Ročník XXXXIX.

V Praze, v pondělí 25. ledna 1909.

Číslo 25.

Ma ranní a večerní listy předpláci se V Praze v administracii na měsle. . . .. na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvoji donáškou na měsic. . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K e2h ve filiálkáchí na měsíc. . . . . . 2 K 30h Poštou: . . S K na měsíc. na čtvrt feta . . . . 9 K 6nh s dvojí zásilkou na měsíe na čtvrt iota : . . k c

NAR

ečerní dání V drobném prodeji ranní člslo o sobě . . za 8h večerni . . . . . . . za th Vo fliálkách na vonkově ranní číslo . . . . . večerní . . . . . . . . 5k lnseráty platí se hotově napřed Předplscení a inserty příjíma administrace v Marianské ul., a. Tam nacházejí se tál redakce, tiskárna a sxpodlo „Národních Listů- Rukopisy se novracsjí.

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. Ministři krajané zase ve Vídni Z Vídně, 25. ledna. (K. k) Ministr dr. Žáček při Eyl sem včera o 10. hod. 15 min. večer z Krakova ministr dr. Schreiner v tutéž dobu z Olomouce. Z ulerského říšského sněmu. Z Pešti, 25. ledna. (K. k)) Předseda sděluje. 2e obdržel od předsedy turecké sněmovny poslanecké Achmeda Rizy náslodující přípist „Pozdravný list, zaslaný předsedou uherské sně- movny poslanecké, v němž předseda u příležitosti ob- novení ústavy osmanské tlumočil staré a síále cho- vané city národa maďarského, vzbudil v řadách člent osmanské sněmovny poslanecké největší uspokojen: Byt jsem vyzván, abych za to poděkoval a projevi přání, aby přátelský poměr mezi těmito oběma veli kými národy zůstal i nadále zachován.“ Na to pokračováno v povšechné debatě o refor mě berní President uherské poslanecké sněmovny do Vídně Z Pežti, 25. ledna. (K. k.) Predseda Justh odebere se dnes odpoledne do Vídně.

Car nepojede do Říma. Z Petrohradu, 25. ledna. (K. k.) Naproti zprávám zahraničních listů o cestě carově do Řtíma prohlašuje „P. t. agenlura“, že jí o cestě té není ničeho známo Ruský minístr finanící do Nizzy. Z Petrohradu, 24. ledna. (K. k) Ministr finane Kokovcev cdejel dnes do Nizzy, kde se chce na kratš dobu zdržeti. Anglie a Rusko radí se, jaké rady dáti perskému šachu. Z Petrohradu, 24. ledna. (K. k) V ruských a z- hraničních listech byla rozšířena zpráva, že Rusko a Anzlie jednají nyní o perských zále- 2itostech. K tomu dovídá se „Petrohradská tel agenlura“ ze zpolehlivého pramene, že Rusko a An- zlie nechlějí uchýliti se od zásady, nevměšovali se do vnitřních záležitostí Persie. Současně soudí obl vlády, že situace v Persii vyžaduje nalě- havě praktické správní reformy, klerá by podporovala uskutečnění nezbytných hospodářských financních a administrativních onrav. Nynějšt zmatky v Persii ohrožují, jak se zdá četně hospodářské zájmy Ruska a An- gliev Persii Obě vlády dohodují se tudíž o tom aby dachieví a jeho vládě dávány byly v télo pn čině rady Žádná annexe Kréty. Z Cařihiradu, 25. ledna. (K. k.) Ve včerejší mi- nisterské radě byly přečteny telegramy velevyslanců tureckých, sdělující, že ochranné mocnosti krét ské nedovolí připojení Kréty k Řecku ze Kréla bude, jako dosud, spravována pod dozo- rem krétských mocností ochranných. Mnoho-li chice Bulhiarsko zaplatit. z Cařibradu, 25. lodna. (K. k.) „Jeni Gazelta sděluje: V jistých diplomatických kruzích se ujišťuje že Bulharsko jest ocholno zaplatit Turecku 150 m lionů Iranků

