1
masthead
Ročník padesátý třeti.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 13. února 1913.
Praha
4
article
Naranní a večerní listy
před plácí se-
v Praze v adminís
2 K-
na čvrt iota : . . . 6 K —
dvojí donásko
riiet: : . : 7kei
vo sušálkeá ck-
sa měslo. .. 9 K 80
Foštous
ri: : : : Ko
dvojí zlsnk n
2i:::
Dnešní číslo pro Prahu jest o a
stranách, s přílohou pro venkov
o 122 stranách.
Praha
5
article
Vážné problémy.
Vážné problémy.
Nebylo uklidňujícím zjevem, že po více
než měsíční účasti velevyslanců šesti vel-
mocí na mírové akci v Londýně válka bal-
kánská na novo a snad ještě krvavějia
horečněji vypukla, protože takto vyšla na
jevo neúčinnost velmocenského postupu,
když byly ve společné notě shrnuty pod-
mínky míru a dočasný veliký vezír turecký
přičiňoval se, aby byly sultánem přijaty.
Stačil politický převrat Mladoturků v Ca-
řihradě, a v niveč se shroutil výsledek spo-
lečné akce velmocí, jako kdysi „ústavním
převratem týchž Mladoturků zmařeno bylo
velmocenské reformní dílo na prospěch
Makedonců. Veřejné mínění evropské zdá
se býti přesvědčeno, že za obojím převra-
tem stála jedna a tatáž velmoc a připomí-
ná si také, že v Berlíně se nejdříve o tom
mluvilo, že jest třeba ještě jakési „maléa
krátké“ války, než mír se dojedná platně.
Touto „malou a krátkou“ válkou, tak
se tehdy usuzovalo, budou odstraněny ná-
mitky turecké, pokud se Turci zdráhají
vzdáti se Drinopole či Odrinu, Skadrua
Janiny, jichž se domáhali Bulhaři, Černo-
horci a Řekové. Opravdu také nyní zuří
boj nejen kolem těchto pevností, ale i na
čáře čataldžské i na poloostrově gallipol-
ském při mořské úžině dardanelské, a ač
spojenci bojují stejně úspěšně jako dříve,
přece není nikde ani nejmenší známky,
že by velmoci již zamýšlely učiniti konec
prolévání krve a byly odhodlány zastaviti
tuto „malou válku“, v níž na tisíce mrtvol
pokrývá bojiště!
Makedonec
Turek
Bulhar
Černo
Řek
Londýn
Ca
Berlín
Drinopol
Odrin
Skadrua Janin
6
article
Za to vyskytují se časopisecké hlasy.
zvláště ve Vídni, že nikdy neprolévala se
krev marněji a bezúčelněji, jako na příklad
v bojích o území albánské, protože jsou tam
hranice, jež nelze překročiti. To prý platí
zejména o Skadru. Skadru prý se nedosta-
ne Černé Hoře za žádných podmínek, pro-
tože jest určen pro Albánii
JJako tuto ve příčině Skadru, tak jin-
do se hlásá ve příčině Péče, Prizrenu, tu
a tam i Drinopole a Janiny, takže odtu
usouditi lze na trvalou různost názorů ne-
jen mezi spojenci balkánskými a Ture-
ckem, ale i mezi velmocemi samými. K
růzhostém těmto patří i pohraniční otázka
rumunsko-bulharská.
Ve většině těchto dosud nevyjasně-
ných otázek bývají obyčejně uváděny obě
velmoci, ježshistoricky osvědčovaly největ-
ši zájem o záležitosti balkánské, totiž Ra-
kousko-Uhersko a Rusko v takovém po-
měru, jakoby každá z nich stála na stano-
visku odchylném, ba protichůdném. A ne-
jen to, seznam odchylných hledisk netýká
se pouze záležitostí balkánských, ale roz-
množuje a rozšiřuje se i navěcí s nynější
„malou válkou“ nikterak nesouvislé.
