Periodikum ALTO Viewer

1

2. ledna 1907. Číslo2.

2

NARODNÍ LISTY

3

Strana 3.

4 article

Zavražděný poustevník. Z Curychu, 1. ledna. (Zvl. telef. zpr. »N. L.«) Asi 2 km. od města Freiburku jest malá samota Madelaine, kde již dlouhá léta bydlil zbožný poustevník P. O ul ar- dian. Když někohik dní již nebyl spatřen, bylo po něm pátráno. Poustevník byl nalezen v kuchyni své samoty mrtev. Lebka nešťastníkova byla ranami se- kerou úplně roztříštěna. Poustevna jeho byla úplně vypleněna. Po pachateli není ani stopy. = K velkému požáru v Brusselu, jenž zniči obchodní dům a několik jiných budov, se sděluje Škoda páčí se na tři miliony franků. Z personalu obchodního domu, jenž úplně vyhořel, jest 250 zří zenců bez výdělku. Oheň vznikl prý následkem krát kého spojení. = Neť Napoleona III. na jevišti. Z Paříže 1. ledna. Markýzka Mornyová hodlá vystoupiti v di vadle Moulin Rouge v egyptské pantomimě, již sama složila. Dopis císařovny Eugenie, jež ji chtěla o tohoto úmyslu odvrátiti, neměl žádného výsledko Bonapartistická šlechta chce se přes to pokusiti, aby vystoupení markýzky zabránila. = Sebevražda při výslechu. Z Vídně, 1. ledna Včera byl zatčen v domě restaurantu Kraftova v Bellariastrasse muž, jenž se pakličem dobýval do sklepa. Udal, že se jmenuje Ed. Kopp, je 45 let stár a bez zaměstnání. Když jej na poticejní stráž nici inspektor vyslýchal, vytáhl náhle revolver, střeli se do čela a klesl na místě mrtev.

Napoleon Eugenius Kraftův Ed Kopp Curych Freiburk Brusel Paříž Vídeň Škoda Moulin Rouge km

5 article Dramatické umění.

Dramatické umění. + Z kanceláře Národního divadla. Dnes odpu ledne hraje se za malé činoherní ceny odpolední (lože po 8 K, 7 K a 6 K, křesla po 2 K a 1 K 80 h. sedadl po 1 K 60 h, 1 K 40 hr, 1 K 20 h, 80 h, 60 h a 40 h) Svobodova veselohra „Fialka“ s damami Laudovau Hübnerovou. Dostalovou. Červenou, Světlou j. h., Ry- dlovou, Sedláčkovou a pp. Želenským, Sleinsbergem, Sedláčkem, Muškem, Deylem, Hurtem, Viesnorem Pochtem a Kafkou. Dnes večer bude provedena po druhé Cerneliova opera „Bagdadský lazeb- ník“, jehož provedení a skvělá výprava došly vše- stranného uznání; představení, připadající 4. čtvrtce předplatitelů, řídí chef opery p. Karcl Kovařovic a zpl- vají v něm pp. Mařák, Pollert, Štork, Šír a dámy Ungrova a Horvátova. Zejtra hráti se bude po delšl době oblíbené drama tDomovi od Henmanna Suderanna v částečně novém nastudování; v rol Magdy vystoupí pohostinsku pí. Růžena Koldovská, v roli pastora Heftendinka p. Bohdan Lachmanu v roli Terezky sl. Světlá j. h.: úlohu Marie bude hráti nově sl. Rydlova. Na pátek určena je reprisa Fibichovy opery „Hedy“ s velkým elektním baletem o 3 vlej- stvích; dirigovati ji bude chef opery p. Karel Kova řovic. V sobotu bude Verdiova opera „Violetta s pí. Görlichovou j. h. v partii tilulní a p. Marákem (Alfréd Germon0. V sobotu odpoledne a to již o po druhé bude se hráti Shakespearova tragědie „Ha m. let s p. Vojanem v roli tituiní. V neděli večer vy- pravena bude po delší přestávce Kovarovicova oper „Na starém bělidle“ v částečně novém obsazení poprvé v ní budou zpívati dámy Slavíkova, Ungrova, Černochova a p. Mařák. Neděiní představení tohot ohlibeného díla bude již sedmnácté. Na předslaven zde uvedená lze již dnes obdržeti vstupenky.

Svobodův Fialka Laudovau Hübnerův Dostalův Sedláčkův Želenský Sleinsberg Sedláček Mušk Deyl Hurt Viesnor Pocht Kafka Cerneliův Karcl Kovařovic Mařák Pollert Štork Šír Ungrův Horvátův Magda Koldovská Heftendinka Lachman Terezka slečna Marie Rydlův Fibichův Heda Karel Kovo Verdiův Violetta Görlichův Germon Shakespearův Vojan Slavíkův Černochův národní divadlo Henmann Suderann Kovarovicov oprat

6 article

+Z kancsláře smichovského divadla, Jako v hra druhého cyklu „Máje“ jest dnes premiéma Barrie ovy hry „V tiché uličce“ (Ouality streel) v překlade J. Vrchlického. Nové dekorace z dílny p. Petránka Kostýmy zholoveny přesně dle anglických figurin z Vaudevillu-Theatru v Londýně. + Pištěkove lidové divadlo na Král. Vinohradech. Dnes pří malých cenách „Když srdce velr“. Lidovi lir. se zpčvýa tsuci o 5 jedn. Napsali Kubík, Sváh a Wauderer. Zejira benefice slč. Archlebovy „Až d zmirti na to „Manžel bačkora Mová lidové divadlo v Praze VIII. (v Libnil. Dnes o ža hed. je lidové představení za poloviční cony mšst. Hiaje se francouzská veselohra „Nelle Rosier“ s pí. ředitelkou Mary Kučerovou-Groszovor v úloze tujmi. Zejtr ve čtvrtek bensfiční večer obli boně mladisivé herečky D. Karbusovy. Hraje se fran- couzská váselohra „Míl uiel potý- káně a sklovka „S vastp si rodolnu Mary Kučerovou-Groszovou votozu titulní Iira tato unčena je na neděhi vočer.

J Vrchlický Petránek Král Kubík Sváh Wauderer Rosier Maro Kučerův D Karbusův Míl Groszův Iir tichý ulička Londýn Archlebov Pištěkove lidový divadlo Mová lidový divadlo v Praga VIII

7 title

Hudba.

8 article Česká hudba r. 1906.

