Na »Nřárodní Listy«

V Praze, ve středu dne 7. srpna.

K číslu 218. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 4h

ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilko na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Předplacení a inseráty přijímá administrace. v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů.

Maďaři nepovolí.

Z Pešti, 7. srpna. „Mag. Orszag“ zabývá se otázkou zvýšení kvoty a praví: „Bl an- kovní privilej neprodloužíme. Kvotu nezvýšíme, ale jsme ochotni uza- vříti vyrovnání, budou-li zájmy našich zemí při tom zachovány. To jest stano- visko maďarského národa, a vláda, která by od tohoto stanoviska upustila, byla by za 24 hodiny se svého místa smetena. Proti tomuto nezměni- telnému stanovisku dle vídeňských listů stojí rovněž nezměnitelné stanovisko vídeňské vlády, která si chce opatřiti jistotu, že Uhry se ne- budou zdráhati splniti přání veřejnosti v Ra- kousku a rakouského parlamentu, aby byla kvota zvýšena, protože jinak by ne- mohlo býti žádné vyrovnání uza- vřeno. Uherská vláda chtěla tuto soutěsku obeplouti a žádala, aby kvota a banka nebyly pojaty do vyrovnacího kom- plexu. Rakouská vláda přivedla však loď do nebezpečných těchto vod. Vyrovnání však se ne- rozbije, neboť za tím účelem, aby k němu došlo, bude obětována nejedna, nýbrž de- set rakouských vlád. Stane se nepo- chybně, že rakouská vláda, která bankovní kvotovou otázku s vyrovnáním spojila, padne, a to bude nejprostším rozřešením gordického uzlu.“ Arcibiskup Bauer kardinálem. Z Vídně, 7. srpna. „Všeněmecká korespon- dence“ oznamuje z Olomouce, že arcibiskup František Bauer, který slaví 10. t. m. své 25leté biskupské jubileum, bude při té příleži- tosti vyznamenán hodností kardinálskou.

Telegrafické zprávy.

Z úřadního věstníku. Z Vídně, 7. srpna. Ministr financí jmenova berní výběrčí Karla Mauera a Josefa Čer- ného hlavními berními výběrčími u finančního ředitelství v O pl a vě.

Z Vídně, 7. srpna. Ministr financí jmeno- val kontrolora Bedřicha Eisenhuta u fi- nanční zemské pokladny v Brně ředitelem. Z Vídně, 7. srpna. (K. k.) »W. Ztg.« ozna- muje: Paní arcivévodkyně Marie Josefa udělila rozhodnutím ze dne 30. července t. r. Tekle hr. Coudenhove-Honrichové, rozené hr. Coudenho- vové řád kříže s hvězdou. Ke schůzi ve Svinemünde. Z Berlína, 6. srpna. (K. k.) »Wolfova kan- celář« sděluje: Říšský kancléř kníže Bülov zmocňuje nás prohlásiti, že je naprosto smýšle- ným ve zprávě »Berliner Lokalanzeigeru« ru- skému carovi připisevaný výrok německém loďstvu, že prý by s takovým loďstvem mohlo se dobýti celé zeměkoule. Z Paříže, 7. srpna. „Figaro“ píše ke schůzce ve Svinemündu: Schůzka císaře Viléma s carem Mikulášem nemůže vzbuditi na naší straně žádné citliv o sti. Rusko-francouzská aliance vyplývá z histori- cké, ano i z přirozené nezbytnosti. Bylo by bláznovstvím obou zemí, kdyby od této alianee bylo upuštěno. Obě země jsou si toho vědomy přes bezvýznamné mluvení proti spolku, kter se ozývá brzy u nás, brzy v Rusku.

