V Praze, v sobotu dne 29. července.

K číslu 206. Číslo v Fraze za 21 a na venkově za 3

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARU

Il a expedice.

Předplaceni a inzeráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3.

álka Generál Rennenkampí. —ch. Z Kolína n. R., 28. července. »Köln Ztg.« sděluje od svého zpravodaje z rozmluvy s generálem Rennenkampfem, že jest pln svěžesti a odhodlání. Pravil mimo jiné: Hlavní věcí jest, abychom se nedali zviklati a také provedli, co jsme započali. Nedovedu si představiti lepší život nežli válku a kdyby potrvala pět let, jsem také spokojen. Generál dělá všechny i nejtěžší pochody s vojskem, jest vždy první na konia od mužstva svého »bojovným generálem« zván. Dary pro potřeby válečně. Do moskevských skladišť a ústavů od po- čátku do konce června t. r. věnováno 6,268.378 rublů na darech, věcí za 1,191.065 rublů; na všešlechtickou a všezemskou organi- saci celkem 1,078.304 ruble. Věcí odesláno na bojiště za veškeru dobu v obnosu 3,208.632 ruble. Ruští ranění. V minulých dvou týdnech péčí výkonné komise »zvláštního komitétu« umístěno 597 ne- mocných a raněných vojínů, přibyvších, z bojiště do bezplatných míst. Mobilisace v Moskvě skončila, jak jsme sdělili, klidně. Bylo třeba povolati z Moskvy a újezdu Moskevského 21.347 záložníků, z Moskvy 17.276 lidl. Přijat úplný počet, při čemž záložníci z roku 1891 1892 při pěchotě nebyli povoláni. Propouštění záložníků námořních Ruské ministerstvo námořní propouští vše- chny záložníky povolané mobilisací k loďstvu. Byli povoláni muži tří posledních ročníků.

Ruské lodi.

Na Něvě jsou nyní tři velké oceanské pa rolodi, »Lachta«, »Gapsal« a »Oranienbaum« byly dosud při obchodním loďstvu a nyní zí- skány ministerstvem námořním pro uhelné do pravní lodi, dále získány dopravní lodi » Narva« »Riga«, »Nikolajev«, »Sveaborg« a »Sestrorěck«. Těchto osm lodí po ukončení vál ky bude prý upotřebeno pro dovo zajatých z Japonska.

(Ostatní zprávy viz na straně 3.)

Události na Rusi. Velké stávky. Z Varšavy, 29. července. Již tři týdny stávkuje zde 4500 dělníků v angli- cké přádelně, kteří mají 32 požadavky ve svém programu; aby je na správě továrny vy- mohli, obklíčili nyní veškeré jej místnosti a všechny přístupy, tak že jest nyní továrna úplně uza- vřena. Varšavský guvernér poslal k továrně oddělení pěchoty, načež dělníci svá místa opu- stili, ale žádají dále, aby požadavky jejich byly splněny. Správcové továrny sešli se k poradě. Situace jest nebezpečna. Také na 1000 dělníků zdejší kanalisace stávkuje. V Dombrové znásilnili dělníci to- várny na klobouky ředitele a vyzývají dělníky ostatních okresů, aby se k nim připojili.

Telefonické zprávy „Nár. Listů.