Česká hudba r. 1906. Česká hudba procházl údebim spigonů. Není v tom oříhany. Vejcí odešli. Je zákonem přírody oddech po vydání bohaté úrody. Nastává čas sklízně meudrého hospodaření uschráněnýmo bohátstvím. Za- kladalajé naší novodobě, rýze české školy hodební zanechali po sobě velký duševní kapitál, z něhok není dosud vše vytěženo. Tieba žili jsme nyn v úliši, vož neplati jen o pašem stavu hudby, ale světovám, káe rovněž nořitelé velkýchiidsl hudebníeh odešli jeden po druhem a teď žije re buď z nastřá daněho, nuď tape sa ve tmách, do nichž jen někleii smstejši vrhají pochodně, klam ajíce se domečnkou 1ě odbočka, lterotí ozářili, ješt již novou cestou plece útiší to nenísmstvým bodem. Jeť právě čestnon čloboo epigonů, spravovati ládně ujaté dědiciví hloděti praci svou jednak ještě jet rozmuožiti, jednak npravovati dle slov hásníka ssjlnice« příštím.

9 article

Z odkazu velkých našich mrivých, Smotany. Dv - řáka. Fihicha. Bendla, zhývá ještě moho postzviti do pravého světla, rozšmht ať provozováním, ať t- skom, propracovati, upl niti. Vždyt jsou tu — o kri- tiekém probiání celějejich činnosti ani nempluvě. tím měně o soubomném vydání jejch děl jako a ně- čem dosud nemožzět) — ješté díla mistrů těchto, jež čikají rchnbace, eb která dosud vůbec nebyla provevěnatena. V minulém roce možno zu- znamenali nekolik uznání hodných počinů v tom smě- ru. Tak pokud se týče Smetany, společenský klub „Slavia“ ujal se rehabilitace posledních děl jehoa koncortem z nich sestaveným a vřelou přednáškou prof. dra. Jos. Thourera značně přibližil se cíli, jejž dřive již sledovala Umělecká Beseda vydáváním po- zůstalých skladeb mistrových. Jmenovitě zdařil se počin s druhým kvartetem Smetanovým D-moll, jež jest jen pokračováním slavného prvního „Z měho života“. V reprodukci uvázalo se České kvarteto, pylo by jeho povinností, v započatém díle rehabilitace pokračovati před širší veřejnosti, tak především v Če- ském spolku pro komotní hudbu. Zapominanou

Bendl Smetan profesor doktor Dv společenský klub Slavia Smetanův Dmoll

10 article

„Triumfální symfonii“ osvěžila ve svých populár- ních koncertech Česká Filharmonje. Jubilen oslavily dvě spery Smelanovy, čtyřicetileté „Prodaná nevěsta“ čtvrtstoleté „Libuše“. Literatura o Smetanovi rozhoj- něna zprávami prof. Arnošta Krausa o pobytu mistrovi v Gotebaku (Věstník České akademie r. XV.), pří- spěvky životopisnými, jež podal statí „Bedřich Sme- tana na prahu své dráhy umělecké“ dr. Alois Hniličk ve „Zvonu“ a německy psanou studii F. V. Krejčího ve sbírce „Moderne Musiker“ nákladem Harmonie v Berlíně. Hledisko Krejčiho na Smetanu jest známo již z jeho českého spisu. Vidí v něm spíše idylika lyrika, než wagneriana, více půvabu a roztomiiosti než dramatičnosti. Ale v tomto spisku, určeném infor maci ciziny. Krejčí omezil sebe a své osobní stano- visko na nemutnější miru a věnoval se zvláště vy- právění osudů a vývoje Smelanova živola i tvorby Vypravuje o nich s láskou, slohem vzlelným, s poroz uměním uměleckým. Essav, vyzvedávnjící zvlást českost a obsahovou samostatnost Smetanovy hudby ozdoben třemi zdařilými podobiznami a rukopisným snímkem.

Jubilen Libuše profesor Kraus Bedřich Sme doktor Hniličk F V Krejčí Krejčí Smelanův Smetanův Gotebako Berlín Český Filharmonje Český akademie Moderne Musiker

11 article

Dvořákovu symfonickou tvorbu soustavně, s pracemi rukopisnými, předvedla Česká Filharmonie. vzpomenuvši tak v desátém roce trvání důstojně svého prvého dirigenta. Úryvek z „Vandy přivedí tehdy na paměť, že na své jediné operní scéně stále ještě ne- máme pohotově všechny zpěvohry Dvořákovy. Krok byl k tomu učiněn novým nastudováním „Dimiirije“ kde podniknut návrat k prvotní podobě dila s pone- cháním některých rozhodně výhodných oprav z mi- strových přepracování pozdějších. Záslužným skutkem jest vydání klavírního výtahu „Rusalky“, co něm má dojíti i na jiné opery Dvořákovy, z nichž vydány dosud doma jen „Dimitrij“ a v cizině „Tvrdé palice“ a „Šelma sedlák“. Vydání „Rusalky“ jest vzorné. C řečeno o zpěvohrách Dvořákových, platí též o Fibi- chových. Jsme ještě dleko toho, abychom operní dílo Fibichovo, tak umělecky ryzí, vznešené, pokro- kové, měli úplně v repertciru, jak dosáhli jsme toho u oper Smetanových, jež Kovařovic v jemném propra- pování vrátil všechny jevišti a tudíž životu. Z Fibicha sislo se tak v minulér roce loliko s „Hledy“, tiím dí- lem milostného žáru a melodického rezeplání. Z jiných děl Fibichových dostalo se nového uznání dlouho Českým kvartetem opomíjenému, avšak letos plne uplatněnému kvartetu G-dur.

Dvořákův Vanda Dimitrij Fibichův Smetanův Kovařovic Fibich Český filharmonie

12 article

Po mnohých urgencích dostalo se konečně tak jedno ze zpěvoherních děl Bendlových na jeviště Jeho „Indická princezna“, výtvor veselého rozmaru. první česká opereta, Hudba i po letech se líbila svou svižností, ale s libretem učiněn pokus příhiš odvážný. s nímž zásadně nelze souhlasiti. Místo opravy textu starého podložen text úplně nový, literárních sice kvalit, ale příliš vážný a kontrastující s lehkou, bur- leskní náladou hudby. To nerovné spřežení nemohlo se doslati ku předu. Ale operní tvorba Bendlova ne- zaslouží úplného zapomenuti. Dobrý výběr dovedl by z ní zachrániti několik čísel, především „Lejlu“, „Karla Škrétu“ a Ditě Tábora“. Také nemělo by se zapomí- nati, že je tu ještě neprovozovaný „Švanda dudák“, hudebně výborný. Ladem leží také Bendlova tvorh instrumentální. Za to k jeho sborům a písním zrací se zase úsilovněji naše pěvectvo. Oslavou Bendlovou. v níž o mistrovi přednášel Ad. Piskáček, zahájil „Hlla- hol“ řadu večírků v nové své budově, a rovněž Mě- šťanská beseda věnovala koncert jeho památce.

