Číslo 135.

V Praze, dne 18. května 1900.

Ročník IV.

Meáakos aetrasss sročiea Praha, Pttrosacva vlice. číslo 200- 1. Ksfrankované úopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Hexspečetěnéreklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní.

KAl V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. 1126.

UILKt Fředplatné pro Prahu s donáškou do domu: měsíčně . . . .. K 2.80 čtvrtletně ... K 8.40 celoročně . . .. K 33.60 Pro tuzemeko poštou: měsíčně.. . .. čtvrtletně . .. celoročně... . K 86.— Přodplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně ... K 12.— celoročně.... K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcaraka, Italie, Bel- de, Anglie a Ruska: čtvrtletně ... K 13.20 seloročně K 52.80 Telefon redakce č. 1126.

LlS

Slunce vychází ve 4 hodiny 12 minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 41 minutu večer

Pátek: Sv. Venanc, mučeník. — Sv. Felix, vyznavač. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u Nejsv. Trojice v Podskalí od 17.—20. t. m.

Počátek konce boerské tragedie. V Praze, dne 17. května. Vždy dál. maršál Roberts do území spojenců na jihu Afriky, aniž by nalézal důrazného odporu. Oranžská republika je skoro již na dobro voj- skem anglickým opanována a transvaalští Boerové jsou již jen na své síly odkázáni. Boerové musejí nyní trpěti těžce za své veliké chyby, že neuměli svých prvopočátečních vítězství využiti. S nepří- telem takovým měli Angličané snadnější práci, jak- mile mohli na bojiště trojnásobnou přesilu posílati. Dokud angličtí velitelové na východě a západě dělali chybu za chybou, vítězili Boerové, jakmile ale uchopil se Roberts maršálské hole s vydatnou přesilou, začali na celé čáře ustupovati. Porážkou a zajetím Cronja započalo jejich neštěstí. Hrdý vítěz netají se svými úmysly. Dvě republiky ztratí svou neodvislost. Anglie je více ze svých drápů nepustí. Bude sice museti tam vydržovati mnoho vojska, ale ani to ji vaditi ne- bude. Odpor Boerů bude nadobro zlomen, ne tak vojenskou přesilou, jako spíše i mmigrací.

Vladimír Raffalovič, chvalně známý ce- stovatel po Transvaalsku, píše o něm v Harde- nově »Zukunft«: Transvaal pozůstává z 11.000 farem, jež mají úhrnnou cenu 97 milionů liber šterlingů. Z těchto připadá na stát a na Boery 3—4 miliony a na Uitlandry — tedy cizozemce — 93 miliony. Kdo tedy zemi tu hospodářsky repre- sentuje? Přece tito Uitlandři, přistěhovalci, kteří r. 1897 zaplatili dovozného cla 11 procent ceny importovaného zboží, kteří tedy převážnou část všech daní odvedli a na pokroku země nejsilněji jsou súčastněni. A za tolik peněz jim nechtěli Boerové ani hlasu poradného dopřáti. — Jako má Anglie své Jingo, tak jich má i Transvaal, v němž vládnou imperialisticky. Transvaalští Afrikandři umínili si Angličany z Transvaalu vyrotiti. Každo- roční dobytčí mor a nynější válka zahubí na dobro zemědělství zde a země musí oddati se průmyslu.

Postaví-li se Boerové tomu na odpor, budou Uit- landry brzy zaplaveni, nyní, po ztrátě vší poli- tické moci, a aby télo opět se nedomohli, o to po- stará se již Anglie. Dle toho by se mělo již zvolati: Kone oboum republikám Anglie na počátku války považovala Boery jako povstalce, jež třeba potrestati; když ale ná- sledkem prvních vítězství Anglie uusila je jakožto válečnou moc uznati, měla již volnou ruku — po- dle výkladu imperialistů — samostatnost jejich zničiti. Boerové sice hned na počátku války uchá- zeli se u velmocí o zprostředkování, aby od sebe odvrátiti annexi, avšak marně. Na haagské konfe- řenci holaadská vláda se přičiňovala, aby Trans- vaal a republika oranžská byly při ní zastoupeny, avšak k odporu Anglie přidal se i car a spůsobil, že poslové jihoafrických republik byly ze seznamu účastníků vymazáni. Přes všecky sympatie tisku ruského a německého s Boery, car hned na po- čátku války dal Anglii formální slib, že pod žá- dnymi výminkami těžkosti Anglie ku svému pro- spěchu nevyužije. A tak byla Boerům hned na počátku mravní podpora odňata.