Události v Marokku. Z Tangeru, 6. srpna. (K. k.) („Ag. Havas.“) Ujišťuje se že stav důstojníka a námořníků po- raněných Kábyly v Casablance nikterak nen znepokojivým. Z Oranu, 6. srpna. (K. k.) Křižáky „Gloire“ „Condé“ a „Jeane d'Arc“, z nichž jeden vez francouzského konsula v Casablance, vypluly dnes se zvýšenou rychlostí do Mers-el-Kebiru, aby zejtra ráno stihly do Casablanky. Eucharistický kongres. Z Met, 6. srpna. (K. k.) 18. mezinárodní eucharistický kongres, který byl dnes večer zde zahájen, je prvním podnikem toho druhu v Ně- mecku. Dosud je přihlášeno 6000 účastníků. Ve 3 hod. odp. přijel papežský delegát kar díná Vannuteli a byl na nádraží uvítán okresním presidentem hr. Zeppelinem-Aschhausenem. Kar- dinál děkoval jménem papežovým za uvítánía prosil, aby tento dík byl tlumočen císaři. První automobilová trať otevřena. Z Predazza, 6. srpna. (K. k.) Dnes byla za- hájena jízda na první státní automobilové trati Neumarkt-Predazzo. Zejtra započne na nové trati doprava dle jízdního řádu.

Bristol a Praha. O vztazích obou těchto měst přednášel náš přítel J. Baker v bristolském spolku archaeologů. Myšlenku že dal nejstarší a nejváženější člen společnosti té Dr. Idu Beddoe. Dívali se spolu od Perry na Bristol, an spozoroval tolik podoby v poloze a rozloze města tohoto s Prahou. Zde jako tam stinnými zahradami pokryté pahorky, pod nimi malebně rozložené město dělené řekou. Baker na třech plánech města Prahy — jednom z r. 1606 — vysvětloval podobu její a porovnával ji s plánem Bristolu z r. 1636. V těch dobách hradby a věže ještě více sobě se podobaly, i Vyšehrad Cabot- Toweru. Styky Čechů s Angličany jsou staré. R. 1226 do- cházela poselstva sem i tam za příčinou sňatku Jin- dřicha III. s dcerou krále Přemysla Otakara. Prostřed- koval jej bískup olomoucký Ruprecht, rodem Angiičan. V začátcích náboženského hnutí Bristol byl nej- více dotčen. Z té doby nacházejí se dosud v Čechách náboženské rukopisy Ockhamovy a Burleyovy. Pa- mětihodna jest událost, že král český Jan daroval princi Walskému erb dosud užívaný a že r. 1364 mladý Čech byl pážetem Eduarda, zvaného černým princem. R. 1387 navštívil král Richard II. s man- želkou Annou, dcerou Karla IV., s nádherným ko- monstvem, přes deset tisic čítajícím, Bristol. Námluvy o paní tu začaly již r. 1379. Rok potom a r. 1381 vyslána byla za tou příčinou četná poselství do Prahy. Na podzim r. 1381 vydala se princezna Anna na cestu do Anglie v průvodu vévody Děčínského.

Česta vedla přes Brussel, kde se připojilo poseiství anglické. V Calais vstoupila nevěsta na loď. Nastala bouře. Loď zahnána na skaliska, se rozkotala. Ne- věsta přece zůstala na živu. Šestého dne měsíce ledna r. 1382 byla svatba a 22. ledna korunovace. Při turnajích dle anglických kronikářů vyznamenali se čeští rytířově. Část poselstva českého zůstala v Anglii a navá- zány jsou četné a srdečné styky mezi oběma zeměmi, zejména mezi Oxfordem a Prahou. Jistě také navště- vovali Čechové kraj glowcestershirský a Bristol. Krá- lovna Anna měla velký vliv na krále, naučila ho čísti a psáti. Byl prý to první král anglický, který to

