ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 cdc2e610-8f0a-11dd-b116-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 30 celkem · entity: place 50, person 68, org 11, work 4
1 masthead
Ročník padesátý třeti.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek 13. února 1913.
Praha
3 masthead
Čislo 43.
4 article
Naranní a večerní listy před plácí se- v Praze v adminís 2 K- na čvrt iota : . . . 6 K — dvojí donásko riiet: : . : 7kei vo sušálkeá ck- sa měslo. .. 9 K 80 Foštous ri: : : : Ko dvojí zlsnk n 2i::: Dnešní číslo pro Prahu jest o a stranách, s přílohou pro venkov o 122 stranách.
Praha
5 article Vážné problémy.
Vážné problémy. Nebylo uklidňujícím zjevem, že po více než měsíční účasti velevyslanců šesti vel- mocí na mírové akci v Londýně válka bal- kánská na novo a snad ještě krvavějia horečněji vypukla, protože takto vyšla na jevo neúčinnost velmocenského postupu, když byly ve společné notě shrnuty pod- mínky míru a dočasný veliký vezír turecký přičiňoval se, aby byly sultánem přijaty. Stačil politický převrat Mladoturků v Ca- řihradě, a v niveč se shroutil výsledek spo- lečné akce velmocí, jako kdysi „ústavním převratem týchž Mladoturků zmařeno bylo velmocenské reformní dílo na prospěch Makedonců. Veřejné mínění evropské zdá se býti přesvědčeno, že za obojím převra- tem stála jedna a tatáž velmoc a připomí- ná si také, že v Berlíně se nejdříve o tom mluvilo, že jest třeba ještě jakési „maléa krátké“ války, než mír se dojedná platně. Touto „malou a krátkou“ válkou, tak se tehdy usuzovalo, budou odstraněny ná- mitky turecké, pokud se Turci zdráhají vzdáti se Drinopole či Odrinu, Skadrua Janiny, jichž se domáhali Bulhaři, Černo- horci a Řekové. Opravdu také nyní zuří boj nejen kolem těchto pevností, ale i na čáře čataldžské i na poloostrově gallipol- ském při mořské úžině dardanelské, a ač spojenci bojují stejně úspěšně jako dříve, přece není nikde ani nejmenší známky, že by velmoci již zamýšlely učiniti konec prolévání krve a byly odhodlány zastaviti tuto „malou válku“, v níž na tisíce mrtvol pokrývá bojiště!
Makedonec Turek Bulhar Černo Řek Londýn Ca Berlín Drinopol Odrin Skadrua Janin
6 article
Za to vyskytují se časopisecké hlasy. zvláště ve Vídni, že nikdy neprolévala se krev marněji a bezúčelněji, jako na příklad v bojích o území albánské, protože jsou tam hranice, jež nelze překročiti. To prý platí zejména o Skadru. Skadru prý se nedosta- ne Černé Hoře za žádných podmínek, pro- tože jest určen pro Albánii JJako tuto ve příčině Skadru, tak jin- do se hlásá ve příčině Péče, Prizrenu, tu a tam i Drinopole a Janiny, takže odtu usouditi lze na trvalou různost názorů ne- jen mezi spojenci balkánskými a Ture- ckem, ale i mezi velmocemi samými. K růzhostém těmto patří i pohraniční otázka rumunsko-bulharská. Ve většině těchto dosud nevyjasně- ných otázek bývají obyčejně uváděny obě velmoci, ježshistoricky osvědčovaly největ- ši zájem o záležitosti balkánské, totiž Ra- kousko-Uhersko a Rusko v takovém po- měru, jakoby každá z nich stála na stano- visku odchylném, ba protichůdném. A ne- jen to, seznam odchylných hledisk netýká se pouze záležitostí balkánských, ale roz- množuje a rozšiřuje se i navěcí s nynější „malou válkou“ nikterak nesouvislé. Našim čtenářům jsou s dostatek známy na př. různice dvou polských vůdčích vý- borů v Haliči, rovněž i sporné směry mezi Ukrajinci, jež nekončí na těch kterých zemských hranicích a netýkají se vnítřní, domácí politiky. „My, Poláci,“ čteme na př. v časopise polském, „máme snad více než kterýkoliv jiný národ toužiti po tom, aby zachován byl mír, protože by válka zasáhla území polské, ruinovala by nás, a
