Ročník XXXXVI.

odhtnde

V Praze, v sobotu 10. srpna 1907.

natvy s mtitor sedt v

Číslo 219.

Na ranní a odpol. Hist, předy lácí se: v Praze v adm lnistran na nelast tert leta . . . . 5 K —l s dvejí desi2 K M0 1 5s měsle vaat lda . . . . 7 K s0h sa mě-ke . . . . .. 2 K 80 Toštont na.. : : k s dvojí zásilkos

Schůze panovníkův a nové ne- bezpečí na dálném Východě Až do války rusko-japonské hlásala o sobě mezinárodní politika velmocí evropských, že minula doba válečných dobrodružství pro Evropu, kteráž více a více si navyká vy řizovati různá nedorozumění a křížení zájmů svých mírnými dohodami a kompromisy,a možnost srážek válečných připouštěla se pouze v oboru osadní politiky, aby se za- bezpečily hospodářské a obchodní zájmy těch kterých velmocí při znenáhlém zabíráni a rozdělování oborů zájmových v krajích zámořských. Hlavní úspěch a zisk slibovala si tato theorie od konečného hospodářského ovládnutí východní Asií, kdež zejména Čín se svými třemi sty miliony obyvatelů a kon sumentů evropských výrobků slibovala být nejvýdatnějším odbytištěm a téměř nevyčer patelným zdrojem obrovských výtěžků v bu doucnosti. Proto snažilo se i Německo zjednati si místo »na výsluní« a výhledlo si vedle ve likých osadních říší Anglie a Francie svů koutek v najatém od Činy Kiao čau. Všecký tyto tři velmoci měly pak na mysli vy kořistění dálného Východu prostředky hospo důřského svého rozmachu, jediné Rusko nemohouc soupeřiti průmyslovým vývozem nuceno bylo domáhati se tam rovnováhy politickým výbojem, zabezpečením si při měřeně části pobřeží na Tichém okeánu ja kožto reservy pro budoucí svůj rozvoj. Tomuto postupu Ruska připraveny však byly zárli vosti ostatních velmocí netušené překážky sporem, vzniklým o Mandzursko, pro něž po válce japonsko čínské dospělo k osudně pro Rusko válce s Japonskem. Ve válce této stála přízeň Anglie i Spojených statů severní Ameriky okázale po boku Japonců, kdežto francouzská republika vedla si vůči svému spojenci ruskému s krajní zdrželivostí, za chovávajíe nejkorektnějsí neutralitu oproti Japonsku.

První, kdož se vzpamatovaly ze svéh japonofilství po porážkách Ruska, byly Spo- jené státy americké, kteréž prostředkováním míru v Portsmouthu se snažily staviti dalšt možný vítězný postup asijské velmoci, jež válkou s Ruskem dokázala, že dovede se státi i nebezpečným soupeřem zájmů ame riekých, Od té doby vzrůstala podráždéná ná lada proti Japoncům; na západu Spojených států, zvláště v Kalifornii opětovaly se vy tržnosti a výstupy protijaponské a konečně odhodlaly se Spojené státy ke zkušebn plavbě svého válečného loďstva, jež je pře vede z Atlantického do Tichého oceánu bliže k novému soupeři o nadvládu v moř tomto. Rovněž Francie učinila svá opatření použivši svého zblížení se spojencem Ja ponska, Anglií, aby i sama dospěla k dohodě s novou asijskou velmocí. Jak o Anglii, jakožto spojenci Japonska, tak i o Francii praví se, že jejich politik na dálném Východě nyní sleduje vlastno stejný cíl, mirniti přílišnou podnikavost Ja poncův, kteří záhy prozradili svou agitací svými styky s národy asijskými, že hodlají se postaviti v čelo ruchu, jehož posledn cíle nemohou býti jiné, než setřásti z Asie —jho Evropanův. Skoro současně s rostoucím napjetím mezi Spojenými státy a Japonskem počala se na půdě evropské vytvářeti ona podivuhodná soustava dohod a sbližení, kteráž návštěvami anglického krále ve Středozemním moři. schůzemi státníků rakousko-uherských a ital ských, caře a císaře německého a nastáva- jícím zájezdem krále anglického k císař německému do Wilhelmshöhe a k našemu panovníku do Išlu dospěje asi ke svému zakončení, zjednavši mezi evropskými vel mocemi základy nové politiky míru . . .

