Románová přiloha

„Národních Listů“ k číslu 205. ze dne 28. července 1905.

Různé zprávy. =Toiletta, jakou dlužno volit při processt o roz- vod... Mladá dáma, jménem Prevostová, která před nějakým časem rozvedena byla se svým mužem od stolu i lože, objevila se krátce na to opět před lon- dýnským soudem, žalujic muže, který sliboval ji nové manželství a jenž byl vlastně příčinou prvého jejího rozvodu. Ženich však v rozhodné chvíli couví. Pri přelíčení pro porušení slibu manželského vyšlo však na jevo, že paní Prevostová ještě za prvního manžel- ství měla již s nastávajícím svým druhým mužem poměr více než intimní. Odhalení to vzbudilo vše- obecné vzrušení, jež však ještě více stouplo, kdyě se ukázalo, že žalobkyně svoji žalobu o rozvod svě- řila k hájení advokátu, s nímž udržovala rovněž ne- dovolený důvěrný poměr. Vyšlo to na jevo z dopisu advokáta, jenž klientce své psal: „Milovaná Lizetto Otázka tolletty tvé při processu o rozvod jest dle mého názoru nejdůležitěj8í. Musiš přijíti v ele- gantní tollettě, již z toho důvodu, aby soudní dvůr při otázce alimentační povinnosti skutečně nanyl přesvědčení, že potřebuješ většího obnosu peněz, nežli z pravidla rozvedeným ženám mužové jsou povinni platiti. Nebeř žádné světlé ani jasnobarevné šaty, ne- boť zdálo by se, že máš z tozvodu radosť. Ale také nebeř šaty úplně černé. Vol toilettu tmavší, nená- padné barvy a zvláště nezapomeň občas věnovati soudcům koketní pohled. Ostatně domluvím se s tepou dnes večer v chambre, kde najisto po 9. hodině lě očekávám. Tvůj atd.“ Soudce po přečtení tohoto iistu prohlásil, že dopis předloží na příslušných místech.

Pan advokát uveden bude tím asi do velice nepříjemné a choulostivé situace, nehledě k rámusu, jaký bude míti od své paní doma pro příliš intimní klientelu = Tajemství ženské krásy. Novoyorský »Sune uveřejňuje sdělení jedné Pařížanky, která, jak pravl, má neomylný recept pro všechny ženy, jež chovají touhu libiti se. Recept tento, jako všechny geniální vynálezy, je svrchovaně jednoduchý. »Jsem hezká,« praví Pařížanka, »protože jsem o kráse své přesvědčena. A to jest mé tajemství. Kdo pevně jest přesvědčen o své kráse, nemůže ani býti ošklivým. Od mládí učeny jsme my Francouzky ve školách v domácnostech obdivovati samy sebe. Slyšíme, že jsme hezkými, a tak stává se myšlenka tato částí na- šeho »já« a proniká celou naši bytost, každý náš po- hyb, všechno naše konání. Stačí zachovávati jen pravidla krásy a pak je každá žena hezkou. Jsem přesvědčena, že líbiti se a vzbuditi dojem, že jsem hezkou nebo krásnou, jest věcí pouze cviku. Prvním z pravidel krásy pro francouzské ženy jest »Měj jasnou, čistou pleť a nelekej se nížád- ného prostředku ani odporného, jímž toho docíliš. Tvá pleť musí býti jako sametový nádech broskve. mléčná a vlahá, nikdy lesklá. Netrp pih, skvrn jater- ních a uhrů.« Druhé pravidlo platí rukám: »Miti krásné ruce, je nejsvětějším přikázáním francouzské ženy. A uposlechni těchto důležitých příkazů: »Mě čisté zuby, střez se vrásek na čele, chod tvůj buď lehký, trochu kolisavý, hlas jasný a zvučný brada oválová, krk labutí. Oko uchovej si vždy jasné! Nečti nikdy při světle umělém nebo špatném každý den zaslz trochu, neboť vlhkost do- dává oku lesku. Jiné tajemství kouzla krásy leži v úsměvu. Pařížanky smějí se velmi mnoho, ale smích jejich čini dojem, jakoby paprsek slunecni

