1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v úterý II. února 1913.
Praha
4
article
Haranní avečerní listy
předplácí ne
v Praze v administraci:
na mněsie-
. . 2K —
na dtvrt leta . . . 6 k — h
s dvojí donáško
vrt leta . . . . 7 K 62 h
ve fliálkáchi
sa měsic . . . . . 2 K 90
Poštoui
sa mésle.
vrt iets . . 9 K 60
a dvojí zásilkou
a měsle.
vrtint k eo
Dnešní číslo pro Prahu jest o a
stranách, s přílohou pro venkov
o 16 stranách.
Vilémovo postní kázání.
Německo oslavuje letos stoletou pa-
mět svého národního povstání proti světo-
vládné tyranii nejgeniálnějšího novověkého
válečníka, císaře Napoleona I
Včera zahájilo studentstvo a profesor-
stvo university berlínské řadu jubilej-
ních těch slavností za účasti samého císaře
Viléma II., který ovšem nedal si ujíti při-
ležitosti, aby se nepokochal zvuky svých
slov.
Němečtí dějepravci a publicisté pohlí-
žejí na ono pozdvižení se národa německé-
ho v roce 1813 jako na obdivuhodné pro-
buzení ducha svobodomyslného
sebevědomí a hrdosti národní v Němcích
a označují válku z hnutí tohoto vzniknuvší
jako „válku osvobozenskou“ („Freiheits-
krieg“), k čemuž jako v doklad, také o vče-
rejší slavnosti zapěli z oné doby proslulou
píseň Arndtovu: „Der Gott der Eise
wachsen liess, der wollte keine
Knechte“. Vilém II. prý i s císařovnou
zpíval sebou, načež ihned vystoupil na
kathedru, aby doslovem svým slavnost za-
končil.
Ale v celé té dosti dlouhé řeči své,
ani slovem se nepronesl o podstatně
svobodomilovném rázu onoho ná-
rodního ruchu, z něhož vytrysklo vlastně
všechno nadšení tehdejší studující mládeže
a vzdělanstva německého, nýbrž promlou-
val o hnutí onom nejinak, než jakoby bylo
vzniklo v modlitebnách a na kazatelnách
bylo bývalo povahy hluboce nábožné, ka-
jícné a u Boha útočiště hledající.
Vilémův
Vilém II
Němec
Arndtův
Gott
Knecht
Praha
Německo
5
article
Jádro oné veliké povznášející dob
spočívá prý v tom, že pruský náro
znovu nalezl svých mravných názorů, za-
ložených na náboženství. Na půdě nábo-
ženství nalezl sebe znovu.
„Dnešní pokolení“ — pokračoval pal
císař-kazatel, žijící ve století, nemajícím
smyslu pro věci nadpozemské a věřící pou-
ze v to, co lze vidět a ohmatat — potře-
buje, aby se mu ukázalo jak může dospěti
k víře otců svých. Dnešní den a slavnosti.
jež v tomto roce chystáme, skýtají nám
možnost, abychom svého Boha znovu na-
lezli. Vzpomeňmež přece, kterak za krátko
po mohutné vládě Friedricha Vel-
kého pruský lid zapomněl, kdo že za
ním stával. Šířily se cizí mravy, bezbožnost
a lehkovážnost. Když pak nadešla velká
obtěžkávací zkouška, tu praskly podpory
a nastalo shroucení, jakého dějiny sotva
kdy zřely. Bylo to dílem lidským? Nel
To byl soud boží! (Při tom udeřil
Vilén na pult.) Jaký to však obrat r. 18131
Jest již podivuhodno, narodí-li se znovu
člověk. Ale znovuzrození celého
národa jest čímsi tak ohromným, že za-
sluhuje, abychom si to zachovali v srdcia
nikdy na to nezapomněli. To nebylo dílem
lidským, to bylo činem božím! (Císař
znovu udeřil na pult.) Nuže, komilitoni,
doufám, že mi již rozumíte. I když se již
chceme držeti jen toho, co vidíme, aby-
chom uvěřili, máme v minulosti, v událo-
stech dějinných zřejmé důkazy, že Bůh
byl a jest s námi, a z těchto důkazů
minulosti může si veškerá německá mlá-
dež vytvořiti osvědčený štít víry, jenž ne-
smí nikdy scházeti ve výzbroji Němce, ani
Friedrich Vela
Císař
bůh
Němec
6
article
Prusa, s těmito zbraněmi chceme se, ne-
ohlížejíce se ani na levo, ani na pravo, ubí-
rati přímou cestou, vzhlížejíce s povzne-
seným srdcem a v důvěře k Bohu, pak mů-
