ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 d8bc1250-75a5-11dc-98b5-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 26, work 2, person 44, org 5
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
V Praze, v pátek 24. července 1908.
Praha
3 masthead
Číslo 202.
4 masthead
tyžesnen ezonl
5 article
Na rannt a odpal. Jist, předylaef set v Praze v zdminísira na měsí na čtvrt leta . . . . 6 K —h sdvaji šenáškee K n0b a měsl n ro1aa . . . . 7 k 50h ve nlialkách: „ K no nz měsíe . . .. Pošton: mnůisíe tvrt leta . . . . 9 K o0 s dvojí zásilkeu .. kei
Praha ao
6 article Dozvuky pražské konference.
Dozvuky pražské konference. Stichnul slavnostní ruch, jenž po cely těden účastníky pražské slovanské konfe rence udržoval ve víru práce a bratrských styků, plných nadšení, ale i opravdovostia za nastalého uklidnění jest už možna stří- zlivá úvaha o tom, znamená-li pražská kon- ference skutečný krok na dráze, vedoucí ke sjednocení Slovanstva aspoň na poli kultur- ním a hospodářském, aneb byla-li jen oka- mžitým vzplanutím citů, které po rozluce stejně rychle ochladnou, jako vzplanuly. Své mínění o významu pražské konfe- rence vyslovili jsme hned po rozchodu slo- vanských delegátů, uznavše, že práce sjez- dové uspokojily i chladné skeptiky, nerozča- rovaly optimistů, ba svými výsledky předčily nad jich očekávání. Tentokrát chceme se aspoň letmo rozhlédnouti, co a jak o výsled- cích pražské konference soudí jiní Slované a neslovanská cizina A tu hned předem můžeme zazname nati, že ve slovanském (isku lehce mluví pražské konferenci pouze orgány oněch po litických stran, které k ní zaujaly nepřátel ské postavení ještě dříve, než se sešla. Proto nás nepřekvapuje, že »Kolokol«, orgán vůdce krajní ruské pravice, Puriškeviče, vytýká ru ským delegátům, že se dali proniknouti mod- nou ideou novoslovanství, že mluvili mlhavé fráze o svobodném kulturném rozvoji slovan- ských národů, o platnosti v celém Slovan stvě hesla národního suum cuique. Co pr potom zbude ze samotné »myšlenky slo- vanské?« Nejmakavější odpověď na tuto otázku dává prý poměr polsko-ruský. Ve státě ru- ském nemůže býti jiné kultury, než ruská. ta kultura, kterou vytvořil a po staletí haji ruský národ.
Slovan
7 article
Takové bylo před sjezdem a jest tedy 1 po sjezdě mínění krajně nacionální strany ruské, která však na štěstí představuje dnes už jen nepatrnou menšinu v ruské inteli genci. Nezměnilo se za slovanských dnů pražských také nepřátelské smýšlení krajního křídla všepolského, které dle slov varšav- ského »Goňce« se bojí, aby neutonule v »bahně všeslovanském«, a konečně také smýšlení rakouských Ukrajinců, kteří nemo hou přimknouti k ruchu slovanskému, poně- vadž by se dříve musili vzdáti spojenstv s prušáckými Všeněmci. Z časopisů cizích zajímají nás v předn řadě listy maďarské. Maďaři z důvodů po- chopitelných pohlíželi na pražskou konferenci velmi kose. Mají na svědomí tolik hříchů na uherských Slovanech spáchaných, že očekávali z Prahy při nejmenším výzev ke všem Slovanům, aby táhli do boje prot Maďarům. Ale nie takového nezaslechlia když se přesvědčili, že do Prahy nepřijeli ani zástupcové uherských Slovanů, zejména Slováků, uklidnili se úplně. »N. P. Journ « potvrdil svým čtenářům, že Slované v Praze se radí opravdu o svých kulturných a ho- spodářských potřebách a vedle toho o ukli- zení svých domácích sporů; »Budap. Hirl« pak referuje klidně o průběhu pražské kon- ference a neshledává v ní ničeho, co by mířilo proti samostatnosti státu uherského Ale ani listy německé, jak rakouské. tak říšské, nemohou konferenci vytknouti
