Denní zprávy.

dcvedl! Tak poznamenává český kronikář. V těch dobách náboženské hnutí již valně se rozbouřilo. Prebenda weestburská v Bristolu byla slíbena Wycli- fovi. Než on na ni uveden nebyl, usazen byl jiný kněz. Zde počíná veliký vliv Bristolu na Prahu! Některé tráktáty Wyclifovy byly přeloženy do češtiny v Gloucestreshir- sku, ve vesnici Kemertonu. Rukopis nachází se dosud v Čechách. Způsobené hnutí husitské v Če- chách spojilo te na dále s osudy Bristolu. Dosud žije obecně známá rodina, jejíž předek zúčastnil se váleč- ného tažení proti Čechům. Kardinál Beaufort, neman- želský syn Jana Gaunta, byl papežem ustanoven za vůdce křižáckého vojska do Čech. Kardinál, jehož odznaky dosud vidíme na kostelích a veřejných bu- dovách západní Anglie, nedošel však dále než k Ta- chovu! Vrátiv se domů, sebral nové vojsko 5000 mu- žů. „Panna“ zachránila tentokrát Čechy před jeho opětnou návštévou. Musil se odebrati do Francie, aby tam bojoval proti Johanně z Arcu. Kardinál byl velmi bohatý, patřily mu velké statky v okolí Bristolu. ) V dobách husitských jistě více Angličanů přišlo do Čech. „Nechť tato přednáška jest pobídkou k dal- šímu bádání,“ dodal p. Baker. Snad došli také Bri- stolští do Prahy r. 1442, když přistáli v Calais s pa- mátnou lodí bristolskou „Nicholas of the Tower“ nejvelkolepější lodí z těch dob, čítající 125 mužů posádky. Od té doby nenalezl Baker stop svazů, až r. 1605, kdy velké výpravy dvora anglického k arci- věvodovi Albrechtu rakouskému zúčastnil se rodák bristolský Hugo Smith. I tato rodina dosud zde žije. Výprava byla velmi četná. Čítala 294 mužů. Mnozí z nich byli i učenci a bodnostové na slovo vzatí. Vý- prava brala se střední Evropou, asi také skrze Čechy. Není však zpráv, zdali se zdržela v Praze.

Čtvrtého listopadu 1619 korunována byla Alžběta Stuartová, manželka krále falcského, za královnu če- skou. Alžběta neočekávala žádného štěstí se svým manželem Bedřichem. Když byla k sňatku skoro do- nucena, pravila: „že ráda poslušna bude hlasu bo- žího a je-li to nutno, že ráda obětuje povolání tomu své klenoty i veškerý světský majetek““. V prosinei téhož roku narodil se jí třetí syn Ruprecht. Pražané, ač nemilovali krále, oslavovali přec narození syna toho. Osmého listopadu, rok potom. opouštěla nešťastná matka se synáčkem Prahu. Týž prožil pak nejrůznější dobrodružství, až se stal voje- vůdcem anglického královského vojska. Zůstalo mu zde vždy příjmí: „Ten Pražan“. R. 1643 obléha Bristol a po 4 měsících, dne 23. července, ho dobyl Ruprecht byl odvážný sportista, který mnoho cen v závodech lodí námořních dobyl a vyhrané peníze králi svému Karlu II. odvedl. Byl také nadaný milovník vědy a umění. Sám jako výkonný umělec vynalezl kresbu mezzotinktiku. Byl členem učené král. společnosti anglické, kde měl svou laboratoř a dílnu mechanickou. Také se- strojil nějaké kapky léčivé, které podržely jmén „Ruprechtovy kapky“. V dobách napoleonských přišel bristolský malí Lawrece do Vídně, aby portretoval císaře rakouského a vojvodu Zákupského. Týž maloval v Praze také vojevůdce knížete Schwarzenberga. V naší době z Bristolu odjela do Prahy k mistru Ševčíkovi Mary Hallová. Loni byl zde z Prahy pro Borovský se svým synem. Obdivoval se našim staro- žitnostem a sbírkám skla a porculánu barona Edmun- da Eltona. Týž slíbil mu, že sbírky své půjčí do Prahy. Baron Elton činí z vlastní iniciativy, co pod- nikají Češi jako národ. Češi s velkou pílí rozvětvuj svůj průmysl. Mají velké nadání a dostatek vědeck výchovy, která v Čechách jest přístupna všem vrst- vám lidí z města i z venkova.

