1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 29. ze dne 29. ledna 1901.
4
article
= O Verdiovi. Miláňané již po mnoho let po-
važovali nejslavnějšího italského skladatele za svého.
zejmena proto, že v tomto městě slavil svoje po-
slední triumfy. Tak dne 5. února 1887, když hrán
jeho »Otello« a dne 9 února 1893, kdy při prvním
provozování »Falstaffa« vzdávány Verdiovi pocty
přímo královské. V posledních letech trávil Verdi
vždycky zimu v Miláně a sice v hotelu »Milán«, kde
mu v prvním patře byl vyhražen »il appartamento
Verdi«. Tentokráte přibyl do Milána dne 4. prosince,
ne tak svěží, jako jindy, také užíval vytahovadla.
kdežto jindy stoupal po schodech, neboť nemiloval
moderních vynálezů. Život, jejž vedl v Miláně, byl
naprosto pravidelný. K deváté hodině vstal a dalsi
předčítat noviny, při čemž nevěnoval valné pozor-
nosti zprávám politickým, ale tím bedlivěji sledoval
zprávy o literatuře, umění a divadle. Také si dával
podávati zprávy o nových operních skladbách; tak
na př. poslal ještě dne 17. t. m. přítele do divadla
della Scala, aby měl druhého dne ústní zprávuo
provedení Mascagniovy opery »Maschere«. O jedenácté
hodině byla druhá snídaně, načež přijímal svoje
přátele. Mezi třetí a pátou hodinou vyjel si na pro-
cházku, velmi často k útulně veteránů hudby na
piazza Michelangelo, již dal postavit svým nákladem
na prostoře 5200 čtv. metrů, z čehož 1900 čtv. metrů
připadá na budovu a ostatek na zahrady a dvorya
jejíž popis jsme svého času přinesli. Po páté hodině
odebral se do svého salonu, kdež v šeru hrál na
klavír. Po obědě bývalo jeho zvykem hrátiv
karty a poněvadž rád vyhrával, prohrávali jeho přá-
telé často zúmyslně, aby mu způsobili radost.
Verdi
Otello
Michelangelo
Milán
divadlo della Scala
Mascagniův opera
Maschere
5
article
O půl 11. hodině šel Verdi spat. — »Figaro« vypra-
vuje o Verdiovi následující anekdotu. Bylo to v době
prvního provozování »Otella« v Miláně — k němuž
se sjeli nejčelnější hudební kritikové evropští. Mnozí
z kritiků žádali, by mohli svoje zprávy podati co
nejsvědomitěji, aby mohli býti přítomni zkouškám,
což však skladatel i ředitel divadla rozhodně odmí-
tali. Zástupce jednoho vynikajícího pařížského listu
odebral se ještě jednou k Verdiovi a naléhal na něho,
aby byl připuštěn ke zkouškám. — »Toť velmi poli-
tování hodno, ctěný mistře,« pravil, »za těchto okol-
ností nedopadne moje zpráva tak, jak bych si přál.«
— »Kterak to?« tázal se Verdi. — »Vždyť musím
ještě večer o prvním představení telegrafovat svému
listu a můj článek tudíž nezbytně dopadne poněkud
ledabyle a bude to snad míti vliv na dojem, jejž
budou míti naši čtenáři následujícího jitra ...« —
Stále zdvořilý, ale poněkud popuzen ve své důstoj-
nosti, odpovéděl Verdí: »Je mi líto, ale nepracuji
pro následující jitro!« — Z Paříže se nám ozna
muje: Pan Henri Rochefort vypravuje mezi jmými
vzpomínkami také tuto: »Žil muž a to veliký muž,
jenž nikdy nechtěl změniti své nepříznivé míněnío
autoru »Trovatora« a jiných nesmrtelných skladbách,
byl to Viktor Hugo. Pokaždé, kdykoli jsem se zmínil
o Verdiovi, odpověděl mi: »Pan Verdi jest zloděj!«
Činil tak narážku na svá dramata, jež byla bez jeho
autorisace předělána v libreta. Ovšem Verdi za to
nemohl. Přinesli mu slova, a on na ně napsal svoji
hudbu. A kdykoliv jsem chtěl rozčiliti básníka »Le-
gendy věků«, řekl jsem mu klidně: »Nemůžete přece
popříti, že »Roi s' amuse« není plagiátem »Rigoletta«.