přeléti jejich jíce. Úsměv Pařížanky nesmi býti dlouhý ani hlučný a musí proběhnouti celou škálou tónů Pařížanky, které nepotrpí si na červeň tváří, tím pečlivěji dbají rubínové červeni rtů. Žatínají proto často zoubky do rtů, trou je alkoholem a na noc pomadou »pour les levres«. Největší pozořnost vě- nují vlasu a účesu, při čemž předností je černý vlas, lesklý. Dalším tajemstvím ženské krásy dle Paříža- nek jest umělé zakrývání méně hezkých součástek obličeje. Největší řafinovanost v tom smněru platí volbě účesu, jimž skryjí se trochu větší uši, nebo nepékná formace čela. Pokud toiletta přispěje kráse. o tom napsány celé knihy. Ale hlavní zásádou Fran- couzek je volba barev dle očí. »Mášili modré oko, nos o něco slabší modré šaty, modré stuhy, modrý pas, modrý klobouk — neboť tím modř tvých oč vynikne a zazáří...« Rad, jak možno všem svřchu uvedeným přikazům krásy vyhověti, ovšem Pařížanka neudili, neboť předpokládá, že každá žena zná zá- sobu prostředků, jimiž možno docíliti krásné pleti std. Pokud jí se týče, píše, že jest to » Moni secret .. mé tajemství.. «

Sarah Bernhardtová hrozí Pařiži .. Ne snad obléháním, nýbrž svým hněvem, v kterém jde tak daleko, že vyhrožuje Pařížanům, že v zimní sezóně letošního divadla vůbec na scéně se neukáže. Co to znamená, porozumí jenom ten, kdo ví, jak Sárah na Paříži lpí, jak na svém divadle visí a slast not feaste jakého zbožňování a adorování se jí ve francouz- ském hlavním městě dostává. A proč se zlobí na Pa- říž? Hrozná ctižádost a ješitnost její byla těchto dnů nesmírně uražena: nedostala řád čestné legie, na který po léta stůně, který ale skutečně si zaslouží jako největší tragédka francouzská a kterého jí každý že srdce přeje. Na misto ní červenou řádovou stuhu obdržela madame Bartet, nejlepší herečka Comědle francaise. To je přece k zfantění! Rozhněvaná a ne- dekorovaná Sarah věnuje tedy v zimní sezóně své umění zahraničním jevištím, ovšem neudobří-li si ji zatím Paříž nějakým vzácným vyznamenáním.

= Pověsti o vdavkách dvou divadelních hvězn. Z Londýna puštěna byla do světa zpráva, že dvě nejslavnější divy dnešní doby Eleonora Duseova a Nellie Melba pomýšlejí na vdavky. První zane- chala Gabriela d'Annunzio a má nyní modního krej- čího z Paříže Jeana Wortha, druhá hodlá se pro- vdati za lorda Richarda Nevilla, nejmladšího syna markýza z Abergavenny. Poznala ho před rokemv Australii, ve své dotovině, když tam byla na umě- leckém tourněe jako pobočníka generálního gu- vernéra lorda Tennysona, Lord Neville není však už žádným mladíkem, jako Melba není mladicí. Prvnímu je 43 let, druhě 39. Ovšem připomíná se, jak v ta- kovýchto případech dobře bývá, že z ne každého mračna déšt = Jak stvořeno Mozartem finale »Dona Jnana«, o tom hezkou anekdotu přináší hudební francouzský list »Guide musical« z doby pobytu Mozartova v Pa- říží v roce 1789. Anekdota vypráví: Když Mozart za- býval se komposicí svého »Dona Juana«, naskytla se mu příležitost odebrati se do Paříže, kde nějakou dobu se zdržel. Jednoho dne, když po kolik hodin byl pracoval, padl zrak jeho na hodínky. — »Již pět?« — To byla doba, kdy z pravidla obědval.