P. Baker předložil posluchačům čestnou stříbr nou medaili, kterou byl od obce pražské obdržel, upozorňoval na její velkou uměleckou cenu. Loňské návštěvy anglických obchodních komor v Čechác) zúčastnil se také předseda bristolské komoryS Humpries. — Jako Bristol tak i Praha boří staré do my a rozšiřují úzké ulice, Hyne tak mnoho histori ckých dojmů! Bohužel! Co lze zachovatí v Praze schovávají do svých museí. Vedle městského přepamátné jest museum zem- ské. Málokteré evropské se mu vyrovná! Také Ná- prstkovo museum jest událostí prvního řádu. Za- kladatele jeho Baker sám osobně znal. Umělecko- průmyslové museum učinilo na něj hluboký dojem Ve sbírce Hollárově, zde uložené, jsou také rytiny hra- běte a hraběnky bristolské. Baker ukázal posluchačům Hoilárův plán Prahy Všechna pražská musea buďtež pobídkou Bristolu, kde mnoho starých památek se ztrácí i umělecká díla odsud se prodávají! Češi jsou chudí a my jsme bo- hatí. Nemůže mít národ bohatý, co má národ chudý? V museu Národopisném Čechové uschovali život svého národa. Již z bohatého katalogu musea to- hoto je vidno, oč tento jediný ústav jest přednějším nás. Vyzývá Bristolany, aby pilně sbírali pamá tky své a uschovávali prozatím tam, kde je místo. A budou sbírky větší, pak nechť staví pro ně paláce jako Češi. V Praze pěstuje se hudba jako v Bristolu. Hudba jest však v Praze na vyšším stupni. Její skla- datelové mají již světové jméno. Nedávno byla „Pro- daná nevěsta“ schrána také v Londýně. Však hudební výše pražská budiž pobídkou Bri- stolu. Tam ve veřejných sadech za levné vstupné dobrá hudba jest přístupnou veškerým třídám obe- censtva. Dnešní hudba nemá býti pouhou archaeologií Také to jest nám pokynem, jak Praha váží si své historie. Budujíc jí paláce, dočká se uznání od po tomků! V Poděbradech, 7./III. 1907.

*) Z té doby napsal J. Baker tři romány: „Kar dinálův páže“. „V ranních červáncích“. „Zapomenuty velký Angličan“ (Petr Payne, u nás Engliš zvaný) Spisy ty, bohužel, dosud nevyšly v anglicko-české knihovně, ačkoliv o anglicko-českých stycích pojed návají. — V anketě německých politiků o zemském sněmu v „Bohemii“ dostal se dnes ke slovu po- slanec dr. Reiniger, předseda klubu německé strany lidové. Jest otevřeným odpůrcem volební reformy, ačkoliv uznává, že dosavadní řád vo- lební má mnoho vad a mezer. Je přesvědčen, že Češi nenaléhali by tak vášnivě (!) na prove- dení této reformy, kdyby pro ně nepřinášela tak značných výhod, to jest, Němce citelně nepo- škozovala. Čechům jedná se zvláště o to, aby zbavili Němce na sněmě zemském jediného obranného prostředku — možnosti obstrukce, „kterou jsme“ — praví doslovně dr. Reiniger — „vpravili takřka v systém, dali jsme jí určité, pevné formy, takže se její praxe téměř stejně vžila, jako všeobecně uznávaná ustanovení jed- nacího řádu.“ Při zachování kuriátního systému volební reformy vyslovuje vůdce německé strany lidové pevné přesvědčení, že „na základě nej- elementárnější zásady rovnoprávnosti“ zůstane

