Ročník XXXXVII.

V Praze, ve středu dné 2. ledna 1907.

Číslo 2.

Ha ranní a odpol. list předplácí se v Praze v sdminle něel n rki s drojí donsnka kei nnk v disrok Poštoni nrni. : : drojí vásnko :k 2

Vnitřní nesnáze v Uhrách. Od počátku dubna roku 1906 třímá v Uhrách otěže vládní ministerstvo koaliční. jež opírá se o tři spojené strany: neodvislou či Košutovu, ústavní a lidovou klerikální. Z nich prvá čítala po květnových volbách členů 240, druhá 74, poslední pak 30; mají tedy neodvislí absolutní většinu jak ve sně- movně vůbec, tak v koalici zvláště. Koaliční vláda trvá tedy již osm měsíců a jakožto vláda přechodní má dle úmluvy s korunou uzavřenou sice zachovati stav po- savadní, t. j. vládnouti na základě vyrovnání z roku 1867, avšak provésti zároveň volební opravu dle zásad všeobecného práva hlaso- vacího, zabezpečiti ústavní poměry novým zárukami, připraviti půdu samostatnosti ho- spodářské (rozluce), zavésti různé sociální opravy a dokud doba přechodní potrvá — zůstanou maďarské požadavky vojenské o- ročeny a nezvýší se roční kontingent nováčků. Za dobu svého trvání ministerstvo přechodn odstranilo sice všecky stopy absolutistických pokusů svých předchůdců, najmě Féjervárvo- vých, odklidilo] stav ex lex, obnovilo pořá dek ústavní, ale z vlastních svých úkolů až na menší hospodářské a sociální návrhy ne provedlo dosud ničeho. Zejména stav vlastního hospodářského vyrovnání s touto polovinou soustátí zůstáva přes ustavičné vyjednávání oboustranných ko- misí v důležitých sporných bodech stále po- chybným a nejasným, k volební opravě konají se prý sice stále studia, ale do pod- zimu sotva se vytasí vláda se svým návrhem volební reformy a nad to se opětně vyskytují zvěsti, že správa vojenská chystá — zvýšení ročního počtu nováčků od roku 1903 již i určité formě radě říšské podané.

Osm měsíců však jest pro činnost mini sterskou dobu dosti dlouhá a není proto dívu že v Uhrách, kdež za posledních bojů ústav ních strana neodvislosti učinila v zemi obrov- ské pokroky a vzbudila ve svých přívržen- cích dojem síly nepřekonatelné, úspěchy hravě dobývající — zahostil se pocit, jakoby tato umětá přeštávka byla znamením — zastavení vítězného postupu. Okolnosti této použili nejen poražení odpůrci koalice, zvláště stoupenci hr. Tiszy a bar. Féjervára, a šíři nejen v zemi ne- důvěru ke sohopnostem přenhadního mini stersíva, ale přech tle v4y v rupě maroš vašarhelské, kdež strannic Pězervárovi tyto duv ohrožovali bez pečnos vrchního župana tak, že musilo býti jednání valného župního shromáždění odročeno. Tato oposice pokládá se za první pokus připra- vovati návrat k onomu liberalismu, s ním Víden po dlouhou dobu v Uhrách dobře výcházela. Proud tento by sám o sobě však ne- stacii na vážnější znepokojení vladnoucí koalice, kdyby se mu nedostavalo nepříme podpory ze řad nespokojencň jiného razu. Mezi těmito jsou ha prvním místě na eodnosti, kteréž pád liberálův uvolni tak, ze debýly při volbách slušného úspěchu gosahže 26 poslanců, kteří tvoří nejen sta- tečnou oposici ve sněmovně, ale svým stano- viskem, toužícím po provedení volební opravy. účinně působí na lidové vrstvy vůbec, což jest pro aristokratism maďarský okojnosti dlm méné vitanou, že ve směru stejnéta po- stupují i sociáloí demokraté madarstí a pří- stupné jim v Uhrách massy dělníká země-