Ukrajinec Maďar Slovák Journ Slovan Praha Slovan
8 article
žádný přehmat, nic takového, co by se dotýkalo práv států, obydlených Slovany proto byly nuceny odložiti připravené bo- jovné články proti konferenci a nahraditi je neobratně vymyšlenými klepy o roz- míškách mezi delegáty a marných snahách o nějaké zevnější sblížení slovanských národů. Již ta okolnost, že ani listy cizí, a priori Slovanům nepřátelské, nemohou v konfereněních pracích nalézti záminky k novým útokům na nás, jest značný úspěch pražského slovanského týdne. Správně jej vysvětluje krakovský »Czas« slovy: Konfe- rence nevykročila z mezí předem vytčených, a ani z jediné řeči nevyznělo heslo nepřá- telské jinému státu neb národu. Všechny naděje nepřátelských nám činitelů zklamaly a konference svým taktem, vážností a ob- sahem resolucí dobývala si každým dnem více uznání a důvěry. Rozhlédneme li se nyní po listech slo- vanských, příznivých kulturní a hospodářské vzájemnosti, můžeme směle říci, že jsou s výsledky konference nejen spokojeny, nýbrž přímo překvapeny. Pomijíme úsudky o resolucích, týkajících se kulturných a ho- spodářských podniků a institucí, které, ač teprve v začátcích, uznávají se jednomyslně za úspěchy positivně. Nikdo nečekal a ne- mohl čekati hotových skutků, kdo si uvě- domil, že konference je prvá porada zá- stupců všech slovanských národů, která může ustanoviti nejvýš jen program další činnosti a zvoliti komise, které mají po- dané návrhy podrobněji propracovati.
9 article
Listy slovanské, zvláště polské a ruské shledávají kromě toho nepopíratelný úspěch pražské konference v některých impondera- biliích, která tu poprvé zjištěna a která mají pro přátele slovanské vzájemnosti cenu trvalou K takovým imponderabiliím náleží přede vším to, že Slovanstvo, zastoupené na praz- ské konferenci, ukázalo se plemenem po výtce demokratickým. V Praze nebyly zastoupeny státy, ani jich parlamenty, nýbrž náro dy slovanské. Příslušníci jednoho národa, a z toho neb onoho státu, tvořili jednu společ- nou delegaci, která o svých potřebách roko vala samostatně a ve společných schůzích vystupovala jako zvláštní jednotka. Demokra- tický ráz konference má ovšem svou stinnou stránku potud, pokud by přílišní optimisté chtěli na př. ze sbížení rusko polského, pro- vedeného v Praze, vyvozovati hned praktické důsledky. Sblížení pražské může míti v nej- bližší době vliv jen na veřejné mínění lidu. na konferencích zastoupeného. Praktické dů- sledky mohou se objeviti teprve po čase, až veřejné mínění svým tlakem na vládu, ze- jména tlakem parlamentním vynutí si ono uznání rovného práva na kulturný rozvoj, jež umožnilo pražské sblížení. V Praze, dle slov poslance Maklakova, padla slova, jež zavazují. Tak chápou pro- jevy ruských deputátů také liberálné ruské časopisy. »Ruské Slovo« je přesvědčeno, že veliká otázka slovanská poroste a bude se rozvíjeti, že však politikové ruští jsou od ny- nějška povinni o rozvoj ten se všemožně při- čiňovati. »Slovo« petrohradské píše: Heslo nového slovanství »Rovnost, volnost a bratr- stvíl« zavazuje a jeho příkazy musejí míti
Maklakov Praha
10 article
