4
title
V rraze, ve střenu dne 30. ledna.
6
article
190I.
190I.
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
8
article
K čislu 30
K čislu 30
čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Přodplacení
a inserály
přijímaadminisirace
v Marinnské nlici,
číslo 3.
Praha
9
article
Tam je těž redakce
a expédice.
10
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
České státoprávní ohražení.
Z Vídně, 30. ledna. Nevíme, kdo sdě-
lil vídeňským listům zprávu ve příčině roz-
hovoru posl. dra. Pacáka s designova-
ným presidentem dle stáří drem. Weig-
lem o podání státoprávního ohražení Čechů.
Ale jisto je, že, kdo tak učinil, nemá ani
potuchy, jak se takové prohlášení dává. Ne-
mají také potuchy o tom vídeňské listy. Jinak
nebyly by mohly reprodukovati sdělení, že
dr. Pacák žádal na dru. Weiglovi, by
mu udělil slovo v zahajovací schůzi, t.j
zejtra, že však dr. Weigel co nejrozhod-
něji prohlásil, že mu ho uděliti nemůže
vzhledem na jasné ustanovení jednacího
řádu.
Tato zvěst je úplně nepravdivou. Dr
Pacák pojednal v záležitosti, o kterou jde.
s drem. Weiglem již v sobotu způsobem
nejpřátelštějším. Státoprávní ohražení nepo-
dává se, jak povědomo, ústně, nýbrž ode-
vzdává se presidentovi, který je dává pře-
čísti zapisovatelem. Tak se dělo vždycky,a
tak se stane také tentokráte. Otázka je jen,
kdy se takové osvědčení předčíta. Tu pak
se okázala praxe takřka jednotná, že totiž
se četlo v první schůzi jen tenkráte, byla-li
schůze zahajovací počítána zároveň jako
první. Nebyla-li však, pak se taková dekla-
race četla ve schůzi druhé. Tak se dělo bez
výjimky, a od té také tentokráte nestala se
úchylka.
»Všeněmecká jednota.«
Z Vídně, 30. ledna. »Ostdeutsche
Rundschau« oznamuje velkopansky: »Tak
se bude jmenovati svaz německo-radikálních
poslanců. Faktum takové strany nelze jiz
změniti. Všeněmecké jednotě náležeti budou
všichni německo-radikální poslanci a ne-
bude činěno žádného rozdílu mezi
členy a mezi hosty.«
Pacák
Čecho
Weigl
Weigel
Vídeň
11
article
Tak tedy bude v rakouském parlamentě
centrálním strana s programem zjevně vše-
německým, velkoněmeckým, protirakouským.
Němci mezi sebou.
Z Vídně, 30. ledna. Pojednávajíce o
včerejší publikaci německého velkostatku
»Neue Freie Presse« a »Neues Wiener Tag-
blatt« dospívá k závěru, že nyní je úkolem
stran německo-pokrokové a německo-nacio-
nální, postaviti se po bok t. zv. liberálním
velkostatkářům a proti německým radikálům
a že tito do německého souručenství pojati
býti nemohou.
»Arbeiterzeitung«, která zajisté nemá ni-
jaké příčiny po volebních výsledcích v krá-
lovství českém naddržovati německým radi-
kálům, ujímá se jich proti německému velko-
statku těmito slovy: »Jestliže političtí obroč-
níci, kteří, kdyby se nedostali na základě
privileje do parlamentu, nedostali b
v celém Rakousku ni jediného
mandátu, se opovažují vysloviti důtku
straně, jež nade vší pochybu má po svém
boku veliké massy lidu a dáti jí censuru,
pak je to drzá nestoudnosit, za kterou
by se mělo vytahati pánům knížatům a hra-
mývie t oe
batům proztě za ušil«
Němec
Wiener
Vídeň
Rakousko
Neue Frei Presse
12
article
Jen proti Čechům,
ont e
Z Vídně, 30. ledna. »Neue Frej
Presse« mobilisuje kde koho proti Če-
chům. Dnes Poláky. Celé 4 roky prý pro-
marnili obhajováním Čechův a jazykových
výnosů Badenových. Tato politika byla
prý nejhorším bludem kola polského. Tento
směr po volbách je prý naprosto vyloučen,
ale politika volné ruky prý nestačí. Poláci
nechtějí státi v koutku a čekati, až vláda
se bude domáhati jejich důvěrv. nel
Nepracuje-li říšská rada, pak je prý dů-
věra zbytečna, a chce-li se pracovati, pak
prý strany a vláda vzdají se politiky volné
ruky. Budie se musit zřídliti ně-
jaká parlamentní organi s ace, at
se jmenuje jakkoli.
