2
masthead
V Praze, v sobotu dne 20. července I9UI.
Praha
4
article
Na ratuí a odpel. list
O přilohamí (.Nauěný Obzor- ve
středu a „Literární Hlidka
v pátek) předplácí se:
Praze v zdninistrati
.. . . 2 K-
sa měsie
za čtvsi leta . . . . . B K —
s dvojí donáškoe
zsí
čtrt lets . . . . . 7 K 50
ve úlislkáchu
na měsíe . . . . . . 2 K 30
Poštou
za měsíe
ke
n čtvrt leka: !
a dvojí zásilkeu
son
na m řeíe
ei
ne čtvrti lela
Pošta
Praha
5
article
Německo a skandinávská unie.
Německo a skandinávská unie.
Zprávy ze Švédska a Norska, těchto
dvou nejsevernějších zemí plemene germán
ského, jen málokdy obracejí na sebe pozor-
nost širší veřejnosti, ačkoli vzájemný jejich
poměr a vývoj od let pokračující nepostráda
zajímavých zjevů.
Obě země sice již dávno nevykonávaj
vynikajícího vlivu na osudy Evropy, ale
proto nijak nepřestaly býti činitelem, kterýž
může za daných okolností na severu evrop
ském zasáhnouti dosti citelně do chodu
udalostí. Švédský vliv jest na př. až dosud
velmi znatelný zvláště ve Finsku a oněch
sousedních krajích ruských, v nichž kdysi
živel švédský byl vládnoucím a kdež se drží
dosud zuby nehty jako vliv německých ba-
ronů v baltických provinciích.
Všestranně pozorný a čilý nynější
císař německý ode dne svého nastoupen
jeví zvláštní zálibu pro země skandinávské
a nemine skorem ani jediného léta, aby tam
neučinil výletu, při čemž zejmena rád na-
vštěvuje Norsko.
Bylo nejednou již napověděno, - že císai
Vilém rád by se dožil sblížení všech zemí skan-
dinávských s Německem a položil takto
jaksi základ k široké vzájemnosti germánské.
Nelze opravdu vysvětlovati jeho každoročn
plavbu norskou pouhou zálibou v plavb
mořské a pouhou touhou cestovní; vykonal
těchto norských cest již třinácte.
Vilém
Německo
Švédsko
Norsko
Evropa
Finsko
6
article
Není tudíž divu, že pozorovatelé poli
tiky nynějšího Německa spojují s jízdam
císaře Viléma tento trojí hlavní účel: Přivy-
kati Skandinavce na myšlenku plemenného
příbuzenství s Němci v osobě prvního repre-
sentanta němectví, jímž jest této doby sám
císař Vilém. Účinkovati sblížením s Nory na
smýšlení Dánů. Byliť Norové déle půl páta
století, až do r. 1814 v nejtěsnějším spojen
s Dány a zachovávají navzájem dosud nej-
přátelštější poměry a styky. Konečně my-
šlenka sblížení Skandinávců a Německa
mohla by účinkovati i na oslabení vnitřní
žárlivosti mezi královstvím nořským a švéd-
ským, kteréž přes spojení své personáln
unií od r. 1814 nikterak vnitřně nesplývají
naopak spíše se od sebe vzdalují.
Příčiny toho jsou mnohé. Ač oba náro-
dové jsou si velice příbuzni a blízci, zil
příliš dlouho zvláštním státním životem,a
mimo to i poměry území jejich jsou toho
rázu, ze odkazují každý národ na existenci
v jiném směru; jeden více k východu, druhy
k jihozápadu k sousedním mořím, kdežto
nehostinný vnitřek země jen na několika
málo místech je vede ke vzájemným
anss
nlndšku
stykům.
Vilém tento
Němec
Vilém
Nora
Dán
Noro
Německo
7
article
Proto také od okamžiku, kly Norsko
Svédsko po válkách francouzských byly
sjednoceny, nastal ihned zápas mezi Nory
na obranu vlastních svobod a jejich rozvoje
proti opáčným snahám Švédů a králů švéd-
ských. Znenáhla Norové vybojovali si právo,
míti vlastní obchodní vlajku; dosáhli toho,
že žádný Svéd nesmí býti jmenován ná-
městkem královským v Norsku ; vymohli, že
ministři královští se musí dostaviti před
norský sněm, kdykoliv si toho přeje; pro-
vedli dle svého organisaci vojska atd., což
ovšem bylo vše provázeno četnými minister
skými změnami a krisemi.
