1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 133. ze dne 13. května 1904.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Román ze života vypravují »Oděsskija No-
vosti«. As před dvěma týdny jela paní Marie Šilma-
nová se svou desetiletou dceruškou, dívkou neoby-
čejně krásnou, z Oděssy do Kamenky. V železničním
kupé druhé třídy vzbudilo krásné děcko pozornost
elegantně oděného pána v prostředních letech, jenž
se horlivě bavil s matinkou a získal si i důvěru dce-
rušky. Brzy po odjezdu z Oděssy pocítila ní. Šilma-
nová únavu a zdřímla si. Když vlak zastavil na nej-
bližší stanici, vyzval neznámý malou Klárku, aby s
ním šla do čekárny na čokoládu. Dívka ochotně po-
slechla vyzvání, avšak jaké bylo její leknutí, když
vyšedši potom na perron zpozorovala, že vlak s mat-
kou odjel. Cizí pán ujal se vlídně plačící dívky a sli-
boval jí, že ji nejbližším rychlíkem odveze k matce.
Poněvadž však rychlík v této stanici nestaví, najal
cizí pán kočár, aby prý s ní dojel k nejbližší stanici.
kde je též zastávka rychlíků. Zatím se paní Šilma-
nová probudila ze spánku a byla všecka zoufalá,
když pohřešila svoji dcerušku. Spolucestující snažili
se upokojit zoufalou matku a vypravovali jí, že cizí
pán, jehož považovali za jejího známého nebo pří-
buzného, s malou Klárkou na předešlé stanici vy-
stoupil. Na nejbližší stanici oznámen byl četnictvu
únos dívky, bylo telegrafováno na všecky strany a
učiněna i jiná opatření, aby zmizelá dívka byla vy-
pátrána, ale marně. As osm dnů potom objevila se
malá Klárka pojednou u strýce, bydlícího poblíže
Oděssy a vypravovala, že cizí pán nakládal s ní
velmi vlídně a zahrnoval ji dárky, přes to však.
nemohl vyhladit její neodolatelný stesk po matce,
Když poznal, že dívka u něho nemůže zvyknout
odvezl ji do Oděssy a při loučení odevzdal jí balíček
a dopis pro matinku. Ihned telegrafováno do Ka-
menky pí. Šilmanové, že dceruška její aalezena.
Šilma
Klárka
Kamenka
Oděssy
Ka
Oděsskija no
4
article
Vrátila se ihned do Oděssy a plna radosti uvítala
svoji dcerušku, kterou byla považovala za ztracenou.
Když otevřela balíček, nalezla v něm 10.000 rublů
v cenných papírech a v přiloženém dopise pravil
neznámý: »Ctěná paní Šilmanová! Odpusťte velko-
myslně, že jsem vám způsobil tak těžký zármutek.
Přiznávám se upřímně, že jsem měl zločinné úmy-
sly, třeba ne takové, jak byste se mohla domnívat.
Jsem bohatý, nejsem starý a požívám ve svém by-
dlišti, jež z pochopitelných příčin nemohu udat, po-
věst jednoho z nejváženějších občanů. Bůh mi daro-
val dobrou, krásnou, mladou ženu, avšak ačkoli jsme
již pět let svoji, není manželství naše požebnáno
dítkami. Když jsem spatřil vaši roztomilou dcerušku,
byl jsem jat neodolatelnou myšlenkou, osvojit si toto
rozkošné dítě, zahrnout je blahobytem a učinit je
svou dědičkou. Ačkoliv jsem činil vše, abych si zí-
skal důvěru dítěte, nechtělo mne mít rádo a neustále
plakalo. Poněvadž moji manželku a mne dojal zármu-
tek dítěte, odhodlali jsme se, že je vrátíme rodičům.
Bůh požehnej a zachovej to dobré, čisté děcko! Pro
těžký zármutek, který jsem vám způsobil, prosím
snažně za odpuštění. Neklňte mi, ale politujte mne
Zároveň dovoluji si dáti vám k disposici 10000 ru-
blů pro vaši dcerušku, kterou jsme si moje manželka
a já tak zamilovali. Snad se ještě setkáme. Prosím,
opatřte Klárce dobré vychování. Kdyby se vámžk to-
mu nedostávalo prostředků, budu vám rád nápomo-
cen. Budu vždycky míti pozor na vás a na dítěa
kdykoli bude třeba, ochotně poskytnu pomoci. « —
Po tajemném dobrodinci pí. Šilmanová dosud marně
pátrá.
