V Praze, ve středu dne 10. července.

K číslu 188.

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Požton: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Čislo v Praze za 2h a na venkově za 4h Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů.“ Jazyková otázka v parlamentě. Z Vídně, 10. července. Jakkoli vyjednávání mezi oběma vládami děje se velmi důkladně, pronikavě a také dosti rychle, bar. Beck má přece chvíli čásu, by zajel si do sněmovny po- slanecké ke konferencím jiným: k jazykovým. Čeká se, že porady ty dospějí dnes ne-li k konci, tož aspoň k nějaké fasi, ve které bude lze viděti, co se dá dělati a co ne. Poslanci čeští všech stran sejdou se ve- čer, aby usoudili, zdali mají setrvati v dosavadní pantomimě, či zdali mají přejíti k roli, jakou jim stanoví parlament již slovem samým. Baron Beck, jak se podobá, ač by byl rád nějakému kompromisu, který by tuto jazykovou otázku ně- jak uklidil, nemůže se odhodlati k prosté dů- slednosti fakta protokolování českých řečí. Du- sledek protokolování jest stenografování. Na po- slancích českých nemůže býti žádáno, bysi řeči psali sami buď česky, nebo německy. To bylo by ponižováním poslanců českých na po- slance jiné, nežli jsou němečtí. Jest skutečně smutné a pro českou duši kormutlivé, že se v celé sněmovně a v celé žurnalistice vídeňské ne- nalezne člověka, který by měl špetku smyslu pro spravedlnost a důstojnost.

Pohříchu musí býti praveno také, že jsou poslanci čeští ve vymáhání rovného práva jazy- kového pro sněmovní protokol úplně osamoceni Kolo polské netváří se toliko lhostejným, ono je docela lhostejným. Polští lidovci jsou vlažní, Slovinci a Chorvaté studení, Rusové dokonce nerozpakovali se prohlásiti, že jsou pro řeči ně- mecké a sociální demokraté — ti se rozběhli, ale skoku neučinili. Proto nemůže býti s podivem, že vláda k české oposici jest zamítavou a chce povoliti jenom to, co by Němce neroztrpčilo. Pokud se týká Němců, budiž jednou co nejrozhodněji pra- veno: Po tom, co se stane s českými řečmia neněmeckými vůbec, Němcům není nic, pranie. Právo Němců jest toliko starati se o to, co se stane s řečmi jejich. Co se stane s řečmi jiných, po tom jim, opakujeme to ještě jednou, není pra- nic. Že by však bar. Belck, anebo nějaký mi- nistr rakouský jednou se vzehopil k stanovisku takovému, by řekl Němcům: »Vám nepřísluší ani nejmenšího práva rozhodovati o právu jiných,« velmi pochybujeme.

Rakousko-uherské vyrovnání. Z Vídně, 10. července. Vyrovnací konfe- rence budou prodlouženy. Dnes budou přeru- šeny, by maďarští ministři mohli zejtra do sně- movny magnátů, ale přijedou sem zase v pátek ráno, by pokračovali s rakouskými kolegy v po- radách a tyto, pokud možno, v sobotu skonco- vali. František Košut odjede odtud do lázní. napřed do uherských, potom do Karlových Varů. Bude na dovolené 6 neděl. Beztoho ministrem obchodu není on, nýbrž pan Szte- renyi, tak že jest zcela jedno, je-li p. Košut v ministerstvě, nebo ne. Byl tam beztoho je- nom figurantem. Z Vídně, 10. července. Baron Beck dr. Wekerle odjedou v neděli do Iš lu, by panovníkovi podali obšírnou zprávu o vy- rovnání rakousko-uherském. Toto bude za prázd nin odbornými referenty dáno do forem zákon- ných a na podzim předloženo oběma parla- mentůmi Z Vídně, 10. července. »N. F. P. « ozna muje: »Vyskytl se návrh na konferenčích vy rovnacích, aby rakouským mlýnům zvláštním výhodami tarifními zajistil se domácí trh v Ra- kousku, na kterém by mohly podnikhouti těžký boj s velkomlýny uherskými. Má se to stát v ten rozum, že na rakouských drahách stát- ních novou konstrukcí, jejíž podrobnosti se ještě projednávají, vyhradí se rakouské mouce tarifv diferenciální, které se mouce uherské nepo Předloha železniční ve sněmovně magnátů. Z Pešti, 10. července. Zítra rokovati bude sněmovna magnátská v předloze, želez- niční. Všichni tři chorvatští členové této sně- skytnou«.

