Periodikum ALTO Viewer

1

6. července 1903.

2

Císlo 182

3

NÁRODNÍ LISTY.

4

Strana 3

5 article Konstantin Alexandrovič Borynov

Konstantin Alexandrovič Borynov Korženěvski. Promluvil v rodném jazyku svém Velevážení a drazí spolubratřil Moskevský slovanský spolek obmyslil mne velkou ctí, vyslati mne jako delegáta na vaši významnou slavnost a nařídil mně vysloviti vám srdečný, upřímný pozdrav z daleké Moskvy. však blízké srdcem milému českému národu. v tomto slavnostním dni posvěceném památce nezapomenutelného Mistra Jana Husa. Jsa účastníkem při zakládání kamen k pomníku jeho v samém srdci země, sídelním městě Čech, kladu sobě za čest, že mohu pře tak mohutným sborem tlumočiti eity, které dávno eítí duše ruská, vyjádřiti vám též naše naděje ve vás. My pevně věříme, drazí bratři, že XX. věk bude Slovanstvu rozkvětem tohoto věku, že na- bude tvůrčí síly, že dojde plného rozvoje svého skvouelho genia, své glorioly. Tento den, den národního svátku Čech. nechť jest vskutku počátkem žádané epochy. On není toliko pro vás, velevážení bratři ale pro všechny slovanské národy pro jich nové všeslovanské obrození V této posvátné chvili položení základníh kamene nezapomenutelnému Mistru Janu Husovi. nezdolnému ž adateli pravdy, milému bo- jovníku křesťanského ideálu, budiž nyní položen kámen naší bratrské jednoty, pokroku a kultury všech slovanských národnostii Není daleký ten den, kdy pro čest neza pomenutelného bojovníka, idealu české svobody jemuž dnešního dne klademe základní kámen k pomníku, vzejde doba jednoty cele slovanské rodiny, kdy pohrobeny budou strannické vášně národní spory. A tento den budiž nezapomenutelným všeho Slovanstva, historickou velikostí, vyplně ných přání velikého českého vlastence.

Alexandrovič Hus Moskva Čechy národní svátek Čechy

6 article

Sláva nesmrielné památce Mistra Husa Sláva věrnému duchem českému národu ! Sláva národu, který zrodil takového bojovníka. Sláva vílězícímu českému národul Ohromný potlesk a neutuchající provoláván »Slávy« bylo mluvčímu odpovědí. Bouřlivě uvítán, potleskem i provoláváním »Slávy« za Národní radu a veškeré české spolky promluvil dr. Josef Herold asi takto: Svobodě přesvědčení, lásce k vlast a rodnímu jazyku věnoval Mistr Jan Hus svoji duši. Žár, který vzplanul z této hranice, ozáři českému národu jasně cestu a zvěst o velké té oběti rozpoutala veškeren proud ztlumené síly českého lidu za velkost a slávu českého národa. A pomník, který zde hlásati má do budouenosti jméno, památku a význam Mistra Jana Husa jest majákem další jednotné práce, zápasu, útoku i obrany za právo svobody a neodvislosti drahého našeho národa. Kéž splněny jsou tužby velkého světce, by český národ v dějinách za ujal mezi ostatními národy evropskými posta- vení rovného«. (Výborně, bouřlivý pollesk.) Velice hlučně pozdravena vystoupila n tribunu paní Joseflna Náprstková. jež pravila: »Za české ženy doma a v cizině: Tvá láska k rodnému jazyku, nechť jest krásným příkladem nám i budoucím«. Prostá, ale srdečná slova její došla vášnivého ohlasu. Potlesk smísi se s provoláváním slávy. Posledním řečníkem, pozdraveným hříma vým potleskem a sokolským »Na zdar« byl předseda Spolku pro zbudování Husova po- mníku v Praze dr. Jan Podlipný. Ujav se za nastalého ticha slova, pravil Slavné shromáždění, lide českoslovanský, přátelé z dálných vlastí i Vy, mili hosté našil Spolek pro postavení pomníku mistra Jana Husi klada kámen základní, přistupuje konečně ku provedení úkolu svého.