Bendlův Lejla Škréta Švanda Piskáček Dita Tábor

13 article

Tolik o tom, jak zncházíme s dědkcivím. Nyní o novém přínosu. A poněvadz tvorba operní poklá dá se — nikterak úplným právem — jaksi za vrcho skladby, tedy nejdříve o novinkách operních. Měli jsme v Praze jen dvě a obě od skladatelů již léty star- šich. Senior hudebního našeho svěla. Jos. Rich. Rozkošný, přihlásil se operní (čerií „Černé jezero“ na Kádnerovo zpracování subtilné básně Adolfa Hlei- duka „Dědův odkaz“. Jos. Nešvera, obrazem z Va- lašska „Radhošt“ (při brněnské premiéře zněl název „Černokněžník“). Více nic. Je to více, než málo, třeb měla prvá práce uhlazenou fakturu, druhá solidnost hudebnickou a národní moravské podmalováni V Pizni uvedena Bradáčova „Kostnice sedlecká na text Havlíčkův, cenou Národního divadla kdys poctěný. Stálo by za úvahu, proč naše tvorba drama- tická vázne... Cizích novinek jsme také neměli, ledn Rebikovův nevinný „Vánoční stromek“. Ale Rebi- kov ukázal před tím výmazněji svůj typ hudeb. rovotářa koncertem ze svých skladob. Skoro je pravdou smut- ná útěcha, že jinde také toho mnoho není. Ze starších zásob byl u nás novinkou Corneliův „Lazebnik bagdadský“, jenž budebníky rozhodně inleresoval aspoň jako přechodní ztupinek v německé opeře ko- mické k Wagnerovým „Mistrům pěvcům“. Oslava jubilea Mozartova, jež z pochopilelných sympalí historických prošla všemi našemi koncertními insti- tucemi a časopisectvem a velmi pěkné dva moments měla v provedení Mozartovy mladistvé operetky „Ba- stien a Bastienne“ Uměleckou besedou a v tiché oslavi

Rich Rozkošná Kádnerův Hlei Dědův Nešvera Radhošt Bradáčův Havlíčkův Rebikovův Corneliův Lazebnik bagdadský Wagnerův Mozartův Praha Virginie národní divadlo

14 article

„Hlaholu“ před sochou Mozartovou z sále universitní knihovny, památce jeho věnovaném, kde uspořá dána výstavka rukopisů i jiné literatury mozartovské, a kde se svého, historii s ustavičným pokrokem spojujícího stanoviska výmluvně promluvil prof. Ot. Honřin- ský, na Národním divadle se, bohužel, poněkud roz- běhla. Totiž do délky časové, jíž t. zv. Mozartův cyklu (Don Juan, Kouzelná flétna, Figarova svatba) ztratii na zájmu. Ale skulečný umělecký čin znamená nové nastudování Becthovenova „Fidelia“ a Glucko- va „Orfea“. To byly výkony naši opery skutečoi hors concours. Jinak se ještě jen zamihl L ortzin- zů v známý „Pytlák“ Přítomnost i nejbližší budoucnost české hudebn tvorby spočívá nyní skoro úplně na bedrech čtyr vy- nikajících talentů. Jsou to — řazem dle stáří —— Jos B. Foerster. Karel Kovařovic. Vílězslav Novák, Jos

Mozartův profesor Otakar Figarův Becthovenův Fidelius Glucko Foerster Kovařovic Vílězslav Novák Jos Hlahol národní divadlo Orfeo Jos B Don Juan kouzelný flétna

15 article

Suk. Z těch Kovařovic za rok, po němž konám přehilidku, rozhodně ke škodě celkové bilance ničeho nepřinesl. Vysvělliti lze jednak tím, že poslední dobou přesunul těžisko činnosti své více na diriseniství v němž stal se jedním z nejjemnějších, umělecky nej- ryzejších a nejsvědomitějších, třeba ne nejrvchlejších pracovníků, jednak pilováním na novém opernim díle- jež Kovařovic chyslá s vážností sobě vlastní. Nemiluje jiti na slepo do premierově bitvy. Jeho opery jsou vždy novými miniky jeho tvorby, stratégickými tahy dobře rozmyšlenými a silnými, ať vnějším úspěcnem (Psohlavei), ať uměleckou hodnotou (Na slarém bě- lidle). Jos. B. Feerster poskyll nám večeren sdruzeni „Smetinái ználalo pěvecké a hudebn li sv tvorhy. Foerster ovládá slejně obratně formy vesee i drohné a je vždy delikátní, pre kaea iee. bštechtitost lehouuse prazu zvläště jeho pisně a sbory. Oněch vydal letos dva krásné cykly, „Láska“ a „Písně soumraku“, v těchlo vytvořil moderním cl- těním prodchnutý ženský sbor „Virgo“ na text Anni

Suk Kovařovic Psohlavei B Feerster Foerster Anni

16 article

Vivanti. Vyšla těž jeho sonata pro violoncelio a klavit op. 45, dílo důmyslné a zvláště v klavirním hlasu efektně propracované. Česká Filharmenie vzpomenula těž první jeho symfonie z d-moll, op. 9, která dnes zajímá nás mladistvým nadšením, jakoz i slibem, jejž vidíme v další činnosti skladatelově poctivě splněn Vítězslav Novák přihlásil se instrumentači své rázovité „Slovácké suity“, již skoro před třemi lety pro klavír vydané, tiskem uveřejii „Dva valašske tance“, op. 34. a šest překrásných mužských sborů op. 37, kde vystupuje v celé své originalitě a uměleck kultuře, ralinovaný v rhytmech a harmoniích, cisele deklamace, mistr nálady a formy. Letošní jeho che d'oeuvre je však dvouvětý smyčcový kvartet D-du op. 35, jehož partituru vydnl u Breitkopfa a HHäril v Lipsku a provozování svěřil Českému kvartetu Iloubka myšlenek spojuje se v něm s dokonalou for mou, jejíž odchylky od forem klasických neplyno ze svěhlávého hledání orizinality, nýbrž naopak z při- léhavosti k obsshu, jehož samorostlost si je podmi- ňuje. Zvukový dojem vyniká svěžestí. Jos. Suk stižen byt úmrtím své šlecheiné choti krutou ranou která zdržela dokončení a dala jiný směr symfonii na níž pracoval. Uslyšíme ji teprve letos, v proveden- Kovařovicově. Z děl Sukových dřívějších získával si stále více půdy symfonická báneň „Praga“. Ale ani za lak trudných okolností Suk, tente náš for máln nejvyzbrojenější a mejhotovější talent v oboru audby absolutní, nezahalil se v úplné mlčení. Dal aspoi ze svých zásob poptvé „Hlaholem“ prověsti smišené sbory, op. 19, na slova národních písní, „Zavedený ovčák“ a „Máť moja“, oba vynikající exquisitnim vedením hlasů při melodice plně šťávy a při výstižné náladě, tam zvenící smíchem, zde vznosně vyvrcholené v prosté tragice sirotkova osudu.

