Strana 2.

NÁRODNÍ LISTY.

6. července 1903. Císlo 192.

Grégra, dra. Herolda, Jirouska, dra. Kramáře, H. Langa, dra. Pacá ka Ronze, F. Schwarze, Sehnala, Šílené- ho, dále Prok. Grégra a Fr. Herites a, sta- rosty obcí předměstských, četné hosty ruské, fran- couzské a polské a j. v. Ve zvlášť vyhraženém mistě zaujala postavení Ú střední jednota zpěváckých spoků českoslovan- ských počtem 750 členů, mimo 150 dam. Dirigentem byl sbormistr »Hlaholu« Frant. Douša. Přesně 10. hod. dopolední zazněl smě- rem od Celetně ulice, dále ke středu náměstí jako bouře šířící se jásot a pozdravy tisíců zde shromážděných. To bylo, když objevily se první poslové blížícího se průvodu: jízdní Sokolové pražští. Péro nezachytí úchvatné nadšení, jaké projelo v té chvíli zástupy . . . Ševel tisíců hlasů spojil se v jeden mohutný šum, který tříštil se o čela domů Staroměstského náměstí a vracel se sterým reflexem. Radostné rozrušení zračilo se z tváři a gest diváků; z řady oken máváno šátky, kukátka a dalekohledy namířeny vesměs k ústí Celetné ulice. Teprve tu zpozorováno, že i střechy domů, vikýře a ballustrády hustě ob- sazeny zvědavými a — fotografy. Na sta sni- mek včerejšího dne vzato. Za jízdním Sokolem ubíralo se členstvo Spolku pro zbudování Husova pomníku; mezi prvními stařičký vlastenec, stavitel Hartig.

Všichni bouřlivě a okázale pozdraveni; projevy srdečnosti byly spolku odměnou za úsilovnou mnohaletou jeho snahu. Asi o půl 11. hod. do stavila se městská rada pražská v čele se sta- rostou drem. Srbem a náměstky inž. Neu- bertem a drem. Grošem. Za ní ubíral se sbor obecních starších. Representace městská rovněž okázale byla uvítána. Předseda Spolku pro zbudování pomník Husova dr. J. Podlipný srdečně uvítal sta rostu, náměstky a všechny členy obecního za- stupitelstva a uvedl je na čestná místa pod sta- nem tribuny. Projevy srdečných pozdravů neu- stále zaznívaly náměstím. Bouřlivě pozdraveny deputace obecních a okresních zastupitelste venkovských, jež zaujaly místo u řečnické tri- buny. Vřele uvítáno studentstvo, jež za zpěvu písně »Bývali Čechové« s obnaženými hlavami vešlo na náměstí a za jásotu a potlesku celého křídla, kde zaujalo postavení, provolalo slávu památce Husově. Když zapěli studenti »Kde domov můj?« připojili se zpěvem diváci k nim. S velikými ovacemi uvíláni dále pařížšlí Sokolové, veden br. Čížkem, kteří zaujali postavení u Marian- ské sochy. Velice četní počtem američtí Čechové s malebnými vlajkami těšili se velikému uvítání. Bouře pozdravů neutuchaly; při objevení nového spolku, nového praporu znovu se rozpoutávaly Objevení se akademického senátu české uni- versity pražské s rektorem drem. Hor ba- ezewským a děkany, před nimiž kráčeli pedelové — bylo novým povelem k jásotu.