Němcům dle určitého klíče pojištěn příslušný počet mandátů, míst v zemském výboru, ve všech komisích sněmovních a t. d. Reforma volebního řádu bude míti nezbytně v zápětí také reformu řádu jednacího, a proto Němci musí státi na stráži svých zájmů. V dalších vývodech svých polemisuje posl. dr. Reiniger s názorem. jakoby zevšeobecnění volebního řádu na říšskou radu nutně vykonávalo vliv i na obdobnou re- formu volení zemského. Zemský sněm po jeho názoru není vůbec žádným parlamentem (!) nýbrž pouze nejvyšším orgánem autonomní sprá- vy, a povolán pouze ku provádění zcela úzce omezené (!) svojí působnosti, jak je vyznačena v § 18. zřízení zemského. Pokoušeti se však o provedení volební reformy ještě letos, v pod- zimním zasedáni, na rychlo před novýmí vol- bami, znamená eitovanému politiku opakování velké chyby (!), jaké bylo se dopuštěno na radě říšské. Záležitost tak důležitou nelze dost pečli- vě a důkladně projednati a uvážiti v době tak krátké. Povolí-li ministerský předseda baron Beck naléhání českému a českých sociálních demokratů, kdož ví, dodává dr. Reiniger, ne- má-li v tom být spatřována odměna za hlasování Čechův a sociálních demokratů pro rakousko- uherské vyrovnání? Proto musí prý čeští Němci být dvojnásobně opatrní. Němečtí poslanci všech stran musí se sjednotiti proti český m požadavkům, mají-li jim úspěšně čeliti.

— Polská školní agitace po vzoru ně- meckém. Z Mor. Ostravy, 6. srpna. (Pov zpráva »Nár. Listů«.) Ve známé slezské obci Rychvaldě zahájili Poláci bezuzdnou agi taci proti českým matičním školám. Horečně agitují mezi českými dělníky pro zápis do obec ných škol polských, kteréž v »polském« Rych- valdě měly v minulém školním roce po zuřivé agitaci něco přes 300 dětí, kdežto dvě české školy matiční měly přes 500 dětí, ač při po- sledním sčítání bylo úřadně (!) v obci té na- počtěno pouze — 11 Čechů!! Poláci velm rádi by změnili tento poměr — a proto již nyní zahájilí agitaci k zápisu, kterouž vedou místn polští učitelé, farář a starosta. A tentokráte agi- tují proti českým školám tak jako Němci: sli- bují, že v polských školách dostanou děti šaty, boty, knihy a sešity, v českých školách však nic, protože prý »Matice« nemá peněz. — Čeští pracovníci s panem říd. učitelem Suchánkem v čele horlivě však čelí této nemravné polské agitaci. Rychvaldští Čechové jsou bohudíky tak uvědomělí, že polským slibům nesednou na lep. Ostatně brzy budou v Rychvaldě obecní volby, při nichž bohdá zvítězí spravedlivá věc česká a bude konec učiněn haličskému »hospodářství« vychovatelskému. Pak nebudou obecní peníze vyhazovány na polonisaci.

— Zprávy rodinné. Pan František M ašek, městský tajemník ve Vysočanech, jednatel České obce sokolské, a jeho choť Vlasta roz. Drehkovská, slavili sňatek v sobotu dne 3. srpna 1907 v chrámu sv. Václava v Nuslích. — Z kruhů soudních. Rada zemského soudu pan Jan Kursch jmenován byl radou vrchního zem- ského soudu. — President zemského trestního soudu dv. rad Wokann do penso. Jak se sděluje, zažádal presiden zemského trestního soudu dv. rada Wokaun, jenž dlí právě na dovolené, do pense. Jelikož i president zemského civilního soudu dr. Krčmář rovněž tak učinil, jsou v Praze uprázdněna nyní dvě důležita soudcovská msta, jichž spravedlivému obsazení při- čítá se přirozeně značná váha. Za nástupce dv. rady Wokauna označuje se vrchní rada zemského soudu pan Kasalický, dle jiné verse vrchní rada pan Stola. Odcházející dv. rada dr. Viktor Wokaun jest 66 let stár a má 40 služebních let. Od roku 1897 pověřen byl vedením zemského trestního soudu. — Úmrtí. V Novém Bydžově zemřel pan Frant. Seidl, měšťan a mistr řeznický, ve stáří 82 let. Pohřeb koná se ve čtvrtek dne 8. srpna o 4. hodině

