Románová příloha

„Národních Listů“ k číslu 183. ze dne 5. července 1907

Různé zprávy

Ze »vznešeného« kasina v Pešti. V pátém okresu pešťském, t. zv. „Leopoldově“ kde sídlí zejména židovská plutokracie, nalézá se kasino, vypravené s velkým přepychem, kdež se každé noci velmi pilně a velmi vysoko hraje. Spo- lečnost, jež se zde schází k baccaratu, skládá se větši- nou z bohatých židů, kteří zde házejí tisícovkami, aby se vyrovnali aristokracii, jejíž kasina jsou těmto pánům nepřístupna. Právě pod baccaratovým stolkem leopoldovského kasina jest železná kaseta, do níž se vkládá 5 procent z každé banky, kterou dotyčný bankéř dává a rovněž každovečerní výtěžek z karetného. Na konci týdne se tato kaseta vyprázdní a peníze se uloží u jedné z místních bank. Jak mnoho a jak vysoko se zde hraje, vysvitá nejlépe z týdenního obsahu kasety, jenž dosahuje často výše 10—14.000 korun. To jsou, jak řečeno, jen malá procenta z bank a karetné. Zmíněná kaseta může se otevříti jen dvěma klíči zároveň. Jeden z nich má pan kvestor, druhý správce kasina. Správci bylo již po delší dobu nápadným, že v oněch týdnech, kdy byl pan kvestor na dovolené nebo z jiných příčin na cestách, býval obnos v kasetě mnohem vyšší, než když byl doma. Ještě jedna okol- nost byla správci podezřelou, že totiž pan kveston chodíval do baccaratového pokoje právě v poledne, kdy tam nikoho nebylo. Proto povolal nedávno do kasina detektiva, aby pana kvestora při jeho polední návštěvě v baccaratovém pokoji nenápadně pozo- roval.

Detektiv skryl se v malé vedlejší místnosti a dvěma malými, do dveří vyvrtanými otvory přehlížel hernu. Když pak pan kvestor přišel, železnou kasetu „dvěma“ klíči otevřel a klidně z ní vyňal větší obnos peněz, vyřítil se detektiv z úkrytu, aby zlodějského kvestora zatkl. Tento však se detektivu postavil ener- gicky na odpor a chtěl jej zardousiti. Konečně však se hrdina s nemaďarským jménem Eduard Spitz vzaal a byl odveden na policii. Zjistilo se, že pan Spitz tímto způsobem zpronevěřil více než 80.000 K Zajímavo jest, že předseda kasina, bývalý mini- sterský předseda baron Desider Banffy, aby nezpů- sobil skandál, nepodal na pana Spitze žalobu, nýbrž sesadil ho jen s jeho úřadu a zavázal „čestným slo- vem“, aby Pešť ihned a navždy opustil. To si pan Spitz ovšem nedal dvakráte říkati, nýbrž odcestoval hned se svými „trpce vydělanými“ penězi spokojeně do Německa, kde se zajisté brzy zotaví po námaze kvestorského úřadu a nedobrovolném zápase s de- žektivem.

= 5,000.000 Horníků jest dle anglických stati- stických dat zaměstnáno v dolech. celého světa. Ne- smírný tento počet dokazuje nám nejlépe, jak velko- lepě se povznesl průmysl, neboť s hornictvím sou- visí téměř všecka jeho odvětví. V některých dobách starověku a jmenovitě za panování makedonského krále Filipa, pracovalo statisíce otroků v dolech, ko- pajíce výhradně cennější kovy, ale výkonnost děl- níků, postrádajících strojů a nástrojů, byla poměrně malá. Mimo to bylo dobývání kovů z rudy tak ne- dokonalé a primitivní, že ve škvárech nebo v sko- riích nechali tolik cenného kovu, že se moderní me- tallurgii vyplácí dobývati zbytky ty. Toho důkazem jsou nám světoznámé doly v Laurionu, kde dolovali Athéňané, a méně známé, ale mnohem větší měděné doly v Kastamunu v Malé Asii, kde leží asi deset milionů tun skorií, obsahujících asi 21/2 % mědi. Jsou to největší doly starověku na světě. Ze zmíněného počtu horníků připadá v roku 1905 na Anglii 982.343. na anglické kolonie 843.736 a na ostatní státy

3,209.782. Více než polovina horníků pracuje uhel- ných dolech a vyrobila r. 1905 přes 941 milionů tun uhlí v ceně 305 milionů liber šterlinků, tedyo 55 mil. tun více než v roku 1904, a sice: ve Spoj. státech severní Ameriky 856,454.000 tun, v Anglii 239,918.000 tun, v Německu 173,811.000 tun, v Ra- kousko-Uhersku 42,454.000 tun, ve Francii 35,928.000 tun, v Belgii 21,775.000 tun. Druhé místo zaujímá železo, kterého vyrábí severní Amerika 231/2, Ně- mecko 6 a Anglie 434 mil, tun. Cena uhlí a železa činila přes 700 milionů liber šterlinků nebo 16.800 milionů korun. Pozoruhodná jest úmrtnost horníků v uhelných dolech v roku 1905; pro 1000 osob činí v Anglii 1.35, v celé britské říši 1.34, ve Francii 1.04, v Německu 2.05, v sev. Americe 3.45, v jiných stá- tech 2.40. Za takých poměrů nelze se diviti, že se mnozí odborníci obávají, že budou železné a uhelné doly v dohledné době vyčerpány, ale obava ta jest neoprávněna, neboť zapomínají na nesmírná ložiska v Asii a v Africe, jež dosud jsou jen povrchně známa a nepřístupna

Sportovní věstník Athletika a sportovní hry.