Rektor, děkanové i professoři usedli vedle členů městské rady. Spolky pozvolna docházely na náměstí. Kolem řečniště utvořil se zatím půl- kruhem háj praporů; bylo jich na dvě stě — scházelo několik minut do jedenácti, když došly poslední řady průvodu na náměstí. Jako n povel zlichl rázem šelest tisíců a obnaženy hlavy. Veliké, před tím hučící moře se zti- šilo . . . Rázem o 11. hod. unisonem zazněl velebný chorál pěvců; slavnost vlastní začala . . Zpěv združených jednot pěveckých zněl mohutně a nesl se velkolepě náměstím; byl tak jasný a srozumitelný, dík akustice Staroměstského ná městí, že ze všech rohů a míst bylo možno slova postihnouti. Závěrečná věta chorálu Prans- sova »Čechy věrně, Čechy vzruš . . .« zakon- čena hromovým potleskem a provoláváním »Slávy«. Na vteřinu umlklo nadšení, aby znov ještě mohutněji propuklo, když na řečnickou tribunu vystoupil slavnostní řečník, dr. Eduard Grégr. Nebylo konce jásotu, dokud nepromlu- vil. Za hrobového licha, klidně, nesetřeným pelem svého poutavého, přesvědčivého hlasu založil řeč svoji oslovením: Lide česko-slo- vanský! S mladickým ohněm a zápalem, jasně a jako vždy jímavě, od srdce k srdci osnoval obraz vznešené postavy Husovy; myšlénka krás- nější druhě, vrch a dol vlny poklesnutí a po- zdvižení hlasu střidaly se, jak toho obsah vy žadoval. Stále ten starý, táborový řečník, mistn kouzla slova! Přinášíme doslovné znění jeho řeči:

Lide českoslovanský! Smutná, ba děsná byla ta doba patnáctéh stoleti — nejsmutnější snad v dějinách evrop ského lidstva. Středověká noc nevědomosti, pověry a su rovosti, bídy a otroctví ležela jako těžký mrak na společnosti lidské. Smutná, ba děsná byla doba tato též pro eírkev Kristovu. Základní myšlenka učení Kristova, myšlenka lásky k bližnímu, vzájemné lásky všech národů zvrhla se v pravý opak, zvrhla se v zášť a ne návist, zvrhla se ve zběsilý fanatismus, který ke eti a slávě boha lásky, boha slitování a mi losrdenství všude po Evropě zapaloval hranice na nichž v mukách katanských upalován by každý, jenž se odvážil míti jinou myšlenku, jiné přesvědčení, než jaké autorita církve dovo lovala. Ale církev sama nalézala se v nejhlubším úpadku. Nevědomost, znemravnělost a zpustlost za- chvátila téměř veškeré kněžstvo; přepych, pá- novitost, ziskuchtivost duchovenstva byly pohor- šením všem upřímným křesťanům; rozbrojea činy zločinné u dvora samých papežů a nejvyš- sích hodnostářů kněžských podlamovaly veške- rou úctu a autoritu v církvi Kristově. A v této době, tak smutné a žalostné pro veškeré lidstvo křesťanské, pro každého lidomila narodil se v nepatrném a málo známém mě- stečku českém, na úpatí krásné naši Šumavy muž, jenž státi se měl zářící pochodní v temné té noci středověké, muž, jenž jako planoucí meteor vystoupiti měl na obzoru žasnoucího lid- stva, muž, jenž první lámati počal pouta, jimiž spjat byl duch lidský, muž, jenž státi se měl záchrancem a spasitelem svého národa. (Vý- borně, potlesk.) A mužem tim byl Jan Hus. (Bouřlivé »Sláva«.) Mistr Jan Hus, tento největší a nejšlechet- nější z bohatýrů národa českého, ale téz jedna z neiskvělejších hvězd ve