Skadr Péč Prizren Ukrajinec Polák Vídeň Albánie Drinopol kouskoUhersko Rusko Halič
7 article
při tom si musíme i doznati: že nevidíme jasně kudy se bráti a tento nedostatek vedl by k roztržce mezi námi samými. Válka by mohla trvati dlouho a zůstaviti nás na léta ve stavu hmotného oslabení a zbědo- vanosti.“ Ba některé anglické časopisy jako na př. „Daily Tel.“ již přímo označují, že otázka, zda nynější „malá válka se pro- mění ve válku jinou, na tom závisí, jak se vyvinou na zejtřek styky mezi oběma sousedními velmocemi. Na ten čas prý vy- čkává nejen Rusko, jak se dále bude vy- vinovati otázka upraveni hranic mezi Ru- munskem a Bulharskem, ale vyčkává i Ra- kousko-Uhersko, jak se zařídí na příště Balkán co do přání či požadavků jím vy- slovených. Obě tyto záležitosti náležejí k otázkám zvláště naléhavým a pokládají se za „zralé“; pro tyto otázky především se počalo s přípravami, jež se staly pro všecky případy, a jež nebudou odvolány, dokud nebudou nadobro vyřízeny. S těmito výklady a názory možno uvésti ve spojení i pověst, jež prý koluje v Bukurešti, že v případě, kdyby se při- ostřil spor rumunsko-bulharský, Rusko ani po petrohradské návštěvě kníž. Hohen- loha nemíní zůstati pouhým, nestranným divákem. Pohotovostí vlastní doufá prý Rusko toho dosící, že Rumunsko se ne- odhodlá vystoupiti útočně. A tak v druhém období války balkán- ské, za tak zvané „malé a krátké“ války setkáváme se s těžšími problémy, než v jejím období prvém. Možno-liž tu netoužit po tom, aby mír byl zjednán co nejdříve?
Rusko Bulharsko kouskoUhersko Balkán Bukurešť Rumunsko Hohen
8 article
K situaci na bojištích. Sl—k. Z Bělchradu, 12. února. (Zvl. tel „N. L.“) Z dobře informované strany bulhar- ské se mi sděluje, že Bulhaři ustou- pili od Čataldže dalších 5 kilo- metrů. Útok zatím neminí podniknouti ustoupíještě dalších více než 3 kilometrů k Drinopoli. Děje se tak ztaktických dávodů, jichž dosah nen nezasvěcencům ovšem znám. Z Caříhradu, 12 února. (K. k.) Úradn se oznamjc: Baterie pevnosti Čalaldže Jassytepe, které tvoři část cpevnění drino- polského, zabájily předevčírem pradkou palbi z děl na nepřátelšké baterie, která trvala až do soumraku. Téhož dne podnikl nepříle štok na náší východní i.3eto. Strht. se tuhý boj, jenž trval 4 hodiny. Naže vojsko ne- ustoupilo ze svých posic. Nepřátelské aero- slany spustily na Drinopol pumý, které všal neměly účinkc. Na čataldžské čáře postou- pily předevčírem z našeho pravého křídl výslané výzvědné oddňy severovýchodním směrem až k výbězkům Akalanu, které lež východně od Kalfaköje. Dle vypravování dvou Bulhará, v Tašliktu zajatých, zabývá se nepřítel v Sinekli zřízováním opevnění. Nepřátelské dělostřelectvo jest v Čorla. U Bulajru neudálo se nie důležitého. Vlastnoruční listy a Srbsko. Sl—k. Z Bělehradu, 12. února. (Zvl. telegr „N. L.“) Srbské politické kruhy s napětím oče- kávaly, jaké důsledky bude miti výměna vlast noručních listů rakouského císaře a cara. Vě- dělo se, že dopisy ty a názory v ních vyslovené budou míti přímý a bezprostřední vliv na po- měr a vztahy rakousko-srbské, nacházející se pro tuto chvíli na mrtvém bodu. Soudí se, že také osud zahraničního ministra hr. Berchtolda od výměny vlastnoručních listů závisí; neza-
