1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 30. ze dne 30. ledna 190l.
5
article
= Mascagni a jeho »Maschere«. Skladate
nešťastné opery »Maschere« pronesl se těchto dnů
k zpravodaji jednoho italského časopisu o úmyslech.
jimiž se řídil při tvoření poslední své opery, o je-
jímž naprostém nezdaru jsme přinesli již zprávu.
Výroky jeho jsou dosti zajímavé. Mascagni nejprv
se ohradil, že by byl odpůrcem směru Wagnerova,
jehož jest nejvroucnějším ctitelem. Avšak tato úcta
nevadí nikterak, že snaží se s neunavnou vytrva-
lostí střežiti ducha, osobitost a tradice italského ge-
nia. Každý cítí, miluje a nenávidí po svém způsobu,
Ital jinak než Němec neb Angličan. Ve všech
svých zralejších dílech, ve slovech, dopisech a před-
náškách jeví toto přesvědčení vždy patrněji. Sklada-
teli záleží mnohem více než na úspěchu jeho hudby,
aby hudební obecenstvo poznalo základní myšlenku,
jež jej vedla při skládání opery »Maschere«. Hudba
jeho prý snad je ošklivá, snad že svoje přesvědčení
nesprávně vyjádřil, ale nemůže připustit, aby bylo
pochybováno o ryzosti jeho úmyslů. Chtěl vědomě
plouti proti všeobecnému proudu. Kdežto jiní hle-
dají svoji spásu ve složité polyfonii s hyperbolickými
liniemi, vrátil se úmyslně k veselé italské hudební
komedii, ku prostému, řádně vyrovnanému orchestru
dobrých starých časů, obsazenému jedva 50 hráči.
Při tom držel se přísně nauk moderní techniky, jen
že jich použil k jinému účelu uměleckému. Vrátil se
k duettům, tercettům a sonatám, použíl těchto čísel
bez nejmenších rozpa a provedl je přesně dle pra-
videl harmonie. Dal prouditi volně melodii a pod-
řídil orchestr lidskému hlasu, jehož půvab a libozvuk
tak dlouho byly hlavní předností italského umění.
Mascagni
Maschere
Wagnerův
Ital
Němec
Angličan
Sklada
6
article
Vznikly pochybnosti, zdali nynější velká jeviště jsou
příhodným rámcem pro opery jako »Maschere«.
Avšak autor soudí jinak. Rossiniův »Lazebník«, opery
Cimarosovy, Belliniovy idylly, ba i »Nápoj lásky«
Donizettiův právě na divadie Šcala, kdež »Maschere-
tak nemilosrdně odmítnuty, slavily svoje největší
triumfy. Obecenstvo nedalo mu za pravdu a sklada-
tel pokorně přijímá jeho rozsudek. Ale obecenstvo
mohlo se též mýlit. Skladatel prohlašuje, že bylo
jeho úmyslem právě nyní, kde se zdá, jakoby se
pracovalo k tomu, setříti s umění všechen národní
ráz vésti divadlo nazpět ke starým, italským tradi-
cím. Dnešní generace má zvědět, že naší předkové
chodili do divadla, aby se bavili, kdežto nyní cho-
díme do divadla skorem jen proto, abychom namá-
hali mozek a hloubali.
= Ochutnávači čaje. V Londýně jest něko-
lik set velmi intelligentních, dobře placených lidí, za-
městnaných výhradně ochutnáváním čaje. Nálež
k tomu totiž vrozený talent a nelze se tomu nikterak
přiučit. Avšak osud ochutnávače čaje není nikterak
závidění hodný. 300—400 koflíků, jež musí průměrně
denně ochutnat, ničí hrozně jeho nervy. Jeho zaží-
vací ústrojí nalezá se v neustálém stavu vzpoury a
musí věnovati způsobu svého života nejbedlivější
pozornost. Nesmí jísti to, nesmí píti ono a toliko
na večer smí si zakouřiti lebký doutník, »Někdy,«
pravil jeden z těchto ubožáků, »zejmena koncem
týdne, jsem ve stavu tak předrážděném, že se dám
do pláče, když přijdu domů a pak se mi také uleví.
