Ročník XXXXIII.

v Praze, ve středu dne 25. února 1903.

Číslo 55.

Na rnnní a odpel. Hiaty předrlácí ser v Praze v administratí a měste na čtvrt leta . . . . 6 K — h s dvejí čoněžkon K 50h na měsi na čtní leta . . . . 7 K 50 ve úilialkiich: . 2 R 00n na město . Pošton: na menie n r. . . . k ah s dvojí zisilkou na peleíe čst lta. . . . k eo

Ministr zahraničné politiky italské o Makedonii. Cenný příspěvek ne-li k vyřízení, tož za jisté ke správnému posouzení nynější otázký makedonské podal ministr zahraničné politiky italské. K podnětu, danému několika poslane italskými, ministr Morin měl předvčírem ve sně- movně římské o poměrech na Balkáně řeč, je jížto hlavní tresť jsme uveřejnili ve včerejším odpoledníku těchto listův. Telegram se zvláštním důrazem připomenul, že ministr Morin podal obšírný výklad svůj za přítomnosti velevyslance ruského, Nelidova. Tato poznámka má svůj vý znam a účel politický a diplomatický. Kd koliv přečetl celou řeč ministra italského, přisvědč nám, že obsah a směr její svědčí o naprosté shodě vlád italské a ruské ve věcech balkán- ských a že přítomnost velevyslance ruského v poslanecké sněmovně římské ve chvíli, když byla proslovena, měla za účel, aby této shodé dala viditelné a nepopíratelné potvrzení. Výklad ministra Morina o nynějším stavu jihovýchodní otázky evropské, jež má ohnisko své v Makedonii, záleží ze dvou částí: jedně, jež týká se minulosti; druhé, jež hledí k bu- doucnosti otázky makedonské. Není lze pově- děti, která z obou částí jest důležitější a vý- značnější pro všeobecnou, mezinárodní politiku evropskou.

Zároveň dlužno dodati, že za dvacet čtyř léta, právě dobíhající, o věcech, týkajícíchs evropského Turecka, polud se strany žádné vlády evropské nebylo promluveno s jasností zřejmostí takovou, s jakou předevčírem pro- mluvil o ní nynější správce zahraničné politiky italské. Tuto zásluhu, tak vzácnou a cennou v dějinách diplomacie evropské, dlužno uznat a vyznačiti veřejně. Žádné mlhoviny, žádné uta- jování a zkrucování věcí a poměrů, žádné plané fráse, jak diplomaté států evropských už mají ve slarém nechvalném zvyku, zakrývati národům pravdu až do poslední chvíle, kdy ona už dále ukrývati se nenechá, nýbrž propukne jim nad hlavami: ničeho z těchto diplomatických pletich a kumštů, ale holou, neporušenou a plnou pravdu ministr Morin předvčírem pověděl po- slancům italským i všemu ostatnímu světu v hi storické části svého výkladu o věcech evrop ského Turecka.

Slova jeho vnesla veliké vyjasněnído temnot, jimiž pravá podstata nynějších zmatků na Balkáně před veřejností evropskou se zaha- luje. Až dosuď toliž všechna vina, že v Make donii veřejný mír jest ohrožen a že tam panuje hluboké kvasení, v celé Evropě svalovala se n — Bulharsko. Ministr zahraničné politiky italské v pon- dělní řeči své vykonal hlubokou, pronikavou opravu tohoto nazírání na věci balkánské. Dle výslovného a odůvodněného úsudku jeho nynější nejistotou a hrozivou situací balkánskou jsou vinny jedině některé velmoci evropské z těch, jež roku 1878 byly pode- psaly smlouvu berlínskou. To byly Turecko, Rusko, Italie, Rakousko, Německo (Prusko), Franeie a Anglie. Ministr Morin při- pomenul dějinnou pravdu, že smlouva berlínská, zjednaná dne 31. července 1878, ve svém článku 23. uložila Turecku za povin- nost, aby v provineiích evropských, jež po válce s Ruskem nadále zůstaly podrobeny jeho svrchovanosti a moci, zavedlo tatáž opatření, jaká už bylo přiznalo ostrovu Krétě. Mezi těmito opatřeními bylo nejhlavnější, aby všechny opravy v řečených provinciích usneseny byly smíše- nými komisemi, v nichž dostatečně zastou- pení by byli i živlové domácí vedle zástupcův evropských velmocí podepsavších smlouvu berlínskou.

