2
masthead
V Praze, v patek dne 20. dubna 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
přelplácí ses
v Praze v administrael
na měsíe . . . . . .
.. 6K —
na čtvst lela-
s dvejí donáškou
měsi
tr lts . . . . 7 K 50
vo flislkách
na nisíc . . . . . . 2 K 80
Poštout
něst
Br . . . . 9 R en
s dvojí zásilkou
na měst
s arrt lela . . . . 1i k eo
Praha
R en
5
title
Dnsšni čislo pro Prahu Ie o 10 stranách.
Dnsšni
Praha
6
article
Věci dospívají do koncův.
Věci dospívají do koncův.
Ještě se nedostal sněm království če
ského ani ke hlavní své úloze: ke svrcho
vaně nutnému zpomožení zbědovaným finan
cím země české: a nastojte! již z Vídně se
ozývají kuliší hlasy, ohlašující jeho blízký
předčasný — konec.
Ani k vyřízení rozpočtu zemského ne
dopřeje prý se mu již v této dubnové kam
pani času! A proč to? Poněvadž vláda p
Körbrova prý má najednou nesmírně
na pilno s uklizením — jazykové otázky
v Čechách a na Moravě a tudíž chce co nej
spěšněji svolati znova smiřovací kon
ference do Vídně, vyzvati je ku po-
slednímu slovu a nedohodnem-li se na nich
s Němci sami, předložiti hotovou
již vládní osnovu jazykových
zákonů pro Čechy a Moravu v prv-
ních dnech května svolané — říšské radě.
Ano, stane prý se, jak si Němci přáli.
Ačkoli dle předpisů platné ústavy nepřísluší
cislajtánské radě říšské naprosto právo usná
šeti se o podobném speciálním zákoně jazv
kovém pro Čechy a Moravu, má k tomu dle
vůle německých centralistů přece dojítil
Na sněmech českém a moravském chtějí
zříditi národní kurie s právem veta pří otáz-
kách jazykových, tu chtějí míti svou něme-
ckou národnost chráněnu proti majorisování
se strany nás spoluobčanů téže vlasti: ale
v parlamentě vídeňském máme my Čechové
si dát líbit, aby tu Němci z Horních a Dol-
ních Rakous, ze Štyrska, Korutan, Tyrol
Vorarlberku, Salepurku atd. vyměřovali nám
právo našeho jazyka ve státních úřadech
Cech a Moravy
Již tato otázka kompetenční sama o sobě
jest tak břitká a tak důležitá, že vyzývá
v boj sebeobránný veškeré přesvědčené ob-
hájce národních práv, svézákonnosti a samo-
správy vlastí a národů!
Němec
Čecho
Vídeň
Čechy
Morava
Dolo
Rakousy
Štyrsko
Korutany
Tyroly Vorarlberk
Salepurk
7
article
Týkáť se otázka jazyků nejen nejdůtkli
vější stránky národního citu, nýbrž i nej-
důležitějších životních zájmů národa a tu
měla by se každá vláda rakouská spíše
všeho jiného odvážit, nežli pokusu, aby jed
nomu národu přiznávala moc vyměřovati ja-
zykové právo národu druhému dopouštěti,
majorisování toho národa příslušníky jiných
zemí proti vlastní jeho vůli.
Avšak což víme, jaký že bude ten chy
staný vládní návrh jazykového zákona pro
nás a pro bratry naše moravské! Neznáme
dosud ovšem ani jediného jeho paragrafu
jako že ho bezpochyby znají již dobře za-
svěcení němečtí důvěrníci páně Körbrovi, leč
podle celého vývoje věcí od 17. října m. r.,
podle celého neblahého vzezření a směru
dočasné politiky vídeňské, tušíme, že obsah
jeho bude pro dobré právo našeho národa
tak otčímsky skoupý, jak jen v Cislajtani
možno. Svým časem již měl pan Körber
připravený jakýs prý elaborát jazykového
zákona, o němž sám pronesl okřídlené slovo,
že uveřejnění jeho na Čechy působiti bude
jako puma. Nedávno opět vykládal komusi.
proč nepředložil osnovu svého jazykového
zákona delegátům na smiřovacích konferen-
cích: »Obával jsem se, že by se mi roz
utekli.« To jsou zajisté velmi charakteri
stické výroky, které nás připravují na roz-
tomilé překvapení moudrosti rakouské.
Nesměli bychom pak znáti a věděti
jakou měrou jest pan Körber v zajetí našich
národních a politických odpůrců, nesměli
bychom věděti, co denně vidíme, kterak pa-
nující systém jen napořád úzkostně vyhovuje
Němcům, kterak mocným stal se vliv Chlu-
meckého, Goluchowského, Eulenburga a t.p.
