1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v pátek 24. července 1908.
Praha
4
masthead
tyžesnen ezonl
5
article
Na rannt a odpal. Jist,
předylaef set
v Praze v zdminísira
na měsí
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
sdvaji šenáškee
K n0b
a měsl
n ro1aa . . . . 7 k 50h
ve nlialkách: „ K no
nz měsíe . . ..
Pošton:
mnůisíe
tvrt leta . . . . 9 K o0
s dvojí zásilkeu
.. kei
Praha
ao
6
article
Dozvuky pražské konference.
Dozvuky pražské konference.
Stichnul slavnostní ruch, jenž po cely
těden účastníky pražské slovanské konfe
rence udržoval ve víru práce a bratrských
styků, plných nadšení, ale i opravdovostia
za nastalého uklidnění jest už možna stří-
zlivá úvaha o tom, znamená-li pražská kon-
ference skutečný krok na dráze, vedoucí ke
sjednocení Slovanstva aspoň na poli kultur-
ním a hospodářském, aneb byla-li jen oka-
mžitým vzplanutím citů, které po rozluce
stejně rychle ochladnou, jako vzplanuly.
Své mínění o významu pražské konfe-
rence vyslovili jsme hned po rozchodu slo-
vanských delegátů, uznavše, že práce sjez-
dové uspokojily i chladné skeptiky, nerozča-
rovaly optimistů, ba svými výsledky předčily
nad jich očekávání. Tentokrát chceme se
aspoň letmo rozhlédnouti, co a jak o výsled-
cích pražské konference soudí jiní Slované
a neslovanská cizina
A tu hned předem můžeme zazname
nati, že ve slovanském (isku lehce mluví
pražské konferenci pouze orgány oněch po
litických stran, které k ní zaujaly nepřátel
ské postavení ještě dříve, než se sešla. Proto
nás nepřekvapuje, že »Kolokol«, orgán vůdce
krajní ruské pravice, Puriškeviče, vytýká ru
ským delegátům, že se dali proniknouti mod-
nou ideou novoslovanství, že mluvili mlhavé
fráze o svobodném kulturném rozvoji slovan-
ských národů, o platnosti v celém Slovan
stvě hesla národního suum cuique. Co pr
potom zbude ze samotné »myšlenky slo-
vanské?«
Nejmakavější odpověď na tuto otázku
dává prý poměr polsko-ruský. Ve státě ru-
ském nemůže býti jiné kultury, než ruská.
ta kultura, kterou vytvořil a po staletí haji
ruský národ.
Slovan
7
article
Takové bylo před sjezdem a jest tedy
1 po sjezdě mínění krajně nacionální strany
ruské, která však na štěstí představuje dnes
už jen nepatrnou menšinu v ruské inteli
genci. Nezměnilo se za slovanských dnů
pražských také nepřátelské smýšlení krajního
křídla všepolského, které dle slov varšav-
ského »Goňce« se bojí, aby neutonule
v »bahně všeslovanském«, a konečně také
smýšlení rakouských Ukrajinců, kteří nemo
hou přimknouti k ruchu slovanskému, poně-
vadž by se dříve musili vzdáti spojenstv
s prušáckými Všeněmci.
Z časopisů cizích zajímají nás v předn
řadě listy maďarské. Maďaři z důvodů po-
chopitelných pohlíželi na pražskou konferenci
velmi kose. Mají na svědomí tolik hříchů
na uherských Slovanech spáchaných, že
očekávali z Prahy při nejmenším výzev ke
všem Slovanům, aby táhli do boje prot
Maďarům. Ale nie takového nezaslechlia
když se přesvědčili, že do Prahy nepřijeli
ani zástupcové uherských Slovanů, zejména
Slováků, uklidnili se úplně. »N. P. Journ «
potvrdil svým čtenářům, že Slované v Praze
se radí opravdu o svých kulturných a ho-
spodářských potřebách a vedle toho o ukli-
zení svých domácích sporů; »Budap. Hirl«
pak referuje klidně o průběhu pražské kon-
ference a neshledává v ní ničeho, co by
mířilo proti samostatnosti státu uherského
Ale ani listy německé, jak rakouské.
tak říšské, nemohou konferenci vytknouti
Ukrajinec
Maďar
Slovák
Journ
Slovan
Praha
Slovan
8
article
žádný přehmat, nic takového, co by se
dotýkalo práv států, obydlených Slovany
proto byly nuceny odložiti připravené bo-
jovné články proti konferenci a nahraditi
je neobratně vymyšlenými klepy o roz-
míškách mezi delegáty a marných snahách
o nějaké zevnější sblížení slovanských
národů.