blahodárný vliv na dědictví, pozůstalé po sjezdě . Jasněji tuto myšlenku vyjadřuje »Dzien Pozn.«, který schůzku zástupců lidových staví nad konference úřadní a diplomatické Přesvědčení národů slovanských, že jich dorozumění se stalo nezbytností, do dává pražské konferenci největšího významu staví je vysoko nad porady politických vlád. starajících se jen o potřeby dané chvíle vlády se mění a den ode dne se mění jieh politika. Trvalé jest pouze to, co tkví hluboko v duších národů. Cenným úspěchem pražských poradje dále ta okolnost, že nad dosavadními snaha- mi odstředivými zvítězil konečné smysl pro soustředění jednotlivých slo- vanských větví. Všichni Jihoslované vystupovali v Praze jako delegáti jednoho národa. Také ruský kmen vystupoval tu jed- notně, ovšem zatím jen proto, že Ukrajinci nepřišli; ale i to je významné, že Poláci. kteří sami do nedávna pomáhali tvořiti zvláštní národ ukrajinský, vzdali se tétc snahy a chtějí uznávati jen jediný ruský národ. K imponderabiliím možno konečně při počísti i ten výsledek pražského sjezdu,že východní Slované blíže poznali náš český národ a seznámili se na místě s poměry. ve kterých žijeme. Jeden z ruských dele gátů dobře vyštihl, že pokrok, jejž národ český učinil na poli hospodářském a osvěto- vém, jest jen produkt tisíciletého, neustálého zápasu s mocným západním sousedem. Skoro by se nám chtělo odvoditi z jeho rozpoznání mravné naučení pro české poli- tiky ve Vídni. Vše, co máme, získali jsme bojem s Němci. Co platilo 1000 let, plat i ve století XX. Tedy nevěřte slibům, nýbrž atd.
Jihoslovan Ukrajinec Polák Slovan Němec Ted Praha Vídeň
11 article Vyhlídky pražských slovanských porad.
Vyhlídky pražských slovanských porad. (Rozmluva s V. M. Volodimirovem) Poslední naše návštěva na rozloučenou pa třila sympatickému generálu Vladimíru Michaj loviči Volodimirovi, jehož jméno má vše chnu příčinu, aby se v Čechách stalo populár ním. Nemohla platiti nikomu jinému, než muži který od loňské svojí návštěvy v Praze — první ve svém životě — pri nezapomenutelných slav nostech všesokolských stal se oddaným a vře- lým prostředníkem obnovených styků rusko-če- ských a vlastně hlavním původeem slo vanské návštěvy v Petrohradě (před dvěma měsíci) a tím zároveň prvnim inici átorem letošních slovanských kon ferencí pražských, od jejichž krásnýcl výsledků si tolik slibujeme. Tomu, kdo sledoval podrobnější průběh slo vanských porad minulého týdne, neušlo, že gen Volodimirov stál při nich opodál se vzáe nou skroností gentlemana, klerý se těší jenon z úspěchu velikého dita, jemuž pomáhal raziti cestu svým společenským vlivem, svým vroze ným taktem a rozsáhlými osobními známostmi i styky. Jakmile se věc zdařila a dostala se do správných kolejí, ustoupil stranou, nechal mluviti politiky, učence, veřejné činitele. Není z nich, a proto spokojil se skrovnou rolí pozorného vroueně zaujatého sledovatele, který sklonek
Volodimirov Michaj Volodimir Čechy Praha Petrohrad
12 article
svého činorodého života zasvětil pouze podpoř sblížení a sbratření všech národů slovanských. propagandě veliké myšlenky, která jej zcela za- ujala. Nalezli jsme jej zářícího, usměvavého. svrchovaně spokojeného — jaký byl po celých deset dní nynějšího svého pražského pobytu, když shledával, že dílo jde šťastně ku předu. Naši gratulaci ke skvělému zdaření plánu, jejž on prvý měl tak znamenitě promyšloný a o němž mluvil s takovou vřelou přesvědčivostí již tehdy. kdy meškal návštěvou v Praze začátkem dubna le- tošního roku (když přijel sem s dary pražské obci a Sokolu, s pošláním městské dumy petro- hradské), již tenkrát, kdy tak mnozí ještě s po- chybami (a s důvodnými pochybami) krčili pouze rameny, přijal se srdečnou a upřímnou radostí; nikoli pro sebe, nikoli pro svoji osobu, nýbrž pro věc.