Körbr
Körber
Němec
Goluchowský
Eulenburg
Čechy
Chla
8
article
přátel a příznivcův našeho národa. V tomto
ovzduší vídeňském sotva vzklíčí pro nás cos
dobrého, tu věru ani největší optimista ne-
může rozumně očekávat, že se našemu právu
vyjde vstříc návrhem pro nás přijatelným,
životnímu zájmu a prospěchu národa našeho
jen zdaleka vyhovujícím. Jakoliv Beust na-
zval Rakousko říší pravděnepodobností, toho
zázraku se v ní dnes nedočkáme, aby vládní
návrh jazykového zákona vlády Körbrovy
odpovídal věrně duchu kabinetního listu ko-
runovaného krále českého Ferdinanda V. ze
dne 8. dubna 1848 a poctivě provedl jeho
zákonná ustanovení
I. Národnost česká budiž položena z
základ tak, že se česká řeč ve všec
větvích státní správy a veřejného
vyučování s řečí německou v úplnou
rovnost staví.
IX. Od nynějška mají v Čechách
všichni úřadové veřejní a všecky
soudy obsazeny býti jedině osobami oboji
řeči zemské mocnými.
Mohlo-li se státi, aby přes toto císařské
nařízení, o němž nejvyšší soud rozhodnutím
ze dne 13. prosince 1898 uznal, že »jeví se
býti ve smyslu tehdejšího práva státního
zákonem a žádným pozdějším zákonem zru-
šeno nebylo«, nadešla v Rakousku pro nás
katastrofa dne 17. října 1899, pak věru těžko
dnes očekávati poctivý a odhodlaný návrat
rakouské politiky na onu zákonnou půdu,
přiznanou slavně národu českému za jitra
svobody králem jeho před 52 léty.
Spíše pohříchu připravme se na to,že
dokonává se právě ve Vídni osudný obrat
v levo, že dráha panujícího systému žene se
po šikmé ploše dál a dále od právního stano-
viska valné většiny národů této říše do
úvalu a tunelu velkoněmeckých snaha
záměrův.
Körbrův
Jakoliv Beust
Rakousko
Čechy
Vídeň
9
article
Smiřovací konference nejeví se býti ni-
čím jiným, nežli pouhým mostem před tímto
osudným tunelem. Děje se jimi poslední
pokus, abychom my Čechové sami dobro-
volně přinesli oběť na svém právu prefensím
německým a tak upokojili německou lačnost,
by nebořila na dále ten vídeňský parlament.
nybrž nechala ho pracovati pro stát a vládu.
Jestliže však delegáti naši na konferenci
k tomuto harakiri se neodhodlají a konfe-
rence bez výsledku se rozejdou, předloží pan
Körber svůj elaborát, stvořený asi věrně
k obrazu svatodušního programu německého,
říšské radě, žádostiv, aby v této sehnal pro
své mistrovské dílo potřebnou většinu. Se-
hnati ji, znamená rozbiti pravici a dohnatí
osamocený a zrazený národ český ku nedo-
zírné zoufalé sebeobraně. Nesežene li však
většiny té — a sami Němci silně pochybují,
že by ji sehnal, pak prý vezme vídeňský
parlament prostě za své a bude prý se po
mýšlet na prostředky, aby státní stroj byl
nějak do pohybu uveden.
Takovou perspektivu označuje německý
tisk jako tajný plán vlády Körbrovy. Nuže,
pravda-li vše to, pak je touže chvílí dráha
politiky české určitě a neuprosně vyměřena,
pak je konec všemu diplomatisování a všem
ohledům v pravo v levo a uvědomělý, za-
chovalý náš lid se svými poslanci podstoupí
za své dobré právo svorně a vytrvale na
celé čáře boj nejodhodlanější až do kraj-
nosti, bera za svědky dějiny souvěké, že
dříve vyčerpal všechny prostředky trpělivosti
a dobré vůle v obraně životních zájmův svých,
své cti a svého legitimního práva-v této říši.
Čecho
Körber
Němec
10
article
Sněm království českého.
Sněm království českého.
Schůze dvanáctá.
R. V Praze, 19. dubna.
Nejhledanějším ve dnešní schůzi byl pan
místodržitel. Poslanci všech stran a odstínů
Praha
11
article
ho v dnešní schůzi vyhledávali, vyptávali se
ho a činili mu sdělení. Byli mezi nimi i po-
slanci čeští, vynikající i nevynikající, z če-
hož soudíme, že bylo odvoláno usnesení, ne
míti s panem náměstkem žádných styků.