NARO dělských. Také značná část universitní inteli- gence již z doby volebního návrhu Kristoffova nepokrytě pracuje pro všeobecné volební právo. Nejnověji přibyl do řad nespokojenců vedle Tiszy a Fejérvára třetí, bývalý před- seda ministerstva bar. Banffy, jehož »nová strana« při posledních volbách sice pohořela, kterýž však jako bývalý člen koalice jest tím nebezpečnější, že vyniká značnou od- vahou a že zná mnoho slabých stránek koalice, v níž se pohyboval takřka až do okamžiku, kdy převzala vládu. Bar. Banffy jest nejvýznačnějším stoupencem tak zvanéh uherského imperialismu. Jest stou- pencem vyrovnání z r. 1867, ale cíl jeho jde dále než Tiszovců na straně jedné a Košutovců na straně druhé. Banffy jest pře- svědčen, že provedení úplné neodvislosti Uher až k personální unii nedojde nikdy souhlasu koruny, on tedy obrací rukavičku dualistickou, chce primát dualismu pro Uhry tak, aby z Rakousko - Uherska stalos — Uhersko - Rakousko. S tohoto hlediska svého-metá od někte- rého času smolné věnce do tábora koalič- ního, chtěje z něho vytlačiti stranu ústaví a lidovou. Těmto říká, že jsou vedle stran neodvislosti pátým kolem u vozu, že jest t protismyslné tvořiti koalici sedmašedesátníků s osmačtyřicátníky, zkrátka že spojením s ko- šutovci nahoru se kom promitují, dolů pak stávají se bezvýznamnými. Jsou prý po- spolu ctitelé obrazů (ikonoduli) s obrazoborci (ikonoklasty). Koalice prý má smysl jen mezi stranami, jež o sobě nemají většiny. ale strana neodvislosti jest sama o sobě ab- solutní většinou.

Této pak vytýká, že nemá odvahy po- kusiti se o provedení programu z r. 1848. že jest neupřímná a vstoupila do přechodní vlády jedině proto, aby zakryla svůj pře- chod na půdu vyrovnání z r. 1867 a aby dostala vládní moc do svých rukou. Uváží-li se ještě, že zejmena klerikáln živel jak strany lidové tak ve straně neod- vislosti jeví silné choutky útočné a jest pří- činou opětujících se vnitřních, ale na venek uměle tajených neshod v koalici, není divu, že souhrn všech těchto okolností tvoří v Uhrách počátkem nynějšího roku stav ja- kési nejistoty, neproniknutelné politické mihy, psuš nebezpočí rázu dosud nedosti iiosvop vPo sliskra p piné ruce práos, aby útoky takto v ruzuyen směrech se kupící odrážely a uhájily názor že koalice jest nutná a proto dobrá, a ž vláda její bude míti ještě dlouhé trvání. Toto poslední jest ovšem třeba, uvážíme-li mnoho-li ještě zbývá přechodnímu minister- stvu práce, než svůj program v život uvede. Při této přiležitosti podal »Budapesti H. zajírnavé vysvětlení, proč koaliční mini- sterstvo vzniklo a proč jest další trvání ko- alice nezbytne. Vítězství strany neodvisle při volbách oebylo zárukou, že koruna uzná její program a povolá ministerstvo z jejího tředu; proto i koalice a její ministerstvo mělz velmi těžký porod. Volby upravily pouze cestu vládě ústavní, ale neodstranily největší překážku, nesouhlas koruny a proto nemůže přechodní rninisterstvo býti vystří- inisterstvem — strany neodvislosti. vove koaliční měli tudíž jen dvojí mož- nost — bud zabeznečiti stav ústavní, nebo připustiti rozbití koolice, což by bylo vedlo