Verdi
Figaro
Otello
Rochefort
Hugo
Rigoletto
Milán
Paříž
6
article
= Pověra v Anglii. Z Londýna se ozna-
muje: Při smrti královny Viktorie objevila se v roz-
sáhlých rozměrech pověra lidu anglického. Vypravo-
váno, že královna častěji prohlásila, že zemřev
lednu jako princ Jindřich z Battenberga, manžel
nejmilejší její dcery Beatrice. Také se vypravuje, jak
jsme již oznámili, že 14 dnů před úmrtím královny
objevila se v zámku windsorském »černá paní«a
že důstojník, konající stráž, zcela zřetelně ji viděl.
Podle pověsti objevuje se totiž v zámku windsor-
ském, má-li někdo z královské rodiny zemřít, »černá
paní«. Jest to prý Marie Stuartka, popravená na
rozkaz královny Alžběty. Kráčí zvolna chodbamia
nese na rukou svoji sťatou hlavu. Pověsť pocházející
z doby mnohem starší praví též, že kdykoli v na
Stonehenge, podivném prastarém chrámu, sřítí se
kámen, znamená to smrť anglického panovníka. Za
hrozné bouře dne 30. prosince prý vskutku skácely
se dva velké sloupy ve chrámu na Stonehengea
několik dní potom stížena byla královna Viktorie
osudným záchvatem mrtvice.
= Pomník Pasteurův v Dole. Z Paříže se
oznamuje: Sochař Antonin Carls dokončil právě
model pomníku, jenž z výtěžku mezinárodní sbírky
postaven bude na památku Pasteurovi v Dole, ro-
dišti slavného učence. Socha Pasteurova stojí na
podstavci podle návrhu architekta Chifflota. Allego-
rie vědy, sedící na stupních, podává oslavenci věnec.
kdežto Humanita tiskne ve svém náručí dvě dítky.
zachráněné uměním mistrovým. Celý pomník bude
míti výšku 8 metrů. Pomník v Dole odhalen bude
roku 1902, po odhalení pomníku v Paříži, jenž jest
posledním dílem Falguireovým.
Jindřich
Beatrice
Stuartka
Viktoria
Pasteurův
Carls
Pasteur
Chifflota
Falguireův
Anglie
Londýn
Battenberg
Stonehenge
Paříž
Viktoria
královna Alžběta
7
article
= Záhadná osobnost. Z New Yorku se ozna-
muje: Těchto dnů zemřel zde mr. Murrav Hall, jenž
déle než 30 let při všech politických volbách byl vo-
litelem, jenž byl dvakráte ženat a vynikajícím členem
Iroquois-klubu a Tammany Hallu. Nyní vyšlo na jevo,
že mr. Murray Hall, jenž byl majitelem ústavu pro
zprostředkování služeb, nebyl mužem, jak všichni
jeho známí se domnívali, nýbrž ženou. Po 30 let žil
domnělý Hall v téže končině New Yorku, ale z jeho
sousedů ani jediný netušil, že skrýva pravé svoje
pohlaví. Býval, či bývala často u policejního soudu
ručitelem. Když Hall minulého týdne zemrel, oznámil
lékař coronerovi, že smrt této osoby, jež všeobecně
byla považována za muže, způsobena byla rakem
v levém prsu. Na to poslal coroner ještě pro jiného
lékaře, jenž rovněž zjistil, že domnělý Hall je ženou.
Druhá žena domnělého Halla zemřela v červenci
1898. Není známo, měla-li tušení o pravem pohlaví
svého manžela. Hall byl populární osobností, známou
přede vším v hostincích. Tabaku však nepožívala
v nijaké způsobě Bývalo nápadno, že Hali v hostin-
cích nejčastěji sedával pospolu se ženskými. V Tam
many Halla ovšem vzbuzuje »případ Hallův« největší
sensaci. Bývalť Hali jedním z nejhorlivějších členů
strany. V Iroquois-klubu jmenovali Halla povždy »one
of the boys«, což se považuje za zvláštní vyzname-
nání vynikajících politikářů.