Do kruhů této politiky pojaty byly i po- měry mimoevropské, což výslovně se uvádí jakožto hlavní obsah dohody, připravené mezi Anglií a Ruskem, kterouž se upravují asijské styky obou velmocí. Jáko po schůzi svinemündské se ozna movalo, že panovníci ruský a německý po rokovali o všech aktuálních otázkách, ba v otázce marocké výslovně prohlásili, že ne- ohrozí mír, tak i o schůzi ve Wilhelmshöhe se předpovídá, že na stole, při němž se tam budou konati porády a rozpravy, rozloženy budou mapy tří dilů světa: Evropy, Afriky a — Asie- Není proto pochybnosti, že stanovisko evropské k ostatním dílům světa bylo vyni- kajícím předmětem všech těchto rozhovorů a jednání, a tím že se odstraňují příčiny možných srážek (mandátem daným Franci a Španělsku ve příčině Marokka již konferencí algecirasskou a sjednáním souhlásu o pro vedení oprav v Makedonii) mezi evropskými mocnostmi, zároveň se uvolňují síly jejich ve směrech jiných. A odkud by mohlo hroziti takové ne bezpečí, jež takto seřaďuje evropské moc nosti v jediný domnělý tábor pracovníko pro mír? Do nedávna ještě se psávalo o tom,že Amerika zasáhne do cest politiky evropské v posledních letech však hlasy podobné umlkají, zejména pak od doby, kdy zhoršil se poměr Spojených států a Japonska.

Ale rovněž není sporno, že hranic Evropy jsou pro její hospodářský rozmach těsné. Tak provází »Daily Telegraph« nastá- vající návštěvu išelskou těmito slovy: Evropa si sama nepostačuje. Přátelské styky jejích ve- likých národů nemohou však býti porušeny násilnými srážkami, aniž by uvedeny byly v pohyb sily, kteréž by strhly i zámořské mocnosti: Spojené státy a Japonsko do světo- vého víru válečného, jako to bylo před věky, kdy za Bedřicha Velkého zápas se rychle rozšířil od břehů Dunaje až k řece sv. Va vřince v Americe, a od hranic království českého až po Bengálsko (lndii). Ještě spíše by tak účinkoval otřes v Evropě, jejíž spo- jení, obchod a politika nyní obepíná celou zeměkouli, a není možno vyňati ani jediný článek, aniž by účinek toho se nedostavi na všech stranáchr. .. Pro Evropu tedy jest nejvyšším poža- davkem zachovati neporušeny všecky ony zájmy její, jak obepínají zeměkouli. Ale máli stejnou potřebu svět mimo evropský a zvláště ctižádostivá, bojovná vel moc na dálném Východě? Přes všecky do hody s ní, uzavřené jak Ruskem, tak Angli a Francií, nechce se dostaviti pocit bezpeč nosti.