žeme opakovati slova mohutného prvního
kancléře: My Němci bojíme se jenom Boha
a jinak ničeho na světě!“
Nejnovější tato kapucináda Vilémova
za níž by předek jeho, Voltairián
Bedřich II., sotva dal šňupec tabáku, ne-
boť jeho víra zněla, že „Pánbůh bývá vždy
jen při silnějších battaillonech“ — vyvolá
asi zábavnou kritiku ve světě mimoněme-
ckém, ale nejpovolanějším kritikem jejím
jsou přece jen dějiny samy, které vysvětlují
ten „zázrak“ německého znovuzrození
roce 1813 zcela přirozeným způ-
sobem, mimo veškeru transcedentalnost
— prostě totiž jako přímý následek
hrozné katastrofy, jaké propadla ar-
máda Napoleonova v kruté ruské zimě ro-
ku 1812 u spálené Moskvy. Tato zdrcující
pohroma dosud nepřemožitelného vojevůd-
ce a světovládného imperátora, způsobená
mu Ruskem, jež vzbudila ve Francii
Prus
bůh
Němec
Bedřich II
Napoleonův
Moskva
Rusko
Francie
7
article
panické zděšení, tak přirozeně rázem
zdvihla opět mysl všech Napole d-
nem schýlených národů a států,
tak bleskem roznítila všude sílu národn
myšlenky, touhy po svobodě a sílu k od-
boji u všech zjařmených kmenů němc-
ckých, zvláště pak u Prusů. Ale král pru-
ský tenkrát ještě netroufal si opustit zjev-
ně Napoleona; teprv když stíhající jej voje
ruské pronikly až k Odře a král pruský
přesídliv do Vratislavi, cítil se býti před
pomstou Napoleonovou poněkud v bez-
pečí, počal se s Ruskem tajně umlouvat
„Jedině vojsko Ruska“, svědčí
pak na slovo vzatý dějepravec německý
(A. Springer), „které 5. ledna 1813 pod
generálem Wittgensteinem vtrhlo
do Královce, promluvilo jasně a ne-
ostýchalo se pronésti slovo, kteréž musílo
podpáliti celý svět proti Napoleonoví:-
Osvobození Evropy ze jha napo-
leonského.“
V provolání, kteréž vydal v tu dobu
ruský generál Wittgenstein z Královce,
pravilo se: „Němci! Hodina vašeho vykou-
pení bije! Francouzské armády není více.
Prus
Napoleon
Napoleonův
A Springer
Wittgenstein
Němec
Odra
Vratislav
Rusko
Královec
Evropa
8
article
Ruský národ podává vám ruku
k osvobození vašemu... Knížata
rodu německého rozlamte pouta, v něž vás
cizí podmanitel lichotami ukoval. Šlechet-
ný panovničí rod rakouský neopomene.
bohdá, přidati se ku posvátnému spolku
svobodných knížat německých, aby
tak znovu domohl se symbolu jednoty pro
hlavu svou. A ty, květe německé šlechty a
rytířstva, zastkvi se láskou k vlasti své.
Vy, němečtí kněží, modlete se na pospoli-
tém oltáři vlasti za zdar svatého díla. Vy.
svobodní němečtí občané, procitněte do
boje za německou svobodu, ať kol vašich
měst opět tečou řeky svobodné.“
Tak rozněcoval před sto lety r uský
vojevůdce z Královce veřejnou proklama-
cí německé hnutí vlastenecké, které pak
ovšem v závětří ruské vítězné
moci chytalo troudem v národě něme-
ckém a zvláště ve studující mládeži, k je-
jímuž srdcí promlouval již od několika let
statečný Fichte, jehož spisy však dýchaly
jiným duchem než dnešní řeč Vilé-
mova. Fichte volal zajisté: „Žádný člo-
věk, žádný Bůh a žádná událost nemůže
nás spasit; my sami musíme si pomoci,
ač-li nám spomoženo býti má.“ O nějakém
kajícném pobožnůstkářství ne-
bylo v tu dobu po Německu věru stopy,
nýbrž Prusko se zcela střízlivě spolčilo
se silným pravoslavným Ruskem, ku
Ficht
Královec
Německo
Prusko
Rusko
9
article
spolku jich přistupovala ostatní knížata
Německa, především pak Metternichovo
Rakousko a tato mohutná koalice sta-
čila, aby posléze Napoleona podzimem
r. 1813 u Lipska porazila. Ne ještě docela,
ale přece tak silně, že se po ráně té již
řádně nezotavil. Kde tu jakých nadlid-
ských a nadpřirozených skutků a dějů,o
nichž mluví Vilém II.?
