Ročník XXXXV.

V Praze, v úterý dne 4. dubna 1905.

Číslo 93.

Na ranní a odpol. Histy předplácí seu v Praze v adminisira i měsí na čtvrt leta . . . . 8 K —h s dvojí donářkes na měsle zk člvit leta . . . . 7 K 50 h ve nlislkách: a K 30 na měsíe . . Feštout na měsl ke na čtvrt lela . . .. s dvojí zásilkoe na měníe na avrt 1ta . . . 11 K so K doplňovací volbě poslance sněmu krá- lovství českého za okresy slánský, velvarskýa libochovický doporučuje se po návrhu důvěrníků a usnešení schůze starostů, jakož i veřejné schůze voličů za kandidáta pan techn. dr. Josef Munzar, ředitel hospodářské školy v Plzni Volba koná se dne 17. dubna t. r. V PRAZE, 3. dubna 1905. Výkonný výbor národní strany svobodomyslné. L. Z Petrohradu, 3. dubna v 8 hod 30 min. (Pův. tel. zvl. zpravod. »Nár. Listů«. Dělníci přibyvší z Port Arturu sdě- lují podrobnosti o nečinnosti úřad- níkův i důstojníků před válkou, vi- níce je z netečnosti. Maxim Gorký obdržel dovo- lení, aby se vrátil do Moskvy. Ve Varšavě byla dnes hlídka na- padena zástupy, které střílely z revol- veru. Vojáci odpověděli výstřelem a zranili 9 a zabili 2 osoby Obchodníci němečtí i an- gličtí žádali obchodníky moskevské. aby platili jim hotově, odpírajíce úvěr. Z Petrohradu, 3. dubna. U zatče- ných anarehistů nalezeny značné obnosy peněžité. Uka- zuje se, že si vydržují celou policii Všichni spiklenci nebyli dosud za- tčeni. Několik jich operuje mimo Petrohrad.

Casová vzpomínka. Zejtra bude tomu osm let, co vydána pro království české proslulá jazyková naří- zení Badenova ze dne 5. dubna 1897, p nichž za nedlouho (22. dubna) následovala ob- dobná nařízení pro Moravu. Nařízeními těmi konečně po dlouhých zá- pasech navráceno národu našemu opět rovné právo jazyka českého s německým ve všech zeměpanských úřadech vlasti naší; jimi opět ku platnosti přivedeny oba principy staletéhc zákon- ného práva v Čechách, z nichž prvý záleží úplnésmateriální rovnoprávnosti obou zemských jazyků, českého jako německého, v zevnější vnitřní službě úřadův státních pro celý obvod království — kdežto druhý důsledně stanoví, že úřadníci v Čechách právo konající povinni jsou znáti oba jazyky zemské.

Badenovými nařízeními byly tedy prostě provedeny platné staré zákony země české (o zemského zřízení Ferdinanda II. až po majestát Ferdinanda V. z 8. dubna 1848), jakož také výslovně uznal svým zásadným rozhodnutím z 13. prosince 1898 čís. 14.934 nejvyšší soudní Nebylo v nich jediného paragrafu, ba jedi ného slova, jímž by se ujímalo německému ja zyku a německé národnosti i jen atomu z rov- ného jich práva s námi, jímž by se jim křivdilo a poškozoval kterýs oprávněný jejich zájem ná- rodní. Naopak, jestli kdo, tož byli jsme my Če- chové, kteří si mohli postýskat na menší polo- vinu práva, neboť i v Badenových těch naříze- ních zůstalo němčině vyhraženo dů- sledkem centralistickéhe ústrojí Rakouska vždy ještě citelné, ba dosti značné nadpráví, ono „residuum“ nejvnitřnější služebn řeči německé, pokud se týkalo spojen a dopisování úřadů zdejších s vídeňskými ústřed- ními ministerstvy, úřady a soudy nejvyššími. Než navzdor tomu každý se upamatuje, jaký pro tato spravedlivá, ku poctivé rovnopráv- nosti obou národů směřující nařízení Němei strhli v pravdě zuřivý hluk a odboj. V listech německých rozlehal se zběsilý válečný povyk.

