V Praze, v úterý dne 23. července.

K číslu 201. Číslo v Praze za 2h a na venkově za 4h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilko na měsíc 3 K 80 h

NARUDNÍ

LSIY Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů.

Z parlamentu.

Z Vídně, 23. července. Hlavní úkol nyněj šího zasedání říšské rady jest vykonán. Posla necká sněmovna většinou více nežli dvoutřeti- novou schválila včera pozdě v noci zatímní roz- počet na posledních 5 měsíců tohoto roku. Na- děje, které chovány byly, když o Sylvestru roku 1904 padl dr. Körber a nastolen byl sv. p. Gautsch, že nyní povládne se rozpočty řád- nými, nesplnila se do té chvíle. Vládne se roz- počty mimořádnými již celé 3 roky. Že panská sněmovna zejtra toto provisorium schválí bez odporu, třeba nikoli bez debaty, nikdo nepo- chybuje. V několika dnech bude zatímní rozpo- čet vyhlášen v úřadním listě panovníkem po- tvrzený a nikomu nenapadne, pozastaviti se nad tím, že řádný rozpočet vůbec nebyl ani sně- mevnou poslaneckou načat a vzat v poradu, a že zastupitelstvo lidové samo resignuje na nej- důležitější právo, které přísluší parlamentu, na právo kontroly státního hospodář- ství. Dnes vykoná sněmovna volbu defini- tivního předsedniztva. Volba zatím- ního děje se dle jednacího řádu toliko na 4 ne- děle. Ty pak dneškem minuly. Předsednictvo Weiskirchner, Žáček, Starzyňsk bude nastoleno na šestiletí celé. Hloupý boykot zdejších listů německých, ke kterému přidružily se také vládní a zvláště klerikální „Vtrld.“, provozovaný proti řečem neněmeckým ve sněmovně promluveným, boy- kot, který byl neudržitelným, jest po včerejší srážce mmezi klerikálními poslanci českýmia agrárními poslanci českými zastaven. Sotva se udál první skandál na lavicích českých k veli- kému povděku německé žurnalistiky, odpřisáhla

tato svaté němectví, pro které umlčovala řeči české, jakkoli jí v německém překladě dodá- vané, a dnes vidíme, že skoro všechny listy, za- mlčujíce ovšem, že byla mluvena česky, svému čtenářstvu předkládají tak zvanou věcnou po- známku poslance Špačka, jakkoli byla mlu- vena česky a jakkoli ji zapsal, ovšem ještě stručně, ministerský koncipista Letocha. Nadmíru směšně počínaji si „Vtrld.“, „D. Volks- blatta „D. Ztg.“. Antisemitské tyto žurnály potlačují prostě všechny scény, které se včera v oddílu českém odehrály. To jest zvláštní methoda, kterou si jmenované listy vyříditi musí se svým čtenářstvem. Do vnitřního sporu mezi oběma českými skupinami nechceme zasahovat. Nás dotýká se a zajímá věc toliko se stanoviska všečeského, se stanoviska české vážnosti na sizí půdě a se sta- noviska českých zájmů. Že pak obě ty byly včera způsobem nejcitelnějším poškozeny, toho si byli vědomi zajisté poslanci čeští bez rozdílu, to možno dnes také viděti a vyčísti z dnešních listů vídeňských. Snad bylo by se doporučovalo, by při prvním počátku tohoto sporu, který včera neslavně propukl v zasedací síni, byl se stal opravdový a vážný pokus jej urovnati a uklid- niti mimo sněmovnu tak, aby v ní na neprospěch věci české neměl dohry žádné.

Posl. Stojalowski. Z Vídně, 23. července. Poslanec Stoja- Iowski uveřejňuje ve svém listě krakovském stať proti předsedovi polské strany lidové Sto- piňskému a protestuje proti jeho tvrzení. že se dal na stará kolena oslepiti penězi. Kon- statuje, že obětoval pro spravedlivou věc halič- ského lidu polského bohatou faru a prodělal 30 soudních procesů, že zaplatil několik tišíc zla- tých soudních útrat a že pykal v žaláři 28 mě- síců; kromě toho že se zadlužil o do té míry,

že nyní, kdy je poslancem na říšské radě, ne- dostává žádných diet, protože zabaveny bylv jeho věřiteli, o čemž každý přesvědčiti se může v předsednické kančeláři sněmovny poslanecké i haličského sněmu.

Telegrafické zprávy. Z úřadního věstníku.

Z Vídně, 23. července. (K. k.) „Wr. Ztg.“ ozna- muje: Císař propůjčil s prominutim poplatků úřadně oprávněnému stavebnímu inženýru Zdeňkovi ryt. Wesselému v Praze titul stavebního rady. Z Vídně, 23. července. (K. k.) „Wr. Ztg.“ sděluje: Ministr spravedlnosti přeložil notáře v Březnici Fer- dinanda Hubnu do Svinů Trhových.

Haagská konference.

