Denní zprávy.

— Tajný symbol zednářského kongresu čili Praha, Paříž a Řím — trojůhelník namí- řený špičkou proti Římu, je nejnovější forma podařeného aprilu v červenci, jemuž sedl na lep klerikální denník. Otiskli jsme již včera ochotně noticku zaslanou nám z kroužku přátel »Volné Myšlenky« o vyhrané sázce, jíž mělo být doká- záno, že obvod redakce a působení »Čechova« znamenají skutečně tu nejtemnější pevninuv českém království a v jeho srdci, Praze, jak jsme nedávno právě konstatovali k velikému rozhořčení velebné redakce. Oč šlo? Ukázati názorně, že žádný nesmysl není dost pyrami- dální, žádná směšnost dost nekonečná, aby se jí vděčně nechopil klerikál, slepý a hluchý boji proti »zednářům, nevěrcům a socínkům« (viz nedělní úvodník »Čecha: »Sjezd zakukle- ných zednářů v Praze«). To se povedlo skvěle a neměli jsme příčiny nesděliti povedený žert se svými čtenáři, neboť jsme přáteli zdra- vého veselí. Dnešní »Čech«, jehož klerikální pa- troni a přímo redakční členové byli včera právě ve vídeňském parlamentě předmětem vše- obecného zděšení a opovržení pro svoji společenskou nevychovanost, útočí nejhrub- ším způsobem proti našemu listu — jako osnovateli mystifikacea podvodu, jemuž padl za obě ť. Všichni rozumní lidé nahlédnou, že podařený červencový april nemá pranic, ale pranic společného s nějakou no- vinářskou mystifikací. To je pletení pojmů zcela jasné a přímo hmatavé. Nemáme ovšem za zlé redakci »Čecha«. V době, kdy se jeho lidé každodenně musí — patrně z vyššího nařízení — rozpalovati pro svatý boj proti hrozné metle zednářského kongresu, která na

Prahu co nejdřív přikvačí, klesá přirozeně jeho nizoučká intelektuální úroveň každým dnem a téměř každou hodinou níže, prohlubujíc se po- malu v propasť ignorance a tmářství. A máme už na před strach, že si zejtra, pozejtří nějací ferinové znova zamanou přijíti na redakci ve- lebného denníku s novými tajnými kejkly či pikly zednářskými a že jim sedne na vějičku zase. Ale chceme být křesťanštější než redakce »Čecha«. Za pusté nadávky dáme dobrou radu snad by pomohlo před takovými taškářskými léčkami důkladné vykropení redakce?

— Dobrovolná germanisace české obce ve Slezsku. Z Mor. Ostravy, 22. července. (Pův. zpráva »Národních Listů«.) V sobotu byly v Muglinově u Polské Ostravy obecní volby. Muglinov jest obcí ryze českou, neboť jest v ní sotva 20 Němců, ale t. zv. konservativní strana udělala s Němci, kteří mají vliv na volbu v I. sboru, kompromis a dala jim celou tře- tinu míst v obecním zastupitelstvu. Jest to zjev zajisté smutný: Čechové mohli zvítěziti ve všech třech sborech, neboť mezi 83 voliči III. sboru jest pouze 7 Němců, mazi 17 voliči II. sboru 3 Němci a mezi 12 voliči I. sboru 5 Němců. Konservativní strana raději však uza- vřela s Němci kompromis a dala jim čtyři členy do výboru z dvanácti, jen aby znemožnila zvo- lení pokrokových občanů českých. A kompro- misní kandidáti zvítězili až na jediného, místo něhož zvolen dosavadní starosta Nováček —a tím Muglinov octl se v přímém nebezpečí po- němčení. Neboť němečtí členové výboru jsou zuřiví germanisátoři, kdežto z českých jest vět- šina národnostně indiferentní a někteří i něme- eky smýšlející. Na př. domkář Goy, jenž jest vlastně intelektuálním původcem nešťastného kompromisu, jest předsedou místní školní rady české, ale úřaduje — německy. Za takových okolností může sobotní volba znamenati i úplnou strátu českého Muglinova.