NÍi ke jmenování nového ministerstva ze sedm- ašedesátníků a zatlačení neodvislé většiny znova do oposice a vzplanutí dalších boj s ostřím velmi nebezpečným. Nezbylo nez zachovati koalici, a tato nezbytnost trvá v stejnésíle ustavičně. Dle toho jest tedy přechodné ministe- stvo ministerstvem — pouhého příměří. Jsou útoky proti němu známkou, že by ve Vídni příměři toho neměli již zapotřebí anebo že vnitřní domácí odpůrci koalice chtějí provésti důkaz, že nejsou na dobr poraženi Stav ten slibuje ovšem, že bude letošní rok i v Uhrách neměně zajímavý než by rok minulý. Politické zprávy domácí. V Praze, 1. ledna. (Zákon o poji sto vání soukromých úřadníků vy hlášen.) Novoroční číslo úřadních novin publikuje panovníkem dne 16. m. r. schválený zákon o pojišťování soukromých úřadníků, jenž nabude platnosti z a dvě leta od vyhlá- šení, tedy dnem 1. ledna 1909. Vypisujem z nového zákona ješté jednou nejdůležitějs ustanovení. Právo na pojištění mají všechny v soukro- mých službách zaměstnaně osoby, jež překro- čily 18. rok stáří a mají roční neb měsíční plat, dosahující u jednobo“ a téhož zaměstna- vatele aspoň 600 korun ročně. Povinnost po jišťovaci nevztahuje se na osoby, starší 55 le na osoby, jež mají už jiným způsobem zabez pečenou pensi aspoň v té výši, ve které ji na- bízí nový zákon a úřadnici, zaměstnaní u ve- řejných podniků dopravních.

Pojištěnci děli se v šest skupin dle výše ročního služného. Do 1. skupiny patří úřadnie se služným od 600 do 900 K, do 2. třídy od 900 do 1200 K, do 3. od 1200 do 1800, do 4. od 1800 do 2400 K, do 5. od 2400 do 3000 K a do 6. úřadnici, mající ročně více než 3000 K služného, počítaje do služného i příbytečné a požitky v naturalilch. Všem těmto osobám zabezpečuje se novým zákonem určitá renta pro případ invalidify neb starobn pense a mimo to i doživotní renta jich vdovám a příspěvek na vychování dětí. Všech těchlo práv pojištěnce nabude tehdy, vyhověl-li svým povinnostem k pojištovně 120 měsíců (tedr aspoň 10 let). Po 120 měsících má pojištěnec právo n z4kladni invaldni sent—kterk hude obná. K, v 5. ročně 720, v 6. ročné 900 K. Tato roční renta vzrůstá po každých 12 městeích dl třídy, ve které se pojištěnec v tu dobu na- chází dle svého služného, a sice v 1. třídě o 9 k. v 2. o 13 50 K, ve 3. o 18 K, ve 4. o 27k. v 5. o 36 K a v 6. o 45 K. Na invalidní rentu pojištěnec má právo stane-li se neschopným k dalšímu konání úřadu. Vyhověl-li svým povinnostem k pojišťovně bě- hem 480 měsíců (tedy nejméně 40 le!), nabývá práva na rentu starobní neb pensi v té výši. která se rovná součtu jeho základní invalidn renty a všech ročních přírůstků dle výše roč- ního platu pojištěncova. Vdovská pense rovná se polovině té renty na kterou měl v den úmrtí právo vdovin muž. byl-li ženat aspoň rok před svým úmrtím oženil-li se před ukončením 50. roku stáří. Pr- spěvek na vychování každého osiřelého ditět rovná se jedné třetině základní renty, osiřelo-i ú plně, pak dvěma třetinám základní renty.