Již ta okolnost, že ani listy cizí,
a priori Slovanům nepřátelské, nemohou
v konfereněních pracích nalézti záminky
k novým útokům na nás, jest značný úspěch
pražského slovanského týdne. Správně jej
vysvětluje krakovský »Czas« slovy: Konfe-
rence nevykročila z mezí předem vytčených,
a ani z jediné řeči nevyznělo heslo nepřá-
telské jinému státu neb národu. Všechny
naděje nepřátelských nám činitelů zklamaly
a konference svým taktem, vážností a ob-
sahem resolucí dobývala si každým dnem
více uznání a důvěry.
Rozhlédneme li se nyní po listech slo-
vanských, příznivých kulturní a hospodářské
vzájemnosti, můžeme směle říci, že jsou
s výsledky konference nejen spokojeny,
nýbrž přímo překvapeny. Pomijíme úsudky
o resolucích, týkajících se kulturných a ho-
spodářských podniků a institucí, které, ač
teprve v začátcích, uznávají se jednomyslně
za úspěchy positivně. Nikdo nečekal a ne-
mohl čekati hotových skutků, kdo si uvě-
domil, že konference je prvá porada zá-
stupců všech slovanských národů, která
může ustanoviti nejvýš jen program další
činnosti a zvoliti komise, které mají po-
dané návrhy podrobněji propracovati.
9
article
Listy slovanské, zvláště polské a ruské
shledávají kromě toho nepopíratelný úspěch
pražské konference v některých impondera-
biliích, která tu poprvé zjištěna a která mají
pro přátele slovanské vzájemnosti cenu trvalou
K takovým imponderabiliím náleží přede
vším to, že Slovanstvo, zastoupené na praz-
ské konferenci, ukázalo se plemenem po výtce
demokratickým. V Praze nebyly zastoupeny
státy, ani jich parlamenty, nýbrž náro dy
slovanské. Příslušníci jednoho národa, a
z toho neb onoho státu, tvořili jednu společ-
nou delegaci, která o svých potřebách roko
vala samostatně a ve společných schůzích
vystupovala jako zvláštní jednotka. Demokra-
tický ráz konference má ovšem svou stinnou
stránku potud, pokud by přílišní optimisté
chtěli na př. ze sbížení rusko polského, pro-
vedeného v Praze, vyvozovati hned praktické
důsledky. Sblížení pražské může míti v nej-
bližší době vliv jen na veřejné mínění lidu.
na konferencích zastoupeného. Praktické dů-
sledky mohou se objeviti teprve po čase, až
veřejné mínění svým tlakem na vládu, ze-
jména tlakem parlamentním vynutí si ono
uznání rovného práva na kulturný rozvoj, jež
umožnilo pražské sblížení.
V Praze, dle slov poslance Maklakova,
padla slova, jež zavazují. Tak chápou pro-
jevy ruských deputátů také liberálné ruské
časopisy. »Ruské Slovo« je přesvědčeno, že
veliká otázka slovanská poroste a bude se
rozvíjeti, že však politikové ruští jsou od ny-
nějška povinni o rozvoj ten se všemožně při-
čiňovati. »Slovo« petrohradské píše: Heslo
nového slovanství »Rovnost, volnost a bratr-
stvíl« zavazuje a jeho příkazy musejí míti
Maklakov
Praha
10
article
blahodárný vliv na dědictví, pozůstalé po
sjezdě .
Jasněji tuto myšlenku vyjadřuje »Dzien
Pozn.«, který schůzku zástupců lidových
staví nad konference úřadní a diplomatické
Přesvědčení národů slovanských, že jich
dorozumění se stalo nezbytností, do
dává pražské konferenci největšího významu
staví je vysoko nad porady politických vlád.
starajících se jen o potřeby dané chvíle
vlády se mění a den ode dne se mění jieh
politika. Trvalé jest pouze to, co
tkví hluboko v duších národů.