Dr. B. Bouček. odpolední. — V Dobrovici zemřel pan Václav Bukvička, učitel, v 58. roce věku svého. Pohřeb koná se dne 7. srpna o půl 6. hod. odpol. — Germanisační choutky u c. k. finanční stráže v Č. Krumlově, o nichž jsme tyto dny referovali, staly se následkem upozornění v časopisech předmětem vyšetřování se strany příslušných činitelů. Jak se pro- slýchá, dal prý si dotyčný úřadník u c. k. finanční stráže v Č. Krumlově na svůj vrub zhotoviti ra- zítka s textem přizpůsobeným německo-nacionálním choutkám (t. j. s užitím nesprávného názvu města: »Krummau a. M.«). Ať je tu však vinníkem kdo- koliv. jest nutno, aby povolaná instance tu zavedla pořádek. C. k. úřady, mají-li vyhovovati svému po- slání, nesmí se nikdy státi rejdištěm nacionálních štváčů. — Další doklad, jak se Němci v Č. Budějovi- cích se svým hospodářským bojem proti Čechům po- řezali, podal německý krejčí p. Rohr. V době vy- hlášení vyhlazovací války proti českým živnostníkům otevřel modní obchod v Sternekově ulici. Činil, co mohl, ale zákazníků nenalapal. Používal tedy prázd- ného času — jehož měl hojnost — k špehování, zdali Němci nechodí nakupovat do okolních českých obchodů. Jak některého z nich uviděl, už jej udal německé národní radě. Ale teď už i tento ušlech- tilý sport jej omrzel a p. Rohr krám svůj vůbec za- vřel. Na místo něho usadí se nyní český krejčí. Takové jsou výsledky Taschkova tažení proti českým obchodníkům a řemeslníkům.

— Proti dosazování certifikatistů do samospráv- ných úřadů. Okresní výbor v Nové Pace dle svého jednomyslného usnesení ze dne 2. srpna 1907 prote- stuje rozhodně proti pokusu politických úřadů zlá- kati samosprávné korporace k tomu cíli, aby uprázd- něná místa u úřadů samosprávných obsazována byla certifikatisty, poněvadž s ohledem na pokrok a pro- spěch naší samosprávy si přeje, aby do úřadů samo- správných povoláni byli úřadnici jen osvědčení a kva- lifikovaní, jak ostatně naše nejvyšší representace samosprávná, sněm král. českého v posledním zase- dání při úpravě poměrů samosprávných úřadníků okresních požadavek tento eminentně akcentovala do zákona zemského vložil, u vědomí, že jen tím způsobem úroveň naší samosprávy lze zvýšiti.

— Zase oböť hospodářského boje v Č. Budějovi- cích. Boykot, vyhlášený v Č. Budějovicích purkmi- strem Taschkem na zničení českých živnostníků, jeví už i strašné účinky, ale tam, kde se jich zlopověstný primátor budějovický nenadál: totiž v řadách nikoii českých, nýbrž německých živnostníků. Zde opět doklad toho, doklad velmi truchlivý: V Krajinské tří- dě, jedné z nejživějších ulic vnitřního města, nebylo německého holiče, byli tu ale dva čeští holiči, k je- jichž zákaznictvu patřilo i jisté procento Němců, kteří tu byli ovšem vždy výborně obslouženi, nebot tito čeští nolíčí jsou ve svém oboru naprosto spoleh- livými. Ale z usnesení boykotové organisace německé měli jim býti němečtí zákazníci odebráni. Když se věc nedařila štvaním a výhrůžnými dopisy něme- ckým „provinilcům“, užito jiného prostředku: v bu- dově městské spořitelny — několik kroků od krámů obou českých holičů — uprázdněn byl krám a sem naverbován německý holič Silbermann, aby po- máhal české holiče ničiti. Ale nešlo to — Silbermann za několik neděl sebral svých pět švestek a zmizel.

