V Praze, ve středu dne 9. srpna.

K číslu 217. Čislo v Praze za 27 a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou: na měsíc 3 K 80h

NAh pNl

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Válka. Jednání o mír. Z Londýna, 9. srpna. (C.-B.) Vitte přijel včera v noci o půl 12. ho- dině dlo Portmouthu. V Bostonu uvítala jej deputace asi 100 Rusů. Vitte tázal se svých krajanů, zdali dávají přednost Americe před Ruskem a dostal za odpověď: »Americe.« Když vlak odjížděl, volal jeden z Rusů za Vittem: »Dejte Rusům svobodu.« Na cestě do Portmouthu vypravoval Vitte, že četl telegram z Tokia, podle něhož bylo na Sa- chalině zajato 40.000 Rusů, kdežto celá posádka čítá tam toliko 4000 osob. »Nechci,« pravil, »snižovati úspěchy Ja- ponců, ale kdyby opravdu tolik Rusů bylo usmrceno, zajato anebo zraněno, jak každé chvíle se oznamuje, pak Rusko nemělo by vůbec již žádných vojáků a moje cesta do Ameriky byla by zbytečna.« Střežený pan Vitte. Z Nového Yorku, 9. srpna. »Evening Globe« oznamuje, že Japonci dávají každy pohyb Vittův od jeho příjezdu n americkou půdu střežiti dvěm detektivy, kteří mají za úkol dohlížeti na veškeré jeho návštěvníky, aby se vyšetřilo, zdali Vitte pokouší se vyjednávati v Americe s bankéři o novou ruskolu půjčku. Oblíbenost ministra Vitta. Z Berlína, 9. srpna. »Berliner Tageblatt« oznamuje z Londýna: Podle telegramu z New Portu jest popularita Vittovla tak velkou, že ani nelze vysvětliti její původ. Kromě Lafayetta žádný cizinec netě ši se takové populárnosti jako mi- nistr Vitte. Jeho výroky stávají se okřídle- nými slovy a veškeré jeho jednání ozna- čuje se za čistě americké. Především imponuje fakt, že jest mužem činu a že co slíbí, také vykoná. Brzký konec války. Z Petrohradu, 9. srpna. Válečný dopisova- tel časopisu »Rus« telegrafuje: Proslýchá se.

že maršál Ojama pravil v Čantafu delegátům čínského obyvatelstva, že mohou klidně jíti za svými pracemi na poli, jelikož válka bude brzy skončena. Korejský vyslanec v Petrohradě markýz Čin-Poni-I vyvrací novinářské sdělení, jakoby jeho strýc, princ I-Šai-Kon byl poslán ke dvoru mikadovu jako mimořádný poslanec ko- rejského panovníka; opak svého synovce jest prine japanofil a měl prý blahopřát mikadovi k vítězství mukdenskému. Ani vojsko v Koreji, ani počet zástupců její nebude prý zmenšen a odvolán. Budoucnost Koreje závisí od podmínek míru, pravděpodobně prý Korea uhájí (?) svou samostatnost. O mír jsou interesovány Japonsko a Spojené státy, ne však Rusko. Japonsko jest nyní finančně vyčerpáno a není s to dlouho vésti válku. Potud zástupce korejský.

Události na Rusi.

Car do Moskvy. L. Z Petrohradu, 8. srpna. V 1 h. 20 m. (Pův. telegram zvl. zpravodaje »Nár. Listů «). Práce v Petěrhofu jsou skončeny. Car rozhodl se odjeti do Moskvy dne 13. t. m. (31. července dle star. kalendáře). Senator Postovský byl vyslán do Moskvy na pověsti, že shromá- ždění zemstev má zámysly revo- luční. Zemstva odpověděla, že je- diný prostředek vyhnouti se revo- luci, jest, dáti národu ústavní za- stoupení. University dle pověsti budo otevřeny v lednu. Otázka nepokojů studentských bude předložena ku prozkoumán dumě. Bulyginův projekt. Z Petrohradu, 9. srpna. Včera konala se v Petěrhofu poslední schůze konfe- rence, pověřené zkoumáním Buly- ginova projektu. Car měl před tím delšt poradu s Bulyginem. Ve dnešní schůzi mluvili přivrženci říšské dumy Frisch, Tolsklý Ignatěv a Golubo v. Z odpůrců zúčastni