Cenným úspěchem pražských poradje
dále ta okolnost, že nad dosavadními snaha-
mi odstředivými zvítězil konečné smysl pro
soustředění jednotlivých slo-
vanských větví. Všichni Jihoslované
vystupovali v Praze jako delegáti jednoho
národa. Také ruský kmen vystupoval tu jed-
notně, ovšem zatím jen proto, že Ukrajinci
nepřišli; ale i to je významné, že Poláci.
kteří sami do nedávna pomáhali tvořiti
zvláštní národ ukrajinský, vzdali se tétc
snahy a chtějí uznávati jen jediný ruský
národ.
K imponderabiliím možno konečně při
počísti i ten výsledek pražského sjezdu,že
východní Slované blíže poznali náš český
národ a seznámili se na místě s poměry.
ve kterých žijeme. Jeden z ruských dele
gátů dobře vyštihl, že pokrok, jejž národ
český učinil na poli hospodářském a osvěto-
vém, jest jen produkt tisíciletého, neustálého
zápasu s mocným západním sousedem.
Skoro by se nám chtělo odvoditi z jeho
rozpoznání mravné naučení pro české poli-
tiky ve Vídni. Vše, co máme, získali jsme
bojem s Němci. Co platilo 1000 let, plat
i ve století XX. Tedy nevěřte slibům, nýbrž
atd.
Jihoslovan
Ukrajinec
Polák
Slovan
Němec
Ted
Praha
Vídeň
11
article
Vyhlídky pražských slovanských
porad.
Vyhlídky pražských slovanských
porad.
(Rozmluva s V. M. Volodimirovem)
Poslední naše návštěva na rozloučenou pa
třila sympatickému generálu Vladimíru Michaj
loviči Volodimirovi, jehož jméno má vše
chnu příčinu, aby se v Čechách stalo populár
ním. Nemohla platiti nikomu jinému, než muži
který od loňské svojí návštěvy v Praze — první
ve svém životě — pri nezapomenutelných slav
nostech všesokolských stal se oddaným a vře-
lým prostředníkem obnovených styků rusko-če-
ských a vlastně hlavním původeem slo
vanské návštěvy v Petrohradě (před
dvěma měsíci) a tím zároveň prvnim inici
átorem letošních slovanských kon
ferencí pražských, od jejichž krásnýcl
výsledků si tolik slibujeme.
Tomu, kdo sledoval podrobnější průběh slo
vanských porad minulého týdne, neušlo, že gen
Volodimirov stál při nich opodál se vzáe
nou skroností gentlemana, klerý se těší jenon
z úspěchu velikého dita, jemuž pomáhal raziti
cestu svým společenským vlivem, svým vroze
ným taktem a rozsáhlými osobními známostmi
i styky. Jakmile se věc zdařila a dostala se do
správných kolejí, ustoupil stranou, nechal mluviti
politiky, učence, veřejné činitele. Není z nich,
a proto spokojil se skrovnou rolí pozorného
vroueně zaujatého sledovatele, který sklonek
Volodimirov
Michaj
Volodimir
Čechy
Praha
Petrohrad
12
article
svého činorodého života zasvětil pouze podpoř
sblížení a sbratření všech národů slovanských.
propagandě veliké myšlenky, která jej zcela za-
ujala.
Nalezli jsme jej zářícího, usměvavého.
svrchovaně spokojeného — jaký byl po celých
deset dní nynějšího svého pražského pobytu,
když shledával, že dílo jde šťastně ku předu.
Naši gratulaci ke skvělému zdaření plánu, jejž
on prvý měl tak znamenitě promyšloný a o němž
mluvil s takovou vřelou přesvědčivostí již tehdy.
kdy meškal návštěvou v Praze začátkem dubna le-
tošního roku (když přijel sem s dary pražské
obci a Sokolu, s pošláním městské dumy petro-
hradské), již tenkrát, kdy tak mnozí ještě s po-
chybami (a s důvodnými pochybami) krčili
pouze rameny, přijal se srdečnou a upřímnou
radostí; nikoli pro sebe, nikoli pro svoji osobu,
nýbrž pro věc.