Sokol Praha
13 article
A když jsme se plali, jak byl on spokojen s průběhem slovanských konferenci, odpověděl nám s roztomilou otevřeností: „Vidíte, ani já, který jsem byl snad největším optimistou ze všech, kteří jsme tentokrát do Čech jeli, jsem neočekával tak velikého, tak plného a krásného úspěchu. Citil jsem jej pouze a v tom je snad jediná moje zásluha, že jsem vyestil, jak dnešní ruská společnost toho potřebuje, aby se opřela o nove, rodící se z ní probuzení silné h národního uvědomění, aby ho využila pro vzepjetí vlastní i pro opření se o ostatní ná- rody slovanské. Cítil jsem, že nástala nýní ta pravá chvíle. A v tom mi události daly zu pravdu. Ale že se to povede tak na ráz a hladce, nemohl ještě před nedávnem tušiti nikdo z nás.“ V. M. Volodimirolv v naprosté shodě se všemi ostatními členy ruské delegace klade hlavní těžisko další práce pro reelní práci ve prospěch slovanského sblížení do Ruska, nej- dříve do Petrohradu, mezi ruské a polské členy říšské dumy a pak do širokých vrstev lidových, kdež třeba arci začiti od začátků. Poměr mezi Rusy a Poláky vyjasnil se tak krásně, upravil se tak hladce, že si ani největší fantasta nemohl přáti více. Bylo by hřichem, zkaliti situaci tak příznivou. Pro práci v inteligenci ruské pak jejím prostřednictvím v širokých vrstvách slibuje si mnoho, ba všecko od organisace sokolské. Je to ovšem práce na desetiletí, při níž nutno míi na zřeteli ruské poměry, ohromnost komplexu, o nějž jde, zvláštní složení ruské společnosti rozdil mezi městy a venkovem. Ale je přesvěd- čen, že orgonisace sokolské se vžijí a porostou a dují základ pre silný mravní a národně uvědo mělý kmon v ruské společnosti.
Volodimirolv Polák Čechy Rusko Petrohrad
14 article
Celá řada vynikajících členů ruské společ nosti, poslanci říšské dumy, universitní profe- soři, kteří jako delegáli lelošních porad slovan- ských se tak nadšeně přihlásili do řad sokol- ských, jsou gen. Volodimíru zárukou, že jejich příklad bude působiti na ruskou inteli- genci velmi přitažlivě. Jsou to lídé nejenom velmi vlivní, ale přímo populární na Rusi, k tomu i zámožní, kterýžto moment arci také nelze podceňovati. Srdečné, láskyplně přijeti. jakého se všem dostalo v Praze i na českém Jihu, získalo si všecky, překonalo jejich po- chyby, otevřelo dokořán jejich srdee. Oni vši- ohnt poznali nyní a proeitili to, co jsem já po- cítil již loni, dodal V. MI. Volodimiro v, když jsem byl svědkem všesokolských slavností. Generál Volodimirov pokládal hned zprvu za zcela správné a výhodné, že bylo roz- hodnuto vyloučiti politiku z programů slovan- V drobném proneji: ranní číslo o zobě odpolední . . . . . . . za 2l Ve alialkách na venkovs 10h ranní číslo. . . . . . odpolední . . . . . . . . s k Inserátv platí se hotevě napřel. Předplacení a inserty přijíná adminí- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nachávají se těš redskee Uskárss a ezpedice „Násedních Llsti“ Rukopisy ze novracují.
Volodimirov Rus Praha Násedne Llst
15 article
ských předporad. Usoudilo se šťastně, že rodin- ný sjezd slovanský nemůže si hned do prvních čísel programovaých klásti debaty o sporechs neshodách svých členů. Bylo třeba prozatím po- hovořiti o společných zájmech i tužbách, po- znati se, sblížiti se i poveseliti se dohromady, druh druha přátelsky seznámiti a ostatní se už samo dostaví. A dostavilo se — tak krásněa úspěšně, že ani největší oplimisté z nás si v nejsmělejších snech nemohli více přáti. 1 pol- ské zdrželivosti a chladnosti prolomeny ledy — a to je politicky nejúspěšnější moment. t Za ohromně cenné a jedině správné pro další pravidelný rozvoj prací, zahájených nyní v Praze, pokládá gen. Volodimirov svorné i jednomyslné usnesení, že v konferencích slo- vanských má se záhy pokračovati — hned z jara příštího roku. Druhá konference, která se sjede nejpravděpodobněji v Petrohradě, má především ověřiti, co dosud vykonáno a za druhé k on- trolorovati, je-li vše v postupu na těch zá- kladech principiclních, jež přijaty a tak slavně proklamovány v Praze. Věří pevně, že tomu tak V. Červinka. bude.