Murrav Hall
Murray Hall
Hall
Hat
Hallův
New York
Tammany Hall
Tama
Iroquois
one of the boy
8
article
= Vlci v Sedmihradsku. Přítel našeho listu
píše nám z Maros Ujváru: Tuhá letošní zimaa
spousty sněhu dohánějí vlky k zoufalství, že odvažují
se až na životy lidské. Se všech stran, zvláště ze
sedmihradských Karpat, z Rudohoří a z Fogarašských
hor odvažují se v houfech až do středu země a na-
padají jednotlivé chodce. V okolí Maros- Ujváru jest
to již třetí případ, pokud známo. V hlavním městě
Sibíni odvažují se až na promenádu, kdež v tomto
týdnu jednoho pekařského pomocníka, roznášejícího
ranní pečivo, na místě roztrhali a pečivo snědli,
takže jen koš a čepice zbyly.
Zemřelí v Praze.
Dne 22. ledna 1901: Lukášová Alžběta, vdova,
78 roků, 136—VII. Srbová Marie, vdova po listonoši,
67 roků, 163—II. Bergmannová Marie, manželka
magistr. úřadníka, 23 roky, 531—III. Římková Anna,
manželka barvíře koží, 50 roků, 4—VI. Kašparová
Vincencie, býv. švadlena, 65 roků, 8—IV. Zbíral An-
tonín, syn skladníka, 10 neděl, 704—VII. Židlický
Alois, syn pekařského pomocníka, 81/2 m., 914-I. —
V chudobinci: Křížková Marie, vdova po lam-
páři, 81 rok. — Ve všeobecné nemocnici:
Březinová Marie, manželka krejčího, 74 roky. — U
Alžbětinek: Bechyňová Františka, obchodnice,
71 rok. — U milosrdných sester: Šťastný
Václav, býv. zedník, 77 roků. Mareš Václav, náden-
ník, 58 roků.
Vlk
Srbová
Marie
Bergmannová
Kašparová
Zbíral
Židlický
Mareš
Sedmihradsko
Karpaty
Rudohoří
Fogarašský hora
Praha
Maros Ujvár
Římková Anno
MarosUjvár
Lukášová Alžběta
Křížková Marie
Březinová Marie
U Alžbětinka
Bechyňová František
Šťastná Václav
9
article
Dne 23. ledna 1901: Šťovíčková Ludmila,
manželka sluhy, 63 roky, 1363—II. Tatoušek Franti-
šek, rukavičkářský pomocník, 55 roků, 67—IV. Ma-
roušková Pavlina, býv. švadlena, 76 roků, 637—I.
Kecl Jan, vdovec, 79 roků, 233—VII. Duchoňová Mag-
dalena, vdova po truhláři, 83 roky, 15—I. Nejedlá
Václava, dcera zámečníka, 1 rok, 19—III. Ventová
Antonie, dcera domovnice, 10 měsíců, 1067—I. Ben-
dová Leopoldina, manželka c. a k. praporníka, 52
roky, 717—VII. Schneidrova Anežka, dcera truhláře,
15 dní, 163—IV. Königová Hermina, manželka kupce,
271/2 roku, 211—II. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Šimůnková Marie, vdova po dělníku, 75 roků.
Sokol Ferdinand, kočí, 59 roků. Kothanová Anna,
manželka dělníka, 45 roků. Žemličková Anna, man-
želka kováře, 32 roky. — V chudobinci: Vla-
chová Kateřina, vdova po mlynářském pomocníku,
75 roků. Potůček Antonín, býv. zahradnický pomoc-
ník, 77 roků. — V chorobinci: Machatý Josef,
advokátní koncipient, 64 roky. — V josefovské
nemocnici: Förster Antonín, kočí, 53 roky. —
U milosrdných sester: Marešová Marie, že-
bračka, 64 roky.
Listárna redakce.
J. S. Vyšehrad. Račte se otázati přímo ně-
kterého zábavného týdenníku nebo měsíčníku, který
také belletrii pěstuje. Honorář není všude stejný;
za překlad platí se obyčejně polovina honoráru, jenž
se dává za práce původní. Překlady z němčiny se
málo žádají.
Jan
Duchoňová Mag
Václav
Ventová
ben dová
Leopoldin
Schneidrův
Anežka
Königová Hermin
Kateřina
Potůček
Vyšehrad
Ma
Sokol Ferdinand
Kothanová Anno
Anno
Šťovíčková Ludmila
Tatoušek František
Šimůnková Marie
Machatá Josef
Förster Antonín
Marešová Marie
10
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
úterý dne 29. ledna.
119. hra v předpl
3. čtvrtka.
PŘtTž.
Konec po 9. hod.
Král
Praha
národní divadlo
11
title
Začátek o 7. hod.