Dle ústavy jsou sice zahraničné záleži
tosti obou spojených království společné, ale
Norům se znenáhla podařilo ve všech zále-
žitostech, jež nesouvisí bezprostředně s vlastn
Nora
Švéda
Noro
Norsko
8
article
politikou zahraniční, vymoci si zcela volný
pohyb; tak se zápasí i o samostatné konsu-
lární zastoupení Norska, ba i otázka vlast-
ního ministra zahraničních záležitostí uvedena
byla již na přetřes.
Možno říci, že Norové znenáhla úplně
odvykli Švédy myšlence, že Švédsko zaujímá
jakési přední místo v jednotě a že mu pří-
sluší jakási vyvýšenost.
Nový ministr vojenství v Norsku Stang
podnikl nejnověji, a to s úplným zdarem,
další, velmi významný krok, samostatného
opevnění Norska.
Věc tato jest tím zajímavější, že navrhl
opevnění oněch několika málo vnitrozem
ských míst, kudy lze po zemi vniknouti ze
Švédska do Norska!
Záměr svůj provedl ministr Stang velmi
obratně, a dosáhl přese všecky překážky pro
něj většiny ve sněmovně.
Takovéto opatření by bylo ještě pře
několika lety způsobilo ve Švědsku všeobecné
rozčilení, dnes chovají se však Švédové
k této záležitosti celkem klidně a s nucenou
lhostejností, tváříce se, jakoby tato opevnění
neměla dalšího významu.
Ve skutečnosti znamenal by odpor proti
záměrům Stangovým propuknutí ministerské
krise, a nové, ještě větší obtíže.
Všecek tento vývoj poměrů mezi Nor-
skem a Švédskem jde před se celkem za
přesně konstitučního chování krále Oskara,
a ona švědská strana, jež zamýšlela uvésti
Norsko v jakési podřízené postavení, pozoruje
ovšem s roztrpčením, že věci se berou smě-
rem právě opáčným.
Úspěchů svých Norové dobývají nejen přís
ným ústavním smýšlením královým, ale
zvláště svou vzornou čilostí a neunavnou
houževnatostí, jež staví Švédy ve vážných
otázkách před nedohledné následky neopráv-
něných překážek svézákonnosti norské.
Noro
Švéda
Stang
Nora
Oskar
Norsko
Švédsko
9
article
Tento vnitřní vývoj poměru norsko-
švédského valně ovšem hatí i jiné než švéd-
ské sny; ba zdá se, že tyto sny musily se
projeviti nějak neopatrně, vždyť zaznamená-
vají německé časopisy rozčileně nezdvo-
řilost, jíž se dopustil tyto dny vládní
list norský, v Christianii vycházející »Dag-
bladet«.
Uveřejnil totiž ve svých sloupcích člá-
nek, nadepsaný »Muž, jemuž se nevyhneš“.
Ve článku se praví: Čísař Vilém vládne od
třinácti let nad »velkým vaterlandem« a rok
co rok ho to nutkalo, aby nůs navštívil.
Mimo r. 1890, kdy Christiania samým nadše-
ním se obrátila nohami vzhůru, a ulicea
mosty po něm zvala, pozorovali jsme tyto
návštěvy vždycky lhostejně. Naše úřady
byly ochotné, naše telegrafy svých povin-
ností dbalé, a podmořské lano mezi Oddou
a císařskou lodí konalo bezvadné služby.
Všecky tyto zdvořilosti se kvitovaly darem
1000 kor. na opravu chrámu v Trondhjemu,
a byl za to chrám onen v r. 1888 poskyt-
nut ke smutečním bohoslužbám za starého
císaře. Těchto 1000 kor. ročně není asi
bez souvislosti s tímto nám Norům nepřílis
milým použitím naší největší národní sva-
tyně. Nemohli bychom nyní míti za to, že
tento účet . . . . . již jest vyřízen? Myslím
že ano! Dosti již telegramů o každém hnut
denně; zaznamenejme prostě tyto tři věci
Příjezd, dar 1000 kor. chrámu, odjezd.
Zvíme-li toto, máme toho dosti a vpravíme
se klidněji do nezbytnosti.«
Jak tento projev dokazuje, nezdá se, že
by přízeň k Německu byla se za poslední
léta v Norsku zvláště rozmohla. Bude-li míti
tento severně drsný projev nějaký další do-
slov, prozatím ovšem nelze předvídati. Ně-
mecké časopisy však samy se tváří tak.
jakoby se byl octl onen projev ve vládním
listu bez vědomí vládní redakce. To jest
ostatně lhostejno; význačná jest ona rázovitá
nálada, jež z projevu onoho dýše.