Sláva doktor Josef Herold Hus Náprstková Husův Podlipná Jan Hus Praha

7 article

Nečiníme tak, přátelé drazí, nikomu na vzdory, nýbrž činíme to z úcty a lásky ke dra- hému jazyku mateřskému, spanilému to jazyku česko-slovanskému, jejž mistr upravuje vzkřísil a zvelebil; činíme tak na důkaz úcty a vědomí práv uznaných — ač zase a opětně neuznáva- ných práv tohoto staroslavného království če- ského, zejmena pak práva většiny; činíme to na důkaz, lide český — a Hus hořel neskona- lou láskou k lidu — na důkaz úcty ku veliké a slavné minulosti Tvé, kteréž v jedné z nej- slavnějších částí vtiskl Hus svou pečeť, jíž dal svůj ráz — jejíž byl skvoucí okrasou, jejíž jest posud zářící ozdobou a jejíž bude a zůstane věčnou chloubou; abys tedy, lide českoslovanský. maje ve vážnosti minulost svoji, vážil si sebe sama: kéž tedy povstane brzo na vznešené po- stati, na věkopamátném tomto místě velebná po stava místrova před tváří matky Krista, již Hus v neskonalé úctě měl, před proslaveným Týnem, před starobylou radnicí, touto představitelkoua strážkyní slavné minulosti naší i svědkyní tak mnohých útrap, pohrom a utrpení; kéž brzo povstane, aby lid českoslovanský mohl konati pouti své sem, čerpat sil v další práci naší osvětové i národohospodářské; kéž povstane jako výstraha odpůrcům a nepřátelům našim, našeho národa a snah jeho, Tobě pak, lide český, jako vzpruha na pouti Tvé trnitě. Myslím, že nejlépe zasvětím světlou pa mátku Mistrovu, pravím-li v duchu jeho smý šlení, přesvědčení jeho, za něž obětoval i živo svůj ukrutenskou smrtí za živa upálením: Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého.

če ský Hus matka Krist

8 article

(Trojí poklep.) A nyní již vložte kámen, chovající pamětn list náš v lůno země, poblíže místa, připomína- jícího doby naše nejkrutější a nejbolestnější. — Kéž jest semenem, dadoucím plody bo- haté. Kéž brzo staneme před dokončeným dí- lem, jež nezměrnou oběta ostí lidu mohlo být započato, kéž obětavostí tou jest brzo doko- náno, abychom nejdéle v pětistíleti památného dekretu kutnohorského shromáždili se k od- halení pomníku samého. Na zdar!« Hřímavé »Na zdar!« a »Sláva !« otřásalo náměstím. Zatím co jímavě a mohutně zapěli pěvei husitskou: »Kdož jste boží bojovníci«, vložena skřinka se zakládaci listinou do kamene. Vše pečlivě zaletováno a kamenná deska zalita ce- mentem. Na to zapuštěn kámen za bouřného jásotu do země. Ve vzorném pořádku rozchá- zely se ohromné zástupy lidstva, v patrném hlubokém pohnutí od veliké národní pobožnosti. Bylo právě tři čtvrti na jednu, když nasta rozehod. Výzdoba pražských před- městí- Také žádné z předměstí nezůstalo ve vý zdobě při slavnostních dnech za Prahou. Upřít nelze a dle jednomyslného úsudku veřejnosti v tom směru všem vévodil Žižkov. Nebylo ulice, ba snad ani domečku v nejlidnatější obci po Praze, na nichž by bylo scházelo alespoň nejprostší výzdoby. Okna budov zaplavena byla praporky národních barev, před některými domy stály mohutné stožáry, průčelí vyzdobena trans- parenty a poprsími mučedníka kostnického, jakož i obrazy mistra Jeronýma a Jana Žižky.

Jeroným Žižek Trója Praha Žižkov

9 article

Bohatá a příkladná dekorace nejdemokratičtější naší obce vrcholila ovšem ve výzdobě Vítkova, odkudž jako vidina vznášela se z oblačné výše majestátní postava českého národního válečníka. jež za večera velkolepě ozářena byla reflektory Do těchto míst proudilo po oba slavnostní dny obecenstvo v nepřehledných davech, aby se po- kochalo unášejícím pohledem na temeno histo- rického vrchu, s něhož kromě důstojné trans- parentní výzdoby vlálo moře národních praporů. Dlužno poznamenati, že vrch žižkovský byl také jediným z pražských návrší, jež bylo bohatě prapory vyzdobeno. O nádherné výzdobě rad- niční budovy zmínili jsme se již včera, i nelze z pochopitelné příčiny uváděti jednotlivé budovy ač by to věru za to stálo, jež v dekorační bo- hatosti mezi sebou přímo závodily. Sluší zazna- menati zajímavé faktum, že Žižkov byl také jedinou obel, s jejíž farní budovy vlál národní prapor. Na vysvětlení okolnosti té, aby se předešlo možným omylům, budiž konstatováno, že pra- por ten vyvěsil neohrožený maji tel soukromého domu v Sudoměři- cké ulici, kde se farní úřad olšan- ský nalezá, o své vůli a přes prolest fa- rářův, jenž se jinak příkladně — ač ovšem marně — snažil, aby prapor se střechy byl od- straněn. Z jednotlivých tříd městských bohatě byl dekorovány, ulice Husova, Karlova, Havlíčkova Táboritská, Krásova, Cimburkova, Miličova, Chlu- mova, Prokopova, Štítného, Palackého, Riegrova, Lipanská, Poděbradova, Chelčického, Lupáčova Všehrdova, dále veškerá náměstí, Sokolovna budovy obecné atd. atd. Život v ulicích by v pravdě sváteční, nálada povznešená. Lid ucti paměť velikého Čecha se vzornou pietou.