Co si Boerové měli počíti? Viděli, že obě jejich republiky jsou ze dvou stran anglickým úze- mím obklíčeny, z nichž uitlandři každým rokem do jejich území se hrnuli. Byli by rádi domohli se nějakého přístavu, toho však Anglie jim rozhodně odepřela. Obávala se, že kdyby Boerům dostalo se přístavu delagoaského, jednoho dne nějaká cizí moc, ku př. Francie mohla by s vojskem svým vpadnouti v zad a je o celé Kapsko připraviti, jež nezbytně potřebují k udržení Indie. Afrikandři v Kapsku byli pro Anglii stálým nebezpečím. — Veliký počet — psal o tom lon- dýnský »Daily Mail« — holandských Afri- kandrů čeká na příhodný okamžik k odtržení se od Anglie. Kapské ministerstvo nalezalo se v ru- kou Afrikandrů.

Soudcové a většina úředníků byli holandského původu, jejichž toužebném přáním je, jižní Afriky se zmocniti. Čekají jen na příležitost k povstání. Chce snad Anglie jižní Afriku ztratiti? Každý ztracený den zvyšuje toto nebezpečí. Přivtělením obou republik ku Kapsku jest dávným přáním Anglie, jehož i nyní dosahuje. Anglie nadála se, že úspěchu toho vydobude pozvolnou immigrací uitlandrů, a když Boerové toto nebezpačí chtěli od sebe odvrátiti, musila Anglie s povděkem přijati válku, kteráž je k cíli přivedla tím dříve. Chvilku zdálo se, že veliké anglické kolonie: Australie, Kanada a Novofund- landsko těžkostí Anglie využitkují k úplnému od- tržení se, čeho však málo kdo nadál se, stalo se: všecky kolonie vyslaly na bojiště pomocné sbory své původní matce. A věcí nejpodivnějsí bylo, že vojáky nejudatnějšími osvědčily se — Irové. To veliké faktum třeba při válce této vznati, že všecky kolonie Anglii osvědčili svou příslušnost, jakožto své mateřské zemi. Anglie tím dala ce- lému světu významný pokyn, že by v případě války s velmocí kteroukoliv jínou, od svých ko- lonií nebyla opuštěna.

Lze sice očekávati, že značná část Boerů po nešťastném skončení války vlast svou opustí a vy- stěhují se jinam, avšak většina asi zůstane doma a bude se snažiti, s danými poměry se usmířiti. Dosah anglických vítězství je veliký. Vůdcové Boerů asi sami nahlížejí, že další boj je ne- možný. Dle všeho zdá se, že i Boerů zmáhá se bez- nadějnost a že poznenáhla rozprchávají se domů. Sympatií po všem světě měli dost, ale přítelička žádného. Ovšem štěstí válečné je měnivé a může tudíž válka na jihu Afriky ve stadiu nynějším přinésti ještě některých překvapení. Proto ale zůstane přece pravdou, že přesila vedená podle zásad mo- derní taktiky, musí konečně vésti k rozhodnému úspěchu. A úspěch ten kloní se vždy více na stranu Angličanů. Boerové daleko nedostihli ta- ktiky českých Husitů, jejichž podivuhodné úspěchy zakládaly se nejen na okamžitém vítězství, ale i na umění, vítězství ihned využiti. A nmění to- hoto Boerové naprosto neosvědčili. Anglie byla na počátku k válce naprosto ne- připravena, tehdy mohli Boerové snadno celé Kap- sko opanovati. Co tu bylo ztraceno času marným obleháním. — A nyní anglický levhart nelítostně rdousí již malé lvíče při vší jeho zoufalé obraně. A doma — v Pretorii — v národní radě činí se již starému Krügerovi výtky, že se do války ne- měl pouštěti. Hledá se již kozel, na něhož by se mohly složiti hříchy všech. Smutný to počátek konce.

Z říšské rady. Z Vídně, 17. května. (Tel.) Dnešní schůze, jež se odbývá po týdenní pře- stávce, stála úplně ve znamení obstrukce, která opět toho dosáhla, že nedospělo k jednání o před- mětech denního pořádku. Jest to již čtvrtá schůze tohoto druhu. Čeští poslanci připravili tolik návrhů a interpelací, že to trvalo téměř čtyři hodiny, než bylo čtení došlých spisů ukončeno. Také jiné strany podaly hojně návrhů a interpelací, čímž mimo- volně podporovaly obstrukci. Křesťanští sociálové interpelovali pro skandální události na vídeňské universitě, kdež židovští studenti chtějí katolickému studentstvu vnutiti jakýsi »žlutý flek«, aby mohli každého katolického studenta hned poznati a in- sultovati. Tyto skandály, jež jak se samo sebou rozumí v táboře židovsko-liberálním úplně se sehva- lují, nepřekážejí ostatně vůdci křesťanských soci- álů dru. Luegrovi v tom, aby dále zasedal ve ve- liké radě stran židovsko německých. Kdo bude tomu věřiti, že křesťanští sociálové boj proti těm rozličným drzostem, jimiž uráží se katolicky smý- šlející lid, míní doopravdy? Pověstný Kronawetter s několika židy inter- peloval v příčině dcery haličského žida Aratena,

