Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 10l. ze dne 12. dubna 1900.

Různé zprávy.

papírků s potupnými průpovídkami, tak zvané »dá- blovy peníze« ,čemuž však průvodci potupeného man- darina zabránili.

= Millionová cena za vědecké dílo. »No- voje Vremja« oznamuje: Carská akademie věd vy pisuje ceny skorem dvou millionů rublů za histori- cké dílo. Výši této ceny lze vysvětliti způsobem, kterak byla založena. Roku 1833 odkázal ruský ge- nerál Arakčejev akademii sumu 50.000 rublů, usta- noviv, aby kapitál i s úroky a úroky z úroků roku 1915 udělen byl jakožto cena nejlepšímu z podaných historických spisů, pojednávajících v jazyku ruském o historii vlády cara Alexandra I. Až do této lhůty jež může býti odložena také až na rok 1925, do- sáhne tato suma výše 1,918.000 rublů. Z toho do- stane autor díla cenou poctěného tři čtvrtiny, t.j. 1,438.500 rublů. Čtvrtiny užije se na uspořádání skvostného vydání, jež bude v 10.000 exemplářích rozšířeno za cenu velmi mírnou, při čemž zejmena má býti brán zřetel na bibliotéky, školy a vědecké ústavy a zbytek po uspořádání tohoto skvostného vydání připadne autoru druhé nejlepší práce. Mimo to bude dílo přeloženo do frančiny a do němčiny. = Heroické porušení kázně. Z Clevelandu,

Ohio, se oznamuje: Střeštěnou jízdu za okolnost nanejvýš podivných, za hrozné sněhové vánice, vy- konal těchto dnů jeden ze strojvedoucích trati »Cle- veland Terminal Railroad. Strojvedoucí se svým vla- kem, čítajícím několik vozů nákladních a osobních přijel od jihu do Sandyvillu, když topič, jenž již po delší dobu si stěžoval na nevolnost, úplně pozbyl vědomí. Personál vlaku dopravil nemocného do ná- draží a na rychlo povolaný lékař shledal, že paciení má neštovice. Poděšeni prchli zřízenci od svého kol- legy a ani ředitel nemocnice nechtěl nebezpečného pacienta přijmout. Strojvedoucí byl jediný, jenž se nebál. Proklínaje zbabělost ostatních dovlékl statečný hoch svého soudruha, s nímž již tolik let jezdil, na- zpět na stroj a položil jej na podlahu. Nedbaje pro- testu přednosty stanice, odepnul parostroj, vyšinul se na své místo a vyjel ze stanice. Ustrnule hleděli lidé na nádraží shromáždění za parostrojem, ujíždě- jícím závratnou rychlostí, jenž záhy zmizel v husté sněhové vánici. Strojvedoucí Alex Newhouse věděl, že dříve než za půl druhé hodiny vyjede z Clevelandu rychlík k jihu a kdyby tam nepříjel dříve, že srážka jest nezbytna. Doufal však, že se může spolehnouti na zdatnost svého stroje, tak často osvědčenéhoa podnikl odvážný kousek, dopraviti pacienta co nej- rychleji do Clevelandu, kdež byl jeho domov. New- house nebyl nikterak jist, nesetká-li se na trati s ně- jakým mimořádným expresním vlakem. Avšak důvě- řoval tou měrou v Prozřetelnost, že jakož později prohlásil, ani chvíli neměl obavy před neštěstím.

Neměl také ani času na uvažování. Pozornost jeho neustále byla poutána řízením a topením stroje, uhánějícího s báječnou rychlostí a péčí o stenajícího nemocného, jemuž občas svlažoval rty vodou. Paro- stroj úplně pokrytý sněhem, uháněl mimo stanice větších i menších měst trati více než 150 kilometrů dlouhé, jako meteor, jenž jedva se zjevil, ihned zase zmizel. Chybělo již jen několik minut do půldruhé hodiny, když statečný strojvedoucí dojel na nádraží v Clevelandu. Topič, jenž byl již beze smyslů, do- pravem do nemocnice pro epidemie, a Newhouse ne- pouštěje se do dalšího vysvětlování, vstoupil opět na svůj stroj a jeda před rychlíkem, vrátil se skorem rovněž rychle do Sandyvillu, jako byl ujížděl na sever.