Nicméně bychom zůstavili nábožnou
tu řeč úplně kriticismu německému, kdyby
jen dočasná politika pruská odpovídala
skutky zbožným těm slovům; ale
když postihujeme to její „křesťanství“,
jak v Poznani bezcitně vyvlastňuje uhně-
tený lid polský z půdy otců jeho, když po-
stihujeme to její křesťanství, jak od let po-
máhá vyzbrojovat, sílit a chránit tureckou
tyranii v Cařihradě, jak na sta pruských
důstojníků od let cvičilo ony katany
osmanské v pruském umění válečném proti
utlačovanému Slovanstvu: — i drino-
polský ten dravec Šukri paša,
jenž chce povraždit 40.000 obyvatelů proto,
že jsou Bulhary, i ten náleží k čelným od-
chovancům pruských vojenských učitelů,
— tu jeví se nám záhodno strhnouti po-
dobným sermonům jich pokryteckou škra-
bošku s tváře, aby nechala pruská politika
Pána Boha s pokojem a nehonosila se, že
pouze JJeho se bojí a nikoho jiného na
světě. Skutky její odpovídají, že se Boha
bojí — nejméně.
Metternichův
Vilém II
Bulhar
bůh
Německo
Rakousko
Lipsko
Poznaň
Cařihrad
10
title
Nová válka na Balkáně.
Balkán
11
article
Skadar a Černá Hora.
Skadar a Černá Hora.
Sl-k. Z Bělehradu, 10. února. (Zvl. tel.
»N. L.«) Mohu sděliti, že Černá Hora
jest odhodlána dobytý jednou
Skadar podržeti pro sebe za
každou cenu. Bez Skadru není
Černé Hory! Takové jest odhod-
lání černohorského krále i ná-
roda.
Z bojů u Skadru.
Z Cetyně, 10. února. Pau dr. Vratislav
Černý obdržel z bojů u Taraboše telegram
»Brigádní barjaktar Perko Vu-
kotič (odchovanec České obch. akademie),
padl pod Tarabošem za velikou věc.
Bušate, Gajtane, Museline,
oba Bardanjoly, předni tvrze Ta-
raboše, vzaty.
Očekáváme dychtivě pádu Brdice, Tara-
boše a Skadru.
Vojvoda Stevo Vukotič, bratr
královny Mileny, raněn.
Bombardování Drinopole.
Z Caříhradu, 10. února. Šukri paša
oznamuje, že mešita Selimova
byla palbou značně poškozena.
Bulhaři podnikli v sobotu útok na tvrz
Kartaltepe a ukořistili 4 děla. Šu kri
paša oznamuje dnes, že pevnost se
ještě drží.
Situační z bojiště.
Z Caříhradu, 10. února. (K. k.) [3 hod.
30 min. odp.] Úřadní komuniké praví: Naše
vojsko, nacházející se v Derkosu, obsa-
dilo bez odporu opevněné postavení ne-
přítele. Levé křídlo, jež postupoválo ku
předu, aby napadlo nepřátelské síly umí-
stěné na výšinách ormanliských, donutilo dva
bulharské pluky k ústupu. Nepřítel na-
padl naše posice v okolí Vel-
kého jezera a obsadil zápaží na-
šich opevnění. Avšak naše vojsko učinilo
doktor
Černá
Perka kotič
Museline
Bardanjola
Vojvoda Vukotič
královna
Milena
Bulhar
Šu
Skadar
Černá Hora
Bělehrad
Cetyně
Tara
Drinopol
Caříhrad
Derkos
Vela
Český obchodní . akademie
Selimův
12
article
mocný protiútok a zmocnilo se opětně
obsazených vrchů. Vojsko vyloděné
v Šarcheji obsadilo tuto obec po boji, v němž
způsobilo Bulharům ztrátu asi 200 mužů.