Šilmanová
Klárka
5
article
— Japonský žralok. Jedním z nejpodivnějších
živočichů, obývajících světová moře, jest žralok, na-
lezený před několika léty v japonských vodách, na-
zvaný podle Mitsukury, svého objevitele, Mitsukurina
Nejpozoruhodnější na této rybě jest, že se zdržuje
v neobyčejně značných hloubkách, totiž více než
600 metrů pod hladinou. Dále bylo zjištěno, že jest
neobyčejně podoben vyhynulému žraloku, jehož zbyt-
ky objeveny v usedlinách z doby křídové a předpo-
kládá se, že to týž druh, jenž se od doby křídové
udržel ve hlubinách mořských. K tomu se druží ne-
obyčejná velikost zvířete. Exemplář naposledy vylo-
vený měl dělku skorem 4 metrů ä vážil 400 až 500
liber. Jest tudíž tento žralok nejhroznější zástupce
třídy ryb ve hlubinách mořských. Ovšem jest velmi
obtížno, zmocniti se tohoto tvora ve hlubinách tak
značných a proto jsou mnohé okolnosti, týkající se
jeho života, dosud záhadny. Životu ve značných
hlubinách nasvědčuje nápadná plihost jeho masa a
jeho kostry; když byl vytažen z vody, svraští se
celé tělo jako mokrý hadr. Kůže jest následkem tem-
noty, panující v tak značných hloubkách, skorem
úplně bezbarvá.
= Zahnán do moře. Eduard Lipps, syn známého
baltimorského mydláře a millionáře Krištofa Lippsa.
dopraven byl těchto dnů domů více mrtev nežli živ
z rybářské vyjíždky, když byl strávil plných 22 hodin
v otevřené loďce na moři a konečně v bezvědomí na
břeh vyvržen. Eduard Lipps se svým bratrem Be-
dřichem vyjeli si v úterý odpoledne do zálivu na ryby.
Mitsukura
Života
Lipps
Krištof Lippsa
Be
6
article
Za prudkého větru bratři byli od sebe odděleni,
zatím co Bedřichovi podařilo se dostati se ke břehu.
byl Eduard větrem pryč zanesen. Veškeré pátrání
po něm bylo marno a zdálo se, jakoby jej moře
pohltilo. Dostavila se noc a po rybáři a loďce jeho
nebylo ani stopy. Mezitím Eduard činil zoufalé po-
kusy od dvou hodin odpoledne přemoci severozápadní
vítr, avšak když konečně nastal večer, klesl úplně
vysílen do loďky. Když pak ztratil jedno veslo a lod
zaháněna byla ven ze zálivu, zmocňovala se ho my-
šlenka, že by učinil nejlépe, kdyby skokem do vody
všemu trápení učinil konec. Jsa velice sesláblý, mohl
se proti prudkému větru ubrániti pouze tím, když
usedl na dno loďky a držel se jejího pažení; zatím
co lodku jako skořápku vysoké vlny si podávaly, byl
záhy ledem pokryt. Krátce po rozbřesku dne ve
středu zahledl Lipps dřevařský škůner a uvázav šátek
na zbývající veslo, vztýčil jej na loďce. Z lodi učiněn
byl sice pokus hoditi mu provaz, avšak provaz ne-
dosáhl k loďce a škůner plul dále, nedbaje o nešťast-
ného rybáře. Zklamán jsa ve své naději na zachrá-
nění snažil se Lipps pomocí zbývajícího vesla dostati
se na pevnínu. Blíže kenttského břehu v prudkém
příboji se mu však joďka potopila a on uchopen
vlnami, nesen byl ke břehu. Měl ještě tolik síly, že
se zde zachytil skály a tak mohl zabrániti vlnám,
že jej s sebou znovu zpátky do moře nestáhly. Se
skály dovlekl se na břeh a pak pozbyl vědomí.