Balkánská krise. Bulharsko mobilisuje. Ze Sofije, 25. ledna. (K. k.) Kdežto of- ciosní »Vreme« prohlašuje nařízené povolání záložníků za bezvýznamné preventivní opatření. mluví ostatní listy o provedené mobili saci 8. divise a vítají ji částečně s povdé- kem. »Večerna Pošta« sděluje, že bylo učiněno opatření, aby s bulharské strany byly oba sporné body pohraničn obsazeny, aby se tím předešlo, by nebyly obsazeny Turky. Týž list sdě- luje, že v nejbližší době budou asi povo- láni záložníci jedné nebo dvo dalštch divis! pohraniční ch.

Ze Sofije, 24. ledna. (K. k) Mezi obyra- felstvem způsobila vojenská opatření vlády ve liký rozruch, tolikéž v diplomati ckých kruzích, vnichž se vyslovují obavy, že za podrážděné nálady pohraničního obyvatelstva mo- hou snadno vzniknouti konflikty Z Berlina, 25. ledna. Ze Sofije se ozna muje: Mobilisace 8. divise jest opatřením prot tureckému přepadnutí. Vláda z počátku nevěno- vala pozornost zprávám tureckým, že žádána bude teritoriální náhrada Dne 18. t. m. dostala vláda zprávu, že Ture- cko nahromadilo na trati Plovdiv Drinopol 7 praporů v plné slle vá- lečné a tři baterie a na jiném místě dva pluky rovněž v úplné síle válečne Bulharská vláda má také důkazy, že Turecke chtělo Bulharsko přepadnouti. Aby odvrátilo Bulharsko válku, nařídilo mobilisaei 17 záležních tříd VIII. divise, která takto roz- množena na 25.000 mužů, tedy na plný pe- čet válečný. Část mužstva toho nalézá se již na nejdůležitějších místech pohraničních. Smýšloní v zemi jest velmi vážné. Zastřelení pěšáci v Bosně Ze Sarajeva, 25. ledna. (K. k) Včera v poledne byli u hanu Podvagani na silniei Bělobrdo-Dobrun v okresu vyšegradském nalezen dva pěšáci poštovní hlídky. Vyšetřováním vojen ského staničního velitelstva v Bělobrdě bylo zji štěno, že beze vší pochyby jde o vraždu a sebe vraždu spáchanou následkem sporu. Ze Sarajeva, 25 ledna. (K. k.) Oba pě- šáci, kteři byli nalezeni zastřeleni u hanu Pod vagani, jsou vojíní pluku 86. Kaskač a Biber Kaskač zastřelil svého soudruha a pak sám sebe

Rakousko-italský konflikt. Je vskutku nějaký konflikl, nějaký ostrý spor mezi Italil a Rakouskem? Čtenšřům je z dři- vějších zpráv již známo, že rozhodnutí rakou- ské vlády, zřiditi vlašskou právnicko fakultu ve Vidni, v italském časopisectvu velké rozhořčení spůsobilo, ježto italský tisk prý bezpečně předpokládal, že bude universita neb aspoň zatím právnická fakulta vlašská zřízena v Terstu nebo v Tridentu. Nespokojenost tate nebyla by však ještě žádným sporem mezi vlá- dami, nebyla by žádným rakousko-italským kon- fliktem. A přece mluví zahraniční, zejména ně- mecký tisk docela zřejmě a okázale o hotovém koníliktu mezi Ilalií a Rakouskem Berlinský »Tageblatt« na př. obdržel z Říma telegram, ve kterémž se praví: »Zde tvrdí se určitě, že rakouská vláda mini strovi zahraničních záležitostí Titto nimu skutečně slíbila, že zřídí vlaš- skou univereitu v Terstu. Timto slibem mělo býti ukojeno rozčilení, jež v Italii způso- bila rakouská politíka na Balkáně, a tak stalo se, že Titloni dne 3. prosince v italské sněmov- ně s to byl ohlásiti, že Rakousko v universitní otázce svým vlašským příslusníkům vyhovt.

