1
article
Z Londýna, 25. září. (C.-B.) Královští
manželé sem dnes přibyli.
Londýn
2
article
Válka jihoafrieká.
Z Londýna, 25. září. (C.-B.) »Reute-
rova kancelář« oznamuje z Pretorie: Deset
vůdců burských, kteří se nalézají od 15. září
v anglickém zajetí, bylo navždy z jižní
Afriky vypovězeno.
Dále oznamuje »Reut. kanc.« z Bloem-
fonteinu ze včerejška: Dovoz potravin jest ve-
lice skrovný a nedostačuje potřebě.
Z Nikutu v zemi Zulů oznamují ze dn
23. t. m.: Prošlo tudy dne 21. t. rh. velké
oddělení Burů pod vedením Boothy, přichá-
zejíc od Dejagersdriftu a utábořilo se na trans
vaalské straně hor khandských.
Zulu
Booth
Londýn
Reut
jižní Afrika
Bloem
3
article
Národnostní rozdělení diécesí
v Čechách.
Národnostní rozdělení diécesí
v Čechách.
Pan páter Opitz, protonotarius arcibiskup-
ské stolice pražské, náčelník německonacio-
nálního kleru v Čechách, vydavatel warnsdorfské
»Oest. Volksztg.«, přítel Frindův a spolustrůjce
intriky k národnostnímu rozdělení král. českého,
uveřejňuje ve svém listě následující článek
k této záležitosti: »Aspoň církevní obvod ně
mecký v Čechách budiž vyňat z českého dobý-
vačného chtíče tím, že se pro tento kompaktní
obvod zřídí dvě diécese německé
s kněžskými semináři s německým
ředitelstvím a německou diéce-
sijní správou. Takovým způsobem bude
nouzi o německé kněžstvo přirozeně konec
učiněn. Potřebujeme německou diéces
litoměřickou (odloučením české pětiny
mělnicko-boleslavské), kteráž objímá severo-
východní, severní a severo-západní Čechy a kn
připojující se německou diécesi cheb-
skou, kteráž objímá kompaktní kraje západ-
ních Čech i s jižními Čechy. Pak bude česko-
nacionální dobývačnosti a neukojnému neklidu
konečně aspoň v tomto ohledu zřízena hráz.
Pakliže následkem toho — čehož se domáhá český
ministr-krajan dr. Rezek — ku třem ostatním
českým zřízena bude nová čtvrtá, česká diécese
kutnohorská pro východní Čechy, budem se
z toho těšiti, jestliže tím bude docíleno správné
biskupské visitace a urychlené církevní správy.«
Pisatel doličuje potom obtíže duchovní správy
v diécesích pražských i — píše dále: »To s
již řekli i v Římě a žádali za pří-
slušné přeměny na vládě. Němečtí
katolíci v Čechách a německý kle-
rus jich rovněž žádají nikoli z dychtivosti
po místech anebo po nacionálních fantomech,
jak z českých národních a klerikálních (! !) kru-
hů stále se vytýká, nýbrž z vyššího ocenění
velikého úkolu církevního povolání a správy
duchovní (1 !). Vzdor tomu, že nacionální fan-
tomy nejsou cílem P. Opitze a jemu věrných
německých zelotů, dovozuje tento německý
Opitz
Frindův
doktor
Rezek
Čechy
kompaktní kraj západ
Řím
4
article
nacionál nezadržitelnost církevního
rozdělení Čech podle národnost
následujícími příklady: »V řádu redemptoristů,
kterýž se vyznamenává církevním duchem, žá-
dali pro Čechy a Moravu čeští členové roz-
dělení od německé řádové province a zřízení
českého sjednocení. Jich přání bylo v Římě vy-
hověno, ale nepodařilo se českým žadatelům
dostati všechny kláštery v Čechách do své
»provincie«. (To jest římská správa řádová po-
užila žádosti českých redemptoristů za prohlášení
jich »německé« provincie za českou k rozdělení
této provincie na českou a německou. R.) Re-
demptoristická kolej ve Filipovsi u Šluknova
budějovická prohlásily se za německé a zůstaly
v německém svazku, kdežto pražská redemptori-
stická kolej, kteráž stojí v čele české řádové
provincie, se s několika jinými oddělila z dů-
vodů národnostních. A konečně není snad toto
národní rozdělení provedeno i při církevních
studijních kolejích v Římě, v církevně hierar-
chickém rozčlenění jednotlivých ritů i v jiných
institucích z praxe ode dávna známo? C
chce tudíž pražský konventikl se
svým špatně zastřeným mravním
kázáním vzhůru?« K tomu přidává
»Prager Tagblatt« následující dodatek: »Byli
jsme, jak povědomo, již před několika
týdny s to poukázati k tomu, že se
církevní kruhy plány těmito vážně
zanášejí.« Jen mimochodem poznamená-
váme, že tento včerejší »Tagblattův« projev jest
novým potvrzením našeho úsudku, že jeho
článek, na který se odvolává, pochází buď od
samého pretendenta litoměřického biskupství dra.