V Červinka Praha Petrohrad
16 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 23. července. (Po práci par- lamentní.) Bar. Beck je úplně spokojen pra- cí, vykonanou v poslanecké sněmovně a snad ještě více prací panské sněmovny, která ho zba- vila povinností, vyplývajících ze slibu, daného sociálným demokratům při projednávání uher- ského vyrovnání, že toliž sleví několik milionů z cukerní daně. Vláda obdržela od parlamentu vše, co potřebuje a jestlíže musíla odročiti svou předlohu o zvýšení Lhové daně, učinila to beze vší trpkosti, poněvadž největší část výtěžku nové daně měla připadnouti k dobrému korunních ze- mí a nikoli státní pokladny. Korunní země tím utrpí, ale tuto cizí bolest bar. Beck snadno snese.
Beck Praha poslanecký sněmovna panská sněmovna
17 article
Po tak výhodné pro vládu parlamontní kam- pani není s podivením, že vládní „Fremdenbl.“ dnes neskrblí ehválou říšské rady. Není prý lehko parlament říditi a úřad vedoucího státníka bude vždy trnitý. Ale s každým úspěchem, k ně- muž bar. Beck přivedl zastupitelstvo lidu, roste i odvaha parlamentu. Nyní nastávají nové veliké úkoly, jež parlament má provésti: sestátňovací akce a starobní a invalidní pojišťování. Vyko- nání těchto dvou úkolů bude dle „Fremden- blattu“ veliký krok ku předu, bude to nový vzrůst síly. Poslanecká sněmovna pracovála tu a tam snad s obtížemi, ale pracovala a bude pra- covali dále V této lichotivé pochvale vládního listu je nejzajímnvější ona čásť programu příštích parla- meniních praci, která v něm schází. Když se leni před vánocemi rozcházela poslanecká sně- movna, schválivši uherské vyrovnání, bar. Beck prohlásil, že vláda přistoupí nyní ke svému tře- tímu hlavnímu úkolu, k uklizení národnost- ních sporů v Čechách. V ministerstvě vnitra zří- zena zvláštní komise, jež vypracovala nový ja- zykový zákon pro Čechy, elaborát její dán na- posouzenou různým ministrům a politikům z obou národních táborů, politikové vyslovil o něm své pochybnosti, pak se elaborát položil do psacího stolku a dále nebylo o něm řeči. Tvrdilo se, že se dostane na boží světlo zase na podzim. Ve „Fremdenbl.“ se dovídáme, jaký bude podzimní program, ale e jazykovém zákoně není už ani řeči. Střízliví politikové tvrdili ovšem už v zimě, že na projednání jazykového zákona
Beck Vyka Čechy poslanecký sněmovna
18 title
FEUILLETON
19 article Literatura.
Literatura. K soubornému vydání spisů F. Heritesových.- (Ku předběžnému oznámení z minulého čísla.