Bulhar Akalan Berchtold Bělchrad Caříhrad Drinopol Srbsko Bělehrad Bateria Čalaldža Jassytepe
9 title
NILI
10 article
ručené zprávy o bržkém jeho odstoupení po- važovány tu za znamení nepříznivého výsledku výměny listů Srbská vláda, o jejíž korektnosti jednání a loyálnosti hr. Berchtold měl příležitost se tolikráte přesvědčiti, jeho mírnmilovné snahy všemožně podporovala. Ovšem nesmějí se diti tyto snahy na účet životních zájmů Srbska. Mezi Rakouskem a Srbskem může býti zjednáno úplné jasno jen schůzkou hr. Berch- tolda s Pašíčem. Tato prozatím jest problema- tickou. Má se za to, že odstoupení hr. Berch- tolda porušilo by onu byť dosud třeba zcel slabou osnovu sbližovacích snah, která z obou stran trpělivě spřádána několik měríců. Srbsko-bulharská dohoda. Ze Sofije, 12. února. Ve zdejších vlád- ních kruzích se ujišťuje, že opětným pro- puknutím války není dotčena dohoda Srbska s Bulharskem o rozdělení dobytého územi. Dle této dohody má připadnout Ochrida, Bi- tolje, Prilep a Priština Buiharsku, Skoplje Srbsku.
Berchtold Srbsko Rakousko Sofijá Bulharsko Prilep Priština Buiharsko
11 article Mírové poslání Hakkí paše.
Mírové poslání Hakkí paše. Z Cařihradu, 12. února. (K. k.) Přes zoloúřadní dementi tvrdí mladoturecký list, jehož spolupracovníkem jesí též jistý ministr. že Hakki paša má mírové poslán a prohlašuje, že v rozmluvách, které bude míti v soukromé formé, přirozeně bude pro- mluveno o otázce míru. Eventuclní krok Hakkiho paše nesmí však býti vykládán jako přiznání se bezmoci nebo nesmí se mysliti, že Turecko by bylo ochotno uzavříti mír za cenu ponížení. List soudí, že Bulhaří vzhle- dem na výsledky prvních operací by byli ochotni navrhnouti přímo nebo nepřímo za- hájení vyjednávání, jež by mohlo vésti k vý- sledku, kdyby jeho podkladem byly koncese, které učinila Porta v Londýně, anebo které jsou obsaženy v odpovídací notě Porty.
paša Bulhařit Cařihrad Turecko Londýn
12 article
Jednání Sarafova s Ghfkou. Ze Solíje, 12. února. (Ag. tel. bulg. Delegáti Sarafov a Ghika měli dnes odpoledne v zahraničním ministerslvu praní rozmluvu, která trvala hodinu a při ní nejpřátelštější íormou vyměnii si názory o dohodě v nerozhod- nutých otáz ká c h. Domnělý obsah vlastnoručního listu císařova Z Paříže, 12. února. Korespondeno „Tempsu“ v Petrohradě oznamuje svému listu že zdařilo se mu zjednat si spolchlivých zprá o dopisech, vyměněných mezi císařem rakou- ským a carem. Vlastnoruční list císaře Fran- tiška Josefa sepsán je prý neobyčejně kon- ciliantní formou a snaží se rakouskou politiku v posledních měsících ospravedlnit. Je v něm zdůrazněno, že politika rakouská není agre- sivní proti Rusku. Císař František Josef ob- hajuje a vysvětluje politiku rakouské dyna- stic a to v nejroztomilejží formě. „Temps“ dodává, že misse prince Hohen- loha musí být nyní úplně dokončena. Prvým činem byla by demobilisace na obou stranách. Odpověď carova to nepřímo žádá. V této odpovědi nepostupuje se celý komplex spor- ných otázek londýnské konferenci, nýbrž dává se na jevo, že přímá výměna názorů nerozřešených otázkách mezi Vídní a Petro- hradem byla by vítána. V Solijí, 8. února 1913. (Páv. dopis „Nár. Listů“ Je v fom kus tragiky: Gallipoli a Drinopo téměř současně padají do rukou národa, jemu prvnímu odňali svobodu asijští vetřelci.