Noro
Christiania
Dag
Trondhje
Německo
Norsko
Čísař Vilém
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 19. července. (O politi
ckých poměrech v Rakousku) píše
velmi skepticky »N. Pester Journ.« Národnostní
spory, jež na čas umlkly na říšské radě, roz-
drobily se v celou řadu sporů na zemskýeh
sněmích, někde, jako ve Šťyrsku a Haliči, vedly
k secessi, jinde, jako v Istrii a v Tyrolsku,
znemožnily vůbec další jednání. Zejmena ty
rolská autonomní otázka jest dle peštského listu
významnou pro rakouské poměry vůbec. Uka-
zujet, že i tam, kde strany jeví ochotu ke
smíru, centrální vláda maří dohodnutí. Ra-
kousko trápí dosud úzkost, že by každá tamní
národnost, jakmile by nabyla více síly, tihla
ihned za hranice a protilék proti tomu hledá se
dle starého rakouského receptu v znepřátelení,
ano i ve štvaní národností jedné proti druhé
Ve Vídni řídí se dosud heslem divide et im-
pera, jež stále více podkopává existenci jednot-
ného rakouského státu. Dle nedávně výpovědi
jednoho uherského státníka ve Vídni nemohou
se dostati k žádnému pevnému rozhodnutí ze
samého strachu před našimi zahraničnými přá-
tely. Proto si tam vedou trochu německy
trochu slovansky, trochu klerikálně a trochu li-
berálně, trochu ústavně a troch u absolutisticky:
slovem ode všeho něco, ale v celku nie.
N Pester Journ
Praha
Rakousko
Halič
Istria
Tyrolsko
Vídeň
11
article
A proto, ať pohlédneme v Rakousku kam-
koliv, všude vidíme staré národní, politické
náboženské protivy, stojící ostře proti sobě.a
poněvadž není možno umičeti je v každém za-
sedání hospodářskými výhodami, dá se předví-
dati, že právě tak, jako na sněmech, narazí na
sebe s celou prudkosti v nedaleké době i na
říšské radě. Poněvadž pak právě v nynější době
nastává říšské radě celá řada důležitých úkolů,
jichž rozřešení zajímá Uhry právě tak, jako
Rakousko, jest radno, hleděti do budouena
trochu skepticky. Ukázal-lí se dr. Körber do-
posud obratným taktikem, uloží mu budoucnost
ještě větší požadavky. Neboť na to, aby zmohl
také nastávající obuže, nestačí již jen pouhá
obratnost, k tomu bude třeba skutečné státnické
moudrosti.
Z Krakova, 18. července. (Dr. Bobřin-
ský. — Mořské Oko.) Obavy ruských
a liberálně polských listů, že místopředseda
zemské školní rady dr. Michal Bobřinský setrvá
na svém místě, ukázaly se zbytečnými. Právě
došel sem z Vidně telegram, že Bobřínský byl
císařem jmenován řádným professorem vše-
obecného a rakouského politického práva př
universitě krakovské, čímž je dáno samo sebou,
že nemůže současně zůstati na svém dosavadním
místě ve Lvově. Dr. Bobřinský nastoupí v nej-
bližších dnech dovolenou, z níž se do Lvova
již nevrátí. Konservativní listy maji nyní plnou
hlavu starostí, kdo se stane nástupcem Bobřin-
ského ve školní radě. Mohou býtí klidny; člověk
pokrokumilovný místopředsedou zemské školní
rady haličské se nestane! — Na Mořském Oku
u Zakopaného nastalo podle všeho opět na ča
příměří. Včera došla odlud zpráva, že velite
četnické stanice na straně rakouské dostal rozkaz,
aby do události na sporném území nikterak ne-
zasahoval a dnes otiskuje »Czas« depeší ze
Zakopaného, dle níž uherská vláda zapovědéla
Uher
doktor
Körber
Bobřin
Bobřinský
Rakousko
Krakov
Lvov
Oka
Zakopané
12
article
svému četnictvu pokračovati ve stavbě srubu na
sporném území. O tom, že by smírčí souds
chystal k rozhodnutí sporné otázky, neproslýchá
se však ničeho.
Ze Štyrského Hradce, 18. července.