Sokol
Praha
13
article
A když jsme se plali, jak byl on spokojen
s průběhem slovanských konferenci, odpověděl
nám s roztomilou otevřeností: „Vidíte, ani já,
který jsem byl snad největším optimistou ze
všech, kteří jsme tentokrát do Čech jeli, jsem
neočekával tak velikého, tak plného a krásného
úspěchu. Citil jsem jej pouze a v tom
je snad jediná moje zásluha, že jsem vyestil,
jak dnešní ruská společnost toho
potřebuje, aby se opřela o nove,
rodící se z ní probuzení silné h
národního uvědomění, aby ho využila
pro vzepjetí vlastní i pro opření se o ostatní ná-
rody slovanské. Cítil jsem, že nástala nýní ta
pravá chvíle. A v tom mi události daly zu
pravdu. Ale že se to povede tak na ráz a hladce,
nemohl ještě před nedávnem tušiti nikdo z nás.“
V. M. Volodimirolv v naprosté shodě
se všemi ostatními členy ruské delegace klade
hlavní těžisko další práce pro reelní práci ve
prospěch slovanského sblížení do Ruska, nej-
dříve do Petrohradu, mezi ruské a polské členy
říšské dumy a pak do širokých vrstev lidových,
kdež třeba arci začiti od začátků. Poměr mezi
Rusy a Poláky vyjasnil se tak krásně, upravil
se tak hladce, že si ani největší fantasta nemohl
přáti více. Bylo by hřichem, zkaliti situaci tak
příznivou. Pro práci v inteligenci ruské pak
jejím prostřednictvím v širokých vrstvách slibuje
si mnoho, ba všecko od organisace sokolské. Je
to ovšem práce na desetiletí, při níž nutno míi
na zřeteli ruské poměry, ohromnost komplexu,
o nějž jde, zvláštní složení ruské společnosti
rozdil mezi městy a venkovem. Ale je přesvěd-
čen, že orgonisace sokolské se vžijí a porostou
a dují základ pre silný mravní a národně uvědo
mělý kmon v ruské společnosti.
Volodimirolv
Polák
Čechy
Rusko
Petrohrad
14
article
Celá řada vynikajících členů ruské společ
nosti, poslanci říšské dumy, universitní profe-
soři, kteří jako delegáli lelošních porad slovan-
ských se tak nadšeně přihlásili do řad sokol-
ských, jsou gen. Volodimíru zárukou, že
jejich příklad bude působiti na ruskou inteli-
genci velmi přitažlivě. Jsou to lídé nejenom
velmi vlivní, ale přímo populární na Rusi,
k tomu i zámožní, kterýžto moment arci také
nelze podceňovati. Srdečné, láskyplně přijeti.
jakého se všem dostalo v Praze i na českém
Jihu, získalo si všecky, překonalo jejich po-
chyby, otevřelo dokořán jejich srdee. Oni vši-
ohnt poznali nyní a proeitili to, co jsem já po-
cítil již loni, dodal V. MI. Volodimiro v, když
jsem byl svědkem všesokolských slavností.
Generál Volodimirov pokládal hned
zprvu za zcela správné a výhodné, že bylo roz-
hodnuto vyloučiti politiku z programů slovan-
V drobném proneji:
ranní číslo o zobě
odpolední . . . . . . . za 2l
Ve alialkách na venkovs
10h
ranní číslo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . s k
Inserátv
platí se hotevě napřel.
Předplacení a inserty přijíná adminí-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nachávají se těš redskee
Uskárss a ezpedice „Násedních Llsti“
Rukopisy ze novracují.
Volodimirov
Rus
Praha
Násedne Llst
15
article
ských předporad. Usoudilo se šťastně, že rodin-
ný sjezd slovanský nemůže si hned do prvních
čísel programovaých klásti debaty o sporechs
neshodách svých členů. Bylo třeba prozatím po-
hovořiti o společných zájmech i tužbách, po-
znati se, sblížiti se i poveseliti se dohromady,
druh druha přátelsky seznámiti a ostatní se už
samo dostaví. A dostavilo se — tak krásněa
úspěšně, že ani největší oplimisté z nás si
v nejsmělejších snech nemohli více přáti. 1 pol-
ské zdrželivosti a chladnosti prolomeny ledy —
a to je politicky nejúspěšnější moment. t
Za ohromně cenné a jedině správné pro
další pravidelný rozvoj prací, zahájených nyní
v Praze, pokládá gen. Volodimirov svorné
i jednomyslné usnesení, že v konferencích slo-
vanských má se záhy pokračovati — hned z jara
příštího roku. Druhá konference, která se sjede
nejpravděpodobněji v Petrohradě, má především
ověřiti, co dosud vykonáno a za druhé k on-
trolorovati, je-li vše v postupu na těch zá-
kladech principiclních, jež přijaty a tak slavně
proklamovány v Praze. Věří pevně, že tomu tak
V. Červinka.
bude.
