V Praze, ve čtvrtek dne II. července.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách

NAR na měsíc. 2 K 30h Poštou na měsíc 3' K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Jazyková rovnoprávnost ve sněmovně. Z Vídně, 11. července, v 10 hodin 35 min: Poslanci dr. Kramář, dr. Hruban, Prá- šek a Klofáč odebrali se právě k minister- skému předsedovi bar. Beckovi, by mu sdělil tato usnesení, která přijal včera Svaz poslanců českých: 1. České dotazy buďtež proto- kolovány stejně jako německé! 2. České návrhy buďtež přijí máňy a vyřizovány stejně, jako ně- mecke 3. České řeči buďtež dávány d korespondence říšské rady stej- ným zp'ůsobem, t. j. buď doslov ně, neb ve slušném výtahu, jako něme- ekél 4. Tyto řeči nebudou si pro jme- novamou korespondenci psát, ani jí dodávat poslanci sami, nýbrž řeči české buďtež českými steno- erafy poslouchány a psány! 5. Budiž dosazen úřadník žur- nalisticky vzdělaný, který by klon- trolloval, zdali výňatek české řeči daný do Reichsrat-Korresponiďle nz, jest správný! 0 1/212. hodině sejde se Svaz póslanců če- ských; by vyslechl odpověď, kterou přinesou jmenovaní poslanci od bar. Becka. Že a pro poslanci čeští nechtějí, by německé překlady českých řečí přišly do protokolu, jsme již vy- ložíli. Z poslanecké zněmovny. Z Vídně, 11. července. Ve sněmovně po- slanecké dodělá se první čtení rozpočtového provisoria na měsíce srpen až prosinec tohoto roku a dospěje se k nějakému rozhodnuti ve

příčině otázky jazykové, které dle povahy věci může býti toliko provisorním a toliko splátkou pro budoucnost. V boji o jazykové právo v protokole sně- movním byli národní poslanci češti, jak jsme opětně vyložili, docela sami. Nabídku, že české řeči, které se v nějaké formě a způsobě dají do tak zvané Reichsrat-Korrespondenz — způ- sob a forma budou teprve smluveny — budou v německém překladě dány do sněmovního pro- tokolu, poslanci čeští po bedlivé úvaze a roz- vaze zamítli z důvodů, které jsou na snadě. Nemůže býti úkolem poslanců českých, aby při vymáhání rovného práva jazyků neněme- ckých v protokole posilňovali a rozmnožovali ještě dosavadní nadpráví jazyka německého do té míry, by se z něho stala výhradnost a vý- lučnost. Rozumná a prozíravá politika jest dbalá konců a nepouští se do akci, o kterých předem ví, že nemohou skončiti úspěchem.

Rozumná a proziravá politika nepodniká výprav, na kterých jest cesta zpět rychlejší, těžší a také hanlivější nežli těžká, pomalá cesta v před. O této akci mnoho bylo již mluveno mezi vládou, presidiem a poslanci českými, mnoho bylo mluveno ve Svazu poslanců českých, ale soudíme, že nebudeme špatnými proroky, pra- víme-li, že bude ještě mnoho mluveno o této akci jinde. V sobotu vyskytl se plán, aby se sně- movní protokol vůbec zrušil. Sněmovního pro- tokolu v Anglii na příklad není žádného. Míst sněmovního protokolu, jenž obsahuje řeči, jak byly proneseny doslovně, ovšem jen německy, zavedlo by se prostě sumarium, to jest stručné sdělení o tom, co se stalo a kdo mluvil. Kromě toho by se řeči ovšem způsobem neoficielním, ale přece účelným vydávaly Koraspondenci ří- ské rady, ve kteréž ovšem zavedla by se naprostá rovnoprávnost. Myslíme, že nebude vyvráceno K číslu 189. Čislo v Praze za 2h a na venkově za, 4 h Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakce a expedice.