(Volební reforma.) Zdá se skoro již
jistým, že se štyrský sněm letos ke změně
zemského volebního řádu nedostane, ač se se
strany vládní činí vše možné, aby se do některe
z nejbližších schůzí dostavilo tolik poslanců, by
sněm byl kompetentním k projednání volební
opravy, jež může býti přijata jen dvoutřetinovou
většinou za přítomnosti tří čtvrtin všech poslanců.
Slovinci, jak známo, sněmování se nezúčastní
Mimo ně nepřicházejí však do schůzi také kle-
rikálové, jimž jde o to, aby z venkovských
obcí, jež pokládají za svou doménu, byly vy-
loučeny všechny obce průmyslové, t. j. takové,
v nichž výdělková daň jest větší než pozemková
a v nichž voličevé neřídí se rozkazy z tábora
klerikálního. Ústavní výbor sněmovní tomuto
klerikálnímu požadavku však nevyhověl, což
bude míti asi za následek, že klerikálové svým
odchodem ze sněmovny zmaří projednání nového
volebního řádu, jako už jednou zmařili zavedení
přímých voleb ve venkovských obcích.
Štyrský Hradec
13
article
V Praze, 19. července. (K volební m
ruchu na Slovensku.) V »Národních No-
vinách« uveřejnil dr. Julius Markovič obšírnější
stať, v níž ospravedlňuje změnu slovenské taktiky
a přechod od politiky passivní k činné, jež se
má projeviti poprvé opět při podzimních řiěských
volbách. Pisatel pokládá za axioma, že žádný
poctivý Slovák nemůže dáti při volbách svého
hlasu kandidátu liberální strany, která od let
sedmdesátých na rozkaz Tiszův dusila a hubila
vše, co je slovanského. Vybízeje své rodáky.
aby zanechali osobních a strannických sporů
a přistoupili k volbám v pevně semknutém šiku
jako mužové celi a zralí, odráží už předem
možné námitky, že Slováci při volbách se ne
dodělají úspčehu. »Nečiním si illusí vzhledem
k našemu lidu — píše dále dr. Markovič — an
se neklamu o možných výsledcích při volbách.
Ale jsem právě tak pevně přesvědčen, že když
každý jednotlivec ve své obci vykoná čestně
svou povinnost, nemůže býti o blamáži ani řeči.
Početní většina nevítězí vždy také morálně a často
malá hrstka pevných, rozhodných a sebevědo-
mých mužů imponuje světu více, než veliká liná
massa. A na konec: co je větší blamáž? Utrpět
porážku, aneb ani se nepokusiti o vítězství?«
Souhlasíme ovšem s pisatelem, že porážk
v boji jest rozhodně čestnější, než zbabělý útěk
před bojem. Oslatně Slováci mají ještě čas, aby
se k volbám připravili, neboť podle dnešní úřadní
zprávy z Pešti k volbám nemůže dojíti dříve,
než pozdě na podzim, t. j. v říjnu neb dokonce
v listopadu.
doktor
Julius Markovič
Slovák
Markovič
Praha
Slovensko
Pešť
národní no
14
article
R. Ze Záhřeba, 17. července. (Kris
v chorvatské literatuře a v chon-
vatské žurnalistice.) I českými listy
časem prokmitly zprávy o neblahém stavu chor-
vatských revuí. Posud však není známo, ž
chorvatská revualní literatura žije již více než
deset let ve velmi ostré krisi, jejíž příčiny tkv
hluboko v celém kulturním, politickém a hospo-
dářském stavu současného Chorvatska. Zabývat
se jimi nemůže býti úkolem těchto řádků, kde
se mají jen stručně vyložiti jejich následky
Především dlužno vytknouti, že vůbec neexistuje
ani jediná chorvatská národo-hospodářská a po-
litická revue, a že literární revue buď zanikly,
aneho se udržují jen tím, že pěstují sensační
překladovou literaturu jmenovitě kriminalistickou
a že přinášejí co nejvíce illustrací bez ohledu
na jejich německý původ a bez zřetele na umě-
lecký vkus. Vzorem takové revue jest záhřebský
V drobném prodejtt
raaní číslo o nobě . . . za 8h
odpole dní
. . . . za 2b
Ve úlislkéch na venkovš
ramní číslo. . . . . . . . 10h
věpoludní . . . . . . . . 3h
Inseráty
plati se hotové papřed.
Přečplanení a inserty přijímá zdmini-
straes v Másianske ulici č. a
Tam nacházají se též rečakea
tlskárna s ezpedice „Nárednich Liste“
Eakopisy ne novraceji.
