V Praze, v pátek dne 5. července.

K číslu 183. číslo v Praze za 2h a na venkově za 4h

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARU

Telefonické zprávy „Nár. Listů,

Zpěv Rusů ve sněmovně.

Z Vídně, 5. července. Když na lvovské uni- versitě došlo k srážkám mezi polskými a ru- skými posluchači, a když srážky ty měly za následek násilnosti na ruských studentech a zná- mou jejich hladovku, »N. F. P.« vetřela se ruským studentům a Rusům haličským za pro tektorku. Nikoli věru z lásky k ruskému národu v království haličském a nikoli z lásky k jazyko- vým a kuiturním právům jeho, nýbrž jen a je- dině z té příčiny, že doufala, že odvrátí Rusy haličské a bukovinské od ostatních stran slo- vanských v nové sněmovně poslanecké a tím rozbije tak zvaný slovanský blok. Dnes »N. F. P.« jedná dle téže melhody a jest neopatrnou dosti, aby přiznala vlastní cíl svých rejdů. Velebí včerejší zpěv ruských poslanců ve sněmovně, namlouvajíc soběa svému čtenářstvu, že teprve včera Rusové vstou- pili do života veřejného. Slovanský zpěv volá lid, a přece tolik Slovanů smrtelně se zaleklo. Byl to pohřební zpěv pro slovanskou většinu, která nechtěla nikdy nic věděti o nebohých bratřích těch a milovaný slovanský národ vho- dila bůžku ctižádosti, intrice a sobeckosti.

Jak velikými přáteli ruského lidu a ruských poslanců jsou Němci ve sněmovně vídeňské, ukázalo se včera několik minut před tím, nežli rušti poslanci zanotovali svoje revoluční písně. Z německých stran totiž ani jediná nehlasovala pro pilný návrh ruských poslanců, podaný drem. O kunélvským a soudruhy. Ani jediná ne- hlasovala vůbec pro pilnost některého návrhu, podaného ve příčině voleb haličských. Pro pil- nost hlasovalo jenom několik divochů německých. Taková dláska, jakou vyznává dnes »N. F. P.« Rusům, nemá naprosto žádné ceny. Jenom naivní lidé, jako profesor Romančuk nebo, lidé lehkomyslní, jako poslanec Vassil ko mohou na takové noční deklamace něco dát. Kdopak to byl, jenž zjednal ruskému lidu haličskému a bukovinskému, by dostal volební reformou aspon přibližně spravedlivé zastoupeníi ve sněmovně rovným právem hlasovacím? Byli to snad po- slanci dr. Grosz, dr.Chiari a dr. Lue- ger? Byly to snad německé strany, ktěré se ujaly Rusů haličských? Nikoli. Byl to dr. Kra- mář a byl to dr. Šusteršič, kteří sjednali kompromis o rozdělení mandátů haličských mezi oba národy království haličské obývající s Poláky. Mohli-li včera Rusové z Bukoviny a Halice zpívati hromadným sborem své revoluční pisně ve sněmovně vídeňské, jsou za to povděční ni- koli Němcům, ale Slovanům. A dlužno říci také Polákům.

My neodsuzovali a neodsuzujeme zpěv ru- ských poslanců absolutně. Ani slova výtky by- chom nebyli pronesli, kdyby byli zazpívali ve chvili, ve které zamítnut byl jejich návrh, anebo kdyby zpívali kdykoli jindy. Co však odsuzujeme a co zatracujeme nikoli k vůli Po- lákům a nikoli k vůli Dulebovi, nýbrž v zájmu svobody slova, jest pokus slovem mluveným, křičeným a zpívaným umlčeti, ukřičeti a zná- silniti poslance, když byl již ujal se slova. To jest počínání nebezpečné, to jest praejudic krajně povážlivý, protože, co se dnes vyvede s ruské strany proti polské, může se zejtra opakovati s německé proti české. Naše veřejnost ví a ne- potřebujeme důrazně opakovati, že české posel- stvo a české novinářstvo chová vroucí sympatie pro spravedlivá práva ruského lidu haličského, dokud vymáhání vlastních práv není bezprávím proti jiným. Chorvatský bán a národní kasino. Ze Záhřeba, 5. července. Zpráva, že ná- rodní kasino vyloučilo nového bána, není pravdivo u. Věc měla se poněkud jinak. Takto: Rakodeza y jest místopředsedou ka- sina. Když byl jmenován bánem, učiněn byl návrh, aby se mu blahopřálo. Předseda kasina, tajný rada a člen panské sněmovny hr. Štěpán Erdödy, důvěrný přitel hr. Khuena Heder- vára, k všeobecnému překvapení prohlásil se proti návrhu tomu a navrhl, aby se přes něj šlo prostě k jedoacímu pořadu. Návrh

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. m je též redakce a expedice.