Tím větší a trapnější překva- pení spůsobeno tedy v Římě, když rakouská vláda na svůj slib zapomněla a vídeňskému parlamentu osnovu zákona o zři- zení vlašské právnické fakulty ve Vídni předlo- žila. Pokus italské vlády za kročit v té příčině, když předloha řišské radě ještě podána nebyla, ale italská vláda o ní přece již vědomost měla, byl ve Vídni odmit- nutjakožto nepřípustné zasaho- vání do vnitřních záležitostí ra- kouských. Na to projevil Tittoni opětně úmysl že odstoupí, avšak byl ministerským před sedou Giolittem důtklivě požádán, aby vzhledem k napjaté situaci evropské ještě v úřadě setrval. Tittoni vyhověl této prosbě a předsedal přede- včírem ministerské radě, ve kteréž se o rakou ské záležitosti mělo jednati.

Úřadní zpráva o bouři při vče- rejším buršáckém bumlu v Praze. Z Prahy, 24. ledna. (K. k.) Za mírně zvýšené frekvence byl dnes ně kolik minut po 1411. hod. dopoledne zahájen na Příkopě buml německých studentů. Prvníeh dvacet studujících, na Příkopě se objevivšich. zůstalo napřed nepovšimnuto, a teprve až za nimi následovali další kuléroví sludující a když celkový počet dosáhl jednoho sla, ozvalo se z řad českého obecenstva, zatím se shromáž- divšího a oba chodníky hustě obsadivšího, volán „hanba“. Přes to měl buml, z počátku jen na novo městskou stranu Příkopu omezený, napřed prů běh klidný. Teprve když studující němečtí pod nikli pokus rezšířiti procházku svou též na sla- roměstskou stranu Příkopu, postavilo se prol ním shromážděné množství lidu, a místy došlo ke konfliktům, při nichž musila stráž několi- kráte zakročiti. Podařilo se však vždy zjednat klid. Když se vrátili němečtí studující, nachá- zející se na straně staroměstské, opět na stranu novoměstskou, zůstal klid i na dále ještě zacho- ván. Návštěva rostla však postupně tak, že k 11. hod. bylo nutno, povolati jízdní stráž, aby jízdní dráha mohla býti zachována volnou. Ta- kovou zůstala situace až ke 12 hodině, takže buml až do té doby na straně novoměstské s konal dosti klidně. Kolem poledne začaly též první skupiny procházejících se kulérových stu dentů, jichž počet vzrostl asi na 200, vracet se do německého domu.

Avšak naproti dosavadnímu zvyku, dle kte- rého bývá buml ke 12 hodině ukončen, chtělo sdružení „Liedertäfler“, jehož členové v počtu asi 70 osob se bumlu zúčastnili a po dvou utvo řili semknutou řadu, jakož i jiné skupiny studu jících, znova nastoupit cestu od německého domu po Přikopě a v bumlu pokračovati. To vy volalo u shromážděného obecenstva českéh rozechvělou náladu. České obecenstvo uzavřelo před palácem Zemské banky studujícím cestu a stráž musila zakročiti. Protože něm. studenti ne chtěli tlačícím se massám ustoupiti, stala se si tuace povážlivou, takže se musilo použiti čet nictva, kteréž Příkop vyklidilo, což se stalo rychle. U Prašné brány a v Celetné ulici, kde začala stráž po vyklizení Příkopu massy rozply- lovati, narazila na tuhý odpor a protože byly házeny též kameny, viděla se nucenou tasit šavle. Pokud bylo dosud zjišténo, nebyl nikde raněn. Zástup byl i zde za krátko rozptýlen Během dopoledne bylo několik osob zatčeno Jistý řemenářský pomocník byl u kavárny „Corso“ ve veliké tlačenici, v níž se octl, po stižen záchvatem mdloby, brzy se však zotavil. Večer procházelo se na Příkopě, kdež jaka každou neděli, byla větší návštěva, asi 15 kulé rových studentů. Až na malou tlačenici, při níž musila stráž zakročiti a mimo jedno zatčení, ne- přihodilo se nic zvláštního. Nehledě k vylíčeným zde událostem na Při kopě a na Josefském náměstí byl po celý den a v celém městě úplný klid.