V Červinka
Praha
Petrohrad
16
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 23. července. (Po práci par-
lamentní.) Bar. Beck je úplně spokojen pra-
cí, vykonanou v poslanecké sněmovně a snad
ještě více prací panské sněmovny, která ho zba-
vila povinností, vyplývajících ze slibu, daného
sociálným demokratům při projednávání uher-
ského vyrovnání, že toliž sleví několik milionů
z cukerní daně. Vláda obdržela od parlamentu
vše, co potřebuje a jestlíže musíla odročiti svou
předlohu o zvýšení Lhové daně, učinila to beze
vší trpkosti, poněvadž největší část výtěžku nové
daně měla připadnouti k dobrému korunních ze-
mí a nikoli státní pokladny. Korunní země tím
utrpí, ale tuto cizí bolest bar. Beck snadno
snese.
Beck
Praha
poslanecký sněmovna
panská sněmovna
17
article
Po tak výhodné pro vládu parlamontní kam-
pani není s podivením, že vládní „Fremdenbl.“
dnes neskrblí ehválou říšské rady. Není prý
lehko parlament říditi a úřad vedoucího státníka
bude vždy trnitý. Ale s každým úspěchem, k ně-
muž bar. Beck přivedl zastupitelstvo lidu, roste
i odvaha parlamentu. Nyní nastávají nové veliké
úkoly, jež parlament má provésti: sestátňovací
akce a starobní a invalidní pojišťování. Vyko-
nání těchto dvou úkolů bude dle „Fremden-
blattu“ veliký krok ku předu, bude to nový
vzrůst síly. Poslanecká sněmovna pracovála tu
a tam snad s obtížemi, ale pracovala a bude pra-
covali dále
V této lichotivé pochvale vládního listu je
nejzajímnvější ona čásť programu příštích parla-
meniních praci, která v něm schází. Když se
leni před vánocemi rozcházela poslanecká sně-
movna, schválivši uherské vyrovnání, bar. Beck
prohlásil, že vláda přistoupí nyní ke svému tře-
tímu hlavnímu úkolu, k uklizení národnost-
ních sporů v Čechách. V ministerstvě vnitra zří-
zena zvláštní komise, jež vypracovala nový ja-
zykový zákon pro Čechy, elaborát její dán na-
posouzenou různým ministrům a politikům
z obou národních táborů, politikové vyslovil
o něm své pochybnosti, pak se elaborát položil
do psacího stolku a dále nebylo o něm řeči.
Tvrdilo se, že se dostane na boží světlo zase
na podzim. Ve „Fremdenbl.“ se dovídáme, jaký
bude podzimní program, ale e jazykovém zákoně
není už ani řeči. Střízliví politikové tvrdili ovšem
už v zimě, že na projednání jazykového zákona
Beck
Vyka
Čechy
poslanecký sněmovna
19
article
Literatura.
Literatura.
K soubornému vydání spisů F. Heritesových.-
(Ku předběžnému oznámení z minulého čísla.
F Heritesův
20
article
Jeden z nejsympatičtějších a nejmilejšíeh
Jeden z nejsympatičtějších a nejmilejšíeh
beletristů naší „starší“ literární generace, věrný
druh Zeyerův a Otakara Mokrého, Františel
Herites, počiná vydávati svoje seprané spisy
Toť vždycky okamžik, kdy nutno si živěji připo-
menouti životní uměleovo dílo, neboť i or
se tu obyčejně pozaslavuje sám nad sebou, vrne
se v minulost, řadí a rovná svoji vykonanou
práci, srovnává ji a klasifikuje
Sebrané spisy nadcházejí obyčejně v době
kdy literát sám počíná věřiti, třepas jen z da
leka prozatím, v nutnost malého odpočinku.
U Heritesa tomu tak není ani v nejmenším.