Němečtí nacionálové a zejmena jich mluvčí Wolí štvali vášně německého lidu do fanatického ší- lenství. Již 14. dubna konali v Praze konferenci, na níž usneseno, že budou v parlamentě pro- váděti obstrukci tak dlouho, dokud vláda nařízení ta neodvolá a že má býti v Drážda- nech pořádán protestní sjezd Němců rakou- ských, aby bratří v říši se hnuli. Právě usta- vený německo-pokrokový klub vydal provolání k Němcům rakouským, v němž doslova takto lhal a štval: „Tato nařízení jsou v odporu s platnými zákony; ona ohrožují hospodář- skoc existenci mnona tisíců ro- din; ona ohrožují co nejcitelněji právní bezpečnost Němeů (!) a uklá- dají jim nesnesitelné oběti! Tato naří- zení musí každý Němec pokládati za políček, za nesmazatelnou potupu svého kmene. Jakkoli jsme ochotní vyhle- dávat dorozumění od národa k národu a uzavříti národní mír se svými odpůrci, nejsme ochotní podrobiti se jhu, nám zpupně ulože- nému. Naopak budeme potírati jazyková ta naří- zení a jejich původce všemi prostředky, dokud nestane se národu našemu opět po právu.“ Účinky takové mluvy štváčské nedaly dlouho na sebe čekat. Pravdy neznalý německý lid zjítřil se, podrážděn nesvědomitými agitátory, v celých severních Čechách a počal s veškerou bezohled- ností pronásledovat našince v zněmčených kra- jích bytující. Vyhlazovací boj proti českým men- šinám hlásán s berserkerskou zuřivostí a pro váděn s neslýchanou sveřepostí. Staré slovo leto pisce: „Čech jest psancem ve svých Čechách“. stávalo se v zněmčeném území opět skutkem. A tak ostla tato, nejsvévolnějším obmyslem způ- sobená bouře, až 11. července 1897 v Chebu vyrostla v demonstrace velezrádné. Nejen že n pohraniční bavorské půdě, ve Waldsassenu, mlu- dvůr.

vili němečtí poslanci (Iro a Reininger) o hrozném pronásledování německého národa v Čechách a dožadovali se pomoci Němců říšských, ale po návratu do Chebu vůdcové němečtí dle zprávy „Egerer Nachrichten“, odeslali i německému císaři Vilémovi telegram, v němž žádali ho „za pomoc pro budoucnosť“. — Prozatím přišel jim z říše na pomoc jen starý učenec Th. Mommsen se svým pověst- ným paličským listem v „Neue Freie Presse“ kde zuřil: „... A nyní usilují apoštolove barbarstva, aby pětistyletou něme- ckou práci o spojení Německa a Rakousk pohřbili v propasti své nevzdělanosti. Jest pro nás, říšské Němce, neskonalou mukou, mu- síme-li se dívati událostem v této cislajtanské monarchii..., aniž bychom směli jen poku učinit, vám pomoci... Kterak to jen možno, že to staré německé císařské město Vídeň je tak chabé, tak bezectné, tak nenárodní, že v těchto zápasech ani sebou nehne. Budte svornými! — toť první slovo. A druhé slovo: Buďte tvrdými. Rozumu lebka Čechů nepřijme, avšak ranám i on porozumí!“ Tato brutálnost jednoho z nej- slavnějších německých vědců vzbudila jásot v širém německém táboře. Mommsen dal výraz názoru, jaký si dřív či později osvojí každý, kdo se zabývá budoucností německého národa a ně- mecké říše“ — prořekla i ta stará berlínsk „Vossische Ztg.“ A také ta „stará německá“ Vídeň, v jejíž slavném „parlamentu“ německá a sociali- stická obstrukce prováděla den za dnem bez- uzdnější orgie surovostí verbálních i brachiál- ních (Pferschův nůž!), vůčihledě se rozpalo- vala do větší a větší zlosti proti vládě, že nám