Pojišťovací prémie bude obnášeti za každý měsíc v 1. třídě 6 K, ve 2. třídě 9 K, v 3. třídě 12, ve 4. třídě 18, v 5. tříde 24 a v 6. třídě 30 korun. Z této povinné pré- mie bude zaměstnavatel platiti za své úřadníky prvých čtyr tříd dvě třetiny a pojištěnec jednu třetinu; v nejvyšších dvou třídách platí prémi zaměstnavatel i pojištěnec na polovic. Má-li však pojištěnec příjmů více než 7200 K ro čně, musí celou prémii platiti sám. V Praze, 1. ledna. (Jmenování ra kouského posla pro Petrohr ad.) Nejvyšším rozhodnutím ze dne 28. prosince hr. Leopold Berchtold z Uherčic jme- nován rakousko-uherským poslem u dvora ru- ského a udělena mu hodnost tajného rady. Z Pešti, 31. prosince. (Ministr hon- védů o zvýšení vojenského kontin- gentu.) V rozmluvě s redaktorem »Mag. Orsz.e dotkl se ministr honvédů Jekelfalussi tak otázky zvýšení počtu branců, o kterou se v po- slední době zajímala veřejnost v Rakousku i v Uhrách přes to, že úřadně byl popřen úmysl, zvýšiti počet vojska. Min. Jekelfalussi pravil, že nedávno sice rozmlouval s ministrem vojenství Schönaichem, ale nezvěděl ničeho o úmyslu, rozmnožiti počet vojska. Také uherská vláda neměla dosud příčiny ani příležitosti, aby se zabývala touto otázkou. Rozhodnouti o této otázce připadne zákonodárným sborům. Jestliže delegace povolily potřebný náklad na pořizení nových děl, neučinily to zajisté proto, aby se nová děla uložila v arsenále, nýbrž aby se jich užívalo. Totéž platí o honvédské dělostřelbě. Ministr učinil všechna opatření, aby honvědské vojsko mohlo býti rozmnoženo o dělostřelectvo.

Reforma dá se však provésti jen tehda, až mi- nistr obdrží patřičný k tomu počet nového muž stva. Z nynějšího kontingentu, odváděného k hon- vedům, ministr nemůže ani muže přiděliti dělo- střelectvu. Potud honvédský ministr. Smysl jeho slov je ten: Chcete-li míti honvédskou délostřelhu. musíte zvýšiti počet branců. Totéž platí ovšem o Rakousku. Ze Lvova, 29. prosince. (Z výle t k uherským Rusům.) Pévecký kroužek ukrajinofliských posluchačů bohosloví ve Lvové uspořádal výtet do Užgorodu, aby navázal styky s tamějšími ruskými bohoslovci a po připadě uspořádal i ruský pěvecký koncert. Výlet skonči však úplným rozčarovánim. Ke koncertu uborské úřady nedaly dovolení a rustí posluchači boho- sloví v Užgorodě ukázali se většinou madarony. to, že hosíé zipětehorali národní vědomir ýsou ských písní, užgorodští seminaristé odvděcmr Za. zpěvem písní maďarských. Rumunští boho- slovci stydí se za své ruské kolegy maďarony, kteří prý jsou horší, než Maďaři. Za to rušte seminaristé varovali hosty před Rumuny, ktel jsou prý »zrádci maďarského státu«. V semi- náři užgorodském všechny nápisy jsou maďarské neb latinské; o ruštině nikde ani památky, všude slyšeti jen madarský jazyk. Smutné poměry, tím smutnější, že užgorodský seminář připravuje je- dinou inteligenci, kterou ještě mají uherští Ru- sové. Proto není také divu, že do čistě ruských obcí pod Karpatami přicházejí duchovní, kteři se s osadníky nedovedou ani smluviti a jich znalost eírkevně slovanského jazyka omezuje se tím, že čtou slovanské bohoslužebné knihy, ale ani sami jim nerozumějl.

