ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 d1f94630-66c4-11dc-ab05-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 16 celkem · entity: place 19, person 23, org 2
1 masthead
rseo s
2 masthead
S olee f
3 masthead
vb pto
4 title
V rraze, ve střenu dne 30. ledna.
5 title
NARUDN
6 article 190I.
190I. Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20 s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
Praha
7 title
LSlI.
8 article K čislu 30
K čislu 30 čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h Přodplacení a inserály přijímaadminisirace v Marinnské nlici, číslo 3.
Praha
9 article
Tam je těž redakce a expédice.
10 article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“. České státoprávní ohražení. Z Vídně, 30. ledna. Nevíme, kdo sdě- lil vídeňským listům zprávu ve příčině roz- hovoru posl. dra. Pacáka s designova- ným presidentem dle stáří drem. Weig- lem o podání státoprávního ohražení Čechů. Ale jisto je, že, kdo tak učinil, nemá ani potuchy, jak se takové prohlášení dává. Ne- mají také potuchy o tom vídeňské listy. Jinak nebyly by mohly reprodukovati sdělení, že dr. Pacák žádal na dru. Weiglovi, by mu udělil slovo v zahajovací schůzi, t.j zejtra, že však dr. Weigel co nejrozhod- něji prohlásil, že mu ho uděliti nemůže vzhledem na jasné ustanovení jednacího řádu. Tato zvěst je úplně nepravdivou. Dr Pacák pojednal v záležitosti, o kterou jde. s drem. Weiglem již v sobotu způsobem nejpřátelštějším. Státoprávní ohražení nepo- dává se, jak povědomo, ústně, nýbrž ode- vzdává se presidentovi, který je dává pře- čísti zapisovatelem. Tak se dělo vždycky,a tak se stane také tentokráte. Otázka je jen, kdy se takové osvědčení předčíta. Tu pak se okázala praxe takřka jednotná, že totiž se četlo v první schůzi jen tenkráte, byla-li schůze zahajovací počítána zároveň jako první. Nebyla-li však, pak se taková dekla- race četla ve schůzi druhé. Tak se dělo bez výjimky, a od té také tentokráte nestala se úchylka. »Všeněmecká jednota.« Z Vídně, 30. ledna. »Ostdeutsche Rundschau« oznamuje velkopansky: »Tak se bude jmenovati svaz německo-radikálních poslanců. Faktum takové strany nelze jiz změniti. Všeněmecké jednotě náležeti budou všichni německo-radikální poslanci a ne- bude činěno žádného rozdílu mezi členy a mezi hosty.«
Pacák Čecho Weigl Weigel Vídeň
11 article
Tak tedy bude v rakouském parlamentě centrálním strana s programem zjevně vše- německým, velkoněmeckým, protirakouským. Němci mezi sebou. Z Vídně, 30. ledna. Pojednávajíce o včerejší publikaci německého velkostatku »Neue Freie Presse« a »Neues Wiener Tag- blatt« dospívá k závěru, že nyní je úkolem stran německo-pokrokové a německo-nacio- nální, postaviti se po bok t. zv. liberálním velkostatkářům a proti německým radikálům a že tito do německého souručenství pojati býti nemohou. »Arbeiterzeitung«, která zajisté nemá ni- jaké příčiny po volebních výsledcích v krá- lovství českém naddržovati německým radi- kálům, ujímá se jich proti německému velko- statku těmito slovy: »Jestliže političtí obroč- níci, kteří, kdyby se nedostali na základě privileje do parlamentu, nedostali b v celém Rakousku ni jediného mandátu, se opovažují vysloviti důtku straně, jež nade vší pochybu má po svém boku veliké massy lidu a dáti jí censuru, pak je to drzá nestoudnosit, za kterou by se mělo vytahati pánům knížatům a hra- mývie t oe batům proztě za ušil«
Němec Wiener Vídeň Rakousko Neue Frei Presse
12 article