FEUILLETON

Zápas krav ve Vallisu. Ve švýcarském listě líčí Daniel Baud-Bovy ná- zorně zápas krav ve vallisských Alpách, jejž na po- čátku července viděl na vrchu Thyonu. Na bojišti scházela se stáda. Panoval živý shon. Uprostřed sku- piny byl nejstarší pastýř, jemuž přísluší vrchní do- hled na pastviny. Kládl zvířatům na rohy cedník beze dna a jiný pastýř odřezával zvířatům hroty rohů které přes okraj přečnívaly, aby se krávy trknutím přiliš nezramly. Když byla operace skončena, byla zvířata odvedena. Znají už tento zvyk, vědí, že brzy dojde k boji, rozrývají svými pahýly rohů zemi a vynazují hlinu a trávu do výše. Břzy nastává veliký hluk. Pronikavé volání lidí, bučení zvířat, zvonění kravských zvonků, vše mísí se dobromady. Vesele prokmitají mezi tmavými oděvy Vallisanek a černými klobouky sedláků červené naprsní šátky mladých dívek a lesklé zvonce. Tu nastává v davu hnutí. Pa stýři scházejí se k modravé holé skále na pastvině. Lidé se rozstupují a ponechávají bojiště volné. Krávy hned obsadí místo. Diváci mísi se do zbytku stád a na sta kravských hlav jest obráceno k bojišti. Zá- pasnic jest asi třicet, vybraných z celého stáda. S hlavou na zad vztýčenou vyrážejí krátký, silný hlas, zarývají rohy a celo do vlhké půdy a vybazují velké kusy trávniku. Zdá se, že se vyzývají k boji jako hrdinové Homerovi. Zvířata, příliš jistá svojí silou, podlehla nned po prvním utkání a pokořena ustoupila do řady diváků. Zůstávají na místě jen »pretendentky«. Některé z těchto zápasnic jsou pro- vazeny zvířaty domací stáje jako panoši. Skoro jako u lidských zápasníků volí si zvířata své protivníky.

Několik párů počne nyní zápasiti. S čelem až k zemi skloněným stojí napjatě s nohami ku předu nataže- nými. Nadherna jedna kráva stala tu hrozivě s dlou- hým tělem, krátkými nohami, hnědým hřbetem a za- blácenou nubou. Již tři soupeřky zahnala na útěk. Po každém vítězství vyrazila bučivý řev, přivabila tím nového nepřítele a pomalu pokročila ku předu. Jiné krávy, které rovněz porazily první útočnice, při- blížily se, aby přijaly vyzvání. A podivno, některé z nich, kdyz svoji soupeřku na okamžik změřily, obrátily se a neodvážily se boje, tušíce patrně ne- úspěch. Některé protivnice, zaleknuty první silnou ranou, rychle ustoupily. Pak stála tu vítězka maje státně, nohy vzepřené a vyrážela hrozivý řev. Nyní přichází »královna« minulého roku. Z druhé strany bojiště blíží se kráva, kolébajíc se vyzývavé v mo- hutných bocích. Na několik metrů vzdálenosti se obě zvířata prohlížejí. Měří se pomalu, důkladně, aby se- znaly slabé a silné stránky odpůrce. Sbírají všechnu sílu, neboť cítí, že nastává vážný okamžík. Pak se bez ukvapení, skoro opatrně staví proti sobě. Svaly jsou nanejvýš napjaty a sípavě vychází dech z nozder. První krava se náhle shrbí, napne se a dřívější krá- lovna ztrácí půdu pod nohami. Smeká se na kolena, zvedá se a ustupuje. Nejdříve pomalu, pak počíná běžetí, aby unikla mohutným ranám soupeřky. Na to však dostane se na vyvýšené místo, a ješté jednou se staví na odpor. Ale útočnice napadá »královnu« prudce svými rohy, trká ji do boků a sesiluje útoky. Jen chabě brání se ještě vysilená »královna«; ko- nečně se vzdává a ustupuje, ohlížejíc se stále po soupeřce. Vítězka stojí zatím pyšně a vyráží opět vy- zývavý řev.