V drobném prodejie panllo . . . a ik Ve nlislkáck ha res kon nl. Inseratr plati se hotově napře Predplacení prty pjnk dpinl- m nacházejí ae táš redakea takárna a erpsdieo , Národntch Listas Bakopiny se navracsjí

Politické zprávy zahraníčné. V Praze, 1. ledna. Vyjednávání mezi Ruskem a Japonskem. Ruské zahraničné ministerstvo uveřejňuje zprávu o stavu diplomatického vyjednávání meri Ruskem a Japonskem. Podle míru portamouthského Rusko a Ja- ponsko zavázaly se přijmouti za základ nová obchodní smlouvy dřívější rusko - ja ponskou smlouvu zr2 f895, jež, nebýti vojny, trvala by až do r. 1911, kdy vyprší ostatní obchodní smlouvy Japonska s jinými státy. Rusko ne- oznámilo Japonsku se své strany žádných no- vých požadavků. Žádalo pouze, aby mu zacho- vány byly ty výhody, které mu vyhraženy byly do vojny. Naproti tomu Japonsko žádá, aby do nové obchodní smlouvy s Ruskem byly pojaty nejen staré výhody, vyhražené Japoncům, nýbrž i nové vyplývající pro ně z portsmouthského míru. Konference rusko-japonská o těchto poža- davcích uvažovala plné tři měsíce. Posléze se dohodla v ten smysl, že oba státy vyhradí na vzájem svým poddaným největší výhody, a to. na celém svém území. Avšak zbývá jestě vzíti na přetřes nová požadavky, Japonskem ohlášené, jež se tý kaji svobodné plavby lodí po řece Sungari (nikol po Amuru), zřízení japonských konsulátů na ruském Dálném Východě, pasového ulehčení pro Japonce v celém asijském Rusku, jakož i po- skytnutí Japoncům celních výhod na mandžurské hranici. Témito otázkami konference ještě se ne- zabývala. Co se týče rybolovství, Rusko portsmouth- ským mírem zavázalo se dáti Japoncům právo lovit poděl ruských břehů v mořich Japonském, Ochotském a Behringově. Japonští vyjednavatolé snažili se vymoci pro japonské poddané mno- hem větší práva, než byla míněna mírem ports- mouthským. Hlavní nesnáz vyplývala z otázky. jak se má v praxi rozuměti slovům »zátoky«a »řeky«. I utvořila se zvláštní komise, jíž olo- ženo vysvětliti smysl těchto pojmů, a na tom vyjednávání prozatím přestává.

K odbojí na Celebesn. Z Celebesu se oznamuje, že tam. v noci z 25. na 26. prosince byla objevena skrýs raje z Goy, který byl dlouhou dobu pronáslo- dován. Raja uprchl se 6 svými průvodcí, bvi váak v jisté sluji dopaden a sa svými přívr ženci zabit. Uložení původnr 3n rasské byli přítomni veškeří zástupči vermnvv Na banketě, který byl potem pořádán, prones ministerský předseda přípitek na zastoupená mocnáře a oslavil potom památku vévody Almo- dovarského. Německý velevyslanec šl. Radowitn děkoval a připil ke blahu krále a královny špa- nělské a na zdar španělského národa, Král podepsal dekret, jimž propůjčuje se matce vé- vody Almodovarského titul vévodkyně algeci- rasské. K atentátu v Dánsku. Muž, který spáchal předevčírem revolverový útok na předsedu námořního a obchodního soudu Kocha, byl dnes večer zatčen v přibytku své milenky. Odpírá jakoukoliv výpověď. Sta presidentův jest uspokojivý.

FEUILLETON.

Stát český po r. 1620.7 Zajímavo jest, že o nejdůležitějších právě epochách našich dějin bývají u nás mínění často nejrůznější. Tak jest i s obdobím bělohorským, jistě právem pokládá se Bílá Hora za jeden z nej- význačnějších mezníků v našem národním ži- votě. A právě proto snad rozcházejí se náhledy o Bilé Hoře v nejvyšší míře. Jest zde mnoho otázek, ve kterých dosud v naší veřejnosti nen jasno, neb aspoň tak jasno, jak by slušelo.