Sarafův Ghfka Sarafov Ghik Josef František Josef Petro Solíje Paříž Petrohrad Rusko Vídeň Hohen Gallipoli Drinopo c h
13 article
Před více než půl tisíciletim stanuly hor- dy turecké, překročivší Dardanely, poprvé n půdu evropskou u Gallipolc, aby“ se odtu vrhly k severu na svobodná carství balkán- ská. Cařihrad dovedl se ubrániti jim po cele téměř jedno století. Ale zatím byla dobyta Drinopol a zvolena za první metropoli nové říše turecké. Gallipoli — Drinopol; tehdy — a dnes Teprve se pět dní bojuje a oni, jiži ra- dílí Turecku ku pokračování ve válce, již mu dodávali odvahy a drzosti, vidí, že štěstí vá- lečné neopouští ni teď bulharskou armádn. Drinopol je již v agonii a na poloostrové galli- polském porážení jsou Turci krok za krokem. Bojiště gallipolské je ještě těsnějšía ohraničenčjší než čataldžské. Hned druhého dne po uplynutí příměří dva pluky pěší a od- díl jízdy překročily řeku Kavak a udeřily na tábořící za ní turecké vojsko. Boj netrval dlouho. Turci, třebas že byli ve značné pře- sile, podali nový důkaz, že ani po dvouměsíč- ním odpočinku nejsou s to odolati proslulým bodákovým útokům bulharské pěchoty. Po tříhodinovém boji pluky turecké daly se v nej- větším nepořádku na útěk do vnitrozemí polo- ostrova po silnici směrem ke Gallipoli. Bul- hařije ještě téhož dne pronásledovali asi dva- náct kilometrů až k samému městu Bulajru. hájenému třemi pevnůstkami v pozadí města na příkrých svazích rozloženými. Druhého dne podnikli Bulhaři útok na Bulaví a město dobyli. Současně vyklizeno bylo i pobřeží. Válečné lodi turecké sice ob- střelovaly útočníky, ale celkem bezvýsledně.
Turek Bulhar Dardanely Cařihrad Drinopol Turecko Bulajr
14 article
Ve čtvrtek se v boji pokračovalo. Do- byty byly tři zmíněné pevnůstky. Tím uvol- nila se Bulharům cesta ku pevnosti gallipol- ské, vzdálené od Bulavi jen asi třicet kilo- metrů. Cestu sice přetiná ještě jeden řetěz pevnůstek, ale tyto nemohou dlouho vzdoro- Je otázka, jsou-li s to Bulhaři Gallipoli dobýti. Totíž to je otázka, již si kladou přá- telé Turecka, podceňující stále ještě bulhar- ské vojsko. Gallipolská pevnost je ovšem sku- tečně pravá pevnost, ale přímořská. Turkům nikdy nenapadlo, že by mohla býti obléhána po suchu, a proto obraceli hlavní pozornost na opevňování se strany mořské. Vyzbrojeny jsou sice pevnůstky moderními, těžkými, po- břežními děly, ale nejdou ni Bulhaři s prázdný- ma rukama. Nechybějí ani jim vedle nadšení dobré, těžké baterie, jež v rukou takových dělostřelců, jakými se Bulhaři až dosud vždy osvědčili, budou předčiti turecké. A tak do- bytí. Gallipole nepředstavuje vlastně níe ne- možného.