= Tetovaná princazna. Zajímavou zprávu při- nášejí francouzské listy: Manželka dánského prince Valdemara, rozená princezna z Orleansu, dělala do- sud na všech dvorních zábavách, kde dámy se ho- nosily rozkošnou dekoletáží, nápadnou výjimku. Ne- zúčastnila se jich nikdy ve vystřiženém oděvu. Jelikož jest krásné postavy a může s jinými damami co do krásy těla soutěžiti, omrzela ji bezpochyby upjatost a objevila se k překvapení celé dvorní společnosti posledně na jednom plesu v rozkošném decolleté, které vyzradilo její tajemství. Má totiž na pravém rameně vytetovanou malou kotvu, jako mají často námořníci. Dala si ji prý vytetovati jako maličká dívka na cestě po Dálném Východě, kterou konala se svými rodiči. A nemusí se prý za kotvu tu styděti, neboť jí sluší lépe, než nějaký zlatý náramek a jest u také dámy prazvláštní ozdobou. = Dřevěný Petrohrad. Přes své paláce, maje- státní chrámy a žulová nábřeží má Petrohrad posud ještě ráz dřevěného města, což se ovšem nejeví ve středu, nýbrž v odlehlejších částech. Dle oficiálních dat, jež uveřejňuje „Pet. Ztg.“ bylo v lednu t. r. z 23.113 domů sídelního města 15.320 ze dřeva a jen 7793 z kamene. Odpočítá-li se od kamenných budov 33 paláců, 242 chrámů, 38 tržnic, 17 museí, 30 divadel, 624 státních a 230 obecních staveb, jest procento kamenných domů ještě nižší. Při velkém počtu dřevěných budov jest pochopitelno, že v sídel- ním městě stále hoří. Tak bylo minulého roku 1176 požárů a škoda ohněm způsobená obnášela 3,340.901 rublů.

= Jak dostal král Eduard bilí. »Daily Chro- nicle« ohřívá pěknou historku z dětství krále Edu- arda. Mladý princ, jenž se příliš cítil princem, ačkoli mu ještě nebylo deset let, překotil na pobřeží u Osborne na ostrově Wightu koš, do něhož si chudý hoch nasbíral mušlí. »Uděláš-li to ještě jednou, do- staneš bití,« pravil uražený sběratel mušlí. »Dj mušle zase do koše a uvidíš pak, že nedostanu,« od- větil princ. Když byly mušle opět v koši, byl koš znova převržen a tu, jak se praví v současné zprávě, dostal princ bití jako málokterý z princů. Rty mu krvácely, nos byl na křivo a oči měly barvu, jež by byla slušela boxerovi. Královně, jež byla dobrou matkou, neušel zohavený obličej jejího prvorozence a po delším váhání nastala zpověď. Královna dala zavolati chudého hocha, když jí příběh prostě a přímo vyprávěl, vyplísnila před ním svého syna ná- sledovně: »Dobře se ti stalo, hochu. Budeš li se tak opět chovati, doufám, že budeš pokaždé stejně po- trestán.« Chudý chlapec pak byl za dobré naučení, které dal budoucímu anglickému králi, odměněn tím, že královna pečovala o jeho vychování.

= Vynikající nemanželské děti. Zvyky, obyčeje, předsudky a jmenovitě církevní zákony připravovaly nemanželským dětem v lidské společnosti nepříjemné postavení. Přes to, že za takých poměrů bylo neman- želským dětem těžko dosáhnouti vysokého poslavení, staly se mnohé z nich vynikajícími muži, z nichž někteří mají nesmírné zásluhy o člověčenstvo, nebo o jednotlivé národy. Známější z nich jsou: Gerardo de Narval, syn Napoleona I.; Morny, syn královny Hortensie a generála Flehauta, který zase byl ne- manželským synem Taleyranda a dcery Ludvíka XV. Mezi učenci vynikali: Erasmus, Boccacio, Moreau, Mellin, De Girardín, Alexandr Dumas otec, Alex. Du- mas syn, Heloise, dcera kanovníka Fulberta, Cordau, Galilei, Leonardo da Vinci, Pizzore atd. Vojevůdcové byli: Sforza, Berwick, Vendome, Dunois, Lowendal, Monmouth, Don Juan d'Austria atd. Jako státníci jsou známi: Jugurta, Themistokles, Vilém Dobyvatel, César Borgia a Karel Martel. Dumas syn praví: „Ano, jsou nemanželské, ale jsou vlastní děti.“