slavochrámu veškerého lidstva. (Výborně, potlesk.) Pravím: ve slavochrámu veškerého lidstva — nebo Jan Hus nestal se pou ze dobrodincem svého národa, čin- nost jeho, ovoce jeho práce a jeho utrpení stalo se blahodárným zá- rodkem dalšího pokroku na dráze pravdy, osvěty a humanity, stalo se počátkem osvobození ducha lidského z temnoty noci středo- věké. (Výborně, sláva !) Pole činnosti Husovy, bojiště, na němž zá- pasil, bylo ovšem především pole náboženskýcha církevních zájmů a zápasů. To zakládalo se v poměrech a v duchu tehdejší společnosti lidské. Každá doba má své zvláštní ideály, své ušlechtilejší snahy a vyšší eíle, má své hnutí, které uchvacuje ducha lid- ského, unášejíc ho k výšinám nadpozemským, k výšinám duševní ušlechtilosti a dokonalosti vytrhujíc jej z bahna pouhého nízkého materi- alismu. V době Husově byly to otázky nábo- ženské, byly to poměry církevní, jež naplňovaly duši křesťanského lidstva, jež hýbaly světem a jež hnaly celé národy do nejkrutějších bojů a zápasů. Též duše Husova naplněna a uchvácen byla tímto všeobecným hnutím a jako muž ovládaný neodolatelnou touhou dopíditi se pravdy a pravého světla, zahloubal se celou silou mo- hutného ducha svého do sporných otázek ná- boženských a církevních. Mistr Jan Hus byl katolickým knězem, on věřil v eírkev tu, on pokládal církev tu za jedině pravou a spasitelnou a proto naplněn byl nejhlubším žalem a roz- hořčením, když viděl před očima svýma hrozný ten úpadek církve Kristovy, když pátřil na tu denně vzrůstající znemravnělost a zvrhlost du- chovenstva, když patřil na vzmáhající se zka- ženost společnosti křesťanské.

Jako muž přímý, šlechetný a neohrožený. jal se veřejně z kazatelny své odkrývati, kárat a zatracovati zlořády a nepravosti v církvia duchovenstvu — následuje při tom příkladu Kristova, jenž metlami vyháněl lidi nehodnéa hříšné z chrámu božiho. Tím však uvalil na sebe hněv a zášť ve- škerého kněžstva a samého papežského Říma. To mu odpustiti nemohli, a proto hlavně volal jej před soudnou stolici svou, před shromáž děný koncil kostnický. V nadšení svém pro pravdu a právo, pro- niknut myšlenkou, že pravda musí zvítěziti jako slunce zvítěziti musí nad tmou, a spole- haje na čestný slib císařův, že nedá ubliži jemu ani na těle ani na svobodě, uposlechl vy zvání a dostavil se na koncilium. Šlechetný idealista ! Nevěděl, že pravda sice podobné jest slunci, které ovšem nemůže býti uhaseno — které ale může býti zahaleno a zakrýváno černými mraky bludu a klamu. (Výborně !) A co se týká slibů a přísah císařských. učí nás historie všech národů — a zvláště také historie českého národa, že nebývá spo- lehnutí na sliby královské. (Potlesk.) Uvrhli jej do žaláře, mučili a trýznili jej mukami vybranými i nelidskými, doufajíce, že zlomi jeho síly tělesné i duševní, že přimějí jej k tomu, aby zradil sama sebe, aby zapřel pře- svědčení své a odvolal, co pokládal za svatou pravdu boží! A když se jim to nepodařilo, když ničím nebylo možno obměkčiti a zlomiti že- leznou tu vůli — odsoudili jej k potupné smrti a upálili na hranici jako kaciře. (Hanba pape žencům, hanba!) Když uhasla hranice kostnická a když popel mučedníka českého vržen byl do proudu Rýna, myslili katané jeho, že na vždy zničili a z mysli lidské vypleli to kacířské učení Husovo, že na vždy konec učiněn kacířství českému. Bloudovél Jak velice se zklamali, jak velice se mýlili!

