závod 1. Darragon 70 km., 2. Menus Bedel o 8 kol. 3. Simar o 11 kol zpět. ** Mistrovství Rak. Touring C. j íjzdě do vrchu (na Riederberg) obhájil Th. Havliček, 2. Kügler, 3. Ruschka. Závod utrpě.l ne- přízpivým počasím. * V Lipsku jet závod na 100 km. ve 3 bě- zích, jichž úhrnný čas rozhodl o klassifikaci. 2.0 km. 1. Salzmann 14:06, 2. Günther 15: 38, 3. Ingold 16: 35, Contenet se vzdal. 30 km. 1. Günther 20:223/5, 2. Ingold 21: 40, 3. Contenet 34:001/, Salzmann se vzdal. 50 km. 1. Contenet 34: 001/%, 2. Ingold 35:31, 3. Günther 36: 303/s, 4. Salzmann; úhraná klassifikace 1. Günther 1 : 12 : 32, 2. Contenet 1 : 13 : 144/, 3. Ingold 1 : 13 : 47, 4. Sadlzmann 1 : 17 : 562/5. ** Zlatý řetěz jest německý vkusný název 100km. závodu, jenž byl atrakcí nedělního meetingu Steglitze. Déšť přerušil závod v 49.500 km., kdy byl pořad Robl 34 : 01, 2. Dickentmann o 2160 m. 3. Guignard o 3720 m., 4. Butler o 3950 m. — V le tounských závodech hrál prim Theile proti Kudelovi. Techmerovi, Petrovi aj.

** Ellegard doma. O závodech, které pro déšť s neděle přeloženy na pondělí, zvítězíl Ellegard nad Scheuermannem a Nielsenem. — V tandemech 1. Dupré—Dörflinger před Scheuermannem—Wege- nerem. ** Robl stejně nešťasten jako Wal- thour. V pokračování závodu o »zlatý řetěz« spadl Robl v 138. kole pro prasknutí pneumatiky předního kola a utrpěl lehká sice, avšak přece tak bolestivá poranění, že nemohl pokračovati. Butler spadl v 197. kole, když jeho vodič Bertin chtěje zabrániti kollisi s Guignardovým tandemem, na jehož zadním kole praskla pneumatika, zabrzdil tak prudice, že jeho vlastní stroj padl. Výsledek byl: 1. Dickentmann 1: 10: 40, 2. Butler o 11/2 kola zpět (spadl v 197. kole), 3. Guignard o 3 kola; Robl se vzidal. ** Poulainova revanche. V pařížském Buffalu porazil Poulain svého přemožitele v mistrov- ství Francie v prvém a třetím běhu matche; v dru- hém byl diskvalifikován, přitlačiv Friola, k vnitřnímu kraji. Mayor Taylor, handikapován svýmii poraněními podlehl v matchi za tandemy Darragonovi.

*Nešťastný Walthour. Crack z Atlanty má věru bezpříkladné neštěstí, co závod to pád, ze závodiště do nemocnice, z nemocnice na závodiště. Toť osud nešťastného Američana. V neděli spadl o Plavně ve velké ceně po 18 kolech a utrpěl vedle zranění ruky tak těžké odřeniny, že mu znemožněno další účastenství na závodě. V jeho nepřítomnosti triumfoval Przyrembel v 10 km. za 8 : 52 nad Eber- tem a Michaelisem, v 20 km. za 16 : 08 opět nad Ebertem a Michaelisem. V rozjíždce na 50 km. které urazil za 40 : 07, si jeho soupeři vyměnil místo. ** V Mnichově zvítězil ve velké wittelsbaš- ské ceně (1hodinový závod) Ryser krásným výkonem 88 km. 933 m. (ač v 50. km. spadl), 2. Arens 79.833 km., 3. Bruni 73.783 km., 4. Rosenlöcher 65 km. 333 m. — V červnové cené (20 kon.): 1. Rosenlö- cher, 2. Bruni, 3. Arens, Ryser daleko. — 50 km. pro druhou třídu: 1. Schiefer 37 : 24, 2. Fischer, 3. Bäumler, 4, Breuer. Střelectví. ** Sbor svobodných střelců v Praze koná dnes schůzi správní rady v 8 hodin večer ve sborové místnosti ve Spálené ul. č. 20. Tamtéž se

mohou platit členské příspěvky a přijímají noví čle- nové. Sbor zahájil letní období cvičební střelbou dne 26. a 30. května na střelnici, laskavostí p. cís. rady Ant. Novotného v Hostivaři propůjčené, kdež se bude pořádati též královská střelba a sice dne 9. června odpoledne a 16. června celý den. Jest žádoucno, by se všichni členové zúčastnili.

Král. české zem. divadlo v Praze.