Jen proti Čechům, ont e Z Vídně, 30. ledna. »Neue Frej Presse« mobilisuje kde koho proti Če- chům. Dnes Poláky. Celé 4 roky prý pro- marnili obhajováním Čechův a jazykových výnosů Badenových. Tato politika byla prý nejhorším bludem kola polského. Tento směr po volbách je prý naprosto vyloučen, ale politika volné ruky prý nestačí. Poláci nechtějí státi v koutku a čekati, až vláda se bude domáhati jejich důvěrv. nel Nepracuje-li říšská rada, pak je prý dů- věra zbytečna, a chce-li se pracovati, pak prý strany a vláda vzdají se politiky volné ruky. Budie se musit zřídliti ně- jaká parlamentní organi s ace, at se jmenuje jakkoli. Politika volné ruky je prý slovem, ale nikoli prostředkem k rozře- štení parlamentní krise. Konec konců: Poláci ať se spojí s Němei proti Čechům. Ti jsou prý nepřáteli. Kdo byl poslán do Vídně, by pracoval, musí toho, kdo tomu brání, pokládati za škůdce a naložiti s ním s celou bezohlednostíl
Čecho Polák Čechův Badenův Vídeň Neue Frej Presse
13 article
Telegrafické zprávy. Z Vídně, 30. ledna. (C.-B.) Minist kultu a vyučování jmenoval okresního škol- ního inspektora pro německé školy něme- ckých školních okresů Prachatice a Sušice a pro školy českých školních okresů Pra- chatice, Sušice a Strakonice, ředitele mě- šťanských škol Františka Willomi tzra okresním školním inspektorem pro německé školy ve školním okrese žateckém. Ministr kultu a vyučování svěřil řád- nému universitnímu professorovi na české universitě v Praze dru. Albínovi Bráfovi dozor nad vyššími obchodními školami če- skými v Čechách a na Moravě a řediteli české vyšší obchodní školy v Plzni cís. ra- dovi Antonínu Kotěrovi a řediteli obch. akademie v Chrudimi Janu Ctiborovi dozor nad dvoutřídními obchodními školami a obchodními pokračovacími školami če- skými v Čechách. Z Madridu, 29. ledna. (C -B.) Násled- kem stále vzrůstajícího oběhu papírových peněz a tím podmíněného stoupání směne- čního kursu na trzích zahraničních, usnesl se madridský obchodnický spolek, vzítiv příští schůzi v úvahu návrh, aby vláda byla vyzvána, přiměti bank španělský ke snížení svého portefeuillu. z Madridu, 29. ledna. (C.-B.) Úřadní list uveřejňuje dekret, jímž se divisní velitel
František Willomi Bráf Kotěra Jan Ctibor Vídeň Prachatice Sušice Strakonice Praha Čechy Morava Plzeň Chrudim Madrid
14 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Po letech doma... oa Vzpomínka. Napsal Feodor Feodorovič Ryšánek. Ani uvěřiti nemohu a přece pravda; osm- krát zakukala kukačka na staromodnich hodi- nách v kuchyni; již ani nepamatuji, že bych byl spal do osmi hodin, ale dnes dá se to vosoo olsnlut omluviti. Probouzím se po dlouhých několika letech zase doma, v tom milém malém útulném poko- jiku se staromodním nábytkem, z něhož každý kousek upomíná mne na šťastnou dobu bez- krs starostně prožitého dětství. Nespěchám se vstáváním, vždýť jsem svo- boden dnes a po tolika letech zase doma; ne- mohu se posud vzpamatovati ze všech dojmů v uších zní mi stále pískot lokomotiv, hluk a šum nádražní, křik a volání konduktorů, všecko to, co za dva dni a dvě noci jízdy v ruských a rakouských rychlících jsem viděl a zažil, mihá se mi v jediném spletitém chaosu před očima a teprve nyní uznávám, jak veliký je rozdíl mezi pohodlnou a dobře vystlanou do- mácí postelí a sebe lépe vycpanými lavicemi všech moderně zařízených spacích vagonů. Zrak můj rozhlíží se volně po stěnách po- kojíku a sleduje tu i tam rozvěšené obrázký. ponejvíce výjevy ze života myslive ckého, trofeje to bývalé slávy rodinné, zastavuje se u staré ručnice s loveckým tesákem a brašnou love- ckou blíže dveří zavěšené a vzpomínka stíhá vzpomínku a většina jich nese, se k malému polenskému hřbitůvku, kde pod smuteční vrbou poslední odpočinek předobrý, přepečlivý otec