Tělo může se spáliti a zničiti, ale myšlenky pravdy nedají se ubíti, ani spáliti — nebo pravda jest nesmrtelná! (Tak jest, výborně!) Símě, které rozsíval M. Jan Hus v kapli betlemské i po krajích v Čechách padlo na úrodnou půdu — do duše českého lidu. Lid český byl přesvědčen, že vše, co mu miláček jeho pravil, že vše, čemu oblibený kazatel betlemský učil, jest svatou, ryzí pravdou a nic než pravdou. Vždyť sám lid ten na vlastní oči denněo tom se mohl přesvědčiti. Vždyť denně viděl ty neřesti, které páchalo zpupné kněžstvo, vždyí denně vyssáván byl nestoudným svatokupectvím, jímž ukojiti se měla bezmezná lakota a zhýralá prostopášnost těch sluhů Páně — onoho P'ána, jenž neměl, kam položiti umdlenou hlavu svou. (Výborně !) Vždyť viděl lid český ty sváry a zápasy. které se vedly o stolec Petrův v Římě, o nějž se rvali tenkráte tři neomylní papežové najed- nou, vzájemně se proklinajíce a hanobíce. Jaký účinek, jaký dojem mohlo tedy míti utracenía upálení šlechetného, nevinného kněze za to, že napraviti chtěl co špatného bylo v církvi, jak povinnost jemu kázala, že očistiti chtěl ovčinee, jehož pastýřem i on byl. Povděčni mu měli býti za to, a ne tre- stati jej. Účinek vraždy kostnické na vznětlivý, hlu- bokým citem pro právo a spravedlnost pronik- nutý národ český, nemohl býti jiný, než nej- větší rozechvění, než úchvatné vzplanutí spra- vedlivého hněvu.

Uhasl plamen hranice kostnické, ale v lůně národa českého vzplanul oheň jiný, oheň, který se stal velikým požárem ve středu Evropy. který se nedal uhasiti ani celými proudy krve lidské. (Výborně! Potlesk.) Nebudu líčiti války a bitvy, které pro zá- ležitosti náboženské a eírkevní svedeny byly na poli válečném. Nebudu mluviti o hrdinných těch zápasech, ve kterých malý a nečetný národ český činil divy udatnosti a rekovnosti. Nebudu líčiti, jak na nesčetných bojištích porážel nejen vojska křivopřísežného krále, ale i křižácké armády téměř polovice Evropy. Dost na tom, řeknu-li, že světovládný, papežský Řím, před nímž n kolenou se plazili nejmocnější vladařové světa, konečně poražen byl malým tím a opovrženým nárůdkem českých kacířů, jsa přinucen uzavříti s ním čestný smír, smi basilejaký. Uzavřeli smír, v němž koncilium basilejské veřejně prohlásilo před celým světem, že Če- chové a Moravané — ačkoli Husité — jsou přece praví křesťaně a věrní synové církve. Chtěl bych věru věděti, které z obou neomyl- ných koncilií mělo pravdu, zdali koncilium kostnické, jež odsoudilo Husa jako kacíře, anebo koncilium basilejské, jež prohlásilo pří- vrženco učení Husova za pravé křesťany a věrné syny církve? Ovšem smírem basilejským dávno ještě ukončeny nebyly boje a zápasy náboženské. Bylo to jen jakési příměří. Dvě stě let po upálení Mistra Jana Husa vzplanul opět požár náboženských válek a uchvátil tenkráte téměř celou Evropu. Třicet let zuřila furie tohoto boje. A opět to byl národ český a opět to byla naše vlasť, která bojem tím nejstrašněji byla zachvácena. Opět to byl národ český, který v těchto bojích přinésti musil nejtěžší a nej bolestnější oběti.

Vždyť stojíme zde, abych jen jeden uvedl příklad, na půdě, kde pro náhoženské spory, pro svobodu svědomí, ale též pro neodvislost své vlasti v mukách katanských utraceny byly životy nejlepších vlastenců oné doby. (Sláva jim! Hunba katanům !) Zde stojíme na půdě, kde spá- chán zločin dne 21. června 1621 zločin ten do dnešního dne neni odčiněn a krev mučenníků pobě- lohorských volá ještě dnes k ne- besům. Když v hrozném a dlouhém tom boji ne- mohla ani jedna, ani druhá strana dodělati se rozhodného vítězství, když Evropa pokryta byla ssutinami a spáleništi, když vylidněna a obrá- cena byla téměř v poušť, když národ český vybit a vyhuben byl až na nepatrné zbytky tu nezbývalo unaveným a vysíleným soupeřům, než odložiti krvavou zbraň a uzavříti mír. Uzavřen mír westřálský. Mirem tím konec učiněn válkám nábožen- ským — jak doufám — na vždy. Smi- rem tím ukončena byla jedna z nej- smutnějších a nejstrašnějších period v dějinách evropského lidstva. Uzavřením westfálského míru dosaženo bylo konečně jedné veliké a předůležité stanice na dráze lidského roz- voje a pokroku, dosaženo stanice ke vznešenému, k zářlcímu ctli lidského snažení, ke svobodě svě- domí, k volnému badánl, ke snáše- livosti, rovnosti a bratrství, slo- vem, k ušlechtilým výšinám huma- nity, nejkrásnějšího to květu pra- vého křesťanstvíl A tu se ptám, přátelé drazí, kdo to byl. jenž učinil počátek tomuto osvobozen lidstva z temnot a hrůz středově- kých? Kdo to byl, jenž tomuto pokroku evrop- ské osvěty přinesl největších a nejlěžších oběti?

