1
masthead
12. června 1901.
7
masthead
PRÍLOHA „NÁRODNÍCm
10
article
Hugo Jelínek.
Hugo Jelínek.
Napsal Vojtěch Hořínek, jednatel Spolku pro průmysl
cukrovarnický v Čechách.
Hugo Jelínek, zemřelý 10. dubna
1901 u věku 67 let, povždy bude vzorem če-
ského technika, velikého, světového rozhledu
a bohudík, i — uznání!
Mnohého dal národ náš velikého pra
covníka v oboru věd technických lidské spo-
lečnosti, než kolik těchto prácovníků odcizilo
se nám, zejmena v dobách starších, z časů
vrstevníků Jelinkových, kdy vstup ve
chrám vědy nedál se jinak, než za pomoci
prostřednictvím jazyka německého.
Tím dražší stává se nám památka mužů.
kteří za oněch národnostně nám tak nepří-
znivých poměrů nejen uchovali sobě vědom
národní své příslušnosti, nýbrž, jako Hu go
Jelínek, s hrdostí k národu svému vždya
všudy se hlásili.
S touto pak hrdostí národní snoubila se
taková povznešenost čistě lidského nazírání, že
vzbuzovala respekt všeobecný, takže berlinský
orgán cukrovarníků Německa ve svém nekro-
logu napsal, kterak Hugo Jelinek
v prudkými národnostními spory tak roze-
rvaných Čechách těšil se vezdy přízni a vzmá-
hajícím se stářím i opravdové úctě u pří-
slušníků obou národností.«
Z dat životopisných buďtež zde uveden
následovní.
Hugo Jelínek
Hořínek
Jelinkův
Čechy
Německo
spolek pro průmysl
Hu go Jelínek
11
article
Hugo Jelínek, jak vypráví J. V. Diviš ve
stručném svém náryse života jeho, narodil se
31. března 1834 v Loktě z rodičů českých a na-
byl prvního vzdělání svého na školách v Plzni,
kdež matka jeho se usídlila, když byl Jelínkův
ofec již v r. 1836 zemřel. Roku 1849 vstoupi
Jelínek na přípravný kurs pro polytechniku
v Praze a studoval zde pak v letech 1851—
1855 dále, obíraje se po výtce předměty z oboru
chemie.
V lednu 1857 vstoupil Jelínek ve sva-
zek průmyslu cukrovarnického, přijav bezplatné
místo lučebníka v cukrovaru křimickém u Plzně.
V Křimicích pobyl dvě kampaně, načež v roce
1858 jmenován byl správcem hospo-
dářské zkušební stanice, kterouž rada
A. E. Komrs ku přání ředítele cukrovarů ve
Veltrusích, J. Pokorného, při tomto cukro-
varu byl založil a všemi pomůckami tehdejší
vědy vyzbrojil. Spolu stal se Jelínek také ad-
junktem cukrovaru tohoto.
*) Přinášeti budeme, jak čas a povinnost určí.
životopisy výnikajících pracovníků, zvláště našich
i vynasnažíme se, abychom náležitě tlumočili vý-
znam práce jejich.
Přesvědčili jsme se, že našinci, vzdělaní a ve-
řejně působící, nevěděli, kdo byl Hugo Jelínek.
Kdož vydali první svou sbírku prostředních
veršů či poprvé podepsali se pod trhavou kritiku.
lidé, jichž jedinou zásluhou jsou tituly nebo úřady.
jsou proslulí, mnohem známější než muž, jenž působi
směrodatně a blahodárně v nejdůležitějším našem
odvětví průmyslovém.
Není omiuvou, že jinde není jihak.
Nutno zlidověti památku těch, kteří byli staviteli
i dělníky dle vlastních svých plánů, u nichž myšlenka
původní byla též tvůrčí a jejichž činorodá ruka, to
budiž jim zvlášť za zásluhu počítáno, zdobena byla
prstenem karakteru ryzího.
Památka takových rozmnožuje ideální jmění ná-
roda. Z něho kupujeme sobě uznání ciziny.
Hugo Jelínek
J V
Jelínkův
Jelínek
A E Komrs
J Pokorný
Plzeň
Jelínek
Praha
křimický u Plzeň
Křimice
Veltrusy
prostřední verš
12
article
Bohužel, málo se dosud staráme, aby zlidověl
paměť opravdu velkých lidí našich, aby stala se
majetkem všech vrstev národa.
Byla příležitost zlidověti památku Divišovu, jedi-
ného velikého jména českého (i velcí národové ne-
mají jich mnoho) v dějinách fysiky. Diviš a Resl
dávno měli míti pomníky své, snad někde na blízku
české techniky. Naši umělci mohli dávno zkoušeti
své síly, hmotným i ideálným podnětem rozpoutané
cizinec mohl míti příležitost kontrolovati zdatnost
našeho umění i pokloniti se poctivě dvěma velkým
Čechům.
Hovořívá se, nikoti bez škodolibého podceňování,
že máme sice v Praze již pomník Roezlův, nikoli
však Reslův a Preslův. Roezl byl muž v oboru svém
vynikající a ti, kdož uctili památku jeho vynikajícím
způsobem, konali prostě svou povinnost.