Poslanci vrátili se, jak bylo pozorovati
z velkonočních svátků posíleni a svěží, od-
hodlaní zasedati, kdyby bylo nutno, třeba
ještě tři měsíce. Však škoda, že prý jejich
práci nejdele do 6. května bude bez milosti
odzvoněno, poněvadž nutno svolati vídeňský
parlament, aby vláda presentovati mohla zá
stupcům zemí českých pěkné nadělení, jež
uchystala předlohou jazykovou, a potom aby
učinila pokus prosaditi parlamentně předlohu
o půjčce investiční a tím naplniti prázdné
pokladny státní.
Na počátku schůze zedpovídal nejvyšš
maršálek některé dotazy, potom místodržitel.
Zajímavo bylo při tom, že nejvyššího hod-
nostu autonomního zrovna tak jako nejvyš
šího úřadníka zeměpanského v královstv
českém neposlouchali ani ti, kdož je byl
interpellovali.
Na jednacím pořadu bylo pokračován
v debatě uhelné. Bylo již tři čtvrti na
jednu, když poslanec dr. Baxa ujal se slova
Charakterisoval nejdříve jednání sněmovní.
Čtyři neděle již radí se zastupitelstvo země
a přece nevykonalo v zájmu země dosud pra-
nic. Sněmovní jednání je komedie, ktera
má působiti pouze na venek. Ti, kteří
doufali, že sněm něco vykoná v záležitosti
uhelné, budou náramně zklamáni, budou
zklamáni právě tak, jako jednáním parla-
mentu vídeňského. Vláda stojí na straně
velkokapitálu a sotva se opře těmto svým
uhelným spojencům, mezi nimiž nalezají se
velicí páni a sotva namáhati se bude, aby
nemožnými učinila hříchy, jichž se tito na
obecném prospěchu dopouštějí. Že ale na
sněmu nic se neděje, tím vinen dle dra.
doktor
Baxa
12
article
Baxy hlavně nejvyšší maršálek, zdali v do-
rozumění s Vídní, či o své vůli, není sice
známo, ale zdá se dru. Baxovi, že jedná v
intenci rozhodujících kruhů. Řečník obrací
se pak proti židům, kteří mezi uhelnými
lichváři zaujímají přední místo a o nichžje
známo, jak hrozným způsobem vykořistili
kalamity uhelné. Třeba prý to konstato
vati, poněvadž židovský vliv šíří se již všude
také v soudnictví, kde prý vliv jejich pů
sobí velmi neblaze. Řečník přešel na to na
půdu dělnictva v dolech a prohlašuje poža
davky horníků za úplně spravedlivé, a to
oč žádali, za slušné a skrovné.
Posl. dr. Klouček horlil proti neustálému
doprošování se Vídně, aby to- či ono uči-
nila, kdežto sami, i tam, kde právo nepo
píratelně je na straně naší, klademe ruce
v klín. Proč vyzýváme vládu, aby učinila
to či ono, proč sami neusneseme se na je-
dině rozumném a možném upravení poměrů
v těžbě a v prodeji uhlí? Proč neusneseme
se bez ohledu na pravo či na levo a sice
úplně v kompetenci sněmu na vyvlastnění
na pozemštění dolů? — Připomínáme, že
dr. Klouček nevykládal snad 88 11. a 12.
zemského řádu pro království české zcela
správně, ale povinností autonomistů musí
býti, vkládati do ustanovení, jež týkají se
sněmovní kompetence, spíše větší právo nez
menší. Přistřihovačů samosprávy zemské
najde se v Rakousku vždy dost.
Poslanec Hořica dojista odpustí, řek
neme-li mu tentokráte upřímně, že dnešní
jeho debut šťastný nebyl, jakkoli pronesl
mnohou dobrou myšlenku. Jiným pánům
dovolili bychom si ve vší šetrnosti připome
nouti, že kdo stěžuje si a naříká na de
kadenci parlamentarismu, v první řadě sám
povinnou úctu musí osvědčovati ke sborům
parlamentním, jejichž je členem.
Baxa
Posl
doktor
Klouček
Hořica
Vídeň
Rakousko
13
article
Poslanec dr. Žalud ujal se dle povin
nosti své těch, na něž po starém příslovi
že žid musí býti bit, ať se má věc takči
onak, vlastně všechno se svezlo. Poslane
dr. Žalud měl postavení dnes nesnadné př
notorický dokázáném faktu, že největší vydři
duchové uhelní, jako Guttmannové, Weiman-
nově, Petschkové atd., jsou židé, mohl ovšem
poukázati právem k tomu, že mezi majiteli
dolů je židů počet minimální, za to ale mezi
nejnesvědomitějšími uhelnými lichváři také
dost křesťanů. V ohledu tom měl pravdu.
rovněž měl pravdu, když poukázal k smlou-
vám, jež uzavírají komisionáři a obchodníei
s majiteli dolů, a k tomu, že u nás všechno
víme teprve tehdy, když neštěstí již nás drž
za pačesy. Před tím po celých třicet let jsme
o řádění exploitérův uhelných nevěděli.