Frinda, anebo z jeho blízkosti. To je dnes věcí
vedlejší.
Re
Prager
Frind
Čechy
Morava
Řím
Filipoves
Šluknov
5
article
Věc hlavní jest, že se konečně věe dostala
do stadia, v němž nebudou už nic platny uko-
lébavky »Kat. Listů« k uspání záležitosti této
směřující. Páter Opitz obrátil se závěrkem svého
článku přímo na pražský konventikl,
to jest, na české duchovenstvo pražské a to mu
odpověď dlužno nezůstalo, ačkoli o Opitzově
článku dosud nevědělo.
Ve včerejší poradě duchovenstva generál-
ního vikářství, konané v sále svatováclavské zá
ložny za účastenství více než sta farářů
kaplanů pražských za předsednictví ge-
nerál. vikáře Frant. Brusáka. Po vyčerpání kon-
ferenčního programu interpelloval farář dr. A.
Víšek přítomného gen. vikáře do-
tazem, co jest pravdy na tom, že má býti
duchovní správa v Čechách utvořením nových
ryze německých diécesí národ-
nostně rozdělena. »Tato věc,« pokra-
čoval dp. Víšek, »způsobila v Čechách mezi
laiky a mezi duchovenstvem veliké vzrušení.
Kněžstvo má býti znalé jazyků a nemá se
trhati země nedílná. »Katolické Listy«
konečně po dlouhém otálení, když věc již byla
přetřásána, promluvily. Ale nevíme, zdali autori-
tativně. I prosíme za odpověď, z d ali
Opitz
Opitzův
František
Brusák
doktor
A Víšek
Víšek
Čechy
6
article
se záležitostta zakládá na pravdě.«
Potom odpověděl gen. vikář František Brusák:
»O celé věci vím tolik, co vy. Znám
to z novin. Myslím, že je to před-
časné. Pro mne je to choulostivé,
ale já nevím více, nežli vy.«
Tato nesmírně hubená odpověď učinila na
shromážděné české duchovenstvo dojem zrovna
zdreující. Má-li se věřiti gen. vikáři, byl by ten
klerikální úklad o jednotu král. českého proveden
mimo jeho vědomí.... Pozoruhodno jest, že si gen.
vikář p. Brusák nezjednal o věci informací, ačkoliv
mohl věděti a tušiti, že pražské duchovenstvo,
kteréž na důvěrné schůzi své oznámilo protest
proti simonii, Frindem a Opitzem nastrojeně,
zůstane-li českému lidu věrno,
při nejbližší příležitosti vystoupí s podobným do-
tazem.
Brusák
Frind
Opitz
7
article
Informace a zprávy »Kat. Listů« byly na
včerejší konferenci označovány za kusé a nej-
výš nedostatečné. Bylo poukazováno k tomu, že
něm. orgán křesťanské akademie, vydávaný
bibliotekářem hr. Thuna P. Lange-
rem, tudíž mužem pravděpodobně informo-
vaným den po posledním prohlášení »Katoli-
ckých Listů« o poslání nových světicích bis-
kupů přinesl zprávu, že dr. Krásl je jmenován
biskupem pro české obyvatelstvo
a dr. Frind pro německé území. Toto vče-
rejší jednání pražského duchovenstva dálo se
způsobem velice rozčileným a nej-
větší rozhořčení způsobila zpráva, že práce,
směřující ku národnostnímu roz-
dělení diécesí v Čechách u místo-
držitelství značně pokročily. Tu
došlo ku hlučnému protestu shromáž-
děného duchovenstva a schůze skončena za
velikého rozruchu.