Diviš, Resl a Presl dosud pomníku nemají,to
však není hanbou českých zahradníků.
Antonín Štolc.
Památno jest, že Pokorný, na slovo
vzatý odborník cukrovarnický, postrádal vlast-
ního vědeckého prohloubení, náležev v řadu
samoukův empirických, než přes to, či snad právě
proto, ocenil význam vědecké exaktnosti práce
cukrovarnické měrou tou, že přiměl Jelín ka
k tomu, aby po skončené řepní kampani v mě-
sících letních přednášel o theoretický ch
základech lučby cukrovarnické,
kterýchžto přednášek vedle značného počtu
mladých mužů »školy Pokorného« súčast-
nil se i ředitel Pokorný sám. — Již v cu-
krovaru veltruském, či správněji »oužickéme
zvaném, pojal Jelinek myšlenku, tehdejší
velmi nedokonalý způsob čišténí řepní štávy
tak zvaným »čeřením«, zhola empirickým
to způsobem, kdy manipulant nevěděl, prloč
to neb ono podniká, a jaký bude výsledek,
nahradit methodou, na vědeckém podkladě spo-
čívající.
Diviš
Resl
Čecho
Roezlův
Reslův
Preslův
Roezl
Presl
Štolc
Pokorná
Pokorný
Jelinek
Divišov
Praha
13
article
»Čeření« v podstatě záleželo v tom, že
surová řepní šťáva, jak od lisů přicházela, za-
hřála se na 60—65° R., přidalo se pak 1gs až
nejvýše 2 vápna (na řepu počitaje), načež za-
hřívána směs do varu: pakliže povstala nyní
stvrdá pokrývka« a tekutina pod ní byla čirá.
pokládáno čeření za zdařilé.
Jelínek záhy rozpoznal, že čištění štávy
řepní je základní manipulací cukrovarnickou, nebot
nedostatečně zčištěná šťáva poskytovala jak
v dálších pochodech výrobních velikých obtíží
práci, tak i dávala poměrně malou výrobu cukru
i stýskal sobě Jelínek ve své v roce 1864
vydané studii o čistění řepní šťávy dle methody
Frey-Jelínkovy právem, kterak »neslouží
zajisté nijak lidskému důvtipu ke cti, že z 129
v řepě obsaženého cukru toliko 6—7%) dovede
se ve způsobě bílého cukru získati.«
Což divu také, když »čeřením« dovedlo se
ze šťávy řepní, jak Jelínek ve své studii vy-
pisuje, odstranit pouze 5—6% tak zvaných sne-
cukrů«, takže přes 90% jich zprovázelo cuk
po celou další manipulaci, s největší závadou a
škodou pro jeho vytěžení v krystalech.
Jelínek
Frey
Jelínkův
14
article
V roce 1860 stal se Jelinek technickým
správcem cukrovaru horoměřického, v roce 1861
ředitelem cukrovaru ve Vysočanech. Zde nalezl
v synovi majitele cukrovaru, Bedř. Frey ovi.
soudruha, jenž pochopil plně význam dosa.
vadních pokusů Jelínkových o racionálně
čistění řepní štávy a tak bylo lze prováděti
oběma přátelům pokusy na veliko, čímž dosa-
ženo i plného jich zdaru. Již v kampani 1862/3
přestavěna byla v cukrovaru vysočanském sta-
nice pro čeření řepní šťávy na zpracování asi
5000 víd. centů řepy dle nového tohoto způsobu
a ve dnech 7.—12. května 1863 zpracována
tato řepa za přítomnosti asi 200 cukrovarníků
z Rakouska i z ciziny: vynález »satura ce
Frey-Jelínkovy« doznal tu svého posvě-
cení jednomyslnou pochvalou všech účastníků,
pochopivších ihned epochálný význam jeho pro
průmysl řepového cukru.
Jelinek
Frey
Jelínkův
Vysočany
Rakousko
15
article
Čistění toto záleželo zvláště v tom, že su-
rové šťávě řepní přidána nejméně 2%% vápna,
načež za mírného nahřívání proháněna šťávou
kyselina uhličitá, pojící se s vápnem v uhličitan
vápenatý, při čemž jak četnými, velice složitými
pochody chemickými, tak i způsobem mechani-
ckým sťáva řepní zčistila se měrou takovou, že
odstraněno z ní dle svrchu uvedené studie Je-
linkovy 50—60 proc. necukrů v ní obsaže-
ných, tudíž desetkráte tolik, než před-
chozím »čeřením« se dělol
Že šťáva takto zčištěná dovolovala nepo-
měrně snazšího zpracování i poskytovala nepo-
měrně většího výtěžku cukru, jest na snadě.
Následující dva roky ztrávil Jelí nek,
přesídliv do Karlína, zaváděním saturace v cukro-
varech rakouských a německých, tak, že dlei
téměř stále na cestách a namáhal se měrou tou,
že, vraceje se posléze z Německa, zachvácen
byl na hranicích Čech chrlením krve, takže po-
chybováno již o jeho životě.