Bulhar Gallipoli Turek Turecko
15 article
Nesnáze mohou působiti válečné lodi pak baterie pevnůstek maloasijských. Avšak i to platiti bude pouze pro první dny. Jakmile Bulhaři výhodně umístí v dobytých pevnůst- kách své baterie, pak hravě umlčí lodní i po- břežní děla turecká. Jiná však otázka mobla by nás intereso- vati. Spadá-lí dobyfi Gallipole i okupace polcostrova do plánů bulharských generálů? Na to je těžko odpověděti. Ale je jisté, že okupace tohoto poloostrova byla by událostí mnohem významnější než samo dobytí Drino- pole. Skromná, neznámá do nedávna armáda bulharská, dosáhla by konečně toho, oč usi- lovala po staletí loďstva evropských velmocí, ač se ještě nedávno marně pokoušelo silné a moderní loďstvo italské. Otevřeny byly by Dardanely, od nichž už půltisícileti střeží klíče nepoddajný Stambul. A co by tomu řekla Evropa? O to s Bulhaři pramálo starají. Když nemohly vel- moci přiměti po dobrém Portu k míru, pak musejí dovoliti, aby ji k tomu Bulhaři přinu- csto hr
Bulhar Drina Dardanely Evropa
17 article
V drobném prodejíi ranní čislo o sobě . . za sh večerní . . . za tk rve jiliskach na venkovéi vočern . . . . . . . s k Inseráty plan se bozov é napřed. Předplecsn zdministruce v Mlar Tem nacbázeji su taž rodake lkenu a nlodlss Hukoniky so nevrace
Mlar Tema
18 article
tili po zlém. A to je pak vedlejší, kam posílají Bulhaři své pluky — jestli k Drinopoli, nebo Cařihradu. Právo k tomu mají. Opakuji, neví se ještě, je-li v plánu bul- harského generálního štábu obsaditi polo- ostrov gallipolský a otevřiti Dardanely ře- ckému lodstvu. Ale je-li, pak nebudeme dlou- ho čekati na zprávu, že řecké křižáky vpluly do začarovaného Mramorového moře! VI. Sís. Deini
Bulhar Sís Cařihrad Dardanely
19 article
(Viz poslední zprávy.) Z parlamentních výborů, ssseknoo
20 article
Finanční výbor. pezenis
21 article
Z Vídně, 12. února. Finanění výbor zasedal dnes od časného odpoledne do pozdní noci. Rozsah debaty, jejíž základnou byly návrhy dra. Funka, dra. Lichta a dra. Rašín a stran ukládacího řízení, možno posouditi podle to- ho, že podáno bylo kromě resoluci na 100 návrhů doplňovacích a po- změňovacích. Z českých členů výboru promluvil zevrubně posl. prof. dr. Funk, jenž ukazoval k tomu, že závady řízení jsou hlavní příčinou, proč se daň nevžila a proě stesky poplatníků trvají dále. Pojednal dů- kladně o nedostatcích, které činí řízení ná- kladným a vleklým a též o takových, které zaviňují vyměřování nesprávné a libovolné. S důrazem zvláštním vytkl chyby dosa- vadního spojení úřadů finančních s úřady po- litickými a obtíže, vznikající následkem čet- ných předpisů formalitních, kterých zneuží- váno jest k obtěžování poplatnictva, nutnost výchovy úřadnictva finančního v oboru otá- zek hospodářských, nedostatky dosavadní methody odhadní, jež není ovládána důsled- ným prováděním zásad a zůstavují proto ši- roké pole libovůli. Dr. Funk obrátil se také proti předpisu zákona, který dopouští odmítnutí volby se strany úřadníků a sluhů, dle kterého namnoze donucováni jsou také úřadníci i sluhové svý- mi představenými k odmítnutí volby, i když byli zvoleni. Právem ukázal na rozpor mezi zákonem a průvodním nařízením, způsobeným čl. 48., jenž umožňuje tvoření subkomisí bez ohledu na poměr mezi zvolenými a jmenova- nými členy komise a přidělování agendy těm- to odborům dle libovůle předsedy. Ve svých výkladech ujal se dr. Funk vřele finančních úřadníků, vytýkaje zejména, že výčitky jim kladené zaviňuje finanční sprá- va tím, že svůj úsporný systém stupňuje do té míry, že úřádníci jsou přetěžováni, takže ne- mohou ani celou agendu věcně prohloubit.
Funk Rašín profesor doktor Vídeň
22 article
Zpravodáj dr. Licht prohlašuje, že návrhy. které předložil s poslancem drem. Funkema Rašínem ve příčině řízení, mají za účel odstra- niti stížnosti poplatníků do malicherností, utlačo- vání a chikan, prováděných berními úřady. Před- loženým zněním sledují navrhovatelé účel, stano- viti judikaturu, pokud je poplatníkům příznivá. Na to mluví o jednotlivých ustanoveních zákona. Korrcferent dr. Rlenner navrhuje, aby po- jata byla řada srážkových položek na prospěch dělníků. Po řečech poslanců Krafta, Bauch i n- gera a Kurandy se schůze přerušuje. Finanční výbor pokračoval odpoledne v rokování o ustanoveních, týkajících se řízení. Vládní zástupce odbor. přednosta Bareck projevuje jménem vlády souhlas s návrhy posl. Lichta-Funka-Rašína, jimž před- cházely zevrubné porady s vládou. Pokud jdeo zdanění příjmů z lesů, nemůže vláda sdíleti názor, že výnosy z mimořádného mýcení dlužno pova- žovati za ztrátu substance, a že mají býti tudíž zcela neb částečně ze zdanění vyloučeny. Ovšem tkví ve zdaňovacím způsobu, založeném na této zásadě, jakási příkrost, pročež vláda nemíní se
Licht Funke Rašín doktor Rlenner Kraft Bauch Kuranda Funk Rašín
23 article M. A. Šlmáček.