Ze soudní síně. Paragraf 222. tr. zákona. (Před čtyřčlenným senátem.) Jsou paragrafy, s nimiž při přelíčeních u trest- ního soudu setkáváme se denně třeba několikráte a jiné opět, jež málokdy do roka jsou citovány. Mezi takové vzácné patří § 222. tr. z.. proti němuž hřeší ten, kdo svádí vojína k porušení vojen- ské služební povinnosti. Přísný paragraí nemíní tím snad svádění vojáků kuchařkami, aby zů- stali u muziky přes dovolený čas, nebo přes retraite u kašny: na to stačí kasárník delší nebo kratší a tím i potrestání lehkomyslné milé, jež musí za vděk vzíti substitutem, který netrpí kasárníkem. Paragraí týká se svádění vojínů ve službě se nalezajících, na stráži stojících, nebo svádění ke sběhnutí od pra- poru a porušení věrnosti, slíbené dušičkovou pří- sahou. A značnými tresty stihá svůdcei Včera projednáván takový případ rázu dosti za- jímavého ovzduším, v jakém se udal. Stalo se v trest- nici pankrácké, že jednoho dne trestanec Jaro- slav Gabriel, odsouzený ke dvacetiletému těžkému žaláři pro loupež, pracoval na dvoře, kde chodil na stráži pěšák Václav Hulínský. Ve chvíli, když nikdo jiný mimo ně na dvoře nebyl, přitočil se Gabriel k vojákovi a hodil mu k nohám nějaký papír, složený ve formátu dopisu. Voják psaní zdvihl, uschoval do kapsy a chodil dále. Gabriel pak odešel po své práci, v domnění, že voják po službě vyhoví žádosti v dopisu obsažené.

Nemile byl však překvapen, když asi za hodinu na to povolán byl k řediteli trestnice a zde mu ře- čeno, že voják dopis odevzdal. Tu byv vyslýchán, sdělil, že dopis odevzdal mu v zahradě pracující tre- stanec Václav P., k tříletému žaláři pro zločin podvodu odsouzený — poštovní expedient. Shledáno z obsahu dopisu — vlastně byly dva — že skutečně je tomu tak. V jednom listu psal Václav P. svému strýci, poštmistru u Prahy, aby mu po doručiteli do- pisu poslal 40 korun. Aby neměl obavy, že dopis je podvržen, připsáno bylo několik slov tečkami a čár- kami telegrafické abecedy. Druhý dopis obsahoval prosbu k vojákovi, aby z oněch 40 korun čtyřisi ponechal a za dvě koruny aby koupil tabák a ciga- rety a vše poslal po jistém občanu do trestnice. Státní zastupitelství v jednání Gabrielově shle- dalo zločin dle § 222. tr. z. a včera přiveden bylv trestnických šatech před senát, kterému předsedal vrchní rada z. s. p. Kasalický. Gabriel vymlouval se způsobem velmi primitiv- ním. Dopis prý na dvoře našel a vojákovi ho hodil jen proto, aby ho v kanceláři odevzdal. Svědek Václav P., rovněž v trestnických šatech — a bylo dost teskno si vzpomenouti, že tento mladík nosíval jinou uniformu — dosvědčil však, že Gabriel viděl ho psáti dopis na strýce a nabídl se mu, že za odměnu ho z trestnice propašuje. Vzhledem k určité této výpovědi a pak jasnému znění dopisů, byl Gabriel uznán vinným dle para- grafu 222. tr. z. a ke dvacetiletému žaláři přidány mu ještě dva další měsí ce. Přelíčení bylo v několika minutách odbyto a oba trestanci pod obvyklou stráží žalářních dozorců do- praveni zpět na Pankrác.

Národní divadlo.

Ve čtvrtek 6. června. 213. hra v předpl. (1. čtvrtka.)

Po 50. RUSALK A. Lyrická pohádka o třech dějstvích od Jaroslava Kva- pila. Hudbu složil Antonín Dvořák. Dirigent František Picka. Režisér Robert Polák. OSOBY: Princ, František Pácal. Cízí kněžna, G. Horvátova, Rusalka, Anna Slavíkova. Vodník, Emil Pollert. Čarodějnice, Hedy Feldenova. Hajný, Adoll Krössing. Kuchtík, V. Hájková. Lesní žínka, K. Ungrova Jiná žínka, Karla Fabianová. Třetí žínka, Hel. z To- warnických. Lovec, František Šír. — Družina prin- cova, hosté, lesní žínky, rusalky. Tance v 2. dějství aranžoval baletní mistr Achille Viscusi. Konec po 10. hod- Začátek o 7. hod. Po prvním i druhém dějství přestávka.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy: V zabradě I. pražského měšť. pivovaru. Začátek o 7. hod. Ve čtvrtek 6. června. III. cyklus »Kruhu českých spisovatelů«. V. večer. Mrtvé město. Tragedie o 5 dějstvích. Napsal Gabriele d' Annunzio. Přeložil K. M. Mečíř. Režisér V. Spurný.