Našim čtenářům jsou s dostatek známy
na př. různice dvou polských vůdčích vý-
borů v Haliči, rovněž i sporné směry mezi
Ukrajinci, jež nekončí na těch kterých
zemských hranicích a netýkají se vnítřní,
domácí politiky. „My, Poláci,“ čteme na
př. v časopise polském, „máme snad více
než kterýkoliv jiný národ toužiti po tom,
aby zachován byl mír, protože by válka
zasáhla území polské, ruinovala by nás, a
Skadr
Péč
Prizren
Ukrajinec
Polák
Vídeň
Albánie
Drinopol
kouskoUhersko
Rusko
Halič
7
article
při tom si musíme i doznati: že nevidíme
jasně kudy se bráti a tento nedostatek vedl
by k roztržce mezi námi samými. Válka
by mohla trvati dlouho a zůstaviti nás na
léta ve stavu hmotného oslabení a zbědo-
vanosti.“ Ba některé anglické časopisy
jako na př. „Daily Tel.“ již přímo označují,
že otázka, zda nynější „malá válka se pro-
mění ve válku jinou, na tom závisí, jak
se vyvinou na zejtřek styky mezi oběma
sousedními velmocemi. Na ten čas prý vy-
čkává nejen Rusko, jak se dále bude vy-
vinovati otázka upraveni hranic mezi Ru-
munskem a Bulharskem, ale vyčkává i Ra-
kousko-Uhersko, jak se zařídí na příště
Balkán co do přání či požadavků jím vy-
slovených. Obě tyto záležitosti náležejí k
otázkám zvláště naléhavým a pokládají se
za „zralé“; pro tyto otázky především se
počalo s přípravami, jež se staly pro všecky
případy, a jež nebudou odvolány, dokud
nebudou nadobro vyřízeny.
S těmito výklady a názory možno
uvésti ve spojení i pověst, jež prý koluje
v Bukurešti, že v případě, kdyby se při-
ostřil spor rumunsko-bulharský, Rusko ani
po petrohradské návštěvě kníž. Hohen-
loha nemíní zůstati pouhým, nestranným
divákem. Pohotovostí vlastní doufá prý
Rusko toho dosící, že Rumunsko se ne-
odhodlá vystoupiti útočně.
A tak v druhém období války balkán-
ské, za tak zvané „malé a krátké“ války
setkáváme se s těžšími problémy, než v
jejím období prvém. Možno-liž tu netoužit
po tom, aby mír byl zjednán co nejdříve?
Rusko
Bulharsko
kouskoUhersko
Balkán
Bukurešť
Rumunsko
Hohen
8
article
K situaci na bojištích.
Sl—k. Z Bělchradu, 12. února. (Zvl. tel
„N. L.“) Z dobře informované strany bulhar-
ské se mi sděluje, že Bulhaři ustou-
pili od Čataldže dalších 5 kilo-
metrů. Útok zatím neminí podniknouti
ustoupíještě dalších více než 3
kilometrů k Drinopoli. Děje se tak
ztaktických dávodů, jichž dosah nen
nezasvěcencům ovšem znám.
Z Caříhradu, 12 února. (K. k.) Úradn
se oznamjc: Baterie pevnosti Čalaldže
Jassytepe, které tvoři část cpevnění drino-
polského, zabájily předevčírem pradkou palbi
z děl na nepřátelšké baterie, která trvala
až do soumraku. Téhož dne podnikl nepříle
štok na náší východní i.3eto. Strht. se tuhý
boj, jenž trval 4 hodiny. Naže vojsko ne-
ustoupilo ze svých posic. Nepřátelské aero-
slany spustily na Drinopol pumý, které všal
neměly účinkc. Na čataldžské čáře postou-
pily předevčírem z našeho pravého křídl
výslané výzvědné oddňy severovýchodním
směrem až k výbězkům Akalanu, které lež
východně od Kalfaköje. Dle vypravování
dvou Bulhará, v Tašliktu zajatých, zabývá
se nepřítel v Sinekli zřízováním opevnění.
Nepřátelské dělostřelectvo jest v Čorla. U
Bulajru neudálo se nie důležitého.
Vlastnoruční listy a Srbsko.
Sl—k. Z Bělehradu, 12. února. (Zvl. telegr
„N. L.“) Srbské politické kruhy s napětím oče-
kávaly, jaké důsledky bude miti výměna vlast
noručních listů rakouského císaře a cara. Vě-
dělo se, že dopisy ty a názory v ních vyslovené
budou míti přímý a bezprostřední vliv na po-
měr a vztahy rakousko-srbské, nacházející se
pro tuto chvíli na mrtvém bodu. Soudí se, že
také osud zahraničního ministra hr. Berchtolda
od výměny vlastnoručních listů závisí; neza-
Bulhar
Akalan
Berchtold
Bělchrad
Caříhrad
Drinopol
Srbsko
Bělehrad
Bateria
Čalaldža Jassytepe
10
article
ručené zprávy o bržkém jeho odstoupení po-
važovány tu za znamení nepříznivého výsledku
výměny listů
Srbská vláda, o jejíž korektnosti jednání
a loyálnosti hr. Berchtold měl příležitost se
tolikráte přesvědčiti, jeho mírnmilovné snahy
všemožně podporovala. Ovšem nesmějí se diti
tyto snahy na účet životních zájmů Srbska.