— Arcivévoda Karel František Josef na Česk Kubici. „Plz. Obzor“ sděluje: Dne 19. července t. r. přibyli odpoledním vlakem do pensionátu „Krásno- horská“ na Českou Kubici dva nadporučíci 7. dra- gounského pluku, z nichž vynikal zvláště jeden svým neobyčejným mládím. Pražští i plzeňští letní hosté v tomto pensionátě rozpoznali ihned, že mladičký nadporučík není nikdo jiný, než arcivévoda Karel František Josef, jenž jest přidělen zmíněnému dra- gounskému pluku, který jest v Dobřanech posádkou. Taktně však šetřeno inkognita arcivévody, který s druhem svým podnikl v čarokrásném okolí pensio- nátu vycházky a zejména pokochal se pohledem na nevystižitelné půvaby rozhledu od kapličky foll- mavské do Čech i do Bavor, dále pohledem od pen- sionátu na pásmo olbřímů horských ve střední Šu- mavě a prošel se ve vonných a nádherných hvozdech českokubických. Po procházce zasedl arcivévodas průvodcem svým do verandy pensionátu „Krásnohor- ská“, občerstvili se zde večeří, zapsali se do knihy cizinců a pochválili krajinu i celý pensionát a poho- stění v něm, načež opět večerním vlakem odcestovali směrem k Plzni. Do knihy cizinců zapsal se arci- vévoda: „Carlo Conte di Miramare, c. a k. nadporučík 7. drag. pluku“ a průvodce jeho „Jaroslav Gros, c.a k. nadporučík 7. dragounského plukuí — Schůze městského zastupitelstva v Břevnově koná se dne 25. července t. r. o 4. hod. odpoledne. Na programu schválení koupě pozemku na stavbu druhé školní budovy. — Sjezd absolventů reálky kulnohorské z r. 187 konati se bude dne 27. července t. r. v Hoře Kutné v hotelu „ U zlaté stoupy“. Vítáni budou i někdejší spolužáci, kteři celou reálku meabsolvavali. Ráno téhož dne budou zádušní bohoslužby za zemřelé spolužáky, pak konati se bude prohlídka města a jeho památností, načež následovati bude společný oběd.

—Proti certifikatistům při samosprávných úřadech. Také městská rada kral. horního města Hory Kutné k návrhu starosty města pana Jana Macháčka, vzavši na vědomí oběžník politického úřadu, jímž žádá se obecní úřad kutnohorský za prohlášení, že při obsa- zování míst služebních dá přednost certifi katistům, usnesla se sděliti c. k. okresnímu hejt- manství, že obec kutnohorská nevydá takové pro- hlášení, poněvadž při certifikatistech neshledává po- třebné kvalifikace pro úřady samosprávné a poněvadž takové ničím neodůvodněné protežování ne- kvalifikovaných sil poškodilo by nejen samosprávu, ale i celou řadu sil kvalifikovaných, které se samo- správě věnovaly. Mimo to nehodí se vysloužilí pod- důstojníci pro naši českou samosprávu proto. poněvadž užívajíce po celou dobu služební povin- nosti vojenské v úřadních záležitostech výhradně jazyka německého, nejsou k českému úřadování způsobilými po stránce jazykové. — Statek Kopidlno v prodeji. Hraběti Šlikovi náležející velkostatek Kopidino je v dobrovolném prodeji. V Jičíně dlí již delší dobu komise, která od- děluje fideikomis od jmění alodiálního. Za velkostatek Kopidlno žádá prý se kupní cena v obnosu 8 milionů zlatých a kupuje prý jej arcivévoda Bedřich pro svého zetě prince Salma, gardového důstojníka v Po- stupimi. — Z kruhů vojenských. Pěší pluk č. 91 odebra se z Prahy do polního ležení u Bená tek.