naše tvrzení, že tento projekt učiněn byl ně- meckým ministrem Pradem. Dnes o půl 11. hodině půjdou předsedové českých stran zase k bar. Beckovi. Po koli- káté, již věru nevíme. Jsou to pouti velmi trudné, kteréž opětně podávají viditelný důkaz, že v Rakousku kráčí spravedlnost velmi pomalu. Vlády padají a vlády přicházejí, ale stará me- thoda rakouská zůstává nezměněna také v době všeobecného a rovného práva hlasovacího, me- thoda, dle které právo zákonné a právo přiro- zené uznává se jenom po těžkých krisícha dávkách nemenších, zvláště, jde-li o právo české. Toto hořké residuum bývá na dně celé akce jazykové podniknuté pro rovnoprávnost v pro- tokole cizího nám parlamentu. Návrh Němců na obmezení volnosti slova. Z Vídně, 11. července, »Zt.« oznamuje, že ve včerejší schůzi 9členného výboru ně- meckých stran učiněn byl návrh, který zaslu- huje zaznamenánu, protože jest ukázkou roz- umu, jaký vyvalují němečtí, vůdcové. Ve vší opravdovosti bylo tam žádáno, by doba, po kterou dovoluje se jednotlivému řečníku mluviti, omezila se na hodinu nebo na půl ho- diny a doba, po kterou se dovoluje poslanci činiti dotaz, na 10 minut. Němečtí mudrlanti, jde li o konkretní otázku, jsou vždycky z hlupců hlupci největšími. Němečtí vůdcové myslí, že sněmovní řeči jsou tekutinou, která se rozděluje do odměřených nádob. „Fremdenblati“ o sociálních demokratech. Z Vídně, 11. července. O včerejší řeči po- slance dra. Adlera a celé taktice sociálních demokratů v nové sněmovně pronáší se „Frdbl.““ který po 14. květnu liboval si úspěchy sociálně- demokratickými, takto: „Sociální demokraté byli by měli poslech ochotnější, kdyby své žaloby o přesazení úřad-

Upomínky

FEUILLETON. na válečný rok 186 Píše K. J. Maýr. vII.

Ještě dnes — po 40 letech — nechici uvésti jména oněch obcí, v nichž nalezli se lidé, na- mnoze i usedlí občané, velmi mohovití, kteří se dopustili oněch krádeží, aniž by zástupcové obcí těch měli tušení, že takové občany chovají ve svém středu! K večeru dal jsem se na zpáteční cestu, ježto moje mužstvo bylo zaměstnáno do- pravou zabavených věcí do továrny, a času ne- zbývalo již toho dne k dalšímu hledání. Když jsem z vesnice zahýbal na silnicí, po- zoroval jsem, že můj kůň opět nějakou dareb- nost měl na mysli, neboť přešlapoval, jako by se muchtělo do tance, stříhal povážlivě ušima a věděl jsem již, že se musím mít na pozoru. Tu, běda, přijde mi do cesty bába, vezoucí na trakaři chrásti, kůň tímto patrně nezvyklým zje- vem překyapen, začal prováděti povážlivé evo- luce, já zoufale sbíral všechno své umění jezde- cké, beztoho ne valné, přitáhl jsem oprati těs- něji, kůň následkem toho začne couvat; sáhnu byť nesměle k bičíku, leč tato moje občanská smělost přivedla důstojnického koně o všechnu chladnou rozvahu, vzepjal se, jako svíčka se vztýčil na zadních nohách, a mně — nebohému nováčku v jízdě — nezbylc, než hbitě vyprostiti nehy z třemenů, svésti se po zádech koňových, a usaditi se s resignací na zemi. To měmu, koni stačilo, postavil se na všechny čtyři a ne- čekaje dalších rozkazů svrženého jezdce, dal se do cvalu a ubíhal směrem k továrně. Poněkud schlíple ubíral jsem se pak po svých ze nevděč- ným komoněm, který mou zálibu pro umění je- zdecké tak příkře byl odmítl, a jedinou útěchou mi bylo, že moje družina nebyla svědkem této mé „dekadence“! Nezbedný kůň zatím doběhl

sám vesele a bez pohromy do továrny, kdež mne celá společnost již očekávala, aby mi k výsledku první výpravy blahopřála. Několik dní na to smluvena byla při obědě společná jízda k návštěvě hrobů, které správou továrny v obvodu jejím za našeho dozoru pro padlé vojíny byly zřízeny. Byv za to požádán, převzal jsem vedení exkurse. K tomu účelu po- užil jsem opět koně chef-lékaře dra. Wagnera, jejž mně i tentokráte ochotně propůjčil, přes trpké zkušenosti, s nim zažité. Spoléhal jsem na to, že jsem již poněkud okoukal jeho slabé stránky a že ve společnosti několika obratných jezdců spíše chráněn budu před jeho nezbednými roz- mary. Výpravy zúčastnilo se 5 lékařů a já, mimo velitele trainu, dragounského důstojníka, u ně- hož jsem si dříve zamlvil jízdu solidní, klidnou, občanskou.