Jeden bulharský důstojník byl zajat. Bom-
bardování Drinopole trvá dále
alejest velmi slabé.
M. Z Kolína n. R., 10. února. (Zvl. telegr
„Nár. Listů“.) Oproti různým zprávám, jakoby
bombardování Drinopole bylo zastaveno, do-
vídá se z Cařihradu berlínský zpravodaj
„Köln. Ztgu.“, že opak je pravdou a že
Drinopol je nepřetržitě bombar-
dována s velmi nepříjemným
účinky pro obléhané. Také zprávy, ja-
koby zahájeno bylo se strany turecké vyjed-
návání o mír, se nepotvrzují. V Cařihradě pře-
vládá všeobecné mínění, že Porta o mír bude
jednati jen prostřednictvím velmocí, nebot
jest přesvědčena o bezvýslednosti přímého
vyjednávání s balkánskými státy. Za tou pří-
činou také Hakki paša zůstal v Londýně, aby
konferenci velvyslanců mohl posloužiti infor-
macemi.
dela
Z Cařihradu, 10. února. Jistý zdejší list
oznamuje, že sultán odebere se v nejbližší
době na bojiště u Čataldže, aby povzbudil k
ofensivě.
Ze Soříje, 10. února. (K. k.) „Ag. tel.
bulg.“ sděluje: O přistání Turků u Podi-
my oznamují se tyto podrobnosti: Včera v
7 hodin ráno vysadily dva křižáky, dva torpe-
dové čluny a 6 menších lodí, které přijely
z Karaburnu, asi 250 mužů na souš před mě-
stem Podimou. 10. prapor bulharské
pobřežní stráže napadl Turky přes
palbu křižáků. Nepřítel dal se v
nepořádku na útěk a vrátil se na
lodi, zanechav na bojišti 25 mrtvých a
16 raněných. Na straně Bulharů byli za-
biti 3 muži a 18 raněno. Asi v 1 hodinu od-
poledne zmíněné lodi odpluly. Všechny po-
kusy Turků, zahájiti na čataldžské čáře ofen-
sivu, ztroskotaly. Turci byli s velikými ztrá-
tami odraženi. V bombardování Drinopole se
úspěšně pokračuje.
Bulhar
Köln
Port
Turek
Boma
Drinopol
Kolín
Cařihrad
Londýn
Soříj
13
article
Pronásledování Bulharů, Srbů a Řeků v Caři-
hradě.
Z Cařihradu, 10 února. Vláda počínási
přímo zuřivě vůči Bulharům, Srbům a
Rekům, kteří jsou tureckými pod-
danými a bydlí v Cařihradě. Zatýká
je hromadně. Jsou to většinou advokáti, ob-
chodnici, lékaři atd. Obviňuje je z vyzvědač-
ství. Vláda nedovoluje příslušníkům zmíně-
ných národnosti útěk a na bohatých dokonce
vynucuje peníze a zabavuje jim statky. Stav
příslušníků bulharské, řecké a srbské národ-
nesti je v Turecku přímo zoufalý.
Z Cařihradu, 10. února. (K. k.) Počet pode-
zřelých řeckých státních přislušníků, již zatčeni
byli z důvodu státní bezpečnosti, přesahuje 200
osob. Většina zatčených bude vypovězenn. ně-
kteří z nich byli již propuštěni, aby zejtra mohli
odjeti. Proslýchá se, že také Řekové a Bulhaři
kteři jsou otomanskými příslušníky, z téhož dů-
vodu byli zatčení a budou rozeslání do Sinope.
jakož i jiných anatolských měst.
Bulhar
Srba
Řek
Cařihrad
Turecko
Sinop
14
article
Křižák „Hamidie“
15
article
Z Port Saidu, 10. února. (Reuter.) Tu-
recký křižák »Hamidie« přibyl sem o půl-
noci z průplavu suezského a vyplul ihned
se stlumenými světly na moře.
Port Said
Reuter
16
article
Rumunsko-bulharský spor.
Rumunsko-bulharský spor.
Z Bakurešti, 10. února. (N. V. T.) Ra-
kousko, které dosud bylo žádáno
jen o intervenci v Sofii k ury-
chlení rumunsko-bulharský ch
jednání, bylo nyní vyzváno, aby
působilo přímo ve prospěch ru-
munských požadavků.