Tak oznamuje se z Londýna, že Ja ponsko zorganisovalo své obchodní loďstvo. aby nejen všecku dopravu v Tichém oceánu na sebe strhlo, ale že pomýšlí i na soutěž s evropskými a americkými loděmi v Atlan- tickém oceánu. Přičiněním vlády japonské spojily se všecky paroplavební společnost tamní v jedinou a parníky její budou do- jížděti do všech i nejmenších asijských pří- stavů, aby zničily soupeřství obchodních lodi evropských, kteréž dosud obstarávaly dopravu zejména ze Siamu, Javy a ostrovů ticho- mořských. Vláda zabezpečila nové společ- nosti roční subvenci 400.000 dolarů. Společ- nost zařídí i pravidelnou plavbu suezským průplavem do přístavů evropských a dále až do Nového Yorku. Všecky loděnice japonské pracují horečně, mnohé s kapitálem, získa- ným na základě nedávné dohody s Francií. Ještě pozoruhodnější jsou zprávy o no- vých válečných připravách, jež koná Ja ponsko a Čína na základě smlouvy, uzavřené po válce s Ruskem. Rusko i budoucně bude velmocí, kteráž jediná proti asijským spojen- cům může postaviti nejsilnější vojsko. Jak obtížno však jest válečnému loďstvu evrop- skému zápasiti na dálném Východě, to jest rovněž nad pochybnost zjištěno.

Dle smlouvy japonsko čínské organisuje Japonsko nejen čínské vojsko po evropsku,č správněji řečeno po japonsku, ale Čína jest povinna do dvou let postaviti takto vycvíče- něho vojska půl milionu mužů. Ke společ ným podnikům postaví Japonsko milion vo- jáků se 1600 děly, Čina 200 000 mužů se 200 děly, nejnovější soustavy. Veškeré vý zkumné (vyzvědačské) přípravy soustředěny jsou v rukou japonských; již nyní jsou všecky východní asijské země zaplaveny japonskými a čínskými agenty, jejichž pů sobnost byla zjištěna i v nynějším ruchu protianglickém v Iudii. Ve všech školách ja- ponských vyučuje se vojenským vědomo- stem, takže zejmena žáci středních a vyšších škol mohou šmahem konati služby důstoj- nické. Pouze z Německa došlo v poslední době do Číny 200 000 pušek soustavy Mau serovy, z Japonska pak 45.000 pušek a množství děl. To vše jsou připravy, vůč nimž nemůže zůstati Evropa lhostejnou, ne má-li se její asijský veletrh za nedlouho pro- měniti v krásný sen. Všecka tato data dosvědčují, že na dal ném Východě jsou nejen možné, ale přímo neodvrátné nové veliké zápletky a že po- slední rusko japonská válka byla pouze pr ním výbuchem zlutého pleme n proti dötěrnému plemeni bílému. Oba asijské velestáty, do nedávna spolu soupeřící, splý vají takřka v jedinou moc, vedenou Japon skem a spojení toto má cíl jasný, vytlačit Západ, Evropu, z Asie. Nejsou-liž dohody evropské přípravou proti blížícímu se nebezpečí tomuto?

Martinské slavnosti. Turč. Sv. Martin, 8. srpna. (Pův. zpráva »Nár. Listů«.) Po prvním šumném slavnostním dni vstá valo se v Martině později, než ve všední dny života ... K ránu zle řádila bouře na okolních horách a stráně jejich haleny byly nyní neproniknufelně šedým závojem par. Cudné vysílalo slunce ostre paprsky na martinské ulice, v nichž probouze se již — slavnostní ruch. Z malých, čistýeh domků vycházely hloučky dam a pánů v slav nostních úborech a cílem jejich ranní vycházky byl Národní Dóm, v němž konala se o 9. hodině valná hromada Slovenské musealn společnosti.