Čechům udělile taková, pro Němce nesnesitelná a záhubná práva jazyková, až posléze v neděli 28. listopadu 1897 srotily se veliké hlučící davy německých studentů, sociálních demokratů velkoněmecké luzy, volajíce „Pryč s Badenem!“ „Pryč s pravici!“ „Pryč s jazykovými naříze- ními!“ načež došlo ke rvačkám s policií a ke srážkám s vojskem. Tu, odpoledne vydáno a co nejrychleji rozšiřováno prohlášení úřad- ní, že ministerstvo hr. Baden padlo a že k sestavení nové vlády povolán bar Gautsch.“ Rázem proměnilo se zuření Němcův v ne mírný vítězoslavný jásot. Poslanci čeští však vrátivše se do Prahy pravili k národu českému: „Opět nastal jeden z oněch neočekávaných, překvapujících pře- vratů, které již tolikráte otřásly základy soustát habsburského. Odvěké úsilí našich národnícl politických odpůrců, stlačiti histori- ckého představitele zemí korun české na místo podružné, zvrhlo se v tom okamžiku, kdy jazyku českému vrácena byla čásť jeho práva, v nejsurovější násilí, ktere přímo řízeno bylo proti základům národní naší existence. Násilí toto na okamžik dosáhl úspěchu, avšak ono nesmí a nemůže nikdy míti těch účinků, aby otřáslo pevným postavením našeho národa a ono těchto účinků také míti nebude, pak-li národ český věren svým tradicím a své historii, setrvá od- hodlaně a mužně při svém programu státo- právním a národníml

Říšská rada. Poslanecká sněmovna- Z Vídně, 3. dubna. (Původní a zvláštní zpráva »Nár. Listů«.) Ohromnou většinou 210 hlasy proti 18 zamítnut byl návrh posl. Primavesa, by zákon o rayonování cukrovky vrácen byl výboru. Kromě toho dlužno konstatovati, že čeští po- slanci všech stran před hlasováním vyšli. Malá tedy hrstka se jenom našla, která chtěla odkla- dem elaborát cukernímu výboru vrátiti a tak jej na dlouho odstaviti. V debatě, která trvala téměř do 8. hodiny večerní, odbyly se prvé 4 paragrafy osnovy Zejtra dojde asi k tuhé debatě o kritické část celého operátu, § 5. Posl. Peschka, který se dostane ke slovu, navrhne nové kompromisn znění článku toho v ten rozum, že rolníci mo- hou sestupovati se za účelem ustavení spole- čenstevních neb akciových továren a že vylučuj se z nákupu ony továrny, které zastavily platy anebo které pro odepření placení na základ exekuce pozbyly práva nákupného. Exekuee daňové jsou z toho vyjmuty. Pokládá se pravděpodobným, že v tomt znění bude § 5. přijat nejen sněmovnou posla neckou, nýbrž také sněmovnou panskou a ko- runou potvrzen. Lelem odbyla sněmovna pak četné před- lohy ve příčině prodeje erárního majetku, mez nimiž nalezá se také zákon o prodeji skladiště lékárnického ve Smetanově ul. v Praze. Doufá se, že zejtra zákon rayonovací se dodělá. Potom jest na řadě zákon o vojenské připřeži v době míru.

Z Vídně, 3. dubna. (C. - B.) Na počátku schůze předseda věnoval upomínk + posl dru. Wolfíhardtovi, velebě jeho dělnost a osobní vlastnosti. Správce ministerstva spravedlnosti podal před lohu o použilí pokut advokátův a advokátských kan- didátů a část komorních příspěvků k humanitním účelům stavovským. Mezi došlými spisy jsou dále dotazy po slanců A. Hanicha a spol. po zkracování horni- ckých pensí bratrskými pokladnami schwarzenber ských závodův a po vídeňské výluce truhlářských pomocníků: — Bärnreuthera a spol. po něm- čině v železniční službě; — Ellenbogena spol. po domnělém úplatku i úřadních záležitostech v Budějo vicích: — Kaspera a spol. po rozdávání nouzových podpor ve vrchlabském okresu. Ministerský předseda dr. Gaulsch odpovídaje na Schönererův dotaz, jsou-li také říšský a správní soud povinny zkoumati zákonnost nařízení dle § 14., pro- hlásil, že odpověď na dotazovatelovu otázku byla by

proliůstavním přestoupením vládní kompetence, pro- tože vláda pouštěla by se do přezkoumávání právo- platných nálezů nejvyšších neodvislých soudů v slátě Ministr zemské obrany pzm. Schönaich zodpo- věděl dva dotazy, načež sněmovna zvolila 48č lenný výbor, jenž má prozkoumati poměr k Uhrám rokovala dále

