V Praze, ve čtvrtek dne 12. dubna.

K číslu I0l. Čislo v Praze za 2b a na venkově za 3u

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — b ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80m

NARUDNI LRSIY

Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Noví rytíři řádu zlatého rouna. Z Vídně, 12. dubna. »Neue Freie Presse«, doznáváme právem, vykládá, že jmenování nových rytířů zla- tého rouna je důkazem směru, kterým se béře vnitřní politika rakouská. Připomíná, že jmenováni byli tři členové ú stavácké šlechty v panské sněmovně, Fürsten- berg, Auersperg a Osvald Thun, kteří všichni za poslední doby vynikli, ze- jmena A uersperg, který v debatě o vlád- ním programu Körbrově kladl důraz na ne- zbytnost německého jazyka prostředkovacího. »V politických kruzích« — pokračuje list — »ukazuje se na okázalou činnost, kterou osvědčili všichni jmeno- vaní tito kavalíři za posledn doby ve vnitřní politice a vysoké vyznamenání jejich uvádí se v souvislost to důvodně, s politickými úvahami. Tím více, ježto z konservativců jmeno- ván rytířem zlatého rouna toliko hr. Deym. který, co je velevyslancem v Londýně, poli- tiky se úplně straní.« Dodáváme, že návrh na jmenování ry tířů zlatého rouna podává hr. Goluchow ski jako ministr císařského domu. Jaké tento chová smýšlení k německé levici v obou sněmovnách, netřeba zvláště připomínati ukázal to při každé příležitosti. Novi členové archaeologického ústavu. Z Vídně, 12. dubna. Dopisujícími členy archaeologického ústavu ve Vídni byli jmenováni universitní professoři v Praze dr. Jung, dr. Keller a dr. Jindřich Svo- boda, dr. Artur Mahler v Praze a pro- fessor gymnasia v Moravské Ostravě dr Edvard Novotný.

Osobní. Z Vídně, 12. dubna. Rada vrchního zemského soudu moravsko-slezského, dr. Th. Hnátek, jmenován byl dvorním radou nej- vyššího soudního a kassačního dvoru. znán minimální roční plat 1400K pro lékaře a 600 K pro praktikanty. Kdyby se požadavkům jejich do 1. května nevyho- vělo, chtějí od 1. května zasta viti práci Opět zásilka koní do jižní Afriky, Ze Rjeky, 12. dubna. »Neue Frei Presse«.) Včera odplul sedmý par- ník s koňmi, zakoupenými angli- ckou vládo u, do jižní Afriky. Celkem bylo jich tam ze Rjeky odesláno 4545. Schönererovci ve vídeňském Leo- poldově. Z Vídně, 12. dubna. V nejzažší část II. vídeňského okresu, zvaného Leopoldov. o kterém kdysi bylo řečeno, že jeho vy- chodní část je židovská, západní pak vy- lučně česká, zahájil včera německo-radikáln spolek svou činnost slavností Bismarkovou. o které bychom se vůbec nezmiňovali, jak- koli byla jedinou řadou velkoněmeckých pro- jevů, kdyby se tam nebyl četl telegram posl. Bareuthera tohoto znění: Rakouský jeden ministr řekl: my ne máme sice žádného Bismarka, máme však § 14. Ba ještě více. Máme § 493. a máme dokonce Němce, pachtící se po vyrovnánís Čechy, kteří se chystali snášeti se s pape- ženci, feudály a Slovany. Co tu může ještě jíti šourem? Chvála bohu, věci jdou šou- rem, musejí jíti šourem, tak jako dvakrát dvě jsou čtyři. Telegrafické zprávy. Katastrofa v Klapém. Z Klapého, 12. dubna. (Zvl. telegr. »N. L.«) Katastrofa, která sesouváním půdy vesnici Klapé postihla, neúprosně pokračuje. Za dušeného podzemního rachotu sjíždí půda obrovskou silou dále a stavení za stavením se řítí do ssutin. Pohled na spustošenou vesnici je příšerně děsný: 52 staveni jest už sbořeno (Klapé má celkem asi 153 čísel. Red.) a situace nepozbývá dosud svojí hrozivosti.

Císař povolil, aby dvorní rada a presi- dent krajského soudu v Plzni Jan Šinde- lář byl po své žádosti přeložen na místo presidenta obchodního soudu v Praze a jme- noval radu vrchního zemského soudu v Praze, dra. Václava Bočka, dvorním radou a pre- sidentem krajského soudu v Plzni. Císař propůjčil radovi vrchního zem- ského soudu Richardu Nechaaskému titul a charakter dvorního rady. Praesidium dolnorakouského finančního zemského ředitelství jmenovalo adjunkta technické finanční kontroly v Čechách, Adolfa Makase, adjunktem technické finanční kontroly v Dolních Rakousích. Ze sněmu bukovinského. Z Černovců, 11. dubna. (C.-B.) Na sněmu bukovinském byl jednohlasně přijat následující návrh posl. Stephanowicze, Calinescu a soudr.: Sněm vévodství bukovinského schvaluje v plném obsahu pře- bohatý program, který rozvinul ministr-presi- dent dr. šl. Körber ve 34. schůzi sně- movny poslanecké ze dne 22. února 1900a vyslovuje naději, že se úsilí vlády konečně podaří opětným zjednáním národnostního míru způsobiti dělnost sněmovny poslanecké a uskutečniti hospodářské úkoly programu vládního, jež jsou pro všechny národy mon- archie stejně důležité. Z belgické sněmovny. Z Brusselu, 11. dubna. (C.-B.) Sně- movně bude předložena zvláštní osnova zá- kona, týkající se přijetí daru, který učinil král státu.