F Heritesův
20 article Jeden z nejsympatičtějších a nejmilejšíeh
Jeden z nejsympatičtějších a nejmilejšíeh beletristů naší „starší“ literární generace, věrný druh Zeyerův a Otakara Mokrého, Františel Herites, počiná vydávati svoje seprané spisy Toť vždycky okamžik, kdy nutno si živěji připo- menouti životní uměleovo dílo, neboť i or se tu obyčejně pozaslavuje sám nad sebou, vrne se v minulost, řadí a rovná svoji vykonanou práci, srovnává ji a klasifikuje Sebrané spisy nadcházejí obyčejně v době kdy literát sám počíná věřiti, třepas jen z da leka prozatím, v nutnost malého odpočinku. U Heritesa tomu tak není ani v nejmenším. Svěže mladistvý přes blížící se metu životn šedesátky, bodrý a plný tvůrčích rozmachů muž, který sotva před třemi roky po bohaté žn svých drobných novel, humoresek a arabesek se pustil s chutí v široce založenou práci romá novou, ani jediným znakem nepoukazuje k to mu, že by se mu chtělo dopře libiti v literárnín výměnku. Věřme tedy vlídně míněné poznáme kteréhosi listu z nedávna, že Sebrané spisy mi- lěho našeho vodňanského rodáka a „dloubo- lelého pana purkmistra“ jsou pouze odměno jeho vysoce významných literárních zásluh že hezounká výprava jejich i přiměřená láce jest zase jen malým oděiněním za to, že tak dlouho na ně musil čekati on, který si jich svou plodností i významem už dávno byl zasloužil. Herites je náš litarát-realista v nejušlechti lejším slova smyslu. Věru, že divně a mnohdy i ostře konirastovaty jeho literární práce s vý tvory druhých dvou přátel proslulého vodňan ského triumvirátu, z něhož čas od času ohlašo- vala se dumavá, legendární epika Mokrého, rok co rok tryskala zasněná, romanticky rozeitl vělá, žensky měkká poesie Zeyerova. Herites nejživotnější ze všech, nejbodřejší a životu ni
Zeyerův Mokrý Herites Heritesa Mokrý
21 article
*) Souborně splsy Herilesovy vycházejí nákla- dem J. Ottovým v Praze v sešilech dvouarchových po 30 haléřích a jsou zahájeny „Malostranskými po vidkami. Celkové vydání rozpočteno ie na 27 knih mnin koli poměrně nejbližší, ale svrchov aně blízký, z něho přímo vyrůstající a přím v něj se zase vracející, lišil se od nich vždycky nejvýš nápadně vnějšími akcenty svojí litera- tury přes to, že vnitřní její prvky a základní podoba byly tu společny. Citová vrouenost a poe- tisující náchylnost ku přírodě je blížila všecky tři stejně, a snad ona byla v první řadě tou ne viděnou mocnou vládkyní, která je tak důvěrn a tak organicky nerozborně slučovala v jednotu. kterou rozpoutati mohla jediná smrt.
J Ottův Praha
22 article
Bude snad mnohému s nemalým podivem že první počátky Heritesovy, který „u nás za- ložil maloměstskou arabesku a humoresku“ byly básnické. Haldy básní z konce let šede- sátých zničil sám autokritický autor, který už tonkráte se přes všecky svoje poetisující sklony chýlil k realismu. A přece jen to byla zas bá- seň, kterou se r. 1869 prvně představil čtou- címu obecenstvu a několik let na to (1875), ale přece jen samých prvních počátcích, svoj sotva založené obliby, objevil se v „Lumíru“. jeho nejoblíbenějším časopise, široce založený veršovaný román „Memoiry mrtve ho“, první vážný pokus o tento moderní básni- cký druh po Pilegrově „Panu Vyšinském“ (1857 až 1859). Román vzbudil ohlasy a slibně po- ukázal na mladý talent, ale přece jen pronik - vější zájem byl připjat ke drobným prosaickým črtám nového autora, které se rok před tím v témže časopise byly objevily a které hned v počáteích poukázaly na dvojí svéráznou před- nest umělcovu: na břitký, bodře založený po- střeh na soudobou společnost a na jímavé akeenty poetické. Byly to črty „Před prvním plesem“ a „Rhododendron“. na sto Nebylo by těžko sledovati mladého adepln po všech těch předních českých časopisech lei sedmdesátých, do nichž se s pracemi uchyloval. Byl to na prvním místě „Lumír“, byly to však i „Květy“, „Světozor“, „Osvěta“, později i „Zlatá Praha“, „Ruch“, „Domácí krb“ a „Švandu dudák“, kde byl velmi rád viděn a kde se mu četně a s ochotou otevíraly sloupce. Byla to doba nových a nových pokusů, zrání a vý- vinu, která však velmi dobře dala nahlédnouti už tenkrát v nejskrytější autorovy zájmy a která už tenkráte dala rozpoznati, že hlavní těžisko jeho tvorby bude spočívali ve venkovské a to speciálně maloměstské novelle.