Uherská kzise. Z Pešti, 29. července. »A z Ujsag« ozna- muje: Baron Fejérváry přeruší asi brzy kuru v Karlových Varech a bude povolán do Išlu, kam se buď v téže době, aneb aspor v první polovici srpna odebéře také ministr ob- chodu Vörös a ministr orby Gyorgy k au- dienci u císaře. Z Vídně, 29. července. „Zeit“ uveřejňuje s názvem „Nová koalice v Uhrách z Pešti článek (patrně Apponyem inspirovaný) ve kterém popírá se možnost utvoření nové, prot straně neodvislosti namířené strany a praví se. že úmysl, utvořiti koalici oněch stran a frakcí. které stojí na základě vyrovnacích zákonů, jest půl roku starý. Nikdo menší, než císař Fran- tišek Josef snažil se o takovýto plán v audiencích, které se ve Vídni konaly. Plán tento předložen byl panovníkovi nejprve ve formě memoranda hr. Khuen-Hédervá- ryem, ale jak hr. Andrássy, tak i Bánffy a hr. Zichy označili provedení této myšlenky za morální a politickou nemožnost. Jestliže se ve Vídni přes to mluví o koalici stran, které stojí na základě vyrovnání z r. 1867, nebere to zde žádný vážný politik vážně. Ani An- drássy, ani Bánffy nemyslí na to, roztíti nynější koalici. Za to však chtějí seskupení neodvislých členů liberální strany posíliti a za tím účelem utvoří hr. An- drássy v nejbližší době novou stranu v názvem

„Deákovy strany“, kteréž jméno vyjadřuje již její program. Protože strana neodvislosti pro- hlásila ochotu, zúčastniti se na utvoření kabi- netu a většiny na základě zákonů z r. 1867, jest možno, počítati dokonce, připojí-li se k pí čásť — a pravděpodobně největší čásť — liberální strany, na vládní stranu tak velkou a impo- santní, jaká nebyla od první doby fuse. Avšak nermální politicko-pa.lamentní poměry jsouv Uhrách možny jenom, zjedná-li se kompromis, kterým může býti emě uklidněna. Bez ústupku v otázce jazykové v ar- mádě není mír možný. Domnívati se však, že dohoda mezi korunou a většinou neri pravděpodobnou, bylo by úplně chybné. Na- opak, po několik týdnů konají se důvěrné porady a všichni směrodatní vůdcové koalice snaží se zjednati kompromis. Mnohem dříve, nežli se očekává, bude v tomto směru potřebí rozhodnutí koruny

Císař Vilém a car Mikuláš. Z Paříže, 29. července. »Temps« ozna- mují z Vídně o pověstech, které prý tam kolují a podle nichž císař Vilém poslal u příleži- tosti schůzky s carem Mikulášem císaři ra- kouskému telegram, aby ujistil jej věrností Německa ke spolku s Rakouskem. Císař Vilém v této depeši sdělil také příčiny schůzky a poukázal k tomu, že udržení míru v Evropě za hegemonie trojspolku a zvlá- ště Německa a jeho rakouského spojence jest jeho snahou. Císař rakouský odpověděl prý jenom velmi opatrně depeší, která byla toliko parafrasí slov německého císaře. Podle jiné po- věsti poslal také car císaři rakouskému depeši a žádal v ní udržení balkánské úmluvy a do- konce prý také z novuzjednání spolku tří císařů asvaté aliance. Z Londýna, 29. července. »Standard« oznamuje z Tokia: Setkání se caras císařem Vilémem zaměstnává mnoho japonskou veřejnost. Z prvu pohlíženo na schůzku s podezřením, ale v dobře zpravených kruzích panuje nyní tendence, pova- žovati schůzku za prospěšnou míru. Pokládá se za možné, že německý císař má skryté plány v evropské politice, ale panuje názor, že bezprostřední výsledek schůze obou punovníků bude příznivý pro jed- nání splnomocněnců. Japonské noviny ukazují na vedoucí postavení císaře Viléma v politice evropské a některé podotýkají, že Německo ná-

FEUILLETON.