Novák Breitkopf Suk Kovařovicův Sukův dmoll Lipsko Praga Hlahol

17 article

Výsledky svého talentu i hudební erudice nejblíž řadí se k vyjmenovaným čtyřem vůdčím zjevům mlade generace Ot. Ostrčil. V minulém roce podal sym- fonii A-dur, baladu pro alt a orchestr „Osiřelo dítě“ a hudbu ke Kvapilovu „Sirotku“, skladby vesmět náladové, poetické a zajímavé v drobnokresbě. Ulě- šeně vyvíjí se Ladislav Prokop. Dosud znal jsme ho jen ze symfonických básní cyklu „Ve stinu lipy“. Smyčcovým kvartelem v D-dur (Na památku zesnulého přítele) ukázal svou obratnosl i v komorním slohu, do něhož ovšem přenáší svou charakteristikou sklon k programovosti, k líčení nálad. Rovněž ve vzestupu jest Vojta Mádlo. Jeho „Dělská suita“ v melodice zbudovaná na pěti tónech a určená ve své původní klavírní podobě dětské hře na čtyři ruce. a „Miniaturní valčíky“, tiskem vydané pro klavír na dvě ruce, byly nejhledanějšími domácími čísly v letnín repertoiru České Filharmonie. Pilný tento skladatel jenž má též v rukopisu operu „Královniny diamanty“ zadanou plzeňskému divadlu, publikoval též u V. Ko- trby „Pěl vzpominek“ pro klavír, jež svědčí o jeho potenci. Nového skladatele objevily výstupní zkoušky pražské konservatoře. Je to Rudolí Piskáček mladší Lratr sbormistra hlaholního. „Pathetická so- nata“ z a-moli pro housle a klavir, zvláště však opu- lentní symíonický obrag „Sardanapal“, k němuž nadchl se četkou Byrona, jsou práce vynikající dalek nad školský průměr a slibné do budoucnosti.

Otakar Ostrčil Kvapilův Prokop Vojta Dělská Pilná V ko Rudolit Byron Ddur Český filharmonie

18 article

Největší žeň byla v oboru vokalním. Pro deli- kátnost sluší lu na prvém místě menovati sbírky Karla Holfmeistra »Pohádka Máje« (u Kotrby) a »Miladě«, písně plné tyrického pelu, orosené poesi a prodchnuté uměleckým aristokratismem. Lehkou zpěvností zamlouvají se vděčné Frimlovy »Nové pisně Závišovy« a »Písně o lichých slibech«, na nichž ulpělo cosi z pelu francouzské chansony, anit by pro populární svůj tón sestupovaly s úrovně.

Holfmeistra Kotrba Milada Frimlův Závišův

19 article

Jemný cyklus písní »Mladá láska« vydal Karel Em. Macan, jenž v koncertní slni přihlásil se těž novými ženskými sbory »Dívčí popěvek« a »Otázka«, A d. Piskáček složil »Sny o štěstí« ze sbírky Vrchlického téhož jména, k nim přiřaďují se Jindřich Jindřich měkkými »Písněmi večera« (u V. Kotrby) Fr. Souček »Pěti písněmi« (tamže) a V. J. No- votný působivými »Písněmi o marné lásce« na slova něžné Terezy Dubrovské. Literatura sborová kromě děl shora již vytčených rozhojněna rozmar- nými »Pěti písničkami« národního tónu pro dva hlasy s průvodem klavíru od Frant. Neumann (op. 26), »Balladou českou« pro sola, smíšený sbor a čtyřruční průvod od Jos. Jeřábka, dvojzpěvy pro ženské hlasy »Ořeší« a »Žežulčino prorociví« o Boh. Vendlera, mužskými čtverozpěvy z »Večer- ních písní« Hálkových od Karla Blümla, vesni ckým výjevem pro mužský sbor a čtyři sola »T husaři« od Jos. Bartoše. Tiskem vyšly Jindřichů pádný »Chorál« na vlasteneckou báseň Sládkovu. Stréblovy »Tři ženské čtverozpěvy« a capella. věnované damskému oktettu pražského »Hlaholu« Šístkova »Čtverylka z národních písní pro smí- šený sbor«, Ládi Kožušníčka »Slovácké trojzpěvy« (nákladem České Hudby na Horách Kutných), Nerudy Rozkošného již ode dříve, z akademie Severo- české jednoty, známě sladce melodické pastýřské intermezzo »Lásky máj«, dramatická scéna pro sola a sbor na text Karla Kádnera. Zvláště vytknout však dlužno Boh. Jeremiáše velký smíšený sbor s barytonovým solem šťastně voleného národ- ního rythmu, Ad. Piskáčka balladu pro sola ženský sbor a orchestr »Král Svegder« k básni Vrch lického, kde tóny polosvitu, mlhavosti, mysliky sugge- stivně jsou zachyceny a last not least nové práce

em Macan Piskáček Vrchlický Jindřich Jindřich V Kotrba Souček Tereza František Neumann Jeřábek žežulčin Boh Vendler Hálkův Blüml Bartoš Jindřich Stréblův Šístkův Lád Kožušníček Neruda Rozkošný Kádner Jeremiáš Francie Jos Kutná Hlahol akademie Severa Mladá láska Láska máj Ada

20 article

Janáčkovy. Jeho mužské sbory »Vyhrůžka« »O lásko!«, »Neščasná vojna«, jeho »Otče náš« pro smíšené hlasy s průvodem harfy a varhan, jeho ti- skem vydané »Čtyři sbory« jeví skladatele originální sily, jenž pojíu á souvislost slova s hudbou a budby s představami svým novým způsobem, o fonslicko fysiologická studia opřeným, hlavně však vzor svů čerpajícím přímo z úst lidu, z tajemných zvuků při rody. Ve zvukomalbě dosahuje také Janáček nej větších účinů. Energie výrazu a samorostlost nálež pak mezi čelné jejich přednosti. Do jeho nemén originálně si vedoucí opery »Její pastorkyňa« po skyinut byl pražskému obecenstvu v koncertu Orche strální Jednoly pohříchu jen skrovný výhled přede hrou, ale i ta dosvědčovala, co říkáme tu o zvuko malbě jeho děl vokálních. S tvorbou sborovou nejblíže souvisí hudba cír kevní. Z té jest nám zaznamenati vážné dílo J. C Sychry, »Missa solemnis« o pěti různých hlasech s průvodem varhan, vydané v Lipsku u Otlona Junne a jevící kontrapunktika stejně důmyslného, jako plyn ného, dále Frant. Picku, jenž u Fr. A. Urbánka vy dal mši v B-dur pro malý sbor smišený s průvoden varhan a »Pangetlinguae a capella jakožto své op 41 obě práce vyhovojící úplně požadavkům slobu. Ob líbený a plodný Vojtěch Řihovský publikova »Missa brevis et facilis« op. 20 a »Requiem II.« op. 25 skladby snadné, líbivé i malým kůrum přístupno a pěkných efektů zvukových. Od téhož skladatele známého lahodně instruktivními skladbičkami pro děti. vyšlo »Album pro mládež« (čtyřručně) a »Praktický varhanike.