Že tu jde o revoluci, a to skutečnou a úpl- nou, o tom tuším nemůže býti sporu. Stavové češti, prohlásivše legitimního a již korunovanéh krále českého Ferdinanda II. za zbavena trůnu a zvolivše králem svým Fridricha, kurfirsta fale- kého, porušili základní zákon státní, t. j. nástup nický řád krále Karla I. (IV.) a celým jednáním proredli státní převrat či revoluci. Avšak mýlil by se každý, kdo by zárodky a příčinu této revo- luce hledati chtěl teprve v prvním výbuchu bouři stavovských, tedy snad od t. zv. defenestrace (23. května 1618). Přičina, resp. zárodky tét rovoluce dány jsou dlouholetým, nezdravým vý- vojem v zemich koruny české a obzvláště v krá- lovsiví českém, neustálým zápasem moci králov- ské a stavovské, mezi nimiž nebylo trvalého smíru doelleno nikdy: královská moc spěla oči- vidně k absolutismu, moc stavovská pak ke sta- vovské oligarchii. Nelze arci přehlížeti, že vzhle- dem ke státoprávnímu složení koruny české byl třeba silné moci královské. Vždyť kromě jedi- ného ústavního pojítka zemí koruny české, gene- rálních sněmů, byl to vlastně jen král, jeho moc a instituce, které pojily všechny země koruny v jeden svazek, v jeden tát. Stát český ben monarchické formy nebylo ani možná v tehdej- ších poměrech si pomysliti a nebylo tedy na újmu ani českému státnímu právu, ani české ústavě, sílila-li moc královská. *) Uveřejňujeme tuto zajímavou studii odbornou ponechávajíce arci úplně odpovědnost za jednotlivé vývodv p. autorovi. Pozn. red.

Avšak toto posilování musilo se díti zákon- ným způschem, t. j. nejen dle znění, nýbrž také v duchu ústavy. Toho však králové z rodu habs- burského, počínajíc Ferdinandem I., nečinili. Vycházel totiž Ferdinand I. a po něm i jeho ná- stupci, pokud ovšem tak činiti bylo lze, z toho přesvědčení, že jest v královské moci své ob- mezen jen psanými právy stavů a zemským zll- zením. Táto zásada nebyla zajisté ani zdravá, ani ústavně správná. Neboť ani tehdejší zřízení zemská nejsou ústavními listinami v našem smyslu, ani všechna práva stavovská či zemská nebyla psána (charakteristické jest, že na př. nej- ústavnější stát v Evropě, Anglie, nemá vůbee psané ústavy!); znamenalo to tedy násilně a ne- ústavně přerušovati ústavní vývoj království, žá- dalo se od krále na všechna práva stavovská kteráž v podstatě jsou právy zemskými, psané litery, nehledíc ani k tomu, že častokráte ani psaných práv nebylo šetřeno. Zde tudíž, v tomto nezachovávání práv a svobod zemských se stra- ny králů, sluší hledati zárodek a příčinu revo- luce, která sice již z části vybuchla za Ferdi- nada I. (1547), ale jen neodhodlaností stav skončila pravým opakem, t. j. novým a značným posílením moci královské.

Avšak k této politické příčině družila se ne- méně důležitá příčina náboženská. Králové čeští z rodu habsburského, vychovaní snad vesměs n dvoře španělském, proniknuti byli naprosto špa- nělskou náboženskou nesnášelivostí a tak i jed- nali. Ze takovéto jednání není zajisté ve shode s povinnostmi obezřetného a ústavního panov- níka, jest na bíledni, a tak ke konfliktu politické- mu družil se i konflikt náboženský, který sic v Čechách byl od dob válek husitských témě stálý, ale nerozvážnou politikou králů přiostri se v nebývalé míře. Proti protestantství a ústav- ním snahám stavů českých o zachování resp. i rozmnožení svobod stavovských, či zemských, stálo katolictví a absolutismus zosobněný v ro- dině panovnické a v moci královské. A když spory dosáhly bodu varu, napodobili stavové čeští příkladu svého krále Matyáše (neboť Ma- tyáš provedl proti svému bratru Rudolfovi také revoluci), snažili se násilím přivésti rozuzlení provedli revoluci. Má tudíž rovoluce česká hlu boké kořeny a jest defenestrace pouhou episodou v tomto souhrnu příčin.