která proti vůli otce dala se pokřtíti a nyní se na neznámém místě skrývá, aby nebyla násilím do- nucena vrátiti se k židovství. Známý hrdina nože prof Pfersche interpeloval pro »zlořády«, jež prý se vyskytují v katolických biskupských seminářích v Čechách a chce zejména, aby pro německé bo- hoslovce v Praze zřízen zvláštní seminář, poně- vadž prý se jim nynější pořádek nelíbí. Také ostatní semináře mají býti podle národnosti rozděleny. Jak viděti, neopomenula levice katolické straně lidu a Polákům, kteří se zasazují o udolání české obstrukce, prokázati své uznání. Není tuto třeba ukazovati na stanovisko, jež »Katolické Listy« vůči obstrukci zaujímají. Kon- statujeme-li však tuto, že akce tak, jak ji zahájil a vede posl. dr. Kathrein, jest velice nešťastná, zaznamenáváme tím skutek nepochybný. Jednání s českými poslanci o částečné nebo úplné zane- chání obstrukce vede se ještě dále, čeští poslanci prohlásili obstrukci jen pro dnešní schůzi, pone- chávajíce takto možnost dalšího jednání. Ale posl. dr. Kathrein bez ohledu na to zahájil akci na zdo- lání české obstrukce. Poněvadž strany pravice bez Čechů většiny nemají, musil se obrátiti na levici.

Tato ihned pochopila situaci a přijímala nabídky z pravice s okázalou lhostejností. Ponechává klidně dru. Kathreinovi a jeho přátelům, aby jí tahali kaštany z ohně. Takž svolila k prvnímu pokusu na zdolání Čechů protahováním schůzí. Ale uká- zalo se, že Čechové jsou vytrvalejší než ostatní strany a tak »lámání« pro dnešek skončilo ne- úspěchem. Napřed šlo včo s úplným klidem. V potu tváře ukončili zapisovatelé čtení »došlých spisů«. Ale čeští poslanci ani pak ještě neměli dosti, ný- brž zahájili debatu o náhlém ukončení poslední schůze. Až potud byl průběh schůze klidný. Před- seda dr. Fuchs stával se netrpělivým, zvláště když poslanci čeští jeho prohlášení, že by byl na místě posl. dra. Žáčka schůzi jen přerušil, doprovázeli vylíčenými výrazy. Když pak naň začali pokřiko- vati, aby přece již přikročil k peticím, rozlobil se tak, že užil dosti trivialního německého výrazu. To způsobilo velikou veselost. Místo však, aby dlouhou schůzí znaveni byli Čechové, unavila se brzy většina. Poslanci levice škodolibě pohlíželi na namáhání katolické strany lidu, aby udržela sněmovnu pohromadě. ale sami se příliš nenamáhají a bez starosti odcházejí, kdy se jim líbí. Dvoje hlasování, jež následkem ná- hlého ukončení poslední schůze nebylo vykonáno, šťastně se odbylo.

Pak odůvodňoval poslanec Doležal v delší české řeči návrh na dvoje hlasování dle jmen o nějaké petici. Mezitím vyprázdnila se sněmovna tak dů- kladně, že když poslanci na pokyn dirigentů ob- strukce ze sněmovny odešli, při hlasování dle jmen napočteno jen 93 hlasů, čímž zjištěna ne- způsobilost sněmovny k usnášení. Ač bylo již půl šesté hodiny odpolední, nepři- kročil předseda dr. Fuchs k ukončení schůze, nýbrž prohlásil, že schůzi na půl hodiny přerušuje. Prohlášení toto přijato mezi českými poslanci s hlučným odporem, za to na levici přizvukovali předsedovi. Prostředek valně nepomohl. Když schůze po svolání poslanců zase byla zahájena, zavedli čeští poslanci obšírnou debatu o otázce, zdali předseda jednal správně, když po konstatování nezpůsobi- losti sněmovny schůzi neukončil, nýbrž jen pře- Tak to trvalo zase skoro hodinu, aniž by se i zde bylo hlasovalo a předseda, který stával se čím dále tím netrpělivějším, vzdal se konečně dal- šího odporu a ukončil v 7 hod. schůzi. Se strany české oznámena pro zítřejší schůzi debata o tom, zda-li předseda jednal správně, když ve schůzi, která dle náhledu jejich nebyla již kompetentní, oznamoval denní pořádek zítřejší schůze. Několikráte došlo ku srážce mezi předsedou rušil.