o zákazu rayonování

Posl. Perathoner navrhl konec debaty, což přijato a hlavními řečníky zvoleni poslanci Chiar (contra) a Skála (pro) Posl. Chiari shledává v zákonu příznak rázu jakým vyřizují se hospodářské otázky. Žákonodárství bere se směrem zcela opáčným směru v jiných stá- tech, kde podporuje se obchod i průmysl. Takým zákonem zostřují se jen protivy v lidovém zastupi- telství. Zákonem nedosáhne se žádoucího účele. Protivy mezi zemědělstvím a průmyslem neprospějí jedné ani druhé straně. Brojí proti ustanovení, dle něhož úmluvy mezi továrníky jsou zakázány, dále proti tvrzení, že ceny řepy byly poslední léta tuze skrovné. Lituje, že byly zamítnuty návrhy továrníků na odstranění řepařských stesků: je prý to důkazem, že hospodáři nechtějí dohodě. O vykořisťování nelze mluviti; dosavadní poměry — až na některé zlo- řády — jsou prý docela spravedlivé. Zcela nespra- vedlivým je nynější zákon, jenž omezuje svobodný ruch hospodářského života, zejmena pro § 5 V žádném civilisovaném státě nepředložili by takou předlohu a proto by rád, aby nebyla přijata a ne- ubližovalo se dobrému jménu zákonodárců. Posl. Skála (nejprve česky, polom německy shledává z oboustranných řečí, že nedospěje se k žádné shodě. Věc byla objasněna se všech stra a proto vzdává se slova. Ref. dr. Damm dovozoval, že každý zákon mus býli jaksi kompromisem. Opřel se rozhodně Prima- vesovu návrhu na vrácení předlohy výboru. Psycho- logický stav sněmovny není ještě dle toho, aby se mohlo bezpečiti na řádné výkony sněmovní. A kdyby i klidně pracovala, bude míti tolik velké a důležité práce, že na tuto předlohu nebude později kdy.

Přání vytčená v petici ústředního spolku cukrovarni- ckého mohla by se splniti, třeba by projednávaný zákon nabyl platnosti. Zemědělství a stálu záleží na zachování cukrovarství. Je snad proto třeba sužovati druhou smluvní stranu? Rayonové úmluvy jsou útokem na svobodné disposice a smlouvy, odnímají zboží jeho kommerc alnost, jsou attentátem na ho- spodářský pořádek a odporojí právnímu vědom svobodného státního občana. Jejich zákaz je příka- zem spravedlnosfi a mravnosti. (Pochvala.) Stát má právo použíti donucovacích prostředků, jsou li jedno tlivci nebo příslušníci „ jednoho stavu tuze slabik ochraně svých zájmů. Žadá, by se propustily země- dělství svobudy konání a disponování a předloha při- jata za podklad zevrubné debaty. Potom přistoupilo se k hlasování; nejprve o Primavesovu návrhu, aby se předloha vrátila výboru. Posl. Kubr navrhl hlasování dle jmen a jeho návrh byl dostatečně podporován, pročež hlasoval se dle jmen. Primavesův návrh propad! 210 proti 18 hlasům, načež usneseno valnou většinou přejíti k zevrubnému rokování. Reí dr. Damm jzavádí jednání a odůvodňuj výborové změny vládní předlohy. Posl dr. Ellenbogen přiznává, že řepaři jso závisli na cukrovarnicích a jeví se zlořády, jež ne odstraní se zákonem, jemuž sami původci jeho tuze nedůvěřují. Cukrovarníci nemohou si stěžovati, ž by jejich průmysi byl pronásledován. Provozoval po léta lupičské hospodářství na vrub obyvatelstva. přispěti ke zvýšení ceny cukru. Poukazuje na Bärn- reithrovu resoluci o snížení cukerní daně a ptá s ministra, splni-li se toto přání. Jediným prostředkem proti zpupnosti a hospodářské přemoci kapitalismu jest organisace a její předchůdce koaliční právo.

Sociální demokraté oprou se rázně pokusům zkraco- vati právo úmluv, sdružení se k dosažení lepších životních podmínek. Koaliční právo je nejdůležitěj- ším a nejsvětejším právem dělnictva. Nebylo by nesnadno, aby řepaři uzavřeli kartel, aby zavedle stávku a jen rok na polovici pozemku místo řepy pěstovali obili. (Posl. Udržal: Potom zahynemel Cukrovarníci polezou ke kříži. Rolníci musí se orga- nisovat obětavě jako dělníci obětují za organisaeí svou svobodu, ba i život. Agráří sami nevěří v účin- nost zákona a přece mysli, že sněmovna bude pr něj hlasovat. (Posl. Udržal: Já sám doufám pouze v morální úspěch.) Agráři nejsou v zásadě odpůr úmluv, leda úmluv jiných. Poukazuje na loni smlu- vené zdražení mléka.