Politika volné ruky je prý slovem,
ale nikoli prostředkem k rozře-
štení parlamentní krise. Konec
konců: Poláci ať se spojí s Němei
proti Čechům. Ti jsou prý nepřáteli.
Kdo byl poslán do Vídně, by pracoval,
musí toho, kdo tomu brání, pokládati za
škůdce a naložiti s ním s celou
bezohlednostíl
Čecho
Polák
Čechův
Badenův
Vídeň
Neue Frej Presse
13
article
Telegrafické zprávy.
Z Vídně, 30. ledna. (C.-B.) Minist
kultu a vyučování jmenoval okresního škol-
ního inspektora pro německé školy něme-
ckých školních okresů Prachatice a Sušice
a pro školy českých školních okresů Pra-
chatice, Sušice a Strakonice, ředitele mě-
šťanských škol Františka Willomi tzra
okresním školním inspektorem pro německé
školy ve školním okrese žateckém.
Ministr kultu a vyučování svěřil řád-
nému universitnímu professorovi na české
universitě v Praze dru. Albínovi Bráfovi
dozor nad vyššími obchodními školami če-
skými v Čechách a na Moravě a řediteli
české vyšší obchodní školy v Plzni cís. ra-
dovi Antonínu Kotěrovi a řediteli obch.
akademie v Chrudimi Janu Ctiborovi
dozor nad dvoutřídními obchodními školami
a obchodními pokračovacími školami če-
skými v Čechách.
Z Madridu, 29. ledna. (C -B.) Násled-
kem stále vzrůstajícího oběhu papírových
peněz a tím podmíněného stoupání směne-
čního kursu na trzích zahraničních, usnesl
se madridský obchodnický spolek, vzítiv
příští schůzi v úvahu návrh, aby vláda byla
vyzvána, přiměti bank španělský ke
snížení svého portefeuillu.
z Madridu, 29. ledna. (C.-B.) Úřadní
list uveřejňuje dekret, jímž se divisní velitel
František Willomi
Bráf
Kotěra
Jan Ctibor
Vídeň
Prachatice
Sušice
Strakonice
Praha
Čechy
Morava
Plzeň
Chrudim
Madrid
14
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Po letech doma... oa
Vzpomínka. Napsal Feodor Feodorovič Ryšánek.
Ani uvěřiti nemohu a přece pravda; osm-
krát zakukala kukačka na staromodnich hodi-
nách v kuchyni; již ani nepamatuji, že bych
byl spal do osmi hodin, ale dnes dá se to
vosoo olsnlut
omluviti.
Probouzím se po dlouhých několika letech
zase doma, v tom milém malém útulném poko-
jiku se staromodním nábytkem, z něhož každý
kousek upomíná mne na šťastnou dobu bez-
krs
starostně prožitého dětství.
Nespěchám se vstáváním, vždýť jsem svo-
boden dnes a po tolika letech zase doma; ne-
mohu se posud vzpamatovati ze všech dojmů
v uších zní mi stále pískot lokomotiv, hluk a
šum nádražní, křik a volání konduktorů, všecko
to, co za dva dni a dvě noci jízdy v ruských
a rakouských rychlících jsem viděl a zažil,
mihá se mi v jediném spletitém chaosu před
očima a teprve nyní uznávám, jak veliký je
rozdíl mezi pohodlnou a dobře vystlanou do-
mácí postelí a sebe lépe vycpanými lavicemi
všech moderně zařízených spacích vagonů.
Zrak můj rozhlíží se volně po stěnách po-
kojíku a sleduje tu i tam rozvěšené obrázký.