Mezi Rakouskem a Srbskem může býti
zjednáno úplné jasno jen schůzkou hr. Berch-
tolda s Pašíčem. Tato prozatím jest problema-
tickou. Má se za to, že odstoupení hr. Berch-
tolda porušilo by onu byť dosud třeba zcel
slabou osnovu sbližovacích snah, která z obou
stran trpělivě spřádána několik měríců.
Srbsko-bulharská dohoda.
Ze Sofije, 12. února. Ve zdejších vlád-
ních kruzích se ujišťuje, že opětným pro-
puknutím války není dotčena dohoda Srbska
s Bulharskem o rozdělení dobytého územi.
Dle této dohody má připadnout Ochrida, Bi-
tolje, Prilep a Priština Buiharsku, Skoplje
Srbsku.
Berchtold
Srbsko
Rakousko
Sofijá
Bulharsko
Prilep
Priština Buiharsko
11
article
Mírové poslání Hakkí paše.
Mírové poslání Hakkí paše.
Z Cařihradu, 12. února. (K. k.) Přes
zoloúřadní dementi tvrdí mladoturecký list,
jehož spolupracovníkem jesí též jistý ministr.
že Hakki paša má mírové poslán
a prohlašuje, že v rozmluvách, které bude
míti v soukromé formé, přirozeně bude pro-
mluveno o otázce míru. Eventuclní krok
Hakkiho paše nesmí však býti vykládán jako
přiznání se bezmoci nebo nesmí se mysliti,
že Turecko by bylo ochotno uzavříti mír za
cenu ponížení. List soudí, že Bulhaří vzhle-
dem na výsledky prvních operací by byli
ochotni navrhnouti přímo nebo nepřímo za-
hájení vyjednávání, jež by mohlo vésti k vý-
sledku, kdyby jeho podkladem byly koncese,
které učinila Porta v Londýně, anebo které
jsou obsaženy v odpovídací notě Porty.
paša
Bulhařit
Cařihrad
Turecko
Londýn
12
article
Jednání Sarafova s Ghfkou.
Ze Solíje, 12. února. (Ag. tel. bulg.
Delegáti Sarafov a Ghika měli dnes
odpoledne v zahraničním ministerslvu praní
rozmluvu, která trvala hodinu a při ní
nejpřátelštější íormou vyměnii
si názory o dohodě v nerozhod-
nutých otáz ká c h.
Domnělý obsah vlastnoručního listu císařova
Z Paříže, 12. února. Korespondeno
„Tempsu“ v Petrohradě oznamuje svému listu
že zdařilo se mu zjednat si spolchlivých zprá
o dopisech, vyměněných mezi císařem rakou-
ským a carem. Vlastnoruční list císaře Fran-
tiška Josefa sepsán je prý neobyčejně kon-
ciliantní formou a snaží se rakouskou politiku
v posledních měsících ospravedlnit. Je v něm
zdůrazněno, že politika rakouská není agre-
sivní proti Rusku. Císař František Josef ob-
hajuje a vysvětluje politiku rakouské dyna-
stic a to v nejroztomilejží formě.
„Temps“ dodává, že misse prince Hohen-
loha musí být nyní úplně dokončena. Prvým
činem byla by demobilisace na obou stranách.
Odpověď carova to nepřímo žádá. V této
odpovědi nepostupuje se celý komplex spor-
ných otázek londýnské konferenci, nýbrž
dává se na jevo, že přímá výměna názorů
nerozřešených otázkách mezi Vídní a Petro-
hradem byla by vítána.
V Solijí, 8. února 1913.
(Páv. dopis „Nár. Listů“
Je v fom kus tragiky: Gallipoli a Drinopo
téměř současně padají do rukou národa, jemu
prvnímu odňali svobodu asijští vetřelci.