Podle názoru a přesvědčení ministra Morina mohlo pokládati se za jisté, že tímto opatřením budou odstraněny staré zlořády a že bude na Balkáně učiněn konec všem bojům plemenným a náboženským. »Avšak — prohlašuje ministr zahraničné politiky italské — sm!šené ko- mise, jež měly se usnášeti a uné st o potřebných opravách v admini- straci turecké, nikdy nevstoupily v život a země byla i nadále spra- vována způsobem, jehož posudku chci se zdržeti. Stav takový musi stupňovati nespokojenost měrou povážlivou a zároveň podnítit snahy, jichž nezbytným, přiroz- ným důsledkem jsou nynější zmatky v Makedonii a v Bulharsku.« Slova mužné upřímnosti, slova nepokryté pravdy, pronesená s odhodlaností, hodná veřej- ných díkův. Poprvé po dvaceti čtyřech letech připomíná se velmocem evropským, jež byly podepsaly smlouvu berlinskou, jaké povin- nosti v této smlouvě na se be byly přijaly alo — neplnily a nenaplnily až podnesl Ministr Morin ve sněmovní řeči své vznesl přetěžkou obžalobu z nynějších neurovna- ných, bouřlivých a hrozivých poměrů v Make- donii na ony velmoci evropské, jež způsobily, že smišené komise, které měly dáti podnět k nezbytným opravám další vlády turecké v Makedonii, vůbec nikdy ani s nezřídilyl A které velmoci to jsou? Turecko za- jisté ne. Vždyť proti němu exekuce evropská měla se prováděti. Proto nikdo nebude mu vy- čítat, že samo nenalehalo, aby ona komise, v níž zástupci jeho měli zasedati vedle zástupeů

Ruska, Rakousko-Uherska, Německa, Francie, Anglie a Italie a domácích Makedoneův, a která měla ustanoviti ty a ty opravy v její vládě v Makedonii, vůbec někdy se sešla. Rusko bylo smlouvou berlínskou potupeno, poškozeno a o zasloužený zisk všeho hrdinského vílězství svého nad Tureckem ošizeno; postavení jeho mezi ostatními velmocemi, jež smlouvu berlín- skou podepsaly, bylo velice nevýhodné a obtížně. Proto nikdo nebude se divit, že nevymáhalo vyplnění této smlouvy v otázce makedonské. Italie podle výroku ministra Morina nepře- stávala raditi a přimlouvati se důtklivě, aby smíšená komise turecko- evropská na vyřízení otázky makedonské konečně se sešla; však hlas její výstražný a důtklivý nikdy nedošel prý vyslyšení. Zbývá tedy jen Rakousko- Uhersko, Ně- mecko, Francie a Anglie, jichžto veřejná obža- loba ministra Morina se týká. Bude zajímavo, jak diplomaté těchto velmoci odpovědí ministru italskému, jenž výslovně praví, že od r. 1878 nestalo se žádné opatření, aby »kriti c k stav správy turecké v Makedoni se zlepšil.« V dalším znění svého velice zajímavého výkladu, že jen řečené velmoci evropské mají všechnu vinu v nynějších zmateích a bouříeh makedonských, ministr Morin zminil se i o nej- bližší budoucnosti. Pronesl i po té stránce slova, jež mají nemalý význam. Pravilť: »Kdyby přes všechno očekávání nemohlo býti zabráněno nebezpačnému průběhu událostí společným při činěním velmoci; kdyby požár, jejž mocnosti snaží se udusiti, nemohl býti utlumen: vláda italská nepřestala by na passiv n úloze prostého diváka a neopo- menula by bditi nad tím, aby prá- vům a prospěchům naší (italské) vlasti v ničem nebylo ublí. ženo.«