se debaty pouze Pobědonoscev několika jenom slovy. Ke konci děkoval car mini- stru Bulyginovi za vypracování projektu. Formální usnesení nebylo učiněno. K nynějším poměrům. Červencová kniha »Ruská mys!« byla censurou zadržena, obsahovala článek Tolstého »Veliký hřích«. Professoru petrohradské university A. K. Bo- rodinu povoleno vydávati bez předchozí cen- sury denník »Země«. Advokát Bernstein ohlásil rabinuv Elisabetgradu, že přestupuje z luteránství opět k židovské víře, uváděje, že nepl- nil přikázání církve oné; případ ten vyvolal ne- malý rozruch u obou stran.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Otázka českého učitelského ústavu ve Slezsku. Z Moravské Ostravy, 9. srpna. Včera ko- nal Politický spolek pro Moravskou Ostravu a okolí protestní schůzi proti vlád- nímu rozhodnuti v příčině samo- statného českého ústavu učitel- ského s internatem v Polské Ostravě. Schůze súčastnili se četní zástupci sousedních obcí. Předsedal jí purkmistr ostravský Fiedlera obecní radní Richter podával referát. Pro- hlásil, že bylo velkou chybou obce ostravské, že již dříve energicky nevystoupila proti vlád- nímu projektu. Česká obec slezská Klim ko- vice byla by se lépe hodila pro sídlo českého ústavu učitelského. Opava jest rozhodně para- lelkami v národním ohledu ohroženější, nežli Ostrava se svým okolím. O resoluci rozpředla se delší debata. Umírněná resoluce referenta Richtra byla zamítnuta a přijata resoluce, ve které se vládě vyslovuje nej- hlubší nedůvěra, protože prý důsledným způsobem poškozuje zájmy Němců. Vláda se vyzývá, aby záležitost tuto pod- robila novému zevrubnému zkoumání a potom teprve učinila rozhodnutí. Schůze appelluje na všechny poslance a žádá je o účinnou podporu, aby tomuto proškozování německé državy byla učiněna přítrž. Reso-

FEUILLETON. V Zakopane (Galicya), 26. VII. 1905. Zakopané v Tatrách. Píše Jan Václav z Finberka.

Kdo touží viděti nádheru a velebnost hor kdo se chce do syta nadýchati svěžího vzduchu kdo oku svému popřáti chce zeleně všech od stínů, kdo chceš nabýti klidu po duševní práci odpočinouti si po celoroční klopotě, ať jakékoli kdo zapomenouti chceš na nepříjemnosti svého života, zajeď do Zakopaného v Tatrách. Tu možno nalézti vše. A co sluší vytknouti na prv- ním místě, je to, že tu možno Čechu cítiti se doma. Netrvá mnoho dní, kdy ucho zvykne řeči polské, měkké a tak ladné, zpěvné i lehko sroz- umitelné, kdy pozná každým dnem osobně mnoho nových a nových lidí ze všech končin nešťastné rozdělené Polsky. Tu sedí s vámi Var- šavan, vedle ladná Krakovianka s ještě ladnější příslušnicí z Lodi. Jsou tu všichni duchem tak blizoučkými, jakoby naprosto nebyli děleni poli- tickou hranici. Jejich umění, literatura a zájem pro vzájemné obeznámení se s poměry v třech dílech Polsky pod různými monarchy, činí mezi nimi most a tvoří z nich ucelený národ, jehož cílem jest sjednocení Polsky, samostatnost, spo- lečná hlava. Pobyt v Zakopaném jes! nad míru příjemný. Ve villách žije se jako v rodině. Společně se sto- luje, často společně konají se vyjíždky a vycházky do velebných Tater, na jich štíty, na jich travnato