Rumunsko
Bakurešť
Sofie
17
article
V drobném prodejlr
ranni čislo o sobě
a S
večerní . . . . . . . zas 4 b
Ve ňiliálkách na venkově
ranni člslo
večerní . . . . . . . . 5b
lnseráte
plnti se hotově nupřou.
Předplncení a fnnorty přijima
sdministrace v Marlanské ul., 3
Tam nacházeji se těž
redakco, tiskárna a expedleu
„Nkrodních Llstů
Rukoplay ne nevracsi
Marlanský ulice
Nkrodne Llstus
18
article
Ze Staré Ršavy, 10. února. (Zvl. zpráva
»N. L.«). Některé maďarské časopisy se do-
vídají, že ani v rumunském vojsku ani mezi
důstojníky nejeví se nijaký zájem ve sporu
s Bulharskem, a že na pět set důstojníků
podalo přímo na ministerstvo války žádost
za propuštěnou. U velitelstev jednotlivých
vojenských oddilů podáno prý bylo podob-
ných žádostí ještě více.
Venizelos o hranicích nového Řecka.
Ze Soluna, 10. února. (K. k.) Za roz-
mluvy s arcibiskupem pelagonijským, který
zastupoval zájmy řeckého živlu v Bitolji a
svou diecesi, prohlásil předseda ministerstva
Venizelos, že bude dbáti, aby hraníce no-
vého Řecka byly co možno nejvíce posunuty
na sever a severozápad, že však musí býti
také vzat zřetel na zájmy spojenců. O bu-
doucnosti Soluna učinil ministerský předseda
Venizelos uspokojivé prohlášení. Zde na
úřadním místě potvrzuje se zlepšení poměrů
mezi Řeckem a Srbskem.
Germanos ekumenickým patriarchou.
Z Cařihradu, 10. února. (R. k.) Ve volebním
shromáždění ekumenického patriarchátu, jež se-
stoupilo se dnes ve Fanaru, konalo se poslední
hlasování pro volbu ekumenického patriarchy.
Chalcedonský arcibiskup Germanos zvolen byl
velkou většinou za patriarchu.
(Viz poslední zprávy.)
Venizelos
Germanos
Bulharsko
Řecko
Soluna
Srbsko
Cařihrad
Fanar
Soluna
Stará Ršava
19
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
Z Vídně, 10. února.
(Zvl. telef. zpráva „Nár. Listů“
Zákon proti nakažlivým nemocem, bez
odporu podstatný pokrok proti stavu dosa-
vadnímu po té stránce, byl sněmovnou poslane-
ckou ve třetím čtení při hlasování dle jmen,
vynuceném křesťanskými sociály, povolen
a schválen. Zpátečníci ve jmenovaném
svazu, kterým jest čistota proti mysli, dou-
fají, že se jim ještě v poslední chvíli podaří
tuto předlohu pochovat ve sněmovně posla-
necké. Sklaplo jim však, jakkoli plenum bylo
skrovně navštíveno. Dlužno nyní vyčkat, co
se stane s věcí tou ve sněmovně panské, kam
se dostane: zdali vláda tam užije svého tlaku,
by vymohla souhlas pérů pro elaborát sněmo-
vny poslanecké, či povolí-li nátlaku křesťan-
ských sociálů a některých polsko-německo-
českých agrárníků, by vystrojila pohřeb re-
formě té ve sněmovně senátor.
Ministr financi Zaleski podal posla-
necké sněmovně dnes zákon, kterým za-
vádí se v Rakousku daň ze sirek.
Zaleski
Vídeň
Rakousko
poslanecký sněmovna
20
article
Obsah, tresť a jádro předlohy té bylo námi
již oznámeno. Podání její v nynějším okamži-
ku je svědectvím a dúkazem, že vláda pova-
žuje za zabezpečeno schválení nové daně li-
hové a daně z osobního přijmu, že však nepo-
važuje je za dostatečný zdroj, ze kterého hra-
diti lze výdaje, které vzniknou služební pra-
gmatikou a kterých třeba bude k částečné
sanaci financí zemských.