Vzpomínám si, že krátce po té, když jsem se oženil,
byl jsem zachvácen takovýmto křečovitým pláčem
k nemalému zděšení své manželky, takže se tázala,
Cimarosův
Belliniův
Donizettiův
Londýn
9
article
kdo mi zemřel.« Ochutnávač čaje musí míti nejen
velmi jemnou chuť, ale i jemný čich. Jakýs znalec
velké jedné firmy prohlásil, že dovede s určitostí
rozpoznat, leželo-li vedle krabice s čajem minutu
nebo dvě jablko anebo pomeranč. Také královna
Viktorie vynikala značnou znalostí čaje a pila jen
zvláštní smíšeninu nejjemnějšího čínského čaje.
Zkoušení čaje koná se následujícím způsobem: Malé
množství různých druhů čaje vyjme se balíků
určených na zkoušku, pečlivě odváží a dá se do ma-
lých čajníků podivných tvarů. Na pultu stojí řada čí-
slovaných koflíků bez oušek. Když do čajníku nalita
vařící voda, obrátí se přesejpací hodiny a čaj zůstane
státi 6 minut, což dle názorů znalců jest pravá doba. Pak
se odvar naleje do koflíku a přidá se mléko, ale ni-
koliv cukr. Zatím zkouší ochutnávač čajové lupeny
v čajníku okem i čichem. Spařené lupeny čaje mají
mít živou hnědou barvu, ale to není neklamným
znamením. Stříbrnou lžičkou zkouší pak čaj z je
dnoho koflíku po druhém, porovnávaje tak jednotlivé
druhy, Jeden ze znalců pronese svůj úsudek a druhý
a třetí jej potvrdí zvláštní zapisovatel zaznamenáva
úsudky do své knihy. Aroma čaje zjevuje ochutná-
vači celou historii toho kterého druhu, kde rostl, kdy
a jakou má hodnotu. Na základě tohoto zkoumání
el
stanoví se pak cena čaje
Viktoria
10
article
= O požáru kostelní věže v Bukovci
(Lübeck) oznamují se následující podrobnosti: V so-
botu odpoledne strhla se nad městem za husté sně-
hové vánice krátká, ale prudká bouře s četnými ble-
sky. Jeden z blesků sjel na štíhlou věž zvýší 97
metrů, chrámu sv. Jakuba, pocházejícího ze 14. sto-
letí. Ze samého vrchole střechy věže vyrazil sloup
dýmu, jenž však zpozorován byl chodci teprve po
hodině. Hasiči přibyli rychle na místo, ale nebylo
jim možno dostati se k ohnisku požáru, poněvadž
se věž v hořejší části silně súžuje, takže nezbývalo
než obmeziti se na to, hledět zabrániti dalšímu ší-
ření se požáru. Obecenstvo před hořící věží hledělo
nahoru s úzkostlivým očekáváním, neboť železná
špice věže byla rozžhavena žárem a každé chvíle
mohla se oddělit od trámoví a s bání 8 centů těžkou
a kohoutem na hrotu sřítit. Když se setmělo, přive-
zeny elektrické reflektory, jež věž po celou noc
osvětlovaly. V neděli dopoledne, 18 hodin po vy-
puknutí požáru, byla situace na žárovišti nezměněna.
svatý . Jakub
Bukovec
Lübeck
11
article
Když po jedné hodině s poledne, tedy as 24 hodiny
po počátku požáru báň se sřítila, prorazila střechu
chrámu a způsobivši v ní ohromnou díru, sřítila se
do lodí chrámu, aniž však způsobila zde značnější
škody. Hasiči ani teď nemohli pracovati na uhašení
požáru. Hrot věže, když bylo vnitřní trámoví vyho-
řelo, visel překlopen jako kornout as v délce dvacet
metrů podle věže. Práce hasičů musila se obmeziti
toliko na hájení chrámu a okolních budov.
= Zajímavá honba na medvěda. Jakýs
bombajský časopis vypravuje následující loveckou hi-
storii. Místokrál indický, lord Curzon, prohlásil na
inspekční cestě guvernérovi, že by se rád účastnil
honby na medvědy. Poněvadž však již od delší doby
v celém kraji není nijakých medvědů, byl guvernér
ve velkých rozpacích. Ale dovedl si pomoci. V den
ustanovený pro honbu pohřešili v zoologické zahradě
bombajské medvěda. Bylť v největší tajnosti postran-
ními cestami dopraven na místo, kde bylo smluveno
dostaveníčko lovců. Když místokrál spatříl medvěda,
namířil, střelil a chybil. Druhého dne byl macek
undtodetv lavatso
D dinsě pdlasžaoovi
joz
mool voe
Curzon
12
article
k nematé radosti mladých Hindů opět ve své kleei
v zoologické zahradě.