movny hodlají ujati se slova. Jeden z nich jest bývalý sekční chef Nikolič. »Ujsag« se do- vídá, že předseda sněmovny magnátů hr. Des- sewffy nepovolal chorvatské stenografy, z če- hož se soudí, že není ochoten dáti chorvatské řeči protokolovati. Císař Vilém do Albanie. Z Frankfurtu, 10. července. »Frankf. Ztg.« oznamuje ze Skaderu: Císař Vilém za- mýšlí za své cesty, kterou chystá Středním mořem pro příští zimu, z Korfu navštíviti také Albanii na několik dní. Všechna města albánská a všechny kmeny albánské zamýšlejí vyslati deputace na místo, kde císař Vilém meškati bude, by mu složili svůj hold.

Telegrafické zprávy. Z úřadnílio věstníku.

Z Vídně, 10. července. (K. k.) „Wr. Ztg.“ uve- řejňuje nařízení ministra orby, vnitra, financí, ob- chodu a železnic ze dne 1. července ve příčině zmoc- nění c. k. hlavního úřadu celního druhé třídy (Kras- lice) k výřizování zásilek rostlin, dochá zejících z ciziny. — „Wr. Ztg.“ uveřejňuje ministerské na- řízení, kterým mění se § 4. nařízení ze dne 30. března 1888 a stanoví počet řádných členů pojišťovací rady nejméně na 12, nejvýše na 20. Stipendia pro profesory. Z Vídně, 10. července. (K. k.) „Wr. Ztg.“ sděluje: Ministr kultu a vyučování propůjčil na letní běh 1907 až 1908, počítajíc v to hlavní prázdniny, stipendía na studijní cesty do Italie a Řecka mezi jinými pro- fesorům na středních školách: dru. Josefu Ham- pelovi na státním gymnasiu s německým jazykem vyučovacím v Praze na Novém městě, ve Štěpánské ulici a O tmaru Vaňořnému na státním gym- naslu s českým jazykem vyučovacím ve Vysokém

Mýtě.

Záležitosti marocké.

Z Paříže, 9. července. (K. k.) „Temps“ sděluje z Tangeru, že sultán následkem vyjednávání, vede- ného mezi správcem záležitostí půjček Guyo tem

FEUILLETON. na válečný rok 1866 Píše K. J. Ma jr.

Upomínky

Ke konci ještě několik veselých episod které jsou dokladem, že i v dobách nejstrašněj- ších nejsou vzácny příhody rázu zjasňujícího které mimovolně zatlačí dojmy smutné a mysl osvěží. V laboratoři tovární, kde všechny pří- stroje a preparáty k různým lučebním rozborům petřebné byly uloženy a v níž tou dobou na ve- likém stole prováděny byly všechny amputace, stál v prvních dnech našeho návratu do továrny polarimetr (nástroj ke zkoumání řepy, cukru a k jiným pracím lučebním), který jednoho dne zmizel. Když jsem ztrátu jeho spozoroval, ohlá- sil jsem to ihned štáb. lékaři, službu konajícímu, jenž nařídil okamžitě přísné vyšetřování, nebot sam ještě předešlý den polarimetr byl viděl na svém místě. Po dlouhém hledání nalezl jsem ko- nečně přístroj u jednoho rakouského dragouna pod pokrývkou, odšroubovaný od stojanu, a když jsem se ho tázal, co s tím chtěl, odpověděl, že si chtěl na památku „ten peršpekt“ (mínil da- lekohled) vzíti s sebou do svého domova, až se pozdraví. Snadno si lze domysliti, že přístroj ná- sledkem marných pokusů dragounových přemě- niti polarimetr v dalekohled, uveden byl ve stav náramně zbědovaný, a vyžadovalo dosti nákla- du, než zase uveden byl ve stav původní. Toliko přímluvě mé u štábního lékaře dě- kovati mohl památek chtivý dragoun, že jeho „vědecké pokusy“ s polarimetrem neměly pro něho zlých následků. Sotva ta věc byla odbyta, přiběhl vojín v lazaretu posluhujíci bez dechu,