Po řeči dra. Žaluda ukončil nejvyšší
maršálek schůzi, tak že přihlášení ještě řeč
níci posl. Scharf a Gebler mluviti budou te-
prve zejtra. Na počátku schůze — jak již
tom zmínka učiněna v předu — odpovídal
nejvyšší maršálek na dotaz poslance dra
Podlipného a soudruhů ohledně připo
jení předměstí pražských ku hlavnímu městu.
Z odpovědi nejvyššího maršálka zjevno.
s jakou liknavostí, ba řekli bychom přímo.
s jakou bezohlednou nevšímavostí vláda
chová se k zemskému výboru i v otázkách
velkého dosahu a důležitosti.
doktor
Žalud
Guttmann
Weiman
Petschek
Scharf
Gebler
Podlipný
14
article
Nejvyšší maršálek zemský zahajuje
schůzi o 11. hod. 30 min.
U vládního stolu: c. k. místodržitel hr. Cou
denhove, místodržitelský rada dr. Vojáček
okresní hejtman dr. Neuma nn.
Nejvyšší maršálek zemský odpovídá
na dotaz posl. dra. Podlipného ze dne 30. pro-
since v příčině akce zemského výboru v otázce spo
jení obcí předměstských s Prahou. Pokud se týče
otázky, co opatřil zemský výbor vzhledem k usne-
sení sl. sněmu ze dne 24. února 1899, nemůže nežl
uvésti, co v té příčině uvedl v odpovědi ve schůz
sněmu dne 13. května 1899. Zmíniv se o usnesení
sboru obecních starších ze dne 24. února 1898, by
zemský výbor ve srozumění s c. k. místodržitelstvím
zabájil jednání za účelem spojení obcí Karlína, Smí
chova, Král. Vinohradů, Žižkova, Libně, Dejvic
Střešovic, Košíř. Vršovic, Nuslí a Podolí s obcí praž
skou v jedinou obec, praví, že zemský výbor sděli
tuto žádost c. k. vládě a žádal, aby za účelem zjed
nání reálního podkladu pro nové jednání, prohlásila
jaké stanovisko zaujímá vůči požadavkům, které vte
příčině obec pražská v příčině známých předpisů
domovní dani činžovní a dani potravní c. k. vládě
byla již vyslovila.
Když došlo výboru zemského usnesení sla
sněmu ze dne 24. února 1898, jehož prvním odstav
cem se mu ukládá, aby zavedl jednání s obcí praž
skou a ostatními obcemi za účelem jich sloučení
dospěl po bedlivé úvaze ku přesvědčení,ž
nelze rozhodnouti o způsobu, jakým se má přikro
čiti k provedení odstavce I. sněmovního usnesení
dokud nebude známo, jaké stanovisko zaujímá vláda
ve věci této.
doktor
Vojáček
Podlipný
Král
Praha
Karlín
Žižkov
Libeň
Dejvice
Střešovice
Košíře
Vršovice
Nusle
Podolí
sla sněm
NN
15
article
Poněvadž pak vláda dosud v té příčině sdě-
lení žádného neučinila, bylo přípisem ze dne 30
dubna 1898 č. 24.101 pražské místodržitelství dožá-
dáno za vyřízení přípisu ze dne 7. února 1898.
Vyřízení toho nedostalo se výbor
zemskému podnes přes to, že přípisem ze
dne 16. března 1891 výbor zemský znovu v té pří-
čině na vládu se obrátil a dalším přípisem ze
dne 26. června 1899 č. 41.129 na vyřízení věci
nalehal.
K vyzvání zemského výboru předložila mu
rada městská návrhy, jež měly býti náležilým
dostatečným podkladem pro zahájení jednání, ale
rada městská obmezila se na to, že jen zcela vše
obecně dotkla se okolností, na které výbor zemský
v usnesení svém váhu kladl, aniž dospěla k určl
tému vytčení zásad, podle nichž řešití dlužno tutc
jak pro obec pražskou, tak i pro ostatní obce
mající náležeti ke svazku příští velké obce Prahy
nad jiné důležitou otázku.