To znamená, že ve válce, která by vzpla- nula pro otázku makedonskou, Italie by podpo rovala snahy — Albáncůvl Minulé soboty byly odevzdány vládě ture- cké v Cařihradě návrhy Ruska a Rakouska- Uherska, jaké opravy by měly se provésti Makedonii. Všechny zprávy ohlašují souhlasně. že tyto návrhy ani v nejmenším nedotýkaj se svrchovanosti sultánovy v ře čené provincii. Však zároveň se ozna- muje, že uslyšev, kterak i všechny ostatní velmoci, které r. 1878 byly podepsaly smlouvu berlínskou, s těmito návrhy jsou sroruměny. sultán velice byl zaražen. Vládní listy vídeňské a berlinské pospišily si s oznámením, že sultán a jeho vláda už přisvědčili k opravním návrhům rusko rakou- ským. Proti tomu zvěstuje se dnes z Cařihradu, že sultán text řečených návrhův teprv dal pře- ložiti na jazyk turecký a že jej teprv podá svým ministrům, aby o obsahu jeho se po- radili a vyslovili. Te ovšem jest něco zcela jiného.

Politické zprávy domácí. V Praze, 24. února. (K situaci.) Dle „N. W. Journalu“ budou se ten týden konati porady vlády s vůdci stran, aby se zjistil modus procedendi při parlamentním projednávání vy- rovnacích předloh. List uznává, že rozhodnutí závisí od Čechů a že zejmena dnešní schůze vý- konného výboru národní strany svobodomyslné bude míti rozhodující vliv na další taktiku če- ského klubu. V páteční schůzi nedojde asi na vyřizování jednacího pořadu, nýbrž bude pro- jednán pilný návrh dra. Fiedlera, tý- kající se předlohy o živnostenských a hospodář ských poměrech. Následující schůze má se ko- nati až v úterý, a do té doby vláda doufá, že se dohodne se stranami. Provede-li se prvé čten rozpočtu a vyrovnacích předloh a tyto se dosta- nou do výboru, pak bude prý sněmovna míi pouze jednu schůzi týdně, aby se výborům po- skytlo dosti času k vyřízení předloh vyrovnacích. V Praze, 24. února. (Ministerská na- řízení o dělnických domech.) Dnešní videňské úřadní noviny uveřejňují deset mini- sterských nařízení, jimiž se stanoví maximální zúročení kapitálu, vloženého do stavby dělni- ckých domků v oněch korunních zemích, které příjaly už zákon o dělnických domech. Maxi- mální zúročení kapitálu má obnášeti v Bukovině 51/, v Istrii 55, v Korutaneh 5%%, v Horních Rakousích 44%, v Dolních Rakousích 4 3/4 %, v Solnohradsku 434, v Opavsku 4 3/4 %%, v Ti- šinsku 51/4%, ve Štgrsku 5%, v Terstě 5 % ve Vorarlbersku 414. V ostatních korunních zemích zákon o levných dělnických domech do- sud neprojednán.

V Praze, 24. února. (Rakouské ob- chodní smlouvy.) Vzhledem k tomu, že právě dospívá celá řada rakouských obchodních smluv s cizími státy, vydána úřadní zprávao nynějším stavu obchodních smluv, z níž vyjí- máme následující: Ve smlouvách, uzavřených s Německem, Italií, Švýcarskem, Belgií, Ruskem, Srbskem a Bulharskem, stanoveno, že vyprší dne 31. prosince 1903. Toho dne mají pominout smlouvy, jež byly aspoň 12 měsíců napřed vy- povězeny. Ve skutečnosti pomínou koncem le- tošního roku jen smlouvy s Italií a Bulharskem; smlouvu s Italií vypovědělo Rakousko, smlouvu s Bulharskem Bulharsko. Smlouvy s ostatním pěti státy dosud vypovězeny nebyly a zůstanou tedy dle úmluvy v platnosti ještě celý rok ode dne, kdy budou snad vypovězeny tou neb onou smlouvající stranou. Obchodní smlouvy s Dán- skem, Řeckem, Anglií, Nizozemskem, Rumun- skem a Švédskem nejsou uzavřeny na určitou řadu let a mohou býti vypovězeny kdykoli; vý- pověď musí býti dána rok napřed. Jen Francie má vyhraženu výpověď šestiměsíčnou. Konečne