Kris
Záhřeb
Chorvatsko
Másianske ulice
15
article
»Dom i sviet«, vydávaný židovským knihku-
pectvím a nakladatelstvím Kugli a Deutsch (dříve
L. Hartmann) a plněný překlady a původními
pracemi zkažených politikův a spisovatelů. Mě-
síčník »Prosvijeta« měl se již státi pěknou ro-
dinnou revuí, finanční úspěch »Doma i svietae
svedl však i jeho nakladatele Scholze, aby dbal
všeho více než pravé duševní potravy. Kromě
toho vychází v Záhřebě českému obecenstv
známý týdenník »Vienac«, jehož ideje v litera-
tuře a v umění shrnují se v hesle: »Sve (vše)
za veru i za domovinu«, ale tak, že vírou po-
važuje se jen katolicism a za vlast jen vlastní
(Strossmayerova) strana, anebo nanejvýše histo-
rické území chorvatské, bez zřetele na národ.
který na něm žije.
»Život«, revue moderního rázu, míchanice
vlastenectví, dekadentství, rozvahy a útočnosti,
idealismu a požitkářství, právě zanikl a sou-
časně téměř počal péčí několika posluchačův
university vycházeti list satyrický (Čauš) a pod
redakcí vnuka Ljudevita Gaje a bývalého pře-
dáka strany práva dra. Hinkovice ukázalo s
»Novo Sunce« (Nové slunce), revue spiri-
tualistická.
Deutsch
L Hartmann
Scholz
Strossmayerův
doktor
Dom
Záhřeb
Kugle
Ljudevita Gaj
Nova Sunce
16
article
Universitní mládež nezmohla se tedy n
nic jiného než na několik vtipův a četná vně
stran stojící intelligence hodlá odkrýti nový
svět, aniž se vážně pokusila poznati živol, svět
starý. Ke všemu tomu přichází krise do lite-
rárního spolku, jehož správa byla pozud ne-
dotknutelnou. Pod tíží finančních nepořádků
zřekli se totiž své hodnosti jak předseda, tak
i tajemník »Matice«, prvý (znýmý historik,
univ. professor a poslanec Smičiklas, člověk
měkké povahy, samotář a duševní aristokrat,
druhý, universitní bibliotékář Kostrenčic, člověk
tu tvrdý, tam úlisný, vůči vládě naprosto po-
volný a vůči svým spolupracovníkům naprosto
bezohledný, takže slabost předsedova a ty-
ranovská censura tajemníkova staly se již
dávno příslovnými v záhřebských politických
a literárních kruzích.
Smičiklas
Matica
17
article
Aby krise byla úplná, zchudla vůdčí chor-
vatská žurnalistika tak, jak tomu nikdy ješté
nebylo. Vyjma rěeký denník »Novi List« a ne-
dávno založený splitský týdenník »Železnica«
záhřebský lidový čtrnáctidenník »Dom« postrá-
dáme v chorvatských opposičních listech jmeno-
vitě statí národohospodářských, přehledů kul-
turních, referátů literárních, věených dopisů
místních a článkův o domácím životě vůbec.
Vládní tisk jest s toho stanoviska mnohem lepšl,
jelikož však úřadní žurnalistika se slará, aby
vše prodchla jednostranným maďaronským parti-
kularismem a opportunismem, potírajic jak radi-
kalism historický, tak myšlenku národní a slo-
vanskou, dlužno uznati, že celý chorvatský poli-
tický tisk s vytčenými výjimkami jest vlastně
pouhým odrazem ciziho tisku sousedního, jme-
novitě židovsko-německého. Jen tím možnos
vysvětliti stálé klesání jak politického vzdělání,
tak i národního uvědomění, jen tím možno
omluviti lhostejnost k politické práci a neochotu
ke společnému politickému postupu se Srby. Na
štěstí jsou již četní Chorvaté, kteři tyto nedo-
statky nejen vidl a eltí, nýbrž se i všemožně
snaží, äby co nejdříve došlo k důkladné nápravě
vydáváním společné jihorslovanské národohospo-
dářské a politické revue a eventuálně i společ-
ného chorvatsko-srbakého denníku.
Srba
Chorvat
Novi
Dom
18
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 19. července.
K poměrům rusko-polským. Palčivá
otázka, jak ukliditi starý spor rusko-polský
obapolné uspokojenosti, neschází již s
Praha
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ze země zlata.
one
List krajana.