** Chirurgie proti Medikům. Dnes se koná na hřišti Slavie o 6. hod. odpol. odvetný zápas těchto mužstev, k němuž jim přejeme příznivější po- časí, než které je vítalo při matchovém jejich debutu. ** Josef Šmejkal přibyl do Prahy, by zde ztrávil několik neděl dobře zaslouženého odpočinku. »Velký Josef« nabyl pobytem v cizině distinguova- ného vzezření a manýr muže velkého světa. ** Mistrovské závody Č. A. A. U. Mimo oznámené už závodníky se hlásil známý v Praze z několika startů i jako footballista Duncker, jehož žádost za cestovné však pořadatelstvo odmítlo. »Bura« láká však mistrovský titul a čestná cena Sportu a Her (socha diskaře) v závodě na 120 yardů s pře- kážkami tak mocně, že pravděpodobně přece přijde. Berlínští athleti by byli povděčni za bezplatný nocleh u členů sportovních klubů; Č. A. A. U. prosí své příznivce, aby jí umožnili vyhověti berlínským hostům, kteří při závodech Slavie si získali jen sympatie. Přihlášky si vyprošuje dr. Jar. Kotting. Karlín, Krá- lovská třída, proti občanské záložně. Mistru Evropy Ragueneauovi a Francie Bellin du Coteau nabídla Unie plné cestovné, čímž možno jejich start pokládati za za- jištěný. — Třetímu mistru Francie Choisellovi, jenž běžel 400 m. překážky v mistrovstvích Francie za 59 vt., nabídnuto částečné hražení cesty, stejněi vytrvalci Raxovi. -- Bobužel nedostatek prostředků nedovolil vyjednávati s Hervochem (mistr ve skoku dal. 6.76) a Tissonem (disk 40 m. 42, koule 12.69).

To, co Č. A. A. U. podle dnešního stavu přihlášek může slíbiti, vtiskuje podniku ráz závodů nejpřed- nější třídy a významu. Dlouhé mistrovství možno označiti za revanche za Athény, utkajíť se v něm znovu Ragueneau, Müller a Nejedlý, k nimž se při druží Böge, okrášlený nepovadlými dosud vavříny švédskými a Nettelbeck. — 400 m. slibuje napínavý závod mezi Bellin du Coteau a Čechem Cornishem. kteří podle časů svých nejsou od sebe daleko vý- konností. Překážky, obor ošiřelý odchodem nezapomenu- telného specialisty Karlínského, najdou u startu Dunckera, Choisela, Abrahama, Kemendyho, Derya a j. v. Výbornou početně i jakostně účast slibuje míti i závod v chůzi, v němž vyjdou mnohoná- sobný rekordman Wilhelm, několikanásobný mistr Uher Stantics, Manglicz, H. Müller: v Athénách do- minoval Stantics. Pořadatelstvo učinilo svou povin- nost, na obecenstvu bude, aby mu četným účasten- stvím dodalo chuti k opakování, pokračování a zdo- konalení dalších mistrovských meetingů Č. A. A. U. ** Ze S. K. Slavi a. Přihlášky k zápasům pro Reservu a Juniors i veškerou korespondenci, těchto mužstev se týkající, přijímá a vyřizuje II. sekretář S. K. S. p. Mg. V. Kužel, Praha-II., 1922. ** A. F. K. Vršovice koná nyní výborové schůze v sobotu místo v neděli, na což členy výboru upozorňuje. Členské schůze se konají jak obvykle.