— Čtení pro ženaté pány. „Rozmilá a předrahá ženuško! Věř mně spravedlivě, že jsem politování- hodný člověk. Jsem tu v Praze jako bludná ovce, jako strom v širém poli. Nikde nenalézám klidu a náleži tého potěšení — teď teprve poznávám, že jsi v mé domácnosti nenahraditelnou. Netoužím ani po společ nosti známých, poněvadž mne hospodský vzducl otravuje. Nepotřebuji Tebe, milá ženuško, zajisté ujišťovati, že veškerá moje mysl jest upřena jenom na Tebe a že ti zůstávám věrným tak, jako jsemT to u oltáře na věky slíbil...“ Takto dopsal občan jeden z Prahy své milované manželce na venek, ale skutečnost byla značně odlišná. Pan manžel nejenom že rád v dusném hospodském vzduchu ve společnosti známých sedával, ale i jinakým způsobem si živol zpříjemňoval. Mezitím, co venku ženuška litovala svého opuštěného manžela, tomu se v Praze neza- stesklo. Osud však ho krutě pokáral. Na jednom takovém výletu Prahou, v končinách, kde člověk v noci přichází do pokušení, ztratil snubní prsten, který s prstu sňal a do kapsičky vesty vložil. Prsten byl v noci nalezen v Sokolské třídě. Neuvádíme rytinu na vnitřní straně zlatého proužku, poněvadž by doma mohlo nastat hromobití. Prsten nalézá se na policejním komisařství pro hoř. Nové město, kde se o něj vlastník může přihlásit. Nejbližší dopis pana manžela bude znít: „Rozmilá ženuško! Zajisté jsi četla v novinách zprávu o tom ztraceném snubním prstenu. Jak jsou na světě lidé špatní! U oltáře to všecko slibují, ale potom zapomenou! Toť se rozumí že Ti ani nenapadlo, uvalit podezření na mě. Mů snubní prsten nesundavám, s ním žiju a s ním také umru. Spoléhej na svědomitost a plnou oddanos svého opuštěného muže...“ Ve společnostech zajist se bude uvažovati o tom, aby se snubní prsteny no- sily na provázku.

— Srážka dvou motocyklů na silnici u Dřavčie. Z Brandýsa n. L. se nám sděluje k doplnění zprávy v dnešním ranním čísle uveřejněné: Jeden z moto- cyklů, srážkou na ostré zatáčce v Dřevčicích stíže- ných, řídil p. dr. Koutník, zubní lékař na Václav- ském náměstí v Praze, a v přívěsném vozíku jela jeho paní. Panu dru. Koutníkovi zlomena noha, jeho choti vyraženo několik zubů a mimo to oba manželé utrpěli četná zranění. Náhoda zabrá- nila však ještě větší nehodě. Do přívěsného vozíku motocyklu chauffeura Fikara (který se nalézá ve zdejší všeobecné nemocnici), měly vsednouti dvě dámy z Bran- dýsa n. L. a sice pí. A. Chmelařová, choť účetního z Melicharovy továrny a slečna Marta Šťastná. Již usedly do vozíku, ale opět z něho vystoupily, poně- vadž shledaly, že řemen stroje jest chatrný. Do Prahy odjely drahou a tím se zachránily před váž- ným úrazem. Srážka ve Dřevčicích se stala v ostré zatáčce, kde se přihodilo již mnoho nehod.

— Srážka na elektrické dráze. Koč. Josef Slab vezl včera odpoledne do Prahy náklad cihel z Košíř. V Plzeňské třídě na Smíchově nedostatečně se vyhnul z povozem motorovému vozu elektrické dráhy č. 171. Tím zavinil srážku, která měla za následek značné poškození obou vozů. Na kočího podáno trestn oznámení. — Vážný úraz truhlářského pomocníka. Na prů- čelí obchodní místnosti firmy Fischer a spol. vč 492 v Železné ulici na Starém městě dnes po 5. hod. ranní zřízenci truhlářského závodu p. Boh. Jeníčka postavovali nový portál. Osudnou náhodou se stalo že portál se zvrátil, srazil se žebříku 29letého po- mccníka Václava Hrubého, který utrpěl pádem na dlažbu těžké poranění na zádech. Kromě toho římsa portálu způsobila mu zranění na obou nohou. Po- mocník byl odvezen do josefovské nemocnice a po- nechán tam v ošetřování — Putování opuštěné ženy s dvěma dítkami z Brna do Prahy. V obci Vranovicích u Brna žil krej- čovský pomocník Průcha. Přijel tam před několik lety z Prahy a oženi se. Dokud byl sám, krejčovina mu živobytí vynášela, ale když najdenou měl se sta- rati o ženu a dítě, přicházel začasté do úzkých. Před