Ku četným přáním vydal Jelínek vr
1864 tiskem svrchu zmíněný spisek o »satu-
rací Frey-Jelínkově«, vynikající na svoji
dobu neobyčejně jasným vědeckým názorem,
takže mohl »Spolek českých che-
miků«, vydávaje po 30 letech, v roce 1894,
jubilejní otisk této práce právem říci, že čeští
chemikové s pýchou Jelínka uctívají, »nebot
ten, kdo již před 30 lety tak jasně dovedl čísti
a řešiti složité pochody saturační, nemohl než
»proniknouti a zvítěziti«.
V roce 1863 súčastnil se Jelínek s bývalým
svým ředitelem Pokorným založení prvního
českého akciového cukrovaru v Lužci.
V roce 1865 přesídlil Jelínek do Plzněa
založil tam ve spolku s Pokorným a jeho bra-
trem lihovar a továrnu na lisované droždí.
Čo
Jelínek
Frey
Jelínkův
Karlín
Německo
Lužec
Plzně
spolek český che
16
article
Bratří F'okorní obstarávali řízení závodu, kdežto
Jelínek hlavně zabýval se přestavbou a rekon-
strukcemi četných cukrovarů, čímž stal se
proslulým v celém Rakousku i v dalekém za-
hraničí.
V Jelínkovi vzrůstal nám tehdy velkoprů-
myslník prvního řádu, jenž v Plzni nalezal půdu
nejvhodnější pro tuto svoji činnost a účastnil se
různých podniků průmyslových jako na př.
První české akciové papírny, když tu v roce
1873 nastavší veliká krise národohospodářská
(vídeňský krach) učinila netoliko náhlý konec
všem plánům, nýbrž Jelínka, jenž té doby byl
již dosáhl značnějšího jmění, hospodářský
zničila. o
Octli se ti či oni ze soudruhů jeho v po-
měrech podobných, než dovedli se důsledkům
poměrů těchto všelijak »obratně« vyhnouti, bud
že jmění jich pojednou stalo se majetkem jejich
žen neb jiným podobným způsobem: Je línek
s opovržením odmítl od sebe každou takovouto
myšlenku záchrany, platil a platil, mnohdy i za
jiné a tam, kde dle znění zákona by ani nebyl
musil platiti — jen aby uchoval čest jmena
svého bez nejmenšího stínu jakékoliv úhony.
»Vše jsem ztratil, ale čest jsem zachoval l«
mohl tu Jelínek říci.
Po této katastrofě Jelínek rozhodnul se,
založiti sobě novou existencí v oboru průmyslu
cukrovarnického na Rusi, kamž se také od-
stěhoval a záhy stal se ústředním ředitelem
osmi cukrovarů millionáře Charitonenka.
Jelínek
Rakousko
Plzeň
Rus
17
article
Později založil v Kyjevě ve spolku se strojním
inženýrem Mikolecký m technickou kancelář,
jež zastupovala spolu strojírnu »E. Škody
spol.« v Plzni, zanášeje se zároveň rekon-
strukcí četných ruských cukrovarů.
V roce 1879 s inženýrem Wellnerem
sestrojil tak zvané »Wellner-Jelínkovy odpařo-
váky« podoby kufrovité, jimiž docíleno zvláště
veliké úspory topiva a rychlé práce na základě
principu toho, aby účinku tepla byla vystavena ta
která tekutina o nízkém sloupci a široké hladině.
V r. 1880 přesídlil Jelínek z Ruska do Prahy, aby
převzal zde zastoupení plzeňské firmy Škodovy pro
obor cukrovarnický i zabývál se tu hlavně za-
řizováním odpařovacích stanic;a
kdežto vynález saturace Frey-Jelínkovy nabyl
důležitosti v oblasti průmyslu cukru řepového,
opanovaly nové odpařovací přístroje systemu
»Wellner- Jelínkova«, celý svět cukrovárnický,
neboť jak řepní tak i třtinové cukrovarství cho-
valo zájmu stejného v úsporném použití paliva
a veliké výkonnosti denní.
Rok 1882 přinesl sestrojení ležatěho
vakua soustavy Wellner-Jelínko vy,
rok 1884 uzavřené protiproudné na-
hřívače téže soustavy, kterýmižto všemi
přístroji, rozšířenými v cukrovarnictví celého
světa v tisících exemplářích, Jelínkovo
jméno stalo se slavné známým rovněž v celém
cukrovarnictví.
Počínaje rokem 1882 stal se Jelínek
též vynikajícím odborným spisovatelem svými
exaktnými studiemi o odpařování a od-
pařovacích stanicích, jimiž zdobil
vědecký orgán Spolku pro průmysl cukrovarnický
v Čechách, a jež i s pozdějšími v tomto směru
vedenými polemikami a kritikami vyšinuly jej
na směrodatného učitele a autoritu v oboru od-
pařování sťáv.
Wellner
Jelínkův
Jelínek
Škodův
Frey
Kyjev
Plzeň
Rusko
Praha
Čechy
Mikolecký m technický
Škoda společenský