Heritesův Vyšinský Světozor Švanda Lumír Praha
23 article
A byly to „Národní Listy“ počátkom let osmdesátých, které rázem pomohly vyzráti ml dému adeptovi v uznaného, populárního spiso vatele. Svými „Feuilletony z mého he báre“, které počal uveřejňovati pod čarou, získal sotva třicetilelý autor tolik zájmu, že mu plně stačil, any se nakladatelé mohli přihlásiti o vydání knižní a tak už tímže rokem osm desátým vidíme vycházeti knižní debut „Ara- beseka kreseb“, brzy na to ucelený svazek originálních črt „Z mého herbáře“, dále novelu „Za nědietvím“, která nedávno před tím zaujala čtenáře „Osvěty“, a pak už to šlo vesele dále. Svazek následoval za svazkem, a tu to byly satirické, vážné neb humoristieky zladěné črty z malého města, tu šíře založené nevely vzpominkové, tu poetické náčrty z pří rody. „Tajemství strýce Josefa „Psánu pod čáru“, „Maloměst ské humoresky“, „Dvě povídky“, „Vrá- sky duše“, román „Jan Přibyl“, „Ze starých časů“, „Povídky“, „Tři ce- sty, „Bez chleba“, „Drobná prosa“, „Na nitihumoru, „Všední zjev y“ a jak se jmenovala nemalá ta řada rázovitých, jadrných a postrých obrazů i obrázků ze společ- ného ovzduší maloměstského, z něhož vyrůstala colá galerie postav svrchovaně výrazných, ži- vetně znchycovaných, Toť ono v stručnosti vy- jmonované dílo dosavadní, které prozatím bylo uzavřeno přod několika málo lety memoirovou knížkou „Vodňanských vzpomínek poetickou „Botanickou pohádkou“ dosud kuižně neuveřejněný m románom (z , Máje
Josef Přibyl Ara Vratsky duše
24 article
„Křemen a hlina“ Sobrané spisy Heritesovy zahájeny jsou „Maloměstskými povídkami“, tín přece jenom nejsvěráznějším, co ze spisovate- lova péra vyšlo a co mu zajistí nejtypiětější po nník budoucnosti. Z těch obsáhlých čtyř svaz ků, na něž jsou prozatím rozpočteny, otevírá se nám celá kronika naší nedávné venkovské minulosti, našeho malého města le! sedmdesá tých a osmdesátých, jež znal Heritos až v ledv jako rodák a jako dlouholetý obyvatel a bystrý přísný pozorovatel. Arabesku, tu pestrou, drása- jící, ironickou i jemným humorem kořeněnou, ale vždycky výraznou a bystrou kresbu nám aulor vlastně stvořil, tak jako zdokonalil genre a bodrostí prodehnul humoresku. V těch čtyřech
Křemen Sobraný Heritesův
25 article
svazcích obsaženy budou snad nejlepší práce autorovy, už proto, že se stanoviska otliického a mravního pro náš venkov také nejvíce zname nají a že jimi v naši venkovskou společnost pro niklo mnoho zdravě výchovných prvků. Naši mali lidé, obchodníci, drobní průmyslníci i ře- moslníci, úřadníci i pracovníci nejprostší na- leznou tu svoje výrazně ukazující zreadlo, které jim ukáže nejtajnější záhyby niter. Sympaticky, bez vášně a s vřelou bratrskou přichylnosti jsou tu vykresleny jejich tváře i masky, s citem i srdečně založeným soucitem načrtán jejich těžký mnohdy zápas o skývu chleba a jejich tvrdý boj existenční. Naleznou se tu ve svých bodrých, rázovitých a svrchovaně sympatických stránkách, ale i ve svých malichernostech a šo- sáckých předsudcích. Všecko, co kazivého zlehčujíeího přirozenou povabu na nich nalezl předvedl před jejich zraky, ne aby je i on zleh- čil, ale aby je na neřest upozornil. Heritesa, kdo jej zná ze společnosti, nejvíce vážiti si musí každý pro jeho podrý, přímo a do oči čelicí, zdravý odboj, který projevuje všude tam, kde uzná za vhodno. Je svrchovaně upřímný, roz- umově uvážlivý, vroucně pro pravdu zaujatý — ale t v nejpřikřejším svém odporu laskavě přá- telsk;. Jako spisovatel není jiný, ba jest ješte zvrouenělejší. Proto také ony uchvacující por tréty, v nichž účinně léčil vše, co podle jeho seudu mohlo ničivě působiti na ryzost přiroze- ného karakteru, nikdy nenaplní hořkostí, a léky které jsou tu podány ve vonných flakoncích hu moru a bodré satiry, jsou jistě méně žíravé, než byly ony, které těmže svým lidem posílal kdysí ze svoji tradicionální rodinné vodňanskéle