Sarafův
Ghfka
Sarafov
Ghik
Josef
František Josef
Petro
Solíje
Paříž
Petrohrad
Rusko
Vídeň
Hohen
Gallipoli
Drinopo
c h
13
article
Před více než půl tisíciletim stanuly hor-
dy turecké, překročivší Dardanely, poprvé n
půdu evropskou u Gallipolc, aby“ se odtu
vrhly k severu na svobodná carství balkán-
ská. Cařihrad dovedl se ubrániti jim po cele
téměř jedno století. Ale zatím byla dobyta
Drinopol a zvolena za první metropoli nové
říše turecké.
Gallipoli — Drinopol; tehdy — a dnes
Teprve se pět dní bojuje a oni, jiži ra-
dílí Turecku ku pokračování ve válce, již mu
dodávali odvahy a drzosti, vidí, že štěstí vá-
lečné neopouští ni teď bulharskou armádn.
Drinopol je již v agonii a na poloostrové galli-
polském porážení jsou Turci krok za krokem.
Bojiště gallipolské je ještě těsnějšía
ohraničenčjší než čataldžské. Hned druhého
dne po uplynutí příměří dva pluky pěší a od-
díl jízdy překročily řeku Kavak a udeřily na
tábořící za ní turecké vojsko. Boj netrval
dlouho. Turci, třebas že byli ve značné pře-
sile, podali nový důkaz, že ani po dvouměsíč-
ním odpočinku nejsou s to odolati proslulým
bodákovým útokům bulharské pěchoty. Po
tříhodinovém boji pluky turecké daly se v nej-
větším nepořádku na útěk do vnitrozemí polo-
ostrova po silnici směrem ke Gallipoli. Bul-
hařije ještě téhož dne pronásledovali asi dva-
náct kilometrů až k samému městu Bulajru.
hájenému třemi pevnůstkami v pozadí města
na příkrých svazích rozloženými.
Druhého dne podnikli Bulhaři útok na
Bulaví a město dobyli. Současně vyklizeno
bylo i pobřeží. Válečné lodi turecké sice ob-
střelovaly útočníky, ale celkem bezvýsledně.
Turek
Bulhar
Dardanely
Cařihrad
Drinopol
Turecko
Bulajr
14
article
Ve čtvrtek se v boji pokračovalo. Do-
byty byly tři zmíněné pevnůstky. Tím uvol-
nila se Bulharům cesta ku pevnosti gallipol-
ské, vzdálené od Bulavi jen asi třicet kilo-
metrů. Cestu sice přetiná ještě jeden řetěz
pevnůstek, ale tyto nemohou dlouho vzdoro-
Je otázka, jsou-li s to Bulhaři Gallipoli
dobýti. Totíž to je otázka, již si kladou přá-
telé Turecka, podceňující stále ještě bulhar-
ské vojsko. Gallipolská pevnost je ovšem sku-
tečně pravá pevnost, ale přímořská. Turkům
nikdy nenapadlo, že by mohla býti obléhána
po suchu, a proto obraceli hlavní pozornost
na opevňování se strany mořské. Vyzbrojeny
jsou sice pevnůstky moderními, těžkými, po-
břežními děly, ale nejdou ni Bulhaři s prázdný-
ma rukama. Nechybějí ani jim vedle nadšení
dobré, těžké baterie, jež v rukou takových
dělostřelců, jakými se Bulhaři až dosud vždy
osvědčili, budou předčiti turecké. A tak do-
bytí. Gallipole nepředstavuje vlastně níe ne-
možného.
Bulhar
Gallipoli
Turek
Turecko
15
article
Nesnáze mohou působiti válečné lodi
pak baterie pevnůstek maloasijských. Avšak
i to platiti bude pouze pro první dny. Jakmile
Bulhaři výhodně umístí v dobytých pevnůst-
kách své baterie, pak hravě umlčí lodní i po-
břežní děla turecká.
Jiná však otázka mobla by nás intereso-
vati. Spadá-lí dobyfi Gallipole i okupace
polcostrova do plánů bulharských generálů?
Na to je těžko odpověděti. Ale je jisté, že
okupace tohoto poloostrova byla by událostí
mnohem významnější než samo dobytí Drino-
pole. Skromná, neznámá do nedávna armáda
bulharská, dosáhla by konečně toho, oč usi-
lovala po staletí loďstva evropských velmocí,
ač se ještě nedávno marně pokoušelo silné a
moderní loďstvo italské. Otevřeny byly by
Dardanely, od nichž už půltisícileti střeží
klíče nepoddajný Stambul.