Nastává veledůležitá otázka, kdo způsobi tuto revoluci; byl to celý český národ, aneb byli to pouze stavové, čili, jak někteří dokonce tvrdí, jen šlechta? Zde, v této otázce, bude se rozehá- zeti úsudek historika, který nepřihlíží bedlivě ku platným tehdy právním řádům, a úsudek právníka, resp. takového historika, který nepře- hlíží tehdejší právní a ústavní zřizení. Prvý od- poví se vší určitostí, že to nebyl národ český. který dělal revoluci, nýbrž pouze čeští stavové a bude opírati toto tvrzení své o fakta, že nej- širší vrstvy národa českého zůstaly celkem lho- stejny, dále, že v revolučním počínání stavů byly některé i zištné motivy a konečně o tu v pravdé závažnou okolnost, že by jinak o osudu českého národa, který dovedl v dobách husitských uhá- jiti svoji samostatnost i svobodu svědomí proti mnohem četnějším nepřátelům, než bylo v této době, nemohla rozhodovati šarvátka celkem dost nepatrná, jakou byla bitva na Bílé Hoře. Druh však řekne, že národ český v politickém slo smyslu, byli pouze stavové, a že tudíž čin stavů musí býti pokládán za čin celého českého na- roda. Není nejmenší pochybnosti, že stanovisk druhé jest jediné správné; k zastoupení určitého národa jest přihlížeti vždy vzhledem k tehdy platným řádům právním. A dle tehdejšího práv- ního a ústavního sřízení byli to stavové, kteři jménem národa mluvili a jednali, jich projev platil tehdy právem za projev celého národa, je- jich jednání zavazovalo celý národ a cokoli oni vykonali, padalo na bedra celého národa.

Avšak na druhé straně sluší svědectví vy- dati pravdě, že Ferdinand II. jednáním svým po bitvě na Bílé Hoře provedl rovněž státní převrat. Dokud Ferdinand 1I. hájil mečem práva svého na trůn český, nesluší neuznati, že byl vlastně v právu; a kdyby se byl omezil na pouhé p- trestání vůdců revoluce (a snad také na posílení moci královské, ovšem v mezích ústavy), nebyl by zajisté provedl nic protiprávného. Ale že uhá- jení vlastních práv a tudíž povaleni českého p- vstání nebylo jemu účelem, nýbrž pouze pro- středkem ku provedení dalekosáhlých absoluti stických a protireformačních plánů (vždyť Ferdi-

nand II. uvítal zprávu o českém povstání do- konce s netajenou radostí!), jest a zůstává stát- ním převratem, tudíž skutkem protiprávním.-) Ferdinand II. při veškerém jednání s právy če- ských stavů a českého království, po Bílé Iloře vycházel z t. zv. theorie o propadlých právech, theorie totiž, která tvrdí, že při oboustranném poměru smluvním strana, která tento poměr po- ruší, ztráci veškera svá práva, plynoucí z tohoto poměru. Theorie tato jest zajisté právnicky ne- udržitelna, neboť strana, která jednostranně po- měr smluvní zruší, může býti nanejvýš donu- cena, aby povinnostem svým, jež jí tento poměr ukládá, učinila zadost, nikdy však nemůže ztra- titi svých práva je-li donucena plniti povinnosti, musí jí býti také přiznány výhody, neboť opráv- nění jest vždy lie povinnosti a naopak. Z této theorie vycházel tedy Ferdinand II. i všichni rád- cové jeho a dle toho sluší také posuzovati jeho činy. Již ustanovení královského plnomocného komisaře bylo zřejmým činem protiústavním, ne- boť česká ústava neznala plnomocných králov- ských komisařů.*) Avšak stejně protiústavním či- nem bylo zřízení mimořádného tribunálu, který by soudil odbojné Čechy, stejně protiústavní bylo nesvolávání sněmu zemského, ukládání berni bez svolení stavů atd.; vůbec lze vším právem říci, že od Bílé Hory až do vydání Obnoveného Zřízení Zemského (1620—1627) se vládlo na- prosto protiústavně, absolutisticky. A tento ab- solutistický režim korunován byl vydáním Obno- veného Zřízení Zemského dne 10. května 1627. Zřízení toto bylo vydáno z pouhé moci králov- ské, bez slyšení stavů. A ježto platnost určitého zákona posuzevati sluší dle právního stavu, jenž

