ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 d20c0ae0-66c4-11dc-833a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 18 celkem · entity: person 46, place 12, org 5, work 2
1 masthead
Románová přiloha
2 masthead
„Národních Listů“ k číslu 30. ze dne 30. ledna 190l.
3 masthead
rnsp
4 title
Různě zprávy.
5 article
= Mascagni a jeho »Maschere«. Skladate nešťastné opery »Maschere« pronesl se těchto dnů k zpravodaji jednoho italského časopisu o úmyslech. jimiž se řídil při tvoření poslední své opery, o je- jímž naprostém nezdaru jsme přinesli již zprávu. Výroky jeho jsou dosti zajímavé. Mascagni nejprv se ohradil, že by byl odpůrcem směru Wagnerova, jehož jest nejvroucnějším ctitelem. Avšak tato úcta nevadí nikterak, že snaží se s neunavnou vytrva- lostí střežiti ducha, osobitost a tradice italského ge- nia. Každý cítí, miluje a nenávidí po svém způsobu, Ital jinak než Němec neb Angličan. Ve všech svých zralejších dílech, ve slovech, dopisech a před- náškách jeví toto přesvědčení vždy patrněji. Sklada- teli záleží mnohem více než na úspěchu jeho hudby, aby hudební obecenstvo poznalo základní myšlenku, jež jej vedla při skládání opery »Maschere«. Hudba jeho prý snad je ošklivá, snad že svoje přesvědčení nesprávně vyjádřil, ale nemůže připustit, aby bylo pochybováno o ryzosti jeho úmyslů. Chtěl vědomě plouti proti všeobecnému proudu. Kdežto jiní hle- dají svoji spásu ve složité polyfonii s hyperbolickými liniemi, vrátil se úmyslně k veselé italské hudební komedii, ku prostému, řádně vyrovnanému orchestru dobrých starých časů, obsazenému jedva 50 hráči. Při tom držel se přísně nauk moderní techniky, jen že jich použil k jinému účelu uměleckému. Vrátil se k duettům, tercettům a sonatám, použíl těchto čísel bez nejmenších rozpa a provedl je přesně dle pra- videl harmonie. Dal prouditi volně melodii a pod- řídil orchestr lidskému hlasu, jehož půvab a libozvuk tak dlouho byly hlavní předností italského umění.
Mascagni Maschere Wagnerův Ital Němec Angličan Sklada
6 article
Vznikly pochybnosti, zdali nynější velká jeviště jsou příhodným rámcem pro opery jako »Maschere«. Avšak autor soudí jinak. Rossiniův »Lazebník«, opery Cimarosovy, Belliniovy idylly, ba i »Nápoj lásky« Donizettiův právě na divadie Šcala, kdež »Maschere- tak nemilosrdně odmítnuty, slavily svoje největší triumfy. Obecenstvo nedalo mu za pravdu a sklada- tel pokorně přijímá jeho rozsudek. Ale obecenstvo mohlo se též mýlit. Skladatel prohlašuje, že bylo jeho úmyslem právě nyní, kde se zdá, jakoby se pracovalo k tomu, setříti s umění všechen národní ráz vésti divadlo nazpět ke starým, italským tradi- cím. Dnešní generace má zvědět, že naší předkové chodili do divadla, aby se bavili, kdežto nyní cho- díme do divadla skorem jen proto, abychom namá- hali mozek a hloubali. = Ochutnávači čaje. V Londýně jest něko- lik set velmi intelligentních, dobře placených lidí, za- městnaných výhradně ochutnáváním čaje. Nálež k tomu totiž vrozený talent a nelze se tomu nikterak přiučit. Avšak osud ochutnávače čaje není nikterak závidění hodný. 