Každý spravedlivý a nepředpojatý člověk musí na to odpověditi, že to byl přede- vším MistrJan Hus, který této kul- turní vymoženosti přinesl v pla- menech kostnických svůj život v oběť a že to byl národ český, který v bojích za tímto cílem se byl téměř vykrvácel. (Sláva jeho pa- mátce!) A proto pravím, Mistr Jan Hus stal se dobrodincem veške- rého lidstva, on získal si nehy- noucích zásluh o všechny náro dy a proto by jej ctíti a oslavovati měl každý přítel osvěty a vzděla- nosti, nechť patří k národno st a církvi kterékoliv. (Výborně! Potlesk.) Avšak Mistr Jan Hus získal si zvláštních a neocenitelných zásluh o národ český a o svou vlastl Nechci ani připomínati toho, že husitské hnutí, že války, které národ český tak vítězně sváděl na nesčetných bojištích, jemu přinesly nehynoucí slávu vojenskou; že bojovníci jeho Jan Žižka, Prokop a mnozí jiní vřaděni býti musí mezi největší a nejslavnější vojevůdee všech národů.

Nechci ani přípomenouti toho, že vílěz- stvími těmito zachránil a upevnil národ český svou politickou samostatnost, svobodu a neod vislost. Avšak co výše cením, a co pokládán za nejdůležitější výsledek hnut husitského jest to, že tím zachrá něn náš jazyk český, že tím za chráněna národnost českoslovan ská. (Tak jest, výborně.) Jak smutně, rozháraně a nezdravé byly tenkráte poměry církevní, tak smutné a nezdrave byly též poměry národní ve vlastech českých. Jako příval rozvodněných proudů hrnula se z sousedního moře německého národnost cizí jazyk, zvyky a obyčeje německé do požehna- ných luhů krásné naší vlasti. Města byla z větší části již poněmčena vysoká šlechta, stav panský styděl se za slo- vanský svůj původ, dávaje svým hradům a svým rodům jména německá; věda a literatura byla buď latinská nebo německá; uvědomění ná- rodní, uvědomění česko-slovanské nebylo téměr nikde k nalezenl.

Národ český spěchal vstříc své národní smrti. A v těchto smutných poměrech národních povstal Jan Hus, jenž pro- niknut nejšlechetnějším vlastenectvím, upřímnou a horoucí láskou k mateřskému svému jazyku českému, s nadšením jal se pracovati na po vznesení, zachránění jazyka českého, na zachrá nění národnosti česko-slovanské. Nemohu líčiti do podrobna veškerou tu práci, obětavost a neunavnou činnost, kterou Mistr Jan Hus věnoval na osvobození a po vznesení národnosti české. Vždyť vůbec známy jsou zásluhy J. Husa o vysoké učení Karlovo, o universitu pražskou kterou vyrval z rukou drzých uchvatitelů něme ckých; vždyí známy jsou zásluhy jeho o písem nictví, o pravopis a literaturu českou, která po bouřích husitských tak utěšeného dostoupila vývoje. Avšak známo jest též, že stoupenci Hu- sovi, rekovní ti »boží bojovníci« svůj ž i vo nasazovali nejen pro zákon boži ale rovněž též pro jazyk, pro ná rodnost čes kou. »Protož, mili věrní Čechové a Moravané« — tak praví na příklad v provolání svém z roku 1469 — »patřte pilně na ty věci, které se proti pravdě Kristově a našemu jazyku če- skému dějí ukrutně a bezprávně !« A takové poukazování na útisk a pronásle- dování jazyka českého, nalézáme skoro ve všech veřejných projevech kališníků českých. Mám za to, že málo těchto slov dostačí aby každý poznal v M. J. Husovi a přívržen- cích jeho vznešené ono ideální vlastenectví, aby poznal onu čistou a nadšenou lásku k národu a vlasti, která bývá nejmohutnějším zdrojem nejkrásnějších a nejslavnějších činů v dějinách národů.