Zároveň je vidno, že vláda pomýšlí již
také na druhou část berní reformy, ve které
nalézá se také daň na sirky. Kdy se vykoná
první čtení předlohy dnes podané, pověděti
nelze. Sněmovna konala první čtení zákona,
kterým chrání se pekařští pomocníci ve pří-
čině práce noční. Divokému poslancic haličské-
mu Reizesovi zlibilo se mluviti ku
prázdné sněmovně při této příležitosti ob-
strukční řeč. Jak se nám pravilo, rozhodl se
tak učiniti, poněvadž ondyno při nějaké věci
nedostal se ke slovu a chtěl se pomstíti za to
předsedovi dru. Sylvestroví. Ten však,
sotva Reizes jal se mluviti, opustil křesloa
21
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ ženy, které potkáváme. Komedie o5
dílech. Napsal Karel Mašek. Poprvé na
Národním divadle v sobotu 8. února. Režisér
Gustav Schmoranz.
Pan Mašek podložil své hře těžký mravní
a sociální problem: jak v dnešní společnosti
mladík, dospívající v muže, poznává ženu. Cíti
jej opravdově a bolestně, rád by obnažil jej
obecenstvu v nejintensivnějším osvětlení a
přece chce být umělecky zdrželivý, nemorali-
sovat, raději vytvářet život. Jeho snažení trpí
však nedostatkem uceleného, vnitrného stylu
a — snad úmyslným — nedbáním požadavků.
jež jsou nutny pro stavbu dramatu, ať již se
nazývá komedii či tragedií.
První tři „díly“, jak autor nazývá akty
své hry, jsou samostatné, scenické obrázky
komponované na tutéž základní kostru, každý
v jiné náladě. Připomínají spíše intimní sceny.
jak je s úspěchem provozují v kabaretu „Lu-
cerně“, než oddíly dramatické hry. Všechny
tři mají jen jedinou figuru společnou: mladého
hocha ve třech erotických chvílích jeho živo-
ta, jež jsou nazvány autorem „Slunný den“
Mašek
Schmoranz
národní divadlo
22
article
„Ve sklípku“ a „Broskve“ a mohly by slout
méně symbolicky první polibek, první žena a
první hřich. Ve všech třech obrazích je ko-
lem mladíka skupina lidí, charakterisující pro-
středí, v němž žije: v prvém na venku, o
prázdninách, zástup veselých děvčátek, ve
druhém v hospodě společnost věčných stu-
dentů, v třetím, v bohatém venkovském sídle
několik kamarádů dobrovolníků. Všechny tři
akty počínají po malém úvodu hlučnou spo-
lečností, jsou provázeny zpěvy za scenou i
na sceně, přiměřenými náladě prostředí a
končí erotickou scenou, která osvětluje zev-
nimi příznaky postup rozvití sexualního pudu
mladého reka dramatu. V prvním student má
své první dostaveníčko a skončením prázdnin
končí také první nevinná láska. V druhém
právník, utápějící své prudké touhy v pivě
s drsně veselou hospodskou společností, pod-
lehne pokušení, zmizí na chvíli ze sklipku
s ubohým děvčetem z ulice a vrací se ne-
šťasten a zoufalý mezi rozjařené kamarády.
23
article
V třetím, jako dobrovolník, přenesl se již
přes první rozpaky a výčitky svědomi, bez
vahání oddává se záletné paní. Každý akt je
doplněn episodami, jež mají sesilovat celko-
vou náladu. V prvním obraze kontrastuje
s bezstarostným, prudkým mládím planá sen-
timentalita stáří: starý pán vypravuje děvča-
tům o své první lásce, pro kterou se ze zou-
falství postřelil, a stará teta prozrazuje bez-
děčně smějící se mládeži, že ona byla před-
mětem tohoto milostného zoufalství. V ho-
spodě je naneseno nejvíce episod s naturali-
stickou věrností: žerty se sklepnicemi, mlče-
livý piják, bývalá sklepnice, jež si vzala me-
dika a nutí jej nyní do doktorátu, stará sklep-
nice, chystající se v kostymu královny noci
na redutu atd. Dobrodružství dobrovelníka
s vdanou paní je provázeno žerty s německým
kamarádem, žárlivosti starého přítele domue
komickým nedorozuměním: když záletný pár
zmizel z jídelny do zahrady trhat broskve,
vzdálí se po chvíli také starý manžel a v za-
hradě padne rána. Kamarádi znepokojeni tuši
neštěstí, ale starý manžel objevi se na sceně
s lahvemi pod paží a vykládá beze všeho po-
dezření, že to sedláci střílejí po zajících a při-
jímá s klidem košík broskví od mladého mu-
že, jenž přiběhne rozjařen, omlouvaje pan
domu náhlou nevolností.
