1
masthead
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
Praha
2
masthead
V Praze, v pátek dne 28. července.
Praha
3
masthead
K číslu 205.
Čislo v Fraze za 24
a na venkově za 3h
Fraga
4
article
NAk
NAk
na měsíc. 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 8c,
Naka
5
article
Válka.
Válka.
Páně Vittova plná moc.
Pařížský dopisovatel »Berliner Tageblattu
telegrafuje: Ježto moje zpráva, že má Vitte ur-
čitý příkaz, aby se do žádného vyjednáván
ohledně válečné náhrady nespouštěl, of-
ficiósně zbarvenou berlínskou depeší byla popřena,
jsem nucen k oné zprávě dodati ještě, co ná-
sleduje. Vitte má nejenom nařízeno, aby ihned
prohlásil, že o žádné válečné náhradě
nemůže být řeči, nýbrž aby také
ihned odmítl všelikou kombinaci,
která by se v zastřené podobě vá-
lečné náhradě rovnala. On je zmoe-
něn, aby se velmi ochotně zachoval
k japonským požadavkům ohledně
Mandžurska, Port Arturu a Ko-
reje, avšak on nesmí povoliti ani str.
hání vladivostockých opevnění, ani odstoupení
železné dráhy vladivostocké, pokud tato trať ne-
bude v držení japonského vojska. — Pan Vitte
prohlásil, že ruská vláda k zaplacení válečné
náhrady svoliti nemůže proto, že by ruský ná-
rod v tom viděl veliké pokoření, avšak pravým
důvodem asi bude mínění ruské vlády, že je
Japonsko finaněně vyčerpáno a že
američtí a angličtí finančníci vidouce pevné od
hodlání Ruska, žádnou válečnou kontribuci ne-
platit, Japonsku odepřou prostředky k dalšímu
vedení války.
Jednání o mír.
Z Londýna, 28. července. »Associated
Press« dostává zprávu z Washingtonu, která se
označuje za inspirovanou a ve které se sděluje.
že otázka, bude-li se pokračovat
ve válce, anebo bude-li uzavřen
mír, rozhodnuta bude na prvn
schůzce splnomocněnců dne 5
srpna, kteréhož dne šl. Vitte s bar. Ko
murou budou jednati o japonských podmín-
kách. Japonsko nemá přání Rusko nějakým způ-
Artur
Vitte
Japonsko
Rusko
Londýn
Washington
Berliner Tageblatta
Associated Press
ko
6
article
ONl
ONl
sobem pokořiti, ale aby si zajistilo trvalý mír,
bude žádati válečnou náhradu,
rovnající se skutečným válečným výdajům, totiž
asi 200 millionů liber. Japonsko bude dále žá-
dati, aby Mandžursko po zjednání pořádku
vráceno bylo Číně. Baron Komura jest ho-
stem Rooseveltovým. Soudí se, že vlast-
ním účelem schůzky splnomocněnců jest však
otázka válečného přímě ří.
Domněnka o válečné náhradě.
Z Nového Yorku, 27. července. (Reut.
Sdělení z Washingtonu, dle něhož Japonsko
určuje požadavek svůj na kontribuci ruskou na
200 millionů liber šterlinků, není nijak oficiální,
nýbrž označuje se výslovně za poukou do-
mněnku.
Události na Rusi.
Něžná předehra k hrozné srážce
na Rusi.
Z Paříže, 27. července. (Pův. zpr. » Nár
Listů«.) Zde vycházející demokraticko-konstituční
protivládní ruský list »O svobožděnijee
zabývá se pod hořejším nápisem deputací zem-
stev u cara, označujíc audienci tu za velikou
historickou událost. Car přijal zřejmé odpůrce
carského samodržaví; on opakoval »nezvrat-
nou« vůli svou, chrániti samodržaví, ale sou-
časně již pouhým faktem přijetí zemců — po-
nejprv v ruské historii — »s výše trůnu« při-
znal ruské společnosti právo na opposic
proti samodržaví. Těžko nyní ocenit a
odměřit všechny re volučni následky fakta
Redaktor »Osvobožděnije« Petr Struve
pozastavuje se nad řečí knížete Trubeckého, ne-
měl prý řeč svou stavět na myšlence o solidár-
nosti mezi zemci-konstitucionalisty — ve skuteč-
nosti nejsoucí — a carem úporně ze držícím
samodržaví.
I možno prý nyní říci: samodržaví bylo
včera vlkem, od 6. (19.) června stalo se liškou.
Kníže Meščerský naivně-cynický to vyslovil řka,
toho.