Posl. Udržal: Rozhodovaly výrobní výloby (Veselost mezi sociálními demokraty.) Posl. dr: Ellenbogen: Aťsi rolníci zlepší sv poměry a docilují vyšších cen, ale nesmí se to dít tak, aby to znamenalo útok na koaliční právo děl- nictva. Jeho strana bude hlasovati proti všem usta- novením, jež vymykají se z mezí civilně právní úpravy, tedy především proti § 5. a bude-li přijat bude hlasovati v 3. čtení proti celému zákonu. (Po- chvala mezi sociálními demokraty Posl. Fresl polemisoval s dr. Ellenbogenem. Vté věci musí se mluvit upřímněji a pravdivěji. Jedná s o to, je-li zákon pro dělníky špatný nebo ne k tomu se musí zaujmouti postavení. Jako zástupe dělnictva může hlasovati pro zákon s dobrým svě domím, jsa přesvědčen, že bude míti mravní i velký hmotný úspěch. Je povděčen předloze, protože ome zuje přestupky kartelu a dolýká se zvlášť cukerníh kartelu, jenž má nemravný základ. Žádá, by se sní- žila cukerní daň a tak jako zakročilo se proti praž- ským pekařům, již zvýšili ceny na vrub obecenstva, aby zakročilo se také proti petrolejním, cukerním železářským a j. baronům. Lituje, že rakouská ju stice je v službách kapitalismu. Obává se, aby pan ská sněmovna zákon nezmařila. Poukazuje na škody. jež trpí dělnictvo ohromným zdražením potravin praví: Nemá-li státní správa moci chrániti dělnictv před smrti hladem, mají se snad dělníci dohnat k demonstracím a na bodáky? Bude hlasovati pro předlohu dle výborového texlu.

Posl. Kiltel přimlouval se, aby řepaři směli s umlouvati, nedodávati některým cukrovarníkům řepu. Hospodářsky slabší živly musí se chrániti více, než silní. Žádá, by se § 3. škrtl a navrhuje hlasovati o 88 1.—4., o každém zvlášt. Po referentském doslovu 88 1.—4. přijaty dl výborového návrhu a rokování přerušeno. Místopředseda rozpočtového výboru ryt. Henze navrhuje, aby se hned provedlo 2. čtení výborové zprávy o několika vládních předlobách stran pro- deje státních nemovitostí atd. Posl. Klofáč (v dotazu k předsedovi) pouka- zuje na vyjádření se ministra Schönaicha o jazykové otázce ve vojště, proti němuž musí protestovati nejen Maďaři, ale také všichni neněmečtí národové. (Velmi dobře! mezi českými radikály.) Zákon nezná žádno armádní řeči, nýbrž pouze řeč plukovní. Ministr od- pověděl dnes na některé dotazy, ale o našem po mlčel. Ať řekne parlamentu, vyplatila-li již vojenská správa mnoho millionů za nová děla, jež říšská rada nepovolila. Ptá se předsedy, chce-li pohnouti ministra aby zodpověděl zmíněný dotaz. Mistopředseda Kaiser odpovídá, že zpraví mi nistra o obsahu tohoto dotazu. Poslanec Bareuther žádá, by dva jeho Schönererovy vyrovnacímu výboru přikázané návrhy stran poměru mezi Rakouskem a Uhrami byly při děleny výboru dnes zvolenému. Místopředseda Kaiser prohlašuje, že návrh vyhověti nemůže, neboť je věcí předsedy vyrovna cího výboru učiniti takový návrh.