Poštovní výnos. Pověstný výnos správce ministerstva ob- chodu Mattaje presidentu poštovního ředitelstv pražského Krausovi poskyti předlitavské a zvláště české veřejnosti novou a přímo makavou příle- žitost přesvědčiti se, jak pracují a působí Němci. Nyní je patrno, že jim byla proti mysli a tudí nemilou a nepříjemnou vládní anketa dorozumí- vací, na kterou byli pozváni též všichni punkta- toři, totiž všichni dosud žijící mužové, kteřís zúčastnili v roce 1890 jednání punkta čního vládou Taaffovou vedeného. A poněvadž Němeům nyní se dorozumívací anketa vládní, bar. Bienerthem připravená, ne hodila do počtu jejich taktických kalkulů, zma- řili ji, odřeknuvše svou účast na ní, a záminkou bylo jim zamitavé vládní stanovisko ve věc pražského pošlovního výnosu. Mezi oběma zř- dili »junetim«, závaznou souvislost vzájemnou řekli: poštovní výnos vydán nebude a proto nepůjdeme do ankety. Jakmile však byla anketa tím způsobem zmařena, nalehli Němci na vydání výnosu a — dosáhli ho proti stanovisku českému, které vy dání výnosu zamítalo. Tak dosáhli Němci nepopíratelného úspěchu Úspěchu? Ano, dosáhli úspěchu, ač jej popírají a jsou spokojeni, ač veřejně proti obsahu po štovního výnosu brojí. Dávno nebyl svět svěd- kem falše, tak docela nahé.

Dosud jsou Némci aspoň v tomto klamán veřejnosti důsledni. »Pr. Tagbl.« na př. dalsi na neděli lelefonovati z Vídně, že dle zpráv do residenčního města došlých, jsou poštovní úřadníci němečtí v Čechách deprimováni. Sku- tečnost je docela jiná: výnos nelze dosud, po kud o úřadnictvo jde, posouditi nikde jinde. nežli na pražském poštovním ředitelství, ale zdejši němečtí úřadníci nejenom nejsou výno- sem deprimováni, nýbrž maji z něho rados velikou a probičesky škodolibou, a již se mez sebou umlouvaji, jak jej budou provádět S největší určitostí se proslýchá, kterak němečtí úřadníci poštovního ře- ditelství pražského prohlásili, že rázem zavrhnou ustanovení vý no- su, pokud předpisuje české úřa dování s poštovními úřady II třídy a že za žádnou cenu nebudou sepisovati české koncepty. Tim ovšem padne výnos pod stůl úplně a také če- ským úřadníkům nebude třeba, by naň brali jakýkoli zřetel. Nyní jedná se ovšem o provedení výnosu Zná jej všecka veřejnost a znaji jej samozřej mě všickni úřadníci pražského poštovního ře- ditelství, ale dosud jen jako občané, jako čte náři novin, nikoli všsk jako úřadníci. Proto n nastala do té chvile na poštovním ředitelstv pražském žádná změna v jazykovém oboru jeho úřadování. Doba je ovšem nyní kritická, ježto jde o to, jak se po stránce jazykové úřadovati bude příště. Aby výnos mohl býti praktikován, mus býti dříve úřadnictvu náležitou formou vy hlášen. To se dosud nestalo.