Kvapně se oblěkl a spěchal do restaurantu v Palnis Royal. Cestou ale začal opět komponovati a zabral se do skladby své tak, že v restaurantu sklepník ně- kolikráte musil se ho tázati, co poroučí. Mozart dal si nudlovou polévku, ale netkl se jí, nýbrž maje hlavu do rukou podepřenu, skládal. Sklepník přinesl zatím ostatní jídla, ale zase, aniž by jich bylo do- tknuto, je odnášel. I domníval se, že Mozart nemá to nejspíš v hlavě všecko v pořádku a dále se o po- divného hosta nestaral. Po dvou hodinách Mozart se radostně zdvihl, poskočil a vhodil číšníkovi váček s penězi, se slovy: »Konečně to mám« .. . Co, tomu arci číšník neporozuměl, ale my z memoirů Mozártovi víme, že to bylo nesmrtelné finale třetího aktu »Dona Juana«

Zemřelí v Praze. Dne 22. července 1905: Pilz František, syn obchodního příručího, 9 měsíců č. 176—I. Schreková Anna, hospodyně, 74 roky č. 235—I. Koblihová Marie, služebná, 72 roky č. 433—III. Jermář Josef, dlaždičský pomocník, 48 roků č. 169—IV. Holubová Kateřina, manželka továrníka, 38 roků č. 707—VII. Jelfnkova Josefa, dcera sluhy, 3 měsíce č. 806— VII. — V c. k. všeob. nemocnici: Forst! Eduard, konduktor, 35 roků, Trejbalová Josefa, manželka jircháře, 30 roků. Zeis Josef, hlidač na dráze, 63 roky. Dne 23. července 1905: Šedivá Terezie, manželka vrchního účetního, 67 roků, 730—I. Nová- ková Aloisie, manželka c. k. dvorního rady, 59 roků, č. 1981—II. Quaiserova Anna, dcera úřadníka, 43 r. , č. 512—III. Bašíková Barbora, chůva, 72 roky, č. 499—VIII. Huptychova Karolina, dcera dělníka, 20 roků, č. 480—VIII. Liberský Josef, syn kočího, 3 měsíce, č. 786—VIII. — Ve všeobecné ne- mocnici: Klimečková Františka, manželka tru- hláře, 28 roků. Raková Anna, manželka zedníka, 56 roků. Smolák Josef, učeň obuvnický, 16 roků. Svobodová Barbora, manželka obuvníka, 29 roků. — U Milosrdných bratří: Koutecký Antonín, dělník, 63 roky. — U Milosrdných sester: Staňková Josefa, manželka mědikovce, 34 roky. — V chudobinci: Kokrdová Kateřina, vdova po krejčím, 69 roků.

Lldové divadlo , Uranla“ v VII. části Prahy. zahradě l. pražského měšt. pivovaru. Začátek o 7. hod.

V pátek 28. července. Hanzi Vejvara. Veselohra o 3 jednáních. Napsali Blumenthal a Kadelburg. Přeložil K. Želenský. Režisér B. Kovař.

Aréna na Smíchovň (bliže Palackého mostu) V pátek 28. července Začátek o 7. hod Neviděli jste Bobeše? Vaudeville o 3 jednáních. Dle Anatola Felixe a H. de Ouidueaua »Caché Caché« pro české divadlo upravil V. Táborský. Hudbu složil R. Pískáček. Re- žísér Josef Kubík. na Král

Pištěkovo lidové divadlo vinehradoch Začátek o 7. hod. Pohostinská hra A. Bernardiho, umělce proměn. Před tím: Boža. Veselohra od L. Archleba. Ke konci: Krasojezdkyně. Veselohra od A. Pohla. pátek 28. července.