dvěma měsíci povila Průchová druhě dítko a te při- vedlo muže úplně o rozvahu. Je vidět, že nemá životní energii a také málo lásky k rodině, neboť ji před měsícem opustil. Snad šel do světa hledat štěstí, ale to opuštěné ženě málo pomohlo. Největší bída roz- hostila se v její domácnosti. Poněvadž je očekávala smrt vybladověním, připadla Průchová na myšlenku, aby se odebrala s dětmi do Prahy, kam podle muže je příslušnou, tam že se snad o ni postarají. A tak ubohá žena naložila dvouměsíčního kojence a půl druhéhr roku staré dítko do dětského kočárku a pu- stila se pěšky ku Praze. Čtrnáct dnů nalézala se na cestě. Dobrosrdeční lidé poskytovali jí živobytí a tím zmírňovali smutný její osud. Včera odpoledne Prů- chová konečně dorazila do Prahy. Dalekou cestou byla tak vysílena, že rovnou se musila odebrati do všeobecné nemocnice. Lékaři uznali stav nebohé ženy tak vážným, že ji neprodelně dali dopraviti na kliniku prof. dra. Maixnera. Kojenec byl dán do nalezince a starší dítko poslal vrchní komisař p. Fahoun do dětské útulny u staroměstské radnice. Tak aspoň na nějakou dobu všichni tři jsou zaopatřeni. Co bude však s tou drobotinou dále?

— Krvavé násilnosti na výletě. Na Ořešíně, v útulné to vesničce severně od Brna za Jehnicemi, konal se v neděli 21. t. m. odpoledne výlet sociál- ních demokratů do knížecího lesa t. zv. »Trávníku«. K večeru asi k 7. hodině — jak čteme v »Hlasu« — strhli mokrohorští sociální demokraté, známí to rváči, hádku, kterou ukonejšiti hleděl vážený občan oře- šínský pan Navrátil, poukazuje na to, že je to hanbou, když organisovaní dělníci si takto počínají. Na mírné toto upozornění zasvištělo vzduchem po- leno, na to druhé, pak zase sklenice a v okamžiku potácel se pan Navrátil úplně krví zbrocen na po- kraji lesa. A znovu vrhli se mokrohorští násilníci na pana Navrátila, jehož by byli snad poleny, z ne- dalekého metru vzatými, ubili, kdyby býval nepři- skočil na pomoc tamější hajný Václav Škarohlíd. Teď však teprve mokrohorští socialisté vrhli se poleny jako ruka muže silnými na hajného, bili jak zuřiví ho po hlavě a po rukou, takže v oka- mžiku byl krví zalit. Když hajný z četných ran krvá- ceje a pod ranami se potáceje počal volati o pomoc, poda! mu rychle jeden z jeho známých ručnici, do- níž spěšně vrazil náboj, ale hajný v té chvíli, sesla- ben jsa ranami, sotva jen po ní ruku vztáhl, když tu oni mokrohorští soc-dem, rváči ručnici mu vydrali.