Nebude asi českému čtenáři všedním číst
dopis českého člověka z krajiny tak daleké
Nežli však se rozepišu, osmělím se milému čte
náři se představiti. Jsem narozen v Podvekách
okresu uhlířsko-janovického. Býval jsem milov-
níkem »Národních Listů«. Rád jsem čítával
vždy dopisy neb dějiny tam obsažené. Proto
maje právě chvili prázdně, chci se tímto způ-
sobem trochu pobaviti v duchu se vzdálenými
krajany a něco ze svých zkušeností cestovních
jim vypravovati.
Opustil jsem vlasť českou dne 6. června
1897. Cilem byly mi Spojené státy, kam jsem
šťastně přibyl v červenci. Zde na východě jsem
pobyl asi rok, pak, uchvácen touhou, zkusiti
více světa, vydal jsem se napříč pevninou, o
Atlantického oceánu k Pacifiku. Cestování ve
Státecn liši se ovšem značně od cestování zde
na severu, je pohodlnější a bezpečnější. Pr-
riemi ovšem není lehko se ubírati a třeba
na Indiány dobrý pozor si dáti, abys s nimi
vyšel. V Aljašce však je cestování přímo ne
bezpečné. V létě půda je spouští bahna a mo
čálů, v zimě napadne od 5—12 stop sněhu,
zima je krutá, místy žádné dříví; teploměn
klesá na 30—65° i dále pod nulu.
Z přístavního města Seatíle na západním
pobřeží, vyplul jsem dne 1. května 1900 ne
parníku »Centennial« směrem do holandského
zálivu Dutch Harbor, kdež — po 12denní
plavbě — poprvé seznámil jsem se s národem
Eskimů, usazeným po celé Aljašce. Jsou zde
dosti civilisováni, žijí mezi ruskými obyvateli,
kteří je učí modernějším způsobům.
Duteh Harbor je půvabné místo. Leží na
poloostrově Aljašce a táhne se do nitra země
asi 5 anglických mil. Po obou stranách strmé
hory 5—10.000 stop vysoké, na vrcholcích
ledem a sněhem kryté. Poloostrov, zvaný Wna-
laska, je částí archipelagu, řetězového sou-
ostroví, jež se táhne na východ. Ruský kostel
Indián
spojený stát
Aljaška
Seatíle
Dutch Harbor
Duteh Harbor
20
article
zdejší jest nejlepší budovou v městečku. Esky
mové, bydlící vůkol, jsou vesměs víry pravo-
slavné. Mluví rusky plynně a zdají se býti do-
brými přáteli Rusů. Zdrží-li se loď v zálivu
přes neděli, Eskymové neopominou vábiti cestu-
jící k návštěvě kostela za vstupné, jež činí půl
dollarů.
Cestující hojně se služeb zúčastní. Esky
mové, zvláště mladí hoši, knězem vycvičení, zpí-
vají pěkně, Muži, seřadění na jedné, ženy s ne-
mluvňaty na druhé straně kostela, zkroušeně se
modlí. Po službách dvě mladé dívky, asi dese
roků staré, vezmou dva velké talíře se svěce-
nými květinami a roznášejí je po kostele. Ka-
ždému cizinci dostane se po kytíci. A jiných
ceremonií mnoho.
Na úpatí hory, jež poskytuje pěkný pohled
na moře, viděti je starou ruskou baštu s osmí
starými děly z roku 1743. Obyvatelstvo živí se
lovením ryb, ústřic, ptactva a dravé zvěře.
Rus
Esca
Ka
21
article
Také nakládá v přistavu, chová něco koz neb
sobů. Rolnictví lze málo spatřiti. Jen Rusové
pěstují brambory, ječmen neb oves a to na v
slunných, od větru chráněných místech.
Z Dutch Harboru odjeli jsme 20. května
na sever Behrinským mořem podle 166. poled-
níku. Z prvu plnou parou a byli bychom tak
brzo dorazili na místo určené. Leč dne 22.
května v noci loď zastavila. Oznámeno, že ledy
ještě nepopraskaly a že cesta je uzavřena.
Druhý den brala se lod zdlouhavě podél okraje
ledového severozápadně. Tak plula po 5 dní.
až pojednou objevily se mezery mezi ledy.
známka, že ledy počaly praskat. Mezi ledy
pluli jsme velmi pomalu. Není to tuze bez-
pečno ! Po třech dnech nešlo to už dále. Led.
ač popraskán, byl tak silně ztlačen, že lodi ne-
bylo možno cestu si proklestiti. Nezbývalo, než
touže skulinou se vrátit. Led byl odtržen od
pevniny, držel se však pohromadě, zabraňuje
všechen postup.