tři další státy, Španělsko, Turecko a Severn Amerika nejsou vázány žádnou určitou lhůtou výpovědní. V obchodních stycích Rakouska s ci- zinou, vyjmeme-li posléze jmenované tři státy a po případě i Francii, nenastane letos žádná změna. Od počátku r. 1904 změní se obchodní styky s Italií a Bulharskem. Změna styků sji- nými státy závisí ode dne, kdy budou jich ob- chodní smlouvy vypovězeny a může nastati te prve za rok po výpovědi. V Praze, 24. února. (Uherská oppo- sice proti branné předloze.) Peštské listy píšou již mnohem klidněji o parlamentní situaci a projevují naději, že se v brzku podař způsobiti dorozumění mezi sněmovní většinou a menšinou. Hladké vyřízení branné předlohy ve vídeňském parlamentě mělo značný vliv na smýšlení v Uhrách; vládní listy nepřestávají ukazovati na ně stranám opposičným a nezapo- minají při tom ani na blížící se události na Bl- káně, dávajíce při tom opposici na srozuměnou, že by vina případné nehotovosti Rakouska spadla jen na ni. Ve středu koná se v Pešti schůze košutovců, kteří mají rozhodnouti, chtějí-li vstou- piti u vyjednávání s vládou a formulovati po- žadavky, od jichž splnění by učinili závislým své odstoupení od obstrukce. Má se za to, že Szell si dojel do Vídně pro svolení k některým no- vým ústupkům ve prospěch práv maďarského jazyka ve společném vojsku. Z Krakova, 23. února. (Poláci o Vreh- lickém.) Nedělní schůze krakovského „Slo- vanského klubu“ byla věnována Vrchlickému. Úvodní slovo o Vrchlickém promluvil prof. Zdzie- chowski, známý propagátor panslavismu na zá- kladě ideí západních. S tohoto stanoviska prof. Zdziechowski posuzuje také básnickou činnost Vrchlického a vyjadřuje mu své plné uznánt.

Základní známkou poesie Vrchlického jest mu universalism, plynoucí z všestranné umělecké chápavosti dojmů a objímající všéchny časy a národy, všechny obory citů a myšlének. Z toho důvodu název „všelidství“, jejž Dostojevský dal svého času výlučně Puškinu, může býti týmž, ne-li větším právem přiznán i Vrchlickému. universalismu jest Vrchlický dle zdání prof. Zdziechowského jedním z typických předsta- vitelů ducha národa českého, jenž vyníkl v ději- nách tím, že uměl překračovati úzké meze své otčiny, snaže se vyzdvihnouti celé lidstvo do sfér, božstvem duchu vyměřených. V tom smyslu byli universalisty velicí čeští reformátoři. V další části řeči Zdziechowski dovozoval, že universa- lism Vrchlického nemá nic společného s kosmo- politismem, poněvadž vyplynul z rozumnéa hluboké lásky k otčině. Jako zvláštnost u Vrch- lického vytkl řečník tu okolnost, že, ač se ve svých tvůrčích myšlénkách, svých překladech a kritických studiích dotýkal téměř všech národů a literatur, vyloučil přece skoro úplně z oboru své práce Rusko. Rečník v tom vidí logický dů- sledek celého směru Vrchlického. Jeho univer- salism nachází se prý v odporu ku politickému panslavismu, jenž zanechal silné stopy v české poesii i českém myšlení. Panslavism tíhnul k ru- skému státu jako osvoboditelné síle ve Slovan- stvě a tento stát svým stínem zakryl ony po- klady ducha ruského, které nemají nic společ- ného s idcou státu ruského a časem jsou mu i n odpor. Proto prý se Vrchlický obracel od teskně mlhy severu raději ke slunečnému jasu Italie a Řeka. Soudí-li prof. Zdziechowski správně. mohl by rozhodnouti nejlépe ovšem sám Vrch lický.