Husův Karlův Havlíčkův Krásův Cimburkův Miličův Chla Prokopův Štítný Palacký Riegrův Lipanská Poděbradův Chelčický Lupáčův Všehrdův Čecho Vítkov Žižkov Sudoměř cký ulice Lido

10 article

V Král. Vinohradech byla výzdoba rovněž bohata. Z ulic vynikaly zvláště: Havlíě kova, Palackého, Karlova, náměstí Tylovo, Par kyňovo, třída Čelakovského, Klieperova, Kollá- rova, ulice čtvrti villové, třída Korunní, veškeré ulice ve čtvrti k Feslové, kde zejmena Perunova třída, Slezská ulice, Jungmannova třída, Růžové sady a Jiříkovo náměsti byly v pravém smyslu slova prapory, guirlandami, poprsími, obrazci transparenty a květinami vyšperkovány. Před bu- dovami obecných škol vztýčeny stožáry a pra- pory na žerdích, protože školní úřady dekorae ústavů jakož i osvětlení z akázaly . . . S bu dovy Národního domu vlály dva prapory, s rad nice pět praporů a vztýčeny byly před ní obrov ské stožáry. Pěkně vyjímaly se vlnivé červeno bílé dekorace jednotlivých průmysfovýck závodů nade vehody umístěné. Rovněž malebně působily výzdoby kalichové a bohaté dekorační skupiny exotického rostlinstva. Na Smíchově poutala k sobě pozornos radnice, obě Sokolovny a domy v ulicích okolo veřejných sadů. Budovy na Ferdinandově ná- břeží dekorovány byly spoře, v Chotkově třídě pozorovati bylo prapor jediný (na domě pana Patočky), v Královské třídě vyzdoben byl toliko dům hr. Václava Kounice, v Křižovnické ulici nebylo vůbec praporečku ke spatření. V Kinského třídě vyjímal se velmi vkusně dům okresního starosty dra. Koldinského, jehož šestnácte okenních tabulí vyzdobeno bylo obrazci Husovými. Jakubské náměstí oplývalo praporci po obou stranách. Za to v zadním traktu budov nebylo výzdob pražádných. Rovněž tak na domech a továrních podnicích Ringhof- rových. Švarcenberkova třída dekorována byla četně, rovněž ulice Palackého.

Král Palacký Karlův Tylův Čelakovský Klieperův Kollá Fesl Perunův Jiříkův Ferdinandův Patočka Kounic Koldinský Husův Švarcenberkův Vinohrady slezský ulice Jungmannův třída Smíchov Chotkov křižovnický Jakubský náměstí

11 article

V Košířích vkusně a bohatě vyzdo beny byly prapory veškeré ulice, zejmena pak třída Plzeňská, Pivovarská, Karlova atd. atd Sokolovna košířská honosila se dvěma obraze Husovými a praporem. V zahradních místnostech vzlýčeny vlajky a nade vehody umístěny reliefy Husův, Žižkův a Jeronýmův. V Klamovce, jež nad průčelím hlavního vehodu opatřena transpa rentem s vyobrazením postavy mučedníkovy pořádána byla v sobotu večer slavnostní před náška dra. Jandače, večer pak koncertovaly tam dvě občanské kapely a lid, jenž se tu sešel, povznesenou, slavnostní náladu projevoval zpěvem národních písní V Karlíně vynikala na předním místě dekorace třídy Královské jakož i výzdoba ně kterých továrních a průmyslových podniků ulicích pobočních. Velmi vkusně vyzdobena byla budova radniční, Sokolovna, domy ve třídě Palackého, na Jungmannově náměstí, mlýny Ron- zovy, budovy v okolí bývalých mlýnských pod- niků Šípkových a Stárkových. Za to dům su červené hvězdy«, majetek řádu křižovnického výzdoby postrádal. K danému zákazu majitelů domů neodvážil se ani jediný nájemník vyvěsiti z okna praporeček, tím méně snad opatřit vyhlídku jediným, sebe skrovnějším světélkem u večer illuminační . . . Jinak zúčastnil se demokratický lid karlínský včerejších slavnosti pražských plným počtem.