M. A. Šlmáček. Po básnících a vypravovatelích, kteří opu- stili nedokončené dílo, slibující nové vývojové možnosti a již nedožili celou dramatickou plnost svého osudu, odchází dnes spisovatel, uzavřevší určitě a uvědoměle knihu svého tvo- ření a dokončivší naprosto kruh své sudby: po Jar. Vrchlickém, Zikmundu Wintrovi a Vi- lému Mrštíkovi umírá M. A. šimáček. Ač te- prve třiapadesátiletý, dovršil přece rozlehlou stavbu svého slovesného díla, provedenou měšťanském baroku, až k samému slemeni střechy . . . a byl příliš zaujat svou únavoua nemocí, aby zavěsil na hřeben tratící se v hu- stých mlhách a parách všedních starostí smutků zelený věnec díků a radosti. Asi před půldruhým rokem zakončil dvacátým svaz- kem soubor svých děl, kde historicky sám zúčtoval svou asi čtvrtstoletou činnost lite- rární; posledním dílem byla knížka vzpomí- nek... nad ní leží tklivý a šedý opar nálady hřbitovní, zástupy stínů vyvolává si přítel, literát, redaktor, divadelní zpravodaj, aby si je vtiskl hloub v pamět a mohl je poznatiu proudů podzemských. Kdo se začetl pronika- věji do jeho posledních prací, ať toho či onoho zenru, věděl, že se těžce jako děti předčasně sestárlé zrodily z téže chmury a mlhy. Není náhodou, že dramatická produkce šimáčkova uzavřena jest trojaktovou hrou „Poslední scena“, kde chorý a podlomený herec vzpíná své unikající lidské a umělecké síly, aby za- hrál velký výjev před očima nejpovýšenějšího a nejlhostejnějšího diváka, jímž jest Smrt. Ze ři lyrických knih Šimáčkových posléze vyšla sbírka „Hrobu a životu“, kde se opakuje bez dějové stilisace a bez společenské deko- race ústřední thema jeho velkých prosnických prací: nad sesouvajícím se hrobem roste nová láska: žena osvoboditelka přehluší všeck
Šlmáček Vrchlický Winter Mrštík šimáček Smrt Šimáčkův
24 article
chmurné hlasy a nedůvěřivé výčitky minulosti nad krisemi úpadku a rozkladu vítězí kvieti- stická naděje. Ale tato moudrá a přemoudřelá erotika není nesena orlími perutěmi mužné sta- tečnosti, neznající předsudků; kolísá a poklesá umdleně v starobném svěšení křidel; určuje svůj obzor dle temného bodu, jímž jest one opuštěný hrob. který jakoby se oteviral zno- vu... Nikde však nezračí se úbytek životních sil šimáčkových takovou měrou, jako v jeho nejvlastnějším oboru, v povídce. Hořkáa šedivá románová studie „Maxínkův strý herec“, volné to pokračování měšťanské selanky „První služka“, oblité jakousi paničkovskou růžovostí, mluví dvojí řečí o tom.