Svěže mladistvý přes blížící se metu životn
šedesátky, bodrý a plný tvůrčích rozmachů
muž, který sotva před třemi roky po bohaté žn
svých drobných novel, humoresek a arabesek
se pustil s chutí v široce založenou práci romá
novou, ani jediným znakem nepoukazuje k to
mu, že by se mu chtělo dopře libiti v literárnín
výměnku. Věřme tedy vlídně míněné poznáme
kteréhosi listu z nedávna, že Sebrané spisy mi-
lěho našeho vodňanského rodáka a „dloubo-
lelého pana purkmistra“ jsou pouze odměno
jeho vysoce významných literárních zásluh
že hezounká výprava jejich i přiměřená láce
jest zase jen malým oděiněním za to, že tak
dlouho na ně musil čekati on, který si jich svou
plodností i významem už dávno byl zasloužil.
Herites je náš litarát-realista v nejušlechti
lejším slova smyslu. Věru, že divně a mnohdy
i ostře konirastovaty jeho literární práce s vý
tvory druhých dvou přátel proslulého vodňan
ského triumvirátu, z něhož čas od času ohlašo-
vala se dumavá, legendární epika Mokrého,
rok co rok tryskala zasněná, romanticky rozeitl
vělá, žensky měkká poesie Zeyerova. Herites
nejživotnější ze všech, nejbodřejší a životu ni
Zeyerův
Mokrý
Herites
Heritesa
Mokrý
21
article
*) Souborně splsy Herilesovy vycházejí nákla-
dem J. Ottovým v Praze v sešilech dvouarchových
po 30 haléřích a jsou zahájeny „Malostranskými po
vidkami. Celkové vydání rozpočteno ie na 27 knih
mnin
koli poměrně nejbližší, ale svrchov aně
blízký, z něho přímo vyrůstající a přím
v něj se zase vracející, lišil se od nich vždycky
nejvýš nápadně vnějšími akcenty svojí litera-
tury přes to, že vnitřní její prvky a základní
podoba byly tu společny. Citová vrouenost a poe-
tisující náchylnost ku přírodě je blížila všecky
tři stejně, a snad ona byla v první řadě tou ne
viděnou mocnou vládkyní, která je tak důvěrn
a tak organicky nerozborně slučovala v jednotu.
kterou rozpoutati mohla jediná smrt.
J Ottův
Praha
22
article
Bude snad mnohému s nemalým podivem
že první počátky Heritesovy, který „u nás za-
ložil maloměstskou arabesku a humoresku“
byly básnické. Haldy básní z konce let šede-
sátých zničil sám autokritický autor, který už
tonkráte se přes všecky svoje poetisující sklony
chýlil k realismu. A přece jen to byla zas bá-
seň, kterou se r. 1869 prvně představil čtou-
címu obecenstvu a několik let na to (1875), ale
přece jen samých prvních počátcích, svoj
sotva založené obliby, objevil se v „Lumíru“.
jeho nejoblíbenějším časopise, široce založený
veršovaný román „Memoiry mrtve
ho“, první vážný pokus o tento moderní básni-
cký druh po Pilegrově „Panu Vyšinském“ (1857
až 1859). Román vzbudil ohlasy a slibně po-
ukázal na mladý talent, ale přece jen pronik -
vější zájem byl připjat ke drobným prosaickým
črtám nového autora, které se rok před tím
v témže časopise byly objevily a které hned
v počáteích poukázaly na dvojí svéráznou před-
nest umělcovu: na břitký, bodře založený po-
střeh na soudobou společnost a na jímavé
akeenty poetické. Byly to črty „Před prvním
plesem“ a „Rhododendron“.
na sto
Nebylo by těžko sledovati mladého adepln
po všech těch předních českých časopisech lei
sedmdesátých, do nichž se s pracemi uchyloval.
Byl to na prvním místě „Lumír“, byly to však
i „Květy“, „Světozor“, „Osvěta“, později i
„Zlatá Praha“, „Ruch“, „Domácí krb“ a
„Švandu dudák“, kde byl velmi rád viděn a kde
se mu četně a s ochotou otevíraly sloupce. Byla
to doba nových a nových pokusů, zrání a vý-
vinu, která však velmi dobře dala nahlédnouti
už tenkrát v nejskrytější autorovy zájmy a která
už tenkráte dala rozpoznati, že hlavní těžisko
jeho tvorby bude spočívali ve venkovské a to
speciálně maloměstské novelle.