Feodor Feodorovič Ryšánek
15 article
»Nák postonávám a ráda bych tě, dítě, ještě uviděla, můžeš-li jen trošku, přijed!« našel psala mi matka a tak vydal jsem se na cestu a teď jasně slyším, jak ve vedlejším pokojíku starostlivá máti chodí opatrně po špičkách, aby svoje sčtyřicetileté dítě« neprobudilanil Oblékl jsem se a posnídav, otevřel jsem obě okna pokojíku a miloučká vůně zahrádky blahodárně působila na mysl člověka dlouhou ceštou zmořeného. Bože, jak je tu přec doma krásně; pohlížím z okna na městečko ve svá- teční roucho se halíci, vždyť je dnes — Bo- žího těla. l Na rynku čtyři břízkami pěkně okrášlené oltáře, jeden u lékárny, druhý u radnice, třetí u pana měšťanosty a čtvrtý u sirotčince na vlas tak jako to bývalo. Uprostřed náměstí u samé kašny obě měst ské stříkačky vyšňořeny, umyty, jen se lesknou; venkované z okolních vísek pomaličku se trousí naší uličkou do náměstí — bože, jak mi bý- valo ještě dobře, když jsem před lety o Božím těle assistoval panu Šoulavému, který pod »panským domem« u zámku hmoždíře vypaloval. A jak pěkný pohled z těch našich oken. Na levé straně královsky trůní Melechov a na pravo od něho na kopci velebně se vypí- nají trosky proslaveného sídla pánů Trčků z Lipé a ze Světlé nad Sázavou mohutná Lip- nice. Jako neposkvrněná panna malebně vine se Sázava romantickým údoličkém a břehy její jsou tak krásny, že po celou dlouhou řadu let v cizině strávených s radostí a nadšením jsem na ně vzpomínal. Veselé zvuky trubky svolávají hasiče k pa- rádě a za chvíli již vidím, jak vychází celý průvod slavnostně z kostela. Jako za dřívějších let »sesílená« místní kapela hraje hlučně týž pochod, který před 25 lety uváděl nás kluky v nadšení, městský ko- minik pan Prášek stojí na jedné ze stříkaček na hlavě sněhobílou čepičku a kytici v ruce
Šoulavý Melechov Trčka Prášek Lipá Světlá nad Sázava Sázava
16 article
pan děkan — sestaral trochu a sešedivěl, šíje trochu více je sehnuta — ale proto přec jen dělá parádnika, vyšlapuje si pěkně statně za zvuků ryčného pochodu pod nebesy, jež nad ním nesou čtyři páni radní. I kostelník pan Klinkáček sebevědoměsi vykračuje, šelmička, ač z povzdálečí, čtu mu přece ve tváři, že těší se více na to, co bude po slavnosti, až zasedne v čeledníku na děkan- ství a panna Lorynka mu předkládati bude pěkné kousky selátka, které pan děkan nás tak tuze rádr Pan řídicí tváří se velmi vážně a vzpomí- nám si, že právě tak vážně vyhlížel, když s rá- koskou v ruce stál nade mnou před dávnými lety, vykonávaje rozsudek nade mnou vyšknutý za to, že jsem na pana »postenfíra« od četníků vyplázl jazyk, protože jsem jeho Ferdikoví vy- táhl notně kalhoty. Konečně i u čtvrtého oltáře skončena modlitba, poslední rána z hmoždíře a obecen- stvo se volně z náměstí rozchází. Ti »lepší« jako páni radní, fořtové, správe a adjunkti jdou do »horního hostince«, ti menší a slabsí jako měšťané a sousedi i okolní rolníci hrnou se k tatíkovi »Suchomelovi« na skleničku řízného, nadějní jinoši a upejpavé slečinky pro- cházejí se po náměstí okolo »štátuje«, co zatím starostlivé maminky pospíchají kvapem domů, aby dovařily a dopekly slavnostní oběd, jaký má býti na Boží tělo. Já opustiv okno, uvelebil jsem se ve staro- modní lenošce, vyňal papirosu a pouštěje do českého vzduchu obláčky ruského dýmu, vzpo- mínal jsem té daleké druhé své domoviny, s kterou jsem srostl, kde v tuto dobu naší mu- žíci na polích pracují do úpadu a večer umdleni s modlitbou na rtech za cara-batušku usínají. Kdož to ví, zda neslavil jsem Boží tělc ve vlasti — naposled? . . .
Klinkáček Suchomel