Z oyklistského ruchu. ** Mistrovství západních Čech po- řádá se svolením Č. Ú. J. V. plzeňský K. C. turistů »Český Lev« při svých V. národních závo- dech 21. července na Sofronce u Bolevce. Pořad: I. Jízda o mistrovství západních Čech. Vklad. 5 K. Dráha 5000 metrů. Přístupna pouze členům Č. Ú. J. V. II. Jízda nováčků. Vklad 2 K. Dráha 2000 metrů. III. Jízda juniorů. Vklad 3 K. Dráha 3000 metrů. IV. Jízda starších pánů. Vklad 2 K. Dráha 2000 metrů. V. Jízda o přebornictví K. C. T. »Český Lev«. Vklad 4 K. Dráha 4000 metrů (vyhražena všem členům »Českého Lva«). Závody jsou amateurské; závodí se dle řádu Č. Ú. J. V. Pořad přihlášek pořadem u startu. Při- hlášky přijímá pan Josef Vápeník, říšské předměsti č. 1171, do 18. července 1907, na přihlášky bez vkladu nebéře se zřetele. Za nepříznivého počasí od- kládají se závody na neděli dne 28. července 1907. Automobilism. ** Pekin—Paříž. Barzini telegrafuje svému listu z Irkutska: »Cesta kolem Bajkalského jezera by se nám byla stala málem osudnou. Dřevěný most se sřítil pod naším vozem, který sjel — na štěstí po- malu — do řečiště, Cestující utrpěli jen nepatrné odřeniny. Automobil mohl po tříhodinné práci ru- ských dělníků na dráze pokračovati v cestě.« ** Automobilní polní kuchyně. Před- seda vídeňského spolku pro lidové kuchyně vynalezl automobilní polní kuchyni, která se tak dobře osvěd- čila, že ji rakouská vláda zakoupila a míní zavésti ve vojště. Vozidlo má dva kotle o 500 a 200 litrech obsahu, v nichž může býti během sedmi čtvrtí ho- diny bez přerušení jízdy upraven po- krm pro 850 osob, záležející ze 187 kg. masa, po- lévky a zeleniny. Praktický zahřívací systéma vzduchotěsné uzavření kotlů umožňuje udržeti po- krmy po 30 hodin náležitě teplými. — Vedle veliké ceny vojenské má vynález nepopíratelný význam

divými rozcuchanými kudrnami, s takovou lačností vyva- loval oči na peníze, že nad zorničkami bylo viděti až okraj bělma. Jeho tvář byla tak strašná v té chvíli, že Péťovi pře- běhl po zádech mráz. Bezděčná hrůza, již nemohli si dobře vysvětliti, po- jala oba hochy; rychle přitiskli se ke zdi a co nejrychleji vrátili se na dřívější své místo, čemuž byli nesmírně rádi, neboť hned, jak usedli, ozval se za rohem hlas Versta- nův; po nějaké chvili přišel k nim o poručil jim sebrat pytle a chopit se holl. Když oba hoši stáli již na místě, zvoleném žebráky k oddechu, streje Mizgir se ještě neukazoval. »Tak vstávej, otřepej se, dost už toho mazlení; je čas, abychom šli!« ozval se Verstan, strkaje do Fufajeva. Fufajev otevřel oči, kroutil bělmem v pravo iv levo, opět je otevřel a sladce se pousmáv, převalil se na druhou stranu. »I helejme, mrcha, jak se rozespal ! není možná ho zbudit! Hybaj, hybaj !« zahřměl Verstan, kutáleje s Fu- fajevem se strany na stranu jako s klubkem. »U—á—á!« zabručel Fufajev, dal ruce za krka protáhl se, otevřel oči, kýchl a řka: »Pozdrav Pánbu«, usedl do trávy. V téže chvíli objevil se streje Mizgir, jenž byl scho- ván za rohem a v jeho tváři zračil se ještě více než kdy- koli jindy, žalostný nešťastný, pokorný výraz. »Kde's byl? Toulal se's někde po vesnici?« otázal se Verstan, provázeje svá slova takovým pohledem, že Péta s Míšou na sebe pohlédli.

obličeje zádumčivé oči hochovy zdály se nyní dvakrát tak velké, temný pruh vroubil jeho řasy. »Šli jsme tuze daleko, příliš jsem se unavil; to je jen tím . . .« pravil, sotva dýchaje a pohlížeje na dlaň, již tiskl ke rtům a na níž byly kapky krve. »Poprosíme je, aby se tu trochu zdrželi; je hrozné vedro,« pravil Péta. »Jestli ale poslechnou! Starají se jen sami o sebe, jen když dojdou na jarmark . . ., co myslíš, že nás po- litují? . . .« »Máš pravdu, nejsme jejich vlastní, ale přece by mohli mít z toho rozum . . . O mne tu nejde — jsem zdráv, ačkoli taky je mně obtížno v takovém horku jít, ale že jim tebe není líto . . . Míšo, víš co, až půjdeme, dej mně tvůj pytel, ponesu ho . . .« »Neuneseš ho; dyť i se svým sotva lezeš . . . Víš co, Pěto,« dodal průvodce Fufajevův: »když jsme šli sem, kdyby to ještě trvalo verstu — byla by to moje smrt; tak mne na prsou rozbolelo . . . že jsem byl už všecek zmořen . . .« »Míšo, měj ještě strpení,« přerušil jej Péťa, pohléd- nuv za roh a ztlumiv hlas: »jen co trochu vyrosteme .. teď je léto . . . pak bude zima, potom zase léto, noa to už budeme velcí,« dodal živě: »pamatuješ se, o čem jsme si povídali . . . uděláme to tak; oni nás pak nedo- honí. Budeme se všude ptát; já si přec naši vesnici pa- matuji — jmenuje se Mariinské . . . Přijdeme domů . .. já mám maminku takovou hodnou . . . no a budeme žít pohromadě . . . Vydrž to aspoň do druhého léta !« Míša smutně svěsil hlavu a přejel si několikrát rukou po čele, pokrytém velikými krůpějemi potu. „Přestšhovalal . 249 —