Válka jiho-africká. Z Londýna, 12. dubna. Cecil R ho- des vyslovil se tady, že Anglie bude moci mluvit o štěstí, bude-li africká válka skončena za půl roku. Na nejvyšších místech zdejších zahostilo se mínění, že válka se ještě protáhne hodně dlouho. Ve kruzích těch je velká rozmrzelost a úplné vystřízlivění. Doufají sice, že bloemfon- teinské vodovody budou Robertsem nazpět dobyty, jsou však přesvědčeni o velikých obtí- žích nynější výpravy do té míry, že se vzdali veškeré naděje na brzké ukončení války. Z Londýna, 11. dubna. (C.B.) Dnešní zpráva lorda Robertsa sděluje: Generál

Lékaři, kteří hrozí stávkou. Z Krakova, 12. dubna. Pomocn lékaři zdejší nemocnice zemské podali zemskému výboru žádost, aby jim byl při- Osobní. Z Vídně, 12. dubna. (C.-B.) Císai propůjčil hofmistryni arcivévodkyně Marie Teresie Alžbětě hr. Schönfeldové Alzbétin řád I. třídy.

FEUILLETON. Čemu jinému od doby našeho rozchodu podobá se můj život, nežli dlouhému, bezna- dějnému umírání? —

Úryvky z denníku. Václav Krofta. Tvůj bílý profil s tím vyčítavým nádechom smutku vřezává se zase hluboko do mojí duše, aby v ní rozvířil usnulé vlny upomínek. Tvé pohledy, tvé hřejivé pohledy a tvá útěšná slova, to všecko, co patří dnes minulost a nad čím roztáhly klamy rubáš roztesknění — — to všecko jakoby naráželo znovu v zdlouhavých rytmech na dávno odložený nástroj, jenž vydy- chuje bolestné, toulavé echo, zapadající až sem — v pustinu mého života! Daleko vzdálen o tebe trávím své dny, nekonečné, bezcílé, pro- vanuté dechem tupé apathie. Není nikoho,s kým bych tesknil po radostech, pohřbených ve hrobech snů, kde vyrostly zádumčivé květy upomínek, vydychujících mrtvou vůni mládí. A není nikoho, s nímž bych mohl sděliti zou- falou píseň svých žalů v naději, že se mi uleví! A tak žiji nevěda proč a procházím ce- stami, jež ve tmu se ztrácejí, z níž nevyšlehává jediný paprsek, který by rozvířil ještě v duši mě touhu po znovuzrození a jenž by rozhodil ve zmalátnělou krev mých nervů novou chuo k práci. — —

Zas přišlo jaro! Z topolové aleje rozléhá se k mým oknům hvízdání špačí havěti az mízou prosáklých větví vyrážejí první pupence jimiž se signalisuje probouzející se příroda. Na lukách, jež se táhnou daleko pod školou, proté- kají bílé potůčky, v jejichž stříbřité hladině lámou se paprsky sluneční a v odrazu padají oknem až ke mně, v to mlčelivé mrtvo opuštěného po- koje. Je sváteční odpoledne! Davy lidu přichá- zejí z tmavé atmosféry Plzně právě tou topolo- vou alejí, odkud sem zapadá sentimentální me- lodie kolovrátků. Všichni sem přicházejí, aby tu okřáli z denních starostí a všem tu září ze tváří uspo- kojení a touha po zapomenutí na vše, co by jim rušiti mohlo vnitřní smír. Pohled na ty pestré zástupy vybavuje mi bezstarostný smích, smích milenců, kteří všude vůkol spatřiti dove- dou některý z těch darů a proměn, jimiž jaro dovede zapuditi nudný smutek zimy, té vrásčité stařeny, před jejíž mrzutými pohledy ulétli ptáci a přestaly šuměti horské potoky — — Ale v měm pokoji je dosud tak smutno! Ve vzduchu visí stará vůně bolesti a pa- prsky sluneční nebyly posud s to, rozplašiti bázlivé přítmí, jež se chvěje v koutech, za

skříní, pohovkou — — a za stolem, v němž bledne písmo tvých zoufalých dopisů! A na stěně visí nepohnutě zaprášené housle s přetr- hanými strunami! I ten nástroj už přestal býti mým těšitelem — — on, svědek mého štěstí, jenž tak přiléhavě dovedl tlumočiti nuancova- nou hru mých citů, jenž chápal velikost mého blaha, když neměl jsem ve světě přátel! A nyní zanedbán musí vzhlížeti mlčky do tmy mých bezbarvých dnů a musí čísti z tváře mé smutek ubitých snů a beznadějnost mé budoucnosti. — Proč nemám síly znovu napjati struny a roz- hovořiti se s dávným přítelem tóny Griegových písní, jež jsem tolik miloval, když první signály Jara zmámily mou duši nevýslovnou radostí? — — Ach — ne — nikoli! — Jak by to bylo směšné, dnes hráti Griegovy písně?! Melan- cholie Chopinových nálad rozryla by ticho mého pokoje stejně jako mou duši a drastický vý- směch přítomnosti zaškrtil by všecky ty vlídné tony, po kterých duše má marně dnes již prahne — — Nechám tedy klidně viseti své housle, opře- dené pavučinami, v tom nerušeném klidu — — snad sní o symfoniích, jimiž obetkávaly mou krásnou minulost a illustrovaly scény mého za- padlého štěstí — Nechám v klidu toho diskret- ního svědka mých nejlepších dnů a sám půjdu trnitými cestami klamu a beznadějí — — — Škvrňany, dne 5. dubna 1899.