V tomto stavu nalezen byl dvěma rybáři, kteří při-
volali další pomoc a mladík vzkřísen a domů do-
praven.
Bedřich
Eduard
Lipps
7
article
= Zázračné dítě. Ze Sparty se oznamuje: Ža
panující bídy a nouze vede se popům tak špatně, že
jsou nuceni lámati si hlavu různými vynálezy, by
pohnuli věrné ovčičky k pobožnosti a k spojenému
s ní přinášení obětí. Popové, nebo správněji řečeno
mniši kláštera Panny Marie v Aghio Petru, měliv
té věci velké štěstí a získali si o duševní blaho člo-
věčenstva nesmírných zásluh. Před několika měsíci
přijali od jakés tamější rodiny dvanáctiletého chlapce
do učení, s nímž jest spojeno jako u řemeslnických
učedníků i vykonávání různých domácích pracía
patřičný výprask. Z pačátku chodil hoch s mnichy
pravidelně do kostela, v poslední době však dlelv
kostele dlouhý čas i sám, což bylo igumenovi ná-
padno. Proto ho tajně pozoroval, při čemž viděl, že
hoch klečí před oltářem a dělá popské poklony až
k zemi a s někým nebo k někomu mluví. Podrobiv
ho potom výslechu, dověděl se, že hoch vidí v ko-
stele rozličné svaté, s kterými mluví a že se mui
slavnostně objevila rodička boží, držící na rukou
nemluvňátko, jež se na něho usmívalo. Zvěst o divu
Pop
Petr
Sparta
klášter pannus Marie
8
article
tom roznesla se rychle po celém okolí a tisíce lidí
putuje nyní do kláštera, by viděli dítě, které rodička
boží tak zázračně oblažila. Rozumí se samo sebou,
že se i úřady ujaly tak vážné a důležité záležitosti
a náčelníci četníků a policie nemeškali vyšetřiti
zázračný zjev a potvrditi jeho pravdu, při čemž
se s mnichy od poutníků přiživili. Jak věro-
hodně a učeně oznamují, mluvil hoch před
nimi se svatými celý rozčilen, dělal kříže a poklony
na všecky strany, jak to pravoslavná řecká církev
předpisuje a jak dělají tancující dervišové v Turecku,
tak že není divu, že gymnastikou tou rozčilen jako
tito, upadl v extasi a blouznění. Officiální důkazy ty
však nedostačovaly pro každého a proto přišel i bi-
skup okrsku, by se o pravdě přesvědčil a každou po-
chybnost o zázraku vyvrátil. By při zkoušce nebyi
vytrhován, zavřel se večer s hochem sám v kostele
a vrátiv se asi po hodině všecek udiven, oznámil ne-
trpělivě čekajícím poutníkům, že nejen hoch, ale i on
viděl choditi svaté po kostele a mluviti s hochem.
Turecko
9
article
Takové svědectví posvátného muže dostačí i nevěří-
címu Tomášovi, by se neosmělil ani ve snu pochy-
bovati o zázraku a vzbudilo u lidu myšlenku, že i
biskup dotčen zázracností. Že nyní i patriarcha uzná
div ten, není pochybnosti, neboť se musí na prvním
místě starati o tělesné blaho popů a mnichů. Tito
hned vystavili velkou dřevěnou pokladnici a zařizují
opuštěný klášter za hotel, v němž za drahé peníze
budou prodávati starý sýr, kyselé mléko a černý
chléb, by se poutníci nepřejedli a neopili, jak se na
poutích obyčejně stává. Nepochybně postarají se, by
rodička boží udělala nějaký zázrak.
= Kráva v krámě. Z Londýna se oznamuje:
Sensaci vzbudila těchto dnů v Longtonu, Staffords-
hire, kráva, jež oblažila svou návštěvou obchod
s piany a krám se ženskými klobouky. Do krámu
s piany vešla velkým oknem výkladní skříně. Po
ledabylém pohledu na nejnovější hudebniny, jež se
jí patrně nelíbily, jala se milá kráva zkoušet kla-
víry, což mělo v zápětí ohavné dissonance, načež
potom následovalo unylé kvíčení houslí a mandolin.