A co by tomu řekla Evropa? O to s
Bulhaři pramálo starají. Když nemohly vel-
moci přiměti po dobrém Portu k míru, pak
musejí dovoliti, aby ji k tomu Bulhaři přinu-
csto hr
Bulhar
Drina
Dardanely
Evropa
17
article
V drobném prodejíi
ranní čislo o sobě . . za sh
večerní . . . za tk
rve jiliskach na venkovéi
vočern . . . . . . . s k
Inseráty
plan se bozov é napřed.
Předplecsn
zdministruce v Mlar
Tem nacbázeji su taž
rodake lkenu a nlodlss
Hukoniky so nevrace
Mlar Tema
18
article
tili po zlém. A to je pak vedlejší, kam posílají
Bulhaři své pluky — jestli k Drinopoli, nebo
Cařihradu. Právo k tomu mají.
Opakuji, neví se ještě, je-li v plánu bul-
harského generálního štábu obsaditi polo-
ostrov gallipolský a otevřiti Dardanely ře-
ckému lodstvu. Ale je-li, pak nebudeme dlou-
ho čekati na zprávu, že řecké křižáky vpluly
do začarovaného Mramorového moře!
VI. Sís.
Deini
Bulhar
Sís
Cařihrad
Dardanely
19
article
(Viz poslední zprávy.)
Z parlamentních výborů,
ssseknoo
20
article
Finanční výbor.
pezenis
21
article
Z Vídně, 12. února.
Finanění výbor zasedal dnes od
časného odpoledne do pozdní noci. Rozsah
debaty, jejíž základnou byly návrhy dra.
Funka, dra. Lichta a dra. Rašín a stran
ukládacího řízení, možno posouditi podle to-
ho, že podáno bylo kromě resoluci
na 100 návrhů doplňovacích a po-
změňovacích. Z českých členů výboru
promluvil zevrubně posl. prof. dr. Funk,
jenž ukazoval k tomu, že závady řízení jsou
hlavní příčinou, proč se daň nevžila a proě
stesky poplatníků trvají dále. Pojednal dů-
kladně o nedostatcích, které činí řízení ná-
kladným a vleklým a též o takových, které
zaviňují vyměřování nesprávné a libovolné.
S důrazem zvláštním vytkl chyby dosa-
vadního spojení úřadů finančních s úřady po-
litickými a obtíže, vznikající následkem čet-
ných předpisů formalitních, kterých zneuží-
váno jest k obtěžování poplatnictva, nutnost
výchovy úřadnictva finančního v oboru otá-
zek hospodářských, nedostatky dosavadní
methody odhadní, jež není ovládána důsled-
ným prováděním zásad a zůstavují proto ši-
roké pole libovůli.
Dr. Funk obrátil se také proti předpisu
zákona, který dopouští odmítnutí volby se
strany úřadníků a sluhů, dle kterého namnoze
donucováni jsou také úřadníci i sluhové svý-
mi představenými k odmítnutí volby, i když
byli zvoleni. Právem ukázal na rozpor mezi
zákonem a průvodním nařízením, způsobeným
čl. 48., jenž umožňuje tvoření subkomisí bez
ohledu na poměr mezi zvolenými a jmenova-
nými členy komise a přidělování agendy těm-
to odborům dle libovůle předsedy.
Ve svých výkladech ujal se dr. Funk
vřele finančních úřadníků, vytýkaje zejména,
že výčitky jim kladené zaviňuje finanční sprá-
va tím, že svůj úsporný systém stupňuje do té
míry, že úřádníci jsou přetěžováni, takže ne-
mohou ani celou agendu věcně prohloubit.
Funk
Rašín
profesor
doktor
Vídeň
22
article
Zpravodáj dr. Licht prohlašuje, že návrhy.
které předložil s poslancem drem. Funkema
Rašínem ve příčině řízení, mají za účel odstra-
niti stížnosti poplatníků do malicherností, utlačo-
vání a chikan, prováděných berními úřady. Před-
loženým zněním sledují navrhovatelé účel, stano-
viti judikaturu, pokud je poplatníkům příznivá. Na
to mluví o jednotlivých ustanoveních zákona.
Korrcferent dr. Rlenner navrhuje, aby po-
jata byla řada srážkových položek na prospěch
dělníků.
Po řečech poslanců Krafta, Bauch i n-
gera a Kurandy se schůze přerušuje.
Finanční výbor pokračoval odpoledne v
rokování o ustanoveních, týkajících se řízení.
