýn
Reut
Nový York
Wal d en
16
article
Válka jihoafrická.
Válka jihoafrická.
Z Laurenco-Marquesu, 3. února
(C.-B.) »Reuterova kancelář oznamuje: As
2000 Burů, vedených plukovníkem Bladkem
stojí na portugalské půdě. Chtějí vy
prostit meškající tam Bury. Portugalci rozhodl
se, že na portugalském územi meškajíci Buryi
kteří se Angličanům vzdáti nechtějí, odeslou n
Madeiru! Asi 100 osob, jež ponejvíce vysíleny
byly, přijato včera do různých nemocnic. -
Z Bloemfonteinu, 3. února.. (Ca- B
Přední voj plukovníka Mar'shatl a srazilse
včera mezi Sarraspostem a Thiašanchů s vojskem
Dewettovým, jež bylo na pochiodu s dvěma
nákladními vozý a velkým počtem menších vozů
na jih.
Z Prétorie, 3. února. (C.-B.) Sedm an
glických oddílů snaží se tou dobou vykliditi
z Transvaalu nepřátelské vojsko a postupuje
z různých míst ke trati Johannesburg —Pretori
a proti želežniční trati delagoabaiské-
Z Kimberleye, 3. února. (C.-B.) U Koffy-
fonteinu narazilo anglické vojsko na Bury
napadlo je za ochraný palby z děl. 172 B ur
padlo, mnoho bylo zramě no a tr
zaja ti.
Reuterův
Bladk
Portugalec
Angličan
Dewettův
Bura
Madeira
Bloemfontein
Ca
Mar
Transvaal
Johannesburg
Pretori
Koffa
Asa 2000 Bur
Sarraspost
LaurencoMarques
17
article
Meliorace půdy.
Meliorace půdy.
(Časová národohospodářská úvaha vrchního inženýr
r. z. B. Trojana)
(Dokončení.)
Jakož předem dovodíno, neprospělo b
nám valně zvýšení melioračního fondu řišského
ano naopak: při známě přizni řídících kruho
státních k národu českému a při povědomé či-
perné »dělnosti« ostatních příslušníků tohoto
soustáti, tyjíeích právě jen z našich »přebytků-
— dospěli bychom tím směrem jen ke zvýše-
nému připlácení bez zvýšeného těžení.
A byť by se snad stal časem zázrak, ž
by se ohled státní obrátil spravedlivěji k nám
a chtělo se nám naděliti »stejnoměrným« způ-
sobem s jinými národy rakouskými alespoň na
tomto poli národohospodářském, nestačil by po-
měrný příspěvek byť dočasně spravedlivých roč-
ních ať 637.500 K či 770.000 K vytknutému
prve programu v dozírném období nikterak ! —
Ventilovalo se namnoze, pojímání této pal-
čivé otázky také v ten způsob, že by sna
bylo nejjednodušším, odepříti vůbec fond me-
liorační resp. jeho prodloužení se strany zá-
stupcův národa českého a podržeti i zužitko-
vati příslušný náš příplatný podíl ve vlastn
prospěch domácí.
Ale to se snáze vysloví, než provede
Byla ovšem doba, v počátcích let osmdesátých
kdy všichni zásadní autonomisté, Poláky nevy
B Trojan
Polák
18
article
v arobnem prodei
ronlle l . . . na zi
ve slisnick na veslens
rannt čll.
odpolední
rnserat
Platíe kotsvé lapěel.
Fielrlaseri aletypjpll-
emrachávíttple -
iskkra ssoníe
klvnej
19
article
jímaje, ba ti právě v čele byli vůbec p roti
povolení meliorační dotace říšské — — ba
v poslaneckých kruzích známo, že říšský zákon
meliorační prošel vlastně jen nedopatřením,
recte ukvapením závazného problášení praosidiál-
ního (Smolky), že »přijat zákon meliorační vět-
šinou 1 hlasu«, kdežto prý vlastně p rop a dl
většinou tohoto jediného hlasu! Ale stalo sea
nedá se odčiniti; dnes nepřisto u pl il by
nikdo z pánů poslanců ostatních
národností k naší odpírací »auto-
nomní« akci v tom směru — z t
jednoduchě příčiny, že vsichni ostatn
tězí z ná sl
Mimo to prodloužena již legislativně plat-
nost melioračního fondu beztoho až do r. 1914
— tedy ještě na dalších 14 roků; vláda pak
činí o své újmě — třeba za pomocí § 14. co-
do zvyšování téhož fondu téměr rok od roku
»všemožné«, ale rovněž ne pro nás, nýbrž
vnucenou pomocí naší pro jiné.