Rostlo poupě. Bylo zelené, pevně semknuté ale týčilo se vysoko nad nízkou travou. Dívka, která se denně procházela zahradou, chodívala k němu a nadočkavě nahlížela, brzo-li rozpukne se ten pevný obal a na slunce usměje se květ. Než poupěti líbila se nedočkavost její, stále bylo pevně semknuto a jako z kamene tesáno. Jí se zatím křížily v hlavě myšlenky. Jaké bude, ohnivé, žluté, růžové či bílé? Zalévala je, oše- třovala, pozorně odstraňovala mech, který se roz- kládal okolo něho, i klasy trávy, která chtěla je přerůsti. Přála si, aby rostl sám ten budouc květ, aby zazářil jednoho dne v plné kráse. — Konečně pukly lístky do sebe zaťaté, bledé poupě podívalo se do světa. Jen tak malounko, bázlivě, ale už se do lístků neskrylo. Druhý den ladně rozhodily se lístky a poupě trochu směleji po- hlíželo ven. Dlouho ještě trvalo, než zcela vymanil se z lístků ten mramorově bílý, nádherný kalich. S jakou nedočkavostí čekala, až se ještě rozvije, až vnitřek jeho vydechne svou vůni. Dočkala se. Za rosného jitra otevřel korunku svoji, slunce usmálo se na něj e s rezkoší ssálo

kapku rosy, která se třpytila na jeho dně. A ona klečela vedle něho, dívala se naň vzrušena, pře- kvapena jeho krásou. Byl čistý, ušlechtile skro- jený, jako z nejjemnějšího porculánu zroben, tyčinky jeho byly něžné, pel vdechnut a z nitra vystupovala vůně omamující a sladká. Nebylc na něm poskvrny, třpytil se čistotou a bělostí Nemohla oči od něho odvrátit, milovala jej- Byla by se sklonila a políbila jej, ale bála se. že poruší jeho krásu. Oddalovala se, aby její dech mu neuškodil, jenom chvílemi se skláněla Ja vdechujíc jeho vůni, přivírala oči. Tu přiletěla včela a zaryla se do jeho ka lichu . .. Když včela odletěla, byla tvář dívky lehce růměnná. Výraz obdivu, porozumění a překva- pení zíral z té tváře, kolem rtů pohrával šťastný úsměv a v očích leskly se jí slzy. „Tvůj život byl vyplněn,““ řekla. Květ díval se tiše k slunci, oloupen o svů med, pel jeho byl setřen. Zdálo se, že se táže- „Což bych mohl býti tak ušlechtilým, kdy bych byl sobcem?“

Skřivan. V soumrak se táhlo dvojřadí bezlistých stro- mů a přerývalo zasněženou pláň. Neurčité světlo dne splývalo s tou bílou plochou a zanikalo v stín černých lesů na obzoru. Bledé pruhy umírajícího slunce na bezbarvé obloze roztékaly se v nic, až je pohltila šerá mračna. Slunce zmizelo beze stopy. Na sněhové koře stál skřivan. Zdál se tak velikým uprostřed nesmírných perspektiv, zdál se něco vyjadřovat. Byl temnější skvrnou na plátně a splýval se stromy a mračny v jednotvár- nou šed. Dokud zanikalo slunce v sestupujícím sou- mraku, dokud pruhy jeho rozplývaly se v oblaky, smutně díval se v před. A teď nezměnil pózu, stesk mluví z jeho postavy, jen se zdá, že roste. Jakási strnulosť ovládá jeho údy, bojí se vzlét- nouti, poskočiti. Olověná mračna tíží jeho křídla, plazivé dýmy jej dusí. Rád by se schoulil někam do tepla, rád by se nasytil, avšak s bolestným steskem krčí se k zemi, dívaje se na silhouettu černých lesů, v něž ztratilo se bledé slunce. A z lesů jde tma. Šíří se, perspektivy mizí v ní, intensivněji vystupují černé obrysy stromů a mrtvá pláň je tak přízračně bledá. Tedy někde tam v černu, v dálce zapadlo slunce, tam někde jest jeho hrob. Skřivan již sám jeví se malým bodem. Oko naň upřené klame, přechází, ale on stojí posud, nehybný a zkřehlý. Opuštěný král — koruna jeho spadla. Z blízkých hutí padá ve vzduch popel, tma už pohltila nebe, stromy i tu příšerně bílou pláň — skřivan je někde za tou clonou, v té tmě, ztrnulý ve smutku. Stella.