Vládní zástupce odbor. přednosta Bareck
projevuje jménem vlády souhlas s návrhy
posl. Lichta-Funka-Rašína, jimž před-
cházely zevrubné porady s vládou. Pokud jdeo
zdanění příjmů z lesů, nemůže vláda sdíleti názor,
že výnosy z mimořádného mýcení dlužno pova-
žovati za ztrátu substance, a že mají býti tudíž
zcela neb částečně ze zdanění vyloučeny. Ovšem
tkví ve zdaňovacím způsobu, založeném na této
zásadě, jakási příkrost, pročež vláda nemíní se
Licht
Funke Rašín
doktor
Rlenner
Kraft
Bauch
Kuranda
Funk Rašín
23
article
M. A. Šlmáček.
M. A. Šlmáček.
Po básnících a vypravovatelích, kteří opu-
stili nedokončené dílo, slibující nové vývojové
možnosti a již nedožili celou dramatickou
plnost svého osudu, odchází dnes spisovatel,
uzavřevší určitě a uvědoměle knihu svého tvo-
ření a dokončivší naprosto kruh své sudby:
po Jar. Vrchlickém, Zikmundu Wintrovi a Vi-
lému Mrštíkovi umírá M. A. šimáček. Ač te-
prve třiapadesátiletý, dovršil přece rozlehlou
stavbu svého slovesného díla, provedenou
měšťanském baroku, až k samému slemeni
střechy . . . a byl příliš zaujat svou únavoua
nemocí, aby zavěsil na hřeben tratící se v hu-
stých mlhách a parách všedních starostí
smutků zelený věnec díků a radosti. Asi před
půldruhým rokem zakončil dvacátým svaz-
kem soubor svých děl, kde historicky sám
zúčtoval svou asi čtvrtstoletou činnost lite-
rární; posledním dílem byla knížka vzpomí-
nek... nad ní leží tklivý a šedý opar nálady
hřbitovní, zástupy stínů vyvolává si přítel,
literát, redaktor, divadelní zpravodaj, aby si
je vtiskl hloub v pamět a mohl je poznatiu
proudů podzemských. Kdo se začetl pronika-
věji do jeho posledních prací, ať toho či onoho
zenru, věděl, že se těžce jako děti předčasně
sestárlé zrodily z téže chmury a mlhy. Není
náhodou, že dramatická produkce šimáčkova
uzavřena jest trojaktovou hrou „Poslední
scena“, kde chorý a podlomený herec vzpíná
své unikající lidské a umělecké síly, aby za-
hrál velký výjev před očima nejpovýšenějšího
a nejlhostejnějšího diváka, jímž jest Smrt. Ze
ři lyrických knih Šimáčkových posléze vyšla
sbírka „Hrobu a životu“, kde se opakuje
bez dějové stilisace a bez společenské deko-
race ústřední thema jeho velkých prosnických
prací: nad sesouvajícím se hrobem roste nová
láska: žena osvoboditelka přehluší všeck
Šlmáček
Vrchlický
Winter
Mrštík
šimáček
Smrt
Šimáčkův
24
article
chmurné hlasy a nedůvěřivé výčitky minulosti
nad krisemi úpadku a rozkladu vítězí kvieti-
stická naděje. Ale tato moudrá a přemoudřelá
erotika není nesena orlími perutěmi mužné sta-
tečnosti, neznající předsudků; kolísá a poklesá
umdleně v starobném svěšení křidel; určuje
svůj obzor dle temného bodu, jímž jest one
opuštěný hrob. který jakoby se oteviral zno-
vu... Nikde však nezračí se úbytek životních
sil šimáčkových takovou měrou, jako v jeho
nejvlastnějším oboru, v povídce. Hořkáa
šedivá románová studie „Maxínkův strý
herec“, volné to pokračování měšťanské
selanky „První služka“, oblité jakousi
paničkovskou růžovostí, mluví dvojí řečí o tom.