Karlův Husův Žižkův Jeronýmův Jandač Palacký Ron Šípkův Stárkův Košíře Karlín Jungmannův náměstí

12 article

Lampionový průvod. Na seřadišti večerního lampionového prů vodu v Jungmannově třídě na Král. Vinohradech zavládl čilý ruch již před soumrakem a čím více zahaloval se obzor temnotou, tím jevil se na něm šum a život čilejší a světlejší, až konečně při plapolu všech světel a lampionů, rozžatých ku poctě Husově, zazářilo vše světlem jasným. Oba chodníky i dráha jízdní byly hustě obsazeny obecenstvem dříve, nežli dostavil se prvý spolek ku průvodu. Bylo to naše bujaré Sokolstvo, které vyslalo ku průvodu statnou četu s náčelníkem Č. O. S. br. Vanlčke m. Soko lové přišli v obleku občanském a uvitáni byl jásotem obecenstva. Za Sokolstvem přicházel spolek za spolkem Nejprve přidružilo se k němu studentstvo, za ním spolek »Slovan« ze Žižkova, živnostenske spolky, zejmena obuvnický ze Žižkova, pražšt kožešníci, Beseda puškařů, Beseda rukavičkářo v Praze s četným počtem členů organisace ná rodního dělnictva, která byla nejvíce zastoupena spolky střelecké, v první řadě spolek českýeh střelců ze Žižkova, spolky dobročinné a vzdělá- vaci, mezi nimi dobročinný klub »Radostslav« z Prahy, »Svornost«, »Hálek« a jiné.

Král Husův Hálek Jungmannův třída Vinohrady Č . O . S Žižkov Praha

13 article

Krátce před 9. hod. več. přibyl k museu vzájemně se podporující spolek pražských řez níků v kroji, který také průvod rázem 9. hod zahájil. V předu jeho kráčelo 8 členů, za nimiž nesena lampionová standarda. Za ní kráčeli mal hoši s lampiony a za těmito dva pomocníci nesl na dvou žerdích velkou standardu, na ktere skvěla se ozářená koruna svatováclavská, podn pak znak zemský a znak řeznický. V pestrém průvodu, jehož zúčastnily s ve značném počtu také dámy, byly neseny četné lampiony s obrazem Mistra Jana Husa s kalichem a pod. Velice pěkně a nákladně vypravil se k němu vedle vzájemně podpor spolku pražských řezníků zvláště spolek »Svor- nost«, který opatřil si lampiony s vyřezávaným písmeny »svornosti« a velký lampion s obrazy oslavence. Krásný, povznášející dojem průvodu zvyšoval nemálo velmi početný oddíl dam klubu »Radostslav«, v jejichž čele kráčel starost klubu pan K. Šule. Jásot zástupu, který propukal vždy p příchodu nového spolku, zaburácel zejmena když průvod se hnul kol musea neproniknutel- nými, tísnícími se širokými kordony obecenstv k Václavskému náměstí.

Hus Radostslav Václavský náměstí

14 article

Rampa budovy musejní byla jásajícím obe- censtvem přímo přeplněna. A po celé šíři skvěle illuminovaného Václavského náměstí kupily se a tisnily davy nové a nové, které příchozí zpívající průvod nadšeně vítaly a zdravily. čím dále bral se průvod směrem k Můstku, nad nímž rýsovala se již čarovná zář rudě osvětlené věže radniční, tím spontannější, tím bouřlivější a vroucnější byl, tím nadšeněji hřmě jásot českého lidu. Jásalo vše, bez rozdílu účastníci průvodu i obecenstvo, mladí, staří ženy i dítky. Jen zvolna, pomalým krokem mohl průvo postupovati užšími uličními prostorami Starého města, Ryliřskou ulicí kolem bohatě osvětlené budovy Městské spořitelny a neosvětleného ovšem německého divadla, ulici Železnou, odkudž již plně zřiti bylo nádherné kontury staroměstsk radnice. Tam nadšení obecenstva i účastníků prů vodu nabyly vrcholu. Památné náměstí, jehoh bohatě vyzdobené prostranství bylo cílem prů- vodu, otřásalo se neutuchající, tím mocnějš bouří zpěvu a jásotu, čím více plnilo se histo rické prostranství novými a novými, stále a stále mohutnějšími spoustami lampionových světel jichž záře magicky odrážela se od přítmí noč ního blankytu . .. Na Velkém náměsti staroměstském Uspořádání průvodu s lampiony vzbudilo v obecenstvu souhlas a proto tisíce a tisíce lido putovalo včera večer k Velkému náměstí, aby se pokochalo pohledem na zajímavý obrázek svě- telných efektů. Aby pro průvod bylo s dostatel