Erdödya byl jednohlasně přijat. Následkem hlasování toho Rakodezay snad vystoupí z národního kasina. Nový sborový velitel záhřebský. Ze Záhřeba, 5. července. Podmaršálek Gerbatelegraficky jmenován sborovým velite- lem zdejším, jest obecně pokládán za budou- cího vládního komisaře uherského. Resoluce chorvatských a srbských studentů. Ze Štyrského Hradce, 5. července. Reso- luce na včerejší společné schůzi srbskýcha chorvatských studentů přijatá a jako pozdravná depeše chorvatské delegaci poslaná zní: »Chorvatské a srbské studentstvo ve Štyr- ském Hradei žádá důtklivě ode všech po- ctivě národních lidí, aby v této rozhodné chvíli, ve které Maďati berou nám nejsvětější práva a chtějí nám uloupiti poslední odznaky svobodné- ho lidu, všiclini bez rozdilu byli za jednov obraně národnícti a národní exi- stence. Zároveň protestujeme proti, bánovi nám vhucenému a voláme na každého, kdož opovážil by se profanovati důstojnost chorvat- ského bána hromovými slovy: »Pryč s ne- důstojiným tím čjověkeml« Chorvatští poslanci. Z Pešti, 5. července. Chorvatští poslanci jsou ještě zde. Včera v noci konali zase konfe- renci. O postupu na sněmu zemském nemohlo se státi ještě žádného rozhodnutí, protože po- slanci ještě nejsou do věci zasvěceni, ale vše- obecné a jednohlasné bylo odhodlání, všude vystupovati společně. Na první schůzi zemského sněmu, který jest svolán na 11. čer- venec, přečten bude dekret, kterým jmenuje se nový bán a tento pokusí se promluviti svoji řeč programovou. Není vyloučeno, že současně pře- čten bude královský list, kterým odročuje se sněm zemský. Všeobecně se myslí, že sněm rozpuštěn bude teprve na podzim. Do té doby se pokusí nový bán utvořiti stranu unio- nistickou, která by podnikla boj proti opo- siční koalici. Chorvaté jsou přesvědčení, že tento

FEUILLETON.

Upomínky na válečný rok 186e Píše K J. M a jr. III. V pravo od silnice erární vede cest k Chlumu; zde setkali jsme se s několika pru- skými jezdci. Jeden z nich, vysoká rytiřská po- stava s plnovousem, tázal se nás, kdo jsme kam naše cesta. Když ředitel odpověděl, pravil jezdec: »Dobře, řediteli, že přijdete domů, na- leznete továrnu sice poškozenou, ale dobře za chovahou a v lazaret přeměněnou. Ujměte se přátelsky raněných a dbejte o to, aby mrtvoly a zdechliny co nejdříve byly zahrabány, aby mezi obyvatelstvem nevypukla epidemie.« Na námitku ředitelovu, že se mu nedostává k tomu výkonné moci, odvětil neznámý jezdec »Odvolejte se na mne, a bude-li třeba, obratte se na hraběte Štolberka, předsedu Johanito v Horicích, který vám poskytne vší podpory; já sám jej o tom zpravím. Učinili jsme, co možno, armáda táhne ku předu, teď jest na vás, abyste vykonali, čeho je třeba k sebezacho- vání.« Přívětivě nám pokynul, a s pozdravemt »Adieu«, nás propustil. Já zatím, sedě na Weid nerově vaku, sledoval hovor neznámého jezdce jehož způsob mluvy byl mi nápadným pro svů rozhodný, ba velitelský tón, jímž projevoval ná- zory svě. Tázali jsme se jeden druhého, kdo by to asi byl? Pochybnosti naše rozluštil důstojník na blízku stojící, který se nás tázal, víme-li, s kým jsme mluvili? Na naše tázavé pohledy nám pověděl, že je to německý koruní prine Bedřich. Nemálo překvapeni obrátili jsmes opětně k němu, bychom se mu hluboce uklonili. Odpověděl nám znova přívětivým pokynutím.