Zemřelí v Praze.
Dne 24. ledna 1901: Růžičkova Ambrosie,
sestra řádu Karmelitek, 60 roků, 184—IV. Jung.
wirthová Vílemina, vdova po vrchním c. k. radovi,
68 roků, 187—III. Procházka Josef, soukromník, 7
roků, 386—VII. Marková Ludmila, prodavačka, 40 r.
253—V. Křenovský František, soukromý úřadník,
32 roky, 19—VI. Brabec Josef, krejčovský pomocník,
19 roků, 1765—II. Králova Antonie, dcera zedníka,
2 dny, 43—VII. Petrtilova Marie, dcera řeznického
pomocníka, 10 měsíců. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Pokorná Antonie, manželka domkáře,
32 roky.
Jung
Vílemin
Josef
Ludmila
František
Brabec
Antonia
Praha
Růžičkův Ambrosios
Petrtilův Marie
13
article
Král. české zem. divadlo v Praze
Král. české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
Odpol. o 3. hod.
Ve středu dne 30. ledna.
Předsavení pro li í.
ČEKANKY.
Veselohra o 3 dějstvích. Napsal F. X. Svoboda.
Režisér Josef Šmaba.
121. hra v předpl.
Večer o 7. hod.
1. čtvrtka.
WERTHER.
Lyrické drama o 3 dějstvích. Složil Jules Massenet
Text dle Goethova románu napsali Ed. Blau, P. Milliet
a Georg Hartmann. Přeložil V. J. Novotný. Režisér
Josef Šmaha. Dirigent Karel Kovařovíc.
Konec o 1/210. hodině.
Král
Čekanka
Svoboda
Šmaba
Werther
Jules Massenet
Goethův
Ed
P Milliet
Hartmann
V J Novotná
Šmaha
Karel Kovařohodně
Praha
národní divadlo
14
article
Švandovo divadlo na Smichově.
Švandovo divadlo na Smichově.
Začátek o 7. hod.
Ve středu dne 30. ledna.
2256
Dáma od Maxima
Maxim
Smichov
Švandův divadlo
15
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohrádece.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohrádece.
Začátek o 1/2 7. hod.
Ve středu dne 30. ledna.
Padesáté čtvrté lidové představení za poloviční ceny.
Kuchař z Malé strany a dcera
2255
sotnoslavla
kominíka z Vršovic.
Zasláno.
lodev ě
Učitelstvu šk. okr. Pelhřimovského
a Táborského.
K neslýchanému útoku na moji čest, učiněnému
v »Českém Jihu« ze dne 25. ledna, od něhož každý.
kdo do věci byl zasvěcen, s hnusem se odvrátil a
jej odsoudil, prohlašuji ku své očistě toto;
1. Nezval jsem proto učitelstva z okolí na pohřeb
pana Ant. Maršíčka, říd. učitele v Cetorazi, protože
vdova rozhodla proti vůli a přání učitelského
sboru vCetorazi, by vykonal se pouze výkropa
sice o 7. hod. ranní, což se i stalo.
2. Učitelský sbor proto nezúčastnil se pohřbuv
Pohnání (4 hod. cesty), protože místní školní rada
nařídila vyučovati. Jednání učitelského sboru bylo
správné a nikdo nejednal by jinak.
3. Hrubé nájezdy odmítám s rozhořčením s vě-
domím, že veřejnost rozpozná, kdo nese vinu tohoto
(mírně řečeno) nekalého útoku.
ne
Král
Táborský
Antonín
Maršíček
Vršovice
Cetoraz
Pištěkův divadlo
16
article
Edvard Milaberský.
Edvard Milaberský.
učitel.