Dle zprávy vídeňské »Parlamentarisch Korrespondenz« bude prý v ponděli nebo úterý vydán prováděcí předpis, stanovící, jak poštovní výnos vykládati a prováděti se má. Ve skutečnosti však nevl se dosud, co a jak se stane. Výnos sám platí pouze presidentu Krau- sovi, res. presidiu poštovního ředitelství praž- ského a zdá se, že není dosud pevně určeno, bude-li úřadnictvu doručen výnos sám neb bude-li pro úřadnictvo vypracován a jemu do dán nějaký oběžník, vypracovaný podle mini sterského výnosu, poštovnímu presidiu pražské mu zaslaného. Dnes sotva věc může býti provedena; pre sident Kraus přišel ráno do úřadu, ale o 10 hodině dopolední odjel na místodržitelství ne konferenci s hr. Coudenhovem. V německých kruzích vzata byla na přetřes otázka, jaký byl stav jazykového úřadování pr- poštovním ředitelství pražském dne 1. ledna 1907, kterýžto tarmin má dle výnosu býti zá- kladem pro výměru užívání jazyků při vnitřním úřadování poštovního ředitelství pražského. Němci tvrdí, a i v českém tisku bylo vysloveno mínění, že tehdy se tam úřadovalo vesměs ně- mecky. Důkazu však není, ten zjednati lze jen revisí veškerých úřadních spisů, vnitrní služby se týkajících, a zpracovaných v řečeno době. Tuto práci nelze ovšem provésti ani za den, ani za dva dny. Ale ani v tom smyslu nestalo se ješlě rozhodnuti. Zatím je tedy v rukou veřejnosti, nikoliv úřadnictva poštovní výnos Mattajův, vý- robek úřadnické vlády, který je úderem do české tváře a proti kterému se musí česká delegace s největší rozhodností a rozhorlenost vzepřiti všemi silami.

Poměry ve státní stavební službě v Čechách. V poslední schůzi regulační komise dne 10. prosince 1908 stěžoval si náhradní zástupce německé sekce zemědělské rady, věrný takto sluha svého pána nynějšího mirástra dra. Schrei- nera, že ku provádění předběžných prací regu- lačních (měření) na Bělé byl poslán 1 český stavební úřadník (staveb. adjunkt Bartošek) Když byli poslanci Adámek a Udržal vyslovili své politování nad zatahováním národních spor i do takovýchto čistě odborných věcí, sdělil kon cipista Meisner, že mu přednesení různých stíž- ností uložil německý odbor zemědělské rady v příčině vyslání českého inženýra, majícího mimochodem podotčeno německou reálku, na Bělou, přímo předseda jeho a nynější, min. dr. Schreiner. Když taklo nebylo se oslýcháno útočiti na český inženýry, budiž objasněna plná pravda.

Sekce pro řeku Bělou má správcem vrch. inže- nýra (Rappa), Němce, a jsou jí přiděleni 3 mladší úřadníci, 2 Němci (dr. Haerpfer a Gröger) a 1 Čech (Bartošek). Tato ze M4 německá sekee je záreveň sekcí pro Radbuzu, Úhlavu, Mži (také v Plzní) a pro Motolský polok, vlévající se do Vltavy na Smíchově. Ptáme se všech spra- vedlivých lidí, je-li útok Němců na to, že je den český stavební úřadník byl na Bělé na mě- ření, oprávněný a korektní vůči tomu, že n Motolském potoce působila sekce mě- řící, kde byl jeden Čech a 1 Němec, kde sta- vební správce je Němec. Činili interesenti, obce okresy neb jednotlivci, nebo čeští členové regu- lační komise proti tomu námitky? Nevíme a my- slíme, že asi nikoliv, ač krajina u Košíř snad je ryze česká! Budiž mimochodem podotčeno že týž sekční správce (vrchní inž. Rapp, Němec) jako místodržitelský úřadník byl státním techni- ckým znalcem v celém vodovodním projektu obce pražské a při četných jiných komisích, což nijak mu nebudiž vytýkáno, neboť umí dosta- tečně česky mluviti i psáti a do zájmů služby nemohou takové nicotné pohnutky působiti.