Václavský náměstí Ryliřska Železná

15 article

místa, byly veškeré ulice, na náměstí ústící, kor- dony policistů uzavřeny. Nové a nové davy hr- nuly se k náměstí a tlačily se na přední řady tak úsilovně, že z povstalé tísně každou chivli ozval se výkřik bolesti. Nejednou byl kordon policistů protržen a s námahou obecenstvo opět vtlačeno nazpět. Lidě, kteří se přišli podívat na osvětlení, stěžovali si na ozbrojenou moc, že jim vstup zakazuje. Před 9. hod. v noci zazářila staroměstská radnice nespočetným množstvím žárovek a o 410. hod. v noci přišel na náměstí prvý oddil průvodu s lampiony. Poněvadž za tímto oddělením dlouho nenásledovalo další, do- mnivali se diváci, že průvod jest u konce a vi- douce velkou část náměstí prázdnou, prorazili kordony stráže a vyplnili celé náměstí. Potom teprve přišel na náměstí ostatek průvodu s lam- piony a tu opět pronášeny stížnosti, že na ná- městí nebylo zachováno volné prostranství. Ale lid dobrovolně se tlačil a libilo se vše každému. Třeba trochu nepohodlí, jen když oko potěšeno je pěkným obrazem. Průvod lampionový seřadil se před tribunou. Pochod dál se za zpěvu ná- rodních písní a každé oddělení bylo uvítáno bouřlivým provoláváním slávy a »Na zdar !« Jakmile nastalo utišení, velký sbor pěveů zapěl tři skladby a sice Chorál Čechů od Prausa, Chorál národa českého od Bendla a píseň Kdož jste boží bojovníci. Po každé písni rozvířila po náměsti bouře potlesku. Před rozchodem br. dr. Pippich shromážděný lid napomínal ke klidu provolal památce Mistra Jana Husa »Slávu !«, což několikráte bylo opakováno. Rozchod z ná- městí, kde bylo shromážděno přes 12.000 osob stal se v úplném pořádku. Průvod s lampiony ubíral se Celetnou ulicí na Havlíčkovo náměstí kde byl rozchod.

Čecho Bendl doktor Pippich Hus na náměstí Celetná ulice Havlíčkův náměstí

16 article

Různé zprávy ze slavnost- ního dne. Po bouřlivých výjevech, které se přede- včírem v noci udály na Přikopě nesmyslným zakročením okresního policejního inspaktora Klausa, který jako divý a smyslů zbavený do lidí pěstmi bušil a dle toho příkladu řídili se podřízení jemu policisté, bylo nutno důtklivě varovati obecenstvo, aby nedbalo těchto příkoř a zachovalo „důstojný klid ve slavnostní den. Toto vyzvání setkalo se také s pochopením kromě nočních větších shluků nedošlo k žádné výtržnosti. Pozornost naší veřejnosti byla včera upoutána také na Přikop, poněvadž pronesly se zprávy, že buršáci uspořádají na Příkopě buml. Po zákazech slavností českých polků ve zněm- čeném území a po smělých provokacích Němeů v Praze bylo uspořádání bumlu na Příkopě po- chopitelně považováno za provokaci proti české majoritě slovanské Prahy a proto očekáváno. jakým způsobem se slavná policie postaráo zachování pořádku. Včera dopoledne terén ob- hlížel náměstek místodržitele Döríl, patrně za tím účelem, aby podal místodržiteli přímou zprávu. V době, kdy se slavnostní průvod ubíral na Staroměstské náměstí, dleli buršáci v kasíně na Příkopě a když o 11. hodině průvod byl skončen, pojednou vytáhli buršáci ku prome- nádě. Důkladně napití seřadili se buršáci těchto spolků: Suevia, Teutonia, Carolina, Gibelinia aj.

