Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 225. ze dne 17. srpna 1905.

Různé zprávy.

Ženy, jež si vydělaly milliony . .. Jakési vzrušení vyvolala nedávno zpráva lon- dýnského listu, že millionářka mrs. Oelrichová, pří- buzná Vanderbiltova, získala ve spekulaci se želez- ničními podniky za rok 40 millionů korun. Ženy jež si vydělaly vlastní pílí a přičinlivostí milliony peněz, nejsou v Anglii a Americe ojedinělými zjevy Paní Kingová, ve státě Indiána, řídila do ne- dávna ohromné statky a vedla obchod s živým do- bytkem. Farmy paní Kingové byly tak rozsáhlé, že drát, dělící hranice jejího majetku, obnášel 40 mil zdéli i bylo potřebí nejméně půl druhé hodiny k tomu, aby dobrý jezdec kus té země mohl objeti koňmo. Panička zaměstnávala přes 300 kowboyůa stáda její čítala přes 20.000 kusů dobytka, jakož přes 1200 koní. Podnikavá žena vyzískala milli- ony, takže mohla by směle podepsati své jméno na cheky ročního zisku s ročním důchodem 20 mil- lionů korun . Největší z její konkurentek byla krásná mrs. N. Collinsova, známá v Americe pod názvem »královna z Montany«. Život slečnin byl plný strastí a dobrodružných osudů. Od prvního dětství žila mez horami v Montaně, byla Indiány zajata a dlouhou dobu mezi nimi ztrávila. Od té doby má krásné čelo zbrázděno rýhou, již způsobili jí otrokáři ranou to- mahawkem. V pozdějších letech prošla s karavanou kupců téměř všechny země divokého západu a proce- stovala krajiny missourské.

»Neminulo dne,« vyprávěla často o oněch do bách, »kdy bych se nebývala zúčastnila bojů s In- diány, kteří bažili po našich pokladech.« Za dvacet roků koupila si ze svých úspor mrs. Collinsova farmy a stáda a usídlila se v Montaně, zařídila si obchod a nahromadila mnoho millionů. Přes to však nevzdala se do té chvíle obchodu a jakkoliv oplývá velikým bohatstvím, dodává hovězí dobytek stále ještě největším americkým trhům. Vynikajícím geniem v oboru finančnictví byla mrs. Hetty Greenova, kteráž prováděním bursovních obchodů získala roční příjem 20 millionů korun, jakkoliv se rodové jmění její páčilo již dávno na 400 millionů. Přes to jest Greenova každodenně ve své kanceláři po několik hodin nepřetržitě činnoua žije velmi skrovně. Na Rusi jest všeobecně známou paní Wolewská, kteréž náležejí statky, čítající mnoho set tisíc akrů. Sestávají z měst, ba i z vesnic Paní Wolewská kaž- dého dne bedlivě projíždí své území a velmi často koná porady se svými inspektory, jichž zaměstnává několik set. Mezi americkými millionářkami vynikaly v po- slední době také mme. Barriosová a miss Garettova z Baltimore, kteréž z obrovského jmění, jehož na- byly prací a přičinlivostí, založily řadu dobročinných nadací. = Zázračná okna. Kněz-laik bratr Stefano, obý- vající dům na statku zemřelého kardinála Antonella v Beletri u Palerma, zatčen byl těchto dnů pro po- dezření z podvodu. Asi před týdnem — jak se ozna- muje londýnskému listu z Neapole — spatřili lidé,

ubírajíci se kolem obydlí Stefanova, že s okenníc tabulí domu zmizely tři kříže a že se nevysvětlitel- ným způsobem zaměnily v postavy bohorodičky .. Zpráva o zázračných oknech rozšířila se za krátko nejširším okolím a se všech stran spěchali lidé k bytu knězovu, aby spatřili okenní tabule. Stefano dostal při tom darem mnoho peněz i různých jiných cen- ných věcí. Za nedlouho uspořádal kněz průvod děv- čátek, jež bosa s hořícími svíčkami musila několi- kráte stavení pořadatelovo obejíti, aby prý »bůh sňal veškeré hříchy s města a lidi přijal na milost.«. Ro- dičové dívek zaplatili Stefanovi za vyznamenání, jež dětem jich udělil tím, že je přijal do průvodu, mnoho peněz a tak dělal kněz-laik znamenité obchody. V době však, kdy se průvod kolem budovy ubíral. přihnal se k místu zástup nevěřících, kteří jali se na budovu útočiti. Pobožní však přivítali je deštěm ka- mení a tak vznikla z toho všeho obromná řežba v níž bylo asi dvacet osob těžce zraněno. Konečně zukročilo do toho četnictvo, jež zástup rozehnalo- Záhadné okenní tabule byly odstraněny a kněz-laik odveden do vězení. Obrazy nedaly se mytím odstra- niti i má se za to, že sklo bylo zvláštním chemickým způsobem připraveno. = Pour les pauvres Russes. V toilettním oddě lení vozu I. třídy ve vlaku, jedoucím z Brestu do Varšavy, nalezen byl nádherný brillantový náhrdel- ník, k němuž připojen byl lístek, na kterém bylo na- psáno: »Pour les pauvres Russes« (pro chudé Rusy).