Poslanec J. Hanich (v dotazu k předsedov petičního výboru) upozorňuje, že tento výbor nemě ještě ustavující schůze. Výborový předseda poslanec Baumgartne slibuje svolati tuto schůzi co nejdříve. Poslanec Sehönerer ptá se předsedy vyrov- nacího výboru, nepřikázal li by oba návrhy, o nich se Bareuther zmínil, novému vyrovnacímu výbor (pro Derschatlův návrh), nepostoupil-li by nařízen dle § 14. tomuto výboru, aby prozkoumal jejich ústav nost a konečně nepřičinil-lí by se, aby se starý vy- rovnací výbor zrušil. Předseda ustanovuje příští schůzi na zejtřek o 11. hod. dopolední s dnešním jednacím po řadem. Schönererův návrh, aby se položila jak poslední odstavec na jednací pořad zpráva celníh výboru o zákazu dovozu dobytka z balkánských zemí, propadl 68 proti 37 hlasům. Mezi došlými dnes spisy byl také návrh poslanc dra. Kramáře a spol. na vydání zákona k povolen loterní půjčky pro ústřední komisi k bádání a zacho- vávání uměleckých a historických památek. Ústřední komisi má povolit uzavřiti nezúročnou loterní půjčku 15 mill. K a vydání dílčích dluhopisů, ale ne pod 20 K kus. Poslanec Schöpfer a spol. dotazovali se p stavu uherské krise a maďarském velení. Konec schůze o 8. hod. večerní.

Politické zprávy domácí. V Praze, 3. dubna. (Sněm králo v s tv českého.) „Pester Lloyd“ zaznamenává ve svém vídeňském situačním dopise, že otázka svolání a dělnosti sněmu českého stojí v popředí politických zájmů, ba jest nyní jich středem. „Vídeň — píše „P. L.“ — závisí nyní od Prahy. osud říšské rady od osudu sněmu království če- ského. Dříve Němci vydali heslo: Bez říšské rady žádný sněm! a poněvadž Čechové ob- struovali říšskou radu, obstruovali Němci sněm. Nyní Čechové zbraň obrátili a hlásají: Bez sněmu žádná říšská rada! Při tom poukazují. že odvolali své pilné návrhy bez jakýchkol ústupků a hmolných výhod, aby říšská rada za nové situace, způsobené nastolením bar. Gaut- sche mohla pracovati. Téhož domáhají se nyn od Němců vzhledem k českému sněmu: dělnos bez jakékoli náhrady ve prospěch Němců.“ Pi- satel sděluje dále, že baron Gautsch se snaží aby zabezpečil opětnou dělnost sněmu králov ství českého a že se mu v té věci dostává pod- pory s obou stran říšské rady. Obtíže činí pouze Všeněmci, ale břinkotem jich mečů nesmí se prý nikdo dát polekati. Říšské radě musí se vzhle- dem k důležitým úkolům, které musí v nejbližš době rozřešiti, zabezpečiti dělnost trval á proto musí obstrukce zmizeti netoliko z říšsk rady, nýbrž i v Praze, v Lublani a v Inšpruku

„Bar. Gautschovi — končí pisatel — podařilese zažehnati zmatky na místě nejdůležitějším; po- daří se mu to tedy zajisté i na místech méně dů- ležitých.“ V Praze, 3. dubna. (D r. Wittek a pol- ské kolo.) Některé časopisy, které si ještě troufají hájiti železniční politiku dra. Wittka, tvrdí, aby seslabily dojem hlasování v odboru železničního výboru, že polské kolo nesouhlasí s jednáním jeho zástupců ve výborů. Naproti tomu „Slowo Polskie“ konstatuje, že polští po- slanci v odboru železničního výboru hlasovali proti ministru Witikovi nejen ve srozumění s předsednictvem kola, nýbrž že předsednictvo jednání jich také schválilo. Týž list dovídá se z nejbližšího okoli hr. Dzieduszyckého, že od- stranění dra. Wittka z úřadu ministra železnič- ního bylo by vítáno jako podmínka zdravi a síly parlamentu. Parlament nejen může, nýbrž musí žádati, aby ministři přesně dbali zákonů, must omeziti zvůli byrokracie, musí jí vnutiti pře- svědčení, že byrokracie nestojí nad parlamen- tem. Jde nyní o odstrašující příklad, aby se žádný ministr příště neodvážil vydati z vlastn vůle sto millionů a s hotovým faktem předstou- piti před parlament. To jsou důvody zásadní — praví „Sl. Pol.“ — ale jsou i osobní a sice ty. že dr. Wittek jako zkamenělý centralista snažíse dojíti pokoutními stezkami opět k panství § 14. Proto čím dříve se odstraní takový ministr, tím větší bude naděje, že se nevráti smutná politi- cká doba, jaká byla v létech 1900—1904. V Praze, 3. dubna. (Kompromi sn návrh na rozřešení uherské krise zamítnut definitivně.) Hr. Jul. An- drássy měl dnes v 10 hodin dopoledne slyšen na hradě budínském. Slyšení trvalo půl hodiny.