Když jsme L.li všechno projednali, vyjeli jsme. Mě vzali doprostřed, zajisté jen proto, abych ostatní jezdce prudkou jízdou, ventre terre, neuváděl snad v rozpaky. Z počátku jeli jsme volným krokem, brzy však se jízda zrych- lovala, z andante stávalo se znenáhla allegro, konečně i presto a prestissimo, v kterémž oka- mžiku já, uživ osvědčené své methody, vyndal jsem nohy z třemenů — a již spatřil jsem, jak dragounský důstojník přeskakuje s koněm pří- kep, ostatní koně ho následovali, nevyjímaje ani mého, ať mi to bylo vhod nebo ne. Tenkráte však nebyl jsem sám: i dva lékaři sdíleli se mnou stejný osud. Přelétli jsme krásným kraso- jezdeckým obloukem hlavy svých arabských ořů, kteří nás k našemu štěstí pevně posadili na měkkou louku. Když pak ostatní kavalkáda jezdců i s našimi uvolněnými a zatím již chy- cenými koňmi k nám se navrátila a o zdravosti našich údů se přesvědčila, omlouval se dragoun- ský důstojník pro svůj improvisovaný skoka ujišťoval nás, že zpáteční cesta bude zcela klidná. Když jsme byli my tři zase na koně na- sedali, jelo se vskutku mírným krokem dál, tak že jsem tenkráte sice koňmo, avšak s pevným

předsevzetím se vrátil do továrny, že se nadobro pro všechny budoucí časy vzdám umění jezde- ckého. Znenáhla byly tovární místnosti prosty ra- něných a připraveny pro novou kampaň. Posled- ní nemoční byli po dohodnutí se s cheflékařem odvezení do nové školy v Dohaličkách. Po uza- vření míru byli pak nemocní svěřeni v ošetřo- vání rakouským lékařům a pruští lékaři se svým chefem chystalí se k odjezdu. V den odjezdu odebrali se všichni ještě k rodině ředitelově, aby se rozloučili a zároveň poděkovali za vlídné přispění, jehož se jim ve všech okolnostech do- stávalo.

Vrchní štábní lékař dr. Wagner, který byl mluvčím deputace, se slzami v očích vzpomínal přátelského poměru, který za okupace Sadové panoval mezi pruskou správou lazaretu a ředi- telstvem továrny, my pak všichni sdíleli jsme náhled, že tito pruští lékaři a úřadníci přišli do lazaretu v Sadové jako nepřátelé, aby se pak jako přátelé s námi rozloučili. Seznali jsme v nich statečné a ušlechtilé muže, kteří povin- nosti své svědomitě a obětavě plnili. Zásluhy ředitele Pflegra byly oběma vládami uznány, ne- boť dostalo se mu z Pruska řádu korunového, v Rakousku pak byl odměněn zlatým záslužním křížem s korunou. Mnoho obcí v okresu jmeno- valo ho za otcovskou jeho péči o stejné rozdě- lení dodávek válečných svým čestným měšťa- nem. Ke Konci budiž vzpomenuto, že pojmeno- vání „bitva u Hradce Králové“ je zcela po- chýbné, jelikož neměla s Hradcem Králové co činiti. Odehrála se mezi Chlumem a Sadovoua tedy správně by měla slouti „bitva u Sadové“, což bylo i náhledem pruského generála Pappeho, který rakouské armádě vzdával plné uznání. Tento generál byl přidělen brigádě rytíře von Gärtringen, která stála u Rozběřic-Chlumu proti brigádě generála Poschachra a jež také po zoufalé obraně Chlum vzala a tim rozhodla vl- tězství Prusů. V Praze, v červnu 1907.