nižší kopce, do úžasně romantických dolin, idyl lických salaší, k čarokrásným jezerům, vodo pádům a sněžným polím. Zakopané leží na pokraji těch řetězů hor ských, z nichž bližší jsou lesnaté, vzdálenější vy- hlížejí k nám již jen svými holými, rýhami zbrázděnými štíty, zubatými hřebeny a homolo- vitými kupami. Jest městem v lesích a u lesů. Leží v široké dolině, která na jihu uzavřena jest středním pásmem Vysokých Tater, od severo- západu nižším pásmem lesnatým a travnatým jež slove Gubolůvka (1123 m.). Celá rozlehlá zakopaňská dolina zvedá se do výše 1000 metrů povlovně k jihu, takže všechny bystřiny a potoky. jež s Tater se hrnou, spěchají k severu. K Zako- panému spěchají a jím protékají bystřiny: Cicha Woda (Tichá Voda), Mlyniska, Bialy potok (Bílý potok), Czarny potok (černý), říčka Bystra (By- strá) a množství jiných drobnějších přítoků z do- linek. Všechnu vodu sbírá regulovaná říčka By strá, která má svou dráhu vydlážděnou, teče jako by v neckách, ovšem velkých rozměrů. Se všemi přítoky tvoří Zakopianku a vlévá se do Bialeg Dunajca (Bílý Dunajec). Šum těchto bystřin dodává naprosto roman tičný a divoký ráz celému Zakopanému, který takto jakoby ležel v anglicky divokém lesnatém parku. Zakopané dosud není soustředěno. Na ploše asi 40 km2 roztroušeny jsou části: Olcza, Bystre. Kužnice, Krzeptowka, Sperkówka a jiné. Střed Zakopaného má ulice vill v lesích. Hlavní ulice jsou Chramcówki, Jagiellónska, Chalubiňskiego, Zamoyskiego, Krupówki, Sienkiewicza, Prze- eznica (Příční), Rynek, Stara Polana, Nowo- tarska, Košcielska, Skibówki a jiné. Nově pro- jektovaná, široká, pro vozbu, s postranními chod- níky a stromořadím, ale dosud bez vill je vedle jiných ulice Mar szalowska.

Stará čásť Zakopaného leží při Ciché (Tiché) vodě, okolo starého dřevěného kostelíčku, v němž možno viděti pěkný obraz P. Marie v kovovém, dobře zlaceném rámu. Ovšem neúpravný, ač tu dost náhrobků vzácných. Trudno jest člověku, stojí-li u pomníku lidí v Tatrách zabitých. Pom- níkem jest balvan, o který si odvážný turista rozbil svoji hlavu. Tu balvan z Gievontu, štítu 1900 m. vysokého, který dominuje nad zakopaň- skou dolinou, trudně hlásá, že si oň 11. července 1904 rozrazil lebku nadějný mladý muž Polsky Sadowski z Varšavy; dále balvan z Červených Vrchů, který byl posledním lůžkem šéstnácti- letého turisty z Krakova. Tak maně ohlédneme se k Tatrám s po- citem lidské malomoci ... Zakopané jest místem klimatickým, dosta- veníčkem duchem i statky bohatých intelligent- ních synů a dcer celé Polsky, od Baltu až k Ta- trám. Literáti, malíři, herci a herečky, skla- datelé hudební, vše se sem sjíždí, v klidu si od- počinout neb v klidu — pracovat ... Není villy, která by nemohla se ozdobiti pamětní deskou, kdo v ní dlel a jaké dílo v ní vytvořil! A jaký idyllický pobyt v horských, čistých, ve stylu zakopaňském zrobených domcích! I tu dlí umělec a často při pianě skládá své dumky a etudy. Celé podhoří nad Zakopaným náleží hr. Wladyslawu Zamoyskému, kavalíru smýšlení demokratického, který jakoby si nebyl vědom