Klaus Praha staroměstský náměstí Teutonia Gibelinia

17 article

Objevení se büršáků na Příkopě vzbudilo nemalé překvapení a v zástupech obecenstna bylo pozorovatelno vzrušení. Buršáci v čapkách došli však jen k Panské ulici. Tam příšel jim vstříc centrální inspektor Rehne a prosil bur- šáky, aby odtáhli nazpět do kasína, poněvadž by »bumlem« mohli zaviniti velkou pouliční srážku. Buršáci, pitím rozjaření, z počátku ne- chtěli uposlechnouti, až teprve na opětovné důtklivé prosby vrátili se do kasína, kde pro- dleli přes poledne, načež bez barevných čapek a po různu odbrali se domů. Jediný buršák, Forchheimer, ostentativně odkrýval barevnou pásku, přes prsa nataženou a když ho jistý občan na Václavském náměstí napomínal, buršák uhodil jej holí do hlavy a uprchl. — — Při řeči dra. Edv. Grégra po delší dobu bylo slyšitelno pískání, které přicházelo od týn- ského kostela. Po delším pátrání policejní úřad- ník objevil původce této zlomyslnosti. Byli to

Forchheimer Grégr Václavský náměstí

18 article

Museum království českého Za Rudolfa II blahé paměti byla Praha nejenom politickým středem západní Evropy, nýbrž i bo hatou pokladnicí skvělých sbírek uměleckých historických i přírodnických. Netřeba zajisté o tom se šiřiti, jak se sbí- kami těmito hned po smrti Rudolfově bylo hospo- dařeno, jak málo vážnosti k nim projeveno bylo se strany domácích, jak mnoho zavezeno bylo do ostatních zemí, ovládaných žezelm babsbur- ským, jak koupí, mnohem však více jako válečná keřisť dostaly se části sbírek Rudolfových do ciziny, jmenovitě do Saska a Švédska a kterak konečně osvícený absclutismus poslední zbytky skvělých těch sbírek rozprodal aneb dokonce prostě pohodil. Části Rudolfových sbírek jsou dnes chlou bou museí zahraničních, jmenovitě německých a neubrání se nikdo bolestnému pocitu při po hledu, oč přišli jsme nejen v ohledu kulturním sle i hospodářském. Praha pozbyla již dávno starého lesku si delního města, ruch residenční z ní vymizel staré stavby, které romantickým rázem tisíce ci zinců sem lákaly, mizí rychle a mnoho hřeší se i na malebném obrazu matičky Prahy. Hojné tu kdys sbírky soukromé, jmenovitě rodů šlechti- ckých, ztenčily se v posledním století měrou úžasnou, zavezeny byvše do Vídně nebo na- mnoze rozprodány, aby tak zalepily nějakou trhlinu v majetku po předcích zděděném.

Rudolfová Praha Evropa Rudolfov Sasko Švédsko Vídeň

19 article

Mimo skrovné výminky nemá Praha jiných sbírek, než veřejných a jest zjevem symptomati- ckým, že sbírky ty teprve v novější době byly založeny a jsou vydržovány buď munificencí sou- kromou, nebo činiteli samosprávnými — zemí. okresy, městy — jimž stát přenechává tal- ochotně péči o finančně málo lukrativní ústavy vzdělávaci. Posledních třinácte let bylo veřejným sbír kám pražským dobou obrodu a náhlého roz- machu: dostavena skvostná budova Musea krá- lovství českého, zbudovány novostavby Musea král. hlav. města Prahy a Umělecko-průmyslo- vého musea obchodní a živnostenské komory Praze, ve kterých teprve mohly bohaté sbírky náležitě býti uspořádány a tak vyniknouti, zalo- ženo Museum technologické, zřízena přístavba Náprstkova musea, založeno a právě do nových místností přesídlilo Národopisné museum česko- slovanské. Obětavostí soukromou, nákladem — samo správných korporací, jmenovitě království če- ského a města Prahy a — v řadě ne poslední — také nezištné a neúmorné snaze úřadnictva do- stalo se Praze opět velkých sbírek veřejných, po- třebných nejenom k náležité representaci před cizinou, nýbrž předem a hlavně ku poučení těch kdož poučení hledají, nutných k dalšímu bádán vědeckému. Z uvedených ústavů nejstarším, nejbohatším a nejdůležitějším jest Museum království če- ského. S myslí povznesenou oznamoval v letoš ním valném shromáždění Společnosti musejní president hrabě Jan Harrach, že Museum úplně jest zařízene a uspořádáno, tak že nyní s tím větší horlivostí bude lze pracovati o soustavněm jeho rozmnožování, třídění a zvelebování.