Janáčkův Janáček J C Sychra Misso Junne František Picek A Urbánek Řihovský Lipsko Francie Bdur Misso

21 article

Poslední prací ocitáme se u literatury paedagogi cké. Ta čítá mezi svá nejlepší díla nedávno ukonče nou velkou theorelicko praktickou školu pro klaví- od profesorů konservatoře Hanuše Trnečka a Karin Hiolfmeistra, pro týž nástroj pak vydal u Bos- worta- Jos. Jiránek »Školu akkordové hry a akkor dových rozkladů« v pěti sešitech. Rovněž u Bosworta v Londýně vyšla důkladná »Moderní škola pro kontra bas« od prof. Frant. Černého ve dvou dílech. s textem českým (na prvém místě), francouzským, ně- meckým, anglickým, ruským a italským, dílo, v němi uloženy jsou výsledky mnoha let vyučování i osobní virtuosity. Rozkvět, jenž poslední dobou jeví se nejen v tvorbě, ale i v jejím publikování, zapomínati dává n doby, kdy skladatelům naším po léta i práce nejlepší odpočívaly v zásuvkách a je potěšitelným zjevem Ohraz jeho, jejž jsme tu v nejpodstatnějších rysech načrtli, možno ještě jen doplniti některými houslo- vými publikacemi, jako Ondříčkovou transkripe Sukovy »Dumky« (u Fr. A. Urbánka), jeho vydáním Slavikova A moti koncertu s doplněným průvodem.

Trneček Karin Hiolfmeistra Jiránek profesor František Černý Ondříčkův Sukův Dumek A Urbánek Slavikův Jos Londýn

22 article

Frimlovou lahodnou »Romancí« op. 17 a »Valse silhoueile« op. 18, nebo Fr. Narudy »Mazurkeme pro violoncello (u Fr. A. Urbánka). Značný podíl zá- sluhy právě v tuto živosi padeho trha hudebninovéh patří Mojmírovi Urhánkov čilosti a podnikavosti šton mezi pražskými nakli lské svěděí Ja pátěln dateli. O jeho expansi vNdtyeho nakladem. Mimo t konkuruje vydáními mnohých klassických a instruktiv ních del s edicemi cizími, čele tak jmenovitě něme- ckému importu, což je dobrá stránka věci. Do nedávna zanášeli jsme šmahem své peníze Petersovi, Breit- kopfovi a Härtlovi std Právě začíná s edici de Beethovenových. Také našeho Dvořáka jehož skladby většinou vyšly v Berlině a Londýně, vydáním dvou obsažných sborníků, »Alba pisní- a »Alba klavírního« sblížil, pokud možná, s domácím trhem.

Frimlův Mazurkout A Urbánek Mojmír Peters Breit Härtl Beethovenův Dvořák Francie Berlín Londýn pisnía

23 article

Hudebiní život náš má též své mrtvé, své pamá teční dny, své osobní změny. Minulého roku odešl od nás Jan Ludevít Lukes (24 února ve věku 82 let), znamenitý tenorista z doby našich operníeh začátků, podporovatel všeho snažení pěveckého v Če- chách a výchovce řady našich zpěváků, kterýž i svou závěti pamatoval na národ, jemuž po celý život ne- zištně sloužil, a o něco dlive Josef Paukne (2. února ve sláři 59 let), skladatel lehčí, salonní zvláště žertovné hudby, který svými kuplety, dvoj- zpěvy, výstupy atd. mnohé a mnohé po léta rozvese- loval v merendách a humoristických večírcích našich besed. Památky stého výročí narozenin vzpome- nuto bylo u Václava Jindřicha Veita, rodák řepnického, skladatele, jejž nyní Němci silně vindi- kují pro sebe, ovšem marně, ježto nikdy nevymažou z činnosti litoměřického soudního presidenta jeho české vlastenecké sbory a jeho kvartety na themat českých neb vůbec slovanských písní. Důstojně oslavily Jince stoleté nározeniny „českého Paganini“ Jo sefa Slavíka. Byl to přímo vzor, jak takov oslavy pořádati. Po slavnostní řeči poslance red Anýže, jenž vyzvedl buditelský význam Slavíků v životě našem hudebním, promluvil o jeho živote a působení Ad. Piskáček a živým dokladem řečí byla jednak výstavka památek na Slavíka, jeho rukopo ů obrazů, houslí atd., jednak koncert, jehož středen byl přednes skiadeb Slavíkových nástupcem dědictv jeho slávy, Frant. Ondřičkem, jenž tu poprvé od- halil, co dnes ještě síly je v zapomenutém Slavikově a moli koncertu, k němuž nedochoval se ani průvod

Jan Ludevít Lukes Josef Pauknout Veit Němec Anýž Slavík Piskáček Slavíkův František Ondřičk Jince

24 article

Ondříček přikomponoval z ducha skladby svůj slavi dnes koncertem, skladbou neobyčejně technicky obtižnou a effektní, všude triumfy. Že o konce Slavíkův jeví se zájem, viděti z toho, že i Jan Buch tele upravil jej pro sebe a měl s ním v Praze rovněž veliký úspěch; ovšem podání Ondříkovo předči ener- zií vyrazu, jež zahrnuta v héroickém stěžejném mo- tivu. Zpěváckým spolkem pražských typografů vzpo menuto bylo též dra. Jana Ludevíta Pro cházky, bystrého kritika „Národních Listů“ a jed ncho z nejhorlivějších zastanců Smelanových, jejž v cizině propagoval, a tuto i skladatelskou činnos jeho objasnil před koncertem z jeho písní a sborů Ad Piskáček, jemuž vůbec sluší k dobru při- čísti pěči o hudební předchůdce doby Smelanovy to jak slovem a pérem ve vystižných, mnoho no- vého materiálu snášejících studiích, tak provozová- ním jejich děl, jnenujeme na př. za minulý rok ještě jen provedení dramatického výjevu Zvonafov „Lesní kaple“ v koncertní zábavě Hlaholu. — D soukromí po 38lelé plodně činnosti učitelské odebral se profesor konservatoře Filip Bláha, jenž ve svém oddělení (křídlovka, trubka, tympany) vychoval řadu zdatných hudebníků. Prof. Bláha sám byl pa léta typickým zjevem symíonických našich koncertův u skromného, ale nad jiné důležitého pultu, odku rozlévá se rythmus orchestrálním tělesem, totiž jak tympanista, jejž našim orchostrům záviděli nejpřed- nější světoví dirigenti. Na činnost svou prof. Bláh může shlížeti s uspokojením. Konservatoř rovněž opustil prof. Ot. Ševčík z příčin ve veřejnosli známých, poněvadž však, jak doufáme. Prahu ne opustí, nepřestane býti hlavní město nnše Mekkou nastávajících Kubeliků. Nikoli bez zející stopy, opusti