Všechny tři akty konstatují pouze fakta
a osvětlují je jen množstvím podružných epí-
sod a kresbou prostředí, v němž se pohybuje
spousta podružných figur. Závěrečné dva akty
jsou stavěny zcela jinak a nemají ani oné
zevní, naturalistické živosti jako předešlé.
Autor staví požívačného, bezmyšlenkovitého
mladého muže vůči dvěma ženám: moudré
dívce, která v něm vzbudila opravdivou vášeň
24
article
a vůči staré matce, která marně se snaží upou-
tat k sobě nešťastného, zdivočelého syna. Obě
pronášejí obšírné výklady, dívka o pustém
erotismu nehodného nápadníka, matka o ži-
votních pravdách a svém resignovaném smut-
ku, obě jsou však pro diváka pouhými sche-
maty bez vnitřního života. V obou aktech do-
plňují život na sceně — nepodložený již nija-
kou kresbou prostředí — ženské postavy, v
prvním ubché švadleny, kterou rek dříve
svedl a opustil a v druhém sestry jeho, opu-
štěné od muže, která snaží se přemluvit bra-
tra, aby neopouštěl stařičké matky. Oba akty
stavěny jsou na dramatických konfliktech, jež
však bez předchozí přípravy vyznívají na
prázdno. Mladý doktor přichází do bytu uči-
telky, kterou zbožňuje, nabídnout jí po před-
chozí rozepři svoji ruku. Ale dívka jej odmítá.
vyčítajíc mu povrchnost a pouhou smyslnost
jeho lásky. Mladý muž tím úsilněji stojí na
svém. Objeví se švadlena, s kterou měl po-
měr, on bezděčně sám se prozrazuje, ale přev
to znovu nabízí vášnivě milované dívce svoji
ruku. Když je odmítnut, chce ji přesvědčit o
opravdovosti svého citu a zastřelí se. Scena
má název, patrně symbolický, Maria a Mag-
dalena, ale to je též jediná stopa autorova
úmyslu, povznést všední, psychologicky nemo-
tivovanou scenu, k vyššímu významu. Ve sce-
ně závěrečné objevuje se zoufalý muž v sídle
své matky uzdraven ze svého poranění, vyho-
jen z oné zdánlivě opravdové vášně a pln
touhy po nových, krutých požitcích. Chce
s přítelem odjet na cestu kolem světa, matka
i sestra mu brání, on na oko jim povoluje, ale
pak prchá do světa bez ohledu na bolest svoje
matky.
Marius
Mag
25
article
Autor vytkl si příliš těžký a velký úkol,
jemuž po slibném náběhu podlehl tím spíše.
že podceňuje požadavky dramatické stavby.
Velké chtění a ideové úsilí rozplývá se v prv-
ních třech obrazech v naturalistické drobno-
kresbě a v závěru vyznívá na prázdno výkla-
dy, jež nejsou s to, aby nahradily nedostatek
účelného dramatického dění.
Režie vytvořila všem pěti obrazům pěkné
scenické rámce a herecký ensemble zvláště
v první polovině sehrál živě těch několik ruš-
ných scen ze života. Pan Deyl udržel pěkně
hlavní postavu zcela v intencích autorových,
z množství vedlejších figur paní Hübnerová v
úloze bývalé sklepnice, paní Lauďová v úloze
záletné paní, pan Vávra jako starý manžel.
pan Hurt jako žárlivý přítel rodiny vytvořili
živé figury. V ensemblu ocitlo se několik no-
vých jmen: slečna Kronbauerova zahrála pří-
padně mladou dívčinu, první lásku studento-
vu, slečna Engelbertova výraznou mimikoua
živým temperamentem děvče z ulice, slečny
Pohorská a Papírníkova obě sklepnice, pan
Váňa starého milence a pan Merhaut mlčeli-
vého pijáka. Autor byl často volán a zasypán
kyticemi.
Deyl
Hübnerová
Lauďová
Vávra
Hurt
Kronbauerův
Engelbertův
Papírníkův
Váňa
Merhaut
26
article
Hudba.
Hudba.
+ Richarda Wagnera „Tristan a Isolda“
Wagnerovo drama lásky slavilo včera vjezd
na českou scénu. Dilo samo působilo při prvém
svém provedení nepopsatelně hlubokým do-
jmem. Provedení Tristana bylo jedním z re-
produkčních vrcholů naší opery. Zásluhu o tuto
výši provedení má v prvé řadě chef opery K.