hláse štábnímu lékaři, že u laboratoře sedí je- den z ošetřovatel nemocných a svíjí se bolest- mi; má prý patrně choleru. Pospíšili jsme k ně- mu. Naříkal na bolesti v životě a na otázku lé- kařovu, co snědl či vypil, odpověděl rozpačitě, že jediný hlt učinil z láhve v laboratoři stojící a potom že mu hned bylo zle. Vedli jsme jej tam a dali si ukázati láhev, z níž osudný hlt učinil, a shledali jsme, že to byl octan olovnatý. jehož se nešťastník napil, maje za to, že krásně jasná, zelenavá tekutina jest nějakým likérem. Štábní lékař ihned nařídil, aby mlsný ošetřovatel dopraven byl do síně pro lehké nemocné a po- dařilo se mu vyléčiti jej přes noc do té míry, že rano zase se mohl hlásiti do služby. Odstonal svou nemístnou mlsotu trochou bo- les“ a nad to ještě osmihodinnou, tmavou komo- rou, kterou mu štábní lékař za trest nádiktoval Od té chvíle vyhýbal se mlsný Prušák labora- toři z daleka a nedovedla jej uvésti v pokušen ani nejsvůdnější láhev s krásně zbarvenými lu- čebninami. Při společném obědě sedali jsme denně po- hromadě, v čele vrchní štábní lékař dr. Wagner pán velice joviální, který si rád zažertoval stejně jako rád žert vyslechl — a tu byvalo vždy veselo. Když mu jedenkráte hlášeno bylo při obě dě, že mezi jinými k službě v lazaretu koman- dovanými opatrovníky dostavil se také milosrdny bratr, nařídil dr. Wagner, aby se ihned přišel představiti. Po chvíli otevřely se dvéře jídelny do níž ostýchavě vstoupil mladý muž plavých vlasů, patrně zaražen nenadálým pohledem na tak četnou společnost. Dr. Wagner táže se ho: „Jak se jmenu- jete?“i načež on: „Prosím, frater Antonius!“ — Dr. Wagner pak: „Ach! Antonius! Váš muž jest mrtev, leží v Padově pochován tam u sva- tého Antonína a pozdravuje vásl“

Frater všecek udiven upřel oči na mluvčího, nevěda, co tím mínil, načež dr. Wagner: „Znáte Fausta?“ — „Prosím, neznám, ale jest to zajisté velmi krásné.“ — Vypukli jsme všichni v neho- rázný smích, ubohý však frater na štěstí z roz- paků svých brzo byl vyrušen povelem velitelo- vým, aby odstoupil. Při jednom takovém společném obědě roz- hovořili jsme se o tom, že nyní bude nám se vší energií pátrati ve vůkolních obcích, po kra- deném cukru a jiných věcech, které za vřavy válečné z továrny byly uloupeny, i byl jsem já poctěn úkolem náčelníka výpravy k tomu cíli vyslané. Dr. Wagner sám nabídl mi na cestu do obeí svého koně, o jehož krotkosti mne ujistil. Užil jsem milerád ochoty jeho. Kůň byl osedlána o 2. hodině odpolední předveden; hrdě jsem se na něj vyšinůl a dal se do klusu, spoléhaje na své laické umění jízdní. Před tím již vysláno bylo několik mužů v průvodu dvou spolehlivých děl- níků továrních do obce X jim označené, kdež mne v určitou hodinu očekávati měli. Cválal jsem pomalu po silnici k obci X., kůň šel dosti klidně, ač vícekráte cestou se pokusil přitisk- ncuti mne ke zdi neb ke stromu, kteréžto potmě- šilé jeho záměry jsem však vždy ještě v čas pře- Dorazil jsem takto šťastně do vsi X., kdež mne mužstvo moje již očekávalo. Výsledek prohlídek byl věru překvapující, neboť nalezli jsme tu ne- jen množství kradeného cukru, nýbrž i jiné z továrny uloupené věci. Když za intervence starosty sepsán byl o nálezu protokol, v němž uvedena byla i jména oněch občanů, kteří lou- pení se byli zúčastnili, začež později ovšem byli i potrestáni, dal jsem nalezené a zabavené věci dopraviti zpět do továrny. kazil.