Jest patrno, že duchovenstvo pražské včera
ještě nemělo známosti o článku Opitzově, tomto
jasném svědectví, že také Řím jest na
straně německého kleru, Frinda
a Opitza v příčině národnostního
rozdělení v Čechách.
Thun P Lange
Krásl
doktor
Frind
Opitzův
Opitza
Čechy
Řím
křesťanský akademie
8
article
Jak se nám sděluje, byla kurie římská na-
prosto falešně a lživě zpravena o církev-
ních poměrech v Čechách, stolici papežské vy-
loženo, že se v zemi české nachází naprosto
ryzé německé území, bez nejmenších
stop českých věřících a že se strany
německé dáno na srozuměnou, že kdyby
zřízeny byly z tohoto ryze něme-
ckého území německé diécese, že
by utuchlo hnutí »Pryč od Říma«,
kteréž prý jest jenom následkem
nedostatku německých kněží a vý-
hradně německých seminář ů.
Dnešním dnem a takovým stavem věci do-
stoupila tato záležitost stupně, se kteréhož není
sestupu, leč poznáním naprosté pravdy a zahá-
jením nejkrajnějšího odporu proti
všem trhanským snahám německého kleru.
Jeho zahájení jest nejvýš včasné a nutné, tím
naléhavější, že klerikální rozdělení král. českého
vešlo ve fáse politického vyřízenía
v něm pokročilo dále než jsme se až
dosud obávali.
Český orgán arcibiskupův raději ani ne-
přináší zprávu o vikariátní konferenci, aby slo-
vem nebyl nucen zavaditi a včerejší manifestaci
českého duchovenstva.
Čechy
Řím
9
article
sedávali na balkoně, hráli na pianě, rozmlou-
vali o příštím našem štěstí . . .«
»A onen šálek ?«
»Šálek denně se svým kamarádem stával
na stolku u okna mezi námi; schýleni nad ním
vrkali jsme jako dva holoubci nad potravou . .
čaj byl někdy příliš sladký, jindy zas máloa
stydl klidně v šálcích, neboť jsme neměli času
jej vypiti... Jednou...«
»Ach, konečně !. . .«
»Jednou zlý duch vmísil se mezi nás . ..«
»Bude lépe, dáme-li onomu zlému duchu
pokoj, zlí duchové bývají někdy nezdvořilí. ..«
»Nemohu se bez něho obejíti, on jistě na-
šeptal vdově, aby mi poručila vypiti čaj, stu-
dený, s jakousi podivnou příchutí mýdla, právě
proto, že jsem se otřásl ošklivostí po jeho
ochutnání. Sluha či dábel bezpochyby něco
k němu přimíchal... brrr !... Ještě dnes se
vždy otřesu při vzpomínce na onu příchuť. Po-
čali jsme se hádati, ona nalehala tím více, čím
více já jsem odpíral jí vyhověti. Došlo k váž-
nému sporu, od slova k slovu, od argumentu
k argumentu, já stál jsem na svém, ona též . .