Ondříček Slavíkův Buch Ondříkův Ludevít Smelanový Piskáček Bláha profesor Otakar Ševčík Kubelik Praha Mekka Hlahol

25 article

Prahu Oskar Nedbal. V Českém kvarielu na- stoupil za něho spolehlivý Jiří Herold, jemuž v krátce podařilo se splynouti s tradicemi slavného tohoto sdružení, v koncertech České jednoty pro orchestrální hudbu Frant. Neumann, jenž má velkou rutinu dírigentskou (působl ve Frankfurtu) vervu. Nicméně Nedbala postrádá se všude. Je příli silnou individualitou uměleckou, aby se na něh zapomnělo, a dokonce přes něj šlo k dennímu po řadu. Byl iniciatorem, hyblem našeho symfonického ruchu, jenž bez něho jako by ztrácel vzpružiny Ostalně, proč by měl býti Nedbal koncertnímu život pražskému ztracen? Takoví dirigenti, jako jest on, nerodí s« ani za léta... Zatím zůstavil nám tu jako v upomínku svazek hluboce prožitých „Pohádeko smutku a štěstí“, cyklus to klavirních skladeb (u J Otty) a pro orchestr rozkošnou suitu „Z dětskéno světa“ (Suite mignonne). — V Národním dfvadle potěšitelně nemáme zaznamenati žádných podstat- ných odchodů, naopak příchod několika zcela čiper- ných talentů. Je to především slč. Olga Valou- škova, skvostný alt, dále sopranistky slečny Dou- bravka Černochova a Kamila Ungrova. v trvalý svazek vešedší tenorista Fr. Pácal, jenž krásně hlasově se rozvijí, a nadaný basista Jiř Huml.

Nedbal Jiří Herold František Neumann Ott Vala Černochův Ungrův Pácal Jiř Huml Praha Frankfurt Francie

26 article

Koncertní ruch byl v obou saisonách minuléh roku zase veliký. Je te až hyperprodukce výkonného umění. Zde možno dotknouti se jenom nejdůležitěj- šího. Z domácích zřízení koncertních udržuje svou tradici Bendlem a Knittlem založenou stále stejne prospěšně Hlahol; konservatoř dává konce tům svým, jak jejímu paedagogickému poslání sluší systematický a historický ráz, pořady její vyčerpávají vždy buď vývoj určitě formy nebo školy skladatel- ské, při čemž dochází k zajímavým ukázkám ze starších skladeb českých (tak předloni uveden Jan Václav Stamitz, Ant. Fils, loni Jiří Benda). D historie naší hudby s oblibou sahá též Akademi- cký orchestr, vedený Boh. We idlerem, p prázdninách přeměnivší se přibráním sborového tě- lesa v „Hudební jednolu posluchačů vysokých škol“ O úsilovném pěstění hudby v umění milovném obe censtvu svědčí existence ještě druhého dilettantskéh orchestru, tak řečeného „Orchestrálního sdru- žení“, řízeného obezřele drem. Jos. Greif em Česká filharmonie se všemi svými pobočným spolky a široko rozvětvenými koncerty, z nich zvláště populární symfonické v Plodinové burse pevně se zakořenily, stojí v popředí ruchu. Bylo b jí přáti konečného úplného zabezpečení hmotného aby nabyla ve svém orchestru žádoucí stability kterouž podmíněn pale bude i výběr sil, a mohlas lépe věnovati pravému svému účelu, jímž není ho rečná shánka v hudebním kalendáři, kdy dodati koncertům přítažlivosti oslavou dnes Brahumnsa, zejtr Schumanna, pozejtří Liszla, nýbrž hlavně pěstován domácího umění, hraní českých skladeb všech dok a směrů a uvádění mladých českých talentů. Pro- vedení i slabší začátečnické práce české lze omluviti

Bendl Knittl Stamitz Antonín Benda Greif em Schumann Český filharmonie Brahumnsa

27 article

Máť svůj důvod. Prací cizích toho stupně nikoli (via případ Metzlův!). Ilistorické tendence sleduje p vzoru Doušova sboru zpěvácký spolek „Škrou p- Ožívaj tak mnohá vokální stará dila česká, která ještě dnes naplňují nás podivem a učí ctíti naš hudební minulost. Novou institucí chtěly se státi dětské koncerty. Nescházelo dobré vůle po- řadatelstva ani dobrých začátků, ale podnik ztrosko- tal hmotně. Na výši nejryzejšího umění jak výběren pořadu, tak dokonalostí interpretace udržuje se Český spolek pro komorní hudbu, přispívající kromě toh rečními cenami nemálo k rozvoji naší literatury ko- morní. V intepretaci střídá se tu poslední dobou ča- stěji s Českým kvartetem též kvantel Ševčíkovo. Dosti citelně začíná se postrádati organisaci pražského hudebního živola někdejších koncertů oratorních, tím spíše, že i výroční zoncerty pensijního fondu sboru a orchestru Národního divadla upustily od provozován velkých děl vokálních. Sensaci udělalo v Praze, jako všude, kde se objevilo, Pěvecké sdružen učitelů moravských. Z koncertů jednollivců buďtež jako zvláště vynikající vzpomenuty koncerty tří našich nejpřednějších houslistů, Fr. Ondříčka Jana Kubelíka a Jar. Kociána, kterýž po- sléze jmenovaný očividně roste v umění i přízn obecenstva. Do záplavy cizích umělců nelze se pou- štěti v tomto stručném přehledu, který již bez toho pod rukou mi vzrostl. Stůjž za všechny ty nesčetné produkce a vystoupení koncert jedný, jenž měi svůl nepopiratelný umělecký význam pro Prahu. Minlm geniálního Griega, jemuž se v Praze zalibilo jenž po létech odhodlal se tu dokonce zase vystoupit jako interpret vlastní své klavírn, tvorhy. To bylo něco exquisitního, požitek, jímž po létech budou s saměno rn rumoukům. Míx ieště slyšeli

Doušův Ševčíkův Ondříček Kubelík Kocián Minlm Grieg Praha Francie Metzlův zpěvácký spolek Český spolek pro komorní hudba orchestra národní divadlo