Maxínkův
25
article
jak M. A. Šimáček hynul od čtyř, pěti leti jed-
nak jest to kronikářská zpověď jeho exjsten-
čních porážek, jeho zdravotního rozkladu, jeho
podťaté vůle k životu — o všem tom spiso-
vatel mluví přímě a v první osobě —; jednal
jest to doklad, kterak vyprávěč již není s to
sevřít románové motivy dějovou jednotou, pod-
ložit realistickou kresbu genrovou hlubší idei
vyvážeti z psychologických anekdot mravn
zákon. I tato povídka, umělecky tak pochybná
a pochybená a lidsky tak jímavá, jest jakás
„poslední scena“: románopisec, jenž kdysi v-
stupoval v smělých úlohách společenského ana-
lytika, naturalistického duševědce, chemfka
vášní a mravů, pokouší se ještě jednou sehráti
roli psychologického vykladače úpadku umě-
leckého, ale propadá naposled; z diváctva.
které není přesvědčeno a uchváceno, tleská
jediná posluchačka v temné masce a zve ztro-
skotavšího se herce kostnatou rukou do ne-
osvětlené své lože. Dnes zmízel tam M. A.
šimáček navždy. nší-
Nad uzavřeným dílem Šimáčkovým, kte-
ré náleží již nenávratně literární minulosti
jest těžko uvěřiti, že právě v osobě zemře-
lého spisovatele bylo kdysi ztělesněno mnoho
z toho, co hrdě se nazývalo uměleckým po-
krokem a živou moderností. A přece jest
tomu tak, ačkoliv M. A. Šimáček to byl, kdo
svedl s naší moderní kritikou nejprudčí boje,
Šimáček
Šimáčkův
26
article
v nichž podlehl básnicky, ideově, charakter-
ně. Patnácte let redaktorství „Světozora“, je-
muž šimáček věnoval nejlepší své síly, stál
ve službách realistické reakce proti roman-
tice a renaissanci, nesené u nás velkými osob-
nostmi Jar. Vrchlického a Jul. Zeyera; Šimá-
ček cítil se svými současníky, mezi nimiž byla
nejlepší jména našeho novějšího pisemnictví,
že v hodech obraznosti přichází zkrátka věcné
a rozumové poznání, že let dějinami, kultura-
mi, cizími národy jest placen ztrátou pevné
a poctivé země pod nohama; že umělec-
výbojce příliš přehlíží občana, dělníka, mě-
šťáka. Proto Šimáček se přimnkl k zahraniční-
mu realismu, ať to byl Zolův kult mechanické
skutečnosti, ať to byla Hauptmannova psv-
chologie všedního dne, ať to bylo ruské pro-
svícení nejobyčejnějšího života soucitem, lá-
skou, křesťanstvím... stopy všeho toho na-
jdou se v jeho překladech, v jeho prósách, v
jeho listě. I otevřel sloupce svého týdeniku
mladým básníkům, kteří provádeli tu reakci
a tak „Světozor“ byl forem Macharova ironi-
ckého útoku na novodobou lásku i Sovova im-
pressionismu, zrozeného z genrové kresby
Mrštikova realistického kolorismu i šlejha-
rova naturalistického vbodávání se do přírody
a společnosti i Hladíkových solidních kronik
pražského světa obchodního. Později se Šimá-
ček odcízil nejednomu z těchto umělců, jme-
novitě, šli-lí za hlasem svého vývoje za reali-
stickou formulku, později byl pln ochotyk
různým kompromisům s táborem, proti ně-
muž vystupoval, ale živá a leckdy nikterak
pohodlná účast v přerodu české literatury na
konci 80. let nesmí se mu upírati.
Vrchlický
Jula
Zeyer
Šimat
Šimáček
Zolův
Hauptmannův
Macharův
Sovův
Mrštikův
Hladíkův
Světozor
Šimat
27
article
Naturalistická reakce proti romantické-
mu umění ležela mu hluboko v krvi. Tempe-
ramentem, jenž byl těžkopádný, tihnul vždy
k zemi a její temné hroudě a vláze; vzdělá-
ním realisty a chemika byl odkázán na pří-
rodovědecké poznání a vyloučen z kulturních
hodů minulosti; zálibou a názorem byl mě-
šťák, klonící se k liberálnímu meliorismu:
smyslovou vnímavostí byl vždy omezen na
střízlivou šed, na kontury mírně vzduté, n
atmosřéru nižin. Jsa skoro bez obraznosti,
prožíval svět trpělivou a pečlivou indukeí
věcného pozorovatele, jehož kroky zprvu ří-
dila jakási zvědavost společenského přírodo-
pisu a později soucitná ethika egalitářského
bratrství. Ale M. A. Simáček nebyl výlučně
takovou osobností rozumového a poznávacíhio
sklonu: pod povrchem přírodapisce společ-
nosti byl ulajen člověk temné a nenasyiná
smyslnosti, nevolník pleti, muž těžké krve,
která volá po ženině tčle, po jejím smyslovém
společenství, po kletbě její nenasytné lásky.