Smolek
20
article
V tom směru tedy — v akci státní
nedá se vykonati na prospěch nás
ničeho, ani positivně ani nega-
tivněll
Neminím pomlčeti zdánlivě vhodný názor,
že »přece« dalo prý by se na základě platného
melioračního zákona říšského »mnohé« provésti
využitkováním slovného znění téhož § 1.
odstavce 2.: »Jestliže takovýto podnik (melio-
račně-regulační) v prospěchu veřejném jsoucí
pro svůj značný rozsah nebo nákladnost potře-
buje podpory od tohoto zákona úchylné nebo
tak značné, že by tím melioráční fond přilišné
vyčorpán byl a podpora jiných podniků by tim
zkrácena byla, budiž státní podpora takového
podniku zákonodárně (t. j. mimořádně, neod-
visle) upravena.«
Nuže: co vlastně v tomto stylisování jest
obsaženo ? Málem nic! Pouze negac e pod-
por vělších a nic více; neboť to se rozumí
samo sebou, že se může a má, ale — ne-
musí, když se nechce, vydati ten který
zvláštní zákon pro podporu něčeho, co s
nemíní podporovati, samo sebou již uprávenou
speciální cestou zákonnou. Jak ale takováto
akce v náš prospěch se strany státu »pilí«, to
víme předobře a v přehojné mífe (Labe, Vltava,
průplavy, assanace atd. atd.).
Labe
Vltava
21
article
Jinak by bylo, kdyby zákon dotyčný zněl
insperativně, jako na př. zákon z r. 1896
o podružných dráhách. — ale ne ze samých
»může« a »má« a t. p. (na př. i »ministri
disponují se sumami, které mají býti vydány«
ate.) Viz § 1—2—6 z roku 1884 30. června.
Podobně má se to s tvrzením zas jiných
»stát má penize, ale prý vždycky
pozdě — na př. na podpory povodňové r.
1896, kdy přišlo v jediném roce více do Čech,
nez za celých 16 let z melioračního fondu
vůbec.« Inu ovšem; ale právě v tom to vězí,
že — když i mají — nechtějí a ne da jíi
Jestvtom zkráťka systém!! —
Nechtí a nedají!! (Viz nejnovější poučnou
pílůlku o Botiči po 15letém vyjednávání s
Vídníl)
Pročež nez bývá než svépomoc r!í
V prvním okamžiku snad to mnohého za-
lekne a jiný zvolá: »A proč bychom s e-
třili stát? Máme jen platit a nie
nazpět nedostat, ba ani nežádat?«
Inu žádat můžeme — ale což to platno,
když nedají anebo v rátí jen drobeček
z toho, co my musili dáti předem
jim v mnohonásobné dávce?i
Av tom vězi pravé jádro věci: chceme-i,
aby nám bylo dáno, musíme předem dáti my:
chceme-li dvojnásob, musíme dáti dvojnásob (b
vlastně ve skutečnosti až osmero- i desatero-
násob!). Což tedy to jiného, než v nejlep-
ším případě: z ručky do ručky
Proto: máme-li již připláceti státu, a to
nepoměrně, připlácejme raději sam
sobě doma ve zmnožené míře, aniž
bychom proto upustili od nároků pro běžné
meliorační potřeby, to jest pro »menšl« resp.
Čechy
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Na kůr ut
Divčí komnata — vlastně dvě.
V přední komnatě po blankytných stěnác
provijejí se šiihlé lilijice, v oknech spuštěný
jsou sněhobilé, bohaté záslony, mezi okny jsou
stolky s květinami, na stěně blíže oken drobný
psací stůl, naproti piano a v pozadi komnaty
rozestaveny jsou kolem stolu židle a titěrná
křesla s pohovkou.
Pohovka, křesla i židle povlečeny — jsou
bledě-modrým hedvábem a všecka ozdoba nád-
herné komnatky sladěna jest od běli k blankytu.
Těžký koberec kryje podlahu a bohaté zá-
slony spuštěny jsou místo dveří do komnatk
vedlejší — do divčí ložnice.
Zde stojí asi dvě skřině, umyvadlo z b
lého mramoru a v pozadí lože — navrstvená
to valina jako nadvehnuté běliny.