Moje přesvědčení je, že bez Jana Husa a bez vítězných těch bo- jovníků božich nebyla by se za- chránila národnost česká, že ná- rod český dávno by byl prop ad onomu strašnému osudu, jemuž propadli tak mnozí národové slo- vanští, z jichž hrobů povstalaa vzrostla nynější moc a veliko st Německa. (Výborně! dlouhotrvající potlesk.) A proto pravím, že mistr Jan H u ctěn a oslavován býti má od každého upřímného a věrné ho Čecha, nechť má náboženské a po- litické přesvědčení jakékoliva kdyby nebylo důvodů jiných, tedy z důvodů čistě národních a vla- steneckýe h. (Výborně! Tak jest ! Potlesk.) Lide český! Překonány jsou strašné ty výbuchy středověkého fanatismu náboženského a jsem přesvědčen, že marné budou všechny pokusy tmářů a zpátečníků strhnouti evropské lidstvo zpět do nových bojů pro víru a církev. Jiné ideály, jiné zájmy a jiné tužby vy stoupily na obzoru lidského myšlení a lidského snažení a hýbají duchem národů. Jsou to ideály a zájmy národ- nostní a jsou to ideály a zájmy sociálních reform. A hnutí toto hrozí strhnouti národy do nových bojů, snad ne měně fanatických a ne méně zhoubných, než byly středověké boje náboženské. Chci však zmíniti se jenom o hnuti národ- ním, neboť jest pro nás Čechy na ten čas nej- důležitějším. Vždyť víte všichni, že národnost naše, že národní existence naše má mnoho a mocných nepřátel; nejen za hranicemi u sousedů Němců, jimž leží národ náš jako velký balvan v cestě k dosažení jich šovinistických světovládných cílů. ale i v samém Rakousku, v tom Ra- kousku, jež předkové naši utvo- řili, jež národ český svou krví svými statky tak často chránila posud chrání a hájí.

Vroucím přáním a neochabující snahou těchto našich národních nepřátel je, utlačiti, zničiti jazyk náš mateřský, zničiti národnost zničíti národ český. A tužby a snahy tyto jsou« dnešního dne silnějšími a vášnivějšími než kdy před tím. T netřeba dokazovati. To je úkaz nepopíratelný. každému vidoucímu patrný a nedá se zapříti. A proto volám k tobě lide če- ský: neoddávej se klamným nadě- jím, že národní budoucnost tvoje jest již zachráněna a zabezpečena, nedej uspávati se lichými řečm a sliby, a ukolébati se v netečnost (Nedáme!) Nebo na obzoru našem vztahují se hrozie mraky a strhnouti se může bouře, kdy pro ná- rodnost svou, pro toto nejdražší dědictví po slavných předcích svých budeme musiti pod- stoupiti těžké ještě a kruté boje. Kéž by tato doba, národe můj, nena- lezla Tě nepřipraveného, slabého a málomocného! A jakým způsobem máme se připravovati na možné tyto a dle tušení mého neodvratné boje? Dle mého pře- svědčení nemůže býti lepší přípravy nežli je ta. když si vytkneme za svůj vzo nejlepší a nejvítěznější naše bojov- níky za národnost, právo a svo- bodu, když následovati budem zářícího příkladu mučenníka kost- nického a věrných stoupenců jeho. (Výborně ! Potlesk.) Přičiňme se, abychom si osvojili ony ve- liké vlastnosti, jimiž vynikali a jimiž vítězili.