Nezdarem tím ale nedali se záchranci budějovického němectví odstrašiti a našli jiného holiče. Jmenoval se Theodor Lukaschek, jenž dříve měl obchod v Biskupské ulici, kde se mu obstojně dařilo. Toho muže usadili do neblahého krámu v domě spořitelny, zahrnuvše jej hojností slibů, že jej budou všemožně podporovatí. Jak slibu dostáli, tomu nasvědčují pře- smutné konce života Lukaschkova. Do oficiny jeho zřídka kdy někdo vkročil, nebožák nevydělal tu ani na nejnuznější živobytí a přivedl se na mizinu, až k zoufalství. V neděli odpoledne našli jej lidé v obecním lese „Boru“ oběšeného. — K takovým koncům dohnala jej hazardní hra smečky štváčů, jdoucích za Taschkovým heslemo čištění“ Č. Budějovic od českých živnostníků. O řadě úpadků německých obchodů a živností v Č. Budějovi- cích jsme se již zmínilí — nyní stupňují se „úspě- chy“ německého boykotu i k takovýmto truchlivým důsledkům.

— Čestín—Ervěnicům. Malé městečko Čestín odvedlo ve prospěch Čechů ervěnických z národní slavnosti 200 K a 25 K spolku »Komenský« na zřízení druhé obecné školy ve Vídni. Kdo zná po- měry kraje posázavského, musí doznati, že číslice tato jest velká a nebylo jí dosud nikdy v městečku dosaženo, Jen osud statečných ervěnických Čechů vzbudil tolik soucitu u chudého lidu posázav- ského. — Riegrův obelisk v Hořicích. Z Hořic se nám píše: Po dlouhé a důmyslné stavbě byl Riegrův obelisk v tyto dni dobotoven. Velikán, který nemá v království našem sobě rovného, hrdě vypíná se na posvátném vrchu sv. Goltbarda nad Hořicemi, neda- leko druhého reka — Žižky, a dominuje celému širo- kému okolí. Veliké kovové kruhy s korunou svato- václavskou a znaky Čech, Moravy a Slezska na ho- řejší třetině balvanu, zdobí případně celý obelisk. Na přední straně balvanu vytesáno jest prosté slovo Rieger. Podstavec má nápisy a to na přední straně? »Vůdci národa výstava českého severovýchodu v Ho- řicích 1903«; na zadní pak straně: »Balvan obelisku, 12.4 m. výšky, darovalo I. výrobní družstvo samo- statných živnostníků kamennických a sochařských v Újezdě Podhorním u Hořic. Postaveno r. 1906 až 1907«. Na pravé straně: »Národu mému přeji z té duše, aby sebe nikdy neopouštěl v malomyslnosti. Odkaz národu. — 5. června 1900«. Na levé straně: »Všeliká moc pochází z lidu! Sněm v Kroměříži 8. ledna 1849«. Celkový dojem památníku jest mo- hutný a četní pozorovatelé netají se dojmem a ra- dostí nad zdarem veledíla, tak šťastně v každém ohledu rozřešeného. Dne 8. září t. r. bude obe- lisk slavnostně odhalen. Bude to slavnost ve velkém slohu nejen veškerého lidu českého, nýbrž celého světa slovanského, vždyť to při slavnosti prvního pomníku velikého Riegra ani jinak býti nemůže. Přípravné práce jsou již v plném