ponejvíce výjevy ze života myslive ckého, trofeje
to bývalé slávy rodinné, zastavuje se u staré
ručnice s loveckým tesákem a brašnou love-
ckou blíže dveří zavěšené a vzpomínka stíhá
vzpomínku a většina jich nese, se k malému
polenskému hřbitůvku, kde pod smuteční vrbou
poslední odpočinek předobrý, přepečlivý otec
Feodor
Feodorovič
Ryšánek
15
article
»Nák postonávám a ráda bych tě, dítě,
ještě uviděla, můžeš-li jen trošku, přijed!«
našel
psala mi matka a tak vydal jsem se na cestu
a teď jasně slyším, jak ve vedlejším pokojíku
starostlivá máti chodí opatrně po špičkách, aby
svoje sčtyřicetileté dítě« neprobudilanil
Oblékl jsem se a posnídav, otevřel jsem
obě okna pokojíku a miloučká vůně zahrádky
blahodárně působila na mysl člověka dlouhou
ceštou zmořeného. Bože, jak je tu přec doma
krásně; pohlížím z okna na městečko ve svá-
teční roucho se halíci, vždyť je dnes — Bo-
žího těla. l
Na rynku čtyři břízkami pěkně okrášlené
oltáře, jeden u lékárny, druhý u radnice, třetí
u pana měšťanosty a čtvrtý u sirotčince na
vlas tak jako to bývalo.
Uprostřed náměstí u samé kašny obě měst
ské stříkačky vyšňořeny, umyty, jen se lesknou;
venkované z okolních vísek pomaličku se trousí
naší uličkou do náměstí — bože, jak mi bý-
valo ještě dobře, když jsem před lety o Božím
těle assistoval panu Šoulavému, který pod
»panským domem« u zámku hmoždíře vypaloval.
A jak pěkný pohled z těch našich oken.
Na levé straně královsky trůní Melechov
a na pravo od něho na kopci velebně se vypí-
nají trosky proslaveného sídla pánů Trčků
z Lipé a ze Světlé nad Sázavou mohutná Lip-
nice. Jako neposkvrněná panna malebně vine
se Sázava romantickým údoličkém a břehy její
jsou tak krásny, že po celou dlouhou řadu let
v cizině strávených s radostí a nadšením jsem
na ně vzpomínal.
Veselé zvuky trubky svolávají hasiče k pa-
rádě a za chvíli již vidím, jak vychází celý
průvod slavnostně z kostela.
Jako za dřívějších let »sesílená« místní
kapela hraje hlučně týž pochod, který před 25
lety uváděl nás kluky v nadšení, městský ko-
minik pan Prášek stojí na jedné ze stříkaček
na hlavě sněhobílou čepičku a kytici v ruce
Šoulavý
Melechov
Trčka
Prášek
Lipá
Světlá nad Sázava
Sázava
16
article
pan děkan — sestaral trochu a sešedivěl, šíje
trochu více je sehnuta — ale proto přec jen
dělá parádnika, vyšlapuje si pěkně statně za
zvuků ryčného pochodu pod nebesy, jež nad
ním nesou čtyři páni radní.
I kostelník pan Klinkáček sebevědoměsi
vykračuje, šelmička, ač z povzdálečí, čtu mu
přece ve tváři, že těší se více na to, co bude
po slavnosti, až zasedne v čeledníku na děkan-
ství a panna Lorynka mu předkládati bude
pěkné kousky selátka, které pan děkan nás tak
tuze rádr
Pan řídicí tváří se velmi vážně a vzpomí-
nám si, že právě tak vážně vyhlížel, když s rá-
koskou v ruce stál nade mnou před dávnými
lety, vykonávaje rozsudek nade mnou vyšknutý
za to, že jsem na pana »postenfíra« od četníků
vyplázl jazyk, protože jsem jeho Ferdikoví vy-
táhl notně kalhoty.
Konečně i u čtvrtého oltáře skončena
modlitba, poslední rána z hmoždíře a obecen-
stvo se volně z náměstí rozchází.
Ti »lepší« jako páni radní, fořtové, správe
a adjunkti jdou do »horního hostince«, ti menší
a slabsí jako měšťané a sousedi i okolní rolníci
hrnou se k tatíkovi »Suchomelovi« na skleničku
řízného, nadějní jinoši a upejpavé slečinky pro-
cházejí se po náměstí okolo »štátuje«, co zatím
starostlivé maminky pospíchají kvapem domů,
aby dovařily a dopekly slavnostní oběd, jaký
má býti na Boží tělo.
Já opustiv okno, uvelebil jsem se ve staro-
modní lenošce, vyňal papirosu a pouštěje do
českého vzduchu obláčky ruského dýmu, vzpo-
mínal jsem té daleké druhé své domoviny,
s kterou jsem srostl, kde v tuto dobu naší mu-
žíci na polích pracují do úpadu a večer umdleni
s modlitbou na rtech za cara-batušku usínají.
Kdož to ví, zda neslavil jsem Boží tělc
ve vlasti — naposled? . . .
Klinkáček
Suchomel