Heritesův
Vyšinský
Světozor
Švanda
Lumír
Praha
23
article
A byly to „Národní Listy“ počátkom let
osmdesátých, které rázem pomohly vyzráti ml
dému adeptovi v uznaného, populárního spiso
vatele. Svými „Feuilletony z mého he
báre“, které počal uveřejňovati pod čarou,
získal sotva třicetilelý autor tolik zájmu, že mu
plně stačil, any se nakladatelé mohli přihlásiti
o vydání knižní a tak už tímže rokem osm
desátým vidíme vycházeti knižní debut „Ara-
beseka kreseb“, brzy na to ucelený svazek
originálních črt „Z mého herbáře“, dále
novelu „Za nědietvím“, která nedávno
před tím zaujala čtenáře „Osvěty“, a pak už to
šlo vesele dále. Svazek následoval za svazkem,
a tu to byly satirické, vážné neb humoristieky
zladěné črty z malého města, tu šíře založené
nevely vzpominkové, tu poetické náčrty z pří
rody. „Tajemství strýce Josefa
„Psánu pod čáru“, „Maloměst ské
humoresky“, „Dvě povídky“, „Vrá-
sky duše“, román „Jan Přibyl“, „Ze
starých časů“, „Povídky“, „Tři ce-
sty, „Bez chleba“, „Drobná prosa“,
„Na nitihumoru, „Všední zjev y“
a jak se jmenovala nemalá ta řada rázovitých,
jadrných a postrých obrazů i obrázků ze společ-
ného ovzduší maloměstského, z něhož vyrůstala
colá galerie postav svrchovaně výrazných, ži-
vetně znchycovaných, Toť ono v stručnosti vy-
jmonované dílo dosavadní, které prozatím bylo
uzavřeno přod několika málo lety memoirovou
knížkou „Vodňanských vzpomínek
poetickou „Botanickou pohádkou“
dosud kuižně neuveřejněný m románom (z , Máje
Josef
Přibyl
Ara
Vratsky duše
24
article
„Křemen a hlina“
Sobrané spisy Heritesovy zahájeny jsou
„Maloměstskými povídkami“, tín
přece jenom nejsvěráznějším, co ze spisovate-
lova péra vyšlo a co mu zajistí nejtypiětější po
nník budoucnosti. Z těch obsáhlých čtyř svaz
ků, na něž jsou prozatím rozpočteny, otevírá
se nám celá kronika naší nedávné venkovské
minulosti, našeho malého města le! sedmdesá
tých a osmdesátých, jež znal Heritos až v ledv
jako rodák a jako dlouholetý obyvatel a bystrý
přísný pozorovatel. Arabesku, tu pestrou, drása-
jící, ironickou i jemným humorem kořeněnou,
ale vždycky výraznou a bystrou kresbu nám
aulor vlastně stvořil, tak jako zdokonalil genre
a bodrostí prodehnul humoresku. V těch čtyřech
Křemen
Sobraný
Heritesův
25
article
svazcích obsaženy budou snad nejlepší práce
autorovy, už proto, že se stanoviska otliického
a mravního pro náš venkov také nejvíce zname
nají a že jimi v naši venkovskou společnost pro
niklo mnoho zdravě výchovných prvků. Naši
mali lidé, obchodníci, drobní průmyslníci i ře-
moslníci, úřadníci i pracovníci nejprostší na-
leznou tu svoje výrazně ukazující zreadlo, které
jim ukáže nejtajnější záhyby niter. Sympaticky,
bez vášně a s vřelou bratrskou přichylnosti jsou
tu vykresleny jejich tváře i masky, s citem
i srdečně založeným soucitem načrtán jejich
těžký mnohdy zápas o skývu chleba a jejich
tvrdý boj existenční. Naleznou se tu ve svých
bodrých, rázovitých a svrchovaně sympatických
stránkách, ale i ve svých malichernostech a šo-
sáckých předsudcích. Všecko, co kazivého
zlehčujíeího přirozenou povabu na nich nalezl
předvedl před jejich zraky, ne aby je i on zleh-
čil, ale aby je na neřest upozornil. Heritesa, kdo
jej zná ze společnosti, nejvíce vážiti si musí
každý pro jeho podrý, přímo a do oči čelicí,
zdravý odboj, který projevuje všude tam, kde
uzná za vhodno. Je svrchovaně upřímný, roz-
umově uvážlivý, vroucně pro pravdu zaujatý —
ale t v nejpřikřejším svém odporu laskavě přá-
telsk;. Jako spisovatel není jiný, ba jest ješte
zvrouenělejší. Proto také ony uchvacující por
tréty, v nichž účinně léčil vše, co podle jeho
seudu mohlo ničivě působiti na ryzost přiroze-
ného karakteru, nikdy nenaplní hořkostí, a léky
které jsou tu podány ve vonných flakoncích hu
moru a bodré satiry, jsou jistě méně žíravé, než
byly ony, které těmže svým lidem posílal kdysí
ze svoji tradicionální rodinné vodňanskéle
26
article
kárny.