Přičiňme se, aby proniknuta, aby uchvácena byla duše českého lidu oným nadšením pro pravdu, právo a spravedlnost, kterým unášena byla duše Jana Husa a bojov- níků jeho. Přičiňme se, aby každý z nás po- kládal za čestnou, za svatou povin- nost svou, hájiti a zastávati po- etivé přesvědčení své, právo spravedlnost vždy a všude a před každým, před shromážděným lidem rovněž tak, jako před trůnem králů a třeba před stolicí samého pa- peže, jako činil M. Jan Hus. (Výborně Hlučná pochvala.) Přičiňme se, abychom všichni odhodlán byli přinášeti pro přesvědčen své, pro pravdu a právo, pro blah národa a vlasti největší oběti a do těch hrdel a statků, jako činili hu- sitští předkové naší. (Sláva, výborně !) Přičiňme se, aby lid český proniknu byl onou statečností a rekovností, která nezná strachu a bázně, která neleká se žádných nepřátel seb četnějších, nahražujíc udatností a nechrožeností, čeho se nedo- stává na počtu a převaze číselné Jen žádnou zbabělost a ustrašenost, lide český, neboť zbabělcům patři pouta otrocká.

(Bouřlivý souhlas a potlesk.) Přičiňme se konečně, abychom následovali příkladu Jana Husa, co se týče šlechet- nosti srdce, čistoty mravů, cno st a neúhonnosti povahy, která byla tak veliká, že ani nejvášnivější nepřátelé jeho nebyli s to nalézti nejmenší skvrny na lesklém štítu života jeho. Lide český! To jsou vlastnosti, které zdobily oslavence našeho. Těmito vlastnostmi, bude-li proniknut, bude-li zdoben národ český, pak nemusí se báti o svou budoucnost, pak neudolají jej n přátelé sebe četnější a sebe zuři vější, jako ude lati nemohli husitské předky naše. Lide českoslovanský! Chtěli vyrvati Tebě, chtěli vyrvati ze srdce Tvého památku na veli- kého Tvého syna, mučenníka kostnického. V zapomenutí klesnouti mělo jméno Hu sovo, úcta, obdiv a láska k němu obrácena býti měla v zášť a opovržení. Používali k tomu prostředků nejnekalejších a nejpodlejších: násili, útisků, pronásledování, ba i mučidel a poprav katanských; a to vše když nepomohlo, chopili se lží a klamu, hanebných výmyslů a podvodů.

Nejskvělejší a nejslavnější doba dějin na- šich pokálena byla špínou pomluvy a nejlepší bohatýrové národa českého vyhlašováni za bandu lupičů a žhářů. Avšak marné vše namáhání. Nepovedlo s toto dílo temnoty a záštil Genius Husův vznášel se na milovaným národem českým a ne- dopustil, aby zahynul. (Výborněi Sláva !) Pod zříceninami, pod popelem někdejší ve- likosti, moci a slávy národa českého doutnala pořáde ještě jiskra husitského ducha a lásky k Janu Husovi. A tajná tato jiskra ohřívala teplem svým nově klíčící símě národního probuzeni, národ- ního udědomění, národního života. A jak se vyvíjel, jak rostl a mohutněl nový náš život národní, tak rostla, šiřila sea mohutněla v národě českém stará láska, obdiv a vděčnost k Janu Husovi. A dnes — přátelé drazí! dnes vybrali jsme se již tak daleko ze staletých mrákot svých, že veřejně, před očima celého světa, za nadšeného jásotu veškerého uvědomělého lidu českého, zakládáme pomník Janu Husovi, jehož jméno propadnouti mělo kletbě věčného zapo- menutí. Ano! postavíme pomník ten — postavím ho vzdor soptění nepřátel pravdy, světla a po- kroku! postavíme pomník ten právě v srdci matičky Prahy, naši zlaté, slovanské Prahyl (Potlesk.) Postavíme ho zde na významném tomto místě, prosáklém krví mučenníků pobělo- horských, zde před velechrámem týnským,z jehož průčeli záříval zlatý kalich jako znament vítězného Husitství; postavíme ho zde, před starožitnou radnici, kde svobodnou vůlí neod- vislého národa zvolen byl za krále Husita Jiři Poděbradský, tento nejlepši a nejmoudřejšíz panovníků českých. (Tak jest! Frenetický potlesk.) Nechť pomník ten rychle vzrůstá v nádherně kráse, nechť se vznáší do výše jako důkaz lásky a vděčnosti lidu českého k největšímu a nejmilejšímu jeho svatém u.