Ptáme se jen, činila společná vodárna pražská proti tomu námitky, že německý státní techni cký znaloc podává o její ryze českém projektu posudek a vůbec má slovo rozhodující? Ang. takoví jsou Němci. — Budíž dále konstatováno. že tam, kde pro řeky, německou krajinou pro- tékající, byl ustanoven český stavební správeu — poněvadž Němců kvalifikovaných nebylo ve vyšších třídách — že tam přiděleno bylo do- statečně Němců. Pravil-li koncipista Meisner, že tím, že Čech byl vyslán na měření s Němcem na Bělou, byli němečtí inženýři poškozeni zkráceni, budiž konstatováno toto: Ze 24 něme- ckých úřadníků (IX. až XI. II., kteří vůbec ob- starávají agendu měření a stavebního dozoru). bylo loni 11 pověřeno stavebním dozorem, 9 mě- řením a 4 intervenovali při různých komisíeh (starší inženýři). Naproti tomu ze 36 techni- okých úřadníků (IX. až XI. tř., t. j. inženýrů. stavebních adjunktů a praktikantů) Čechů, bylo 15 na stavbě, 15 na měření, 4 při různých ko- misích a 2 vůbec nikde. Jeví se tedy poměr u Němců v procentech 46 (stavba) : 37 (mě- ření) : 17 (komise menší), u Čechů 42 : 42. : 11 : 5. Byli Němci zkráceni? Nikoliv, jak čísla dokazují. Poměr Němců se bude stále lepšiti, zvláště v regulační komisi, kde jejich ministr dr. Schreiner, ač nyní z komise vystou- pil, má dobrého hlídače koncip. Meisnera, který koná rozkazy svého pána. Činíme na to po- zorny české přísedící regulačn komise. Dalším odvětvím státní služby slavební jsou zmíněné již stavební okresy. Je jich celkem 28. Pokud jde o úřadnictvo jich, podávají ná- sledující čísla jasný obraz: Na stavebních okre- sích působí nyní celkem 65 technických úřad- níků, 26 Němců (40%) a 39 Čechů (60 9) I zde mají Němci svůj poměr přesažen. Ohrani- čovací jich snahy a boykot českých úřadník

FEUILLETON Výstraha.

Georges Castignon neviděl svého přitele Dktava Duvaina již několik neděl. Z toho usou- dil, že se Duvain opět zoufale zamiloval. Stale se za tři léta, co spolu se znali, již po šesté že beze stopy zmizel a následkem toho ani v ka- várně ani v žádné zábavné místnosti se neuke- zoval Ponejprv a také ještě po druhé měl o něj Castignon veliké strachy, hledal jej jako ztra cenou zlatou jehlu a byl by mu při tom zkazil jakési pracně získané dostaveničko. Začež mu Duvain místo díků skoro vynadal. Od té doby byl Castignon opatrnější a nepátral po svém mi lém druhu, když tento zase do Amorova bludište se zatoulal. Ale tentokráte vypadala věc vážněji, nebo na tak dlouho se Duvain ještě nikdy neztratil. Živá duše o něm nikde nevěděla. I nejzkušenějšo světáci krčili nad tím rameny a polřásali hla Tu však, když Castignon jednoho krásného dne právě obědval, objevil se Duvain a přikročil patrně rozechvěn, ke svému přiteli. „Ach, ty zde, Oktave? Nu a zase — v léčen?“ otázal se soucitně Castignon. „Uspoř si všechny nemístné vtipy a vy- slechni mne moudře, jsi-li toho vůbec ještě schopen!“ zněla odpověd. Castignon vida svého druha v neobvyklém a jaksi povznešeném rozechvění upustil ode všech žertů a pravil s líčenou vážností: „Nuž tedy vypravuj! Ale prosím tě: ušetři mne vše- vami.