12
article
Švandovo divadlo na Smichově.
Švandovo divadlo na Smichově.
V úterý dne 29. ledna.
Začátek o 7. hod.
25. hra v předplacení
Svobodní zednáři.
Smichov
Švandův divadlo
13
article
Nepustí nás nyní se Sylvou ani do lesa, což
potom do Bogdanovska ! pravil Lev zarmouceně, člověk
jest jako ve vězení. Kdyby k nám přijela aspoň holu-
bička Anna Vasiljevna.
— S Vasou! doložil jsem.
Přemýšlel jsem o něm každý den. Jakoby byly
všechny ostatní vzpomínky poslední naší návštěvy v Bog-
danovsku ustoupily z mé paměti jen proto, aby tím více
mně bylo dopřáno volnosti, mysliti jen na mého nového
přítele. Připomínal jsem si veškeré podrobnosti našeho se
seznámení, poslední slova, která mně řekl při našem se
rozloučení a pravil jsem si hrdě: »On si mne oblíbil,
bude mně přítelem!« Neměl jsem dosud přítele v tom
smyslu a dosahu, jaké moje obraznost tomuto slovu při-
pisovala. Mezi mými vrstevníky byl mně Saša nejbližším,
ale bylo mezi námi málo společného. Byl vojákem od
hlavy až k patě, byl vychováván otcem-vojákem, četl
pouze vojenské knihy a myslil jen na pochody a bitvy.
Peťa Zalatarenko nečetl nikdy ničeho a také o ničem ne-
přemýšlel — s tím jsem se skutečně jen nudil. Žabín
byl nadutý, tak samolibý, tak směšný se svým Ozerem
a svými vzdechy. Jak vyšším a lepším všech byl Vasa!
pravil jsem si, chtěje si připamatovati jeho milé rysya
byl jsem velice zarmoucen, že jako schválně tanuly mně
na mysli obličeje Saši, Žabína a všechny možné lhostejné
mně tváře, ale obraz Vase neustále mně unikal, nadarmo
jsem se namáhal jej zadržet. On bude mým přítelem
opravdovým, opakoval jsem si, když jsem někdy zašel
do zahrady a nemusil se obávati zpytavých pohledů Na-
stiných, — v poslední době pohlížela na mne zvláště
posměšně — lehl jsem si na trávník a díval se na plu-
jící mráčky jako tenkráte s ním v Bogdanovsku: jemu
Sylva
Anna Vasiljevna
Vasa
Saša blízký
Ozer
Sach
Bog
Žabín
14
article
Matinka poslouchala mlčky, dívajíc se upřeně
Matinka poslouchala mlčky, dívajíc se upřeně
na mne.
— Ona jest velmi krásná! pravila konečně velmi
pomalu.
— Kdo, matinko? ptal jsem se, ačkoliv jsem tuze
dobře věděl, koho míní . ..
— Lubjanská, Ljubov Petrovna, matka tvého přítele.
Nebo se ti snad nelibí?
Sotva jsem mohl vyřknouti: líbí se mně. O, kdy-
bych jen mohl říci, z čeho jsem obviňován! přemítal
jsem smutně.
— Jest na své stáří podivuhodně hezká, pokra-
čovala matinka.
— Jest tedy již stará?
— Ano, není než asi o tři nebo čtyři roky
mladší než já: může býti asi tři- anebo čtyřiatřicet let
stará. Na pohled jest to však — mladá dívka.
Považoval jsem ji v kostele za Vasovu sestru.
— Ty nejsi jediný. Ona nevypadá jako matka vy-
rostlého syna. Jest svěží jako sedmnáctiletá, veselá, má
mladý Hlas, ráda hází na všechny strany očima, pravila
matinka jaksi rychle, stahujíc obočí.
— Víte co, matinko? promluvila pojednou Nasťa,
která dosud mlčela. Jsem přesvědčena, že tato dáma dě-
lala oči na Borise !
— Proč jsi o tom přesvědčena? obrátila se k n
živě matinka.
— Poněvadž se dnes choval tak nepěkně ke Ga-
lečce. Pomyslete si, nepromluvil s ní za celý den ani
jediného slova.
— No, tvoje Galečka, pravila matinka a zarazila
se, jest hloupinká ! dokončila se smíchem.
Zapomenutá otázka.
Lubjanská
Ljubov
Vasův
Nasťa
Boris
Galečka