Politické zprávy zahraničně. V Praze, 24. února. Výživa lidu angliekého v případě evropské války. V poslední době byla v Anglii v popřed diskusse otázka, zdalijby byla v době války za-

V drobném prodejít raaní číslo o nobě . . . za zh odpoledni Ve flialkéch ns venkově: ranní číslo, . . . . . cápolodní . . . . . . . . 8 Inserát slati te hotové popřel. Piečplscení a loserty přijhmá dmini- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nacházejí se těž ro dakee, tiskárna s ézpedice , Náaodnick Listě“, Rukopásy se nevraosji.

jištěna dostatečnou měrou výživa anglického lidu. 26 předních anglických velkoobchodníků s obslím vyjádřilo se, že v době evropské války by sku- tečně v Anglii nastaly »hladové« ceny chleba. Angličtí velkoobchodníci opírají své tvrzenío následující úvahy 1. Dle zkušeností stouply za válek napole- onských a za války krymské ceny pšenice měrou velice značnou, ačkoliv ovládala Anglie vždy panství na moř. 2. Při tom byla za války krymské výroba anglického zemědělství téměř dostačující pro výživu země, kdežto nyní musí Velká Britanie dovážeti čtyři pětiny své potřeby pšenice. 3. Hlavní zásobovací zemi Anglie jsou nyní severoamerické státy, ale na tamějších obilních trzích lze velmi snadno vyháněti ceny uměle do výše. To dalo by se tím spíše oče- kávati v případě evropské války, * kdyby vni byla Anglie zaplefena. 4. Obchod s žitem na obou stranách Atlan- tického oceánu zvýší zajisté rovněž ceny tak, aby odpovídaly zvýšenému risiku v době vá- lečné.

5. Také kdyby ubylo jen několik málo lod obilních, což jest vzhledem na dnešní sílu an- glického loďstva námořního nevyhnutelným, dlužno se obávati citelného stoupnutí cen obili. Není možná napřed přesněji určiti výši cen pšenice a chleba v Anglii v době války, poně- vadž by se řídily dle stupně účinků naznače- ných pěti příčin, ale vzhledem na nesmírný vý- znam dovozu potravin v době války jest nutno obyvatelstvo upozorniti, že by v době války na- staly » hladové« ceny pšenice a chleba. V únorovém sešitě »Contemporary Review« pojednává W. Bridges Webb, předseda bursy pro obchodní plavbu, o této olázce a poukazuje k tomu, že v době války krymské mohli do- mácí zemědělci dodati při počtu obyvatelstva 28 millionů 16% millionu quarterů a dovoz ob- nášel tehdy jen 3 mill. quart., kdežto dnes stoupl počet obyvatelstva na 41 millionů, ale domácí výroba klesla naproti tomu na méně než 6 mill. quart. a Anglie jest nucena dová- žeti plných 24 millionů quarterů ze sev. Ame- riky, z Argentinie atd. Plocha osevu pšenice klesla v této době se 4 na 1.4 mill. akrů.

Nejhůře bylo by dle mínění Webbova se zabezpečením výživy lidu anglického, kdyby válka vypukla z jara. Ale také v jiné době bylo by třeba počítati s rychlým a značným stoupnutím cen obilí a chleba při vypuknut války. Ba už pouhé pověsti válečné by způso- bily na trhu obilním otřesy. Také je důležitou okolnost, že zvyšování cen nastává z důvodů finančních, obchodních a hospbdářských, které nevyváží ani neoslabí ni nejsrdnatější řečí skvělém válečném loďstvu. Anglické válečné loďstvo čítá nyní dle »Contemporary Review« 190 křižáků, z nichž by bylo potřeba v případě války 50 pro lod- stvo bitevní. Zbylo by tedy 140 pro službu hlídkovou. Kdyby Francie a Rusko ponechaly rovněž 50 křižáků pro své loďstvo bitevní, zů- stalo by jim ještě 100 křižáků, které mohou překážeti a zabraňovati dopravě obilí do Anglie. Tento názor potvrdili také dva vynikajíeí admirálové angličtí. Webb přimlouvá se ve zml- něném článku za dosazení královské komise pro vyšetření celé této otázky. Defraudace ve svato-václavské záložně. V dějinách tohoto zkrachovaného klerikálního peněžního ústavu dnešní den jest velmi významnýmí Členové jsou pozváni k valné hromadě, která má učiniti usnesení o likvidaci společenstva. Likvidační komise bude míti úkol zpeněžiti reality a pohledávky a uspokojiti vkladatele a když se jí tento úkol podaří,