1) Revoluce jest možna nejen zdola, t. j. cd ná- roda, nýbrž také s hora, t. j. od panovníka. Revoluce s dola nebývá však trvalá, ani pravidelně tak krvavá (v dějinách evropských padly pouze hlavy Ludvík XVI., krále francouzského, a Karla I., krále angli- ckého); revoluce s hora jsou ve svých účincich mnohem trvalejší a krvavějš.. Revoluce českého ná- roda měla za následek jen sesazení Ferdinanda I avšak následky nastalě na to revoluce s hora zná me všichni a cítíme je do dnes. 1) Jest zajímavo, že v dějinách českýchi a (více ještě) uherských ustanovování královských komisaro nevěstilo nic dobrého, naopak ohlašovalo vždy a solufismus.

až do dne vydání dotčeného zákona existeval. sluší vším právem pokládati Obnovené Zřizení Zemské právně za neplatné, poněvadž bylo vy- dáno jednostranně pouze z moci královské, kte- réž dle dosud platného práva nepřislušelo vý- hradné právo zákonodárné (nýbrž jen se soulnta- sem stavů, t. j. sněmu zemského). Přovrat bělohorský jest tedy hrob české ústavy, a sluší přikročiti k otázce, jaký význum a jaký vliv má tento převrat na české státu právo.

Státní samostatnost jest zajisté vždy pečlivě lišiti od politické samostatnosti státu, a jest tu- díž zcela dobře myslitelno, aby existoval stát státně samostatný, nemající však samostatnosti politické. Tak jest tomu i se státem českým; ko- runa čoská pozbyla politické samostatnosti trvalo od r. 1 90., t. j. od doby, kdy český král Vladi- slav II. zvolen byl také za krále uherskéhio. Od této doby jest stát český v personální unii se. státem uherským a od r. 1526 ještě k tomu i se zeměmi rakouskými. Ježto pak tyto skupiny státní měly nyní společného panovníka, jest zcela dobře myslitelno, že nemohl již od té doby každý ze zúčastněných států provozovati svou politiku, t. j. bez zřetele na stát druhý, který měl s ním společnéhio panovníka. Z toho plyne tedy, že země koruny české ztratily ráz státu politicky samostatného již před r.1526, že však i po tomto roce zachovávají ne- sporně státní svou samostatnost. Jiný důvod, proč u nás o převratu bělohor- ském tak nesprávné náhledy bývají pronášeny o českém státním právu, jest, že neliší se nále- žitě mezi zevnějším státním právem, t. j. státní samostatností na venek, v poměru ke státům ji- ným a mezi vnitřním státním právem, t. j. ústa- vou. Jest přece ústava vnitřní záležitostí určitého státu, kdežto zevnějším právem státním nazý- váme právě existenci určitého státu na venek, tedy v poměru ke státům jiným, jinými slovy jeho státní samostatnost. Následkem toho jsou změny v ústavě pro existenci státu jako tako- vého zajisté nerozhodny a zůstává tudíž určilý stát státně samostatným, at jest to absolutaí, něb konstituční neb dokonce republika. S tohole