Dějiny Museálně společnosti nesahají dalek do minulosti a nevynikají rušnými momenty. které jsou s to, aby cele upoutaly mysl čtenáře ale její klidný vývoj znamená v kulturním ži- votě uherských Slováků asi tolik, jako ve vývoj českého školství založení Ústřední Matice. D roku 1875 měli Slováci jediný spolek, který pe- čoval o kulturní zájmy jejich; byla jím Ma- tice Slovenská. Když ve zmíněné dob zahájena byla čra protislovanské a násilné ma- darisace, rozpustila uherská vláda Matici a kon fiskovala její jmění. A život Slováků octl se potom v osudném mrtvém bodu, v němž pl- ných 18 roků setrval. Byli bez kulturního střediska, bez národní organisace, žili asi tak jako my, kdy slavný Palacký pronesl památná slova: „A kdybych byl posledním svého rodu..."I na Slovensku vyskytl se muž, jenž i tehdy ještě, v době beznadějné národní strnulosti, vzpí ral se vší mocí uvěřiti, že by byla již po Slová- cích veta. Byl jím kněz P. Kmeť, působle kdesi v zapadlém kraji; denně stýkal se se svým lidem, povzbuzoval v něm plamennými slovy lásku k rodnému jazyku a rozséval kolkolen blahodárné símě úcty k starým památkám ná- roda a jeho zvykům. Činnost P. Kmetě nesla se však dále. Ani tehdy v dobách nejpřisnějši persekuce nedal si vypuditi z hlavy myšlenku. že zdaří se mu založiti národní organisaci, ktera by důstojně vyplnila mezeru, nastalou rozpušté ním Matice Slovenské a probouzela na Slovensku aspoň pud sebezachování. Jakou však organi saci? Spolek, jenž by aspoň stín tohoto účelu

byl měl ve stanovách, nebyla by vláda nikdy povolila. Po dloubých úradách založena byl v roce 1893 Slovenská museálná společnost účelem určeno jí zachraňovati veškeré památky národní minulosti Slováků. Ze společnosti vy vinula se postupem doby akeiová společnost která zachránila nejen památky minulosti, nýbrž i budoucnost Slováků, neboť probudila na Ta- trách i pod Tatrami nový život, život národního nadšení, práce a snažení, neznající překážel pochodu k cíli vítězství práva a spravedlnost. Jako spolek trvati nemohla, neboť na spolek jeho jmění měl by fiskus vždy konfiskační prá- vo, kdežto jmění akciové společnosti, jmění sou- kromě, přece ještě i v Maďarii jest nedotknu- telno. A jmění ono není malé. Poklady, ktore uloženy jsou ve sbírkách museálné společnosti v Turč. sv. Martině representují slušný kapitál a kromě toho postavila si letos Společnose nádhernou musejní budovu moderního slohu, skvostný palác elegantního zevnějšku, v jehož holých zdech uloženo jest nejméně sto tisíe.

Záby po 9. hodině naplnila se dvorano předními zástupci slovácké inteligence, pracov- níky a hosty ze všech koutů, v nichž hovoří lid lahodnou slovenčinou. Na čestné místo předsed nické usodl stařičký P. Kmeť, po jeho boku přední činovníci Společnosti a vedle nich po- věstný martinský slůžný Attila Ujhelly .. . Gale- rie naplněny byly domácím i cizím lidem. Z vy nikajících slovenských osobností přítomni byli Svetozar Hurban-Vajanský, spisovatelka Šolté sová, farář Hlinka, farář Osvald z Teplé, evang farář Janoška ze Sv. Mikuláše, slovenský histo rik Julo Boto z Velké Revnice, dr. Daxner, ad vokát z Tisovce, dr. Markovič, lékař z Nov. Me sta, dr. Šimko ze Senice, dr. Ivánka, poslanec advokát z Trnavy, dr. Jesenský, zdvokát z Ba nouce, Juraj Gramantyk, farář z Pročína, dr Cibrín, advokát z Brezna, dr. Radlimský, advo kát z Vyššího Kubína Kornel Stodola, lékárník z Mikuláše a j. Za hrohového ticha povstal stařičký P Kmeť a vřelými slovy uvítal shromážděně, načež zmínil se nadšeně o významu musejní činnosti Nabádal pak všechny vrstvy dobrých lidí ku práci. „Usilovné další činnosti bude potřebí — pravil. — Pozřete si sbírky ve staré budově přesvědčite se, že bylo potřebí novou budovu postavit. Nemyslete si, pánové, že zhostili jsle se již další povinnosti, kteří jste dali sto korun. Budéme potřebovat sedmdesát nových skříní přihlásíme se tudíž o nových sto korun co nej- dříve.