če ský Harrach Praha živnostenský komora Praga žena muzeum technologický Náprstkův muzeum

20 article

Kdo jest pamětníkem dob, kdy Václavské náměstí po sbourání hradeb a Koňské brány za- končeno bylo neúhledným paloukem, na kterém staveny boudy pro zvěřince a jiné podniky ko- čovné, ten tím více ocení, jaké ozdoby dostale se Praze zbudováním Musea, které jest důstoj- ným zakončením nejkrásnějšího náměstí na- Kdo pamatuje se pak na skrovné místnosti starého paláce Nostického na Příkopě, kde Mu- seum od r. 1847 do r. 1891 umístěno, vlastně vtěsnáno bylo a na malý pavillon, Ringhoffrem věnovaný pro sbírky mineralogické, a kdo nyní vstoupí do sbírek nového Musea, jímž budova monumentálností svou nejnádhornějším jest rám- cem, neubrání se upřímnému obdivu nad skvě- lým uspořádáním a s opravdovou úctou must shlížeti k těm, kteří přičinili se o zdar díla tak velkolepého. Z nich vzpomenouti jest presidenta Jana hraběte Harracha, kavalíra rodem i duchem Slovana a Čecha srdcem i skutky, jeho náměstk Nestora našich dějepisců V. V. Tomka, jenž, jak by necítil břímě lot, s úžasnou křepkostí se účast- ní všech záležitostí musejních a konečně zvěčně lého archiváře professora Jos. Emlera, který jako jednatel Musea v době stavby a stěhováni

Jan hrabě Harrach Slovan Čecho V V Tomek Emler Václavský náměstí Praha krásný náměstí profesor Jos

21 title

FEUILLETON.

23 article

tak se mu věnoval, že položen tu zárodek ke trapné chorobě a věru předčasné jeho smrti. Oceniti plnou měrou zásluhu těchto mu- žův a ostatních činitelů, kteří jako členové vý boru Společnosti nebo jako její úřadníci bez nejmenší naděje a nároku na odměnu mimořád- nou pracovali o novém Museu — toť úrodné pole pro mladší generaci, která namnoze pohlíž jaksi s vysoka na vše, co z Musea vyšlo a co s ním souvisí a proto neúčastní se v něm tou měrou, jak ústav ten zasluhuje a jak jest v zá- jmu nejen jeho, nýbrž i celého národa a králov- ství českého. Museu dostává se denně krásných darův a příspěvků ke sbírkám, mnohem menší však měrou toho, čeho k soustavnému vývoji jeho nevyhnutelně jest potřebí — prostředků peněži- tých. Při prosaickém a praktickém směru našt deby ničí a odváží se do ciziny mnoho památek. kterých není možno jinak než koupí zachovati Jak v Italii jest pozorovati, nejpřísnějšími zá kazy a zákony o ochraně historických a uměle ckých památek není možno uchovati vlasti pa mátek těch. U nás usiluje o vydání zákona takového ne únavný Karel Adámek — dosud bez výsledku.

Adámek

24 article

Nejspolehlivějším prostředkem proti za vlékání jest zkupování památek ústavy veřej nými — k tomu však potřebí jest výdatných fondů. Museum potřebuje dále peněz k cestám vý- zkumným, ke sbírání a dobývání památek ná- rodopisných, historických i přírodních, ale kdežtc musea vídeňská mohou vysílati velké výpravy do zemí mimoevropských, Museum naše nemá ani dosti prostředků k cestám po vlasti — na všech stranách ozývá se volání po prostředcích poněžních. Není-li konečně zahanbujícím faktem, že dosud nebylo možno získati pensijní fond pro musejní úřadnictvo, pro muže, kteří ve službách jeho sešedivěli, mezi nimiž jsou učenci jména nejzvučnějšího, často více cizinou, než vlastí ocenění? Královská Praha, která ovšem s nemalým nákladem vydržuje vlastní museum, zámožné cbce předměstské neposkytují Museu žádné sub- vence. Celkem 8 městských rad, 27 okresních výborů, i správa cukrovaru, 9 peněžních ústavů a jedině vydavatelstvo („Národních Listů“) plat roční příspěvek člena přispivajícího — 21 Kl

Klement Praha

25 article

Dále 25 městských rad, 23 okresních vý borů, 1 obecní zastupilelstvo a 9 ústavů peněž ních jest členem přispívajícím, platic 10 K 50 ročního příspěvku! Okresy, města a obce právě nejzámožněj ších a nejúrodnějších krajů trojjediné vlasti naší kvetoucí banky a tak četné ostatní naše peněžní ústavy chybí v seznamu členů Musea skoro veskrze! Z poslanců, zemských i říšských, z hi storické šlechty, ze starostů samosprávných kor porací, předsedů mohutných našich organisac národních, vysokých úředníků, osobností jinak vynikajících a v popředí se stavících — jak málo jmen tu nalézáme! A není přece žádnou oběti, členství v tomto eminentně vlasteneckém ústavu našem, který, ač celému království určen a oběma národnostem rovně přístupen, odkázár jest skoro výhradně na podporu s české strany. Zemská subvence 107.000 K a státní pří spěvek 20.000 K tvoři dosud jediný stálý a vý- datný pramen důchodů musejních, kdežto člen- ské příspěvky nedosahují ani 10.000 K (!), ježtc mezi 608 členy jest mnoho těch, jimž členstv pro zásluhy bylo uděleno. V posledních létec trvá počet členstva skoro na téže výši, r. 1902 přibylo dohromady 14 členů platfcích.