Byť i slušelo připustiti, že není zcela možným
návrhy striktní a přesně formulované již dnes činili
měl by přece po náhledu výboru zemského obc
pražskou, od níž iniciativa vychází, podán býti úpl-
nější obraz o tom, jakou formu má míti příští útva
spojených obcí v různých oborech správy, aby jed
nání, k němuž se má přikročili, mělo naději na vý-
sledek. Výbor zemský nemůže zejmena znovu ne-
vytknouti, že najmě hlavní zásady, na nichž má
Praha
16
article
V drobném prodejit
saaní čísle o soě . . . zs 8
odpolední ..
. . . na t
Ve tlialkách na vezkovšt
ranní čjsle.
sdpolední.
Inserasy
platí se hotevě napřea
Předplscení a insmrty přijímá sdminl
strace v Marianské ulici 4. 3.
Tam nacházejí se též redakea
tskirna s szpedine „ Narodnich Llstěs
Bukopisy se novraneji
marianský ulice
Narodnich Llstěs Bukopisa
17
article
spočívati příští statut a volební řád, by měly obcí
pražskou býti dány, aby obce, s nimiž jednati
dlužno, měly substrát pro vyjadřování své.
Výbor zemský nepokládá tedy zmíněné
podání za dostatečný podklad pro to
aby jednání ve smyslu zmíněných usnesení bylo
zahájeno a má za to, že podáním obce pražské
nebyly vystiženy podmínky, za kte-
rých výbor zemský přislíbil v ře-
šení otázky již nyní činně za sá-
hnouti.
Přes to však jest úmyslem výboru zemského
akce ve věci té se uchopiti a zúčastněn
obce nyní již k jednání vyzvati, za kte-
rýmž účelem zamýšlí výbor zemský předem svolati
ke společné úradě zástupce obeí, jichž
se týče. To se stane v době nejbíližšt.
Zemský výbor plně uznává důležitost zdárného
rozřešení této veledůležité otázky a očekává s plnou
důvěrou, že při obmýšlených poradách najde se
správní podklad, na jehož základě
bude možno dospěti k vyřízení otázky
sloučení král. hlavního města Prahy
s okolními obcemi ku spokojenos
všech, jichž se tý če.
Na dotaz posl. Sokola a soudr., co zemský
výbor vykonal ve příčině provedení loňského usne-
sení sněmu, týkajícího se změny disciplinár-
ního řádu učitelského, odpovídá nejvyššl
maršálek zemský, že ve schůzi ze dne 13. května
r. 1899 usnesl se sněm postoupiti návrh posl. dra.
Herolda a soudr., podaný r. 1892, pak návrh
posl. dra. Sokola a soudr., podaný r. 1895 a ko-
nečně petice osob učitelských ve příčině změny
disciplinárního řádu zemskému výboru, aby dohodnuv
se s c. k. zemskou školní radou o zásadách, které
mají býti touto opravou k platnosti přivedeny, před-
ložil sl. sněmu v nejbližším jeho zasedání zprávu
spolu s návrhem nového dísciplinárního řádu.
Herold
Praha
Sokol
18
article
Podstatnou částí obou uvedených návrhů jest
kromě jiných změna 8§ 26., 39. a 41. zákona o práv-
ních poměrech učitelstva veřejných škol národních.
V téže schůzi usnesl se slavný sněm na osnově zá-
konů, jimiž se mění jednak § 26., jednak §§ 39.a
41. citovaného zákona a byly dotčené osnovy dne
7. června 1899 presidiem sněmovním sděleny c. k.
vládě, aby vymohla nejvyšší schválení těcht
osnov. Obě tyto záležitosti, totiž návrhy posl. dra
Herolda a soudr. a posl. Sokola a soudr. s jedné
osnovy obou zákonů, na nichž se sl. sněm usnesl.
se strany druhé byly v úzké souvislosti, neboť smě-
řovaly ke změně těchže předpisů zákonných a bylo
tudiž nutno, dříve než zahájeno jednání ve smyslu
sněmovního usnesení, vyčkati, zdali dojdou uvedené
osnovy zákona nejvyššího schválení, resp. z jakých
důvodů schválení odepřeno, aby získán byl spole-
hlivý základ pro evěntuálné další úvahy ve příčině
změny citovaných paragralů.