Slovo udělil pak tajemníku společnosti So kolíkovi, jenž ve výroční zprávě uvádí,že r. 1906 zapsán bude zlatým písmem v kultur ních dějinách slovenského lidu. V roce tom po loženy byly základy ke stavbě samostatné bu- dovy musejní, která právě byla dostavena. Re- foruje pak o běžných událostech ze spolkového života a tlumočí pak naději, že tužby národa. jenž s malými prostředky k takovým cílům do- šei, u jakých octli se dnes Slováci, nebudou zklamány! (Potlesk.) Nabádá pak posluchače. aby se snažili rozhojniti počet členů. Dnes má Společnost 641 členů. Pokladník p. dr. Halaša referuje potom že přijmy v minulém roce činily 3500 K, vydán okrouhle 4000 K, a praví, že bolí je, že mus vykázati deficit 500 K.fne-otrel Činovníkům uděleno bylo absolutorium, na čež P. Kmeť udělil slovo „svému milému bra- tru“ evangelickému faráři Janu Hroboňovi, jenž přednášel „o bronzové době v Uhrách a Slová- cích“. Řečník poukázal na nádherné bronzové ná lezy v Uhrách, které vzbudily úžas učeného svě- ta, poukazuje dále na nádherné sbírky na Orav ském zámku a dovozuje z nich kulturní úroveř dávných předků slovenského lidu, která dnes jest učenci všech národů uznávána. Vzpomíná o přednášce pracovníků, již se o vyvýšení této kulturní úrovně zasazují a budí mezí lidem úctu k minulosti, lásku k rodnému jazyku a mysl pro právo a spravedlnost, z nichž na prvém míst uvádí P. Hlinsku (dlouho trvající potlesk) a kon- čí „Tu jsme boli a budeme! (Bouřlivý pollesk.)

V drobném paouvir ranní číala o soba odpoledni .. . n l Ve slialkích na venkově- vdpoleduí. . . . . . . . . . . . . 4h Inseráv plati se hetově raplnl Předplaceni a inserty plijiná odmini- strače v Marlanské ulici č. d. Tam nacházají se též ro lalee tskárna a ezpadice „Národnich liistá- Iukopisy se novrnesi.

Vřelým doslovem P. Kmetě zakončena byla pak valná bromada. „Slyšeli jsme, pravil, že bude nám ještě mnoho pracovat, mnoho vykonat. Nuže, ruce k dílu! Přeji si vroucně, abych dožíl se ještě aspoň příští naší schůze, v níž povíme si zase, co jsme v minulém roce vykonali. Prohlásil pak za ukončenu valnou hro- madu, v jejímž průběhu lahodila našinci vzácná shoda a projevy upřímného přátelství mezi evan- gelickým a katolickým duchovenstvem Slovače. Zájmům národa všechno podřizuji Po valné hromadě shromáždil se dav účast- níků slavnostních dnů před budovou musejní na jejímž prahu zapěl „Spevokol“ několik pří- ležitostných skladeb a P. Kmet prohlásil pak budovu za otevřenou. V Nádražní třídě umístěná budova, uměle- eké architektonické dílo se dvěma průčelními štíty a schodištěm uprostřed, jest výtvorem slo- venského architekta Kamince z Pošti. Budova postavena byla nákladem 100.000K Velká společná hostina o 350 couvertech, k niž shromáždili jsme se do vyzdobené dvorany „Ná- rodního Dómu“, zahájena byla staroslovanským Otčenášem, který velebně přednesen byl sborem „Spevokolu“. Jedlo pis Polievka — ragou. Hovádzina a telacina, garn Ilydlina.*) — Salát Pečivo. — Pivo, vino, černá káva Stoje zapěna byla pak s doprovodem cikán- ské kapely hymna Slovanů „Hej Slované!“a „Nad Tatrů sa olýská...“, načež způsobil P.