= Odsouzen pro ztýrání vojína. Z Pešti se oznamuje: V Kološi sestoupil se těchto dnů garni- sonní soud, aby projednal afféru nadporučíka Jaksy Dembického, o níž se mluvilo též v poslední dele- gaci. Nadporučík jakéhos vojáka, jenž odvolávaje se na vyšší rozkaz, nechtěl vyhovět nařízení jeho, tak hrozně ztýral, že ubožák po celý svůj život zů- stane mrzákem. Později se tvrdilo, že nadporučík spáchal tento čin v záchvatu šílenství. Avšak zdá se, že soudní lékaři zjistili normální jeho duševní stav, neboť líčení skončilo jeho odsouzením. Avšak rozsudek bude prohlášen teprve pak, až bude po- tvrzen sborovým velitelstvem sibiňským. = Potomek anglické šlechtické rodiny lynchován. Z Londýna se oznamuje: Vrah Brandt O'Grady, jenž před několika dny byl lynchovánv Emporii, byl, jak »Daily Chronicle« oznamuje z Washingtonu, dědicem titulu a práv peera Velké Bri- tanie. Byl příbuzným a přímým dědicem viscounta of Guillamore z hrabství Limerického v Irsku. Z do- pisů, jež nalezeny u lynchovaného, byl tento příbu- zenský poměr zjištěn. Ostatně na tento nejnovější případ lynchování vrhá velmi podívné světlo zpráva. došlá z New Yorku. Dle této zprávy byl O'Grady davu, jenž oblehal vězení, vydán jen proto, aby čer- noši, tvořící většinu a nanejvýš rozezlení nedávným lynchováním černocha, ukonejšeni byli obětováním bělocha.

= Čínská stráž. »Hongkong Daily Press« při- náší následující idyllické líčení čínských vojákův. V jednom z přístavů Západní řeky uznáno za nutné chrániti celní úřad proti přepadení pirátů, v této kon- činé velmi četných. K tomuto účelu ubírají se kaž- dého večera čtyři vojáci, provázeni velkým psem, na stráž. Oba první vojáci nesou ložní potřeby a ku- chyňské náčiní, oba ostatní čtyři pušky, na nichž visí kusy oblíbeného vepřového masa. Dýmky a buben doplňují výstroj. Když uložili ložní potřeby ve pří- hodném koutku a složili kuchyňské náčiní, tlukou několik minut vší silou do bubnu, aby varovali pi- ráty, aby se přese všecku svoji smělost raději neod- važovali tam, kde se nalezají zástupcové ozbrojené moci. Pak si zapálí dýmky a počnou se bavit o ceně rýže a jiných potravin a platu, jenž jim slíben. Zatím se položil věrný pes na nejhořejším stupni schodů a hlídá na místě svých pánů.

= Potápěčské práce na Krymu. Z Bala- klavy se oznamuje: Italská potápěčská společnost podala v poslední době prostřednictvím italského ge- nerálního konsula v Oděsse ruské vládě žádost, aby směla prováděti potápěčské práce na anglické válečné lodi, potopené v době krymské války u Balaklavy. Povolení bylo nyní uděleno a společnost uzavřela s městským zastupitelstvím balaklavským smlouvu, dle níž městu připadne 10 proc. ze zisku podnika- telstva. Předpokládá se, že loď vezla s sebou několik set tisíc liber sterlingů ve zlatě, určených pro anglické vojsko. Práce započne v nejbližších dnech. = Čínská demonstrace. Z Kantonu se ozna- muje: Podivná ovace uspořádána byla odcházejícímu místokráli Jun-Čung Liu na cestě k parníku. Dvéře domu v ulicích, kudy se musil ubírat, byly vesměs ozdobeny starými košťaty, což dle čínského obyčeje znamená, že odcházejícího vyhánějí s hanbou a po- tupou. Ba chtěli mu naházeti na cestu i množství

Zemřelí v Praze.

Dne 4. dubna 1900: Gärth Josef, majitel chemické prádelny, 60 roků, 947—II. Hejl František, bývalý krejčí, 83 roky, 693—VII. Zelenka Jaroslav, syn zámečnického pomocníka, 14 měsíců, 198—V. Tonner Emanuel, ředitel českoslovanské obchodní akademie, 70 roků, 1326—II. Rynglová Anna, man- želka mlynářského pomocníka, 50 roků, 275—II. Ba- latka František, soukromník, 73 roky, 595—III. Knejp František, krejčovský pomocník, 47 roků, 13—VI. Krátký Vladimír, syn kožešníka, 3/4 roku, 626—I. Placová Marie, bývalá dělnice, 78 roků, 1476—II. Dolejškova Marie, dcera úřadníka, 7 měs., 1687—II. JUDr. Podlipský Prokop, advokát, 40 roků, 701—II. Rathouský František, syn hokynáře, 4 r., 1898—II. Šimanová Marie, manželka dělníka, 66 r., 644—VII. Švec Vojtěch, syn kočího, 2 roky 6 měsíců, 139—IV. Terč Jaroslav, syn nádenníka, 3 roky, 1551—II. Ma- melesová Rosa, soukromnice, 87 roků, 1100—II. — U milosrdných sester: Skřivánek Antonín, mlynářský pomocník, 71 rok. Sedláčková Marie, ná- dennice, 64 roky. Jedlička Antonín, soustružník, 48 roků. Honsetová Marie, manželka dělníka, 27 roků. — V josefovské nemocnici: Hampelová Karla, dělnice, 42 roky. — V dětské nemoc- nici: Chadimova Terezie, dcera zedníka, 4 roky.