V Cetorazi, 25. ledna 1901.
vr a pa
st-lsetosr Nan
Milaberský
Cetoraz
17
article
jen se ještě jednou vyspím a pak budeme s Vasou po-
hromaděl
— Nemyslete na to, neberte si to tak k srdci!
domlouvala zatím Anna Vasiljevna matince. Vyjedeme
zejtra ráno všichni najednou. Jeďte s Pánembohem do
města a já s vašimi hochy domů; pojedeme zároveň.
Pošlete, prosím vás, ihned do Bogdanovska, aby mne
dnes nečekali. Zůstanu u vás přes noc! pravila rozhodně.
Naše dobrá Anna Vasiljevna se stala patrně odvážnoua
vyrostla velice ve vlastním mínění od té doby, co se od-
hodlala »sebrati se a odjet« od svých hostů.
Lev jásal a líbal svou přítelkyni, která ho nesmírně
rozmazlovala. O půl desáté byl poslán jako obyčejně do
svého pokoje, aby šel spat.
— Nasťo, Borisi, můžete také jíti spat. Zejtra mu-
síte dříve vstát.
Dali jsme dobrou noc.
Sotva že jsem vkročil do neosvětleného hostinského
pokoje, jda do svého pokoje, zaslechl jsem hlas Anny
Vasiljevny.
— Mám našeho Borisa k smrti ráda, pravila dobrá
žena matince. Jest takový roztomilý.
— Ach, moje dobrá, zamluvila to matinka rychle,
mám k vám prosbu, týkající se Borisa.
Co asi? divil jsem se a zůstal jsem státi.
— Pan Kereti jest nemocen, pokračovala matinka.
Nevím opravdu, jak to bude; nemohu ani nyni žádati,
aby byl neustále s dětmi, a přece bych nerada, aby
zvláště Boris se stal příliš roztržitým. U vás jest vždy
tak mnoho lidí.
— Jako v Romnách na jarmarce, ukončila jaksi
stísněně a vzdychajíc Anna Vasiljevna. Vím to, vím3 ale
Vasa
Anna Vasiljevna
Nasťa
Boris
Kereť
18
article
mohu všechno říci, mohu mu odkrýti celou duši svou,
nevysměje se měmu básnění; vidím, že miluje, co já mi-
luji, a nenávidí také... Při tom jsem si vzpomněl mimo-
volně na Felsena a Ljubov Petrovnu, ale dle starého
zvyku začal jsem opět potřásati hlavou, abych odehnal
obtěžující myšlenku a začal jsem opět mysliti na Vasu.
Zatím mizela každým dnem naděje na brzké s ním
se shledání. Jakoby byly přerušeny veškeré styky s Bog-
danovskem. Matinka nedodržela slib daný Fomu Bogda-
noviči; nechtělo se jí vyjížděti. Den za dnem ubíhal, ale
neobjevila se ani Anna Vasiljevna ani Vasa.
Konečně přišel z města dopis, ale ne od ta-
tínka, nýbrž od jeho sluhy, a obsahoval smutné zprávy:
tatínek se roznemohl pakostnicí. »Ačkoliv nevidí lékař
žádného nebezpečí,« psal sluha, »jest to nemoc bolestná,
poněvadž nemá žádného klidu; přestavuje se u nás
v domě, tlukou, a ačkoliv bydlí pen v hořejším poschodí
a v nižším poschodí vrtají dlátem do zdi, cíti bolesti,
jakoby se někdo dotýkal jeho nemocných nohou ...« Ma-
tinka se strašně ulekala.
— Sestřičko, pojedu zejtra do města! pravila, do-
četši psaní a utírajíc si slzy, kanoucí jí po tváři.
Teta Felisata Borisovna sebou trhla a odsekla, že
ani za nevím co nezůstane sama na venkově.
— Zde se neuzdravím a také zde není nikoho, kdo
by sepsal poslední mou vůli! (Strašila každý den matinku
předstíráním své blízké smrti.) Pojedu s tebou do města.
— A komu svěřím děti? odpověděla matinka po-
někud rozčileně.
— Fuj, dusí mne to, to jest poslední moje ho-
dina! zvolala rozhněvaná teta trhajíc čepec s hlavy.
Komu máš svěřiti děti? Jakže? Snad bys nežádala,
Zapomenutá otázka.
Ljubov
Anna Vasiljevna
Vasa
Felisata Borisovna
Vasa
Ma
Foma Bogda