Kmeť bouři potlesku zprávou o odpovědi na hol- dovací telegram králi a vyzval přílomné, aby provolali „Živio!“ Po nadšeném loyalním pro- jevu zapěl Spevokol slovenský sbor: „Sto ra zvrhnuty v prikrů porobu...“, načež po chvili pronesl starý dr. Pavel Mudroň zdravici n účastníky společné hostiny, řka; „Jak dáleko jest materia od ducha, tak da- leko jest materialismus od idealismu. Materia- lismus se odriekl ludskosti, neboť čím jest lud- skost bez idey. A že len idea může spasit národ, jest na bilemdni. Neboť kdo se len za materiů žene, zaprodá prospechu i otca! (Potlesk.) Vasa pritomnost mně dokazuje, že nepatrite k tem materialistom, neboť vám to zisku neprineslo a proce sťa prišli. Zdvihám svůj pohár vám, kterí ideálnost povzbuzujete, ducha narodního, slovanského pěstite! Vitám vás, kteri s námi bojujete za pravdu a právo! Vílám těch, kterí prišli z pozamora, z Čech, Moravy, Haliča, Ruska, Dalmacie! Nechť vás pán bůh ziví mnoga ljeta! (Bouřlivý potlesk!) Po hudební skladbě pronesl veršovaný pří- pitek na P. Kmeťa slovenský básník Reho Uran-Podtatranský, načež pozvedl po- hár na „vítězstyí slovenské pravdy“ p. dr. Aloi Kolisek, profesor z Hodonína.

Po nádherném Bartoníčkově sboru „Sloven- ské národní písně“, který vzorně přednesen byl členy Spevokolu, pronesl zdravici Jan Dzie- dicz z Haliče, načež pozvedl pohár p. dr. Adámek z Hlinska, jenž navázal na slova slovenské národní hymny: Nad Tatrů sa blýská, hromý divo bijů, keď sa ony ztratia, Slováci ožijů“, pravil: Málo tu v kraji pod krásnými Tatrami prožijete pěkných, slunných dnů, ja- kým jest den dnešní, kdy otvíráte nový stan pro své museum, abyste něm umístili doklady při- činlivosti měšťanstva a průmyslnictva, upomínky na historicky památné události a nevyrovnatelně skvostné ukázky vysoké vyspělosti a vytříbenosti uměleckého vkusu svého lidu, tak vysoce nada- ného a tak těžce stihaného osudem.“ Učiniv pak zmínku o významu musei, nabádal k další čin- nosti a praví: „Přeji vám i nám, abychom příště, až se zase sejdeme, mohli zvolati: Bouřky pře- šly, hromy se ztratily a Slováci ožili!“ (Dlouho trvající potlesk.) Po P. Tománkovi, jenž zapěl několik hlučně aklamovaných slovenských písniček, po- vstal P. Hlinka. Bouře potlesku a nadšeného ) Drůbez

FEUILLETON. Kandidát presidentství W. J Bryan o Cechách a Rakousku. Referuje Alois S vojis lk. Přištím rokem rozpoutá se ve Spojenýeh slátech opět mohutný volební ruch, bližiť se no- minace presidentská. V kruzích politických mězi lidem — v Americe zajímá se o politiku kde kdo — kolportuje se všeobecně zpráva, že nynější president Theodore Roosevelt tentokráte nominace nepřijme — a pak by presidentstv největší republiky světa, Spojených států severo- amerických, spadlo asi bez velikého boje do klina populárnímu kandidáju strany demokra- tieké, W. J Bryanovi (čti: Brajnovi). Vynika jíeí tento politik podnikl během roku 1905 a 1900 velikou cestu kolem světa zvláště za tím účelem. aby z autopsie poznal politickou konstelaci svě- tovon a prostudova! poměry ve Starém světě O svých zkušenostech vydal W. J. Bryan letos ního roku objemnou knihu »The Old Wo rl and Its Ways« (»Starý svět a jeho cesty«. St. Louis, The Thompson Publishing Co. 1907 V zajímavém svém cestopise, jehož výtisk vlastnoručním věnováním zaslal pisateli těchto řádků, líči Brjan mimo jiné též politickou si- tunci Evropy. Z každě řádky poznáváme, že knihu psal praktický Američan, který na spletité poměry politiky evropské dívá se povždy s po vzněšeného a konkrelního stanoviska střízlivé kultury americké. Pro nás nejzajímavější jsou