Maxínkův
25 article
jak M. A. Šimáček hynul od čtyř, pěti leti jed- nak jest to kronikářská zpověď jeho exjsten- čních porážek, jeho zdravotního rozkladu, jeho podťaté vůle k životu — o všem tom spiso- vatel mluví přímě a v první osobě —; jednal jest to doklad, kterak vyprávěč již není s to sevřít románové motivy dějovou jednotou, pod- ložit realistickou kresbu genrovou hlubší idei vyvážeti z psychologických anekdot mravn zákon. I tato povídka, umělecky tak pochybná a pochybená a lidsky tak jímavá, jest jakás „poslední scena“: románopisec, jenž kdysi v- stupoval v smělých úlohách společenského ana- lytika, naturalistického duševědce, chemfka vášní a mravů, pokouší se ještě jednou sehráti roli psychologického vykladače úpadku umě- leckého, ale propadá naposled; z diváctva. které není přesvědčeno a uchváceno, tleská jediná posluchačka v temné masce a zve ztro- skotavšího se herce kostnatou rukou do ne- osvětlené své lože. Dnes zmízel tam M. A. šimáček navždy. nší- Nad uzavřeným dílem Šimáčkovým, kte- ré náleží již nenávratně literární minulosti jest těžko uvěřiti, že právě v osobě zemře- lého spisovatele bylo kdysi ztělesněno mnoho z toho, co hrdě se nazývalo uměleckým po- krokem a živou moderností. A přece jest tomu tak, ačkoliv M. A. Šimáček to byl, kdo svedl s naší moderní kritikou nejprudčí boje,
Šimáček Šimáčkův
26 article
v nichž podlehl básnicky, ideově, charakter- ně. Patnácte let redaktorství „Světozora“, je- muž šimáček věnoval nejlepší své síly, stál ve službách realistické reakce proti roman- tice a renaissanci, nesené u nás velkými osob- nostmi Jar. Vrchlického a Jul. Zeyera; Šimá- ček cítil se svými současníky, mezi nimiž byla nejlepší jména našeho novějšího pisemnictví, že v hodech obraznosti přichází zkrátka věcné a rozumové poznání, že let dějinami, kultura- mi, cizími národy jest placen ztrátou pevné a poctivé země pod nohama; že umělec- výbojce příliš přehlíží občana, dělníka, mě- šťáka. Proto Šimáček se přimnkl k zahraniční- mu realismu, ať to byl Zolův kult mechanické skutečnosti, ať to byla Hauptmannova psv- chologie všedního dne, ať to bylo ruské pro- svícení nejobyčejnějšího života soucitem, lá- skou, křesťanstvím... stopy všeho toho na- jdou se v jeho překladech, v jeho prósách, v jeho listě. I otevřel sloupce svého týdeniku mladým básníkům, kteří provádeli tu reakci a tak „Světozor“ byl forem Macharova ironi- ckého útoku na novodobou lásku i Sovova im- pressionismu, zrozeného z genrové kresby Mrštikova realistického kolorismu i šlejha- rova naturalistického vbodávání se do přírody a společnosti i Hladíkových solidních kronik pražského světa obchodního. Později se Šimá- ček odcízil nejednomu z těchto umělců, jme- novitě, šli-lí za hlasem svého vývoje za reali- stickou formulku, později byl pln ochotyk různým kompromisům s táborem, proti ně- muž vystupoval, ale živá a leckdy nikterak pohodlná účast v přerodu české literatury na konci 80. let nesmí se mu upírati.
Vrchlický Jula Zeyer Šimat Šimáček Zolův Hauptmannův Macharův Sovův Mrštikův Hladíkův Světozor Šimat
27 article
Naturalistická reakce proti romantické- mu umění ležela mu hluboko v krvi. Tempe- ramentem, jenž byl těžkopádný, tihnul vždy k zemi a její temné hroudě a vláze; vzdělá- ním realisty a chemika byl odkázán na pří- rodovědecké poznání a vyloučen z kulturních hodů minulosti; zálibou a názorem byl mě- šťák, klonící se k liberálnímu meliorismu: smyslovou vnímavostí byl vždy omezen na střízlivou šed, na kontury mírně vzduté, n atmosřéru nižin. Jsa skoro bez obraznosti, prožíval svět trpělivou a pečlivou indukeí věcného pozorovatele, jehož kroky zprvu ří- dila jakási zvědavost společenského přírodo- pisu a později soucitná ethika egalitářského bratrství. Ale M. A. Simáček nebyl výlučně takovou osobností rozumového a poznávacíhio sklonu: pod povrchem přírodapisce společ- nosti byl ulajen člověk temné a nenasyiná smyslnosti, nevolník pleti, muž těžké krve, která volá po ženině tčle, po jejím smyslovém společenství, po kletbě její nenasytné lásky.