FEUILLETON. PodmorEa lodl. Jules Verne, dnes „jasný stařec“, by osleplý stářím, může býti hrd na geniální výtvor své vědecko-romantické fantasie. Osvědčily se ve mnohém skutečnými předpověďmi událostí, jež na poli vynalézavosti lidské během půl sto- letí rozvoje moderního staly se skutkem. Látky k románům, jež svým časem čerpal z říše „bájí a nemožností“, dožily se dobou po- divuhodného uskutečnění. V jednom z jeho fan- tastických výtvorů hlavní roli hraje podmořská loď. Když kniha vyšla, byla loď utopií, dnes je dávno hotovou událostí. Ovšem i zde předcházel úspěchu mnohý nezdařený pokus, mnohý smělý výzkum, a bylo třeba mnohého zdokonalování. Sotva problém překročil hranici výmyslů a loď vtělila se ve sku- tečnou formu, zmocnilo se jí kvapně válečné námořnictví. Nevěřicí Tomášové kroutili nedů- věřivě hlavami nad praktickou cenou výmyslu. ale pokusy prokázaly novinku jako plavodlo velm- užitečné a živola schopné a pro námořní váleč- nickou praxi významu přímo epochálního. Všimněme si dříve stavby lodi a naznačme jaké nesnáze bylo překonati, než dospěla k hod- notě řádné „jednotky bitevní“. Problém zněl : „Zhotoviti loď takového tvaru, aby při náležite nosnosti (výzbroj a výstroj) byla výdatným pro- středkem útočným, a měla schopnost, ponořiti se do libovolné hloubky a plouti na povrchu č pod vodou, přesně zvoloným směrem, bez jaké- koliv ztráty své účinnosti, a se zárukou bez- pečnosti; dále, aby mohla dle vůle se vynořovati a podle potřeby opakovati všecky pohyby bez přispění z venku . .. Požadavky nemalé! Hlavně dva bylo nutno míti na zřeteli: způsob ponoru a ovládání směru pod vodou. Úkol potápěcí vzbudí hned myšlénkut zařídití uvnitř nádržku a libovolným ovládáním

množství vody v nádržce loď buďto zvedati nebo ponořovati. Tento prostředek nejjednodušší byl skutečně užit při prvních pokusech se čluny podmořskými. Ale poznalo se, že postup není jistý a spolehlivý. Není-li loď naprosto nepro- stupna, prosákne-li voda spáry v plechu a ucpáv- kami, na člunu nezbytnými, bude jí tíhy stále přibývati, a bez silných čerpadel, jež by pře- bytečnou vodu odstraňovala a silný tlak zvenčí přemáhala, klesla by loď brzo až na dno a ne- vynořila se vícekráte, jakž se přihodilo na př. Angličanu Dayovi v r. 1660. Připadeno tedy na systém jiný. Loď se tak opatří, aby svým obsahem byla lehčí, než voda a aby sama v klidu, přestanou-li stroje pra- covati, se vynořila a plula po hladině. Toje důležité pro případ poruchy. Ponoru dosáhne se mechanicky kormidly, položenými v rovine vodorovně, jimiž se dá potřebný sklon. Pohonem pak uvádí se loď do pohybu a přivádí se do libo- volné hloubky. Aby byl výkon přesný, je nutno opatřiti ji třemi dvojicemi kormidel neb ploutví. přidělaných po obou stranách plavidla. Rovno- váha podélná rovněž případně je rozřešena. N konci kýlu přiděláno těžké kývadlo, spojené s čerpacím zařízením. Nazyedne-li se zadní část. zůstane kývadlo ve své poloze svislé, změní úhel s osou lodice a uvede v činnost čerpadlo vpou- štěcí, kdyby naopak záď se nořila, uzavře ký- vadlo s osou úhel tupý a uvede v činnost čerpadle druhé, jež přebytečnou vodu vytlači. Tím je pra- videlná poloha lodi zajištěna.