Když pak dne 20. prosince 1899 sděleno zem-
skému výboru, že osnova zákona, jímž se mění § 39.
a 41. zákona ze dne 13. května 1874 č. 36 z. z.
byla sankcionována, kdežto druhé osnově zákona
bylo odepřeno nejvyšší schválení, byla c. k. vláda
na základě usnesení zem. výboru ze dne 24. ledna
1900 dožádána, aby ve smyslu uvedeného sněmov-
ního usnesení podala své dobré zdání o uvedených
návrzích, jakož i o petitech, obsažených ve shora
uvedených žádostech. Dobré zdání c. k. vlády
však dosud nedošlo; jakmile se tak stane,
vezme zemský výbor změnu disciplinárních předpisů
platných pro osoby učitelské v úvahu a neopomene
o výsledku podat sl. sněmu zprávu s příslušnými
návrhy.
Herold
Sokol
zákon o práv
19
article
Ve 4. schůzi sl. sněmu ze dne 28. března 1900
učinili ke mně p. posl. Dyk a soudr. dotaz v zále-
žitosti osadou a katastrální obcí malonick o
žádaného vyloučení z místní obce Lštění (okresu
horšovotýnského.) Páni interpellanti poukazují ze-
jmena k tomu, že záležitost ta po více nežli dese
roků jest předmětem jednání samosprávných úřadů.
táží se mne jako předsedy výboru zemského, jsem-l
ochoten dáti případ tento přísně vyšetřiti a zvláště
okresní výbor v Horšově Týně přiměřeným způso-
bem k tomu pohnouti, aby žádost obce malonické
řádně vyřídil.
Na základě usnesení výboru zemského ze dne
11. dubna 1900 kladu si za čest k tomuto dotazu
odpověděti: Osada malonická zakročila již v roce
1868 o vyloučení z místní obce Lštění a ustavení
za samostatnou místní obec. Její žádost byla však
usnesením sl. sněmu ze dne 14. října 1869 zamí-
nuta (výnos výboru zemského ze dne 29. listopadu
1869 čís. 25.340.)
Sub. praes. 22. října 1887 č. 763 podal osadní
starosta Josef Kuber k výboru okresnímu znovu žá-
dost téhož obsahu, k níž byl vyzván, aby předložil
doklady, k vyřízení potřebné. Poněvadž však se tak
vůbec nestalo, ponechal okresní výbor řízení o žá-
dosti ve své míře, vyrozuměv osadní představenstvo,
že po předložení potřebných dokladů jednání bude
zahájeno. K tomu ale nedošlo, poněvadž osada malo-
nická dokladů těch nepředložila, takže musil výbon
okresní míti za to, že na žádosti netrvá. Teprve po-
dáním ze dne 6. února 1899, došlým výboru zem-
Dyk
Kuber
Lštění
Horšův Týn
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Komedian t.
Vzpomínka V. R.. .a.
Vyšel jsem si odpoledne lenošit do lesa —
jako denně. Přes lávku, složenou ze dvou ne-
otesaných kmenů, kolem mlýnka, zarostlého do
země, vápenným lomem, nad nímž se krčila
v kamenném prachu opuštěná chalupa, az
k potoku, zarostlému pomněnkami a pryskyř-
níky, za nímž hrčela pila mezi širokým
černými smrky, jež stnily širokou, červe-
nou lesní cestu, zabíhající až pod rozsypané
hradní trosky. Znal jsem již tak dokonale tu
denní pěšinu, po které se ráno pestřily šaly na-
šich výletních slečinek a odpoledne haveloky
starých pánů, putujících na stráň k odpoled-
nímu spánku, že mne zarazil neznámý člověk,
sedící na kameni u potoka a kouříci z krátké
francouzské dýmky. Celý Podol, v němž jsem
trávil léto, neopomenul se hned v prvních dnech
od posledního kluka až do kostelních stařenek
představit každému hostu malých lázniček, jimi
se živila obec v létě, že nebyl jsem na pochy-
bách o cizím původu neznamého. Ostatně byl
by mne o tom přesvědčil jeho zevnějšek. Same-
tový černý kabát, jako nový, odřené spodky.
červený soukenný pás, ledabyle ovázaný, široký
měkký klobouk a se schvální nedbalostí uvázan
siroká kravata — nebylo pochyby, že Podolu
přibyl nový cizinec.
Sam
Podol
Podol
21
article
Jeho zaměstnání odhadl jsem brzy, když
jsem se vracel k obědu, přes louku za jezem
Mezi několika krásnými, košatými lípami, před
malým kostelikem nade vsi, stála veliká boud
s malými okénky, zeleně natřená, nemotorný ne-
lvor na čtyřech kolech, v okéncích pěkné kvě-
tiny a bílé záclonky, pod podlahou buben a ně-
kolik barevných praporečků, vedle menší, po
dobný dopravní prostředek, chundelatý, bílý ov
řác ký pes a veselá koza s růžovou páskou na
krku, jež dráždila svými skoky několik huňa
tých koníků. Před vozem na dřevěné třínožce
visel měděný kotlík a dvě hezká děvčatav
jednoduchých, městských šatech připravovala na
vyschlém trávníku otřelé talíře a příbory k obědu.