Mandžursko
Rooseveltův
Osvobožděnij
Struve
Trubecký
Meščerský
Japonsko
Čína
Nový York
Reut
Washington
Rus
Paříž
7
article
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
8
article
že car a donné le change zemcům,
t. j. oklamal je. Ale nepřipomene si kníže zpá-
tečník, kam taková politika přivedla Ludvika
Capeta?
Tragikomické okolnosti následovaly po audi-
enci, noviny musily z řeči carovy vynechat slova
o »lidových představitelích« a vy-
kládat řeč tu v duchu konstitučním a guberna-
torům poslán oběžník, v němž se jim doporu-
čuje učiniti patřičné opatření proti »rozšiřování
výkladu« slov carových — tím rázem ukázala
se neupřímnost a skutečná nemožnost solidár-
nosti mezi carem, samodržavcem a samodržav-
ščikem a zemci — konstitucionalisty.
A tak audienci petěrhofská pro každého
uvažujícího politika jest předehrou - ke
srážce, k níž nevyhnutelně dojíti musí mezi
samodržavím a zemí již na půdě lidového za-
stupitelstva.
Zemci však přec prokázali velkou službu
osvobozujícímu hnutí, přiměvše cara počítat s kon-
stituční myšlenkou.
Struve odmítá výtky krajních
ruských živlů sociálně-demokrati-
ckých a revolučních, činěné zem-
cům; praví: oni příliš optimisticky pohlížejí
na ruskou revoluci, jako by ji bylo
možno ihned mobilisovat. Ale ta jest ohromné
rostoucí živelní hnutí, v němž »hrozné lidové
zástupy« dosud nepřišly k uvědomění si poho-
tovosti k mobilisaci na čísi příkaz. Sami soci-
ální demokraté a s nimi všechno osvobozující
mínění bolestně to zakusilo 1. máje. Žádná
organisovaná síla ještě neovládá lidové masy ty.
Konstitu čnědemokratické ve-
řejné mínění nyní může rychle a trvale
rozšířti svou činnost na lidové zástupy a pře-
měniti ruskou revoluci ze živelního potoku v ne-
rozborné organisované hnutí. Taktika zemců jest
taktika Mirabeauova, ale za okolností daleko těž-
ších, nežli byly francouzské r. 1789—1791. V
Rusku třeba vypěstovati mohutné osvobozující
veřejné mínění, u něhož by prerogati vy
panovníkovy zmizely před státní
Ludvik Capet
Zemek
Struve
Mirabeauův
Rusko
9
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Idy1la.
Napsala M. Baarova.
Útulná vesnička naše má dokonce svou
„Malou stranu“. Za mostem v rokli tísní se ně-
kolik slaměných a doškových střach, asi dvacet
čísel, učiněný Betlém. Kdyby, nedej bože, vy-
pukl požár, nezachrání se odtud snad ani do-
bytče. Jako slepená vlašťovčí hnízda tísní se
chalupa k chalupě, a když některá z nich se
sboří sešlostí věkem, ani rumy neodklidí a vedle
ní vyroste, jak houby po dešti, chalupa jiná,
slátovaná jac ptačí hnizdo a možno-li, ještě
menší, než předešlá byla.
Baráčkům těmto vévodí asi tři větší cha-
lupy na svahu u samé silnice. U posledn
z těchto se vždy velmi ráda zastavím, zvláštní
život jeví se tu zraku: polozbořený plot, poho-
zený do příkopr — kolem smetiště a kaluže,
z chléva vykukuje koza a na prahu sedá žena
ještě mladá, s děckem u prsu a plno drobotiny
kolem ní. Bývalo mi nápadným, že ani jedno
z těchto dětí není druhému podobno a mimo
to, že jsou téměř všechny stejného stáří, jedno
menší než druhé. Přívětivá, hovorná žena na
prahu mi věc vysvětlila. Jer tři z nich jsou její
vlastní, ostatní jsou „Prážata“. Říkají tady tak
dětem, vzatým na opatrování z porodnice a na-
lezince.
Podívaná na různé ty tvářinky mimoděk
nutí pozorovatele ku přemýšlení o původu ubo-
hých těch tvorů. Teď jsou ještě šťastny bezsta-
rostným štěstím mládí, ale třeba jen se zahleděti
ve vážné, zádumčivé oči největší nich, asi
sedmileté holčičky a člověk se zachvěje tušením,
jak trpce asi ponese nezaviněný svůj osud postr
kovaného polosirotka.
M Baarův
Přívětivá
Jer
Ida
Betlém
10
article
Veselejší podívaná je na kluky. Co těm po
Veselejší podívaná je na kluky. Co těm po
tom, kdo jsou nebo byli jejich rodiče a jaká ná-
hoda tím vinna, že se octli jako samostatní tvo-
rečkové na tomto světě?