300—400 koflíků, jež musí průměrně denně ochutnat, ničí hrozně jeho nervy. Jeho zaží- vací ústrojí nalezá se v neustálém stavu vzpoury a musí věnovati způsobu svého života nejbedlivější pozornost. Nesmí jísti to, nesmí píti ono a toliko na večer smí si zakouřiti lebký doutník, »Někdy,« pravil jeden z těchto ubožáků, »zejmena koncem týdne, jsem ve stavu tak předrážděném, že se dám do pláče, když přijdu domů a pak se mi také uleví. Vzpomínám si, že krátce po té, když jsem se oženil, byl jsem zachvácen takovýmto křečovitým pláčem k nemalému zděšení své manželky, takže se tázala,
Cimarosův Belliniův Donizettiův Londýn
7 article
a a válnnln
9 article
kdo mi zemřel.« Ochutnávač čaje musí míti nejen velmi jemnou chuť, ale i jemný čich. Jakýs znalec velké jedné firmy prohlásil, že dovede s určitostí rozpoznat, leželo-li vedle krabice s čajem minutu nebo dvě jablko anebo pomeranč. Také královna Viktorie vynikala značnou znalostí čaje a pila jen zvláštní smíšeninu nejjemnějšího čínského čaje. Zkoušení čaje koná se následujícím způsobem: Malé množství různých druhů čaje vyjme se balíků určených na zkoušku, pečlivě odváží a dá se do ma- lých čajníků podivných tvarů. Na pultu stojí řada čí- slovaných koflíků bez oušek. Když do čajníku nalita vařící voda, obrátí se přesejpací hodiny a čaj zůstane státi 6 minut, což dle názorů znalců jest pravá doba. Pak se odvar naleje do koflíku a přidá se mléko, ale ni- koliv cukr. Zatím zkouší ochutnávač čajové lupeny v čajníku okem i čichem. Spařené lupeny čaje mají mít živou hnědou barvu, ale to není neklamným znamením. Stříbrnou lžičkou zkouší pak čaj z je dnoho koflíku po druhém, porovnávaje tak jednotlivé druhy, Jeden ze znalců pronese svůj úsudek a druhý a třetí jej potvrdí zvláštní zapisovatel zaznamenáva úsudky do své knihy. Aroma čaje zjevuje ochutná- vači celou historii toho kterého druhu, kde rostl, kdy a jakou má hodnotu. Na základě tohoto zkoumání el stanoví se pak cena čaje
Viktoria
10 article
= O požáru kostelní věže v Bukovci (Lübeck) oznamují se následující podrobnosti: V so- botu odpoledne strhla se nad městem za husté sně- hové vánice krátká, ale prudká bouře s četnými ble- sky. Jeden z blesků sjel na štíhlou věž zvýší 97 metrů, chrámu sv. Jakuba, pocházejícího ze 14. sto- letí. Ze samého vrchole střechy věže vyrazil sloup dýmu, jenž však zpozorován byl chodci teprve po hodině. Hasiči přibyli rychle na místo, ale nebylo jim možno dostati se k ohnisku požáru, poněvadž se věž v hořejší části silně súžuje, takže nezbývalo než obmeziti se na to, hledět zabrániti dalšímu ší- ření se požáru. Obecenstvo před hořící věží hledělo nahoru s úzkostlivým očekáváním, neboť železná špice věže byla rozžhavena žárem a každé chvíle mohla se oddělit od trámoví a s bání 8 centů těžkou a kohoutem na hrotu sřítit. Když se setmělo, přive- zeny elektrické reflektory, jež věž po celou noc osvětlovaly. V neděli dopoledne, 18 hodin po vy- puknutí požáru, byla situace na žárovišti nezměněna.