26 article
kárny. Humor a satira jsou význačným živlem He ritesovým a jimi jest karakteristicky podmalo- vána dloulá řada jeho maloměstských obrázků. Živel tento bratrsky prolévá se a zápolí se zmí- něnou jeho vroucnou poetičností, s jakou se při- klání zejména ku přirodě a k jejím odvěkým tajemstvím. Kniha „Z mého herbáře“, kte- rou vydal r. 1882 a potom už také dotčená „Bo- tanická pohádka“, napsaná o třicet roků později, jsou toho výraznými doklady. V obou, zejména v první, snaží se symbolicky vyznačit příčinné i následné vztahy přirozenosti, jak se vzájemně jevi mezi lidmi a bylinami i květy, a to tak, že vždycky lidský typ se tu kryje pod význačnou bylinou. Realismus je tu přibarven trochou symbulismu a romantické fantastičnosti která dodává celku zajímavosti a poetického pů- vabu. I jemné stíny pathosu zde postřehneme, ale eni ty nejsou na úko. dojmu, zvyšujíce jeho tendenění snahy. Myšlenkově i zde nese se všecko za cíli výchovnými, mravními a ethickými, jimž za bási je podložena českost, vlasteneckosta hu manita.
27 article
Nejvroucnější a nejintimnější je Herite tam, kde se z paměti rozpomíná na doby dávno prehlého nejůtlejšího mládí a vůbec na ony idy- lické doby našich dědů a pradědů. „Nálady a zátiší“, „Ze starých časů“, „Tajem- ství strýce Josefa“. .. to jsou asi ty nej- roztomilejší ze všech, které vypadají jako kou- zelně goboliny polopohádkové vůně, jaká vyva- nuje ze starých selanek. Jich nemá Herites zrovna mnoho, ale to, co podnes v tomto oboru vytvořil, stačilo by rovněž na svéráznou, samo- statnou studii. A byl by tu konečně třetí význačný druh jeho tvorby: jeho práce memoirová, která je za- stoupena „Vodňanskými vzpomínka- mi“ (Máj, 1904), odnášejícími se k dlouholetému společnému soužití přátelského kruhu Zeyerova a Mokrého. O „Vodňanských vzpomínkách“ byla svého času hodně psáno a všichni jim v doko- nalé míře přiznali to, co tvori jejich půvab nej- cennější: bodrou srdečnost, hlubokou vroucnost citů, jemný humor a něžnou přátelskou příchyl- nost, která už sama sebou je zárukou naprostého souhlasu vzpomínek se živou, bohužel už za- padleu skutečností. — Před několika lety vyšel v kterémsi morav- ském kalendáři Heritesův — nekrolog. Celo- stránková podobízna v ponurém černém rámci, pod ní přesné datum narození i úmrtí a v zrdu několikastránkovy ocenivý a vroucí passuso „nebožtikově“ významu. Stalo se redakci ne- milé nedopatření, které vyneslo našemu spisova- teli houf žertovných a blahopřejných telegramů a dopisů, také i několik humorsstických zmí- nek časopiseckých, které pointovaly ve známé pranostice, že bude nesmírně dlouho živ. Nepo- chybujeme o tom a přejeme ze srdce, aby dlou- hý věk jeho byl vyplněn vší tou srdečnou, usmé- vavou a upřímnou bodrosti, jakou jsou vyšpor- kovány veškery jeho spisy a aby veškery jeho knížky, které se dnes výdávají z větší části uz
Josef Herites Zeyerův Mokrý Heritesův Tajo Nepa