Humor a satira jsou význačným živlem He
ritesovým a jimi jest karakteristicky podmalo-
vána dloulá řada jeho maloměstských obrázků.
Živel tento bratrsky prolévá se a zápolí se zmí-
něnou jeho vroucnou poetičností, s jakou se při-
klání zejména ku přirodě a k jejím odvěkým
tajemstvím. Kniha „Z mého herbáře“, kte-
rou vydal r. 1882 a potom už také dotčená „Bo-
tanická pohádka“, napsaná o třicet roků
později, jsou toho výraznými doklady. V obou,
zejména v první, snaží se symbolicky vyznačit
příčinné i následné vztahy přirozenosti, jak se
vzájemně jevi mezi lidmi a bylinami i květy,
a to tak, že vždycky lidský typ se tu kryje pod
význačnou bylinou. Realismus je tu přibarven
trochou symbulismu a romantické fantastičnosti
která dodává celku zajímavosti a poetického pů-
vabu. I jemné stíny pathosu zde postřehneme,
ale eni ty nejsou na úko. dojmu, zvyšujíce jeho
tendenění snahy. Myšlenkově i zde nese se všecko
za cíli výchovnými, mravními a ethickými, jimž
za bási je podložena českost, vlasteneckosta
hu manita.
27
article
Nejvroucnější a nejintimnější je Herite
tam, kde se z paměti rozpomíná na doby dávno
prehlého nejůtlejšího mládí a vůbec na ony idy-
lické doby našich dědů a pradědů. „Nálady
a zátiší“, „Ze starých časů“, „Tajem-
ství strýce Josefa“. .. to jsou asi ty nej-
roztomilejší ze všech, které vypadají jako kou-
zelně goboliny polopohádkové vůně, jaká vyva-
nuje ze starých selanek. Jich nemá Herites
zrovna mnoho, ale to, co podnes v tomto oboru
vytvořil, stačilo by rovněž na svéráznou, samo-
statnou studii.
A byl by tu konečně třetí význačný druh
jeho tvorby: jeho práce memoirová, která je za-
stoupena „Vodňanskými vzpomínka-
mi“ (Máj, 1904), odnášejícími se k dlouholetému
společnému soužití přátelského kruhu Zeyerova
a Mokrého. O „Vodňanských vzpomínkách“ byla
svého času hodně psáno a všichni jim v doko-
nalé míře přiznali to, co tvori jejich půvab nej-
cennější: bodrou srdečnost, hlubokou vroucnost
citů, jemný humor a něžnou přátelskou příchyl-
nost, která už sama sebou je zárukou naprostého
souhlasu vzpomínek se živou, bohužel už za-
padleu skutečností. —
Před několika lety vyšel v kterémsi morav-
ském kalendáři Heritesův — nekrolog. Celo-
stránková podobízna v ponurém černém rámci,
pod ní přesné datum narození i úmrtí a v zrdu
několikastránkovy ocenivý a vroucí passuso
„nebožtikově“ významu. Stalo se redakci ne-
milé nedopatření, které vyneslo našemu spisova-
teli houf žertovných a blahopřejných telegramů
a dopisů, také i několik humorsstických zmí-
nek časopiseckých, které pointovaly ve známé
pranostice, že bude nesmírně dlouho živ. Nepo-
chybujeme o tom a přejeme ze srdce, aby dlou-
hý věk jeho byl vyplněn vší tou srdečnou, usmé-
vavou a upřímnou bodrosti, jakou jsou vyšpor-
kovány veškery jeho spisy a aby veškery jeho
knížky, které se dnes výdávají z větší části uz
Josef
Herites
Zeyerův
Mokrý
Heritesův
Tajo
Nepa