Nechť uvádí pomník ten celému svělu na. paměť, že to byl Čech, že to byl syn národa českoslovanského, jenž první lámati počal okovy, jim iž spoutány byly perutě ducha lid- ského, aby nemohl povznášeti se k světlým výšinám pravdy a osvěty. Nechthlásá pomník ten, že to byl syn národa českého, jenž pro nej- vyšší tyto statky kulturní obětoval vše, i život svůj. (Výborně!) Vždyť následoval v tom božského učitele svého, jenž za stejným cílem a v stejných mukách na Golgolě proléval svatou svoji krev pro spásu veškerého lidstva. Pomník tento budiž nám také viditelným znamením našeho vzkříšení k novému životu národnímu — on budiž nám ale též zá- rukou lepší a šťastnější budoue- nos ti. Budiž nám zárukou, že do krásné vlasti Husovy opět vráti se svoboda, neodvislost, samostat- nost, že trnitá koruna, která ještě leží na hlavě těžce zkoušeného národa českého, přece promění se ve vavřínový věnec blaha a slávy milého národa a drahé vlastil« Ohromný potlesk, nekonečné provolávání »Slávy« zaburácelo náměstím a vracelo se zpět ozvěnou od čel domů. Řečník sestupující s řeč- nické tribuny zahrnut byl projevy blahopřejnými a bouřlivým provoláváním »Sláva dru. Eduardu Grégrovi !«. Kde kdo tiskl ohnivému řečníku, ubírajícímu se na velikou tribunu mezi poslance, pravici. Tam dostalo se mu znova blahopřej- ných projevů. Poklepy a hesla u základ- ního kamene. Po úchvatné řeči dra. Grégra, jež trval 45 minut, zapěla Ústřední jednota Bendlův krásný »Chorál národa českého«, jenž přijat s bouřlivou pochvalou. Přístoupeno potom k po- klepu na kámen a k pronášení hesel. Prvým, jenž za frenetického potlesku vystoupil na tri- bunu, byl starosta královského hlavního města Prahy

dr. Vladimír Srb.

Kovovým, zvučným a daleko slyšitelným hlasem pravil: »Mistr Jan Hüs, živý to plamen lásky k dobru a lásky k vlasti, ochránce a obhájee práv národa českého, zakladatel jednotného jazyka spisovného, napomínal knižata, pány, vladyky, rytiře, měšťany, aby o to se postavili, by česká řeč nehynula. Potomstvo vděčné plní tento odkaz a upirajíe své zraky k vznešené postavě Mistrově, zajisté splní prosbu Husovu, jenž píše z vězení: »Prosím vás, abystes milovali a právo každému přáli.« S tímto heslem tluku na tento kámen a balvan tohoto pomniku jměnem královské Prahy. Bouřlivé provolání »Slávy« a potlesk za- burácely náměstím. Druhým mluvčím za českou universitu pražskou byl rektor prof. dr. Ivan Horbaczewski, jenž pravil: »Mistru Janu Husovi, druhdy velikému rektoru české university, vzdávám hold a pro- volávám paměti jeho »Sláva«. Trojnásobné zahřímání »Slávy« projel zástupy. S nadšeným potleskem uvítán delegšt moskevského slovanského dobročinného spolku, mluvčí za ruské spolky, pan