Kovařovič, který zde se vší svou inteligencí
a dirigentským uměním byl při díle. Oporu ve
své snaze o dokonalé provedení Tristana našel
v solistech a zejména ve svém věrně oddaném
a znamenitém orchestru. Obecenstvo naše, vy-
citivši velikost díla Wagnerova, oceňujíc zna-
menité jeho provedení, uvítalo Tristana s nad-
šením. Po každém aktu byli účinkující mncho-
krát vyvoláváni, po druhém jednání s nimi
Karel Kovařovič, který byl předmětem nadše-
ných ovací.
+„Slavísche Musžk“ v Berlíně. Z Berlína,
10. dnora. V Blötaerově sále konal se koncert s be-
slem „slavische Musik“. Na programu byla litevská
rhapsodie Karlowiczova, houslový koncert Dvo-
řákův, pathetická symfonie Čajkovského. Koncert
dirigoval Adam Dolžický, jenž je vynikající polský
hudebník českého původu. Koncert tento zazna-
menán byl berlínskou kritikou neobyčejně po-
chvalně.
Wagner
Tristan
Isolda
Wagnerův
Dilo
K Kovařovič
Kovařovič
Karlowiczův
Čajkovský
Dolžický
Berlín
Slavísche Musžk
27
article
(Dobročinný koncert.) Mladý houslový
virtuos Šaša Culbertson, před nemnoha léty
ještě zázračné dítě, dnes umělec, jehož individua-
lita počíná se vyhraňovati, a inteligentní klavírista.
dědičný prine dr. Ferdinand z Lobkovic uspo-
řádalí ve prospěch Spolku pro záchranu opuště-
ných dětí koncert, jenž měl až na skladbu Vicux-
tempsovu ráz komorní. Hráli houslové sonaty
Beethovenovu D-dur a Franckovu A-dur a houslista
mimo to Bachovu Chaconnu. Culbertson opět oslňo-
val zpěvností tónu a uchvacoval delikátností své
hry, třeba někdy trochu nervosní. V pojetí jiných
virtuosů jest snad Bach či Beethoven mohutnější.
podání Culbertsonovo má však pro sebe přesvěd-
čivost ryze houslové kultury. Prine Lobkovic, jenž
den před tím hraje s orkestrem, rozvinul hru širo-
kých, mocných rysů, překvapil svými pokrokyv
hudbě komorní. Tón jeho měl umírněnost i vzleta
připínal se měkce zpěvu houslí Culbertsonových.
ns lenak
B. T.
Šaša Culbertson
doktor
Ferdinand
Beethovenův
Bachův
Bach
Beethoven
Culbertsonův
Prine Lobkovic
Lobkovice
spolek pro záchrana opuště
Vicux
Franckův Adur
28
article
+ (Koncert pianistky Vilmy Čermákové.) Zná-
má pianistka a skladatelka Vilma Čermáková uspo-
řádá ke konci března obvyklý koncert, kterýmž
koncertnimu, oběčeňstvu pražskému chce poskyt-
nouti příjemnou zábavu. Předvede mu tentokráte
tři zde dosud neznámé umělecké sily, a to: operní
pěvkyni ze školy profesora Ressa, dále virtuosku
na housle ze Sydneye v Australii a mladistvou
Američanku z Pittsburgu. Posléz operního pěvce
ze školy kapelníka Wallersteina.
+ (Ševčikovo kvartetto) koná ve čtvrtek 13. t.
m. koncert ve prospěch Meilbekova fondu v Obec-
ním domě. Předpodej lístků u firmy F. Chadima,
Vodičkova ul., F. Topič, Ferdinandova tř.
+ (Z české Filharmonie.) Dnes o 8. hod. več.
koná se ve Smetanově sále Obecního domu ob-
vyklý úterní koncert řízením prvního kapelníka
p. dra. Viléma Zemánka. Na pořadu jsou skladby
od Smetany, Suka, Nedbala, Nováka, a mimo to
přednese Hupfeldova „Phonola“ (u přístroje pan
Čermák
Čermáková
Američanka
Meilbekův
F Chadim
Zemánek
Smetan
Suk
Nedbal
Novák
Austrálie
Pittsburg
Vodičkův ulice
Ferdinandov třída
Smetanův
škola profesor Ressa
obecní dom