26 article

Není tedy s podivením, neumlkají-li hlasy volající po účinné agitaci, aby vzbuzen by interos a získáno podpory. Příčinou stagnace jest částečně, jak správně vyslovil prof. Jan Palacký, všeobecný úpadek spolkového života, ovšem mimo sportovní, a za- kořeněná domněnka, že Museum podpory ani nepotřebuje, majíc krásnou budovu a subvence. Mnoho snad také zavinila okolnost, že Museum nemohlo se dosud odhodlat, by svým členům mimo volný vstup do sbírek a slevu při některých publikacích, poskytlo výhod hmotných jako n př. „Společnost vlasteneckých přátel starožit- nestí“, „Zeměvědná společnosť“, „Umělecká be- seda“ atd., kdežto však těmto společnostem jest vydávání spolkových publikací hlavním účelem má Museum další úkoly; poněvadž neběží mu však výhradně o posílení zdroje přijmů, nýbrž také o vzbuzení zájmu, nezbude asi konečně než přistoupiti k zmodernisování stanov — po cházejících z let šedesátých! — a jako ústupel praktickému směru času — udíleti prémie. na př. „Časopis Musea“, který v posledních létech stal se rovuí, přistupnou i snahám a idetn mladších.

profesor Palacká

27 article

Doporoučelo by se také obnovení instituce krajských jednatelů (po způsobu „Umělecké be- sedy“) a jmenovitě, aby přikročeno bylo znova k volbě čestných členů přespolních, jichž výběn by zajisté nižádných obtíží nečinil s ohledem na čilé styky Musea s cizími ústavy vědeckými a na vzrůstající zájem o národ náš ve slovanských zemích, ve Francii a v Anglii. Pocta taková byla by zajisté nejenom milým důkazem uznalosti vděčnosti, nýbrž i mocnou vzpruhou k další pro- pagaci. Utěšeným kontrastem proti skromným příspěvkům peněžitým jest čilý zájem všech vrstev národa o sbírky, jevící se nejen znameni- tou návštěvou — v roce 1902 přes 100.000 csob — nýbrž i krásnými dary v materiích. Jest si jen přáti a to měrou nemalou i v zájmu finaneí musejních, aby o poučení navštěvovatelů bylo postaráno novým vydáním průvodce, stále do- plňovaného a nepřetržitě vycházejícího.

Francie Anglie

28 article

Projevujeme-li tuto v krátkosti další svá přání ohledně Musea, doufáme setkati se s obec- ným souhlasem. Velmi citelným nedostaíkem jest, že ne- mohlo dosud přistoupeno býti k vydání katalogů bohaté knihovny, která rychlým vzrůstema svým významem nikterak zdejší veřejné a uni- versitní knihovně nezadá. Knihovna ta požívá namnoze a to jmenovitě u studentstva středních škol větší obliby, než chmurné, dusné a těsné místnosti prvé jmenované knihovny. Knihovna naše nemůže honositi se výstavností vnitřních sálů universitní knihovny; moderním seřaděním na železné konstrukci působí dojmem trochu prosaickým — za to však úřadovny a čítárna jsou zařízeny velmi útulně a účelně. Knihovna zažila z musejních sbírek největší změny a nebylo by tedy spravedlivo, vytýkati skrovnému počtu je- jího úřadnictva, že dosud nedostává se všech rejstříkův a katalogů mimolístkových. Snad by aspoň prozatím možno bylo roční přítíostky knihovny s udáním čísla registrovati a připojo- vati k výročním zprávám, jakož i vyložitiv knihovně. Další pium desiderium jest a na dlouho ještě asi zůstane — postavení příručních kniho- ven v čítárně, k volnému užiti, po vzoru zdejší universitní knihovny, kdež zřídil ji hned po svém nastoupení nynější bibliothekář dr. Kukula. Snad 30 použivaných v čítárně spisů jsou starší ročníky „Světozora“, „Zlaté Prahy“a různých revuí a uvážíme-li, jak skrovná jest jieh

doktor Kukula Praha