Po obědě, když jsme trávili siestu v za-
nedbané »lázeňské« zahradě, dámy na ruském
kuželníku a my na plaidech na trávě, vsunula
se do zahradních dvířek vysoká postava v sa-
metovém kabátci, s několika černí rozmnože
nými cedulemi v ruce a tu jsem teprve zpozo
roval hnědý, do ostrých záhybů skládaný obličej.
veliké, zcela modré oči, nepřirozeně dlouhý,
štihlý a vyschlý nos, vysoké čelo a dlouhé
modročerné vlasy, jež se kroužkovaly až po
čistém měkkém limci režné košile. Patron při-
bylé společnosti přál silným, energickým hlasem
dobré odpoledne, stěžoval si, že teprve přímlu-
vou vzácných hostí vymohl si u starosty povo-
lení k večernímu představení a zdvořile zval
k zvláštnímu večernímu »elitnímu« divadlu
v »taliánské manýře«.
22
article
Hrávali jsme večer obyčejně karty — roz
manité ty komplikované hry, vynalezené pro
zábavu dam, aby co nejhojněji mohly uživat
různých úskokův a podvodů, mezi hráči nepří
pustných, někdy jsme též povídali pohádky,
občas se i tančilo, a když bylo nejhůř, dali se
starší pánové do důkladnější, vážné hry, a my
mladší provázeli dámy na večerní promenády
při měsíčku.
Komedie byla opravdovým osvěžením. Bilo
osm, když jsme již obsadili několik nehoblo-
vaných prken před dosti slušným divadélkem
pod lipami a královským honorářem zapudi
veškeré domorodě obyvatelstvo do ctihodné
vzdálenosti, za sudy, na nichž se houpala naše
improvisovaná sedadla
Bylo tam milo posedět v širokém věne
košatých lip, jichž vůně domírala se zrajícím
plody na vyschlém palouku, ozářeném měsícem
na tmavém nebi, v jehož bílém světle se třepe-
taly páchnoucími plaménky knoty petrolejových
konviček, přivázaných na několika tyčích. Sotva
jsme se usadili, zazněla hudba, melodický plno-
zvuký italský kolovrátek. Očekávali jsme oby
čejnou komedii, ale už to jeviště, zavěšené hrub
pomalovanou oponou, slibovalo jiný požitek.
23
article
Sotva se opona vyhrnula, vystoupil prin
cipál v bezvadném úboru — ani bílé rukavice
nescházely — a deklamoval s dobrým pathosem
»Stávku kovářů«. Považovali jsme toto číslo za
jakousi poctu pro nás, a odměnili přednášeče
též náležitě potleskem. Ale údiv náš, zpočátku
pomíjející, rostl, když na konec náší deklamáton
zvěstoval, že bude se hráti tragédie, na němohru
upravená, od pana Šilera, »Marie Stuartkae
zvaná. A vskutku — hrála se. Dosti čelný
personál, dcery, synové i malé děti ředitele.
jeho žena, zeťové i snachy v kostumech opravdu
obdivuhodných, čistě vypravených a poměrně
nákladných, kupili se se vzorným nacvičením
v živé obrazy, k nimž starý ředitel za scénou
deklamoval jasným, dobře akcentovaným hlasem
celý děj, a vlastní rukou, jež leckdy trochu
neopatrně vylézala z chudých sufit, zapalova
zelený i červený bengál, nezapominaje při ton
vytahovati i spouštěti oponu.
Sotva že si oddychl kat, jenž v poslednín
obraze za neutuchajícího potlesku vydržel ně
kolik minut třímati těžkou, vypůjčenou řeznickou
širočinu, oznamoval ředitel v kostumu polici
nella, že bude sehrána stará italská komedie,
přesně dle vzoru atd. A před našimi zraky
opravdu dováděla rozkošná Colombina se všem
svými soudruhy italské komedie ve vzornýeh
kostumech a řikala s roztomilou prohnanost
trochu tvrdé české verše, jež živě připomínaly
dějem i fakturou italskou comedia dell' arte
Byla to vskutku skvostná podívaná: staré lípy
s tmavými korunami, jež nás kryly, ozářené ze
spodu, jak umělé pěsténé loubl, to chudé okolí
s vylámanými, zaprášenými vápenými lomy,
kontury kočovných voziků na krají stráně, a to
Šiler
Stuartkae
24
article
osamělé, ve tmě svítici divadélko, v němž pěknou
deklamací rozkvétala stará veselohra v celém
svém primitivním půvabu.