Následkem učiněného oznámení bylo po majetníku skvostu pátráno i zjištěn v osobě dámy, kteráž uvedla, že je rodilá Francouzka, že se jmenuje Marie Luzannova a že jede z Oděssy navštívit rod- nou vlasť. Dále prohlásila, že jest náhrdelník jej majetkem, jejž věnuje na prospěch schudlých Rusů. S dámou, toliko frančiny znalou, sepsán byl úřadní protokol, načež po prohlédnutí její legitimace jí bylo dovoleno, aby v cestě směla pokračovati. Šperk po- nechán byl v rukou úřadů.

= O pravnuky Viktora Huga rozpředl se mezi jich matkou a rodiči téže poslední doby v Paříži ostrý spor, k němuž nepřihlíží se ve francouzské ve- řejnosti bez veškerého zájmu. Georges Hugo, syn vnuka velikého básníka Viktora Huga, dal se rozvésti se svou ženou Pavlínou, rodem Manard-Dorianovou, protože povahy jejich se nesnášejí. V procesu roz- vodovém vyslovil se soud, že děti v manželství tom zrozené mají býti přiděleny matce, že však alespoň dvakráte v témdni navštíviti musí rodiče matčiny, aby tito nad vnuky dohlíželi. Návštěva tato má trvati po každé nejméně čtyři hodiny. Důvod, proč soud vynesl v dotyčném sporu nález právě vylíčený, spa- třován jednak v tom, že matka dětí jest osůbkou poněkud lehkomyslnou, kteráž se se svými rodičiz různých příčin podivně rozešla. Vystěhovala se totiž před nedávnem do Anglie, ale zase brzy se vrátila, neboť měla v Paříži milostné styky s jakýmsi uměl- cem, jenž by ji rád pojal za choť, avšak sám jest — ženat. Poněvadž pak sdílí s paní Menardovou spo- lečnou domácnost, usilují rodičové její o to, aby jí byla moc nad dětmi odňata, jinak že by propadly duševní zkáze. V záležitosti této konala se již celá řada líčení a soudních jednání, jež pohříchu skončila vesměs na prospěch matčin. Právní zástupcové její totiž prokázali vždy, že rodičové jejich klientky za sahují do této záležitosti rodinné zcela neprávema tak se přihodilo, že soud za účelem nového zjištění

okolností vynesení konečného nálezu oddaluje stálým odročováním věci na dobu pozdější. Jednu z nejtrud- nějších rolí hraje v nepěkné afféře této pan Georges Hugo, otec nešťastných robátek, jenž mlčky a chladně přihlížeti musí ke všemu, co se kolem něho děje. On, jejž rozhodnutím rozvodového procesu vyloučil soud z práva, aby směl vůbec jediné slůvko promlu- viti do věci vlastních svých dětí . .. Zemřelí v Praze. Dne 9. srpna 1905: Valentová Františka, man- želka svrškáře, 37 roků, 991—I. Fučík Milan, syn spi- sovatele a mag. koncipisty, 58 hodin, 1977—II. Hnízdo Karel, žen. rukavičkářský pomocník, 30 r., 1021—II. Svoboda Václav, syn brusiče skla, 5 roků, 546—II. Strougalova Božena, dcera soukr. úřadníka, 15 roků, 493—III. Doskočilová Barbora, vdova po sedláři, 74 roky, 19—VI. Vondrová Anna, vdova po zedníku, 84 roky, 23—VI. Zikan Josef, syn zámečníka, 14 dní, 779—VII. Fantíkova Helena, dcera obuvníka, 14 dní, 315—VIII. Hlaváček Josef, svob. dělník, 51 rok, 315—VIII. — U Milosrdných sester: Hájek Jan, žen. sladovnický, 41 rok. — U Milosrdných bratří: Vorlíček František, žen. dělník, 58 roků. — V židovské nemocnici: Hahnová Jiřina, 32 r. Schwarzová Josefa, ovdov. soukromnice, 71 rok. — Ve všeobecné nemocnici: Heller Antonín; žen. kamenotiskař, 60 roků. Chvála Václav, svob. opa- trovník v blázinci, 19 roků, Jeklerova Eleonora, svob. kamptoiristka, 20 roků. Skalický Štěpán, syn kočího. Šulc Jindřich, žen. soukr. úřadník, 51 rok. Tolar Fran- tišek, ovdov. býv. horník, 81 rok. Vlčkova Anna, dcera natěrače, 14 dni. Zeithamr Josef, žen. strojník, 54 roky.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. 248. hra v předpl. (4. čtvrtka.) MILENCI. Komedie o pěti dějstvích. Francouzsky napsal Mau- rice Donnay. Přeložil Václav Hladík. Režisér Flo- rentin Steinsberg- Konec před 10. hod. Začátek o 7. hod.