Simáček
28
article
Konflikty tohoto smyslného a zase zne-
chuceného srdce se společnosti, s tradicí,
morálkou dávají vlasiní obsah všem větším,
románovým i dramatickým skladbém šimáčko-
vým, jako jim dávají rámec jeho studie spole-
čenského bytu, měšťanského čí továrního pro-
středí, vztahů stavovských a hmotných. právě
nejrozlehlejší romálk šimáčkovy „Světl
minulosti“, „Lačná srdce a „Chci
žit!“ založeny jsou na tomto problésnu. Kon-
flikt otrávených nebo nenasytných smyslů se
společenským průměrem jevil se Šimáčkovi
znakem porušené rovnováhy sociální a desl,
vujícího se úpadku: a tak šimáček, obdivora-
tel Zolův, počíná se zabývati otázkou deka-
dence, kterou arciť vždy, ať v „Posledním
svéhojména“, ať v „Rodinách dvou
sester, ať v pLalčný ch srdcich“, či
ve scenických „Ztracených“, pojímá fr-
siologicky a nikdy tragicky. Nedovede vzlét-
nouti nad zemi, neumí za klinickým případem
časové pathologie odhaliti věčně lidský osud.
zůstává v podstatných věcech nedotčen Do-
stojevským. Vidíme sice všude úsik vyrov-
nati se čestně s těmito moderními síingami:
dialogy mají otázky osvětliti se všech stran;
psychologické referáty pokoušejí se rozpitvati
duše do naha; přímá i nepřímá charakteristika
závodí v důkladnosti se širokými popisy —
ale vlastní podstata uměleckého díla, tra gi-
cká poesie srd c e, lelí daleko nad tonto
popisnou análysou.
Zolův
Kon
Světl minulost
c e
29
article
Nelze upříti, že Šimáček přinášel si k ú-
kolu realisty mnoho darů, jež byly kladem v
naší literatuře let osmdesátých. Především to-
byl pozorovatel velmi oddaný a trpělivý. Pro-
zkoumal, prožil, protrpěl ovzduší cukrovaru,
jež jeho povídky „Z opuštěných míst“,
„U řezaček“. „Duše továrny“ i jeho
hra „Světmalých lidí“ zachycují v živé
mnonografičnosti, a román „Otec“ se snahou
o drenou tragiku viny a trestu. Zmoenil se v
románovém „Štěsti a v kronikářském „M a-
xinkově strýci herci“ světa uměleckě
bohémy a vytěžil z něho řadu groteskních a
ostře řezaných figur. Sestoupil až na dno na-
hnilé buržoasie, nadýchal se jejího vzduchu,
osvojil si její perspektivy, znepokojil se jejím
krisemi: lidsky jej ctí hned postup, v němz
sledovalo patero oddílů jeho „Zápisků
phil. stud. Filipa Ko řinka“i od gen-
rového figurkářství, od povídkové anekdoty
chtě! se dostati k problémům rodinného roz-
kladu, mravní poruchy, národní pathologie;
toužil položiti prst do vředu a sondovativ
ráně. Ale opakuji: jest to pouze čest lidská,
či chcete-li občanská — umělecky nebyl šimá-
ček s ten úkol, ani když psal koncem devade-
sátých let „Chamradinu“ a „Poslední-
hosvéhojména“, ani když počátkem no-
vého století komponoval zmíněné tři velké ro-
mány, prodchnuté věrou v společenskou ob-
rodu, ani když jako dramatik podal po maleb-
ném „Jiném vzduchu“ šedé a rozplizle
Šimáček
ko
30
article
„Ztracené
Paprsky mravního osvobození, jež v po-
sledních jeho knihách chtějí rozháněti šedivé
mátohy deterministického pesimismu, svity
důvěry v ženino poslání, které má vykoupiti
umdlené srdce a churavé smysly mužovy: le-
sky křesťanské víry v očištěné lidství, jichž
pruhy se kmitají v pathologii jeho občanských
kronik — toto vše byly jen chvilkové a pomí-
jivé dary jeho podzimního slunce, slunce bez
tepla a bez rostící síly. Mlhy se slily, mátohy
zhoustly, nachýlilo se k předčasné podzimní
noci. Neuplynulo mnoho měsíců od doby, ce
lesky křesťanský vír