Král. české zem. divadlo v Praze-

Národní divadlo.

V noremních dnech ve čtvrtek dne 12. dubna, v pátek dne 13. dubna a v sobotu dne 14. dubna zůstane král. české zem a Národní divadlo zavřeno. V neděli 15. dubna. Ve prospěch sirotčího, vdovského a podpůrného spolku členů Nár, divadla. Představení pro děti.

Začátek o 3. hodině.

Poprvé. Medvěd a vila. Dramatická báchorka o třech dějstvích. Napsala Eliška Krásnohorská. Vypravil režisér pan Edmund Chvalovský. Začátek o 7. hodině. Mimo předplacení. Ve prospěch pensijního ústavu pro solisty Nár. div. LIBUŠn. V pondělí 16. dubna. Začátek o 3. hodině. Představeni pro děti. Po druhé. Medvěd a víla. Začátek o 7. hodině. 192. hra v předpl. 4. čtvrtka.

Ruslan a Ludmila. 340 —

prasknutí sklenice a kutá- slyšeti vybuchnutí zátky, lení lahví. Opona byla spuštěna, avšak orkestr počínal hráti. Dva muži vyšli po straně za oponou a zastrčili velké číslice do malovaných rámů, jež byly zavěšeny po stra- nách proscenia. Potom opona se zvedla a zábava začla. Byla rozdělena na oddíly a po každém představení spadla opona a sklepníci pobíhali opět se svými podnosy. Jan Storm víděl vše to již dříve za oněch dnů, kdy provázen otcem viděl vše — kejklíře, akrobaty, ta- nečnice, komické zpěváky, skupiny a živé obrazy. Byl znaven a zahanben, avšak nemohl se přemoci, aby ode- šel. Když večer ubíhal, myslil si: »Jak jest to pošetilél Jaké šílenství mysliti na takověto věci!« Udělalo se mu lehčeji potom a on počal naslouchati rozhovoru lidí ko- lem sebe. Byl volný, avšak ne pohoršlivý. V častých pře- stávkách někteří muži žertovali s dívkami, dorážejíce na ně, šťuchajíce a dobírajíce si je. Náhodou jedna z nich obrátila hlavu stranou a pohledla Janovi do tváře s roz- pustilým úsměvem. »Chraň bůh, abych jim nepřál jejich zábavy!« myslil si. »Je to vše, co mají, ubohé bytosti !« Avšak posluchačstvo se stávalo hlučnější, jak večer míjel. Pokřikovali na zpěvačky, vykvikli nesouvisle a pak se smáli vlastnímu nápadu. Nějaká dáma zpívala komi- ckou písničku. Popisovala, jak chtěla vylézti na střechu omnibusu za větrného dne. Jan se obrátil, aby se podíval na obličeje za sebou, a všecky tváře byly zardělé a roz- páleně, cenily a šklebily se. Byl ještě napolo pohřbn v klášteře, který opustil ráno, a myslil si: »Takové jsou noční zábavy našeho lidu. Dnes, zejtra večer a pozejtří! O má vlasti, má vlasti !«

se za ním zavřela. Tu Drake křičel: »Bensone — te- legrafní blanket! Musím ihned telegrafovati Koenigovi.« »Ano, bude jí pronásledovati s dvojnásobnou rych- lostí,« pravil lord Robert. »Ale co na tom? Jeho obličej postačí, aby děvče postrašil. Hů! To byla tvář umrlčí hlavy !« Při obědě onoho večera byl. Jan Storm ještě za- mlklejší než obyčejně. Aby prolomila jeho vážnost, tá- zala se paní Kallendrová, co hodlá činiti na příště? »Přijati plné svěcení bez odkladu,« pravil. s»A co potom ?« »Potom,« pravil, pozvednuv svírající se a trpící tvář, »učiniti útok na mocnou pevnost dáblova království, kde žena je přímou a bezprostřední obětí; budu říkati opět a opět společnosti, že jest to organisované pokryte- ctví ku pronásledování a demoralisování ženy a církve, že panictví není bezženství a že mnohoženství je proti zákonu božímu; budu hledati a pátrati po ubitých a zničených, jež leží roztroušené a zbloudilé v našich zdi- vočilých městech a chrániti je, nechť jsou jakékoliv, necht jakkoliv hluboko klesly, protože jsou mé sestry, a já je miluji.« »Bůh vám žehnej, hošku! To jste promluvil jako muž,« pravila stará žena vstávajíc se židle. Avšak obličej Jana Storma se zarděl až po oči on sklonil hlavu, jako někdo, kdo byl zahanben.

V osm hodin onoho večera procházel Jan Storm ulicemi v Sohu. V továrně na zavařeniny právě odzvo- nili a proud mladých dívek ve velkých kloboucích s kvě- Křestan.