mi nadšenými tyrádami. Vím už napřed, že je krásná, mladá a moudrá, učiněný anděl a žels nikdy ještě nebyl tak zamilován. To všechno už znám, anebo — číslo druhé: je to věrolomná hloupá a špatná koketa, a ty's se pořádně bla- moval.“ „Chceš-li si svoje smyšlenky sám vypra- vovat, mohu se opět vzdáliti,“ namitl popuzer Duvain. „Tak tedy, ve jménu Páně, vypravuj ty!“ zvolal skoro nevrle Castignon, rozložil se do křesla a vzal na se tvářnost člověka, který dychtivě očekává, co uslyší. A Duvain vypravoval. Seznal ji v divadle. přišel pak náhodou do téhož hostince, kde onn večeřela a byl jí jakýmsi přítelem představen. Pak následoval neobvyklý chvalozpěv na jej zjev, na její povahu a na jejího ducba, při čemž Duvain citem všecek unešen a jako u vytržen Castignon provázel tu řeč odměřeným ký váním hlavy. Vždy táž stará historie! On znah ji už z paměti. Ale tu přišlo něco nového, cos naprosto překvapujícího: Duvain byl odhodlán tu rozkošnou dámu, která jej tak okouzlila, za monželku pojati. Že prý se tentokráte už jistě oženíl „Je-li možná!“ zvolal udiven Castignon. Na cosi takového nebyl připraven! Duvain, ten člověk s báječně chytlavým srdcem a těkavou, naprosto nestálou povahou, že by se oženil? T by mohlo býti manželství jenom na velmi krát kou dobu. Castignon nesměl by býti jeho při telem, aby mu ten úmysl nevymluvil aneb mu aspoň nedal důtklivou výstrahu. Ale všechny námitky byly marny. Duvain byl povně odhodlán, že svému mládeneckému byl.

životu konec učiní. A když konečně Castignon starou průpověď prohodil: „Ženit se, je věe dobrá, ale neženit — mnohem lepší,“ odbyl jej Duvain jenom pohrdlivým úsměvem- Když pak Castignon uviděl, že jsou mar- ny všechny domluvy a námitky, projevil svému příteli blahopřání. Ale nikoli nelíčené a srdečné. Vypadalo to spíše jako projev soustrasti. Du- vain chtěl mu ihned svoji vyvolenou předsta- viti, ale Castignon jeho ochotu s jakýmsi zdě- šením odmítl. On nechtěl ani slyšeti o ženáeh a dokonce již nikoli o ženě krásné a půvabné. On vyhýbal se každé hezké ženské na sto kroků a byl by rád založil klub zapřisáhlých nepřátel ženského pchlaví, kdyby byl mezi svý- mi známými nalezl dosti členů. Ale ježto plán jeho docházel souhlasu jenom, když některý z jeho přátel notně se ošidil nebo hanebně sklamán byl a zase na tuhý odpor narážel, jak- mile týž přitel novou známost si začínal, byl nucen svojí zamilované myšlenky na dobro se vzdáti. Osud, jenž Duvainovi hrozil, jej znepoko- joval. Považoval zamýšlený sňatek Duvainův za hotové neštěstí a přemítal zcela vážně, jak by svého vznětlivého druha z drápů té neznáme krasavice vyprostil. Litoval nyní, že nepřijal po- zvání, když ho Duvain se svojí vyvolenou chtě seznámit. Snad byl by na té zářné a ideální krásce objevil svým chladně kritickým zrakem nějaké povážlivé vady nebo směšné stránky, jež by jeho zamilovaného přítele byly schladily. Ko- nečně upamatoval se, že chce Duvain v nejbliž- ších dnech se svojí nevěstou pavštíviti divadlo Comédie-Frangaise a umínil si, že tam půjde každý den, až svůj zamilovaný párek zastihne.