28 article Vulké periody národ

Vulké periody národ Z České akademia nemáme mnoho za znamenati, co by byla pro českou hudbu vykonala- Nějaká ta cena, a to první ani dnes není komnu udilet nějaká podpora — doufejme, že ani ty sporé krůpěje nepadnou na neúrodnou půdu. Jinak jest zazname nati jen postup šarží, o němž vzdávám se kritiky Na řádné členy postoupili Rozkošný, Kovař vic. na mimořádné J. B. Foerster, Vít. No vák, dopisujícím stal se Karel Stecke. V obrodu nalézá se pražská konserva to Ředitel Karel Knittl vybudovává ji všemi směr na ústav prvého řádu. Hlavně co se týče methodiky v níž ústav ten nebude míti soupeře. Pečlivá tate osnova vyučování doplňuje se zaváděním též novýel předmětů, jako vyučování literatuře, jazykům, pae dagogice, kulturním dějinám, aesthetice, což z část je také požadavkem vlády za udilenou subven stštní. Zbývá promluviti ještě o písemnictví hudebním Ten obor nemá stále ještě dosti pracovníkův u nás a snad by i byli, kdyby větší naděje měli, že mohou své práce také publikovati. Ale vědecké spisy hudbě nemají stále ještě dosti čtenářstva u nás. Vý borným spisem, jenž poslouží bezpečným vodítkem o studiu theoretickém, jsou Steckrovy „For my hudební“. Rozbor forem s úvahami historickým a literárními. Se 400 doklady notovými“ (v Mlade Boleslavi u Karla Vačleny). Nauka o formách podána je tu vývojově, přehledně, se stanoviska nejnověj- ších výzkumů vědeckých. Druhým spisem, který mez vyčanými pracemi zaujímá vynikajíci místo, jest dra Ot. Hostinského „Česká světská píse lidová. Úvahy národopisné a hudební“ (v Praze u F. Šimáčka jako IV. sv. Knihovny Českého Lidu)

Rozkošná Kovař Foerster Vít Stecke Knittl Steckrův Vačlena Otakar Šimáček Mlade Boleslav Praha

29 article

Promluvil tu odborník a právě v čas, kdy chystá se na podnět c. k. minisferstva kultu a vyučován též v zemích král. českého velká sběratelská akce. Li- dová píseň a vše, co s lidovou hudbou souvisí, má býti sebráno v celé říši. Nuže, zde jsou úvahy, vy- mezující, co lidová píseň jest, podávající obraz je- jiho vývoje a hynutí, skýtající vzácné pokyny folk loristické a aesthetické, jak na lidovou píseň jesh nazírati a ji ceniti. Z drohnějších spisů uvésti jesl dra. Jindř. Chalupeckého „Hudbu barev (v Lidových rozpravách lékařských u J. Otty), dr Jos. Peška vlastním nákladem vydanou, pečlivě sestavenou knížku o „Prvých českých zpěvo- hernich představeních“, Karla Friče překlad z ruského „Rozbor programníc symíonických skladeb N. A. Rimského- Korsakova. Napsal a krátkými thematickými příklady opatřil K. Černov.“ Bolesla v Kalenského rozbor s historickým náčríkem „V Čechách. Symfonická báseň Milije Aleksějevič Balakireva“, konečně Jos. Bolešky poutavě vy- líčený vznik a rozvoj „České Filharmonie 1896— 1906“ (všecky tři rovněž vlastním nákladem) Rozptýlené své příležitostné stati německy vydal dr

Jindřichův Chalupecký J Ott Frič Rimskij Korsakův K Černov Bolést Kalenský Čechy Český filharmonie doktor Jos Milij Aleksějevič Balakirev

30 article

Joh. Bramberger „Musik-geschichtliches au Bohmen“ díl I. (v Praze u J. Taussiga). Ještě dva německé spisy o dějinách české hudby jest zazname- nati, oba dra. Richarda Baťky. Prvý je popu larisačního rázu. „Die Musik in Böhmen“, vydaný v úhladných illustrovaných svazečcích sbírky „Di Musik“, redigované Richardem Straussem a vydávan v Berlíně firmou Bard. Marguardt a spol. Batka stav se, jakoby k české hudbě chtěl býti nestranným, al nedovede toho. Nepoměr, v jakém snaží se vyzved nouti vše německé, třeba jen domnělé a třeba b významné, je vříliš nápadný, rovněž jako zas v charakleristikách zkroucený portrét Dvořákův Druhý Batkův spis „Geschichte der Musik in Boh- men“ I. (v Praze. „Důrersverlag“), je založen šíre vědečtěji, s citáty a doklady z historické literatu a z rukepisů, ale již podtitul prvé knihy: „Čech pod německým vlivem (900—1333)“ ukazuje ducha jakým dílo je prodchnuto. Je to duch národního stran- nictví. Neuwirth přeložený z oblasti výtvarněho umění do hudebního. Ostatně díl tento znám byl ji v podstatě z tenkých sešitků Batkových „Studií“ .

J Taussig Batěk Strauss Dvořákův Batkův Čo Neuwirth Praha Berlín Bardo die Musik in Böhmen di Musik Geschichte der Musik in Boh

31 article

Také sestavovatel tohoto přehledu přihlásil se s svou troškou do mlýna, vydav jako nutný dodatek svého překladu Riemannova „Katechi sm dějin hudby“ svůj „Stručný přehled dě jin české hudBy“. Povaha dodatku k dílu jen ve velkých rysech kreslenému, vyžádala si sama stru nost, ač celkem zašel jsem do podrobností dalek více, než činí dílo hlavní samo, všímající si jen zjevů největších Tolik těm, jimž scházelo by tu to č ono menší neho i nejmenší jmáne Registrují-li ještě, že k dosavadnímu „Kalendáři českých hudebníků“ přidružil ze „Nový hudební kan lendář“ a že vedle „Dalibora“ povstala nová hudební revue „Smetana“, kteráž soutěž však jen prospěla listu staršímu, poněvadž napjal síly nejintensivnějším způsobem, aby uhájil své prvenství, 20ž se mu také podařilo, vyčerpal jsem asi tak vše, co i v tomto oboru se událo. Tak vidíme na všech stranách v hudebním živolě českém ruch a vzrůst. Kéž rozkvět ten ani v nastupu- jícím roce neochabna, naopak, sesíli a se psohloubíl Jasný vzor Smelanův vediž i nadále českou hudbu k novým vítězstvími

Riemannův Katechi Dalibor Smetan

32 article Ze soudní síně.

Ze soudní síně. Zabitý kůň ze smíchovského pivo- varu.