Přiblížili jsme se Sibiři asi 21% míle, pokud
led sáhal. Zde jsme ostali dva dni, vyčkávajíce, až
ledy odplují. Domorodci v malých loďkách blí-
žili se k nám, nabízeli oblek z kožešin, boty
z mroží kůže, mroží tesáky a všeliké drobnosti
vyráběné z kosti. Mnozí polo nazí ukazovali co
Rus
Dutch Harbor
Behrinský moře
Sibiř
22
article
dovedou. Za kousek žvavého tabáku skočí do
ledové vody, ponoří se a vyšine na kru zde —
onde plující.
Třetí den jsme vyjeli proti severo-ameri
ckému pobřeží. Ledu prázdné moře dovolil
nám již ke břehu doraziti, Asi 20 mil za arkti-
ckým kruhem jsme zakotvili. Nastala mlha,
další postup byl by býval nebezpečný.
Druhý den pomalu zas podél břehu opět
jsme se setkali s ledy. Jak rychle pluly jiho-
východně, tak rychle my je následovali. Zají
mavé zjevy jsme pozorovali. Mrožové ten ča
opouštějí Behrinský průliv, stěhujíce se severněji.
Mohli jsme pozorovati jejich pochod. Nesčíslné
množstvi pluje v řadách, samci na před, samice
s mláďaty na zádech v zadu. Jsou tak směli,
že až na 100 metrů odvažují se k lodi. Jeden
z našich cestujících střelil na samici, již smrtelně
ranil. Potopila se, vyplula znovu a bojícse
o své mládě, táhla je za sebou pod vodu. Bru-
tální to čin naproti zvířeti, které nikomu neškodí,
nejméně člověku na velké ocelové parolodi.
I tuleň se zhusta uvidí. Je však velmi
plachý. Velryba za to ukazuje se velmi často.
Zde ve studených vodách má svůj domov.
Br
23
article
Mnohdy se ukáže i podle lodi. Lze ji stopova
na několik mil dálky. Co chvili vynoří se na
vrch její ostrý černý hřbet. Přil tom nabírá
čerstvého vzduchu. Vyvrhne vodu z huby, stří-
kajíc ji do výše 20 stop. Z jara uzří cestujíeí
v Arktickém a Behrinském moři velrybářské lod
stopovati svoji kořist.
Dne 19. června jsme přibyli ke Cape Nome
mezí 165. a 166. poledníkem. Zde nás vysadili
na břeh a náš doopravdy dobrodružný živo
začal. Z vyložených z lodi věcí vybral si každý
svoje. Rozuměj potřeby, aby vystačil nějaký ča
na živobytí: stan, olejová kamna, kuchyňské ná-
činí, hornické náčiní, něco prken na postavení
loďky. Toto vše se uklidi na bezpečné místo
před častými bouřemi. Tak opatřeni, vydal
jsme se na hlídku, kde by snad se našlo bo
hatší zlatonosné místo. Lidé se rozptýli po kra
jině, do hor, na potoky hledati zlaté žíly.
R. 1897 dva Švédové, Lindeberg a Linde
blum, zašli do krajiny u Cape Nome (čti: Kejp
Nóm). Byli dělníci. Potraviny zde mnoho ne
stojí, v okolí je dosti zvěře, cestování je volné
Hodlali se usaditi pobliž Eskimů a zahájiti
s nimi obchod s kožešinami. Jednou na honb
ptáků přešli potok Anvil. Zaraženi deštěm,
hledali úkrytu. Zalezli pod strmou skálu a zde
na své překvapení viděli třpytiti se žlutý kov
v utrženém ze skály kamenu. Druhého dne vy
dali se s lopatou a pikem na místo, vyhloubil
díru, nabrali písku do hornické mísy, vyčistil
písek a před nimi se žloutlo zlato ! Nalezli zlat
pozemky! Každý zabral 20 akrů pozemku, po-
slali pro své přátele a známé, z těch také každý
zabral po stejném kuse, až konečně celý potol
byl v jejich moci. Několik se jich vrátil
k velrybárské stanici, kde roznesli zprávu o nale-
zeném zlatě.
Švéda
Linde
cape Nome
cape Nome
Kejp Nóm
24
article
Dne 29. srpna 1898 již první loď s hor-
níky připlula. V roce 1899 bohati kapitalisté ji
nabízeli po 200.000 dollarů za každých 20
akrů. Mnozí své pozemky prodali, jini zde do-
posud pracují. Denní výtěžek na potoce na čisl
8. byl minulé léto 4700 doll. na 6 dělníků.