Z Haagu, 22. července. (K. k.) Královna Vile- mína dala raziti stříbrnou medaili, určenou pro dele- gáty haagské konference smírčí. Přeje si tímto způ- sobem osvědčiti svůj veliký zájem na pracích konfe- ronce. Medaili tou byli již dnes večer ozdobeni první delegáti, kteří zúčastnili se slavnostní hostiny u krá- lovny v Amsterodamě. Proti polským studentům. H. Z Královce, 21. července. Senát zdejší university dal konsilium abeundi třem polským studentům pro nacionálně-polské snažení. Deportace císaře korejského. H. Z Nového Yorku, 22. července. Zdejší „Herald“ přináší ze Soeulu zprávu, že nepo- koje rostou a Japonci žádají chvatně o posily. K uklidnění a znovuzavedení pořádku činí se kroky k tomu, aby císař korejský byl co nejdříve deportován do Japop- ska.

FEUILLETON. Velký čin.

I stalo se, že Theodor I., z boží milosti presi- dent Spojených států severoamerických, přecházel po své pracovně v Bílém domě ve Wasbingtonu a pře- myšlel, jakým způsobem by se mohl dáti korunovati aniž by prohlášením monarchie pobouřil Ameriku Vzpomínal při tom svých velkých vzorů v gentle ar of making reclame, Felixa Faura, jenž byl sice jen občanským presidentem francouzské republiky, ale dal si na pradlo vyšiti korunu vlastníno vynalezu, tak něco uprostřed mezi korunou císařskou a krá lovskou, Viléma Hohenzollernského, jenž má asi po dobné postavení jako republikánsky president císař ské říše, vzpomínal i různých jiných hrdinů reklamy stojících v gele statů a mrzutě chmuřilo se presiden- tovo čelo. Žádné možnosti. Ale něco musil přece učiniti, to cítil, něco, o čem musí mluvit svět, něco velmi velikého ! Vyhlášiti Ja- ponsku válku? ... ne, ne, při tom možno spáliti si prsty. Nebo vyhnati ze Spojených států všechny čín- ské kuli? Hm... nebylo by to špatné ... Ale to nebylo nic velikého. Měl by Panně Orleanské po- staviti v San Francisku kovový jezdecký pomník?

To by bylo zajisté originální, ale mělo by málo smyslu, neboť za prvé, co je městu San Francisku po Pánně Orleanské, za druhé, co je Rooseveltovi po Panně Orleanské a za třetí by to stálo pěkné pe- níze... A neklidně obcházel Teddy po své pra- covně a stále ještě mu nic nenapadalo. Tu spočinulo náhle jeho ozbrojené oko na jednom oddilu knihovny a tvář jeho se vyjasnila. Rychle přistoupil k regálu, vyňal nádherný sva- zek v zeleném safiánu se zlatou ořízkou a otevřel jej. »The works of Th. Roosevelt«, stálo lapidárně na titulním listě. Ano, to byla jeho díla, jež vlastno- ručně sepsal a skoro úplně sám vymyslil! Láskyplně a něžně přemítal v tlustém svazku o 100 stranách, ale každá strana měla široký ozdobný okraj a jen tři řádky textu. A v rejstříku stálo: »I. Politické spisy«, »II. Lovecké spisy«. — »Poli- tické spisy« obsahovaly řec, kterou pronesl Theodor Roosevelt u příležitosti návštěvy prince Jindřicha Pruského na banketě novovorských Němců. »Není šťastného národa bez šťastných vládců,« stálo tam, — a dále: »Amerika, dámy a pánové, Amerika jest zemí pravé svobody !« Podobných duchaplných a ori- ginálních aforismů a sentencí bylo v politických spi- sech Rooseveltových více než jedenác.

Ještě cennější však byly »Lovecké spisý«. Tyto pozůstávaly v přípitku, který pan Roosevelt pronesl na výročním banketě manhattanského loveckého klubu. »Lov, gentlemeni, jest ušlechtilé, volné zaměstnání,« pravilo se v řeči, »a žádnému svobodnému občanu Unie nemůže býti odňato právo loviti, koupí-li si napřed honební lístek . . .« V rukou presidentových ležela tu kvintessence jeho státnické a sociální čin nosti. A zatím co s pýchou a chloubou pohlížel na své životní dílo, osvítila jej náhle myšlénka: Zde je velký čin A rozhodl se založiti velkou knihovnu, nazvanou dle jeho jména a sice v Berlíně (neboť mezi Willym a Teddym jsou něžně svazky duševního příbuzenství a těmito jeno sebranými spisy měl býti učiněn po- čátek. Takto stává se teprve srozumitelnou následu- jící depeše, došlá z Berlína: »President Roosevelt daroval svá díla s vlastnoručním podpisem a v nádherně vazbě ber- línské universitě pro Rooseveltovu knihovnu. Jsou to »především« spisy politického obsahu a lo- vecké spisy“. = Madame du Gast jest nejpodnikavější ze všech Francouzek, rozená bojovná povaha; bojovala před soudem proti svému příbuzenstvu, které tvrdilo, že- oděna pouze maličkou černou maskou, propůjčila se za model k proslulému obrazu, bojovala s mořskými vlnami při dramatické plavbě motorovými čluny z Al- žíru do Toulonu, bojovala se vzduchem, spustivši se padákem s výše 6000 metrů k zemi a konečně bo- jovala s prostorem při velké automobilové jízdě Paříže do Madridu. Když byla hotova se sporty, přijala od francouzské vlády hospodářsko-politické poslání v Marokku, aby vyšetřila, jak by se v této velmi sporné zemi francouzský vliv dal ještě sesfliti.