svatý . Jakub Bukovec Lübeck
11 article
Když po jedné hodině s poledne, tedy as 24 hodiny po počátku požáru báň se sřítila, prorazila střechu chrámu a způsobivši v ní ohromnou díru, sřítila se do lodí chrámu, aniž však způsobila zde značnější škody. Hasiči ani teď nemohli pracovati na uhašení požáru. Hrot věže, když bylo vnitřní trámoví vyho- řelo, visel překlopen jako kornout as v délce dvacet metrů podle věže. Práce hasičů musila se obmeziti toliko na hájení chrámu a okolních budov. = Zajímavá honba na medvěda. Jakýs bombajský časopis vypravuje následující loveckou hi- storii. Místokrál indický, lord Curzon, prohlásil na inspekční cestě guvernérovi, že by se rád účastnil honby na medvědy. Poněvadž však již od delší doby v celém kraji není nijakých medvědů, byl guvernér ve velkých rozpacích. Ale dovedl si pomoci. V den ustanovený pro honbu pohřešili v zoologické zahradě bombajské medvěda. Bylť v největší tajnosti postran- ními cestami dopraven na místo, kde bylo smluveno dostaveníčko lovců. Když místokrál spatříl medvěda, namířil, střelil a chybil. Druhého dne byl macek undtodetv lavatso D dinsě pdlasžaoovi joz mool voe
Curzon
12 article
k nematé radosti mladých Hindů opět ve své kleei v zoologické zahradě. Zemřelí v Praze. Dne 24. ledna 1901: Růžičkova Ambrosie, sestra řádu Karmelitek, 60 roků, 184—IV. Jung. wirthová Vílemina, vdova po vrchním c. k. radovi, 68 roků, 187—III. Procházka Josef, soukromník, 7 roků, 386—VII. Marková Ludmila, prodavačka, 40 r. 253—V. Křenovský František, soukromý úřadník, 32 roky, 19—VI. Brabec Josef, krejčovský pomocník, 19 roků, 1765—II. Králova Antonie, dcera zedníka, 2 dny, 43—VII. Petrtilova Marie, dcera řeznického pomocníka, 10 měsíců. — Ve všeobecné ne- mocnici: Pokorná Antonie, manželka domkáře, 32 roky.
Jung Vílemin Josef Ludmila František Brabec Antonia Praha Růžičkův Ambrosios Petrtilův Marie
13 article Král. české zem. divadlo v Praze
Král. české zem. divadlo v Praze Národní divadlo. Odpol. o 3. hod. Ve středu dne 30. ledna. Předsavení pro li í. ČEKANKY. Veselohra o 3 dějstvích. Napsal F. X. Svoboda. Režisér Josef Šmaba. 121. hra v předpl. Večer o 7. hod. 1. čtvrtka. WERTHER. Lyrické drama o 3 dějstvích. Složil Jules Massenet Text dle Goethova románu napsali Ed. Blau, P. Milliet a Georg Hartmann. Přeložil V. J. Novotný. Režisér Josef Šmaha. Dirigent Karel Kovařovíc. Konec o 1/210. hodině.
Král Čekanka Svoboda Šmaba Werther Jules Massenet Goethův Ed P Milliet Hartmann V J Novotná Šmaha Karel Kovařohodně Praha národní divadlo
14 article Švandovo divadlo na Smichově.
Švandovo divadlo na Smichově. Začátek o 7. hod. Ve středu dne 30. ledna. 2256 Dáma od Maxima
Maxim Smichov Švandův divadlo
15 article Pištěkovo divadlo na Král. Vinohrádece.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohrádece. Začátek o 1/2 7. hod. Ve středu dne 30. ledna. Padesáté čtvrté lidové představení za poloviční ceny. Kuchař z Malé strany a dcera 2255 sotnoslavla kominíka z Vršovic. Zasláno. lodev ě Učitelstvu šk. okr. Pelhřimovského a Táborského. K neslýchanému útoku na moji čest, učiněnému v »Českém Jihu« ze dne 25. ledna, od něhož každý. kdo do věci byl zasvěcen, s hnusem se odvrátil a jej odsoudil, prohlašuji ku své očistě toto; 1. Nezval jsem proto učitelstva z okolí na pohřeb pana Ant. Maršíčka, říd. učitele v Cetorazi, protože vdova rozhodla proti vůli a přání učitelského sboru vCetorazi, by vykonal se pouze výkropa sice o 7. hod. ranní, což se i stalo. 2. Učitelský sbor proto nezúčastnil se pohřbuv Pohnání (4 hod. cesty), protože místní školní rada nařídila vyučovati. Jednání učitelského sboru bylo správné a nikdo nejednal by jinak. 3. Hrubé nájezdy odmítám s rozhořčením s vě- domím, že veřejnost rozpozná, kdo nese vinu tohoto (mírně řečeno) nekalého útoku. ne
Král Táborský Antonín Maršíček Vršovice Cetoraz Pištěkův divadlo
16 article Edvard Milaberský.