Panovník svěřil hr. Andrássy ov úkol, aby spojené opposici sděli stanovisko koruny, jež mu bylo za sly- šení vysvětleno. Hr. Andrássy odebral se přím od slyšení do schůze výkonného výboru spoje- ných opposičních stran, svolané též na 10. ho- dinu. Schůze výkonného výboru ko- nala se za předsednictví Košutova. Ve zprávě o schůzi vydané, se praví, že výkonný výbor pro- hlašuje referáty některých časopisů o minule schůzi ze dne 1. dubna za nezcela správné. Vý- bor zabýval se pak dotazy, týkajíeími se usne- sení ze dne 18. listopadu, jež mají býti podány sněmovně. Pak přibyl do schůze hr. An drássy a sdělil, že na rozhodujícím místě ne- dávno vynořivší se způsob řešení krise, dle něhož zvýšené vojenské požadavky mají býti na nějaký čas odročeny, vysvětluje se tak, že j en značně menší čásť těchto zvýše- ných požadavků připouští odro- čení. Na základě tohoto sdělení výkonný výbor shledal, že tento plán jes nepřijatelný a nehodí se pro dalš projednávání.

K této úřadní zprávě dodává se soukromě že z vojenských požadavků odročení nedopou- štějí přirozeně všechny ty částky, které z celého 450millionového vojenského úvěru byly již vy- dány v létech 1903, 1904, 1905 a částečně již také za rok 1906. Když byl o tom hr. Andrássy výkonnému výboru přednesl zprávu, rozpředla se živá debata, v níž rozhodně protestováno proti tomu, že vojenská správa směla vydati obnosy, které parlamentem nebyly ještě povo- leny. Jeden z přítomných žádal dokonce, aby vojenská správa pro takové ilagrantní porušen V drobném prodeji- raaní čiele o sobě . . . za8 odpeladlul . . . . . za žb Vo mlialkách na venkovět raEní č5le. . . . . . . odpelední Inseráty platí se hotově napřn Předplacení a inserty přijiná adinini strace v Míarinnské ulici č.z Tam nacházají se též redakce tiskárna a expedice „Národnich Listů“ Rukopiny se navracej

budgetního práva sněmovny dána byla v ob- žalobu. Po debatě přijata následujíeí resoluce: „Na základě zprávy hr. Andrássye výkonný vý- bor spojené opposice prohlašuje jedno- myslně, že předložený plán shledal za nepři- jatelný a nehodící se za podklad dalšího vyjed- návání.“ Toto odmítavé usnesení spojené levice b. Andrássy předloži ještě dnes panovníku. Zejtra měl býti hr. Štěp. Tisza sproštěn úřadu minister- ského; z toho vzhledem ke zhoršen situace zatím opět sešlo. Slovo bude miti zejtra poslanecká sněmovna.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 4. dubna Francouzsko-německé napjetí. »Nadšení«, jež obklopovalo Viléma II. za jeho pobytu v Tangeru, jeví se ve světle pozdějších střízlivějších zpráv stále menším a menším. Domorodci maročtí byli roztrp- čeni, že Vilém II. nenavštívil Kasby a nepřijal pohostinství sultánova. Angličtí osadníci byli pohněváni, že vyhnul se slavobráně, kterouž oni vystavěli na cestě ke Kasbě. Španělská osad byla sklamána, poněvadž manifestace, jí uspo- řádaná, neměla velkého úspěchu. Dopisovatel »Figara« praví: »Nespokojenost mezi Maročany a Španěly jest všeobecná a veliká.« Mezitím oznamují se stále ostřejší výroky Viléma II. z několikahodinné jeho návštěvy této. V roz- hovoru s německými osadníky vyjádřil se Vílém: »V neodvislé zemi, jakou jest Marokko, musí i obchod býti svoboden. Učiním vše možné, abych hospodářskou rovnoprávnost zachoval. Není zde žádného vlivu, jemuž b y náležela přednost.« Vilém II. upírá nyní Francii v Marokku nejen protektorát, nýbrž již i jen převahu vlivu. Také ve zprávě, kterouž zástupce sultánův Abdel Malek poslal z Tan- geru svému panovníku, praví se, že Vilém uznal Marokko za říši i od Franeie úplně neodvislou a že chce jen se sultánem přímo vyjednávati.