Vylítla rána, která na štěstí nikoho nezasáhla. Znovu chopili se rváči ručnice, jejíž pažba byla už přera- žena a mlátili jí tak dlouho o strom, až obě blavně v půli rozbili. Pak vrhli se na hostinského p. Jaška, jenž popřával místní organisaci u sebe místa, mlátili ho poleny, sklenicemi, hliněnými džbánky atd., až z četných ran krváceje klesl k zemi. Také dva vo- jíní z okolí byli přítomni. Jeden z nich tasil bodák a potom uchopiv železný hrnec, v němž obří- valy se uzenky, s ostatními do ubohých obětí bil. Snad by bylo toto řádění potrvalo ještě dále, kdyby bývali někteří ze přítomných sou- sedů neujali se okrvavěných Škarohlída a Navrá- tila a je neodváděli. V té chvíli přiběhl na Ořešín do hostince asi 7letý hoch hajného Škarohlída Karel, jenž celý zlekaný v pláči vyprávěl hostům v za- hrádce sedícím: »Tatínka tam zabrjó, je celé v krvi,« v tom příběhl druhý posel, volaje o pomoc, že na výletišti leží v krvi Škarohlíd, Navrátil a Jašek. Škarohlídovi že na tři kusy rozbili flintu, že je tam jistě zabijí, nepřispěje-li se ku pomoci. Na Ořešíně nastala v té chvíli nevypsatelná panika. Na tuto po- plašnou zprávu asi 5 hostů, náhodou nimrodů, cho- pilo se pušek a kvapili z hostince, aby přispěli ku pomoci svým spolubližním. Když vyběhli hosté na návrší u dubu za Ořešínem, potkali smutný průvod.

Dva muží polo nesli, polo vedli p. Navrátila, několik kroků dále vedli zase dva knížecího hajného Václ. Škarohlída, jemuž se krev lila po obličeji. Hosté zvě- děvše spěšně, co a jak se stalo, kvapili dále, aby poskytli pomoc hostinskému Jaškovi. Na výletišti mokrohorští sociální demokraté řvali dále. Hosté domluvami a mírným slovem hleděli zuřivce uko- nejšiti, ale marně. Musili ustoupiti. Tu zfanatisovaní sociálně-demokratičtí rváči je hnali do lesa Jen po- hled na hlavně pušek a revolverů, jimiž čtyři hosté byli ozbrojeni, zuřivce zarazil. Vystřeleno do vzduchu z revolveru, když tři ze zuřivců vrhli se na ručnici jednoho z hostů a chtěli mu ji vyrvati. Před tim jeden z hostů poslal svůj povoz do Jehnic pro čet- nictvo a za několik minut dostavil se tam četnický strážmistr p. Fogel. Přišel právě v nejkritičtější chvíli. Na Ořešíně totiž před hostinec, kam odvedeni byli okrvavění pánové Skarohtíd a Navrátil, přitáhli mokrohorští soudruzi, kteří, když shlédli knížecího zřízence Škarohlída před četně shromážděným obe- censtvem, které v bezradnosti tu stálo, nevědouc co dělati, vyhrožovali mu zabitím atd. Vojáci při pří- chodu četnictva zatím také vzali do zaječích. Na to zjednán klid. Večerní taneční zábava se již neko- nala. Hostinský Jašek byl dovezen domů. Jména rváčů jsou zjištěna.

Zatčený lupič. V sobotu ráno zatčen by v Mostě 29letý krejčovský pomocník Josef Špička, stíhaný zemským trestním soudem v Praze zatyka- čem pro zločin loupeže. Špička vyšetřován je v Mo- stě, jelikož nemůže prokázati dne 9. května t. r. své alibi, pro zločin zavraždění rolnice Herzumové, spá- chaný dne tohoto u Želenic u Bíliny — Drobné místní zprávy, Adolf Honc, 21letý děl- ník, způsobil včera večer ve Velkém Břevnově hlučný výstup a v podnapilém stavu týral kolomjdoucí. Když pak začal kamenovati dům č. 8, ujal se ohrožených obyvatelů dělník Antonín Šalda. Oba se dostali do křížku a ze zápasu vyšel Honc se značným poraně- ním na čele. Když se blížila hlidka, Honc moudře utekl. — Nebezpečnou zábavu zvolilo si včera ně- kolik chlapců na ostrově Velké Benátky: házeli na sebe kamením. Jednomu ze střelců došly kamenové náboje, uchopil tedy rozbitou láhev, kterou byl za- sažen 12letý Karel Hřebík za Žižkova a střepinou bylo mu pravé lýtko na několika místech rozdrá- sáno. Folicejn. lékai poranění chlapci obvázal. — Osvald Silverio, cukrář z Libně, jel včera na velo- cipedu z Bílé Hory do Prahy. Na silnici před do-