Aréna a Smichovň (bllže Palaokéh mostu). Začátek o 7. hod. Ve čtvrtek 6. června. Novinka. Jeho poslední kilometr. Fraška o 3 jednáních. Napsal Kurt Kraatz. Přeložil Jaroslav Hurt. Režisér Josef Kubík. 11092 na Krai,

Pištěkovo lidové divadlo vinohradonn Ve čtvrtek 6. června. Začátek o 7. hod. Benefice slč. P. Vedralovy: Pasekáři. 11091 Charakterní studie lidu valašského o 3 jedn. od Fr. Sokola-Tumy. Rež. F. Lier. Zejtra při malých cenách. Sherlock Holmes.

Káva pražená. Pařížská směs „Louvre“ . . . 1/2 kg. K 2.40 Vídeňšká původní směs .. . . 1/2 „ „ 2. Vídeňská kavárenská směs . 1/2 „ „ 1.60 Terstská rodinná směs . . .. 1/2 „ „ 1.40

ALOISPELZ, = Praha, Platýz.

zvláštnost vzbuzovala pozornost a sice: oči a skráně ženštiny byly vroubeny množstvím kruhovitých vrásek; když se vrásky stahovaly, tvář ženy zdála se plačtivou, nešťastnou a nesmělou, když však, podlehajíce jakémus vnitřnímu mechanismu, jímž libovolně vládla, vrásky se roztahovaly, tvář mžikem přijala na se výraz ráznostia neobyčejné živosti. V té chvíli ale všechen bol, jaký jen v životě bývá, zvolil si ubohou ženštinu za svoji obět. »Pojď blíže, má drahá!« pravila paní, starajíc se hovořiti nejněžnějším a nejpřívětivějším tonem, aby po- vzbudila nešťastnou oběť, »čím jsi . . . to jest, jaké máš povinnosti, má milá?« »Skotačka, jemnostpaní«, pravila ženština, vzdych- nuvši si a nesměle se přibližujíc. »Jak se jmenuješ?« »Vasilisa, jemnostpaní.« Opět hluboký povzdech. »Pojď blíže, má milá. Zavolala jsem tě proto . .. Víš, já bych ráda věděla, jak to u nás je s dobytkem — rozumíš? jaké je vydání, jaký příjem atd. Především mně pověz, mnoho-li máme krav všech dohromady? . . .« »Dojných, jemnostpaní, které pro vaši milost se drží?« tázala se skotačka, počínajíc zvolna roztahovati své vrásky. »Ano, ano, dojných, kolik je dojných?« »Osmnáct, jemnostpaní.« »To se mně zdá málo !« »Tuze málo, jeninostpaní. Toť se ví, že by se jich mělo držet víc . . . v dřívější době bylo jich tu, jak se povídá, až čtyřicet .. . To ale není naší věcí .. toť se rozumí, jemnostpaní, že je to starosti paana správce«, odvětila Vasilisa jaksi tajuplně.

»Já jsem mu o tom už povídala, jemnostpaní. I ne, povídá, dost je jich.“ Každý si areiť domyslí, proč se o to nestará, je tu už věk, jemnostpaní . . zdržuje se víc jen ve svém pokoji . . . Ale já ne, mu- sím to vaší milosti povědit, já se všemožně starám, jem- nostpaní, celé noci nespím, nespoléhám se na nikoho . .. Jestli však vaší milosti někdo o mně něco říkal, tak je to všecko jen . . .« »I ne, to ne, o tom docela nemluvím, má milá,« přerušila ji Alexandra Konstantinovna, »chtěla jsem jen vědět, mnoho-li se tluče másla?« »To není stejné, jemnostpaní, každý rok je to jinak; někdy dá Pánbůh píci — v tu dobu to ještě ujde, je mléka dost; jindy už v polovici léta není ničehož nic, dobytek je živ jen tím, co si kde uškubne, má drahá paní , . . toť se ví, jaké může být mléko! . . . Seno, jemnostpaní, nesmíme brát . . . jenom jalovičkám se trochu dopřeje,« pokračovala Vasilisa tonem naprosté nevinnosti; »toť se rozumí, že musíme mlčet, jemnost- paní, jsme jen služebníci.« »Ovšem že; ale ať je jakkoli, mnoho nebo málo, přece nějaké máslo máte?« llJak pak ne, jemnostpaní ? !« »Kam se dává?« »Prodáváme je, jemnostpaní, to ale nestojí ani za řeč . . .« »Vše jedno . . . a kam se dávají peníze ?e »Co dostáváme za máslo ?« »Ano.« »Na sůl se dávají, jemnostpaní, kupujeme za ně sůl.«