Orientace pod vodou je velmi obtížna, hlavně proto, že vody jsou jen do jisté míry průsvitné, obmezujíce výhled na několik málo metrů. Po- kud člun pluje blízko hladiny, může přístroj ob- hlédací skýtati plavcům obraz povrchu pomoei dalekohledů nebo periskopů. Jsou to přístroje, které lomem paprsků ve hranolech vrhaji obraz plovoucích předmětů na jistém obvodu do vnitř lodi. Mimo to je zapotřebí míti spolehlivého směrodače, aby se předešlo častému vynořování a rozhlédání kontrolnému. Výborných služeb koná v tom ohledu gyroskop Foucaultův, jenž za- chovává svoji osu otáčecí nezměněnu a jakékol poloze přístroje. Jest tedy možno určáiti lodi směr před ponorem a pod vodou jej zachovati. Než i v této přesnosti jsou diference. Jestliže proudy podmořské působí na loď s boku, smě- rem kolmým na směr stanovený, zatlačí lod stranou a nic neoznámí lodivodu odchýlku, ani gyroskop, neboť směr zůstává týž. Požadavky na stroj podmořského člunu jsou ovšem zvláštní, aby vyhověl plavbě podvodní. Musí pracovati v přesně uzavřené místnosti, aniž by kazil vzduch, potřebný k dýchání. Vyhovuje tu jedině elektřina, nahromaděná v akkumulá- torech. A tohoto způsobu se používá. Avšak množství elektřiny v akkumulátorech je velmi obmezeno, a pohyby lodi, závislé od této sily ovšem neméně. Člun nemůže se často vraceti ke svému východisku, aby sílu spotřebovanou nahradil. Proto elektrické síly užívá se jen při plavbě pod vodou. Plavbu po hladině a nabíjení batterií obstarává motor zvláštní, čímž plavidlo stává se tělesem samostatnějším, nahražujícsi samo vypotřebovanou energii pro plavbu pod- mořskou. Motorem je parní stroj, jehož kotel zahřívá se rozprašovaným pod tlakem petrolejem.

Takový sílotvorce vyvíjí až 250 koní. Přece však jeví se snaha, nahraditi jej motorem petrolejo vým s velikou silou výkonnou, neb energií essen- covou. Vynálezy posledního století zvrátily úplně způsob války námořské. Pára, torpéda, obrněnci, rychlopalná děla změnily tvářnost bitev, a chce- me-li oceniti podmořský člun jako jednotku bi- tevní, je potřebí, poohlédnouti se po složení mo- derního loďstva. V prvé řadě stojí obrněnci jako skutečné plovoucí pevnosti, znamenitě vy- zbrojené a chráněné proti střelám z těžkých kusů silným ocelovým pancéřem. Jsou spíše po- vahy obranné a nehodí se pro svou tíhu a ne- ohrabanost k rychlému útoku. Ten ponechán tě- lesům menším a hybnějším. Kolem obrněnců brázdí hladinu lodi křižáčky, menší tělesa obr- něná, jež však dlouho palbu z děl velkého ka- libru nesnesou. Za to jsou rychlejší a schopny čilejšího manévrování. Rozjedou se proti nepřítel s velkou prudkostí, vypálí ruče několik řado- vých ran z těžkých kusů a rychle zase ustupujt při tom uvádějíce v činnost děla dalekonosná. umístěná na zádi lodi. Další útočnou jednotkou jsou lodice tor- pédové. Nejsou to tělesa obrněná, ale velice hybná s úkolem, napadati nepřítele. Rozjedou se proti obrněnci na blízkou vzdálenost, vypustí proti němu torpéda a rychle zmizí. Vše vykoná se kvapně. V útěku jest jediná spása drobného škůdníka před zhoubnou palbou z napadeného obrněnce, jenž rychle vzal útočníka na mušku. Mimo to má torpédová lodice jiného ještě ne- přítele, a to torpédolapky nepřátelské, jež hledi zkřížiti jejich plány.