Nalezeny tu kusy zlata v ceně 563 doll. a více.
Na skalnatém dně potoku bývá nejvíce zlata,
však velmi drobného. V červenci 1899 nalezeno
zlato na břehu v písku. V délce 180 mil na-
chází se zlato v písku ve hloubce od 2 do
stop. I na vrchu se někdy objeví zlato a často
člověk, nemající velkých vědomosti hornických
vyrýžoval tu 50 doll. denně. Mnozí šťastníci vy-
dělali až 800 doll. denně.
Na zimu většina lidí vrátila se do států.
kdež pověst o objevené zlaté zemi rychle se
rozlétla.
Přes 40.000 lidí se vydalo na cestu na
sever. Mnozí, ovšem, příšli již pozdě.
Mnozi dobrodruzi dali se za obchodním
ruchem, i za nedlouho vystavěno tu hezké mě
stečko, jež této zimy čítá 6000 obyv. Obchody
hostince, tančírny, herny, divadla, vše, co
hledáš v městé civilisovaném. Jsou tu Ameri
čané, Angličané, Švédové, Norové, Finové.
Laponci, Francouzi, Němci, Italové, Kanaďané
I jiné menší národnosti zde najdeš. Také Čes
zde byli, avšak brzy odjeli. Byli většinou z Nov
Yorku a jak jsem pozoroval, nehostinná krajina
se jim nezamlouvala. Velký příval přiměl mnohé
Angličan
Švéda
Noro
Fina
Laponec
Francouz
Němec
Italos
Nova York
akr
25
article
zkusit své štěsti uvnitř Aljašky. Vydali se budo
s loďkou po řekách, jež jsou tu četny, nebo s
spřežením do kraje. Objeveno tak mnoho zlatých
dolů. Jak se zdá, je Aljaška prokvětlá zlatem
od kraje do kraje. Však nemá přece každý
stejné štěstí, kdo sem zajede. Třeba těžko pra-
covat, půda je všude zmrzlá. Jen v látě roz-
mrzne na 2—3 střevice. V potocích nezamrzá.
Vody stále prýštící s hor tomu nedopouštějí.
Směli horníci pouštějí se přes hory až 350 mil
od Nome. Kolují zprávy, že na nejsevernějším
pásmu Aljašky jsou místa velmi bohatá. Cesto-
vání v krajinách (ěch je velmi nebezpečné,
v letě mokrota stěžuje postup s koněm, v zimě
napadne mnoho sněhu a je ukrutná zima.
Dobrodruh, jenž v zimě se pustí za arktický
kruh, dává život do sázky. Vím to z vlastní
zkušenosti a neradil bych nikomu, není-li dobře
zaopatřen, aby se sem vydal.
Aljaška
Nome
26
article
Opustil jsem Capé Nome v prosinci
1900. Cíl můj byl severozápad. Mapu oněch
krajů dosud nikdo nezhotovil a tak jsem nevěděl
ani, kudy a kam se ubirám, nemaje jiného n
mysli, než zabrat pozemky podél potoka neb
řeky, kde by štěstí přálo. Ačkoliv zem je
zmrzlá, s jistou námáhou dá se přece určiti,
je-li potok zlatonosný či nic. Beze psů a sání
nelze tu cestovat. Pořídil jsem si tedy dobrý
potah a sáně, sebral na dva měsíce potravin,
stan, malá olejová kamna a hornické náčiní.
A tak jsme vyjeli. Můj soudruh je Američan,
dobrý a chytrý chlapík. První den, 25. pro
since 1900, jsme urazili 24 angl. míle. Posta
vili stan, uvařili večeři pro sebe a pro psy,
zabalili se do své »prachové peřiny« a přespali.
Sněhu ten čas je 3 dm. hloubky, pochod šel
dosti dobře. Na cestě je nezbytný pytel z vlčiny
neb jiné teplé kožešiny. Musí býti dosti velký,
aby se mimo kožešinu vešla do něho i dobrá
vlněná houně, do níž se člověk zabalí. Do pytle
se zabalíš, jen otvor pro čerstvý vzduch zůstane
otevřen a čiověk ulehne do měkkého sněhu.
To je naše »prachová peřína«. Ráno jsm
vatali, posnídali a vydali se na další cestu. Tak
to šlo několik dní, až jednoho dne vítr začal
takovou silou, že nebylo na 50 metrů vidát
před sebe pro vánici.
Američan