Simáček
28 article
Konflikty tohoto smyslného a zase zne- chuceného srdce se společnosti, s tradicí, morálkou dávají vlasiní obsah všem větším, románovým i dramatickým skladbém šimáčko- vým, jako jim dávají rámec jeho studie spole- čenského bytu, měšťanského čí továrního pro- středí, vztahů stavovských a hmotných. právě nejrozlehlejší romálk šimáčkovy „Světl minulosti“, „Lačná srdce a „Chci žit!“ založeny jsou na tomto problésnu. Kon- flikt otrávených nebo nenasytných smyslů se společenským průměrem jevil se Šimáčkovi znakem porušené rovnováhy sociální a desl, vujícího se úpadku: a tak šimáček, obdivora- tel Zolův, počíná se zabývati otázkou deka- dence, kterou arciť vždy, ať v „Posledním svéhojména“, ať v „Rodinách dvou sester, ať v pLalčný ch srdcich“, či ve scenických „Ztracených“, pojímá fr- siologicky a nikdy tragicky. Nedovede vzlét- nouti nad zemi, neumí za klinickým případem časové pathologie odhaliti věčně lidský osud. zůstává v podstatných věcech nedotčen Do- stojevským. Vidíme sice všude úsik vyrov- nati se čestně s těmito moderními síingami: dialogy mají otázky osvětliti se všech stran; psychologické referáty pokoušejí se rozpitvati duše do naha; přímá i nepřímá charakteristika závodí v důkladnosti se širokými popisy — ale vlastní podstata uměleckého díla, tra gi- cká poesie srd c e, lelí daleko nad tonto popisnou análysou.
Zolův Kon Světl minulost c e
29 article
Nelze upříti, že Šimáček přinášel si k ú- kolu realisty mnoho darů, jež byly kladem v naší literatuře let osmdesátých. Především to- byl pozorovatel velmi oddaný a trpělivý. Pro- zkoumal, prožil, protrpěl ovzduší cukrovaru, jež jeho povídky „Z opuštěných míst“, „U řezaček“. „Duše továrny“ i jeho hra „Světmalých lidí“ zachycují v živé mnonografičnosti, a román „Otec“ se snahou o drenou tragiku viny a trestu. Zmoenil se v románovém „Štěsti a v kronikářském „M a- xinkově strýci herci“ světa uměleckě bohémy a vytěžil z něho řadu groteskních a ostře řezaných figur. Sestoupil až na dno na- hnilé buržoasie, nadýchal se jejího vzduchu, osvojil si její perspektivy, znepokojil se jejím krisemi: lidsky jej ctí hned postup, v němz sledovalo patero oddílů jeho „Zápisků phil. stud. Filipa Ko řinka“i od gen- rového figurkářství, od povídkové anekdoty chtě! se dostati k problémům rodinného roz- kladu, mravní poruchy, národní pathologie; toužil položiti prst do vředu a sondovativ ráně. Ale opakuji: jest to pouze čest lidská, či chcete-li občanská — umělecky nebyl šimá- ček s ten úkol, ani když psal koncem devade- sátých let „Chamradinu“ a „Poslední- hosvéhojména“, ani když počátkem no- vého století komponoval zmíněné tři velké ro- mány, prodchnuté věrou v společenskou ob- rodu, ani když jako dramatik podal po maleb- ném „Jiném vzduchu“ šedé a rozplizle
Šimáček ko
30 article
„Ztracené Paprsky mravního osvobození, jež v po- sledních jeho knihách chtějí rozháněti šedivé mátohy deterministického pesimismu, svity důvěry v ženino poslání, které má vykoupiti umdlené srdce a churavé smysly mužovy: le- sky křesťanské víry v očištěné lidství, jichž pruhy se kmitají v pathologii jeho občanských kronik — toto vše byly jen chvilkové a pomí- jivé dary jeho podzimního slunce, slunce bez tepla a bez rostící síly. Mlhy se slily, mátohy zhoustly, nachýlilo se k předčasné podzimní noci. Neuplynulo mnoho měsíců od doby, ce
lesky křesťanský vír