Potom ubírali jsme se dále směrem k Lípě i na této cestě vše zpustošeno, nesčetné mrtvoly. les u silnice rozstřilený, stromy kůry zbaveny zkrátka obraz svrchované zbědovanosti ! Četné tlupy vojska táhly tu po silnici směrem k Hradci Králové a my cvičili se v pruském pozdravu »Gut Morgen«, jímž jsme volali pro dobrou vůli na každého pruského vojáka přišedšího nám do cesty. Když jsme na pokraji lesa zahnuli v levo, dorazili jsme k bažantnici v údolí položené, z níž nacházejí se již budovy továrny sádovské Pospíšil jsem napřed, abych viděl co z to- várny zbylo, neboť dle předchozích zpráv se ří- kalo, že prý jest granáty celá zničena. Přesvědčiv se k veliké své radosti, že tomu tak není, pospíšil jsem zpět k řediteli, který modle se zvolna se blížil, abych mu radostnou zvěst oznámil, že továrna stojí, i budovy oby- delní. Toliko dřevěné ploty byly strženy, na bu- dovách pak jevily se četné známky střel, jinak ale vše bylo ve stavu upotřebitelném. Když jsme vstoupili do továrny, která pře- měněna, jak dříve již řečeno, v lazaret pro 780 mužů, přišel nám vstřic lékařský chef dr. Ti- burtius, který po vzájemném představeňí ostat- ních pánů lekařů co nejpřívětivěji uvítal ředitele jako domácího pána, lituje zároveň, že i celé obydelní stavení okupováno býti musilo, že však poštará se o nějaké lože, kde bychom své zemdlené údy složiti mohli. Zároveň pozval nás kobědu, což jsme arci s největší radostí přijali. Mezitím jsme si prohlédli za průvodu ně- kterých lékařů lazaret, který vskutku všechny místnosti továrny zaujal. Naší i Prušáci leželi tu pestře mezi sebou na ložích. Jaká ironie osudul

Ještě před dvěma dny nepřátelé vzájemně se vraždící, dnes tu leží klidně vedle sebe, stejným osudem postiženi a sdruženi. Po obědě provoláno vzájemně německé »Mahlzeit«, jemuž jsme brzo i my přivykli. Cheř-lékař umlouval pak s ředitelem pro- středky, jichž třeba, aby byly opatřeny nej- nutnější, pomůcky pro ubohé raněné, jimž se nedostávalo řádného lože, ježto nebylo dosti po- krývek, ba ani dosti slámy. Energii ředitele a snad i jeho soudruha podařilo se opatřiti vše ze sousedních vesnie již v několika dnech, a na rychlo sem do- vézti. Oběžník, jménem korunního prince vydaný, podepsaný ředitelem a chef-lékařem, nenechal obyvatelstvo níjak v pochybnosti o tom, co by se stalo, kdyby se někdo zdráhal poskytnouti, čeho třeba. Zároveň smluven byl způsob provedení re- kvisicí v jednotlivých osadách a ponecháno ře- diteli právo roztříditi je dle uznání svého jmé- nem korunního prince na ty které obce. Opatření takové bylo zajisté výhodné, ježto ředitel Pfleger při své místní znalosti dovedl posouditi, jak která osada jest zámožná a čím dle toho může a má přispěti; při svém citu pro spravedlnost nepřipustil, aby ta či ona osada břemenem jí uloženým byla přetížena. Rekvisíce byly následkem toho prováděny v nejlepším pořádku a jen po vykázaní výběr- čího listu. Také bylo obcím přísně nařízeno, aby ihned čeho potřebí opatřily k pohřbení padlých vojínů i zdechlin koňských a pohroženo pokutou až do 1000 zlatých každé obci, která by nařízení toho nedbala, starostovi dotyčnému pak věze- ním až do 4 týdnů.