Vyvalený jeden, zavalitý klučina taháv
bedně o čtyřech kolečkách, ne větší než ška-
tule od cukru, kluka ještě menšího, zavalitěj-
šího a ještě vyvalenějšího než je sám, vedle nich
stojí asi čtyřletý, klečatý junák s prstíkem
v puse a neví, má-li se dát do smíchu nebo do
pláče, když jsem ho oslovila. Rozmyslil si obé
a z rozpaků se rozběhl k „matce“.
„Mámé!“ volal a tloukl vší silou malých
pěstí ženu do prsou, by na sebe upozornil. Po-
dala kojence, kterého dosud na klíně měla, ne-
směle opodál stojící dívčině, té se zádumči-
výma očima, a přivinula kluka k sobě.
„To je váš synek?“ táži se.
„I kde pak! Taky Práže! — Ale říkají m
všechny „námo“, a já je mám jako svoje. Vid.
kluku?“
„Mámé,“ ječel kluk místo odpovědi a znovu
pral ženu do prsou, jakoby ze dřeva byla.
„Matka jeho ho měla za svobodna,“ vy-
světlovala žena, „teď slouží ve vsi nedaleko
odsud a nechce se k němu znát; ani ho ještě ne-
navštívila. Mně je to jedno, dítě jako dítě, at
manželské nebo nemanželské!“ S těmi slovy
potřepala něžně klouče a odstrčivši no, popošla
ke chlévu.
„Koukejte, co máme!“ pravila a sehnuvši
se, vynesla z pod kozy kůzle, za ním druhéa
třetí, i stará koza, přežvykujíe cosi, vystrčila
bradu z chléva.
„Včera se nám to narodilo, a dnes užto
skáče. Inu, pravá kůziata!“
Děti seskupily se kolem malých, čiperných
čtvernožců, i domácí psík přišel blíže a velká
šedá slepice zdvihla hlavu, přerušivši ne zhvilku
neunavné hrabání a sbírání potravy.
Jedno z „Prážat“, větší již hošík, snažil se
upoutat pozornost na sebe, napodobuje směšné
známý
Matek
11
article
skoky kůzlat, oči jeho svítily a žádostiv po-
chvaly, stále se ohlížel po nás. Ješitnost tuto do-
stal již asi do vínku od svých rodičů, nebot
ostatním dětem cosi podobného ani nenapadlo.
Druhý hošík, ceně zaťaté zuby štípal kůzle
ze vší síly do ocasu, kůzle se ani neozvalo, snad
ještě neumělo.
Třetí hošík, onen malý, klečatý, objevil se
právě znova na prahu chalupy s jakýmsi černým
vdolkem v ruce, a z čista jasna se rozbrečel.
„Matka“ jen se po něm ohlédla a už věděla, co-
se stalo: „Už jsi se zase kousl, viď? To musíš
kousat do buchty a ne do ruky, ty nešiko!“ na-
pemínala ho moudře a s důrazem. Kluk umlkl,
zadíval se, jakoby uvažoval, na prsty, pak na
buchtu a už zase vysvitlo sluníčko na umazané
tváři. Ulomil dobrácky kousek bucnty a při-
strčil ho nejbližšímu kůzleti k hubě. Neroz-
umělo tomu ještě a odvrátilo hlavu. Kluk hodil
ulomený kousek druhému kůzleti, a když ani
toto ještě nepochopilo, zdvihl buchtu prve než
slepice, jež se po ni byla rozběhla, ji dosáhla
a snědl ji sám.
Hezký obrázek: děti, kůzlata, slepice, vše
žije na prostranství před chalupou, možno
říci, tentýž život. A nad nimi vlídná, usmívající
se žena, pravá matka celé té drobotiny.
Veliký užitek z těch cizích dětí asi nemá,
ale děti spokojí se také málem. Pohlížín ku
prosté ženě té s jakousi úctou, zdá se mi, pra-
vým, nevyčerpatelným zdrojem mateřské něhy;
nejen vlastním, cizím dětem je matkou a pe-
čuje o ně zrovna tak, jako o ta čtvernohá mlá-
data kozí, jen proto, že jsou malá a potřebují
ošetřování. A snad někdy, až chráněnci její do-
rostou, vzpomenou vděčněji než vlastních rodičů
své prosté, usměvavé „mámé“ před chalupou,
na jejímž zabláceném prahu ztrávily jedilé
šťastné, předsudky nezkalené chvíle svého ži-
vota.
Matek