A bělounká barva lože měkce tulí se k le-
hýnce růžovým stěnám ložnice a ve velké
plošiny jasného zreadla splývá jemně sdružena
ve svěží náladu čarovného mládí, zadychaného
opojnou vůní zakvetlé zahrady za slunného jitra
májového.
Vedle piana stojí dívčí zjov. Šuhlá, nevy-
soká postať, úměrně vzrostlá, vlas jako dva
hnědé přívaly spoután vine se v pletencích po
zádech až k pasu, čelo čisté pod skrouženým
vlasem, oči upřeny někam v říši snů, na rtech
i na tváři napsán sladký otazník — tak stoji
sličná, mladistvá dívka a rukou hlavinku
podpírá.
Divčí
23
article
Jemný šat, jako smetanová pěna bílý, pro-
stince ušit, v měkkých záhybech splývá dolů,
jen v pase přepásán stuhou do žluta narůžo-
vělou — všecek sličný zjev mladinké dívky
provanut je kouzlem vzácné, nádherné orchi-
deje, nedotčené v jemňounké křehkosti své.
A mladinká dívčinka stojí, hledíc oknem
kamsi k těm blankytným dálavám, kde plují
lehounké obláčky jako myšlenky divčiny, zarů-
žovělé leskem slunce, kteréž v nevinné duši
její vzešlo nenadále z lehounkých mlh dív-
čích snů.
Mladistvé dívky dotekla peruť bůžka lásky
zamilovala se.
A teď zde stojí u vytržení, nevědoue
kterak vybřednouti ze sladkého zmatku, do
něhož je nenadále uvržena.
Neví si rady ani pomoci a touží po něčím
přispění — touží — ale není to dobré srdc
matčino, kde dívka dosud nalezla vždy bezpeč-
ného přispění ve všech svých těžkostech —
není to srdce mateřské, kde by chtěla odpově
a vysvětlení nalézti pro sladkou změt svých
citů — ne — ne — právě před tímto srdcem
nejvěrnějším mladistvá dívka co nejpečlivěji tají
záludně sladké vlny, kteréž rozčeřily všeck
její duši.
Touží po někom jiném — po něčí jiné měkk
ruce, kteráž dovedla by ji do čarovné říše, na
jejímž prahu ocitla se dívka mladistvá.
Tu před nohama jejíma náhle otevřel se
jiný svět, setkaný z jasných, bělounkých obláčků,
jimiž prosvitají zlaté tůně slunečního jasu, pro-
chvělého vlnami sladkých zpěvů a lahodnou
vůní rajských končin.
24
article
Touží po jiné ruce, jíž by se svěřiti chtěla,
po jiném srdci, k němuž by se přitulila —
touží po těch černých očích, kteréž dívalys
k ní ze snědé tváře jako tůně cizích moří, z
jejichž tajemna vystupovaly tropické ostrovy,
sálající životem jí naprosto neznámým — touží
po zvuku jeho hlasu, kterýž do teskna zahalen
v kovovém zvuku svém tak jí prochvěl duši.
že div se nezalkla pod kouzlem jeho. —
Mladistvá dívka stojí zde — dítě ve svých
pomyslech a panna v prvním rozpuku neuvědo
mělého panenství svého — květ v čarovno
kráse své s podivem ke slunci hledící.
Sešeřilo se. Mladá dívka nevyrušena stoj
stále tak ve své komnatě nikým nevyrušena
sní blažené sny první lásky
A když šero tmé již ustoupilo — vešl
matka.
»Jak — Maleňko — ty ještě po tmě?
ptá se v údivu.
Dívka překvapena zahořela v líci —n
štěstí, že tma byla v komnatce.
A než světla zažehnuta byla ve svícnu
mnohoramenném, od stropu splývajícím, opano
vala se Maleňka do té míry, že aspoň odpově
děti mohla.
»Snad jsem usnula«, odvětila zmatena.
»Jak? — Usnula stojíc ? ! — Ne, ne —
Maleňko — ukaž — ty's churava — máš ho-
rečku — ano, ano — horečku — musíš na
lože — zavolám lékaře«, polekána hovoří matka
a již nutká Maleňku do ložnice.
»Ne — ne — matinko — nic mi není —
trochu snad hlava«, odpírá dívka.
»Ano — hlava — odtud i jiná nemoc po-
chodit může«, namítá matka. A nic na plat
— Maleňka šla na lože a starostlivá máť ok
s ní nespustila a od lože jejiho se neodloučila.