Rozhněvána opustila kráva krám a puzena citem
ryze ženským, vešla do sousedního krámu, kdež
ihned beze všeho přispění prodavaček jala se zkou-
šeti nejnovější mody damských klobouků, až jí ma-
jitel krámu dost nezdvořile ukázal dvéře, poněvadž
se neslušně zachovala. Pokračovala ve své přerušené
procházce, pyšníc se ohromným pařížským módním
kloboukem, ovšem nezaplaceným, švihácky naraže-
ným na levé oko a pevně trčícím na jednom rohu.
404 —
Tomáš
Londýn
10
article
Ano, Juana byla dcerou banditů takých a kdyby
hrabě byl na to dříve pomyslil, nebyl by se podivil onomu
posuňku zbožnému, jímž v duši své zvrácena, mínila
omluviti pekelné své rozhodnutí.
Hraběnka povstala.
»Ty chceš tedy ?«
»Musí to býti !«
»Ale jak ?«
Juan
11
article
»Víš přece, co jsem mínil . . . Máš kasetu onu ...
»Víš přece, co jsem mínil . . . Máš kasetu onu ...
Sám jsem ji viděl.«
»Ano, tam jest!«
»Nuže, můžeš obsahu jejího použíti !«
»K vůli tomu jest ale nutno, abych setkala se
osobně s ním. Musím mu dáti dostaveničkol«
Stack odtušil, zatím co žárlivost zbrázdila čelo jeho
vráskami:
»Vím ... avšak ... doufám ... vím, že mohu míti
důvěru k tobě !«
»O, ano, neboť tě miluji !«
»A mimo to . .. žádám-li tě... za to . . . jest to
tím, že chci zmizení jeho . .. a nikoli . . . zločin! ...
Hlas Stackův stal se nyní méně jistým.
»Ty chceš, by nemohl nie již mluviti, nic již vv-
konávati a aby nikdo nemohl podezřívati . ..«
Hlasem temným děl Stack :
»Ano . .. a k tomu cíli není než jediný prostře-
dek ... tvé . . . láhvice . . . jed . . «
Poslední slova pronesl skorem šeptem.
Po chvíli ujal se opět slova, tlumě rovněž co nej-
více hlas svůj, jakoby bál se slyšeti zvuk vlastních
slov svých :
Stackův
12
article
»Ach, toť přespříliš! Ty's jej viděla? Jest zde?
Jest v Berlíně ?«
Očima jeho šlehl blesk.
Hraběnka odtušila
»Viděla jsem ho ještě před několika minutami
Následoval mne až do krámu sama. Myslila jsem již, že
nebudu se ho moci zbaviti.«
I vyprávěla milenci svému, co se bylo přihodilo.
Za vypravování toho Stack přecházel rozčileně ko-
mnatou.
Zachvácen byl hněvem nad obyčej silným a tvář
jeho, jindy tak korrektní a tak klidná, skřivena byla ta-
kým výrazem zášti, že Juana sama nad tím strnula.
Stack nepronesl však po celé vypravování ní slova.
Když je hraběnka skončila, dodala:
»Není to mou vinou. Nezazlíváš mi, není-liž pravda?«
Stack odtušil
»Ovšem že nikoli! Není to tvá chyba! Nezazlívám
ti tedy nikterak, ujišťuji tě.«
Hrabě zmlkl, učinil opět několik kroků a pak se
postaviv před Juanu, jež rovněž stála zde vztýčena, hle-
děl jí do očí, až zrak jeho do duše jí pronikal a když
byl zrak jeho záštiplný dlouho se stápěl v mámivém
zraku hraběnčině, děl prostě po mlčení mnoha minut:
»Jest nutno, aby zmizel !«
»Donuť jej, aby odjel. Máš dosti vlivu na něj,
abys jej ...«
»Dnes neběží již o to! Pravím ti: jest nutno, aby
zmizel.«
Položil drsný a hrubý důraz na slova ta, každou
slabiku ostře vyrážeje.
Juana se zachvěla . . . pochopilal
Zaprodáni nopřitel.
Juan
Hrabě
Berlín
Juano