Edvard Milaberský. učitel. V Cetorazi, 25. ledna 1901. vr a pa st-lsetosr Nan
Milaberský Cetoraz
17 article
jen se ještě jednou vyspím a pak budeme s Vasou po- hromaděl — Nemyslete na to, neberte si to tak k srdci! domlouvala zatím Anna Vasiljevna matince. Vyjedeme zejtra ráno všichni najednou. Jeďte s Pánembohem do města a já s vašimi hochy domů; pojedeme zároveň. Pošlete, prosím vás, ihned do Bogdanovska, aby mne dnes nečekali. Zůstanu u vás přes noc! pravila rozhodně. Naše dobrá Anna Vasiljevna se stala patrně odvážnoua vyrostla velice ve vlastním mínění od té doby, co se od- hodlala »sebrati se a odjet« od svých hostů. Lev jásal a líbal svou přítelkyni, která ho nesmírně rozmazlovala. O půl desáté byl poslán jako obyčejně do svého pokoje, aby šel spat. — Nasťo, Borisi, můžete také jíti spat. Zejtra mu- síte dříve vstát. Dali jsme dobrou noc. Sotva že jsem vkročil do neosvětleného hostinského pokoje, jda do svého pokoje, zaslechl jsem hlas Anny Vasiljevny. — Mám našeho Borisa k smrti ráda, pravila dobrá žena matince. Jest takový roztomilý. — Ach, moje dobrá, zamluvila to matinka rychle, mám k vám prosbu, týkající se Borisa. Co asi? divil jsem se a zůstal jsem státi. — Pan Kereti jest nemocen, pokračovala matinka. Nevím opravdu, jak to bude; nemohu ani nyni žádati, aby byl neustále s dětmi, a přece bych nerada, aby zvláště Boris se stal příliš roztržitým. U vás jest vždy tak mnoho lidí. — Jako v Romnách na jarmarce, ukončila jaksi stísněně a vzdychajíc Anna Vasiljevna. Vím to, vím3 ale
Vasa Anna Vasiljevna Nasťa Boris Kereť
18 article
mohu všechno říci, mohu mu odkrýti celou duši svou, nevysměje se měmu básnění; vidím, že miluje, co já mi- luji, a nenávidí také... Při tom jsem si vzpomněl mimo- volně na Felsena a Ljubov Petrovnu, ale dle starého zvyku začal jsem opět potřásati hlavou, abych odehnal obtěžující myšlenku a začal jsem opět mysliti na Vasu. Zatím mizela každým dnem naděje na brzké s ním se shledání. Jakoby byly přerušeny veškeré styky s Bog- danovskem. Matinka nedodržela slib daný Fomu Bogda- noviči; nechtělo se jí vyjížděti. Den za dnem ubíhal, ale neobjevila se ani Anna Vasiljevna ani Vasa. Konečně přišel z města dopis, ale ne od ta- tínka, nýbrž od jeho sluhy, a obsahoval smutné zprávy: tatínek se roznemohl pakostnicí. »Ačkoliv nevidí lékař žádného nebezpečí,« psal sluha, »jest to nemoc bolestná, poněvadž nemá žádného klidu; přestavuje se u nás v domě, tlukou, a ačkoliv bydlí pen v hořejším poschodí a v nižším poschodí vrtají dlátem do zdi, cíti bolesti, jakoby se někdo dotýkal jeho nemocných nohou ...« Ma- tinka se strašně ulekala. — Sestřičko, pojedu zejtra do města! pravila, do- četši psaní a utírajíc si slzy, kanoucí jí po tváři. Teta Felisata Borisovna sebou trhla a odsekla, že ani za nevím co nezůstane sama na venkově. — Zde se neuzdravím a také zde není nikoho, kdo by sepsal poslední mou vůli! (Strašila každý den matinku předstíráním své blízké smrti.) Pojedu s tebou do města. — A komu svěřím děti? odpověděla matinka po- někud rozčileně. — Fuj, dusí mne to, to jest poslední moje ho- dina! zvolala rozhněvaná teta trhajíc čepec s hlavy. Komu máš svěřiti děti? Jakže? Snad bys nežádala, Zapomenutá otázka.
Ljubov Anna Vasiljevna Vasa Felisata Borisovna Vasa Ma Foma Bogda