Ve čtvrtek 17. srpna.

Lidové divadlo ,Urania“ v VII. části Prahy. zahradě I. pražskeno měšť. pivovaru.

Ve čtvrtek 17. srpna. Začátek o 7. hod Mlsní kocouři. Výpravná fraška se zpěvy, evolucemi a tanci o třech jedn. Napsal a ve scénu uvedl Fr. Hlavatý. Hudbu složil E. Starý. Dirigent E. Starý.

(bliže Palackého

Aréna na Smichové ozmostnl. Ve čtvrtek 17. srpna. Začátek o 7. hod. Svatební noc (Nuit de Noces). Fraška o 3 odděl. Napsal A. Barré. Přel. a scénoval režisér K. Lier.

Pištěkovo lidové divadlo vnehrodon. na Král. Ve čtvrtek 17. srpna. Začátek o 7. hod. Naše sousedky.

Velká fraška o 3 jedn. Dle francouzského napsal J. Kuhnel.

»Co si to zase začíná?« mumlal Scipio. »Bez laciných cizinců by se nezmohli na tuto novou úpravu stoupání.« »Stoupání! To nelze říci, když řeka podemíl břehy?« »Nů, ano,« řekl Virgiňan sladce jako med. »Al což jste neslyšel o těch nových zlepšovacích pracích letos na západě od Velkého Timberu až k Missouri? Mluvím o těch.« »Ach! O těch mluvíte. Ano, slyšel jsem.« »To je pěkný úsporný plán, že?« děl Virgiňan. »Nechají náklad sletět s kopce a opět na kopec, tak da- leko, jak daleko dojede bez páry a potom dle toho bodu přiříznou kopec.« To ale byl čestný kousek inženýrský. »Šviháci, podnikající předělávky, šilhají dalekohledy a vy- počítávají zjednodušení nad jedno procento,« vykládal Virgiňan. »To je rozumné,« přisvědčoval Trampas. »Slyšel jsi o tom novém plánu s vodními nádržkami.« »Nevím určitě,« děl Jižan. »Na tohle si musím dát pozor,« pravil Scipio, »nebo puknu.« I vešel a já s ním. Seděli všichni při tomto rokování o nejnovější poli- tice Severní pacifické dráhy co do zlepšení, jakoby byli ředitelskou radou. Špendlík by byl mohl padnout. Jenom že nikdo by si nebyl všiml, aby uslyšel pád špendliku. »Dříve dávala všechny své vodní nádržky na úpatl svahů,« pravil Trampas. »Vždyť se dostane dole snadněji voda.« »Ale může se vypumpovat nahoru,« pravil Trampas, nabývaje vrchu. »A je to lacinější.«

»Tak mezitím, co botanik si obcházel kolem po psouní osadě, koukaje se dalekohledem, nevypátrá-li někde psouna se sovou, jak užívají tétéž díry, kopal jsem v jámě, kam jsem viděl vběhnout sovu. A tohle jsem dostal.« Na- přáhl opět svůj palec. »Had!« zvolal jsem. »Ano, pane. »Mr. Chřestýš«, ten den hlídal doma. Tadyhle mne chytil. Vytáhl jsem ho z díry zavěšeného na mne. Osm chřestidel *) měl.« »Osm!« řekl jsem. »Byl veliký !« »Ano, pane. Myslil jsem, že jsem mrtev. Aleta žena —« »Žena?« řekl jsem. »Ano, žena. Což jsem vám neřekl, že botanik měl s sebou svou manželku? Nu, měl. A jednala rozumněji než muž, protože on ztratil hlavu a křičel, že nemá whisky a nenapadlo ho, že má dost ostrý nůž, aby mi uřízl palec, nikdo z nás nežvýkal tabáku a doktor byl dvacet mil daleko, a kdyby si byl alespoň vzpomněla vzal čpavek, nu, vykřikoval všechno možné na světě, co věděl, aniž by něco z toho opatřil. Ale ona se mu počala prohrabávat a rýt v kapsách a křičela: »Dej mu kámen, Auguste!« A vytáhla z kapsy takovej ten moudrej do- ktorskej kámen — první, co jsem kdy viděl — přiložila mi to na ruku, a kámen hned začal.« »Co dělal?« »Ssál. Jako ssací papír. Byl měkký a směšný a še- divý. Opatřují si je z losích žaludků, víte. A když to vyssálo jed z rány, odpadlo to samo od sebe od rány *) Chřestýš má na konci ocasu chřestidlo, kterému kaž- dým rokem při svlékání přibývá jeden článek. -Virgiňan.“