dojmy, jež si nastávající president Unie odnes z návštévy Cech a Rakouska. V kapitole 35. obsáhlé své knihy líčí Bryar Uhry a jejich boje o samostatnost proti koruně a vládám cislajtánským. Za svého pobytu Uhrách stýkal se Bryan s maďarskými politiky. jako hrabělem Aponyem, ministrem Košutem. ministrpresidentem Wekerlem atd. — není tudiž divu, že pod dojmem jejich informací ličí Ma dary jako národ rytířský, jenž bojuje úclyhodný boj za svobodu a samostalnost svého národa O utiskování národů nemaďarských se Bryanov ovšem informací nedostalo. Další 36. kapitol nadepsána jest »Austria Hungary« — a dovo líme si uvésti nejzajímavější odstavce v doslor ném překladu. Kapitolu onu počíná Bryan taklo: »Mluvil jsme již o protirakouských snahách v Uhrách a co platí o Uhrách,to v menším poněkuc měřitku jest pravdou též o Čechách a o polsko části řiše. Vskutku, Rakousko-Uhersko drží po hromadě pavučina, a nikdo nemůže dnes říci kdy asi pavučina ta se přetrhne. Neboť proti- rakouské smýšlení v Uhrách, protinherské smý šlení v Rakousku, nechuť k německé říši v Če- chách a požadavky polských poddaných — ne- mluvě ani o nespokojenosti všude jinde — to vše může zajisté krajně znepokojovati vládee Rakousko-Uherska. Navštívil jsem Čechy, abych sebral informace o tamější siluaci, a byl jsem překvapen, když jsem shledal, jaké nepřátelství panuje mezi němackým a českým elementem. Ještě před půl stoletím mluvilo se německy všude v Čechách, ale dnes Němci i Češi maj oddělené školy, a nikdo neuči se — vyjma

když obchodními zájmy je k tomu nucen — řeči druhých. Tak mocné jest toto smýšlení, že Čech, jenž se chce naučiti němčině, studuje ji jestliže mu to hmotné prostředky dovolují, ra ději mimo Čechy, než by navštěvoval německé školy ve své vlasti.« S dalším odstavcem, kde Bryan líčí n výhody, jaké má tato neláska k němčině u Ma darů a Čechů, možno souhlasiti s hlediska ame rického, kde cízí řeč se nevnucuje z ohledo politických, ale kde každý přiučuje se angličino z důvodů čistě praktiekých Dále píše Bryan: »Rakouská vláda jes ovšem tímto odcizením se sama vinna; nebo místo aby se snažila získati si nákonnost ná rodů sobě poddaných, hleděla je zkrotiti — s výsledkem ovšem obvyklým. Nepřátelství pro vládě obrátilo se brzy v nepřátelství proti řeči a stalo se vlasteneckým nenáviděti řeč, již by bylo bývalo výhodno pěslovati. Lidská přiroze nost jest všude stejnž, ale zdá se, že králové to nevědí zrovnu tak, jako nedbaji poučen dějin

Říše rakousko-uherská nemůže dlouho existo vati pod vládou nynější; a chce-li dále trvaíi páska jednoly musí býti v základech, v sub slanci, s není pásky takové, jestliže jednotlivé části celým srým srdcem k jednoté se nepri druží. Jsou v tom jakési výhody, jestliže celel povstal sjednocením se několika malých států, ale výhody tyto neobstojí vůči základním právům národů nebo oproti silnému národnímu citu Chladní, vypočilaví státníci podceňují někdy vliv citu, ale obyčejně poznají svou ehybu, častokrá již tuže pozdé, jestiiže ho chitějt poslápat.