Dobře má však jeden list německý sám, praví-li, že výroky Viléma II. dlužno pokládati za projevy soukromé, dokud kontrasignaci Bülowovou nestá- vají se ofleiálním aktem německé politiky. A nikoli bez satyry cituje vůči řečnické vý- pravě Viléma do Marokka Maxmilian Harden výrok Götheův: »Co monarchové mluví, nevyjímá se v no- vinách dobře, poněvadž úkolem jejich jest n mluviti, nýbrž jednati.e Sám londýnský »Daily Graphi c« prav posměšně, že v Marokku záhy sezná se, že V- lém odplul, ale Francouzi že zt- stali a že jest tuze málo pravděpodobno, aby se Vilém II. do Marokka vrátil, aby francouzské plány skřižoval. Ano, jestliže prý n ě c jest způsobilého, aby pokojný vliv francouzský v Marokku zamě- nilo v ozbrojené zakročení, pak že je s to právě toto neblahé vměšová n se Německa do věcí marockých. Liberální pak konformisti angličtí jsou, mimo- chodem při tom řečeno, roztrpčeni i podporou, kterouž cesta císařská poskytla mohamedánům. »Daily Graphie« praví ještě: »Jest ne- možno víděti v návštěvě této něco jiného, nežli akt nepřátelství proti anglo-fr an- couzské smlouvě o Marokku. Na- vštěva Vilémova povzbudi živly ne po- kojné a reakční a utvrdí briganly v minění, že mohou počítati na oporu Německa ve svém odporu proti civilisačním záměrům francouzsko-an- glickým.« »Daily Chronicle« píše: »Způsob, jímž Německo jedná, jest tím, co zveme poli- tikou štvavosti. Nejsme interessování na sfféře té přímo, ale nesmí se zapomenouti, že jsme povinni poskytnouti v otázce marocké di- plomatiekou oporu svou Francii.

»Daily Telegraph« těší sebe Francii: »Až budou námořníci angličtí přijati v Cherbourgu a v Brestu a až se loďstvu fran- couzskému dostane pohostinnosti v Portmouthu, nebude již zapotřebí mluviti jen o shod srdečné . .. Potom Francie a Velká Britanie budou opětně »spřátelenými a spolče- nými« národy západu. Francouzský tisk zcela dobře činí, že veliké části své přijímá toto laskání se rozněž- nělé Anglie s kyselým úsměvem. Tak píše »L Patrie«: »Kdož nám ručí za to, že Velká Br- tanie« bude následovati nás až na konec? Ne- opustila-liž nás jindy již v kritickém na příklad okamžiku před válkou mexickou a později v r. 1870 přes přátelské ujišťování neméně slavnostní, nežli jsou dnešní její projevy ? A kdyby i nezradila nás, čím by mohla nám opora její prospěti? Není to přece loďstvo anglické, jež by mohlo dobyti Met a Strasburku«. Nebyl to však Delcassé, dnes z obou stran, na- cionalisty i socialisty stejně ostře kritisovaný, kterýž pojímal dohodu s Anglií jako náhradu za spolek s Ruskem, nýbrž přijímal ji jen jako doplněk jeho ... Jako náhradu za allianci s Ruskem chtěli shodu s Angli vyličovati jen dreyfusardské a socialistické vlivy v obou předchozích ministerstvech, když ne- podařilo se jim náhrady té proti Rusku dojiti ve sblížení s Německem, Anglie mnohem upejpavějším . . Dnes, jak se zdá aspoň, pan Jaurěs protírá si oči, ale pozdě již: Némecko z resultátův jau- rěsovské politiky a kampaně, jež odrazila Rusko, Německa nezískala a Anglie nezavázala, prostě, brutálně a zeela po praklicku kořistí — be sebe menšího ovšem ohledu na theorie orato- rovy a jeho řečnická hesla o mezinárodním sbratření . .. Skutečně ze všech dnešních hlasů ně- meckých i nejliberálnějších, ozývá se jen po