ne a ne! »Nevypijete to?« — »Ne.« — »Chci
tomu.« — »To je málo platno!« — »Poroučím
to.« — »To je málo.« — »Smíte mi odepříti
takové maličkosti ?« — »Právě proto, že je to
maličkost.« Hádali jsme se ne jako snoubenci,
nýbrž jako staří manželé. Ve svéhlavé vdové
se probudila vášnivá žena. Ach, milostivá, žena
nikdy se nemá dát opanovati vášní v přítom-
nosti muže, jíž proto, že stává se ošklivou
v jeho očích. Umíte se hněvat ? . . «
Šálek
10
article
»A co onen šálek?«
»Šálek?... šálek vyletěl oknem i s ta-
lířkem, čajem, lžičkou i mojí láskou.«
»Cože? ... zachoval jste se tak neslušně
vy, člověk tak vzdělaný?... Vyhodil jste oknem
šálek v domě ženy, s níž jste se měl oženiti
Jak jste se mohl tak zapomenouti!...«
»Ach, kdybych to byl ve vášni učinil
já!... Byl bych dnes jistě ženat a teprve po
svatbě bych se dověděl, že furie házejí někdy
trepkami, jsou-li podrážděny. Bohužel, nevyhodil
jsem oknem šálek já — nýbrž. .. učinila tak
ona sama. Ach, divíte se tomu, jste pobouřena,
zdá se vám to nemožným... Mne to tehdy
ještě více rozčililo. Ne, nemohl jsem se odhod-
lati oženiti se s ženou, která měla takovou po
pudlivost v rukou a házela šálky jako míčem.
»Ale, jaká to žena ? . . .«
»Krásná jako anděl, ujišťuji vás, však zlá
jako stádo čertů. Rozešli jsme se po onom
prudkém výjevu a čemu jsem se podivil: má
vášnivá láska rozbila se v jedné chvili na tisíc
kousků jako střepy rozbitého šálku, vyhozeného
oknem. Od toho času nejsem s to pohlednouti
na šálek, abych si nevzpomněl na svoji snou-
benku,«
»Ale pak jste povinen šálku díkem, že vás
uchránil manželství s Xantippou, která neumí
krotiti svých vášní.«
»Ach, ovšem!... nepomyslil jsem na to
nikdy, můj bože, jak moudré a rozšafné ženy
nás umějí smiřiti, s životem a učiti logice, když
máme pomateny hlavy i srdce. Prosím tedy
milostivá, o šálek čaje a ... o ručku.«
»K políbení toliko... že ano ?...«
Šálek
Al
11
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Angličtí dolináři. Z Kodaně se oznamuje:
Dva angličtí dolináří, Mac Mahon a Welson, jež ko-
daňská policie u příležitosti posledních tamějších do-
stíhů dopadla při činu, nalezají se tu nyní ve vazbě.
Občas ulehčují svému svědomi drobnými vyznáními.
Tak vyznali se onehdy, že prifici Waldemaru dán-
skému ukradli 600 korun. Dne 3. Srpna odňali na
hlavním nádraží kodaňském dvornímu kurýru prince
Waldemara kabelku, již měl zavěšenu kolem šíje,
neboť zpozorovali, že věnuje kabelce jakousi úzkost-
livou pozornost; a třetí jejich soudruh, jakýs Wil-
liams, jenž dosud nebyl dopaden, prořízl v tlačenici
na perronu řemen kabelky a přisvojil si ji. V ka-
belce nalezalo se 600 dánských korun. Avšak Wil-
liams vypravoval svým soudruhům, že obsahovala
toliko 320 korun, o kteroužto sumu se s nimi bra-
trsky rozdělil. Williamsovi podařilo se uniknouti se
lvím podílem na kořisti do Německa, kdež mu dopo-
sud policie něpřišla na stopu.
= Pomník vynálezce Johna Hricssona
odhalen těchto dnů slavnostním způsobem ve Stok-
holmu. Krále na ten čas nepřítomného zastupoval
korunní princ. Major Adelskjöld, mluvčí komitétu
pro zřízení pomníku, poukazoval ve své řeči na slávu,
již syn švédského dělníka získal své rodné zemi, ja-
kož i později své druhé vlasti, severo-americké Unii.
Vyslovil díky slavné severo-americké republice jme-
nem švédského lidu, že Johnu Ericssonovi za mořem
poskytlá příležitost, vyvinouti svoje něobyčejně duševní
dary a přivésti je ku platnosti. Americký vyslanec
mr. Thomas ve své řeči pravil mimo jiné: »Kdyby
Ericssonův »Adonitor« nebyl se v čas dostavil dne
Mac Mahon
Waldemar
Williams
Hricsson
Adelskjöld
Ericsson
Thomas
Ericssonův
Adonitor
Kodaň
Německo
Wil