Pařížský dopisovatel římské „Tribuny“ tvrdí, že do- stal první do ruky výsledky této okružní cesty, při- pojuje však, že krásná hrdinkavyplnila prozatím jen první a takořka objektivní část svého poslání podala o tom zprávu na 300 stranách, psaných stro- jem a rozdělených na 22 kapitol. Francouzský mi- nistr zemědělství zvěděl takto prostřednictvím dámy, že třeba se politická akce Francie v Marokku setkává s největšími obtížemi, slaví tam její obchodní vliv takové triumfy, že zatlačil i velký vliv Anglie. „Gall- ská mužatka“, aby vše zvěděla a vše spatřila, pro- jezdila na koni celé Marokko od severu k jihu a se- stavila zeměpisnou mapu, jež opravila mnohé omyly a vyplnila četné mezery úřadních map. K měření vzdáleností používala cestoměru, jenž byl upevně na nohou jednoho z jejích průvodců. Když chtěla projíti vzbouřeným územím, připadla na odvážnou myšlenku, svěřiti se jezdectvu velkého rebela Rai- sula a požádati ho o průvod. Raisuli byl tak gala ntní že tuto žádost splnil, poněvadž, jak právil, chtěl světu ukázati, že jest civilisovaným mužem. Jeho rytíř- skost mu však nebránila, aby zajímavou paní dal na celé její cestě tajně pozorovati. Madame du Gast vy- pravuje, jak se domorodci při koupi a prodeji vzájem- ně šidí, jak i v místech, jež jsou evropské kultuře poměrně blízká, v míře a váze panuje ohromný zma- tek a jak podivným způsobem tito polodivocí kme- nové provozují zemědělství. Mezi jiným přinesla ne- známý druh obilí, jenž se hojě pěstuje a kterým se krmí jatečný dobytek, ačkoli naso zvířat násled- kem toho zčerná jako uhel a stává se namnoze ne- požívatelným. Ke konci své zprávy radí madame du

Gast, jež přinesla ukázky různých kvalit půdya plodin, svým krajanům, aby v mírné shodě s domo- rodci pracovali k mohutnému rozvoji zemědělství v Marokku. Jest přesvědčena, že kapitály, k tomuto účelu vynaložené, ponesou 30 až 50 procent a že Francie takovýmto mírným postupem značně zvýší svůj vliv. Za krátko chce se statečná dáma vypraviti opět do Marokka, aby vyplnila druhou část svého poslání.

= Proslulý model. Jak píše „The American Ma- gazine“, jest Antonio Corsi rozhodně nejslavnějším modelem na světě. V 27 letech táhl jako hudebník kočovné kapely v Anglii od města k městu se svým otcem, jenž byl ordonancí u Garibalda. Felix Mosche- les, jenž ho viděl v Doveru, zaujat jeho vznešenými a charakteristickými tahy, vzal ho s sebou jako model do Londýna. Te bylo pro Corsa počátkem nové kariery. Provázel umělce na jeho cestách po Velké Britanii, Francii, Německu, Španělsku a Egyptěa později cestoval s jinými umělci. Byl modelem pro známou Sargentovu galerii proroků ve veřejné knihovně bostonské, kdež jsou jeho tahy zvěčněny sedmdesátkrát a baron Abbey ve Fairfieldu v Anglii použil ho za model pro řadu 58 obrazů představu- jících dějiny svatého hrobu. Tahy jeho možno na- lézti na všech malbách veřejných budov, jež byly v posledním desetiletí ve Spojených státech vysta- veny. Princezna Louisa, vévodkyně z Argyllu, mode- lovala jej jako Krista pro kathedrálu sv. Pavla v Lon- dýně a později použila ho i císařovna Bedřichova jako modelu. Postupně měli jej za „spolupracovníka“ lord Leighton, Holman-Hunt, sir Alma Tadema, Watts, Burne Jones a j. Slovo „spolupracovník“ má svůj smysl, neboť Corsi je nadšen pro své povolání a jeví opravdu uměleckou povahu. Pochopí ducha uměle- ckého díla, jemuž slouží za model, takže umělci, jako na př. Burne-Jones mu nejednou dovolili, aby si sám zvolil posici. Při tom není divu, stěžuje-li si Corsi, že se mluví jen o geniu malířově, ale nikdo nevzpomene na ubohý model, jenž mnohdy při tvoření uměleckého díla tolik zkusí.