A Maleňka volky nevolky na loži leží
úzkosti trnula a ohněm se rozpalovala př
myšlénce, že by takto matinka přijíti mohla na
stopu jejího tajemství, kteréž ve způsobě psa-
níčka v šatech svých ukryla.
Matinka na okamžik přece vyšla z komnaty
a Maleňka znova jinam lístek pečlivěji ukryla.
25
article
A myšlénky její letěly tam, kde vzešel ja
lásky jeji.
Slečna Maleňka byla jediným dítkem svých
rodičů a ckována nad oko ve hlavě.
Ani na chvilenkn nepřišla z dozoru matčina
ani na chvilenku za všechna léta od maličk
svého až do let nynějších — a teď teprve.
Všude ji matka doprovázela — učitelé do
cházeli do domu.
Maleňka byla jedinou bohatou dědičkou
velikého jmění a rodiče každé pomyšlení jedi-
náčka svého splnili — ovšem — pokud nehatilc
to jejich ustanovení a plány.
Maleňka byla velice sličná a mimo jin
výborná ve zpěvu.
A jednou pronesla přání, aby směla o mš
svaté na kůru zpívati.
Nic snazšího nad to — ředitel kůru pře
ochotně slečnu Maleňku přijal a odtud zpíval
slečna na kůru o velké mši svaté.
Až ke schodům kůrovým šla s matkou —
odtud šla ona sama nahoru a matinka do chrámu
Jediná volnost a stala se slečně Maleňce osudnou
Ve sboru pěvců chrámových byl prvnln
tenorem medik Rovenský.
Mužně dvorný a uhlazený, přímý a ote
vřený v jednání, tmavých, pronikavých očí
klidného úsměvu ve vlídné tváři — Rovensk
po těžkých zápasech životních blízek byl ju
eíle svého a odtud klidná jeho vyrovnanos
Sličný a statný popletl již nechtě mnohým
dívkám srdce, ale on sám zůstal dosud láskou
nedotčen. Až poznal slečnu Maleňku — a mži
kem dívku si zamilovav, ocitl se přes veškeru
svoji vážnost ve vleku zamilovaných pošeti-
mysli
Maleněk
Maleňce
Rovenský
26
article
lostí. —
Lehounko dovedl toho semo tame nepozo-
rovaně s dívkou promluviti a záhy i psaníčka
naučil se tajně do ruky jí vsunouti.
Osamělé schody ke kůru staly st milujícím
rajskou tišinou a kůr chrámový stupněm k nebi
Slečna Maleňka ovšem záhy ozdravělaa
v neděli jak obvykle šla opět do chrámu. P'áně.
A věru že málokterá pěvkyně s takovým zá.
palem a vroucností zpívala před trůnem božím
za lásku svou orodujíc.
A nebe ji vyslyšelo.
Slečna Maleňka vešla do chrámu, v síňce
odbočila na schody kůrové. Jde s tlukoucím
srdcem — pojednou v šerém záhybu mihno se
známá postava a nežli slečna pomyslila, mužná
ruka ovinula se kolem pasu jejiho a ve mžiku
uchvácena jest v pevné objeti.
Zatočil se chrám i svět se slečnou Ma-
leňkou — a jak se ještě točil, horké rty při-
tiskly se na ústa její v palčivém polibku.
Se slečnou Maleňkou zatočil se teď svě
i nebe — v hrdle zaskočil ji dech a ona bez
vlády klesla v náručí miláčkově. Rovenský držel
sličnou dívku v náručí a pojednou léka? hřměl
mu v duši: »Pomoc — omdlela.«
A bez váhání vynesl dívku na kůr, kdež
brzo k vědomí byla přivedena.
Šetrně zavolali matku z chrámu a roz-
rušenou dívku odvezli domů.
A bylo po zpěvu na kůru — slečna Ma-
leňka se roznemohla a v nemoci zvěděla matka
příčinu její. V rodinné poradě usoudil moudrý
otec, Maleňku mají jen samu jedinou a takhle
láska by ji zabila — tož ať si vezme, koho
A Rovenský odtud chodil do domu a po
nějakém čase odvedl si Maleňku jako žinku
z chrámu, v němž si lásku svoji vyzpívali.
Popelka-Billianová.
Maleněk
Maleňka
Rovenský
Popelka
Billianová
Ma