Loď podmořská má býti takovým, výlučně útočným plavidlem. Veliká výhoda její spočívá v tom, že nemusí prchati před nepřítelem s do- střelu a že stačí, ponoří-li se na několik metrů do hloubky, aby byla úplně chráněna. Může úto- čiti v okamžiku libovolném, příhodném. Přiblíží se své oběti, aniž by nejmenší známka prozrazo- vala její přítomnost. Ani bublinky, podle nichz ve dne lze pozorovati běh torpéda, ani pohyb jemného stroje ji neprozradí. Vykonavši svůj úkol, vrací se klidně, jak přišla. Mohlo by se mysliti, jako torpédové lodice s jedné strany hledí se paralysovati torpédolap- kami, že rovněž tak možno zrušiti účinek lodi podmořské podobnou podvodní lodilapkou se strany opačné. Ale v tom právě vězí háček, ne- boť následkem neprůhlednosti vod je cos po- dobného neproveditelno. A když tomu tak, bylo by snad nejlépe, kdyby všechna plavidla válečná vůbec, obrněnci, křižácí i torpédové lodice pře- měnila se na ponorná a zmizela pod vodou, ne-li? Ale co podnikly by pak proti sobě, nevidouce jeden druhého ani na vzdálenost 50 metrů? Bylo by po vojně námořní a věčný mír, aspoň na vodě byl by zajištěn. Ale takovými podskoky bůh války nedá se připraviti o svoji rozkoš.

Hlavní síla loďstva zůstává posud a zůstane bez- pochyby i příště na povrchu vody. A tak vydána útokům nepřátelským. Nový model ponorné lodi, ač je zařízen pro plavbu pod vodou, dává přednost povrchu a pluje obyčejně nahoře, noříc se jen ve případé potřeby. Útočnému úkolu může dostáti v roz- ličných poměrech za nejrůznějších podmínek. Buď útočí na cíl, ať je v klidu nebo v pohybu, aneb vyčkává, až nepřítel připluje k ní. Při výkonech dlužno míti na zřeteli tři body. Předně vzdálenost, na jakou má zmizeti pod vodou, aby nepřítel nevěděl o její přítomnosti, za druhé, do jaké dálky jsou její střely účinny a konečně, jak daleko musí odplouti, aby výbuchem torpéd ne- byla sama poškozena. Podle toho sestavena jsou pravidla její působnosti, Sledujme ji na útoku. Nařídí si směr k vyhlédnutému cíli a pluje až na míli k němu po hladině. Pak se ponoří a pluje pod vodou. Když přiblížila se na 700—800 m., sejme dalekohled, jenž mohl by býti zpozorován, řídíc se střelkou a gyroskopem. Asi na 500 m. vynoří opět svůj můstek, chráněný plotnami proti dělové rychlopalbě, a přesvědčí se o situaci.

Zmizí opět, přirazí až na 200 metrů k cíli a vy- pustí torpéda. Pak rychle obrátí, aby dostala se z nebezpečného obvodu a z povzdálí může pozo- rovati účinek nebo připraviti nový útok. Jak vidno, je tato, čertem podšitá vymyšle- nost přístroj, jaký ve dnešním svém stavu pře- konává vše, co v nepřátelství člověka proti člo- věku bylo kdy vynalezeno. Netušena a nezpozo- rována blíží se ku pyšnému obrněnému veleobru námořské stavby, a vychrlivši na něj zkázu, může jej zničiti v několika minutách jako dět- skou hračku. Jaký výlupek úskočného důmyslu! Však zlomyslná ta na pohled hříčka vynaléza- vosti lidské snad zasluhuje většího respektu, než by se na pohled zdálo. Snad přispěje nemálo ke konečnému cíli kultury, k — znemožnění válek námořských a tak nepřímo poslouží lidstvu mno- hem více než sebe ohnivější protiválečná filipika. J. R.