16145

»Ale to je škoda! Mr. Taylor s paní odjeli.« »Ano; jsou pěkně zaměstnáni. Proto jsem také přišel. Vyjela byste si na projiždku, madame?« »Božínku ! Já —« »Můžete jeti na měm koni. Je krotký.s »Jak! A vy byste šel pěšky?« »Ne, madame. Ani bychom tentokräte nejeli na ném oba.« Tu se všecka začervenala a on, zpozorovav to, pokračoval klidně dále: »Chytím si některého Taylorovie koně. Taylor mne zná.« »Ne, nemyslím věru, že bych jela. Avšak upřímně vám děkuji. Musím se jiti nyní podívat, co dělá oheň paní Taylorové.«. »Dohlédnu na to sám, madame. Náramně rád bych, kdybyste se šla projeti. Dnes nemusíte míti starost o žádná děcka.« Při této střele probudila se bleskem prabába Star- ková hluboko v duchu své vnučky a ona pyšně vypově- děla válku: »Nevim, co tím mínite, pane, « děla. Teď hrozilo jemu nebezpečí, neboť mohl lehko vpad- nouti v čistě hrubou impertinenci a tázati se jí, proč tedy mluví tak odměřeně? Mohl lehko říci různé podobné věcí. A nějaká hrubost by mu byla prohrála bitvu. Avšak Virgiňaň nebyl muž, který by prohrál takovouto bitvu tímto způsobem. Jeho střela trefila. Domnívala se, že se od- volává na ona nemluvňata, o něž jevila včerá večer pře- bytečnou starostlivost. Měla zlé svědomi. Tím vším si chtěl býti jist, dřive než počal své operace. »Ale já myslím,« řekl lehce, usedaje u dveří, »že jest dnes neděle. Škola vám nebrání, abyste si dopřála

Než ještě jejich klepání přivolalo Swintonovy ke dveřím, zavzněla jiná kola a byli tu Mr. a Mrs. Carmodijovia strýček Hughey se svou ženou a hned za nimi Mr. Dow sám, který řekl, že jeho žena dostala záchvat — jeho žena, které dr. Barker z Drybonu zakázal jakékoliv roz- čilení. Pozdvihovaly se hlasy žen a dětí; přijeli Westfal- lovic všichni zpěněni a Thomasovic; za svítání s otcia matkami a diváky a plačícími dětmi sešlo se tu takové shromáždění, jakéž bylo zde zřídka kdy před tím z po- kolení člověka mluvícího. Dnes byste o tom mohli slyšeti legendy od Texasu až po Montamo; avšak já vám po- dávám vše dopodrobna. To se rozumí, že se vrhli na ubohého Lina. Vir- giňan se zde činil seč byl, držel koně a pomáhal damám sestupovati, když se počínalo Linovo jméno výhrůžně pro- nášeti. Brzy se vypravil oddil, vedený Mr. Dowem, hledati jej a Jižan chvíli uvažoval, nemá-li je uvésti na falešnou stopu. Avšak usoudil, že mohou klidně hledati. Paní Westfallová našla hned Krištůfka v zeleném šálu Anny Marie Dowově, ale nevykonalo se to všechno jen tak mžiknutím oka. Vyšlo na jevo, že Mr. MeLean, jak se James Westfall žalostně vyjádřil, nejen »vyměnil hadry; zmotal také všecky ty zatrolené pleny ;« a proklí- nali jeho satanský nápad. Otcové byli jen skrovně nápo- mocni; to matky prováděly tuto těžkou práci; a v deset hodin staly se některé nerozřešené problémy tak delikát- ními, že se utvořil užší damský výbor ve zvláštním po- koji — muži nebyli připuštění — a eo se tam délo, toho se mohu pouze domysliti. Mezi tímto jednáním vrátil se hledající oddíl. MeLeana nenašli. Našli strom, na němž bylo přibito návěstí, zně- jící: »Bůh žehnej náš domov!« To vzali s sebou. -Virgiňan-. 117 —