A zas spadla opona, zas zazněly melan
cholické zvuky italského kolovrátku a rozkošná
dívčí postava v bezvadném baletním úboru
oznamovala »balet ve dvou«, pak jakousi škot
skou čtverylku a nevím, co ještě. Na malém.
pískem posypaném jevišti objevilo se vskutku
šest děvčat, na jichž krátkých sukénkách, stře-
víčeích i účesech bylo pozorovati, jak pečlivě
byla vypravena k vystoupení starostlivou rukou
principálovy ženy. Netřeba podotýkati, žen i ta
sklidila za své evoluce zasloužený potlesk, jenž
ustal teprve, když neunavný ředitel oznámi
poslední číslo programu, němohru »Šve
v úzkostech«. A sehráli ji znamenitě. Nebyly to
surovosti, tak oblíbené na prknech našieh
chantantů, ale zas stará jakási hra i oděvy
prozrazovala svůj cizí původ, vzorně pro-
vedená.
Dříve, než dohořely petrolejové knoty, do
provodil nás ředitel veršovaným přáním dobr
noci a všeho dobra až na věky. Nemohl jsem
odolati, abych s ním ještě nepromluvil. Dopro-
vodil jsem naši nadšenou společnost domů, ale
vrátil jsem se právě, když můj oblibenec zha
sínal světlo a nařizoval disposice pro příští den.
25
article
Nedal se dlouho přemlouvati, aby šel se mnou
na večeři do druhé, odlehlejší hospody, »na
špici«. Nezapírám, že během nejbližší hodiny
silně vybledl můj ideál, vyrostlý za večen
v tomto zneuznaném talentu, jehož umělecké
nadšení mne tak nadchlo. Ale poznal jsem
něm člověka, jehož jsem si tím více pak na
učil vážit. Český člověk, několikrát ztroskotaný
nedotknutý naším »vyšším« vzděláním, ale př
tom se silně vývinutým citem pro vše pěkné.
umělecké, co se mu kdy dostalo do rukou.
S splašenými, často dosti primitivními
ideály, jež by byly mohly asi docela jinak vy-
zráti, kdyby byl jeho duch jinak býval vzdé-
lán, — ale co vskutku ve mně vzbudilo úctu,
to byla energie, s kterou ty svoje, v mých
očích ovšem kusé, ubohé, rozbité ideály dovedl
realisovat, vzdor nepříznivým okolnostem. Uka-
zoval mi na druhý den svoji garderobu, jíž
věnoval celý jeden vozík, a již uhájil několi-
kráte před exekucí jen zoufalými úskoky, jimiž
převáděl jeji vlastnietví na jednotlivé členy své
rodiny. Vykládal mi jednotlivé ty sametové ka-
bátky, péra, drahá trika, vyšívané střevíčky,
imitace skvostů a všechny ty své poklady s ta-
kovou péčí a s takovou pýchou, jakoby všechny
ty našívané perličky a kamínky i s těmi žlu-
tými a bilými cetkami byly pravé zlato a pravé
drahokamy. Jeho dcerušky, které se červenaly.
když zavolal je, aby vyložily svoji vzorně se-
řízenou a uloženou »výbavu«, jak jmenoval jich
divadelní garderobu, byly tak jednoduchá děv-
čátka přímých zraků a ostýchavých pohybů, že
bych v nich byl nikdy nehledal obratné taneč-
nice předešlého večera.
26
article
Ptal jsem se ho, proč se nestará o jejieh
budoucnost. Zalichotil jsem mu, a myslím, že
ne ncprávem, že by leckterý člen jeho rodiny
jež tvořila zároveň celou společnost, mohl od-
vážiti se na větší jeviště, sic že zakrní takhle
zbytečně.
I tu nevím, byl-li to u něho slavomam, či
co jiného, ale podival se na mne velice podivně
a řekl mi asi tak: »Pane, toto mi stačí. My
jsme umělci, a kdo se na nás dívá, to je nám
stejné, jen když máme co jíst, ale umění, to
není velké jeviště a to všechno, a dokudjá
budu, budeme pohromadě a budeme dělati
umění pro nás, třeba bez dekorací. Až umru,
ať si dělají děti co chtějí. Já už na to nejsem.-
Neviděl jsem ho od té doby, je to už kolik
let. Nevím jestli již jeho děti dělají co chtějí
ale mohu říci s dobrým svědomím, že jsem na-
šel málo lidi, kteří by tak vážně pojímali pravé
umění a kteří by je tak nezištně věnovali lidu,
jako ten starý český komediant.