33 article

(Pře civilní.) Kočí Jan Kocura, zaměstnaný ve smíchovském akciovém pivovaru, jel dne 30 dubna 1906 s valní- kem, na němž byly naloženy prazdné sudy. Běl- ského třídou v Holešovicích směrem k mostu Fran- tiška Josefa. Tímtéž směrem jel motorový vůz č. 163. řízený řidičem Janem Homolkou. Dle tvrzení kočiho řidič neustále a přímo zuřivě zvonil, ač prý toho potřeba nebylo a tím zavinil vážnou nehodu. Prud- kým zvoněním ulekli se koně, uskočili z jízdní dráhy k chodníku, narazili na plynový kandelábr a pod- sední kůň nárazem nejen kandelábr přerazil, ale upadl a obě zadní nohy si zlomil. Kůň stal se k další službě nezpůsobilým a byl řezníku Srncovi ze Smíchova prodán za 200 K. ač stál 1500 K. Smí- chovský akcionářský pivovar utrpěl škodu 1300 K, jejíž nahrady domáhal se na obci pražské, jakožto majítelky elektrických podniků. Pivovar podal u zem- ského soudu v Praze žalobu na obec pražskou na zaplacení tohoto obnosu

Kocur Fran Josef Homolka Srnec Holešovice Prud Smíchov Praha

34 article

Zástupce pivovaru pan dr. Javůrek Jdovozoval v žalobě, že splašení koní stalo se zaviněním řidice, který nenstále bezdůvodně a zuřivě zvonil. Zástupce podniků pan dr. Hofmeister namital, že kučí jel proti ustanovení jízdního řádu na nesprávné strané ulice. Motorový vůz projel k lem valníku beze srážky a popírá, že řidič svévolně zvonil. Řdič byl řádně vyučen, vyzkoušen a vykonával služhu od r. 1901 k úplné spokojenosti. O případu tom bylo zahájen trestní vyšetřování, které však úplně zastaveno. Pr líčení, které se konalo před senátem pp. radů z. s. dra. Scherla, Lauterera a Kremličky, byl předložen také jeden zajímavý dokument: listina jistého Glasra z Vídně, který smíchovskému pivovaru koně dodává a vydává o tom listiny v řeči — německé. Ve pří- čině národní pereme se se státem o každé slovo ně- mecké a na Smíchově český pivovar nemá odvaby vyžádati si českou korespondenci l Spor skončil zamítnutím žaloby. Soudní senát uznal, že řídie nezavinil splašení koní a poně- vadž byl ve službě náležitě vyzkoušen, nemůže s přičítati nijaká vina obci pražské. Taťana Leontěvna. Před porotci v Bernu zodpovídati se bude v měsíci lednu t. r. Ruska Taťana Leontěv na, sterá, jak v živé paměti, v létě minulého právě roku zastřelila v lázních interlackých pařížského bo- háče Müllera v domnění, že je to ruský ministr Durnovo, jehož z anarchistického přesvědčení chtěla zabiti. Jelikož při výslechu svém jevila Laon- těvna značné rozrušení, vyslovena byla pochybnost o duševní její příčetnosti a podrobena v tom směru prohlidce. Výsledkem jejím byio, že Leontěvna uznán byla za duševně úplně zdravou a že tedy za čin svůj může býti zodpovědnou před soudem. Ku přelí- čení povoláno jest velice mnoho svědků, mezi nimi i redaktor časopisu »Ruse

doktor Javůrek Hofmeister Scherl Lauterer Kremlička Müller Durnův Leontěvna Vídeň Smíchov Bern Rusko Laon

35 article Véstník zivnostenský a dělnický.

Véstník zivnostenský a dělnický. Sněm král. českeno usuesrvv r. 1905, jak známo, povoliti 4 miliony kor. na úlevu tísně obyvatelstva, postiženého živelními nehodami. Z peněz téch bylo určeno 500.000k na podporu zájmů živnostenských. Poněvadž záležitost tato dosud rozřešena provedena není, podal posl. Krejčík v pátek (28. prosince 1906) ve sněmovně k nejvyššímu maršálkovi dotaz o věci této, žádaje o sdělení, jak s oněmi t. zv. nouzovými penězi, na pro spěch živnostnictva určenými, bylo naloženo. O záležitosti této plše se nám z krubo nejlépe informovaných: O použilí 500.000 K. věnovaných sněmem v červnu r. 1905 ve pro- spěch živnostnictva, následky živelních pohrom postiženého, o nichž mělo býti rozhodnuto po dorozumění se se zemskými korporacemi živno- stenskými, po připadě též s obchodními a živno- stenskými komorami, jednala především Zemská komise živnostenská pro král. české. Komise tato, svolána byvši zemským výborem k úradé o zmíněné záležitosti, usnesla se ve sehůzi své, dne 15. února 1906 konané, jednohlasně na tom, doporučiti zemskému výboru, aby dotče- ného obnosu v plné miře použito bylo k za- ložení zvláštního bonifikačníh fondu pro pojišťování živnostníků při zemském pojišťovacím fond elsaře Františka Josef a l Jmenovaná komise požádala dále zemský výbor, aby za příčinou provedení živnostenského pojištění vyžádal si od znalců pojišťovací tech- niky dobrozdání o některých zá sadn í ch otázkách.

Krejčík František Josef

36 article

Zemský výbor usnesl se v sezení svém dne 28. února 1906 konaném jednohlasn na tom, aby toto usnesení zemské komise živno- stenské pro král. české ze dne 15. února 1906 bylo sehváleno. Zároveň vyhověl zemský výbon podnětu téže komise, a požádal odborné znalce za podání dobrého zdání o otázkách provedení živnostenského pojištění se týkajíeích. Dobrozdání zemského výboru o této otázee podaná zaslána byla v měsíci dubnu r. 1906 správě Zemského pojišťovacího fondu císaře Františka Josefa I. v Praze ke sdělení dobrého zdání o návrzích těmito znalci podaných. Toto dobrozdání však přes opětne urgenee zemského výboru dosud zemským pojišťovacím fondem cisaře Františka Josefa I. podáno nebylo, proto nemohl zemský výbor dosu učiniti konečné usnešení o použiti peněz, sně- movním usnesením ve prospěch stavu živnosten- ského věnovaných. Je tedy třeba vyšetřiti, který činitel zem- ského pojišťovacího fondu císaře Františka J - sefa I. celou věc, pro všechno živnostnictvo zvláště důležitou, již téměř tři čtvrti roku zdr- žuje, a proč se tak děje. * Mistrovský kurs pro malíře písma a štítů pro imitaci dřev a kovů. Na technologickém průmysl. museu obchodní a živnost. komory v Praze konati se bude: a) v době od 14. ledna do 10. února mi- slrovský kurs pro malíře písma a šlít s programem: nejrůznější typy písma, kreslení dle přírody a komponování pro výzdobu štítů, řešení malby štítů jako celek, výzdoba výkladních skříní, harmonie barev, Iučební technologie; b) u r s na

Praha František Josef I