Rakousko-Uhersko jako fede race států, z nichž každý ve svý ch vnitřních záležitostech by by naprosto neodvislý, bylo by silné avšak Rakousko-Ubersko, složen z nespokojených dílů (groups), j ež jen nerady podrobují se domýšl vému (srrogant) vlivu rakouskému jest uboze sla bé. Páska, jež víže Kanadu, Australii a Nový Záland k Anglii, jest nekonečně silnější nez pouto, jež poji Uhry a Čechy k trůnu rakousko uherskému. A proč? Nikoli snad proto, že v nieh užíváno jest téhož jazyka — Kanada, Australie a Nový Zěland jsou proto loyální vůči Angli protože jim Anglie dovoluje činiti, co jims libI. Kdyby některý britský parlament jedna proti oněm koloniím tak, jako cisařská vláda jedná proli Uhrám a Čechám, ani společná řeč. ani společné dějiny nemohly by zabrániti od- loučení. »Jest rozloučení, jež silí, a sjednocení jež vede k chudobě«, pravi Šalomoun. Příslov toto dá se applikovati na vlády a František Jose měl by si ho ve svěm zájmu promysliti. Nutno vzpomenouti, že Čechy nejsou ni- kterak nevýznačnou částí říše. Mají plochu 2 lisíe čtverečních mil (angl.), obyvatelstva více než 6 milionů a jsou bohaté na kovy i prů- myslem. Jsou známy průmyslem sklářským. neboť české sklo má světové jméno. Mají též veliký průmysl textilní a rolnictví dovedeno byl k vysokému stupni dokonalosti. Čechy hrály výnikající roli v dějinách střední Evropy, jsou bohaté na národoí heroy a těší se z mocného ducha a vědomí národniho. Praha, hlavní měslo

Čech, bylo dlouho kulturním střediskem a až dosud jest sídlem jejich intelektnálního i poli- tického života. Tamtéž jest velmi dokonalá škola průmyslová, jež v nemalém rozsahu přisplvá k rozkvětu průmyslu v zemi. Právě nyní jsou Čechy Mekkou pro houslisty, k čemuž též Ame- rika přispívá svou kvotou studentů. Chrám Jana Husi jest dosud jednou z znamenitostí Prahy (?). Katolická církev získala však dřivější své nadvlády. Hradčany a veřejné budovy, obklopující Hradčanské náměsti, jsou historicky zajímavy, rovnéž jako starý židovský hrbitov.e Na to se W. J. Bryan zmíňuje o bývalém americkém konsulu Mr. Ledouxovi, jehož ob- chodní talent chváli a líčí pak velice živými barvami život ve světových lázních Karlových Varech. Než přistupuje ku popisu Vídně, dolýká se spisovatel ještě charakteristického momentuv českém a vůbec v evropském životě: »Kdo v télo době roční jezdí po Čechách, vidí z ve- liké části úrodnou a vzdělanou půdu. Jediné, co nepřijemně působí, jest množství pracujících žen na polich a podél cest. Čim více člověk shlědne světa, tím více dovede oceniti výrok vtipného Francouze, Maxe O' Rella, jenž ve své řeči k »Jejímu Veličenstvu ženě« praví, že kdyby jako žena ještě jednou měl se naroditi, že by se modlil, aby se narodil v America. Po- stavení ženy v naší zemi (v Americe) není pouze značně vyšší, než postavení ženy v Asii, ale též mnohem lepší, než postavení průměrné ženy na ovropském kontinentě.«