Co si usmyslil, také provedl. Už tři večery ztrávil v Comědie-Frrangaise, ale o Duvainovi jeho nevěstě nebylo tam ani potuchy. Konečně čtvrtého večera, spatřil v lóži zrovna naproti Duvaina, který však jebo přítomnosti nikterak ne zpozoroval. Duvain byl docela zabrán do hovoru se svojí dámou, jež ale ve stínu lóžové římsy seděla, takže Castignon ani pomocí svého ostré ho kukátka tvář neznámé nemohl vystihnouti Nezbylo mu tedy, než naděje, že o velké pře stávce oba ve foyeru zastane anebo nutnost, že je bude musit v jejich lóži navštívi. Za čtvrt hodiny na to setkal se s nimi sku tečně ve foyeru. Duvain měl z toho velikou ra- dost a chopiv se Castignena za ruku, přitáhl jei blíže. Castignon upjal dychtivě zrak na krasa- vici, jež přítele jeho tak okouzlila a když dáma plnou tváří k němu se obrátila, oba na okamžik velmi se zarazili, Duvain chtěl nyní příteli svoj vyvolenou představit, ale Castignon zabrání tomu, řka- „Není potřebí! Není potřebíl Po těchto slovech se dvorně uklonil a ko- lem úst jeho rozložil se ironický úsměv. Madame začala se jaksi nervosně vějířem chladit a nopromluvivší ani slůvka, uklonila se zlehka, zavěsila se kvapně na Duvaina a odvedln jej směrem ke svojí lóži. Castignon zaslechl ještě, že si dáma stěžuje na velké horko. Vesele a přec také smutně hleděl za odchá- zejícím páckem. Potom však odebral se ihned do šatny, oblékl se a opustil divadlo. Teď vědě už, kdo je Duvainova nevěsta, a přítole sželelo se mu ještě více.

Odebral se do klubu a povečeřev stranil se proti obyčeji hovoru se svými známými. Zabral se na oko do čtení novin, ale zatím jal se už co nejvážněji přemitat, jak by zamýšlený sňa- tek svého přítele zmařil. Tu, asi za hodinu, ob- jevil se na obecné překvapení Duvain sám. Po- zdraviv přitomné, přistoupil ihned ke Castigno- Beze vší předmluvy, hledě mu ostře do oč. pravil: „Nyní uviděl's moji nevěstu, madam Villeux, a poněvadž ji aspoň od oka znáš, n- budeš mne jistě už zrazovat . .. „Nyní teprve tě, milý hochu, varuji!“ Duvain vzkypěl jako hněvem a chtěl vysko- čit. Ale Castignon položil mu ruku na ramen a pravil měkce, důtklivě: „Poslechni mne a nežeň sel A dal-li' s ui slovo, nedostoj mu. Tu rozhněval se Duvain do opravdy a zvolal „Teď ale musím tě žádat za vysvětlení: na před nedáš se mé nevěstě ani představit a nyní mne navádíš, abych jí nestál ve slovu. Z jakého důvodu si takto počínáš? „Z upřímného přátelství k tobě. Věr miá zmařený slib je vždy přece lepší, než zmaření život. „Ale vždyť ty jí ani neznáš. „Ba znám! Lépe, než ty. „Vždyť jsi se nedal ani představit. „Nedal, poněvadž by to bylo směšné bý- valo. Dobrému známému se nedáváme přec te- prve představovat. „Madame Villeux že je tvoje dobrá známá? „Bohužel. „Jakým právem říkáš: bohužel?“ Castignon odpověděl klidně: „Bohužel. znám ji velmi dobře. Je to moje, se mnou roz- vedená žena!“ Z franc. přel. A. B.